Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Město Trutnov tvoří s úzce přičleněnými částěmi města Horním Starým Městem a Poříčím hospodářský celek, který podle posledního úředního sčítání lidu měl 20.998 obyvatelů, kteréžto číslo do dnešního dne ještě podstatně stouplo. Schází tedy jen zcela nepatrný počet obyvatelů, aby Trutnov mohl býti zařazen do skupiny B podle § 12, odst. 7, platového zákona. Město Trutnov leží na úpatí Krkonoš v blízkosti Janských lázní a má tytéž drahotní poměry, jimiž jsou známy Krkonoše. Touto drahotou octlo se trutnovské úřednictvo a úřednictvo okolních míst ve velmi těžké hospodářské situaci, takže jest naléhavě třeba, aby Trutnov a okolní místa byla přeřazena do skupiny B. Dlužno také připomenouti, že město Trutnov leží stranou od hospodářsky bohatých území Králové Hradce a Jaroměře a musí odebírati potraviny z těchto krajin za značně drahé peníze. Jest ve veřejném zájmu a nikoliv na posledním místě v zájmu státu a zachování pracovní síly a chuti k práci úřednictva, aby se mu v jeho těžkém hospodářském postavení pomohlo.

Interpelanti táží se tedy pana ministra:

Jest ochoten uváživ uvedené důvody přeřaditi státní a veřejné úředníky, profesory, učitele a zaměstnance všech úřadů a kategorií, jakož i zaměstnance z okolních míst do skupiny B podle § 12, odst. 7, platového zákona.

V Praze dne 12. června 1928.

Pro špatná železniční spojení v horských krajích Československa a v krajích ležících stranou hlavní dopravy a pro velkou ztrátu času jízdou železnicemi, jednotlivé firmy nechávají své obchodní zástupce stále více a více cestovati v motorových vozech. strašlivě však vzrůstá počet případů, že cestující ve služebním automobilu nebo s motorovým kolem, nebo i se soukromými automobily, jichž používají ke služebním cestám, jednající jako zástupci, bývají těžce, ba smrtelně zraněni. Ve většině případů bylo však bohužel zjištěno, že firma těchto cestujících nepojistila ani proti úrazům ani jejich následkům. Zákon ze dne 9. srpna 1908 o povinném ručení automobilů jest zastaralý, pro nynější dopravní poměry nestačí a nezná také zákonitého povinného pojištění firmami proti úrazům zástupců zaměstnaných ve svrchu uvedeném smyslu. Tak, jako každý zaměstnavatel musí pojistiti zaměstnance svého podniku a dělníky proti úrazu, jest také sociální povinností státu, aby firmám, které nechají své zástupce navštěvovati zákaznictvo v motorových vozech, uložil zákonem za povinnost, aby své zaměstnance náležitě pojistily proti úrazům a jejich následkům.

Interpelanti se tedy táží pana ministra:

Jest ochoten co nejdříve podati sněmovně návrh zákona, podle něhož cestující z povolání, kteří z příkazu své firmy jezdí motorovými vozidly, musí býti firmami pojištěni pro případ úrazu. Tento zákon mohl by býti podán obdobně ve spojení s naléhavě nutnou novelisací již zastaralého zákona o povinném ručení automobilů z roku 1908.

V Praze dne 12. června 1928.

Ze starobního a invalidního pojištění jsou vyloučeni všichni; kteří dne 1.června 1926 dosáhli 60 roků věku. Aby i o tyto lidi bylo postaráno, zákon ze dne 16. prosince 1921, č. 483 určil pro účely sociálního pojištění částku 130 milionů korun. Podle § 2 tohoto zákona má se této částky použíti především k podpoře osob, které nemohou býti zahrnuty do sociálního pojištění, poněvadž již překročily zákonité stáří 60 let. Proto také vláda roku 1926 podala příslušný návrh zákona pro přestárlé, jímž se nařizuje, že všichni nemajetní, starší 60 let, kteří nemají důchodu ze sociálního pojištění, mají dostati ročně 500 Kč státního důchodu.

