Ad § 26. Rozhodčí soud má býti
výlučně příslušný
k rozhodování o stížnostech o odškodnění
pode tohoto zákona a o zamítnutí přihlášky
spolku pro pojišťování dobytka za člena,
čímž se má docíliti zjednodušení,
urychlení a zlevnění takových sporů
(odst. 1). V čele rozhodčího soudu má
státi soudce z povolání, který by
zaručoval odborné a objektivní projednání
sporů; zájmy obou stran mají býti
zastupovány dvěma nepředpojatými přísedícími,
z nichž jeden má býti jmenován ministrem
zemědělství a druhý volen pojištěnci
(odst. 2).
Přísedící rozhodčího
soudu nesmí náležeti orgánům
pojišťovny, ani nesmí býti v její
službě. Tím má býti dána
záruka nezávislosti (odst. 2). Pro každý
z obou odborů může býti zřízen
zvláštní rozhodčí soud; v tomto
případě třeba vzíti volené
přísedící z řad členů
toho kterého odboru (odst. 3).
Odstavec čtvrtý stanoví lhůtu odvolací
a místo, kde odvolání podati z rozhodnutí
orgánů pojišťovny (odst. 4).
Bližší předpisy o sestavení rozhodčího
soudu, o řízení před ním a
o odměnách přísedícím
a zapisovatelům mají se vydati nařízením
(odst. 5).
Náklady se zřízením a se správou
rozhodčího soudu má hraditi pojišťovna
(odst. 6).
Ad § 27. Vysoký veřejný zájem
na projektované pojišťovací organisaci,
jakož i značná účast veřejných
příspěvků vyžadují intensivního
dozoru státní správy. Příslušnými
jsou tu s hlediska zemědělské správní
sféry ministerstvo zemědělství a s
hlediska spojitosti navržené organisace s pojišťováním
soukromým též ministerstvo vnitra, pokud pak
jde o otázky finanční, též ministerstvo
financí. Dozor ten má býti vykonáván
prostřednictvím stálých dohlédacích
orgánů, jimž má býti poskytnuta
ve všech směrech příležitost informovati
se o hospodaření a vedení pojišťovny
(odst. 1).
Ministr zemědělství v dohodě s ministrem
vnitra může též rozpustiti z důležitých
příčin orgány -odborů, jest
však povinen učiniti opatření k cíli
dalšího nerušeného chodu pojišťovny
(odst. 2).
Řečení ministři mohou též
odvolati předsedu pojišťovny a jmenované
členy orgánů odborů před uplynutím
činnostního období, neplní-li tito
řádně svých povinností; jsou
povinni tak učiniti, byli-li tito vyloučeni z volitelnosti.
Též přísedící rozhodčího
soudu mohou býti za týchž podmínek odvoláni
(odst. 3).
Ad § 28. Vzhledem na veřejnohospodářský
cíl pojišťovací oranisace mají
býti této poskytnuty finanční úlevy
zejména ve formě osvobození od daní,
kolků a poplatků z pojistných smluv. Osvobození
od daní bude požadováno na základě
předpisů zák. č. 76/1927, osvobození
od kolků a poplatků v řečeném
směru se navrhuje v osnově.
Ad § 29. Povinnost obcí se omezuje na spolupůsobení
při vyšetřování škod v zájmu
urychlení a zjednodušení postupu. Tím
nemají býti obce značněji zatěžovány,
ježto tu půjde zejména o zprostředkování
styku zástupců pojišťovny s pojištěnci.
Ad § 30. Ježto ustavení se orgánů
pojišťovny na základě voleb nebude pro
počátek ihned možným (nebude tu ani
kádru voličstva), nová pojišťovna
bude pak ve zvýšené míře vyžadovati
veřejné péče, navrhuje se, podobně
jak tomu bylo při organisaci ústřední
sociální pojišťovny, aby první
orgány pojišťovny a rozhodčí soud
v jejich celistvosti jmenovala vláda, po případě
příslušní ministři. Řádné
volby mají býti provedeny nejpozději do tří
let od vyhlášení zákona (odst. 1 a 4);
dá se předpokládati, že mezitím
bude již organisace skončena a pojišťovna
se bude nalézati v řádném chodu.
Ad § 31. Ježto pojišťovna vzhledem na způsob
vybírání pojistného nebude disponovati
na počátku své činnosti značnějším
provozovacím kapitálem, umožňuje se
po první tři léta poskytování
záloh ze základního fondu, kteréžto
zálohy však musejí býti ihned po skončení
pojistného roku bezúročně vráceny.
