Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

I. posl. dr. Schollicha a druhů min. veř. prací o jmenování silniční rady,

II. posl. Simma a druhů min. soc. péče, aby byl podán návrh zákona o zřízení smírčích výborů,

III. posl. Simma, Krebse a druhů vládě o rychlé pomoci v krajích postižených bouří u Broumova a Štětí,

IV. posl. dr. Schollicha a druhů min. spravedlnosti a min. vnitra o rozšiřování bojkotového letáku v Lipníku n. B.,

V. posl. Kurťaka a druhů min. školství a nár. osvěty o nařízení civilní správy Podkarpatské Rusi čís. 34.208 ai 1928 o novém určení důchodů duchovních řecko-katolické církve,

VI. posl. Kurťaka a druhů min. školství a nár. osvěty o jmenování Rusi,

VII. posl. Kurťaka a druhů min. vnitra, že nebyly povoleny československých učitelů na ruské školy v Podkarpatské schůze Autonomního zemědělského svazu v obcích velkosevljušského okresu (Marmaroš),

VIII. posl. Landové-Štychové a soudr. min. vnitra a spravedlnosti o bezdůvodném zatýkání a věznění dělníků, přespávajících v noclehárnách, a o křiklavých poměrech u okresního soudu v Karlíne,

IX. posl dr. Klapky, Mikuláše, Zeminové a druhů min. zemědělství o pomoci postiženým živelními pohromami,

X. posl. Tučného, Netolického a druhů min. Spravedlnosti o ubíjení živnosti krejčovské trestanci,

XI. posl. Hrušovského, Moudrého a druhů vládě o zneužívání rozhlasové stanice v Budapešti proti Československé republice,

XII. posl. Svobody a soudr. min. spravedlnosti o konfiskací "Stráže Socialismu" v Brně ze dne 1. května 1928,

XIII. posl. Chvojky, Pechmanové a druhů vládě o náhradě škody obětem politické persekuce za války,

XIV. posl. Bergmanna, Davida, Pechmanové, Chvojky a druhů vládě o přeřazení Mladé Boleslavi do skupiny "B" činovného státních zaměstnanců,

XV. posl. inž. Junga a druhů vládě o zabrání budovy pražského soukromého ústavu pro hluchoněmé na Smíchově,

XVI. posl. Schafera a soudr. min. spravedlnosti o zabavení časopisu "Der Bund" ze dne 18. června 1928,

XVII. posl. Katze a soudr. min. soc. péče, že karlovarští stavební podnikatelé porušují osmihodinovou dobu pracovní,

XVIII. posl. inž. Junga, dra Wollschacka a druhů min. národní obrany o vysokém procentu onemocnční a sebevražd vojínů ve vojsku,

XIX. posl. Kurťaka a druhů min. zemědělství o zpronevěření 136,626 Kč státních peněz Viktorem Mikšíčkem, okresním hajným,

XX. posl. Geyera, inž. Junga a druhů min. železnic, aby byla znovuotevřena bývalá čekárna na stanici Želina na trati místní dráhy Kadaň-Kašice (Vilémov-Doupov) v obvodu ředitelství státních drah Praha-Sever,

XXI. posl. Krebse, inž. R. Junga, Simma a druhů vládě, aby lhůta pro poskytování daňových slev pro novostavby byla prodloužena.

Jmenování, která provedl ministr veřejných prací podle zákona o silničním fondu, vzbudila živou nevoli, zvláště u okresních výborů, poněvadž naprosto nebylo dbáno oprávněných přání a požadavků těchto vrstev. Máme přes 40 000 km okresních silnic, které velmi značně přesahují číselně, jak státní silnice, tak také zemské silnice (23 km). Právem muselo se tedy předpokládati, že podle takového stavu věci budou do silniční rady jmenování zástupci těchto sborů v přiměřeném počtu. Kupodivu však při jmenování byl sice přiznán zástupce zemským výborům, které téměř vůbec žádných silnic nespravují, nikoliv však českým zastupitelstvům a moravsko-slezským silničním okresům. Z nich byl povolán pouze náhradník.

