Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

I. posl. Simma a druhů min. železnic o železničním neštěstí ve Vratislavicích m./N. dne 31. května 1928,

II. posl. Simma a druhů min. železnic o naléhavém vybudování nádraží v Jablonci n./N.,

III. posl. Simma a druhů min. nár. obrany o pokračování v akci pro náhradu za občanské šaty, ztracené při mobilisaci těch osob, které nastoupili vojenskou službu,

IV. posl. inž. Junga a druhů min. financí o novelování zákona ze dne 15. června 1927, č. 77 Sb. z. a n. o obecních financích,

V. posl. inž. Junga, dr. Wollschacka a druhů min. soc. péče a min. vnitra o prováděcím nařízení k zákonu č. 39/1928 Sb. z. a n. o ochraně domácího trhu práce,

VI. posl. Simma a druhů min. školství a nár,. osvěty, že jest nutno předložiti návrh zákona o pěstounkách v mateřských škol,

VII. posl. inž. Junga, Simma a druhů min. železnic o snížení sazeb pro osobní a časové lístky cestujících z povolání,

VIII. posl. Simma a druhů min. spravedlnosti o zpronevěrách notáře Lva Veita v Tanvaldě,

IX. posl. Kršiaka, Sedorjaka, ‚Čulena a soudr. min. vnútra a zdravotníctva o zpracovanie mäsa zo zdechlého dobytka a zatušovanie riadného vyšetrenia policajnými orgánmi v Košiciach,

X. posl. Simma a druhů min. financí o zařazení města Trutnova do skupiny B podle § 12, odst. 7 platového zákona,

XI. posl. Simma, inž. Junga a druhů min. sociální péče o zákonné ochraně zástupců cestujících motorovými vozy proti následkům automobilových a motorových úrazů,

XII. posl. Krebse, inž. Junga a druhů min. sociální péče, aby byl konečně podán návrh zákona o podpoře přestárlých,

XIII. posl. inž. Junga, Simma a druhů min. vnitra a min. financí o odnětí podpor poskytovaných okresy hasičským sborům,

XIV. posl. Knejzlíka, Sladkého, Langra a druhů min. financí o vymáhání paušálních poplatků ze služebních požitků starostů a obecních radních na okresu přerovském okresním finančním ředitelstvím v Uherském Hradišti,

XV. posl. dra Klapky, Bergmanna, Mikuláše a druhů vládě o přeřazení města Říčan do skupinu B činovného podle § 12, odst. 7 zákona ze dne 24. června 1926, čís. 103 Sb. z. a n.,

XVI. posl. dra Dérera, Bečko a súdr. min. vnútra a min. zdravotníctva o zanedbanie úradnej povinnosti okresného úřadu v Lipt. Sv. Mikuláši v příležitosti osýpkovej epidemie v Lipt. Sv. Jáne,

XVII. posl. dra Dérera, Bečko a súdr. min. vnútra o protizákonnom postupu okresného náčelníka při zabavenie rudých karafiátov na oslavách 1. mája v Lipt. Sv. Mikuláši,

XVIII. posl. V. Beneše, Jaši a soudr. min. školství a nár. osvěty o mimokonkursním obsazení místa řídícího učitele v Čelakovicích, školní okres Brandýs n. Labem a místa řidícího učitele v Pátku, školní okres Poděbrady,

XIX. posl. Jaši a soudr. min. vnitra o nesprávném postupu zemského výboru moravského při jmenování členů finanční komise v obci Medlovicích u Kyjova,

XX. posl. dra Schollicha a druhů předsedovi vlády o odstrkování Němců na brněnské výstavě soudobé kultury,

XXI. posl. Simma, inž. Junga a druhů min. školství a nár. osvěty, aby bylo vydáno nařízení k zákonu ze dne 24. června 1926, čís. 103 Sb. z. a n. o rozsahu v jakém lze započítati dobu, ztrávenou v určité službě, pro zvýšení platu při jmenování profesorem

XXII. posl. inž. Junga a druhů min. spravedlnosti o zabavení periodického tiskopisu ťVolk und GemeindeŤ.

Dne 31. května 1928 ve Ľ 8 hod. vecer stalo se při přechodu dráhy poblíže nádraží Vratislavice n. N. - Kyselka liberecko-jablonecko-tanvaldské dráhy velmi veliké neštěstí, jehož obětí se stal kvetoucí lidský život.

