Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

I. psl. inž. Kalliny, Knirsche, Nitsche a druhů min. financí, že berní referát v Chebu nezákoně užívá jednojazyčného českého úředního razítka,

II. posl. Bergmanna, Zeminové, Špatného a druhů vládě o přeřazení obce Žacléře do vyšší skupiny míst činovného,

III. posl. Bergmanna, dr. Patejdla a druhů vládě o přeřazení lázní Nový Smokovec, Starý Smokovec, Tatranská Lomnice, Tatranská Polánka a Štrbské Pleso do vyšší skupiny míst činovného,

IV. posl. Bergmanna, Zeminové, Špatného a druhů min. pošt a telegrafů o vydání úředního seznamu smluvních poštovních zaměstnanců.

V. posl. Bergmanna a druhů min. pošt a telegrafů o porušení poštovního tajemství (§6 poštovního řádu nařízení ministerstva obchodu ze dne 22. září 1916, č. 317 ř. z.),

VI. posl. Mikuláše, Zeminové, Špatného a druhů vládě o postupu státního pozemkového úřadu při propouštění lesní a zemědělské půdy ze záboru církevním velkostatkům,

VII. posl. Buřívala, Mikuláše, dra Uhlíře a druhů min. vnitra o nestejném a nespravedlivém rozdělování podpor postiženým živelními pohromami v okrese náchodském,

VIII. posl. Procházky, Buřívala a druhů min. vnitra o zabavení časopisu ťČeskoslovenské železniční listyŤ,

IX. posl. Knejzlíka, Riedla a druhů min. zemědělství o převzetí lesních komplexů na lichtensteinském velkostatku v Zábřehu na Moravě,

X. posl. Knejzlíka, Lance a druhů min. spravedlnosti o jazykové schopnosti soudců v Unhošti,

XI. posl. Knejzlíka, Riedla, Langra a druhů min. zemědělství o nespravedlivém provedení systemisace zaměstnanců agrárních (scelovacích) úřadů na Moravě,

XII. posl. Knejzlíka, Riedla a druhů min. veř. prací o definitivním ustanovení pevného bodu pro stavbu přehrady na řece Březné u Hoštejna na severní Moravě a o neodkladném zahájení řízení, aby se stavbou mohlo býti započato,

XIII. posl. Remeše a soudr. min. spravedlnosti o porušení právního stavu presidiem krajského soudu v Plzni,

XIV. posl. Koudelky, inž. Nečase a soudruhů vládě o systemisaci zaměstnanců agrárních úřadů na Moravě,

XV. posl. dra Dérera a soudruhů min. zahraničí o posledním projevu maďarského ministerského předsedy hraběte Bethlena,

XVI. posl. dra Schollicha a druhů min. železnic o hanebném osvětlení na stanici Malá Morávka-Karlov,

XVII. posl. inž. Junga a druhů min. vnitra o postupu magistrátu hlavního města Prahy proti Němcům,

XVIII. posl. H. Simma a druhů min. spravedlnosti, že tříletá promlčecí lhůta pro několik pohledávek uvedených v §§ 1480 a 1486 v . o z. uplyne dnem 1. dubna 1928,

XIX. posl. inž. Junga a druhůů min. financí, aby byly napraveny nešvary při předpisování a vybírání státních daní,

XX. posl. inž. Junga a druhů vládě o podpoře slepců,

XXI. posl. Simma, inž. Junga a druhů min. školství a národní osvěty o zrušení německé školní expositury v Grünu, patřící k obecné škole v Lobzech (okres falknovský),

XXII. posl. Schäfera a soudruhů min. školství a národní osvěty o zamýšleném zrušení odborné tkalcovské školy ve Stárkově,

XXIII. posl. Grünznera, Tauba a soudruhů vládě o úpravě právních poměrů zaměstnanců a pensistů při provádění správní reformy,

XXIV. posl. dra Czecha, Tauba a soudruhů vládě, aby byl vydán jednací řád okresních a zemských zastupitelstev.

Berní referát v Chebu proti zákonným předpisům užívá ve styku se stranami jednojazyčného českého úředního razítka. Bývalý poslanec Josef Mayer, který byl nedávno jako zástupce lidu, několikráte zakročil v této věci u pana ministra financí interpelací tisk 1407/IV a dotazem ve sněmovně D 1001-II, aby tento nezákonitý stav napravil.