Také se stanoviska národního musíme bohužel konstatovati, že němečtí zástupci nebyli jmenováni, jak by to odpovídalo dílu německého obyvatelstva.

podepsaní táží se tedy pana ministra veřejných prací, podle jakých hledisek bylo jmenování provedeno a jak byl zachován národnostní poměr?

V Praze dne 20. června 1928.

Letošního roku provádějí se stávky a výluky se zvláštním rozhořčením a podnikatelé bojkotujíce vyjednávání, protahovali nesmírně dlouho zvláště stávky, aby stávkující dělnictvo vyčerpali a učinili je povoleným Stávkami a výlukami bylo v prvém čtvrtletí 1928 ztraceno 560 107 pracovních dnů a ztráta na mzdách činí 21,105.519 Kč. Tyto číslice jsou příliš veliké, než aby se jich mohlo jen tak beze všeho nedbati.

V zájmu hospodářství a tedy také zaměstnavatelů a zaměstnanců jest třeba dosíci a zachovati zdárnou dohodu a součinnost. Stávka, která se rozbila o surové mocenské prostředky podnikatelů nebo vyčerpáním dělnictva, nepřináší trvalého prospěchu ani podnikateli, poněvadž jest tím na dlouhou dobu zničena zdárná spolupráce v podniku. Stávka jest odborovým prostředkem boje a bude jím i dále. Pro zaměstnance jest častokráte posledním prostředkem, jímž si musí vybojovati nárok na právo a život. Aby se však v boji o existenci zamezilo vykrvácení finančně slabší strany bojující, byli v německé říši vládním nařízením uvedeni v život státní smírčí soudcové, smírčí komory a smírčí výbory, jejichž zakročení se ve sporech mezi zaměstnanci a zaměstnavateli osvědčilo. Toto zřízení nelze ovšem automaticky přenést na poměry Československé republiky. Než den ze dne je naléhavěji nutno zavésti podobná zákonná opatření i v Československé republice.

Podepsaní táží se tedy pana ministra:

Jest ochoten, co nejdříve podati prostřednictvím ministerstva sociální péče sněmovně návrh zákona o zřízení smírčích výborů ve sporech mezi zaměstnanci a zaměstnavateli, aby se zmírnily těžké ztráty zaměstnanců při stávkách?

V Praze dne 19. června 1928.

poslanců H. Simma, H. Krebse a druhů vládě o rychlé pomoci v krajích postižených bouří u Broumova a Štětí.

Lijáky o svatodušních svátcích tohoto roku způsobily, že Stěnava v okolí Broumova neobyčejně rychle stoupla. Zakrátko byly břehy s obou stran Stěnavy tak zaplaveny, že se cesty u Otovic (Broumov) podobaly jezeru, z něhož vyčnívaly jen stromy a domy. Dobytek a část majetku muselo býti zachráněno z domu a tají v noci. Když příštího rána voda opadla, byly stezky strženy, louky a zahrady zaplaveny a zaneseny bahnem a štěrkem. Domy byly vodou těžce poškozeny, zdi podemlety, prkna a podlahy vytrhány. Letošní žeň jest zničena a škoda způsobená na budovách a silnicích jest velmi značná. Jest zde třeba rychlé pomoci vlády, aby těžce postižené obyvatelstvo mohlo opět napraviti velké škody způsobené povodní.

V neděli dne 1. června snesla se v lipském a varnsdorfském kraji těžká bouře s krupobitím. Nejhůře byly postiženy obce Domašice, Obok, Robeč, Kalovice, Sukorady, Snědovice, Střížovice a Hubenov. Desíticentimetrová vrstva ledu pokrývala tam půdu a padaly kroupy v průměru 30 mm. Střechy byly zproráženy a domy těžce poškozeny. Všechny okenní tabulky na severozápadní straně byly rozbity. Drůbež byla ubita, lidé, kteří byli překvapeni bouří v přírodě, byli zraněni, jeden muž bleskem zabit, jiný těžce zraněn. Škoda na polích jest velmi veliká. Chmelnice jsou úplně rozbity a listí sraženo se stromů. Zpráva státní meteorologické pozorovací stanice v České Lípě konstatuje 60%ní zničení úrody. Pro obce mezi Štětím a Dubou, které byly nejhůře postiženy, musí býti neštěstí aspoň poněkud zmírněno zahájením nouzové akce. Také zde jest třeba, aby vláda co nejrychleji zasáhla.

