Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Státní zastupitelstvo v Praze zabavilo č. 289 časopisu ťSozialdemokratŤ i 10. prosince 1927 pro místa v interpelaci doslovně uvedená, ježto v jich obsahu shledalo skutkovou podstatu přečinu podle § 300 tr. z. a mělo za to, že veřejný zájem vyžaduje, aby zabavením bylo zabráněno dalšímu rozšiřování obsahu závadných míst.

Soud zabavení potvrdil a tím uznal, že státní zastupitelstvo při svém postupu proti časopisu řídilo se zákonem. Bylo-li zabavení i po rozhodnutí soudu pokládáno za křivdu, bylo na těch, kdož jím byli dotčeni, aby použitím opravných prostředků přivodili možnost přezkoumání rozhodnutí soudu na podkladě námitek, jež by proti zabavení uvedli. Nestalo-li se tak, sami zavinili, že zůstalo při rozhodnutí soudu, jež bylo učiněno bez jich slyšení.

Pokud jde o otázku veřejného zájmu, mohu jen opět prohlásiti, že kritiku soudcovského rozhodováni nutno posuzovati rigorosně a také nelze vytýkati postup, jímž zamezuje se rozšiřování zprávy, která úřady republiky obviňuje ze stranictví a porušování zákonů.

Podání, jímž vimperská místní skupina německé národně socialistické strany dělnické oznámila okresní správě politické v Prachaticích na den 11. října 1927 voličskou schůzi ve Vimperku, obsahovalo sice také poznámku, že plakát, zvoucí k účasti na schůzi, bude úřadu zaslán ihned, jakmile dojde z tiskárny, avšak o povolení k vylepování plakátů podle ustanovení § 23 tiskového zákona v tomto podání žádáno nebylo. Plakát došel úřadu později a sice jako tiskopis bez jakéhokoliv přípisu a označení odesílatele. Poněvadž plakát ve Vimperku vylepen byl bez úředního povolení, učinilo četnictvo podle své povinnosti o případu trestní oznámení pro přestupek zmíněného ustanovení tiskového zákona.

Rovněž další v interpelaci zmíněný volební plakát byl ve Vimperku vylepen bez úředního povolení. Okresní správa politická nařídila proto odstranění plakátu, resp. přelepení oné jeho části, kterou pokládala za závadnou, a mimo to učinilo četnictvo pro toto nedovolené plakátování trestní oznámení.

O stížnosti, kterou v tomto posléze uvedeném případě podala zmíněná místní politická organisace proti postupu okresní správy politické v Prachaticích zemské správě politické v Praze, zemská správa politická v Praze dosud nerozhodla.

Z vylíčeného jest však patrno, že okresní správa politická i četnictvo postupovaly v obou uvedených případech přesně podle zákona, a nemám proto důvodu učiniti opatření v interpelaci žádané.

Pro nedodržení svátečního klidu ve státní svátek zavádějí politické úřady trestní řízení jen tehdy, když jde o úmyslné a ostentativní jednání vzbuzující veřejné pohoršení. Úřední orgánové učinili sice na základě poznatků u příležitosti normálních služebních pochůzek několik udání i pro vykonávání polních prací ve státní svátek 28. října 1927, politické úřady zpravidla však trestní řízení vůbec nezavedly a udání bud' jen založily anebo udané osoby prostřednictvím obecního úřadu napomenuly. Majitelka selské usedlosti v Razové, o které se v interpelaci děje zmínka, Aloisie Čechová nebyla pro konání zemědělských prací ve státní svátek okresní správou politickou ani trestána ani napomenuta. Ohledně ostatních případů nejsou v interpelaci uvedeny bližší konkrétní okolnosti, na základě kterých bylo by mi možno případy ty zjistiti a přezkoumati.

Vzhledem k uvedenému neshledávám příčiny učiniti ve věci nějaké opatření.

V průmyslu papíru byly v dřívějších letech určovány ceny zvláštními konvencemi, uzavřenými mezi továrnami na papír, ceny ty však nebyly dodržovány, a proto nemohlo dojíti k jich stabilisaci. V poslední době došlo k užší kooperaci továren na papír zřízením ťProdejny spojených papírenŤ, jež započala svou činnost v květnu 1927. Prodejna má za úkol rozdělovati tuzemské objednávky a vyrovnávati kontingentní kvoty tuzemského odbytu mezi jednotlivými továrnami. Pokud se týká cen sleduje ťProdejna spojených papírenŤ ten cíl, aby bylo cenově podporováno odebírání větších kvant papíru jednoho druhu, čímž snaží se také přivoditi jistou racionalisaci výroby.