14. května 1926 podala vláda sněmovně pod tiskem 279 nový návrh, jímž se státní podpora snižuje na polovice a vedle toho se činí závislá na tom, že důchodce dostává chudinskou podporu. Všechny strany tento návrh stejně odmítly, poněvadž se naprosto neshoduje se svým účelem. Zaopatření přestárlých není jen samozřejmou povinností sociální spravedlnosti, nýbrž vyvěrá také ze záměrů zákonodárců, když bylo sociální pojištění usneseno. V důvodové zprávě k sociálnímu pojištění (vládní návrh tisk 4186) praví se o pojištění osob starších 60 let toto:

ťProto osnova myšlenku státního zaopatření odmítla. Úplně je však vylučovati nelze. I systém pojišťovací má totiž své meze. Nelze do něho pojmouti z důvodů účelnosti i z důvodů přílišného zatížení, jež by tím bylo pojištěncům způsobeno, osoby překročivší určitý věk. U nás jsou podle osnovy vyňaty z pojištění invalidního a starobního osoby, jež by vstoupily do pojištění po prvé teprve po dokonaném 60. roce života. Také o ty však je nutno se postarati. To se právě stane v formě zařízení, jež v tomto případě je umožněno okolností, že jde o generaci pouze přechodnou a tudíž o instituci, jejíž náklady nebudou růsti, nýbrž se budou postupně zmenšovati. Příslušná osnova, kterou vláda v brzké době předloží, bude tvořiti jednotný celek spolu s tímto návrhem a osnovou o pojištění osob samostatně výdělečně činných.Ť

Ze znění důvodové zprávy tedy jasně vysvítá:

1. Že zákonodárcové byli toho mínění, že o osoby, které překročily 60. rok života, musí býti najisto postaráno,

2. že vládní strany předloží v krátké době poslanecké sněmovně příslušný návrh zákona a že tento návrh bude tvořiti jednotný celek se zákonem o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří,

3. že pojištění osob starších 60 let bude umožněno proto oddělení od sociálního pojištění, poněvadž jde jen o přechodnou generaci a tedy nutný náklad nebude vzrůstati, nýbrž ponenáhlu se zmenšovati.

Vláda, jak již svrchu řečeno, podala sice poslanecké sněmovně příslušný návrh zákona, který se však setkal s nejenergičtějším odporem všech stran, takže by bylo bývalo povinností vlády, aby podala nový návrh, nechtěla-li již zvoliti za podklad jednání některý z návrhů podaných různými stranami.

Zákonem o nové úpravě finančního hospodářství svazků územní samosprávy ze dne 15. června 1927, č. 77 byla obcím, okresům a zemím uložena taková omezení jejich finančních příjmů, že jest naléhavou povinností, aby pojištěním osob starších 60 let byla obcím odňata největší část břemen, jež nyní musí vynakládati na zaopatření obecních chudých.

Ze všech uvedených důvodů táží s interpelanti pana ministra sociální péče, je-li ochoten ještě v tomto jarním zasedání podati poslanecké sněmovně návrh zákona, jímž se upravuje pojištění přestárlých?

V Praze dne 14. června 1928.

Zemský správní výbor pro Čechy zkoumaje rozpočty okresních správních komisí škrtl částky zařazené v těchto rozpočtech na podporování hasičství a na jednotné vybudování opatření na ochranu proti ohni a hasičských opatření v okresech. Zemský správní výbor zaujímá při tom stanovisko, že podle § 1 požárního policejního řádu ze dne 25. května 1876 péče o bezpečnost proti ohni náleží do samostatného oboru působnosti obcí a nikoliv okresů, takže těmto podporám po léta poskytovaným schází právní titul. Výnos zemského správní výboru číslo 116.427/III/27 chce z okresních rozpočtů škrtnouti všechny příspěvky, k nimž okresy nejsou právně povinny.

