Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Dosavadní postup censurní proti všem časopisům oposičních stran od jisté doby jest přímo nepochopitelný. Kritika zdravá i slušná jest znemožňována, je-li namířena proti praksi nynější vlády prováděné ať v parlamentě nebo ve vlastní pravomoci.

Zmatenost postupu censury zlehčuje tento úřad a projevuje se jako tendenčně úmyslný. Jako doklad předkládáme výňatky z časopisů ťJednotaŤ z 15. února 1928 čís. 11, ťČeskoslovenské železniční listyŤ z 23. února 1928 č. 6 a ťSlovenský železničářŤ ze dne 25. února t. r. č. 6. Poznamenáváme, že všechny tyto časopisy jsou majetkem ťJednoty zaměstnanců československých drahŤ za jednotného redakčního vedení.

Zabavená část článku časopisu ťČeskoslovenské železniční listyŤ pod titulem ťChvíle poznáníŤ zní:

ťMůže být hroznější, krvavější ironie, větší rány do tváře, ohavnější potupy a ponížení národního sebevědomí, než tento provokativní čin dnešních držitelů moci v Československu? V době, když veškeré občanstvo jest zneklidňováno bezohledně přísnými daňovými předpisy, v době, kdy je slíděno po každé korunce chuďasova výdělku, aby státu neušel ani haléř, dávají se luxusní dary lidem, k smrti nenávidějícím tento stát a žijícím až na vzácné výjimky mimo něj. Nemohli jsme se opravdu dožíti větší hanby, než jakou celému národu připravila tato československá koalice, z hlouposti také pracujících vrstev vzniklá a proti nim tak brutálně postupující.

Ochota, shovívavost a patolízalství vůči služebníkům Habsburků, zvůle a tvrdá pěst oproti malému lidu - tak se vrátila vláda věcí tvých do rukou tvých, lide český! Po justamentu, jakým byl nedávno zlome odpor železničářů proti nespravedlivé a třídně zaujaté platové úpravě, následuje justament, postihnuvší severočeské havíře. 25.000 je jich vehnáno od pondělka 13. t. m. do stávky, poněvadž neměli jiného východiska, chtějí-li se ubránit snižování svých mezd při stoupajících ziscích těžařů a stoupajících cenách potravin, zejména v severočeské uhelné pánvi. Proti německým uhlobaronům nemá tato jednostranně silná vláda kuráže a pasivně přihlíží, jak v desátém výročí státní samostatnosti je severočeský horník právě tak štván a donucován ke stávce, aby uhájil právo na holý život, jak před deseti léty. Tento horník, tato spolehlivá stráž státu na severočeské výspě!

Ne, nelze věřit, že by toto dílo potupy, spáchané dnešní koalicí na celé revoluční minulosti československého lidu, mohlo zůstati bez odezvy. Tyto nehorázné rány do lebek pracujícího lidu musí probuditi i ty nejtvrdší spáče a otevříti oči i těm, kteří je úmyslně zavírali a svou lhostejností pomáhali udržovati ruku, jež nad nimi drží karabáč. Nestačila-li všechna dosavadní činnost vlády, vyšlé z listopadových voleb 1925 k poznání, na jakém okraji propasti jsme se ocitli, pak zajisté události posledního týdne jsou dostatečně přesvědčující o stálém zužování železného kruhu, v jehož vnitřku se bezradně potácí vše, co u nás smýšlí a cítí pokrokově, demokraticky a sociálně spravedlivě. Rozrazit tento kruh, znamená odčiniti hanbu, v níž toneme v jubilejním roce republiky, znamená zachrániti národ před nebezpečně rozevřenými chapadly reakce, před zalknutím v této chorobné atmosféře.

Je nejvyšší čas, aby každý pracující člověk v tomto státě přišel k poznání, že lhostejnost k posledním politickým a s nimi těsně souvisejícím hospodářským událostem rovná se otupělosti dobytčete, vedeného svými řezníky na porážku, rovná se prostě sebevraždě. Tato chvíle poznání té netečné části pracující třídy, která propadá lhostejnosti, její přimknutí se do řad uvědomělých bude počátkem konců dnešního režimu zvůle a násilí, posledním hřebíkem do rakve této koalice, jíž drží pohromadě jen společná nenávist proti socialistům a jejich žalostná nejednotnost.Ť

Tato zabavená část prošla však úplně nezávadně v časopisu ťJednotaŤ ze dne 15. února t. r. a ťSlovenský železničářŤ ze dne 25. února t. r. čís. 6. Pochopitelně takto prováděná censurní prakse ztěžuje ba znemožňuje rozumnou kritiku našeho veřejného života.