Cenová politika ťProdejnyŤ patrna jest ze srovnání cen platných dříve a cen stanovených po zřízení ťProdejnyŤ, jak ukazují tyto příklady:

I. Cena dřevitého balícího papíru (Havana) obnášela:

Cena dřevitého balícího papíru (Superior):

Ceny jsou odstupňovány vždy podle velikosti odběru (1.000, 5.000 a 10.000 kg).

Cena hrubého balícího papíru obnášela:

Zde jest zvýšení paralysováno tím, že se při tomto druhu poskytuje 5% rabat.

II. Cena dřevaprostého papíru obnášela:

Zvýšená cena 675 Kč přichází - podle sdělených informací - v praxi zřídka v úvahu, poněvadž se odběry v množství menším než 2.000 kg koupí jen v řídkých případech, a přichází proto k platnosti stanovená snížená cena 655 Kč, kterou odběr většího množství jest podporován.

III. Při rotačním papíru nenastalo - podle sdělené. informace - od zřízení Prodejny žádné zvýšení cen; naopak stala se i zde úprava cen vzhledem k zvláště velkým odběrům - směrem sestupným, což bývá obvyklým postupem také v jiných průmyslových odvětvích.

IV. Cena papíru barevného obnášela před zřízením Prodejny 535 Kč až 485 Kč (odstupňováno podle síly papíru) a po zřízení Prodejny nenastala žádná změna. Z tohoto srovnání cen nejdůležitějších druhů papíru vychází najevo, že nedošlo k nějak zvláště znatelnému zvýšení cen v důsledku zřízení ťProdejny spojených papírenŤ. Jest pravda, že dříve před zřízením ťProdejnyŤ v některých případech docíleny bývaly ceny podstatně nižší, to stalo se však v ojedinělých případech poskytováním zvláštních bonifikací, k nimž vedl vzájemný konkurenční boj továren na papír.

Pokud se týče tvrzení v interpelaci obsaženého, že dřevaprostý papír jest u nás prodáván za 6.95 Kč, kdežto do Rakouska jest současně dodáván za 4.20 Kč, nutno především konstatovati, že cena 6.95 Kč pro dřevaprostý papír se v ceníku ťProdejnyŤ vůbec nevyskytuje a dřevaprostý papír firmami v Prodejně sdruženými do Rakouska nebyl vyvážen. Dodání papíru za nižší cenu vztahuje se patrně na případ, kde povolena byla tuzemské továrně na výrobu barevného papíru mimořádná sleva, aby jí umožněno bylo zpracování polotovaru, a pak export hotového výrobku do Rakouska.

Pokud se týká cla, nebylo by záhodno před ukončením důležitých obchodně-politických jednání přikročiti ke změně cel a papír výslovně nejmenovaný saz. pol. 296 a/3, jehož celní sazba snížena byla vládním nařízením ze dne 4. srpna 1927, č. 127 Sb. z. a n. z r. 1927, na dřívější smluvní výši, t. j. na 12X10 = 120 Kč za 100 kg.

Pokud se týká žádaného zakročení proti kartelům, lze znovu i při této příležitosti prohlásiti, že vláda je vedena stále snahou potírati účelně kartely jakéhokoli druhu, pokud jeví účinky škodlivé. Nepustila z tohoto důvodu se zřetele vydati podle potřeby zákon o kartelech. Jak o tom svědčí četné poznatky v cizině, jde tu o problém nadmíru choulostivý a mohlo by ukvapené řešení míti v zápětí nedozírné škody celého národního hospodářství. Musí proto býti postupováno co nejopatrněji a konáno šetření co nejdůkladněji, které samozřejmě vyžaduje delšího času. Problémem kartelovým obírala se také poslední mezinárodní hospodářská konference v Ženevě; o aplikaci resolučních usnesení zmíněné konference na naše poměry koná se nyní v Poradním sboru pro otázky hospodářské široce založená expertisa za účasti všech význačných složek našeho hospodářství.

Das Ministerium des Innern und das Justizministerium haben keine Weisungen für den Vollzug der Zensur der Wahlplakate gelegentlich der letzten Gemeindewahlen herausgegeben.