Tomu odporuje, že dřívější zemský výbor a nynější zemský správní výbor samy několikráte daly podnět a vydaly směrnice, podle nichž okresy nebo okresní správní komise mají se snažiti, vybudovati v okrese hasičství jednotně a věnovati hasičství největší pozornost a hmotnou podporu. V témže smyslu bylo také okresům uloženo, aby podávaly statistické výroční zprávy o hasících prostředcích, v okrese a zřízených hasičských sborech a bylo od nich také žádáno, aby podávaly posudky o žádostech o podporu z věcného hasičského fondu a spolupomáhaly při poskytování těchto podpor a průkazu, jak byly vynaloženy. Výměr zemského správního výboru ze dne 27. února 1926, čís.l 17.609/V/26, který byl také zaslán na vědomí zemského svazu hasičstva a jistě také, aby se podle něho postupovalo, praví dále: ťPodle požárního policejního řádu, vypukne-li oheň, jsou obce povinny poskytnouti sousedním obcím pomoc. Náhradu za přípřež, aby ji bylo lze spravedlivěji rozděliti, téměř výhradně platí samosprávné okresy. Tato věc vyžaduje jednotné úpravy, a to v tom smyslu, aby okresy všem hasičským sborům, které mají své sídlo v některé obci příslušného okresu, hradily výdaje za přípřež, nehledě k tomu, zda hasičský sbor vyjede na pomoc do obce vlastního okresu nebo cizího.Ť

V zájmu udržení a dalšího vybudování hasičství jest naléhavě třeba, aby okresy svou finanční podporu nezastavily.

Interpelanti se tedy táží:

Jest pan ministr vnitra ochoten naříditi zemskému správnímu výboru, aby zkoumaje rozpočty okresních správních komisí, neškrtal částky zařazené do těchto rozpočtů na podporování hasičství a na jednotné vybudování opatření v okresech? Naopak zemskému správnímu výboru se ukládá, aby s největší svědomitostí sledoval vybudování a vývoj hasičství a aby jej co možno nejvíce podporoval?

V Praze dne 12. června 1928.

Okresní finanční ředitelství v Uherském Hradišti zaslalo obecním radám okresu přerovského tento Úřední Lístek:

ťJelikož nebyl Vámi dosud zapraven paušální poplatek ze služebních požitků (peněžitých i nepeněžitých) dle zákona ze 12. VIII. 1921, čís. 295 Sb. z. a n. za dobu od 1. II. 1920 do 31. XII. 1927, upozorňujeme Vás, abyste tak učinili neprodleně. Poplatek jest odvésti bez úředního vyměření příslušnému bernímu úřadu způsobem, stanoveným v § 2. nařízení vlády ze dne 1. XII. 1921 čís. 437 Sb. z. a n. Za zaměstnance, sloužící účelům veřejným (starosta, tajemník, strážník atd.), pokud dostávají odměny, platí se jednak 1/4%ní paušální poplatek a za zaměstnance, sloužící k účelům soukromohospodářským, platí se 1/2%ní paušální poplatek. Nebude-li poplatek i s příslušnými úroky z prodlení ihned zapraven, bude Vám předepsán i s příslušnou pokutou.Ť

K tomu podotýkáme:

ťPoplatek ze služebních smluvŤ platí se ze všech požitků spojených s úřadem a službami. (Zákon čís. 295/1921, 437/21 Sb. z. a n.). Pro posouzení otázky, z kterých požitků se platí tento poplatek, rozhodna je prakse ustálená za platnosti saz. pol. 86/40 zákona z r. 1862.

Podle nálezu 10.931/97 a podle §u 24 obecního zřízení pro Moravu, dle něhož členové zastupitelstva a náhradníci jsou povinni vykonávati úřad svůj zdarma, dá se souditi toto:

Plat (úřadovné), které dostávají representanti obecní samosprávy, představuje toliko paušální náhradu hotových výloh, která není ťpožitkemŤ spojeným s úřadem, proto paušálnímu poplatku nepodléhá; v případech, o které jde, patrně také více než takovou náhradou nepředstavuje, neboť jinak by byl vyměření platu pozastavil úřad dozorčí jako nezákonné.

Pokud jde o plat ťtajemníka obceŤ, třeba v každém jednotlivém případě vyšetřiti, zda-li jde toliko o příjmy, určené očividně v přiměřené výši k úhradě výloh nevyhnutelných, a nikoliv též za odměnu za práci.

Jest tedy toto úřední vyzvání v rozporu se zákonem čís. 295 z r. 1921 a sice z toho důvodu, že starostu, radního i tajemníka nelze považovati za zaměstnance obecní, kteří by požívali služebních požitků, jež - jak uvedeno - vylučuje i samo zemské zřízení moravské. Odměna je pak skutečně jen odměnou za ztrátu času, čili jinými slovy hražením vzniklých výloh s úřadováním obecním.