Proto podepsaní táží se:

1. Jest pan ministr vnitra ochoten vyšetřiti a sděliti příčiny této nezvyklé prakse censurní a naříditi zrušení zákazu k uveřejnění zabavené části,

2. Dále pro budoucnost naříditi příslušným orgánům státním, by bedlivě, však spravedlivě posuzovaly jednotlivé úsudky časopisecké a zabrániti podobným nevážným přehmatům?

V Praze dne 13. března 1928.

Je všeobecně známo, že není ubožejšího kraje nad okres šilperský, kde lid z výtěžku půdy uživiti se nemůže, ježto je to půda horská, štěrkovitá, studená. Průmyslových závodů, ve kterých by se lid mohl zaměstnati, zde není. Proto, jak také lékařsky bylo prokázáno, lid trpí podvýživou, předčasně zmírá a kraj se vylidňuje. Aby se tomu předešlo, volá, ba prosí Šilpersko již dlouhá léta o zřízení průmyslového závodu státního, avšak marně. Ani soukromý podnikatel nejeví o Šilpersko zájem proto, že ono nemá spojení se světem, které průmysl míti musí, a proto každá sebe lepší snaha o zřízení průmyslového závodu končí bezvýsledně.

Nebýti světové války, bylo by již bývalo Šilpersku pomoženo a sice tím, že dosavadní železná dráha z Lipky do Šilperka byla by bývala prodloužena do Hoštejna na hlavní trati Olomouc-Česká Třebová. Leč po válce poměry se změnily, od stavby dráhy bylo upuštěno a proto bída s nouzí zuří na Šilpersku dále. Aby se tomu třeba jen částečně předešlo, domáhá se Šilpersko alespoň řádně vybudované silnice ze Šilperka do Hoštejna na hlavní trati Olomouc-Česká Třebová. Moravský zemský výbor uznal nutnost této spojovací silnice a dal ji svými techniky bezplatně vyměřiti a rozpočty se zjistilo, že silnice má státi asi 1,300.000 Kč. peníz tento chudému předluženému okresu šilperskému obstarati není možno. Vedla by silnice tato sice katastrem okresu zábřežského, vlastně na jeho okraji a proto o silnici Zábřežsko zájmu nemá a odjinud na stavbu potřebných peněz dosíci nelze.

Dle prohlášení lesní správy lichtensteinské bylo by dopomoženo Šilpersku k této nutné stavbě, kdyby ministerstvo zemědělství rozhodlo o převzetí lichtensteinského lesního velkostatku okres Zábřeh, kterýmžto majetkem silnice z největší části vésti má.

Jak známo, lesní panství knížete Lichtensteina v okrese zábřežském jest sice státem zabráno, o převzetí dosud však rozhodnuto není a to zaviňuje, že nelze nikde žádati pomoci na uskutečnění stavby silnice, pokud v této věci rozhodnutí nenastane. Aby rozhodnutí se stalo co nejdříve, byli v Praze jak u ministerstva zemědělství, tak i u Pozemkového úřadu zástupci okresů šilperského a zábřežského již několikráte. Jejich intervence byly však bezvýsledné přes to, že dopisem č.j. 80879/27 IV/8 ze dne 26./3. 27 sdělil pozemkový úřad v Praze, že ministerstvo zemědělství rozhodne o této věci do podzimu minulého roku; avšak rozhodnutí o převzetí lesů doposud se nestalo. Jak uvedeno, jest zřízení státní silnice ze Šilperka do Hoštejna ke hlavní železniční trati životní otázkou Šilperska a kladné vyřešení závisí jedině od toho, zda státem bude či nebude převzato lichtensteinské panství v okresu zábřežském.