Interpelanti táží se tedy vlády:

Jest ochotna co nejrychleji učiniti pro kraje postižené bouří nejnaléhavější opatření a poskytnouti dostatečné peníze a mimo to postarati se, aby těžké škody v postižených územích mohly býti co nejdříve zmírněny státní podporou?

V Praze dne 19. června 1928.

Dne 22. května t. r. rozdával spolkový sluha "Sokola" v Lipníku na Moravě, Drbálek, dům od domu leták tohoto znění:

"Výbor Národní jednoty v Lipníku n. B. jednal ve své poslední schůzi o národnostní otázce u nás a obrací se ke všem Čechům v místě a okolí.

Přemýšlejme o posledních výsledcích voleb, kdy bylo odevzdáno 308 německých hlasů. Spočítáme-li své domácí Němce, shledáme, že více než 100 lhostejných nebo neuvědomělých Čechů muselo odevzdati německou kandidátní listinu.

Národní jednota cítí svou odpovědnost a prováděním hesla "Svůj k svému" chce to napraviti.

1. Chce proto vydati seznam všech českých firem v místě, jenž by byl pomůckou a kontrolou při nakupování. Přihlášky přijímá podepsaný výbor do 30 . června.

2. Přijímáme stížnosti na české firmy, kupce a živnostníky. Stěžujte si u nás i na své odběratele, kteří nedbají hesla Františka Palackého "Svůj k svému". Stížnosti buď též zaručeně správné a neanonymní. Budou diskrétně vyřizovány. Nepomůže-li diskrétnost, zjedná se náprava tiskem.

V Lipníku n. B. v květnu 10 roku naší samostatnosti.

Výbor Národní jednoty v Lipníku n. B."

Obsah tohoto letáku může podrážditi obyvatelstvo k nenávisti a k bojkotu německé menšiny ve městě a těžce poškoditi německé živnostníky. Bylo by bývalo povinností města Lipníku prozkoumati, zda je tu oprávnění rozšiřovati nebo vylepovati tento leták, což se nestalo, naopak leták byl ještě opatřen razítkem města.

Zástupce německé menšiny dne 23. května předložil tento leták novojičínskému náměstku státního zástupce dr. Kučerkovi a zároveň ho požádal o ochranu proti tomuto zřejmému vyhlášení bojkotu. Dr. Kučerka odmítl stíhati rozšiřovatele letáku s tím, že leták neobsahuje skutkovou podstatu trestného činu. Bylo by zajisté velmi zajímavé zjistiti, choval-li by se pan dr. Kučerka také tak shovívavě, kdyby nějaký leták stejnými slovy vyzýval k bojkotu českých živnostníků.

Podepsaní táží se tedy vzhledem ke skutkové podstatě ministra spravedlnosti a ministra vnitra, jsou-li ochotni dáti tuto věc ihned vyšetřiti a viníky potrestati?

V Praze dne 20. června 1928.

poslance I. Kurťaka a druhů ministrovi školství a národní osvěty o nařízení civilní správy Podkarpatské Rusi č. 34.208 a i 28 o novém určení důchodů duchovních řeckokatolické církve.

Civilní správa Podkarpatské Rusi v Užhorodě vydala dne 9. května t. r. oběžník všem farním (církevním) radám řeckokatolických církevních obcí, v němž, dovolávajíc se zákona č. 290/1920 Sb. z. a n. o zrušení kobliny a deníku, zákona kongruálního č. 122/1926 i nařízení ministerstva školství a národní osvěty ze dne 26. dubna 1928, vyzývá je, aby podle zákona č. 290/1920 ustanovily roční plat farářů z kobliny (rokoviny) a deníku, aby určily, jaký peněžní plat chtějí věřící farářům ročně poskytnouti, aby se rozhodly, jak rozděliti plat farářů mezi věřící a by prohlásily, že tento plat bude od věřících přesně vybírán a v měsíčních nebo čtvrtletních splátkách farářům vyplácen. Tento oběžník přikazuje že každá farní rada jest povinna jménem církevní obce předložiti své rozhodnutí prostřednictvím notářského úřadu civilní správě, neboť nestane-li se to, civilní správa sama určí platy farářů. Nepřijme-li církevní rada úředního určení farářova platu, pak civilní správa rozpustí církevní obec.