Obchodník s velocipedy pan Arnošt Schwarzbach chtěl svým motorovým kolem, přijížděje cestou od Dlouhého Mostu, přejeti dráhu, která na tomto místě není zabezpečena ani závorami ani jinak. V téže chvíli vjel do stanice osobní vlak přijíždějící od Jablonce, zachytil motorové kolo a srazil s něho jezdce, pana Schwarzbacha, jakož i jeho 18letou dceru, která s ním jel v přívěsním vozíku. Děvče, které se dostalo přímo pod vlak, skonalo po několika chvílích, pan Schwarzbach, který pádem utrpěl těžké otřesení mozku a jiná vnitřní zranění, byl převezen do liberecké nemocnice, kde leží v bezvědomí.

Jak jsme již poznamenali, není místo neštěstí na přechodu dráhy ani uzavřeno závorami ani hlídáno. Ale místo, kde se toto strašné neštěstí stalo, leží ve středu obce, na místě, kde jest největší doprava ulicemi na 4 strany. Dráha se zde, jakmile přeťala ulici, zahýbá dosti napravo, což jest zakryto pahorkem, takže vlak přijíždějící od Jablonce lze viděti až v poslední chvíli; mimo to nově zavedený motorový rychlík nestaví ve stanici Vratislavicích n. N. a plnou rychlostí svým tichým chodem přejíždí tento silně frekventovaný přechod přes dráhu.

Jest zjištěno, že se na tomto místě stalo již několik nehod, které ovšem neskončily tak tragicky jako poslední.

Dlužno ještě poznamenati, že ve Vratislavicích n. N., v největší průmyslové obci ve venkovském okrese libereckém, se skorem 7.000 obyvateli jest neméně než 7 takových neuzavřených a nehlídaných přechodů přes dráhu, z nichž výše zmíněný jest nejnebezpečnější.

již dne 27. března 1928 vratislavický obecní úřad požádal královéhradecké ředitelství státních drah, aby dalo zabezpečiti tento zvláště nebezpečný přechod přes dráhu a při tom upozornil, že by to nebylo spojeno s velkými nesnázemi a útratami, jelikož závěry bylo by lze snadno hlídati a obsluhovati ze stanice. Ředitelství však, čeho nelze pochopiti, nepovažovalo za nutné něco zaříditi nebo vůbec na tuto žádost odpověděti.

Bude-li tento stav ponechán, budou takové případy i dále možné. Ale odpovědnost za to nésti není možno. Proto se interpelanti táží pana ministra:

Jest ochoten naříditi královéhradeckému ředitelství státních drah, aby zabezpečilo přechod přes dráhu ve Vratislavicích n. N., ale aby také všeobecně provedlo revisi tratí v oblastech s hojnou dopravou?

V Praze dne 14. června 1928.

Poslední dobou byla znovu v široké veřejnosti rozvířena otázka novostavby nádraží v Jablonci n. N., jež se stala naléhavě nutná, a jest nezbytno, aby se příslušná místa o této otázce jasně vyslovila.

Důvody této akce jsou: Město Jablonec n. N. jako světoznámé průmyslové, obchodní a vývozní město asi se 40.000 obyvateli, jako středisko území, jež s nejbližšími místy jest obydleno asi 60.000 lidmi a jako středisko okresu se 100.000 obyvateli má nádraží, jež nyní naprosto nepostačuje jeho poměrům. Jeho budova pochází z doby liberecko-jablonecko-tanvaldské dráhy a vůbec nebyla změněna od oné doby, tedy po více než 40 let, v kteréžto době se město rozvinulo na výši označenou uvedenými číslicemi. Není zde zařízení stačících hojné dopravě, nynější zařízení jsou naprosto neudržitelná. V místnostech, kde jsou pokladny, je ohromný průvan, obecenstvo tam není chráněno proti nepohodám a pobyt v nich patří i jinak největším nepříjemnostem cestování. Zvláštních čekáren tam vůbec není, čekati lze jen v restauraci, kamž ovšem se nemohou uchýliti všichni cestující. Jsouť cestující, kteří se chtějí vyhnouti každému zbytečnému vydání. Záchody jsou proti všem oprávněným požadavkům primitivní a mimo to bezpříkladně nehygienické. Všechna jiná staniční zařízení jsou stejně nedostatečná a týká se to jak vlastních provozních zařízení, jež se jeví počtem kolejí, tak i provozních místností.