Táží se proto podepsaní pana ministra zemědělství, zdali jest ochoten zaříditi, aby lichtensteinské lesy velkostatku Zábřeh byly co nejdříve převzaty do státní služby, aby tak odstraněna byla nejožehavější příčina nemožnosti rozvoje tohoto okresu šilperského.

V Praze dne 15. března 1928.

U okresního soudu v Unhošti působí tři soudcové, z nichž dva jsou národnosti německé. Tito dva soudcové svědomitě konají povinností a jsou nestranní, ale ovládají tak nedokonale český jazyk, že nedovedou interpretovati české svědecké výpovědi. Tím se stává, že soudce bez zlého úmyslu protokoluje českou výpověď svědka zcela opačně, což má potom i vliv na rozsudek, vynesený podle nedokonalé interpretace svědecké výpovědi.

Jako konkrétní případ k výše zmíněnému uvádím spor proti Jar. a Vlastě Česákovým, Počáple u Král. Dvora, o úraz automobilový.

Že toto nedokonalé ovládání češtiny soudců stěžuje nejen sporným stranám dovolati se práva, ale i soudcům samým právo nalézti, je nabíledni.

Podepsaní se táží, zdali pan ministr spravedlnosti jest ochoten tyto okolnosti zjistiti a sjednati nápravu?

V Praze dne 15. března 1928.

Na Moravě provádí 70 zaměstnanců agrárních úřadů scelování pozemků, jehož blahodárný vliv na zvýšení zemědělské produkce jest všeobecně uznáván. Nanejvýše těžká a zodpovědná práce zaměstnanců agrárních úřadů, jejich nestrannost již z vlastního pozorování známe, přináší požehnání národnímu hospodářství a zvyšuje blahobyt zemědělců, jejichž pozemky byly scelovány.

Aby tato zodpovědná práce přinášela kýžený užitek, podmiňuje existenční zajištění a spokojenost zaměstnanců těchto úřadů.

Bohužel, že provedenou systemisací těchto zaměstnanců předpokladů oněch dosaženo nebylo. Pakli stěžejní zásadou systemisace bylo odměňovati státní zaměstnance dle hospodářské důležitosti, zodpovědnosti a namáhavosti jejich služby, pak stala se zaměstnancům agrárních úřadů provedenou systemisací veliká, ponižující křivda a služebně vrhla je o 20 roků zpět.

Zařazení úředníků ať technických anebo úředních odhadců půdy je dokonce v odporu s vládním nařízením ze dne 15. července 1927, č. 103 Sb. z. a n. a ze dne 9. prosince 1919, č. 650 Sb. z. a n.

Rovněž tak kancelářští úředníci byli systemisací hmotně poškozeni. Systemisace vůbec neřeší otázku čekatelů agrárně-technické služby, kterážto otázka, vzhledem na ohromné pracovní úkoly, na Moravě a na připravovaný zákon o scelování pozemků v republice je velice naléhavá.

Podepsaní táží se proto pana ministra zemědělství, je-li ochoten nespravedlivou systemisací způsobené křivdy zaměstnanců agrárních úřadů na Moravě opraviti a provésti sytemisaci spravedlivou?

V Praze dne 14. března 1928.

Projektovaná přehrada na řece Březné u Hoštejna na severní Moravě nemá posud stanoveného pevného bodu a tato otázka nejenom že oddaluje uskutečnění projektu, ale působí naprostou nejistotu v povodí řeky Březné potud, pokud ono leželo by pod projektovanou přehradou. Je všeobecně známo, že Šilpersko jest ve veliké bídě tím, že nemá žádného spojení se světem, neboť lid z výtěžku horských kamenitých půd uživiti se nemůže a průmyslové podniky pro odříznutí od světa zříditi nelze, čehož následek jest, že lid trpí podvýživou a kraj se vylidňuje. Moravský zemský výbor uznal za nutné připojení Šilperska, když nelze drahou, která před válkou byla projektovaná, tedy alespoň řádnou silnicí a sice ze Šilperka do Hoštejna na hlavní trati Olomouc-Česká Třebová a dal také svými techniky tuto silnici vyměřiti a rozpočet vypracovati.