Poněvadž však pan ministr financí do dnešního dne nezakročil a nezákonitý stav trvá dále, táží se podepsaní:

1. Jest pan ministr konečně ochoten učiniti vhodná opatření, aby také podřízené úřady byly donuceny prováděti zákonná ustanovení?

2. Jest pan ministr ochoten se vší přísností zakročiti proti těm, kdož jsou těmito poměry vinni?

V Praze dne 27. února 1928.

Město Žacléř leží 650 m nad mořem v horách na samých hranicích. Kraj žacléřský jest chudý, půda kamenitá, neúrodná, místy močálovitá, většinou zalesněná, takže veškeré životní potřeby nutno z daleka dovážeti, čímž se velice zdraží.

Město toto jest střediskem velkého průmyslu. jsou zde uhelné doly, továrna na porcelán, přádelna, 4 sklárny a papírna.

Zmíněné město jest východiskem turistů do Krkonoš a střediskem zimních sportů.

Panuje zde notorický nedostatek a veliká drahota bytů.

Valutní poměry sousedního státu umožňují jeho obyvatelstvu valutárně levný nákup životních potřeb v Žacléři, čímž se zde vytvořuje enormní drahota.

Státní zaměstnanci zdejší, konající službu za hranicemi (Libava) požívají činovného skupiny A, v Žacléři žijící ve stejných poměrech, činovného skupiny C. Jsou tedy dány předpoklady přeřazení Žacléře do skupiny B činovného, ve smyslu odstavce 7, § 12 zákona č. 103/26.

Z těchto důvodů táží se podepsaní:

1. Jest vláda ochotna přeřaditi město Žacléř do skupiny B činovného?

2. Jest vláda ochotna sděliti podepsaným, co v této věci zařídila, aneb hodlá učiniti?

V Praze dne 12. března 1928.

Podle odstavce 7, § 12 zákona č. 103/26 je vláda zmocněna výjimečně zařaditi jednotlivé obce, vzhledem k mimořádným drahotním poměrům, do vyšší skupiny místního činovného.

Tatranské lázně, Nový a Starý Smokovec, Tatranská Lomnice a Polánka, jakož i Štrbské Pleso jsou zařazeny do nejnižší skupiny činovného, ačkoliv jest dokázáno, že tato místa jsou nejdražšími v republice a že drahotní poměry jsou tam daleko horší, než v lázních světových, na př. v Karlových Varech a Mariánských Lázních. Drahota pociťuje se v označených místech tím citelněji, že tam nejsou žádné obchody a nutno nákupy obstarávati v Kežmaroku a Popradě, čímž se životní potřeby značně zdraží.

Z těchto důvodů táží se podepsaní vlády:

1. Jest vláda ochotna zařaditi označené Tatranské lázně do vyšší skupiny míst činovného?

2. Jest vláda ochotna sděliti podepsaným, co v této věci učinila neb hodlá zaříditi?

V Praze dne 12. března 1928,

§§ 42, 77 a 99 vlád. nařízení ze dne 5. března 1927, č. 17 Sb. z. a n. přiznává za určitých předpokladů smluvním poštovním expedientům, poštovním pomocníkům a poštovním poslům přednostní právo, ucházeti se o místo pragmatikálního zaměstnance. Ustanovení těchto paragrafů jest rozuměti tak, že bez újmy práv uchazečů, zaručených jim zákonem, nebo vládním nařízením (legionářů a déle sloužících poddůstojníků) jest dáti přednost při obsazování míst pragmatikálních úředníků (elévů a akcesistů) nebo zřízenců (pomocných zřízenců a zřízeneckých čekatelů) v poštovní službě zmíněným smluvním zaměstnancům a to v prvé řadě poštovním expedientům a plně zaměstnaným poštovním pomocníkům a v druhé řadě neplně zaměstnaným poštovním pomocníkům podle služebního stáří a pořadí na místa úředníků a v prvé řadě plně zaměstnaným poštovním poslům podle služebního stáří a pořadí na místa pomocných zřízenců. Opatření toto jest v nejvlastnějším zájmu poštovní služby a podniku čsl. pošty, neboť podnik získává tím ve službě již osvědčené a zapracované zaměstnance na místa čekatelů a pomocných zřízenců, oproti novým uchazečům, kteří v poštovní službě dosud zaměstnáni nebyli.

