Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Dovoluji si odkázati na svou odpověď ze dne 29. února 1928 na obdobnou interpelaci pánů poslanců Chlouby a druhů (tisk č. 1494/IX). Konstatuji po zevrubném šetření znovu, že rozdělení podpor mezi postižené krupobitím v okresu náchodském v r. 1927 dálo se s naprostou nestranností, a že se podpory dostalo všem existenčně ohroženým občanům.

Ředitel státního německého gymnasia v Opavě Josef Binder, který byl na ústav ten přeložen v roce 1927 ze služebních důvodů ze spolkového dívčího reformního gymnasia v Opavě (ježto ani po dvojím rozepsání konkursu na místo ředitele nebylo vhodného kandidáta), při úředním jednání u zemské školní rady v Opavě dne 16. ledna 1928 hlásil též, že z jedné třídy z uzamčené zásuvky katedry odcizena byla třídní kniha a že pachatele není možno vypátrati. Řediteli dostalo se pokynu, aby, nepodaří-li se pachatele vypátrati ve škole, učiněno bylo oznámení bezpečnostnímu úřadu.

Ředitel podle pokynu toho též postupoval a když ani opětovným šetřením pachatele ve škole mezi žáky oné třídy nezjistil, oznámil věc policejnímu ředitelství.

Zneklidnění, které případem tím, o němž psaly též místní časopisy, bylo způsobeno, již podle podané zprávy přešlo, a není proto původu k nějakému opatření.

Ministerstvo školství a národní osvěty předplatilo ročník 1927 časopisu "Buch und Volk" pro německé okresní osvětové sbory výnosem, čís. 101.045 ze dne 7. září 1927, a to na žádost ze dne 20. srpna 1927. K udělení dalšího příspěvku na časopis "Buch und Volk" v roce 1928 nemělo ministerstvo školství a národní osvěty žádného podnětu, neboť od vydavatelstva nedošla mu žádná žádost. Poněvadž z ročníku 1927 časopisu "Buch und Volk" nedostaly německé okresní osvětové sbory v r. 1927 ani jednoho čísla, považovalo jej ministerstvo školství a národní osvěty za zaniklý a uznávajíc potřebu lidovýchovného věstníku pro německé osvětové sbory, okresní knihovní referenty, okrskové dozorce knihovnické, obecní kronikáře a pod. vyhovělo podané žádosti a předplatilo pro německé lidovýchovné orgány potřebný počet výtisků německého lidovýchovného měsíčníků "Volksbildungsarbeit", jež vydává verband der deutschen Selbsverwaltungskörper in der Tschechoslovakischen Republik für das gesamte Volksbildungswesen a řídí funkcionáři německých osvětových sborů prof. Oskar Dreyhausen, dr. EduardFinkous, řídící učitel Rohm a tajemník Rudolf Rückl.

Složení redakce časopisu nebylo provedeno u iniciativy ministerstva školství a národní osvěty, nýbrž z iniciativy německých odborných činitelů lidovýchovných, interesovaných na rozvoji německé lidové výchovy.

Ministerstvo školství a národní osvěty nemělo důvodu nepředplatiti lidovýchovný časopis pro německé osvětové funkcionáře, vydávaný za redakční účasti prof. Oskara Dreyhauseny, poněvadž tento spisovatel je činný ve více lidovýchovných institucích a byl také spoluredaktorem časopisu "Buch und Volk".

O potřebě německého lidovýchovného věstníku bylo jednáno na německém kurse lidovýchovném, konaném v Praze ve dnech 28. až 30. prosince 1927 za přítomnosti úředníka, jenž je pověřen dozorem nad německými knihovnami obecními.

V budově krajského sekretariátu komunistické strany v Liberci byly uspořádány počínaje koncem ledna t. r. t. zv. průpravné (elementární) kursy, aniž bylo o tom úřadu učiněno předem oznámení. Policejní ředitelství v Liberci, majíc důvodné pochybnosti o tom, zda při pořádání kursů dbáno jest zákonných předpisů, provedlo dne 5. února t. r. svými orgány na místě samém šetření, jehož výsledek netoliko potvrdil zmíněné podezření, nýbrž byli i zjištěno, že na kursech probírány jsou předměty zakládající skutkovou podstatu činů trestných dle zákona na ochranu republiky. Z toho důvodu provedly policejní orgány téhož dne domovní prohlídku v místnostech krajského sekretariátu komunistické strany, pořádající zmíněné kursy, a druhý den v místnosti sekretariátu komunistické mládeže, která byla zatím zapečetěna, než bylo ji lze otevříti. Prohlídka vztahovala se i na místnosti časopisu "Vorwärts", ježto zjištěna byla též účast redaktorů tohoto časopisu na pořádání kursů.