Tážeme se proto pana ministra:

1) Jet pan ministr ochoten sděliti podepsaným, je-li postup okresního finančního ředitelství v Uherském Hradišti správný?

2) Shledá-li pan ministr postup okresního finančního ředitelství v Uh. Hradišti nesprávným, jest ochoten naříditi tomuto ředitelství, aby paušální poplatky, neoprávněně vybrané od obecních rad, byly jim vráceny?

V Praze dne 21. června 1928.

Město Říčany u Prahy podle úředního sčítání z r. 1920 mělo 3066 obyvatelů, v roce 1928 vykazuje již 4636 obyvatelů. V roce 1910 bylo tu 326 čísel popisných, 394 v roce 1920 a v roce 1928 stoupl počet ten na 697. Tento rapidní vzrůst vysvětluje se bezprostřední blízkostí hlavního města. Veřejní i soukromí zaměstnanci, kteří mají povolání v Praze, stěhují se do Říčan a dojíždějí odtud každodenně za povoláním. Překotný vzrůst, blízkost velkoměsta, které spotřebuje produkci svého okolí, naprostý nedostatek bytů, mají však v zápětí, že existenční poměry jsou tu značně obtížné. Veřejní zaměstnanci, kteří jsou vázáni svým úřadem na Říčany jako úřední sídlo, jsou nuceni hledati byty v novostavbách, po případě stavěti si vlastní domky, zpravidla se značnou úvěrovou pomocí peněžních ústavů. Blízkost Prahu má v zápětí, že ceny životních potřeb (másla, mouky, vajec, mléka atd.) úplně se přizpůsobily cenám pražským. Ale ani jiné životní potřeby nejsou levnější než v Praze. Jde skutečně o mimořádné drahotní poměry, vysvětlitelné tím, že Říčany přeměnily se po převratu v bydliště mnoha pražských zaměstnanců a že drahotní podmínku několik kilometrů vzdáleného velkoměsta vyvolaly úplně totožné poměry drahotní v tomto městě.

Podepsaní táží se proto:

Jest vláda ochotna uznati tyto důvody a přeřaditi město Říčany podle mimořádných drahotních poměrů do skupiny B míst dle §u 12 odst. 7 zákona čís. 103/1926 Sb. z. a n.?

V Praze dne 20. června 1928.

V obci Lipt. sv. Jáne zúrila koncom minulého a začiatkom t. r. silná epidemia osýpková medzi školskými dietkami, hlavne v škole evang. aug. vyznania. Epidemia vyvrcholila od 25. januára do 10. februára t. r., tedy bolo až 50% školských dietok postihnuto touto epidemiou. Dňa 28. I. bol v obci na inšpekcii školský inšpektor p. Miloš Janoška, ktorý nariadil evang. školskej správe, aby prípad ihneď oznámila okresnému úradu v Lipt. sv. Mikuláši, Školská správa tak učinila ešte toho samého dňa, ale okresný úrad na toto oznámenie nielen že nenariadil okamžite školu zatvoriť, ale ani lekára na vyšetrenie epidemie do obci nevyslal. Konečne až 18. II., teda tri týždne po oznámení a to len na osobnú intervenciu starostu obce, vyslal okresný úrad lekára. V ten čas však epidemia svojim rozsahom už značne poklesla, takže leká školu zatvoriť už nenavrhnul. Obeťou epidemie a neslýchanej nedbalosti okresného úradu stal sa 8 ročný žiak Miloš Juráš.

Při prenásledovanie a trestanie robotníkov, ktorí z príležitosti oslav 1. mája predávali rudé karafiáty, postupoval okresní úrad v Lipt. sv. Mikuláši a jeho náčelník, p. dr. Šimko, který svoje ludácké smýšlanie dává při každej možnej a nemožnej príležitosti ostentativne na javo, veľmi promptne, lebo trestné rozkazy boly už 20. mája vynesené. V prípade osýpkovej epidemie školských dietok však ten samý úrad celé týždne napriek urgenciam nekonal svoju povinnosť a tým zavinil smrť nevinného dieťata.