K dalšímu odůvodnění přestavby nebo novostavby jabloneckého nádraží, jež se nyní stala naléhavou, stačí, poukážeme-li jen na to, že návrh na tuto stavbu byl předložen již v r. 1914, že již tehdy byl prostudován, ba dokonce byl již ve stadiu provedení. Všechny příslušné úřady tento návrh projednaly. Došlo dokonce již k vykoupení pozemků potřebných na rozšíření nádraží. Byl již vystavěn spodek nákladního skladiště. Válka překazila další práce. Nyní však se již nesmí ztráceti čas, aby nádražní poměry města Jablonce n. N. byly přizpůsobeny skutečným požadavkům, tím spíše, že podle našeho mínění lze se tím vyhnouti budoucím těžkým komplikacím.

Podporujeme-li žádost městské správy jakož i celé veřejnosti jablonecké, aby rychle byly zahájeny práce na vyřešení nádražní otázky, jest pohnutkou tohoto našeho úsilí i to, že známe význam města pro stát. Jeho významný průmysl každoročně vytváří miliardové hodnoty, které se proměňují v ekvivalenty pro stát velice významné. Město Jablonec n. N. tedy zasluhuje, aby byla splněna jeho přání, při tom tak velice oprávněná. Ale i důvody representace státu musejí pohnouti odpovědný správní obor, aby provedl naléhavou stavbu nádraží. Pro Jablonec n. N. platí přívlastek daný českým lázeňským místům. Město jest také částečně přijímacím salonem státu. Každoročně přicházejí sem tisíce cizinců z veškerých zemí světa, sice jen za obchodem, ale jistě si prohlížejí i veřejná zařízení. Jestliže péči o ně mají měřiti dle jabloneckého nádraží, rozhodně jejich úsudek sotva dobře dopadne.

Ze všech těchto důvodů táží se interpelanti pana ministra železnic:

1. Jaké jest osobní stanovisko pana ministra v interpelované věci?

2. Byly zahájeny přípravné práce, potřebné k jejímu vyřízení?

3. Zamýšlí železniční odbor přidržeti se starého návrhu nebo

4. Byl vypracován nový návrh?

5. Ukládají se peníze na provedení nádražní stavby a

6. bude tato stavba jistě zahájena v nejbližším stavebním období?

V Praze dne 12. června 1928.

Za mobilisace ve světové válce mnoho tisíc osob, které nastoupily vojenskou službu, zanechalo občanské šaty u vojenských úřadů. Často byly tyto šaty ztraceny, což by bylo poškodilo ty, kteří je ztratili, kdyby jim neměly býti nahrazeny věcně nebo peněžitě. Ministerstvo národní obrany správně posuzujíc stav vracejících se vojínů, zahájilo akci pro náhradu škody, kterou ztráty občanských šatů byla úplně nebo částečně nahrazována penězi. Již v r. 1920 byly uveřejněny vyhlášky ministerstva národní obrny v obcích státního území a v denním tisku, aby se všeobecně sbíraly přihlášky k této akci, pokud byly oprávněny. Formuláře tehdy vydané musily obecní úřady sbírati a do 30. dubna 1921 předložiti ministerstvu. Konečně byla přihlašovací lhůta prodloužena do června 1923 a za ztracené občanské šaty byla poskytována náhrada tím, že tomu, kdo ztrátu utrpěl, se všeobecně poukazovalo 200 Kč.