Výsledkem provedené domovní prohlídky bylo podezření uvedených trestných skutků ve všech směrech potvrzeno a bylo proto na súčastněné osoby učiněno trestní oznámení a zabavené předměty předány soudu. Další pořádání kursů policejní ředitelství v Liberci na základě zjištěného stavu s ohledem na veřejný klid a pořádek zakázalo. Opatření toto nabylo moci práva, ježto nebylo proti němu použito opravných prostředků.

Zákonné předpoklady ku provedení domovní prohlídky byly v daném případě splněny a domovní prohlídka, která byla vzhledem k nebezpečí v průtahu provedena na základě ustanovení § 141 tr. řádu, byla vykonána - jak toho případ vyžadoval - s náležitou zevrubností a dle možnosti v přítomnosti súčastněných osob. Průběh prohlídky byl naprosto klidný a na chování policejních orgánů nebyla přednesena žádná stížnost.

Vzhledem k uvedenému neshledávám důvodu učiniti opatření v interpelaci žádaná.

Podle 1. věty §u 46 učitelského zákona pozbyla dnem 1. ledna 1926 platnosti, pokud tento zákon výslovně jinak nestanoví nebo se z něho jinak nepodává, všechna v jiných předpisech obsažená ustanovení o předmětech, které jsou upraveny v tomto zákoně.

Učitelský zákon uvedl v §u 17 pro učitelstvo národních škol zásadně platnost učitelské služební pragmatiky (zákona č. 319/1917 ř. z.) a upravil tím mimo jiné převzetím §§ 90 a 94 této pragmatiky i otázku zrušení služebního poměru pro všechno učitelstvo, tudíž také pro učitelky. V §u 94 učitelské pragmatiky se stanoví výslovně, že vystoupením ze služebního poměru pozbude učitel (učitelka) pro sebe i pro své příslušníky, všech oprávnění, práv a nároků vyplývajících z tohoto poměru. Odbytné přiznává služební pragmatika a ostatní příslušné předpisy, platné pro státní učitele (které podle § 32 učitelského zákona byly rovněž uvedeny zásadně v platnost i pro učitelstvo národních škol), jen když byl učitel dán do výslužby, nikoli však při vystoupení učitelky ze služebního poměru následkem sňatku.

Tím pozbyla podle 1. věty §u 46 učitelského zákona dnem 1. ledna 1926 platnosti též ustanovení §u 3 zákona č. 455/1919 Sb. z. a n. o odbytném učitelek z důvodu provdání, i když tato norma nebyla výslovně uvedena v dalším textu §u 46 učitelského zákona ve výpočtu norem zrušených, kterýžto výpočet ostatně není výpočtem taxativním, nýbrž jen demonstrativním, jak plyne jasně ze slova "Zejména" na počátku 2. věty, kterou se výpočet uvádí.

Takovéto stanovisko zaujalo ministerstvo školství a národní osvěty, když v konkrétních případech instanční cestou rozhodovalo.

Do rozhodnutí ministerstva školství a národní osvěty byla podána stížnost k nejvyššímu správnímu soudu, k jehož rozhodnutí bude pro školskou správu směrodatné při rozhodování případů obdobných.

Maďarský ministerský předseda, dr. Bethlen pronesl dne 4. března t. r. na schůzi svých voličů v Debrecíně řeč, z níž je v interpelaci doslovně citován passus, týkající se přátelské smlouvy mezi Maďarskem a Itálií. Tato smlouva, zvaná přátelskou, smírčí a arbitrážní smlouvou mezi Maďarskem a Itálií, byla podepsána dne 5. dubna 1927 v Římě, ratifikační listiny byly vyměněny dne 8. srpna 1927 v Římě a dne 1. listopadu 1927 byla smlouva i s připojeným protokolem o řízení smírčím a rozhodčím zaznamenána u Společnosti Národů.