Pýtame sa pánov ministrov vnútra a zdravotníctva:

1. Či je známy tento prípad?

2.Či sú ochotny v obore svojej pôsobnosti čo najprísnejšie potrestať úradne orgány, ktoré zanedbaly a narušily svoje povinnosti?

V Prahe dňa 22. júna 1928.

Dňa 1. V. 1928 oslavovalo robotnictvo v Lipt. sv. Mikuláši 10. vyročie historickej rezolúcie mikulášskej, v ktorej prvý raz po čas svetovej vojny Slováci verejne manifestovali za československú jednotu. Jako to bolo vždy pri májových oslavách zvykom i při tejto príležitosti predávané boly účastníkom shromáždenia rudé karafiáty. Na území celej republiky dosial diel sa predaj karafiátov z príležitosti oslav 1. mája vždy bez prekážok a bez toho, že by bolo k tomu třeba úradne povolenie. Ana za maďarského režimu nebolu nikdy činené žiadné prekážky při predaji rudých karafiátov na oslavách robotnických.

V jubilejnom roku republiky vyhliadnul si okresný náčelník v Lipt. sv. Mikuláši, dr Šimko, ktorý při každej možnej a nemožnej príležitosti dáva na javo svoje ľudácké smýšľanie, príležitosť oslavy výročia rezolúci pre československé sjednotenie k tomu, aby narušil tento dosiáľ úradmi bez prekážok tolerovaný zvyk a dal zaviesť proti všetkým, ktori predávali rudé karafiáty priestupkové trestné pokračovanie. Následkom tohoto zakročenia okresného náčelníka potrestaná bola M. Hladká z Lipt. sv. Mikuláša trestným rozkazom č. 427/28 pre predávanie karafiátov bez povolenia na 30 Kč peňažitej pokuty a při nedobytnosti na dvojdňové zavretie. Tým samým trestom potrestaný bol i Miloš Kujan z Vrbice preto, že nariadil od predávanie rudých karafiátov bez povolenia. Zákonný článok XXV. z roku 1900, na ktorý sa spomenuté potrestanie stalo sa na základe zrušeného zákona.

Pýtáme sa p. ministra vnútra:

1) Či sú mu tieto prípady a protizákonný postup okresného úradu v Lipt. sv. Mikuláši známy?

2) Čo mieni p. minister učiniť, aby v budúcnosti zabránil podobnému zneužitiu úradnej moci ľudácky smýšlajúcích správnych orgánov?

3) Či je ochotný p. minister v obore svojej pôsobnosti s najväčšou prísnosťou potrestať toto zhanobenie oslavy historickej mikulášskej rezolúcie?

V Prahe dňa 22. júna 1928.

Okresní školní výbor v Brandýse n. L. vypsal 7. dubna 1927 konkurs na obsazení místa řídícího učitele při pětitřídní obecné škole v Čelákovicích s konkursní lhůtou do 25. května 1927. V konkurse nebylo zmínky, že při škole čelákovické není naturálního bytu, ačkoli u jiných míst téhož konkursu bylo to uvedeno. Patrně naturální byt při škole byl a teprve po vypsání konkursu dle oznámení místní školní rady 21. dubna 1927 byl zrušen. Tato okolnost svědčí, že místní činitelé uvědoměle pracovali pro žadatele z místa a zrušením naturálního bytu snažili se odraditi žadatele odjinud, aby z obavy před nedostatkem bytů v Čelákovicích žádosti nepodávali. Pokud však bylo zjištěno, naturální byt ve škole není a je obydlen pensionovaným řídícím učitelem. Žadatelé odjinud nedali se však odstrašiti. Majíce velmi dobrou kvalifikaci, vážné rodinné důvody, služební stáří přes 35 let i značné zásluhy jako lidovýchovní, školští nebo literární pracovníci, zažádali o místo.