Tento postup ministerstva národní obrany zasluhoval tím spíše uznání, že pro náhradu škody nebylo určitého právního závazku k náhradě úplné. Interpelanti také chápou, že pro náhradovou akci byla ustanovena časová hranice. Nyní se však stává, že bývalí váleční zajatci, kteří se vrátili do vlasti po r. 1923, nemohou dostati náhrady za škodu, utrpěnou ztrátou svého občanského obleku, jedině proto, poněvadž se nemohli ve stanovené lhůtě přihlásiti o takovou náhradu. Tj. krutost zvláště k těmto lidem, kteří skoro výlučně pocházejí z chudých a nejchudších vrstev obyvatelstva státu. Aby i tito poslední čekatelé byli uspokojeni nějakou náhradou, bylo by nutno určiti novou přihlašovací lhůtu, - navrhujeme do 30. července 1929, - a povoliti ji, aby se obvyklým způsobem přihlásili o náhradu škody tak, jak se to dělo do června 1923. Podle toho táží se interpelanti pana ministra:

1. Je-li ochoten podle přání interpelace ustanoviti novou přihlašovací lhůtu,

2. Je-li ochoten poskytnouti peníze potřebné k novému zahájení náhradové akce za ztracené občanské šaty?

V Praze den 12. června 1928.

Účinky nového zákona o obecních financích projevují se již co nejpovážlivěji, poněvadž četné obce nejsou již s to, aby vyhověly svým zákonitým finančním závazkům. Ještě těžším účinkem zákona o obecních financích jest, že obce již skorem vůbec nemají peněz na přiměřené vybavení a udržování sociálních a školních zařízení, zařízení péče o dopravu a péče zdravotní, natož aby pak je mohly dále rozvíjeti. Ale právě tento obor jest nejdůležitějším polem práce obcí, poněvadž jej musejí skoro samy obstarávati a poněvadž na tomto obstarávání závisí udržení zdraví, výkonnosti a pracovní síly obyvatelů a dorostu. Stále hlasitěji se rozléhají hlasy obcí a samosprávných svazků, jež ukazují, že jen nejrychlejší úprava zákona o obecních financích může odvrátiti nezměrné škody nyní i příště. Tato úprava t. j. novelování zákona o obecních financích musila by se říditi těmito směrnicemi:

1. Nejvyšší mez obecních přirážek musí býti zvýšena z 200 na 300% (nebo až 400% za předpokladů § 1, odst. 5 zákona o obecních financích č. 77/1927 Sb. z. a n.).

2. Obcím musí býti přímo přikázán příděl z obratové daně v dřívější výměře.

3. Dlužno jim přikázati přiměřený příděl z daně důchodové.

4. Dlužno jim přikázati příděl ze státní nápojové daně ve výměře, jak se v onom správním území schází.

5. Pětina ošetřovacích útrat podle §u 21 zákona o obecních financích č. 77/1927 Sb. z. a n. musí býti opět přesunuta na země.

6. Dlužno uvolniti levný úvěr na mírný úrok pro obecní investice.

7. Obecní podniky dlužno osvoboditi od výdělkové daně a uznati, že jsou obecně prospěšné, jelikož výnos připadá výlučně obecnímu hospodářství a tím veřejnému blahu.

Interpelanti táží se tedy pana ministra financí:

Je-li ochoten podle výše uvedených směrnic co nejdříve předložiti sněmovně návrh na novelování zákona o obecních financích č. 77/1927 Sb. z. a n., aby jej projednala?

V Praze dne 12. června 1928.

o prováděcím nařízení k zákonu č. 39/1928 Sb. z. a n. o ochraně domácího trhu práce.