O hospodárnosti a úspornosti tohoto opatření netřeba ztráceti slov.

Poněvadž personální poměry v poštovní službě nejsou dosud ustáleny a nebyl zaveden zejména ve stavu smluvních poštovních zaměstnanců pořádek, vyplývající z ustanovení vlád. nař. ze dne 5. března 1927, č. 17 Sb. z. a n., aby počet smluvních zaměstnanců byl stabilisován, přijímají se stále noví a noví zaměstnanci smluvní do poštovních služeb na místa plně zaměstnaných poštovních pomocníků a poslů, čímž, po několik roků již v poštovní službě zaměstnaní neplně zaměstnaní pomocníci a poslové jsou stále odsunováni ve svém přirozeném postupu, daném citovaným vládním nařízením na místa plně zaměstnaných vládním nařízením na místa plně zaměstnaných poštovních pomocníků a poslů, hledíce s obavami chmůrné budoucnosti vstříc, že, budou-li stále jim předřazováni noví zaměstnanci, nedostanou se nikdy ku předu na místa plně zaměstnaných pomocníků a poslů, po případě pragmatikálních zaměstnanců.

Tento stav jest v odporu s intencemi vlád. nařízení č. 17/1927 a nadále neudržitelný. Vyžaduje, aby byl již zjednán ve stavu smluvních poštovních zaměstnanců pořádek, a postup, jak ho zamýšlelo zjednati citované vlád. nař.

Obdobná situace byla v poštovních službách v roce 1901 a bylo proto nařízením ministerstva obchodu ze dne 22. ledna 1901, č. 4266 p. a t. Věstník č. 13 z 1901 nařízeno, sestaviti dnem 31. března 1901 status poštovních expeditorů, jejichž tehdejší situace rovná se situaci nynějších poštovních pomocníků.

Status poštovních expeditorů byl pak úředně vyhlášen v oběžnících jednotlivých ředitelstev pošt a telegrafů. (V Praze 8. října 1901 v oběžníku č. 21 o 2575 osobách.)

Vydáním statusu smluvních poštovních zaměstnanců bude posílena vzájemná důvěra obou stran a bude možno kontrolovati, aby se při dalším postupu těchto zaměstnanců neděly přehmaty.

Z těchto důvodů táží se podepsaní pana ministra pošt a telegrafů:

1. Jest pan ministr ochoten v zájmu pořádku a posílení obapolné důvěry vydati co nejdříve úředně status všech smluvních poštovních zaměstnanců? (Poštovních expedientů, pomocníků a poslů.)

2. Jest pan ministr ochoten zjednati ve stavu smluvních poštovních zaměstnanců pořádek dle intencí vlád. nař. č. 17/1927 a ustanovovati na místa plně zaměstnaných pomocníků a poslů v prvé řadě neplně zaměstnané pomocníky a posly podle služebního stáří, aby bylo zabráněno naprostému zproletarisování těchto kategorií přijímáním nových uchazečů na místa s plnou zaměstnaností?

3. Jest pan ministr ochoten sděliti podepsaným, co v této věci učinil aneb zaříditi hodlá?

V Praze dne 12. března 1928.

§ 6 poštovního řádu předpisuje, že pro oprávnění soudních a jiných úřadů, žádati vysvětlení nebo nahlédnouti v listiny, jakož i v jiné spisy, účty atd. poštovního úřadu, jsou rozhodny zvláštní předpisy. Tyto úřady musí míti k tomu povolení ministerstva pošt a telegrafů nebo příslušného ředitelství pošt a telegrafů.

Předpisy k tomuto paragrafu poštovního řádu vydané praví, že poštovní úřady jsou povinny poskytovati finančním úřadům a to berním správám, (zemskému, generálnímu, hlavnímu) finančnímu ředitelství a ministerstvu financí data o poštovních zásilkách.