okresní školní výbor v Brandýse n. L. nezachoval se však podle zákonného přesně terminovaného postupu. Snad proto, že místní školní rada v Čelákovicích požádala, aby místo konkursem obsazeno nebylo. Okresní školní výbor nevykonal tedy presentace a nedbaje přesného znění zákonných předpisů, nepředložil spisy zemské školní radě v zákonité lhůtě k úřednímu opatření. Zástupce učitelstva v zemské školní radě urgoval vyřízení tohoto konkursu podle zákona. Ale zemská školní rada neučinila nic v tom směru, nepoužila podle svého práva a povinnosti 15 §u zákona č. 86, aby řád a kázeň do školské služby uvedla. Čekalo se až do října 1927, kdy při obecné škole v Čelákovicích zrušena byla pobočka a tímto čekáním vytvořeny změněné poměry, k nimž se vztahuje možnost ministerského výnosu z 28. března 1872 čís. 3015. Tento výnos připouští tam, kde redukcí definitivních poboček není volných definitivních učitelských míst, jmenovati řídícím učitelem jednu z těchto dosavadních definitivních sil, jestliže funkce řídícího učitele je smrtí nebo odchodem uprázdněna. Ačkoli konkursem mělo býti místo řídícího učitele v Čelákovicích obsazeno nejpozději v červenci 1927, ponechal okresní školní výbor v Brandýse n. L. obsazovací spisy u sebe až do roku 1928, kdy bylo již možno užíti naznačeného rakouského ministerského výnosu z r. 1872 na prospěch místního mladšího protěžovaného žadatele Josefa Motyse, který ani kvalifikací ani jinak nad starší žadatele nevynikal.

V téže době, ale dříve ještě, než k potvrzení J. Motyse podle min. výnosu z r. 1872 došlo, byla presentována do Velké Prahy definitivní učitelka z Čelákovic, Marie Pošová a její presentace ležela již 6. května 1928 v zemské školní radě. Proti jejímu potvrzení nebylo námitek. Tato presentace Marie Pošové do Velké Prahy znovu měnila poměry. Tak jako dříve zrušení pobočky v Čelákovicích umožnilo situaci pro uplatnění výše uvedeného ministerského výnosu, tak nyní presentace Marie Pošové do Velké Prahy vytvořila situaci, při níž mělo býti místo v Čelákovicích obsazeno podle článku IV. obsazovacího zákona učitelského.

Aby se tak státi nemohlo a jmenování mladšího žadatele, protěžovaného Motyse bylo umožněno, zdržela Zemská školní rada jmenování Marie Pošové o jednu schůzi a jmenování Motysovo provedla, přes to, že byla na toto obcházení zákona upozorněna. Za úřadování přednosty II. oddělení dra. Zelinky, muže nejvýš spravedlivého, který si neúchylným a pevným setrváváním na půdě zákona, i odporem proti nenáležitým vlivům získal úcty všeho učitelstva, nikdy k podobnému obcházení zákona nedošlo. Jsme toho mínění, že obsazení místa řídícího učitele v Čelákovicích mělo se státi podle stavu koncem května 1927, kdy rozepsaný konkurs končil. Jestliže však školní úřady vzaly na vědomí změnu vzniklou redukcí jedné tamní třídy a celé měsíce na tuto změnu mohly čekati, potom je svědectví neudržitelných poměrů, jestliže nevzaly také na vědomí změnu, vzniklou presentací učitelky Pošové do Velké Prahy a nevyvodily z ní důsledků zákonitým dokončením konkursního řízení.