§ 2 zmíněného zákona výslovně prohlašuje, že se tento zákon netýká cizinců, kteří před 1. květnem 1923 byli již v Československu zaměstnáni a od té doby nepřetržitě zůstávají ve svém zaměstnání, nebo že tací cizinci nemusejí žádati o polení k pobytu podle tohoto zákona. Prováděcí nařízení k tomuto zákonu odůvodňuje nutnost tohoto zákona zrušením pasových vis a tím, že v sousedních státech platí podobné zákony. Zpravodajové a řečníci pro tento zákon ve výborech a ve sněmovně zdůraznili, že se tento zákon má prováděti co nejliberálněji a že jeho hlavním důvodem jest míti obranu proti podobným ustanovením zákonů sousedních států, abychom opírajíce se snad o toto nucené opatření dosáhli zrušení podobných zákonů v sousedních státech. Totéž žádá i resoluce přijatá ve výboru.

V rozporu k tomuto duchu zákonodárců stanovuje prováděcí nařízení, že každou cestu do ciziny trvající déle než 3 týdny, dlužno považovati za přerušení pobytu v Československu. Tím se připravují cizinci, kteří byli již před 1. květnem 1923 v Československu zaměstnáni, na příklad čtyřnedělními cestami na dovolenou nebo čtyřnedělními obchodními cestami na rozkaz firmy, o výhody §u 2 výše citovaného zákona. Prováděcí nařízení přící se tedy smyslu zákona, přesahuje plnou moc ministerstva a bylo by mu lze odporovati u nejvyššího správního soudu jako nezákonitému. Není to první případ, že ministerstva vydávajíce nařízení proti duchu zákona překračují svou pravomoc a tím mění smysl zákona. Tento neudržitelný stav musí býti naléhavě napraven. Interpelanti táží se tedy pana ministra:

Je-li ochoten co nejdříve vymýtiti z prováděcího nařízení všechna ustanovení, která se příčí duchu zákona, a pečovati, aby se těchto nepotřebných krutostí proti cizozemským zaměstnancům neužívalo a aby se zákon na ochranu domácího trhu práce prováděl v duchu a ve smyslu zákonodárců?

V Praze dne 13. června 1928.

Brzy budou sněmovně předloženy četné návrhy zákonů, které se dotýkají největšího veřejného zájmu potud, že se jimi zahajuje úprava rozličných naléhavých školských věcí. Bohužel mezi těmito návrhy zákonů není zákon, po dlouhá léta naléhavě požadovaný, o úpravě právních poměrů pěstounek mateřských škol. Návrh na zákon o pěstounkách mateřských škol byl kdysi zmařen pochybnostmi, jež povstaly o tom, zdali mateřské školy mají býti v novém uspořádání přikázány do úředního oboru ministerstva školství nebo ministerstva sociální péče. Když se tato tak zvaná ťkompetenční otázkaŤ rozřešila tím, že mateřské školy byly podřízeny ministerstvu školství a národní osvěty, zdálo se, že již nic podstatného nepřekáží konečnému podání návrhu zákona. Ve skutečnosti, pokud víme, byl zákon později i vypracován, takže školský odbor jej má hotový. Jest zapotřebí jen rozhodnutí pana ministra, aby návrh na novou úpravu právních poměrů pěstounek mateřských škol předložil zákonodárným sborům k projednání.

Se zřetelem na to, že na podání návrhu zákona o pěstounkách mateřských škol a na skutečné parlamentní jeho vyřízení po léta čekají nejen pěstounky mateřských škol, které na tom mají zájem, nýbrž i široká veřejnost, žádají interpelanti, aby se pan ministr k tomu rozhodl a táží se ho, je-li k tomu ochoten?

V Praze dne 14. června 1928.

Ve 4 létech byly osobní sazby každoročně zvyšovány úhrnem o 70%, čímž nejtíže byli postiženi zvláště cestující z povolání. Vydání poloročních lístků na rok 1928 přineslo cestujícím z povolání znovu zvýšení cen, jež bylo sice poněkud zakryto tím, že se normální sazby časových lístků snížily o 5%, za to však byla zrušena před rokem přiznaná 9%ní sleva daně z jízdních lístků, takže se poloroční lístky zdražily znovu o 4%. Železniční správa plným právem přiznala dělníkům mimořádně příznivé osobní sazby pro jízdu z pracovního místa a zpět. Podobně měla by železniční správa podle práva pomýšleti i na snížení cen časových lístků pro obchodní zástupce na jejich cestách, jichž vyžaduje jejich povolání, poněvadž i tyto cesty jsou jízdami na pracovní místo obchodního zástupce a zpět.