Smlouva i s protokolem je uveřejněna v zákonném článku čís. XXVII. maďarské sbírky zákonů, vydaném dne 20. listopadu 1927. Neobsahuje tajných klausulí vojenského rázu.

Při projednávání této smlouvy v maďarském parlamentě prohlásil ministerský předseda dr. Bethlen v obou sněmovnách, že Maďarsko neuzavřelo s Itálií smlouvu spojeneckou, nýbrž smlouvu přátelskou, jíž bylo stanoveno, že veškeré diference mezi nimi budou se řešiti cestou smírnou. Hr. Bethlen dále výslovně prohlásil, že smlouva není namířena proti žádnému státu a že zvláště neobsahuje útočných záměrů proti státům Malé Dohody, nýbrž naopak mohla by příznivým vlivem na poměr Malé Dohody k Maďarsku přispěti k zlepšení styků s Československem.

Ministerstvo zahraničních věcí dodává, že sleduje bedlivě události a proudy maďarské zahraniční politiky a že by se vší rozhodností vystoupila proti jakýmkoliv pokusům, které by směřovaly proti integritě Československého státu.

Provádění pozemkové reformy stalo se podnětem ku zřizování družstev bývalých zaměstnanců na zabrané půdě, hospodařících na přidělených jim zbytkových statcích. Těmto družstvům dostává se již při jich vzniku kromě půdy v nižší nabývací ceně i nízce zúročitelných zápůjček, jež jim poskytuje Státní pozemkový úřad.

Ministerstvo zemědělství jest povoláno v rámci svých prostředků ku podpoře zemědělského a lesního družstevnictví. Též i zemědělské rady přicházejí do jisté míry v úvahu, pokud jim svěřené provádění akcí zvelebovacích může se vztahovati na takové útvary. Tato podpůrná činnost prováděna jest na podkladě žádostí.

Ministerstvo zemědělství provedlo zevrubné šetření u zemědělských rad a zjistilo, že družstva sestávající výlučně ze zemědělských dělníků nehlásila se o poskytnutí příspěvků, ani nedožadovala se součinnosti a spolupráce zemědělských rad, kromě Dělnického výrobního a zemědělského družstva v Klatovech, jež vlastní zbytkový statek Košenice u Kdyně. Družstvo toto obdrželo od ministerstva zemědělství a českého odboru zemědělské rady v Praze příspěvek 25.000.- Kč na nákup kmenového stáda hovězího dobytka (v r. 1923) podporu v částce 10.000.- Kč, na zakoupení nutného inventáře (v r. 1926) Kč 48.350.- na provedení meliorace pozemků zbytkového statku v Košenicích (v r. 1926) a konečně příděl jednoho kančíka a 5 prasnic (v r. 1923).

Z toho jest zřejmo, že družstva zemědělských dělníků nebyla vylučována z podpůrné činnosti ministerstva zemědělství nebo zemědělských rad.

Možno však usuzovati, že interpelace nemá na mysli toliko snad družstva sestávající výlučně z dělníků, z nichž, jak shora uvedeno, pouze jedno ucházelo se o podporu, nýbrž že vztahuje se i na družstva, která vůbec zahrnují v sobě zemědělské zaměstnance. Tu možno říci, že celá řada družstev ucházela se o podporu, jeý jim vždy byla poskytnuta, byly-li splněny předpoklady. Tak na př. poskytlo ministerstvo zemědělství nebo zemědělské rady peněžní neb naturální podpory těmto družstvům.