V žádostech, které musí býti podány u příslušného ředitelství pošt a telegrafů, má býti vždy správně označena osoba buď odesílatele anebo příjemce poštovních zásilek a nelze finančním úřadům odepříti pomoci ani tenkrát, jde-li o zjištění zásilek několika osob, jsou-li jen oni odesílatelé nebo příjemcové, a ovšem i druh zásilek (balíky, poukázky a j.) udány.

Na tomto postupu dohodlo se ministerstvo pošt a telegrafů s ministerstvem financí výnosem ze dne 9. května 1924, č. 19.421 VIII. 1924.

O konkrétní žádosti berní správy, která podle citovaného výnosu žádala o výpisy poštovních zásilek, pokud pro ukládání daní jsou zapotřebí, aby tyto výpisy byly obstarány úředníky berní správy pod podmínkou, že kontrola provede se nenápadně a že příslušné poštovní úřady boudou aspoň dva dny napřed uvědoměny, aby vhodnou místnost zaopatřily, a žádala o zaslání 2 legitimací, rozhodlo ředitelství pošt a telegrafů v Praze tak, že příslušnému poštovnímu úřadu rozkázalo, aby této žádosti berní správy vyhověl a nemůže-li vykonati práci s tím spojenou v úředních hodinách, předložil účet přesčasného a o výkonu podal zprávu.

Rozkaz tento podepsaný vrchním pošt. radou V. Černým, jest hrubým porušením poštovního řádu, neboť v žádosti berní správy nebyly označeny osoby, jejichž zásilky mají býti zjišťovány.

Generální zmocnění jest v naprostém rozporu s § 6 poštovního řádu a jeho intencí chránit co nejvíce poštovní tajemství a nedávati ho ani jiným úřadům v plén.

Kontrola poštovních zásilek berní správou podlomí úplně důvěru v československou poštu a mohla by tento podnik rozvrátiti hospodářsky, neboť občanstvo by pan nedopravovalo své zásilky poštou, která by neskýtala diskretnost, nýbrž soukromými auty a dopravními společnostmi, které dovedou zachovávat obchodní tajemství i vůči úřadům.

Občanstvo by také nepoužilo pošty ku zprostředkování styku peněžního ať poštovními poukázkami nebo pošt. šekovým řízením, nýbrž používalo by peněžních ústavů soukromých, které dovedou zachovávati tajemství bankovní a peněžní.

Neslýchaný postup vrch. pošt. rady V. Černého svědčí o naprosté jeho neschopnosti sloužiti ku prospěchu podniku čsl. pošty.

Jest možno prokázati, že v konkrétním tomto případě podvrácena byla úplně důvěra k poštovnímu úřadu a provoz jeho okamžitě poklesl, nehledě k rozruchu, který kontrola berní správy vyvolala.

Z těchto důvodů táží se podepsaní pana ministra pošt a telegrafů:

1. Jest pan ministr ochoten v nejvlastnějším zájmu existence podniku čsl. pošty chrániti co nejpřísněji poštovní tajemství?

2. Jest pan ministr ochoten zakročiti co nejpřísněji proti každému, kdo by poštovní tajemství porušoval, tím připravil poštovní podnik o důvěru a zájmy čsl. pošty poškodil, ba dokonce existenci podniku ohrožoval?

3. Jest pan ministr ochoten co nejpřísněji vyšetřiti vpředu uvedený konkrétní případ a učiniti vhodné opatření, aby se po druhé neopakoval?

4. Jest pan ministr ochoten sděliti podepsaným, co v této věci zařídil neb zaříditi hodlá?

V Praze dne 13. března 1928.

Loňského roku při projednávání státního rozpočtu prohlásil president Státního pozemkového úřadu dr. inž. Voženílek - ve své odpovědi na výtky a stížnosti členů rozpočtového výboru - že Státní pozemkový úřad pod titulem § 11. záborového zákona propouští jednotlivým vlastníkům průměrně 291 ha půdy celkem a dle § 20 přídělového zákona průměrně 326 ha půdy celkem, tedy dohromady průměrně 627 ha půdy celkem.