O dalším postupu této stavby nebylo však možno jednati, neboť nebylo vyřešeno převzetí lesů lichtensteinského panství v okresu zábřežském státem, kterýmžto majetkem silnice z velké části vésti má. Tato záležitost spěje nyní k rozhodnutí, ale nastává další překážka, totiž že není dosud definitivně rozhodnuto o přehradě. Dle informací, jež jsme získali, je prý míněna stavba přehrady až u Šilperka s opěrnou příční zdí u Crhova místo dosavadního projektu. Kdyby skutečně byla projektována vodní přehrada od Crhova k Šilperku, nebylo by to na závadu zemským moravským výborem projektované silnici k Hoštejnu, oproti tomu však projekt přehrady u Hoštejna jest právě na místě, kde silnice stavěna by býti měla. Nutno též zdůrazniti, že stavba přehrady u Šilperka byla by i pro tento kraj daleko výhodnější, neboť přehrada u Hoštejna zabrala by téměř všem zdejším rolníkům veškeré louky a bez luk, jak známo, jest život horského rolníka téměř nemožný. Kdyby přehrada stavěna byla od Crhova k Šilperku, této závady by nebylo. Kdyby však přes to ministerstvo veřejných prací trvalo z důvodů technických na tom, aby opěrná zeď přehrady postavena byla v původně projektovaném bodu nad Hoštejnem, bylo by nezbytně nutno učiniti kroky, aby rolníci, jejichž luční objekty byly by nádrží zaplaveny, mohli při provádění pozemkové reformy nabýti jinde objektů hospodářských, nutných k jejich další obživě.

V zájmu kraje a existence nesčetných rolnických usedlostí bylo by velice dobře, kdyby ministerstvo veřejných prací rozhodlo se pro stavbu přehrady u Šilperka a aby o tomto svém rozhodnutí vydalo definitivní vyrozumění zájemníkům a aby stavba přehrady, jejíž rentabilita jest napřed výpočty prokázána, nebyla oddalována. Postavení přehrady a připojení k ní elektrické centrály, jakož i vybudování potřebné silnice, znamenalo by oživení tohoto přeubohého kraje.

Proto táží se podepsaní pana ministra veřejných prací, zdali jest ochoten zaříditi, aby definitivně byl stanoven opěrný bod pro vody budoucí přehrady na Březné a zdali jest ochoten zahájiti jednání v tom směru, aby se stavbou přehrady bylo neprodleně započato?

V Praze dne 15. března 1928.

Dne 21. ledna 1928 referoval v Plzni vycházející ťNová DobaŤ, že presidium krajského soudu v Chebu vrátilo ministerstvu spravedlnosti 12.000 Kč určených jako novoroční remunerace pro soudce v obvodu tohoto krajského soudu z toho důvodu, že se obávalo roztrpčení soudců vzniklého nedoceněním jejich odpovědné činnosti.

Dne 13. března 1928 vyhověl odpovědný redaktor ťNové DobyŤ Josef Jirout telefonickému vyzvání vyšetřujícího soudce krajského soudu v Plzni, dostavil se k němu do kanceláře a tam byl s ním sepsán jako se svědkem protokol v trestní záležitosti proti neznámému pachateli. odpovědný redaktor ťN.D.Ť byl vyslýchán o tom, kdo redakci o osudu soudcovských remunerací v obvodu krajského soudu v Chebu informoval, zejména byl-li to někdo ze zaměstnanců justiční služby.

Později bylo zjištěno, že státním zastupitelstvím v Plzni nebylo v souvislosti s oním článkem zavedeno vůbec žádné trestní řízení, tedy ani ne proti neznámému pachateli a že onen výslech byl proveden na příkaz presidia krajského soudu v Plzni.

Poněvadž svědek v trestním řízení má býti nejdříve poučen o tom, proti komu se trestní řízení vede a pod sankcí zákona nesmí býti jako svědek vyslýchán, pokud trestní řízení není k návrhu státního zastupitelství proti nějaké osobě anebo neznámému pachateli zavedeno a poněvadž dále presidium krajského soudu jest pouhým administrativním orgánem, který nesmí zasahovati do jurisdikce soudu, a trestní řízení samo zahajovati nemůže, - byl v tomto případu porušen právní stav.