Hospodářskému družstvu malozemědělců v Libkovicích na úhradu výloh se zařízením družstevního statku 15.000.- Kč (v r. 1923) a na hospodářský inventář 20.000.- Kč (v r. 1925),

družstvu Legiostavba ve Veselí - Mezimostí k úhradě výloh s organisačními pracemi 4.000.- Kč,

Nákupnímu družstvu a prodejnímu skladišti čsl. malozemědělců V Rakovníce k úhradě kupní ceny skladiště 15.000.- Kč,

Hospodářskému stavebnímu a výrobnímu družstvu v Dolním Litvínově k úhradě výloh s nákupem semene 15.000.- Kč,

družstvu "Farma" v Kročehlavech na úhradu ztráty 101.000.- Kč,

Družstvu legionářů v Hracholuskách na umělá hnojiva 2.000.- Kč, na pastvinu a vepřinec 16.704 Kč, kromě toho byl mu přidělen 1 kančík a 3 prasničky,

Hospodářskému družstvu malozemědělců a bezzemků v Louce na zařizovací výlohy 20.000.- Kč,

Hospodářskému nájemnímu, úspornému a stavebnímu družstvu v Hospozíně na elektromobilu 5.300.- Kč,

Hospodářskému nájemnímu, úspornému a stavebnímu družstvu v Chrástu - Manderšuju na elektromobilu a kůlnu na hospodářské stroje 20.000.- Kč (v r. 1924), na nákup mlátičky a šrotovníku 10.000.- Kč (v r. 1925),

Hospodářskému nájemnímu, úspornému a stavebnímu družstvu ve Ctiněvsi u Roudnice na elektromobilu 6.525.- Kč,

Hospodářskému nájemnímu, úspornému a stavebnímu družstvu v Chobotech u Blatné na nákup benzinového motoru 4.600.- Kč,

Hospodářskému pachtovnímu, stavebnímu, úspornému družstvu čsl. legionářů v Ďáblicích na investice 2.000.- Kč,

Hospodářskému obchodnímu, pachtovnímu, stavebnímu a úspornému družstvu čsl. legionářů a českého lidu v Lomu na inventář 20.000.- Kč,

Hospodářskému družstvu v Hánu u Duchcova na zařizovací výlohy 15.000.- Kč,

Hospodářskému nájemnímu, úspornému a stavebnímu družstvu v Žabonosích ku zapodpoření činnosti 20.000.- Kč,

Hospodářskému výrobnímu, skladištnímu a úvěrnímu stavebnímu družstvu Čechů a Slováků z Ruska v Praze na režii 10.000.- Kč,

Českému hospodářskému družstvu v Souši u Mostu na zakoupení potahu 3.000.- Kč a na nákup 2 plemenic 1.500.- Kč,

Hospodářskému družstvu malozemědělců "Svépomoc" v Mostě na inventář hospodářský 5.000.- Kč,

Hospodářskému nájemnímu, úspornému a stavebnímu družstvu v Dolním Háji na zakoupení odstředivky 500.- Kč,

"Domovu čsl. legionářů" na Jenerálce v Šárce - Praze na nákup 2 dojnic 2.000.- Kč,

Družstvu amerických legionářů v Brocně u Štětí na zakoupení chovného materiálu plemenného 4.105.80 Kč; dále přidělen mu 1 kanec a 3 prasnice,

Zemědělskému družstvu zaměstnanců v Novém Dvoře u Českého Krumlova udělena nákupní chovatelská premie 800.- Kč a přidělen kančík,

Sdružení kolonistů v Radouni u Štětí na nákup dobytka 10.000.- Kč,

Hospodářskému, nájemnímu, úspornému a stavebnímu družstvu v Plavnici přidělen kančík,

Hospodářskému, pachtovnímu, stavebnímu a úspornému družstvu čsl. legionářů v Liticích přidělen jeden kančík a 5 prasnic,

Hospodářskému pachtovnímu, stavebnímu a úspornému družstvu čsl. legionářů v Turnově přidělen 1 kančík a 4 prasničky. Toto družstvo požívá též od r. 1924 na dobu 10 let státní záruky podle zákona ze dne 17. února 1922, čís. 85 Sb. z. a n., ve výši 200.000.- Kč.

Nezmiňuji se ani o menších akcích, které prováděny jsou zemědělskými radami (příděl erárních otrub, zvěrolékařských přístrojů, podporování nákupu hospodářských strojů, akci stájové kontroly), z nichž dostalo se podpor i družstvům v interpelaci zmíněným, jestliže projevila zájem o akci a poskytla záruku, že podpory bude hospodárně použito.