Členové cestovních a sportovních svazů mají slevy ze všeobecných osobních sazeb, poněvadž přispívají k oživení cizineckého ruchu, k podporování tělesných cvičení a tím nepřímo ke zvýšení osobní dopravy na drahách. Činnost obchodních zástupců působí ještě v mnohem větší míře na zvýšení a oživení osobní a nákladní dopravy železnic a již proto bylo by odůvodněno snížiti osobní sazby pro cestující z povolání na jejich obchodních cestách. Takové výhody pro cestující z povolání měly by se vztahovati na slevu daně z jízdních lístků, kterou měli v roce 1927, na snížení nepoměrně vysokých sazeb časových jízdenek jen pro jedno ředitelství, a na zavedení ročních a poloročních jízdenek pro 2 členy jedné firmy, jichž by mohli střídavě užívati. Při vrácení časových lístků, jichž nelze použíti pro smrt nebo zastavení cestovní činnosti držitele jest nyní platná lhůta tak krátká, že ve většině případů tato výhoda jest jen zdánlivá. Bylo by naléhavě nutno, aby se vrácené lístky nahrazovaly podle času, po nějž nebyly užívány, a aby se mohly vraceti v každé době.

Interpelanti táží se tedy pana ministra:

Jest ochoten poskytnouti cestujícím z povolání podle výše uvedených směrnic slevy z jejich vysokých výdajů na cesty železnicí a jest dále ochoten provedení těchto slev tak uspíšiti, aby nabyly platnosti již v době, kdy se budou vydávati poloroční lístky od 1. července t. r.?

V Praze dne 12. června 1928.

Počátkem ledna 1928 spáchal sebevraždu notář Lev Veit z Tanvaldu. I když se již v posledních měsících nebo letech jeho úřední činnosti v jeho úředním místě proslýchalo, že prý jeho hospodaření není bezvadné a že jeho majetkové poměry nejsou v pořádku, zprávy tyto nebyly tehdy ještě dostatečným důvodem, aby musily býti předmětem hrdelního vyšetřování nebo aby strany opatrně jednaly s notářským úřadem v Tanvaldě. Úřední revise provedená po smrti notáře Lva Veita však skutečně ukázala, že v jeho úřadování byly chyby, takže ony zprávy byly potvrzeny. Ba dokonce všechny projevené dohady o rozsahu spáchaných nesprávností v notářském úřadě byly bohužel mnohokráte předstiženy a stav na škodu stran je přímo katastrofální. Veit podvodně zneužil svého úředního postavení. Některé z jeho stran složily u něho větší nebo menší částky pod rozličnými tituly jako kupní cena, dědictví, dědické poplatky, odkazy atd. a od většiny poškozených žádal dále poukazuje na úřední pokyny a instrukce na příklad při prodeji nemovitostí zajíštění dávky z přírůstku na majetku, ale všech těchto složených peněz neužil podle jejich určení. Nesprávnosti byly prováděny po celá léta a jejich zatajování velmi přispěly pomalé úřední předpisy, zvláště při dávce z přírustku na majetku. Zemský inspektorát, na nějž se po smrti notářově obrátily osoby postižené zpronevěrou, rozhodl, že zvláště ve věcech dávky z přírustku na majetku složené peníze jsou věcí čistě soukromoprávní povahy a že stát není povinen je nahraditi. Kdyby se stát nevzdal tohoto mínění, byl by jeho účinek pro strany přímo katastrofální.

Byť i nebylo žádné povinnosti k náhradě škody jakéhokoliv druhu, přece se domníváme, že dlužno učiniti opatření na ochranu poškozených. Interpelanti dovolujíce si obrátiti pozornost pana ministra na tento případ, táží se ho:

1. Co zamýšlí učiniti pan ministr v případě notáře Lva Veita na ochranu osob, které poškodil?

2. Jest ochoten dohodnouti se s příslušnými místy, aby neblahé události v jisté formě napravil?

3. Je-li ochoten dohodnouti se především se zemským inspektorátem zemských dávek nebo se zemským správním výborem stran toho, aby, než bude tato otázka objasněna, zpronevěřené peníze nebyly znovu vymáhány?