Toto nařízení civilní správy Podkarpatské Rusi nejen porušuje samosprávu řeckokatolické církve na Podkarpatské Rusi, nýbrž přímo poskytuje příčinu a popud k neklidu, k potýčkám věřících s duchovními a k dalšímu náboženskému boji, jenž se počal v roce 1918 pro feudální koblinu a deník a dosud není ukončen.

Věřící řeckokatolické církve po přečtení oběžníku civilní správy nechápou jej, neboť ze svatou považovali působnost zákona č. 290/1920 Sb. z. a n, jímž nenáviděná koblina (rokovina), deník a jiné naturální dávky věřících byly zrušeny a také byla zrušena povinnost věřících platiti místo kobliny a deníku peněžní náhradu jak farářům, tak i učitelům-kantorům. (§ 1 tohoto zákona). Osvobození od kobliny a deníku bylo vyhlášeno v měsíci březnu 1920 na Podkarpatské Rusi "slavnostně" s tím, že bylo feudální povinnosti se zrušují "za přispění státu."

Osm let uplynulo od zrušení kobliny, věřící řeckokatolické církve byli přesvědčeni, že se koblina a deník nevrátí ani v naturáliích ani v peněžní formě, a že sám stát splní tuto povinnost, kterou při výměně kobliny převzal.

Míru náhrady kobliny a deníku, jejíž placení převzal stát, má určiti podle §u 2 zákona tohoto zákona sněm Podkarpatské Rusi, ale o svolání sněmu vláda se dosud nepostarala. Naopak, civilní správa Podkarpatské Rusi dovolávajíc se §u 3 zákona č. 290/1920 Sb. z. a n., kterýžto paragraf se přímo příčí prvnímu paragrafu zákona, úplně obnovuje povinnost věřících stran nenáviděné kobliny a deníku, žádajíc, aby věřící sami vyměnili koblinu a deník a aby místo státu oni sami platili farářum peněžní náhradu, nehledíc k tomu, že bod d §u 1 zákona č. 290/1920 Sb. z. a n. zrušil i peněžní náhradu za koblinu a deník.

Toto nařízení civilní správy ruší i autonomii řeckokatolické církve, neboť civilní správa se obrátila na církevní rady pomíjejíc biskupskou správu (episkopát) v Užhorodě, jež jest právním zástupcem církevních obcí. Církevní rady samy nemají osobní právní legitimace, jen prostřednictvím biskupského úřadu, nemohou tedy ani pravoplatně rozhodovati, ani dáti záruky žádané oběžníkem civilní správy. Se zřetelem na to civilní správa v Užhorodě měla se obrátiti na biskupskou správu a nikoliv na církevní rady. S druhé strany plat duchovních a učitelu-kantorů krome farních a učitelských pozemku jest věcí věřících a biskupské správy, civilní správa tedy nemá práva hroziti církevním obcím tím, že když nevyhoví tomuto "oběžníku", rozpustí církevní obce (fary).

Poněvadž toto nařízení civilní správy nanejvýš znepokojuje věřící řeckokatolické církve a jest zpusobilé roznítiti náboženský boj, táži se pana ministra:

1. Souhlasí-li s tímto nařízením civilní správy Podkarpatské Rusi?

2. Je-li ochoten zrušiti toto nařízení a postarati se, aby byl proveden zákon č. 290/1920 Sb. z. a n. podle §u 1 tohoto zákona, tj. úplným odstraněním kobliny a deníku jak v naturáliích tak i v penězích "za přispění státu"?

V Praze dne 10. června 1928.