V tom, co jsem uvedl, obsažena jest odpověď k vlastnímu dotazu ad 1. a 2.

ad 3.) Z prostředků ministerstva zemědělství i zemědělských rad jest podporováno - pokud jsou zde předpoklady pro udělení podpory a příslušné dotace na jednotlivé účely stačí - zemědělské podnikání družstevní, hlásí-li se o poskytnutí podpory, při čemž nebyla a není rozhodnou okolnost, skládá-li se členstvo družstva ze zemědělských dělníků aneb samostatných podnikatelů. Nemůže tedy býti hovořeno o režimu, jenž by vylučoval z péče ministerstva zemědělství a ostatních orgánů pro podporu zemědělské výroby družstva v interpelaci uvedená.

Rudolf Gebauer byl 14. srpna 1926 dodán do vyšetřovací vazby k zemskému soudu v Opavě.

Jakožto vyučený malířský pomocník sám se nabídl k provedení malířské práce, jež měla býti konána tenkrát v budově věznice. Se svolením vyšetřujícího soudce bylo jeho žádosti vyhověno a byl mu k provedení malířské práce na schodišti budovy opatřen též řádně odborně upravený žebřík. Živnostenský inspektorát potvrdil, že se strany justiční správy nebylo opomenuto vůbec žádné opatrnosti živnostenskými předpisy stanovené. Poněvadž šlo jen o ojedinělou příležitostnou práci, nebylo povinností dáti Gebauera pojistiti proti nebezpečí úrazu a proto se tak také nestalo.

Při provádění této malířské práce zřítil se Gebauer z II. poschodí do přízemí a utrpěl těžké zranění. Vyšetřením bylo zjištěno a odborným znalcem bylo též potvrzeno, že stalo se tak proto, že Gebauer při práci žebřík neopatrně postavil tak, že se žebřík se schodů smekl a zvrátil.

Justiční správa nemá za úraz Gebauerův právní zodpovědnost a tudíž ani povinnosti k náhradě škody a mohla tedy Gebauerovi v mezích svých prostředků nabídnouti jen dobrovolnou podporu. To učinila nabídnuvši mu zakoupení orthopedické boty za 260 Kč a na hotovosti dalších 600 Kč, - arci s podmínkou, že výslovně prohlásí, že to přijímá jako dobrovolný dar a že uznává, že nemá právních nároků náhradních.

V mezích své působnosti nemá justiční správa státní možnosti, aby se nějakým dalším způsobem o Rudolfa Gebauera starala.

Pro nové vyšetření věci není důvodu protože bylo již se vší zevrubností provedeno.

Státní správa železniční není podle předpisů zákonných povinna vypláceti drahotní přídavky k rentám za úrazy zaměstnanců přidělených služebnám, jejichž působnost se nevztahovala ne území republiky Československé. Přes to však po resoluci poslanecké sněmovny z 18. prosince 1924 přiznává i takovým úrazovým důchodcům za podnikový úraz, který utrpěli před 1. červencem 1921 jako zaměstnanci státních drah, minimální běžný dar z milosti, i když nemají 10 služebních let, jež jsou jinak podmínkou pro přiznání daru z milosti, jestliže ostatní podmínky pro přiznání daru z milosti jsou dány a jestliže jde o zvlášť těžké následky úrazu. Stejné úpravy dostalo se u důchodcům, kteří utrpěli úraz jako zaměstnanci drah, jež byly teprve později sestátněny.

Dokonce pak i pozůstalým po zaměstnancích, následkem úrazu zemřelých, zejména vdovám, byly ve vyjímečných případech zvláštního ohledu hodných přiznány dary z milosti. Dnes pak vzhledem k jednání v sociálně - politickém výboru poslanecké sněmovny z 30. dubna, byla tato vyjímečná úprava pro pozůstalé po úrazových důchodcích z části všeobecně provedena.

Také Adolfu Ovesleovi již před podáním interpelace byl přiznán běžný dar z milosti a bylo povoleno, aby tento dar z milosti nebyl krácen úrazovou rentou. Rovněž tak ohledně Růženy Kuklové byl dán po vyšetření majetkových poměrů poukaz, aby jí byl vyměřen dar z milosti.