Z těchto důvodů táží se podepsaní:

1. Ví o tomto případu pan ministr spravedlnosti?

2. Na základě kterého zákona a kterého ustanovení došlo k svědeckému výslechu shora uvedenému?

3. Co hodlá učiniti pan ministr spravedlnosti, aby zákonů bylo šetřeno?

V Praze dne 15. března 1928.

Při systemisaci byli těžce poškozeni zaměstnanci agrárních úřadů na Moravě, jež provádějí už řadu let s dobrým úspěchem scelovací práce na Moravě. 70 zaměstnanců agrárních úřadů pro scelování pozemků na Moravě bylo zařazeno do nejnižších platových stupnic a jejich práce hodnocena tak, že to odporuje vládnímu nařízení čís. 103 Sb. z. a n. z r. 1927 a čís. 650 Sb. z. a n. z r. 1919.

Systemisací v té formě, jak byla nyní provedena byli by zaměstnanci agrárních úřadů degradováni a zkráceni proti ostatním kategoriím zaměstnaneckým. Úředníci konceptní, inženýři stejně jako kancelářští zaměstnanci jsou velmi těžce poškozeni. Otázce čekatelů agrární technické služby nebyla vůbec věnována pozornost ač právě při komasacích je třeba této kategorii zaměstnanecké věnovati zvýšenou pozornost.

Scelování pozemků náleží v budoucnosti k nejdůležitějším problémům národohospodářským republiky, neboť komasace účelně a věcně provedené přispějí k zintensivnění zemědělské výroby v takové míře, jako žádný jiný prostředek. Komasace jsou s to učiniti z Československé republiky zemi v zemědělském ohledu soběstačnou. Dosud pracovali v komasacích v Československé republice ve větší míře jenom zaměstnanci úřadů pro agrární operace v Brně. Jejich práce je odpovědná, těžká, namnoze iniciativní a vyžadující všeobecného přehledu a vzdělání. Podle zásad požitkového zákona a systemisace má býti služba tohoto druhu zvláště ceněna a hodnocen.

Ježto provedenou systemisací bylo zaměstnancům úřadu pro agrární operace ve srovnání s ostatními zaměstnanci ublíženo a to v takové míře jako nejhůře postiženým kategoriím zaměstnaneckým, obracejí se podepsaní k vládě s naléhavým dotazem, zda je ochotna působiti k tomu, aby zaměstnanci úřadu pro agrární operace zařazeni byli tak, jak toto vyžaduje povaha jejich služby, a aby křivdy systemisace jejich byly odčiněny?

V Praze dne 14. března 1928.

Dle zpráv maďarských a jiných zahraničních listů, konala se dne 4. března 1928 v Debrecíně voličská schůze, na které promluvil min. předseda maďarský hrabě Bethlen o problémech mezinárodní politiky a o stanovisku maďarské vlády k aktuelním otázkám mezinárodní politiky. Ve své řeči dotknul se také mezi jiným poměru Maďarska k Itálii a za nadšených projevů posluchačstva a volání slávy Italii a Mussolinimu prohlásil toto:

ťV minulérm roce stala se v zahraničně-politické situaci Maďarska významná změna. Po zrušení finanční a vojenské kontroly uzavřeli jsme smlouvu s Itálií, která pro nás znamená mnohem více, nežlái diplomatický dokument. Dík této smlouvě mohli jsme vystoupiti ze své osamocenosti; tato smlouva vznikla ze společných tradic minulosti a ze vzpomínek na společně vybojované zápasy - jest to smlouva, jejímž podkladem jsou společné zájmu přítomnosti, které oba národy spojejí nerozlučnými pouty a které také v mnohých důležitých otázkách mezinárodních určují společný postup.Ť

Obsah celé řeči a smysl zvláště těchto vět naznačuje, že nejedná se o obyčejnou smlouvu mezi Maďarskem a Italií, nýbrž naznačuje se, že kromě ujednání rázu finančního a hospodářského jsou zde ještě jiné úmluvy, jež dávají tušiti, že se jedná také o vzájenmnou podporu rázu vojenského. Není možno při čtení těchto zpráv a po známém případu Sv.-Gothardském ubrániti se dojmu, že se jedná zde o tajné úmluvy, které zavazují oba uvedené státy k branné podpoře.