Civilní správa Podkarpatské Rusi (školní oddělení) vydala dne 1. května t. r. nařízení č. 34.645 až 28 správám československých státních škol na Podkarpatské Rusi tohoto znění:

Pro stálý nedostatek kvalifikovaných učitelských sil s ruským vyučovacím jazykem zamýšlí školní oddělení civilní správy. Podkarpatské Rusi v následujícím školním roce přiděliti na ruské školy učitele, kvalifikované pro školy s vyučovacím jazykem československým, kteří ovládají jazyk ruský tak dalece, aby v těchto školách mohli vyučovati. Oznamte nejpozději do 30. května t. r., kteří učitelé si přejí, aby byli přiděleni na ruské školy. Přidělení jest dočasné, jen na školní rok 1928/29. Přiděleným učitelům bude dekretem vyhrazeno jejich dosavadní místo na československé škole, tak, že byli přiděleni na takové služební místi, kde jsou horší existenční poměry než v jejich nynější službě. Za viceguvernéra Podkarpatské Rusi Šimek."

Toto podivuhodné nařízení civilní správy autonomní Podkarpatské Rusi samo dokazuje, kam došla školská politika v ruském území naší republiky, kde místo, aby byla poskytnuta úplná školní autonomie, zamýšlí se dáti na ruské školy české učitele. Tato politika má v posledních letech překvapující etapy. A to:

Podle nejnovější statistiky pro 68.000 ruských dětí ve věku školou povinném jest 720 ruských učitelů, to jest, připadá na jednoho učitele 100 až 180 dětí. Tehdy pro 2500 českých dětí ve věku školou povinném ministerstvo zřídilo na Podkarpatské Rusi ve 2 letech 90 českých učitelů, kteří se ovšem neučili rusky a ruského jazyka neznají. Na jednoho českého učitele připadá průměrně 15 dětí. Na příklad v Gorondu jest v české škole 13 židů a ani jediný český žák.

Nedostatek ruských učitelů byl způsoben úmyslně, uměle. Totiž na Podkarpatské Rusi, kde jsou 3 ústavy pro vzdělání učitelů, které byly vždy přeplněny jak před válkou tak i po převratu a z nichž vychází ročně kolem 80 nových diplomovaných učitelů a učitelek, školní správa snadno by mohla splniti nedostatky učitelských sil. Avšak školní politika směřovala úplně k jinému cíli. Propustila a odeslala do výslužby mnoho učitelů a učitelek, kteří byl by mohli sloužiti dále a v učitelských ústavech zavedla numerus clausus s tím, že zakázala přijmouti do prvních tříd nejdříve více než 50 potom více než 40 žáků a ve školním roce 1928-29 jen 30 žáků. Tím školská počešťovací politika připravila cestu, aby mohla umístiti české učitele v ruských školách. Že tato počešťovací politika neslouží zájmům. Podkarpatské Rusi, jež obdržela úplnou autonomii ve školních věcech, není třeba zde vysvětlovati.

Školská politika hledí umístiti na Podkarpatské Rusi přebytky českých učitelských ústavů, jejichž maturanti nemají místa v historických zemích a poněvadž zde není dosud dosti českých škol, přiděluje je na ruské školy.

Protestuje proti takové počešťovací politice, táži se pana ministra školství a národní osvěty:

1. Ví-li o výše zmíněném nařízení civilní správy Podkarpatské Rusi?

2. Zamýšlí-li zrušiti toto škodlivé nařízení a postarati se, aby omezení počtu (numerus clausus) žáků na učitelských ústavech Podkarpatské Rusi bylo zrušeno a aby učitelské síly na ruských školách byly doplněny částečně nynějšími maturanty učitelských ústavů v Užhorodě a Mukačevě, částečně pak - bude-li zapotřebí - prozatímním povoláním do služby zdravých ruských pensistů?

V Praze dne 10. června 1928.

Podepsaný I. Kurťak, poslanec parlamentu Československé republiky, ohlásil okresnímu úřadu ve Velkém Sevljuši veřejné schůze strany Autonomního zemědělského svazu na 27. května t. r. v obcích Černém Ardovu, Sasfalovu, Tekeháze, Verjači a Královu nad Tisou. Ohlášené schůze okresní úřad nevzal na vědomí a nedovolil konati schůze odůvodňuje to tím, že na "schůzích Autonomního zemědělského svazu v poslední době konaných v obcích velkosevlujšského okresu (Velká Čyngava a Velká Kopaňa) byl porušen veřejný pořádek a nelze předpokládati, že tomu nyní tak nebude, neboť jak řečník tak i svolavatelé neposkytují za to dosti záruky." (Č. 9039-43/28 adm.)