Sofern die politischen Bezirksverwaltungen je nach den örtlichen Verhältnissen die Affigierung einzelner Wahlbildplakate der deutschen sozial-demokratischen Partei verboten haben, taten sie dies bloß aus dem Grunde der Aufrechterhaltung der öffentlichen Ruhe und Ordnung, weil diese Plakate entweder durch Abbildungen oder durch den Worttext scharf gegen andere sehr zahlreiche Gruppen und Stände der Bevölkerung zugespitzt waren oder eine Kritik der Gesetze enthielten, wodurch öffentliches Ärgernis erregt werden konnte.

Die Behörden waren in den Grenzen der Gesetze pflichtgemäß bemüht, darauf zu achten, daß - bei der bis zu einem gewissen Grade aufgeregten Stimmung der Bevölkerung - kein Anlaß zu unüberlegten Handlungen gegen einzelne Gruppen der Bevölkerung und zur Verletzung der öffentlichen Ruhe und Ordnung überhaupt gegeben werde.

Die ungleiche Art und Weise, in welcher die einzelnen Behörden die Zulässigkeit des betreffenden Plakates beurteilten, erklärt sich durch die Unterschiede in den momentanen Sicherheits-politischen und sozialen Verhältnissen in den betreffenden Bezirken, die bei der Zensur des Plakates in Rücksicht gezogen werden mußten.

Im übrigen war in allen Fällen die Möglichkeit gegeben, im Instanzenwege die Überprüfung der Richtigkeit des Verbotes herbeizuführen, was jedoch in keinem Falle erfolgte.

Da demzufolge in dem Vorgehen er einzelnen politischen Bezirksverwaltungen eine Beschränkung der freien Wahlagitation in den Grenzen der gesetzlichen Vorschriften nicht erblickt werden kann, liegt keine Ursache zu irgendeiner weiteren Verfügung vor.

Die politische Bezirksverwaltung in Friedek hat in Ausübung der Presseaufsicht über die Zeitschrift ťDeutsche VolkswehrŤ die Beschlagnahme der Nr. 38 dieser Zeitschrift vom 24. September 1927 angeordnet, weil sie in den im Artikel ťDreieinhalb Jahre statutenwidriger Sparkassenausschuߍ enthaltenen und in der Interpellation nur teilweise angeführten beanstandeten Stellen den Tatbestand des § 145 des Gesetzes zum Schutze der Republik und des § 300 StG. erblickt hat.

Außerdem hat die politische Bezirksverwaltung in Friedek die Beschlagnahme der Nr. 40 der obangeführten Zeitschrift vom 8. Oktober 1927 angeordnet, weil sie im Inhalte des Artikels ťIn der ČechoslovakeiŤ den Tatbestand des y 112 des Gesetzes zum Schutze der Republik gefunden hat.

Diese Verfügung der politischen Bezirksverwaltung hat das Kreis- als Pressegericht in Mähr. -Ostrau in beiden Fällen bestätigt und so anerkannt, dass die von der politischen Bezirksverwaltung vorgenommene Beschlagnahme gesetzlich begründet war.

Auch die Beschlagnahme der Nr. 37 der Zeitschrift ťDeutsche VolkswehrŤ vom 17. September 1927, deren die Interpellation zwar nicht ausdrücklich Erwähnung tut, die jedoch die Herren Interpellanten offenbar vor Augen hatten, wie sich aus der Bemerkung entnehmen läßt, dass die genannte Zeitschrift im Laufe von 4 Wochen dreimal beschlagnahmt worden ist, wurde von dem zuständigen Gerichte bestätigt und somit als gerechtfertigt anerkannt.

Im Hinblick auf das oben Gesagte kann gegen das Vorgehen der politischen Bezirksverwaltung kein Vorwurf erhoben werden und ich finde keinen Anlaß zu der in der Interpellation verlangten Verfügung.

Die politische Bezirksverwaltung in Dux hat in Ausübung der Presseaufsicht über die nichtperiodische Druckschrift ťTaschenjahrbuch der deutschen Nationalsozialisten auf das Jahr 1927Ť die Beschlagnahme dieser Druckschrift angeordnet, weil sie in den in dieser Druckschrift angeführten Gedichten dem Tatbestand strafbarer Handlungen nach dem Gesetze zum Schutze der Republik erblickt hat.