Poněvadž maďarský stát není nikým ohrožován, pak musí každý míti dojem, že jedná se o útočnou akci, namířenou proti sousedním státům a přirozeně také proti republice Československé. Vyvstává obava, že se jedná o tajnou smlouvu vojenskou. Okolnost tato musí vyvolati znepokojení veřejnosti, nehledě pak k ohrožení mírumilovných tendencí, jež naše domácí i zahraniční politika sleduje.

Táží se proto podepsaní:

1. Zná pan ministr zahraničí tyto události?

2. Může pan ministr zahraničí sděliti, jaký jest obsah smlouvy mezi Maďarskem a Italií?

3. Může pan ministr zahraničí sděliti, zda smlouva mezi Maďarskem a Italií neobsahuje tajných klausulí vojenského rázu?

V Praze dne 16. března 1928.

Hanebné osvětlení na nádraží v Malé Morávce, jakož i špatné osvětlení na celé trati Bruntál-Malá Morávka byly již předmětem dotazů (D.707/II a D. 1043/II) panu ministrovi železnic. Ovšem tímto upozorněním na nejvyšším místě zlepšení nebylo lze dosíci.

Stanice Malá Morávka-Karlov jest konečnou stanicí trati Bruntál-Malá Morávka. Této trati každoročně užívá tisíce turistů, sportovců a výletníků. Přijdou-li cestující k večernímu vlaku do této stanice, jest často zahalena takovou tmou, že cestující nevidí vůbec ani vchodu do staniční budovy. Nelze se tedy diviti, přichází-li často k úrazům.

Před samým odjezdem vlaku rozsvěcuje se teprve na nástupišti umístěná předpotopní petrolejka, stejně se pak osvětlují čekárny a vlaková souprava, lze-li zde vůbec tohoto výrazu užíti. Výtky naprosto nepomáhají. Přes to, že v listopadu 1925 jistý úředník z Bruntálu pro hanebné osvětlení při vstupu do nádraží upadl a při tom se poranil, trvají dále neudržitelné poměry. Povšimnutí zasluhuje, že elektrické vedení vede kolem samé staniční budovy v Malé Morávce, takže připojení nádraží na elektrické vedení bylo by spojeno s poměrně malým vydáním.

Toto nerozumné úsporné opatření způsobilo dne 10. února t. r. nový úraz. Před samým odjezdem vlaku č. 4912, jenž v 18.55 hod. večer odjíždí z Malé Morávky do Bruntálu, byl výpomocný průvodčí František Polzer, zaměstnaný dva měsíce u malomorávských vlaků, jenž jako obyčejně stál na lokomotivě, u sesýpky na uhlí stržen z vlaku a těžce zraněn, poněvadž pro tmu nemohl sesýpky na uhlí viděti a byl ještě málo obeznalý s místními poměry. Bylo mu rozdrceno pravé nadloktí, rozmačkán hořejší článek levého palce a zlome kloub levého ukazováčku. Zraněný jest nyní ve všeobecné veřejné nemocnici v Bruntále.

Poukazujíce na tyto poměry táží se podepsaní pana ministra železnic:

Jste konečně ochoten ihned prozkoumati toto ostudné osvětlování na trati Bruntál-Malá Morávka a nahraditi tento nedostatek moderním zařízením?

V Praze dne 7. března 1928.

Primátor hlavního města Prahy prohlásil, že z usnesení presidia obec pražská bude příště odpírati předpisovati přepychovou daň u jednojazyčných německých vstupenek. Jest to Němcům nepřátelská svévolnost pražského magistrátu, která se nemůže opírati o žádný zákon, ale příkře odporuje smlouvě o ochraně menšin a ústavní listině, poškozuje tedy část státních občanů a jest porušením práva.

Interpelanti táží se tedy pana ministra vnitra:

1. Může schvalovati tento protiprávní postup magistrátu hlavního města Prahy a

2. Jest ochoten jako dohlédací úřad zrušiti svrchu zmíněné usnesení presidia pražského magistrátu a porušení práva opět napraviti?

V Praze dne 12. března 1928.