Nabyté zkušenosti z poslední doby svědčí o docela jiném postupu a praksi Státního pozemkového úřadu při řešení § 11. záborového zákona a § 20. přídělového zákona. Tam, kde ještě drobný zemědělský lid, zaměstnanci velkostatků, obce i okresy právem očekávali, při velkých výměrách zemědělské a lesní půdy u jednotlivých velkostatků, že bude dodatečně prováděna pozemková reforma, tam dnes S. P. Ú. i přes své sliby, že budou žadatelé uspokojeni při řešení § 11. záborového zákona, propouští velkostatky s ohromnými výměrami ze záboru.

Státní pozemkový úřad přezírá i mnohé, velmi vážné žádosti obcí, domáhajících se přídělu na odstranění páchaného bezpráví a útisku velkostatků. Na stížnosti interesovaných jednotlivců i zájmových organisací drobných zemědělců, obcí i okresů odpovídají referenti S. P. Ú. dnes hlavně tím, že se tak děje na základě vlivu některých politických stran dnešní vládní majority. Jednou je to nátlak Němců (zastavení kolonisace), podruhé odpor strany ludové a zejména velmi výbojně počíná si strana lidová, na jejíž příkaz propouští S. P. Ú. ohromné výměry zemědělské a lesní půdy ze záboru zvláště církevním velkostatkům.

Jak jsme zjistili, bylo pražskému arcibiskupství z jeho ohromného pozemkového a lesního majetku ve výměře 23.717 ha převzato Státním pozemkovým úřadem a přiděleno v přídělovém řízení i s akcí S a R a s výkupem dlouhodobých pachtů necelé tři tisíce ha půdy zemědělské a jen tři tisíce 252 ha lesů pro vojenskou střelnici na Brdech. Ostatní půda zemědělská, lesy a rybníky a sice na 2.000 ha půdy zemědělské a přes 14.000 ha lesů, tedy celkem přes 16.000 ha zemědělské a lesní půdy propustil S. P. Ú. ze záboru.

Tento čin státního pozemkového úřadu jest nejen protizákonný, ale i lidsky odsouzení hodný. S. P. Ú. při jednání o propuštění panství pražského arcibiskupa Kordače ze záboru, vůbec nebral v úvahu skutečnou potřebu dalšího přídělu pro drobný zemědělský lid, ba dokonce nedbal ani velmi naléhavých žádostí jednotlivců i obcí za příděl půdy ke stavebním účelům. Jako na výsměch všem těm žadatelům o příděl stavební půdy - kterou jim slibovali příslušní příděloví komisaři hned při přídělovém řízení - usmlouval S. P. Ú. s panem arcibiskupem Kordačem 4 ha stavební půdy pro 7 obcí v obvodu velkostatku Dolnobřežanského a Dobřejovického, o které však ještě nyní musí příslušný komisariát S. P. Ú. sváděti boj se správou velkostatku.

Také lesní reforma a příděl rybníků jest tímto propuštěním ze záboru již vyřešeným problémem. Dle tohoto stavu věci zůstaly nepovšimnuty i žádosti a zákroky města Týna n. Vlt. o příděl lesů - které byly městu vítězem bělohorským konfiskovány.

Z uvedeného jest patrno, že benevolence Státního pozemkového úřadu vůči pozemkovému majetku pražského arcibiskupa byla nejen přílišná, ale že šla až za rámec platných zákonů o pozemkové reformě a že je také v přímém rozporu s tím, co na obhajobu postupu státního pozemkového úřadu v rozpočtovém výboru poslanecké sněmovny prohlásil president S. P. Ú. dr. inž. Voženílek.

Z důvodů těch táží se podepsaní:

1. Zná vláda tento postup Státního pozemkového úřadu?

2. Platí zákony o pozemkové reformě i pro církevní velkostatky?

3. Jest vláda ochotna sjednati nápravu ve smyslu zákonů o pozemkové reformě, aby se podobné případy neopakovaly?

4. Jest vláda ochotna působiti k tomu, aby městu Týnu n. Vlt. dostalo se přídělu lesa výměnou, vzhledem k jeho historickému národu a právu na lesy v majetku pražského arcibiskupa?