Diese Verfügung der politischen Bezirksverwaltung, insoweit durch dieselbe die Beschlagnahme des in der Interpellation angeführten Gedichtes, und zwar von den Worten ťDas Eisen wächst... bis... ein Herz sie heiß begehrtŤ, die in der Interpellation nicht in vollem Wortlaute zitiert sind, hat das Kreis- als Pressegericht in Brüx nach § 141 des Gesetzes zum Schutze der Republik bestätigt und so anerkannt, daß die von der politischen Bezirksverwaltung vorgenommene Beschlagnahme des erwähnten Teiles des Gedichtes im Gesetze begründet war.

Im Hinblicke darauf habe ich keinen Grund, eine Verfügung zu treffen.

Die Beantwortung der Interpellation habe ich im Hinblick darauf übernommen, daß die Presseaufsicht über die im Betracht kommende Druckschrift vor der politischen Behörde ausgeübt und die Beschlagnahme derselben von dieser Behörde angeordnet worden ist.

In beiden Fällen, welche das Postamt in Aussig a./E. 1 betreffen, pflegen sich die Adressaten die Briefsendungen von der Post zu holen und es werden ihnen somit diese Sendungen nicht zugestellt.

Das rekommandierte Schreiben aus Haida bei Böhm. Leipa wurde der Adressatin, der Administration der Zeitschrift ťDer TagŤ, auf die übliche Weise d. h. durch das Einwerfen des Avisos ins Postfach rechtzeitig bekanntgegeben; der Adressat hat jedoch den Brief erst nach 5 Tagen abgeholt, vermutlich deshalb, weil die Austrägerin - wie dies häufiger vorgekommen ist - das in Rede stehende Aviso verlegt oder verloren hat.

Die Zeitschriften aus München trafen so ein wie die gewöhnlichen Briefsendungen. Es war eine ganze Reihe von Exemplaren des ťIllustrierten BeobachtersŤ, von denen nach Angabe der Administration ein Exemplar fehlte. Es hat sich offenbar während der Beförderung verspätet und wurde der Administration sofort nach Eintreffen ausgefolgt.

Richtig ist, daß der Briefträger des Postamtes in Unter- Reichenstein, Josef Woldřich, einige Exemplare der Zeitschrift ť Der NationalsozialistŤ zurückgeschickt hat. Er hat dies in bester Absicht getan, weil die Annahme der ersten Nummer in Abwesenheit der Adressaten von ihren Gattinnen abgelehnt worden war. Dieses Vorgehen entspricht allerdings nicht den geltenden Vorschriften, und der erwähnte Briefträger wurde deshalb in geeigneter Weise belehrt.

Die Neuregelung der Zuckerpreise dadurch, daß ein einheitlicher Transportzuschlag eingeführt wurde, geschah ohne Teilnahme der Regierung, weil der Zuckerhandel jetzt vollständig frei ist. Die Freigebung des Zuckerhandels erfolgte auf Grund der Resolution der Nationalversammlung vom 23. Juni 1926, durch welche der Regierung aufgetragen wurde, daß sie ab 1. Oktober 1926 die gebundene Zuckerwirtschaft nicht erneuere und daß in Hinkunft auf diesen Handel die Vorschriften der Regierungsverordnung vom 3. September 1920, S. d. u. V. Nr. 516, nicht angewendet werden. Infolge dieser Resolution ist die Regierung nicht berechtigt, die neuen Kalkulationen der Zuckerpreise zu überprüfen, weil die in der eben zitierten Verordnung hiefür enthaltene Rechtsgrundlage nicht mehr in Anwendung gebracht werden kann.

Die Regierung wiederholt, daß sie auch weiterhin von dem Bestreben geleitet ist, zweckbewußt die Kartelle aller Art zu unterdrücken, sofern sich schädliche Wirkungen zeigen. Mit dem Problem der Kartelle hat sich auch die letzte internationale Wirtschaftskonferenz in Genf beschäftigt; über die Anwendung der Resolutionsbeschlüsse der Konferenz ans unsere Verhältnisse findet nunmehr im Beirat für wirtschaftlichen Fragen eine breit angelegte Expertise unter Teilnahme aller hervorragenden Komponenten unserer Wirtschaft statt. In dieser Sache ist es nötig, mit größter Vorsicht vorzugehen, weil durch eine übereilte und nicht in allen Einzelheiten durchdachte Lösung unabsehbare wirtschaftliche Schäden entstehen könnten, durch welche insbesondere auch die Arbeitnehmer und Konsumenten getroffen werden könnten. Die Ausarbeitung eines Gesetzentwurfes über die Kartelle ist Gegenstand der Verhandlung der zuständigen Ministerien.