V Praze dne 12. června 1928.

Družstevná centrála ťKooperativaŤ má mimo jiné závody tiež v Košiciach závod pod menom ťSlovenské Dobytkářské DružstvoŤ. Tento podnik má vraj slúžit na zúšlachtenie a zvelebenie a speňaženie dobytka na Slovensku. Ako taký dostává tiež velké štátné subvencie. V skutočnosti však neprevádzá nič iného ako udenársko-mäsiarskou živnosť. Napriek tomu, že toto družstvo je při všetkých štátných dodávkách favorizované a až na malé výnimky dostává všetky štátné dodávky a úrady mu všade a vo všetkom idú po ruku (tak n apríklad v marci 1928 vydaný bol príkaz 11. pešou diviziou v Košiciach, že všetky štátné utvary tejto divizie povinné sú zaokrivať svoje masové potreby u tohoto družstva), dává toto družstvo do predaja tovar (udeniny i surové mäso) zo zdochnutého a chorého a lekárom neprehliednutého dobytka. Je podozrenie, že m. r. v marci 1927 umrevši voják od otravy, kúpil toto u menovaného družstva na Legionárskom námestí. Prípad tento však vyšetrený nebol.

U tohoto družstva pracoval robotník Ján Sedlárik, s ktorým prišlo družstvo, potažne jeho místoriaditel Jozef Kubovec, v aprili m. r. do sporu pře zadržanie mu odmeny za pracu po čase. Věc přišla před súd. Sedlárik poveril zastupovaním svojej záležitosti dra Wirkmana, advokáta v Košiciach a tento svojho koncipienta dra Aloiza Michalička k dalšímu jednaniu. Mimo sporu o zadržanú mzdu poveril Sedlárik dr. Michalička, aby podal na Slov. Dobytkářské Družstvo trestné oznámenie pre výše uvedené činy.

Dr Michalíček nechal si predvolat Sedlárikom uvedených svedkov, všetkých to zamestancov Slov. Dob. Družstva a keď mu tito pravdivost Sedlárikovho tvrdenia nielen dosvedčili, ale i prišli i s inými trestnými vecmi, spísal o celom trestnom činu protokol a menovaný svedkovia to vlastnoručne u verejného notára dra Veselého v Košiciach podpísali. Svedkovia udali, že družstvo zpracovávalo, privážalo i privádzalo do predaja mäso a udzeniny z hovadzieho dobytka bravov, ktorý zdochli alebo boli v poslaniu chvílu porazené v stajňach družstva v Majerskej ulici v Košiciach. Táto zdochlina bola dopravovaná v noci alebo včasne ráno do tovární družstva na Rákocího ul. č. 46. v Košiciach a tam spracovaná pre konzum.