V začátcích organisace státní služby stavební na Podkarpatské Rusi bylo nutno starati se a spravovati nejenom silnice státní, nýbrž i župní, aby provoz byl udržen a bylo nutno zajistiti tedy i větší počet dozorčích orgánů silničních, což se stalo přijetím čekatelů cestmistrovství případně provisorních cestmistrů, kterým přidělen dozor na župní silnici. Župy neměly dostatek odborného personálu a neměly tenkráte ani finančních prostředků na úhradu výdajů. Výdaje spojené s udržováním župních silnic a mostů na župních silnicích, jakož i požitky župního personálu silničního byly placeny z dotací státních, ovšem pouze zálohově proti pozdější refundaci jednotlivými župami. Když župní hospodářství bylo upraveno podal referát veřejných prací v Užhorodě jednotlivým župám návrh, aby ti cestmistři - čekatelé, kteří vedou dozor na župních silnicích, byli župou převzati a jmenováni župními cestmistry. Zainteresovaným cestmistrům bylo toto rozhodnutí referátu dáno na vědomí. Tito byli župními úřady skutečně jmenováni provisorními župními cestmistry. Žádný z nich tenkráte do tohoto postupu si nestěžoval, ježto každý uznával, že to jest jediné východisko, jak si zachovati místo, když ve státní službě stavební byl systemisován daleko menší počet míst státních cestmistrů nežli bylo čekatelů na tato místa. Proto také mnozí, kteří nemohli býti převzati ani za cestmistry župní, přijali místa v pomocné službě kancelářské.

Stížnosti byly až teprve po definitivním jmenování, kdy se tito cestmistři domáhali na župě propočtení služební doby podle norem, platných pro zaměstnance státní. Na toto propočtení služební doby vyhražené zaměstnancům státním, ustanoveným před 1. zářím 1919 nebyli by měli ostatně nároku, ani kdyby byli zůstali ve službách státních.

Z cestmistrů v interpelaci uvedených nutno vyloučiti Jana Politzera, který jest od počátku státním cestmistrem v 7. platové stupnici s titulem oficiál pomocné technické služby, dále Františka Kočího, který na vlastní žádost byl jmenován župním cestmistrem. Rovněž i Josef Váňa na vlastní žádost byl jmenován župním cestmistrem. Andrej Iszak, Jiří Sekereš a Ondřej Mušinský byli župními cestmistry již za bývalé vlády maďarské a zůstali jimi i za nového režimu a nemají tedy příčiny ke stížnosti. Ondřej Revický se mezi župními cestmistry nevyskytuje a míněn jest patrně Julius Revický, který byl rovněž již za maďarské vlády župním cestmistrem a jím také zůstal. Josef Nusser a Jan Veselenyi jsou vicinální cestmistři ještě z doby režimu maďarského a nebyli nikdy referátem veřejných prací přijati, aniž jim jakékoliv požitky byly referátem poukazovány neb vypláceny. Na vlastní žádost skládali před komisí referátu veřejných prací cestmistrovskou zkoušku s tou výslovnou podmínkou, že z úspěšného složení této zkoušky nevzniká pro stát žádný závazek propůjčiti jim místo ve státní službě. Antonín Tomek, nejprve čekatel cetsmistrovství, přijal později místo jako kancelářský oficiant referátu veřejných prací a byl na vlastní žádost jmenován vicinálním cestmistrem v okrese berehovském.

Ostatní v interpelaci uvedení jsou župními cestmistry a to Václav Škop od 1. ledna 1923, Joseh Dítě od 1. května 1922, Leopold Kohoutek od 1. ledna 1923, Josef Váňa od 1. května 1922, František Novotný od 1. října 1922, Ladislav Homonay od 1. ledna 1923 a Aurel Kerežan rovněž od 1. ledna 1923.

Cestmistři: Škop, Dítě, Kohoutek, Váňa a Novotný byli v r. 1921 přijati do služeb referátu veřejných prací jako zatímní cestmistři resp. jako čekatelé cestmistři. Vasil Homonay, bývalý vicinální cestmistr, bal přijat za provisorního, rovněž tak Aurel Kerežan, býv. definitivní župní cestmistr. Důvody pro jejich předání župám uvedeny byly v předu.

Případní nová úprava služebních poměrů těchto zaměstnanců bude věcí příštího zemského zastupitelstva v Užhorodě (§ 53 c. č. 125 ai 1927 Sb. z. a n.).