V Praze dne 13. března 1928.

V červnu 1927, krátce přede žněmi byly obce politického okresu náchodského postiženy těžkým krupobitím, které místy podle úředního zjištění zničilo úrodu až na 100 procent.

Obce tyto se domáhaly podpory ze státního fondu pro živelní pohromy, poslanci všech stran podávali návrhy na způsob, jakým se podpory ty mají rozdíleti, aby rozdělování podpor dělo se spravedlivě.

Nevíme, jak se stalo, že v tomto okresu vyvolána byla v život komise složená z těchto členů: František Rudolf, delegát zemědělské rady ze Světlé, Antonín Adámek, okresní místostarosta z Olešnice u Červeného Kostelce a Václav Dvořák ze Říkova. Jako zástupce okresní politické správy v Náchodě fungoval při rozdělování podpor rada dr. Gabriel.

Pro celý okres náchodský, patrně k návrhu této komise, byla přiznána podpora v částce asi 62.000 Kč.

Podpory rozvrženy a rozděleny však naprosto nesprávně bez ohledu na to, jak ta která obec byla živelní pohromou postižena. Tak na příklad pro obec Světlou byla přiřknuta podpora 22.000 Kč, naproti tomu obci Slatině nad Úpou přiznáno při stejném poškození pouze 4.000 Kč a na vysoko položenou a velmi poškozenou obec Brzice zbylo dokonce jen 750 Kč.

Rozdělování v jednotlivých obcích stalo se rovněž nespravedlivě a nevzat pražádný zřetel na finanční a hospodářské poměry postižených.

Podpory vypláceny těm, kteří jsou existenčně zajištěni a kteří je vůbec nepotřebovali.

Členu komise, statkáři Frant. Rudolfovi ze Světlé z částky, která určena byla pro celou obec Světlou ve výši 22.000 Kč, dostalo se 3.600 Kč, Marii Mertlíkové ve Světlé, 2.000 Kč, rolníkovi Vojtěchovi 2.000 Kč, starostovi obce Rýdlovi 1.600 Kč, Josefu Pýchovi 1.000 Kč, Marii Horákové 800 Kč, ač všichni jmenovaní jsou úplně finančně zajištěni a pohromou způsobenou škodou nemohli býti na existenci vůbec ohroženi. Pan František Rudolf hospodaří na výnosném statku ve výměře 80 korců, je majitelem výborně prosperující kruhové cihelny a právě v letošním roce se přepychově zařídil. Za to některým rolníkům, ač jsou pohromou postiženi na 100 procent, nebyla vůbec podpora vyplacen.

V obci Červené Hoře u České Skalice bylo vyšetřování provedeno prapodivným způsobem. V této obci dělo se vyšetřování podle stranického zájmu některých usedlíků. Občanu Jiráskovi čp. 9, ač měl úrodu krupobitím poškozenou více než kdo jiný, nepřiděleno z přidělené náhrady ani haléře, naproti tomu občan Jaroslav Jiránek, majitel usedlosti ve výměře 48 korců, ač měl úrodu poškozenou daleko méně, podporu obdržel.

Stížnosti jednotlivců do těchto nesprávností neměly výsledku. pan rada Gabriel z Náchoda nevyhověl žádostem o přezkoušení způsobené škody a odbyl jednotlivce velmi nevlídně a prohlásil na konec, že se ničeho nedá dělati, poněvadž nemá již pražádných prostředků.

Podepsaní se táží pana ministra:

1. Ví pan ministr o tomto způsobu rozdělování podpor postiženým malým rolníkům okresu náchodského, který se příčí všem zásadám, které doposud způsob podpor určovaly?

2. Jest pan ministr ochoten dáti vyšetřiti jednání komise podpory rozdělující a zjednati nápravu?

3. Je pan ministr ochoten naříditi, aby dodatečně i oni postižení obdrželi podporu, k nimž komise nevzala vůbec žádného zřetele?

4. Je pan ministr ochoten pro příště na vyvarování takového nespravedlivého postupu vydati směrnice pro ustanovení komisí a stanoviti zásady, podle nichž se rozdílení podpor má prováděti?

V Praze dne 13. března 1928.