Že schůze Autonomního zemědělského svazu nebyly povoleny, není zákonem odůvodněno, a s druhé strany odůvodnění okresního úřadu jest naprosto nemožné. Neboť tyto schůze ohlásil jsem já, I. Kurťak jako člen sněmovny, na schůzích byl bych řečnil já, a pořadateli spolu se mnou byli úplně spolehliví, zámožní, čestní ruští zemědělci. - Dále: okrasní úřad odvolává se na to, že na předcházejících schůzích byl porušen veřejný pořádek. Ale schůze ve Velké Čyngavě konala se v srpnu 1927 téměř před rokem, a služný ze Sevljuše neprávem rozpustil schůzi a zavolal četníky. A ve Veliké Kopani konala se schůze v únoru 1928, to jest před 4 měsíci, a když se tam lid rozcházel ze schůze, dostavili se tam četníci a bili nevinné lidi. V této věci podal jsem interpelaci vládě a žádal jsem, aby byla učiněna opatření proti teroru četníků.

Poněvadž zákaz schůzí vydaný okrasním úřadem příčí se ústavnímu právu shromažďovací a organizační svobody, dále proto, že okresní úřad nemá práva nepovolovati schůze na základě planých předpokladů, táži se pana ministra vnitra:

Je-li ochoten učiniti opatření, aby shromažďovací svoboda strany Autonomního zemědělského svazu nebyla omezována bez zákonitých důvodů?

V Praze dne 10. června 1928.

Poměry v československých věznicích jsou takového rázu, že v mnohých případech nejsou v podstatě o nic lepší než byly ve středověku. Zejména u mnohých okresních soudů panují takové neudržitelné poměry, že nelze je označiti než za ohromnou ostudu celého dnešního režimu, který se na všech stranách ohání frázemi o humanitě. Krajně křiklavé a naprosto neudržitelné poměry jsou také u okresního soudu v Karlíně, o nichž nám očitý svědek píše toto:

"V pondělí 11. června nastoupil jsem u okresního soudu v Karlíně trest vězení 24 hodin pro přestupek shromažďovacího zákona. Správce věznice se mne ujal a vedl mne přes dvůr k jakési konírně. To byl ovšem první můj dojem, který po shlédnutí vnitřku a pobytu v něm opravuji v ten smysl, že by to byl příliš lichotivý název, neboť kůň by v tomto brlohu za 24 hodiny zdechl.

Dozorce odemkl a vstoupili jsme do chodby, v níž ovanul mne chlad sklepení a setkal jsem se s několika mužskými tvory, jejichž obličej měl mrtvolné vzezření s přivřenýma a stále mžikajícíma očima. Vstoupil jsem na rozkaz správce do kobky a ihned jsem pochopil, proč obličej ubožáků, které jsem spatřil na chodbě je pokryt smrtelnou bledostí a co je příčinou ustavičného mžikání očních víček. Vzduch uvnitř kobky je tak vlhký a těžký a padne jako balvan na prsa, že není možno vydechnouti, jako když vstoupíme do hrobky. Světlo denní padá do kobky ze dvora zamřížovaným prostorem nade dveřmi kobky, takže je tam stále úplné přítmí, jemuž oči těžko přivykají. Vzal jsem si s sebou knihu, avšak, číst nebylo prostě možno. Vlastního okna kobka nemá, čímž je ztíženo také větrání, neboť i když se otevrou dvéře těžký a zkažený vzduch zůstane uvnitř, jelikož není možno nijakým způsobem docíliti proudění vzduchu. Kobka je přesycena vlhkem a plísní nasáknutých zdí a výpary lidských těl a výkalů, na něž pověstný "kýbl" stojí v koutě. Je to skutečně monstrum a může se přirovnati svojí příšerností jen k středověkým žalářům inkvisičních soudů.

Jedna kobka této lidomorny je vyhrazena ženám. Nejhroznější při tom je, že ženští vězňové nevyjdou vůbec na vzduch. Pro ženy není zavedena procházka, takže mnohá z těchto nešťastnic nevyjde po celý měsíc ani na hodinu z temné, vlhké, ztuchlé díry. Po měsíci vyjde se zkaženým žaludkem a zničeným zdravím." Potud dopis.