Die Konventionalarbeiter im Bereiche der Direktion der staatlichen Forste und Güter in Buština und in Rahovo gehören nicht zu den im § 1 des Ges. Art. LXV. v. J. 1912 genannten Arbeitern (Artikel 1, § 1 der Reg. Vdg. Nr. 298/1921), weshalb sie keine Ansprüche auf eine Regelung ihrer Provisionen besitzen.

Auf Grund der bisherigen Vorschriften der Dienst- und Provisionsordnung haben die Konventionalarbeiter Anspruch nicht bloß auf Geldbezüge, sondern auch auf Naturalbezüge.

Das Ministerium für Landwirtschaft beabsichtigte die Provisionen und Gnadengaben an die Konventionalarbeiter unter gleichzeitiger Einstellung der bisherigen Geld und Naturalbezüge allgemein zu regeln.

Die Verwirklichung dieser Regelung wurde durch den Widerstand der Konventionalarbeiter und Provisionisten unmöglich gemacht, welche im Verlaufe der eingeleiteten Erhebungen hartnäckig darauf beharrten, daß die bisherige Art der Auszahlung der Bezüge, welche der Verwaltung der staatlichen Forste und Güter bedeutende Schwierigkeiten bereitet, weiter in Geltung belassen werde.

Im Hinblick auf diese Umstände hat sich das Ministerium für Landwirtschaft im Einvernehmen mit dem Finanzministerium dahin entschieden, die Provisionen und Gnadengaben an die Konventionalarbeiter, bezw. an deren Hinterbliebene individuell zu regeln und hat zu diesem Behufe den Direktionen der staatlichen Forste und Güter in Buština und in Rahovo aufgetragen, ungesäumt ein Verzeichnis aller Nutznießer von Konventionalprovisionen und Gnadengaben vorzulegen. Die endgültige Erledigung der Angelegenheit der Konventionalisten kann daher auch derzeit bereits in kurzer Zeit erwartet werden.

A negyedi és farkasdi Rákóczi-ünnep rendezését 1926. július 4.-én a vágsellyei járási hivatal a helyi viszonyokra való tekintettel közbiztonsági okokból nem engedélyezte. Ama kifogásolás tehát, hogy a kért engedély a Rákáczi-ünnep megakadályozásárräk szándékával tagadtatott meg, indokolatlan.

A benyujtott felebbezés révén a bratislavai nregyci hivatal a vágsellyei járási hivatal intézkelésének tnegmásítására indokot nem találván, azt megerösítette.

A fennálló rendelkezések szempontjából xnindkét nevezett hivatal eljárását kifogásolni semmiben sem lehet.

Die Staatsanwaltschaft in Prag hat die Nummer 289 der Zeitschrift ťSozialdemokratŤ vom 10. Dezember 1927 wegen den in der Interpellation wörtlich angeführten Stellen beschlagnahmt, weil sie in dem Inhalte derselben den Tatbestand des Vergehens nach § 300 StG. erblickte und annahm, daß es das öffentliche Interesse erheische, daß durch die Beschlagnahme die Weiterverbreitung des Inhaltes der beanstandeten Stellen verhindert werde.

Das Gericht hat die Beschlagnahme bestätigt und dadurch anerkannt, daß sich die Staatsanwaltschaft bei ihrem Vorgehen gegen die Zeitschrift nach dem Gesetze gerichtet habe. Wenn die Beschlagnahme auch nach der Entscheidung des Gerichtes als ein Unrecht erachtet worden ist, war es Sache derjenigen, die dadurch betroffen worden sind, durch Anwendung der Rechtsmittel die Möglichkeit einer Überprüfung der Entscheidung des Gerichtes auf Grund jener Einwendungen herbeizuführen, die sie gegen die Beschlagnahme anzuführen hatten. Wenn dies nicht geschehen ist, so haben sie es selbst verschuldet, daß es bei der Entscheidung des Gerichtes geblieben ist, die ohne ihre Anhörung erflossen ist.

Was die Frage des öffentlichen Interesses anbelangt, kann ich nur neuerlich erklären, daß die Kritik der richterlichen Entscheidungen rigoros beurteilt werden muß und daß auch das Vorgehen, womit die Verbreitung einer Nachricht verhindert wird, welche die Behörden der Republik der Parteilichkeit und der Verletzung der Gesetze beschuldigt, nicht zum Vorwurfe gemacht werden kann.