Stejně charakteristickým případem, při němž mělo býti zabráněno uplatnění článku IV. zákona 306 Sb. z. a n., jest obsazování místa řídícího učitele při obecné škole v Pátku, okres Poděbrady, s exponovanou školou v Okřínku. V Pátku má se dle konkursu ze dne 10. března 1927 obsaditi místo řídícího učitele. Dle došlých žádostí je nejstarším a zákonitě kvalifikovaným žadatelem učitel Josef Tržický z Odřepes. Okresní školní výbor při presentaci na místo v Pátku dbal přání tamní místní školní rady a presentoval místního žadatele, služebně mladšího učitele Václava Rohlíčka, uváděje jeho invaliditu. Během řízení bylo však úředně vyšetřeno, že presentovaný Rohlíček invalidou není a nemá tedy nároků na přednost ani z tohoto titulu. Proto zemská školní rada nepotvrdila jeho presentace a nařídila okresnímu školnímu výboru, aby vykonal presentaci novou, nebo podal námitky. Okresní školní výbor zachoval se na to podle zákona čís. 306, a presentoval nejstaršího žadatele J. Tržického a zaslal spisy zemské školní radě ke schválení. Tato presentace není dosud schválena, ačkoli není proti ní námitek. Místní političtí činitelé strany republikánské a lidové zakročují totiž soustavně v této věci u zemské školní rady i v ministerstvu školství, aby presentaci z politických důvodů zdrželi, snad proto, že se jedná o učitele sociálního demokrata. Zákroky své odůvodňují ovšem nesprávně líčenými důvody, namítajíce, že expositura v Okrínku má být změněna na samostatnou školu, očekávají, tím že by pravděpodobně nastaly podmínky pro mimokonkursní obsazení podle ministerského výnosu z r. 1872, protežovaným mladším žadatelem Rohlíčkem. Námitka je lichá, neboť osamostatněním školy v Okřínku neubylo by učitelské místo na škole v Pátku, a není tedy naprosto důvodu ani aby se neprovedlo ani aby se zrušilo konkursní řízení. Oddalováním potvrzení presentace J. Tržického na místo řídícího učitele v Pátku děje se křivda nejen tomuto žadateli, ale obchází se i článek IV. zákona č. 306 Sb. z. a n. na škodu ustálených poměrů pátecké školy, na níž zbytečně působí síla zatímní.

Tyto okolnosti ukazují na nezdravé poměru a vlivy, které se více a více počínají uplatňovati v našem školství a jdou až k porušování a obcházení zákona úřady, které by měly býti jeho strážci a vykonavateli.

Poukazujíce na správnou zásadu vyslovenou panem ministrem školství a národní osvěty o nezdravých politických vlivech, které hatí klid naší školy, tážeme se:

1. Zná tyto případy pan ministr školství a národní osvěty?

2. Je pan ministr školství ochoten naříditi jejich náležité vyšetření, slyšení zástupce učitelského v okresní i zemské školní radě, z něhož vy vysvitlo, že obsazování míst řídících učitelů v Čelákovicích a Pátku dálo se způsobem nenáležitým?

3. Je pan ministr školství ochoten naříditi revisi těchto postupů, aby se předešlo dalším možným případům obcházení obsazovacího zákona učitelského?

V Praze dne 21. června 1928.

Ve jmenované obci jmenováni byli členové finanční komise v tomto složení:

Strana čsl. soc. demokratická

člena 1 - hlasů ve volbách 61 - 3 mandáty

Domkářská (soc. dem.) Ústř. svazu

Praha, Hybernská 7

člena 0 - hlasů ve volbách 22 - 1 mandát

Republikánská

členy 3 - hlasů ve volbách 91 - 5 mandátů

Lidová

členy 2 - hlasů ve volbách 49 - 3 mandáty

Po volbách došlo ke spojení obou soc. demokratických skupin a tímto dosaženy 4 mandáty, náleží jim proto dva až tři zástupcové ve finanční komisi. Moravský zemský výbor přípisem č. III 1378/8 a/3 vyzval zástupce strany domkařů prostřednictvím obecní rady, aby si také navrhla jednoho člena, což tato učinila. Moravský zemský výbor přípisem č. III. 1378/8 a /5 jmenoval dva členy straně republikánské a jednoho člena straně lidové, že soc. demokratických navržených nejmenován nikdo.

Proti tomuto křiklavě nespravedlivému rozdělení mandátů podala strana rekurs, který zemský výbor zamítl s odůvodněním, že nemusí při jmenování dbáti poměrného zastoupení. Proti důvodu, že strana soc. demokratická navrhla odborníka v otázkách finančních, namítá zase zemský výbor, že musil hájiti poměrného zastoupení. Proti důvodu, že strana soc. demokratická navrhla odborníka v otázkách finančních, namítá zase zemský výbor, že musil hájiti poměrného zastoupení a že mezi stranou lidovou a soc. demokratickou bylo rozhodnuto losem, při tom ale pominul mandát soc. demokratické skupiny domkářů.

Tážeme se pana ministra vnitra, zda zná tento případ, kde dohlédací úřad dává obcím příklad stranickosti a zda chce působiti k tomu, aby jmenování členů finanční komise provedlo se dle zásady poměrného zastoupení všech skupin?

V Praze dne 22. června 1928.