Tyto poměry ve vězení u okresního soudu v Karlíně jsou tím křiklavější, že nejsou tam vězněni snad nějací nenapravitelní zločinci, vrazi a lupiči, nýbrž toliko lidé, odsouzeni pro přestupky a přečiny. Proč a jakým způsobem jsou do této lidomorny zavírány na celé týdny ubohé oběti dnešního režimu, o tom podáme ihned důkazy.

Neomezeným pánem je zde soudce Rozum, který si zejména vůči dělníkům počíná přímo pašovsky. Zjistili jsme řadu přímo neuvěřitelných případů z poslední doby, které nasvědčují tomu, že soudce Rozum si počíná naprosto brutálně a cynicky. Tak na př. dělník T. K. vypráví: "Jsem z venkova a našel jsem si v Praze práci, kterou jsem měl nastoupiti v pondělí. V sobotu 9. června o 7. hod. večer šel jsem na nocleh do Vysočanské noclehárny. Na cestě zastavil mne strážník a jelikož nemohl jsem se prokázati řádným bytem (noclehárnu za řádný byt neuznával), zatkl mne a předvedl před soudce Rozuma. Soudce Rozum bez jakéhokoliv šetření dal mně 9 dní vězení pro potulku. Na moje protesty, že mám v pondělí nastoupiti práci, že živím starou matku a že jsem šel do noclehárny spát, tudíž jsem se nepotuloval, hrubě mne odbyl slovy: "Mlčte! To každý tak mluví. Noclehárna není žádným bytem. Buďte rád, že jste nedostal měsíc!"

Druhý případ: V. F. mladý dělník v továrně ve Vysočanech. Odešel z bytu a zatím nocoval ve Vysočanské noclehárně. Zatčen strážníkem, dostal od soudce Rozuma 6 neděl pro potulku.

Třetí případ: Dělník M. A. za těchže okolností dostal 1 měsíc pro potulku.

Žádná z těchto obětí byrokratické zvůle soudce Rozuma nemohla se ani odvolati k vyšší instanci, neboť již proto, že podle "úředních předpisů" nemají tito ubožáci řádného bytu, byli by ponecháni ve vazbě až do vyřízení odvolání, což při dnešních poměrech by znamenalo prodloužení pobytu v této lidomorně o 2-3 měsíce. Z těchto důvodů se nikdo z rozsudku jmenovaného soudce ani neodvolává, mlčky trpí.

Všechna tato fakta mohou býti kdykoliv dokázána a to jak komisionelně tak z příslušných soudních spisů a svědeckými výpověďmi.

Poměry u okresního soudu v Karlíně a řádění soudce Rozuma je novým důkazem o zaujatosti československé justice vůči chudobnému pracujícímu lidu, neboť dělník, který přijde o zaměstnání a tím také o trvalé bydliště není si ani na okamžik jist, že nebude zatčen a na týdny uvězněn v nějaké lidomorně. Poněvadž tyto křiklavé a neudržitelné poměry, jaké panují v československé justici, v čsl. věznicích, vyvolávají oprávněné pobouření v širokých vrstvách pracujícího lidu, táží se podepsaní:

1. Znají páni ministři tyto křiklavé případy brutálního šikanování nezaměstnaných dělníků policie a soudy?

2. Jsou páni ministři ochotni dáti pokyn policii a soudům, aby nezaměstnané dělníky zbytečně z naprosto malicherných příčin nešikanovaly a nežalářovaly?

3. Zná pan ministr spravedlnosti poměry ve vězení okresního soudu v Karlíně?

4. Je pan ministr spravedlnosti ochoten naříditi vyšetření těchto poměrů a zejména komisionelní prohlídku nezdravých kobek věznice okresního soudu v Karlíně?

5. Je pan ministr spravedlnosti ochoten naříditi bezodkladné zrušení lidomorny u okresního soudu v Karlíně?

6. Je pan ministr spravedlnosti ochoten podati sněmovně zprávu o výsledku provedeného šetření?

V Praze dne 21. června 1928.