Medzi tým dozvedel sa riaditel družstva Rudolf Nosek, že sa chystá proti družstvu trestné oznámenie, poslal svojho zástupcu Jozefa Kubovca niekolkorazy k dru Michalíčkovi. Kubovec pokušal sa získať dra Michalíčka penizami, aby Sedlárika nezastupoval, aby mu povedal, že sa vo veci nedá nič robit. Konečne Michalíčka riaditel Nosek navštívil a nabídal smierné vyrovnanie so Sedlárikom, keď tento donesie prehlásenie od svedkov, ktorí trestné činy družstva potvrdili, že svedectvo svoje odvolajú, aby na základe toho nikto viac družstvo pre trestné činy žalovať nemohol. Dohoda sa stala tak, že Sedlárik dostane miesto požadovaných Kč 21.000.- len Kč 20.000.- , svedkovia odvolajú a tým bude celá vec skončená. Pre peniaze dla ujednania mal isť dr Michalíček do kancelárie družstva, kam mal priniesť zminene tu dokumenty a tieto oproti Kč 20.000,- odovzdať Noskovi. Nosek zariadil věci tak, že do kancelárie zavolal tajnú policiu a tuto ukril a tito tajní mali zatknút Michalíčka v tom okamihu, keď mu Nosek dával peniaze a celá věc mala býť prehlásená za vydieračstvo. Michalíček dokumenty nepriniesol a k odevzdaniu ani peňazi, ani dokumentov nedošlo a tiež k zatknutiu nie. Za krátkú dobu na to počkal si Nosek na dra Michalíčka před jeho kanceláriou a keď sa Michalíček objavil na ulici, žiadal Nosek od neho dokumenty, aby vraj tá vec bola už raz vybavená. Michalíček mal dokumenty u seba, ukázal ich Noskovi a tento zdvyhnutím klobúka a poškrabaním sa na hlave dal znamenie čekajúcim nadaleko detektivom, ktorých mal vepred pripravených po dohode s policii, aby ho zatkli. Dra Michalíčka skutočne na policii zatkli. Došlo k výsluchu svedkov na policii a to: Ignác Douch, Jozef Švorc a Štefan Kolár, ktorí svoje údaje o trestnom čine družstva vypovedané před verejným notárom potvrdili. A tiež udali, že svoje odvolanie urobili len na žiadosť spolurobotníka Sedlárika, ktorý ich o to požiadal len, aby jemu pomohli. Avšak pôvodné udanie je pravdivé. Keď toto vypovedaľ Jozef Švorc, poznamenal policajný úradník, ktorý výsluch viedol: ťBouda hoříŤ.

Napriek tomuto skutkovému stavu, že policia mala v rukách dokumenty o trestnom čine družstva, že toto ešte raz svedkovia potvrdili, nezaviedla vyšetrovanie proti nemu, ačkolvek by tak urobiť musela, keby slúžila veci spravedlivosti. A preto je tu oprávnené podezrenie, že polícia išla na ruku Slov. Dob. Družstvu, čo sa ukazuje i v tom, že riaditel Nosek mal stále po ruke tajnú policiu. Tiež policajný sudca Tausig bol videný v inkrimovaný čas často v roznych košických kaviarňách a restauraciách s miestoriaditelom družstva Kubovcom, ktorý spor se Sedlárikom vyvolal, ačkolvek predtým to nikdy nebolo. Policajný úradník, ktorý věc vyšetroval, bol videný v kancelárii Noska a keď sa od tohoto lúčil, dal mu Nosek priniesť balík z expedicii a velmi srdečne sa lúčili. To dosvedčí robotník, ktorý to videl. Meno jeho udá Sedlárik. V celom vyšetrováni policia zjavne nadržala družstvu. Proti dru Michalíčkovi vede sa trestné pokračovanie pre vydieračstvo a bude o tom rozhodovat súd, či skutočne zneužil poverenia Sedlárikovho k vydieraniu a preto sa touto vedou nazaoberáme. Avšak v čom žiadáme prísné vyšetrenie, nápravu a potrestanie víníkov je to, že Slov. Dob. Družstvo vysekává a zpracovává zdochlinu a túto predává konzumentom, že to všetko bolo svědkami dokázané pred policíjou a táto nielen proti temu nezakročila, ale i ututlala, že umrel voján na otravu mäsom v min. roce v dubnu zakúpeným na Legionárskom námestí, kde družstvo má predajnu, a že sa všeobecne hovorilo, že udenina kúpená bola v legionárskom družstve, a to vyšetrené nebolo, že policajné orgány zjavně nadržaly družstvu a jednaly takto proti zákonu. Družstvo tiež tajne porážá dobytok, aby nemuselo platit dane a takto okrádá štát o velké tisíce.

Pýtáme sa preto pána ministra zdravotnictva, či má vedomosť o týchto vecach jak so zdochnutým mäsom tak i s otravou vojáka? Či je ochotný dať toto vyšetriť a vinikov prísne potrestať?

Či je ochotný pán minister vnútra dať prísně vyšetriť policajné orgány, vedúce vyšetrovanie vo výš uvedenej vecí? Či je ochotný vinikov prísne potrestať?

V Prahe dňa 19. června 1928.