Ad § 32. Tento paragraf intenduje usnadnění
reorganisace dnešní instituce pojištění
dobytka ve smyslu osnovy dvojím směrem, jednak zaváděje
možnost přeměny spolků provozujících
výhradně pojišťováni dobytka (bez
likvidace), jakož i převod dobytčího
pojištění (zajištění) z
dosavadních nositelů na pojišťovnu nebo
spolek (pro případ, že nositelé pojištění
provozují ještě jiná pojišťovací
odvětví anebo že nejsou spolky). V prvém
případě trvají pojišťovací
spolky nadále v nové formě, v druhém
případě se převádí dobytčí
pojištění (zajištění) na
nové nositele pojištění. Není
pochyby, že navrženými ustanoveními podstatně
by se zjednodušil postup reorganisace této mnohotvárné
instituce.
Ad § 33. Platnost zákona ze dne 23. prosince 1917,
č. 501 ř. z. o pojišťovací smlouvě,
pokud ovšem dotyčná ustanovení vstoupila
v platnost, po případě příslušná
ustanovení titulu sedmého zák. čl.
XXXVII/ 1875 (obchodního zákona) ve znění
zák. č. 202/1925 Sb. z. a n., obsahující
materielně právní normy o právních
poměrech mezi pojištěnci a pojišťovnou,
třeba zachovati, pokud tyto předpisy by nebyly dotčeny
osnovou. Toho vyžaduje netoliko účelnost platných
předpisů, nýbrž i do jisté míry
žádoucí konformita právních poměrů
podle osnovy s právními poměry soukromého
pojištění (odst. 1).
Jest přirozeným, že pojišťovna vzhledem
na svůj veřejnohospodářský
cíl nesmí na rozdíl od soukromých
pojišťoven zásadně bez závažných
důvodů odmítati risik (odst. 2). Z téhož
motivu plyne též ustanovení odst. 3 ohledně
omezení práva výpovědi. Poslední
odstavec (5) sleduje cíl výchovný, aby pojištěnec
se naučil pohlížeti na pojištění
jako na nutnou stálou ochranu zemědělské
výroby, nikoliv jako na prostředek spekulační.
Vzhledem na dnešní zvyklosti nebylo by však dobře
možným pojišťovací poměr stanoviti
bezpodmínečně za sjednaný na neurčitý
čas (§ 18, odst. 2 zák. č. 501/ 191.7).
Ad § 34. Není pochyby, že pevná premie
pojistná nejlépe přiléhá dnešní
hospodářské mentalitě, tím
však nemá býti řečeno, že
nejlépe vyhovuje hospodářsky. Pevní
premie chrání pojištěnce v případě
ztrát pojišťovny před případnými
doplatky, na druhé straně však podněcuje
pojišťovatele k vyšším pojistným
sazbám, jež jej mají chrániti před
možností ztrát. Pro pojištěnce
znamená však tu výhodu, že připouští
kalkulaci s předem vymezeným nákladem pojištění.
Pro pojišťovnu, spočívající
na zásadě vzájemnosti, jest však případnější
premie s doplatkem, po případě rozvrhový
systém, jelikož tento způsob pojistného
umožňuje vyměřiti výši jeho
podle skutečného hospodářského
výsledku pojistného roku. Všeobecně
možno říci, že premie s doplatky jest
vzájemnými pojišťovnami více užívána
nežli systém rozvrhový (viz říšskoněmecké
vzájemné pojišťovny); důležitou
příčinou jest potřeba přizpůsobení
se akciovým pojišťovnám v tomto směru
z konkurenčních důvodů. Navrhuje se
tento způsob pojistného, a to tím více
jelikož vybírá ní doplatků vzhledem
na úhradový systém má býti
posunuto až na nejzazší hranici možnosti.
Odst. 2 má jasně stanoviti nevýdělečný
ráz pojišťovny tím, že premie smí
započítávati jen vlastní náklady
pojištění, nejvýše s připočtením
přiměřené částky k dotování
reservních fondu. Důležitým jest ustanovení
odst. 3, který stanoví, že při odstupňování
premiových sazeb třeba bráti zvláštní
zřetel na oblasti s vysokým stupněm risika
a. že státního příspěvku
určeného ku snížení premie (§
25, odst. 3, č. 1) se má používati v
první řadě ku zlevnění sazeb
v těchto oblastech. Tím má býti dosaženo
poměrně největšího zlevnění
pojistného pro oblasti zatížené těžkými
risiky, aniž by se tak dálo na útraty pojištěnců
z oblastí méně ohrožených, jakož
i podmínek pro rentabilitu pojištění
i v územích těžce ohrožených.
Odst. 4 stanoví dobu splatnosti premie a doplatků,
připouští však placení premie až
po žních.
Odst. 5 stanoví, že nutno platiti vždy celoroční
pojistné bez ohledu na dobu trvání pojištění.
Ad § 35. K cíli případného zjednodušení
pojistné agendy možno zavésti vládním
nařízením t. zv. průměrné
pojištění.
Trvá-li totiž pojištění delší
doba, možno zjistiti, zda-li jsou pojištěncovy
poměry ohledně držby a osevu přibližně
stejnoměrné do té míry, že by
se dala stanoviti průměrná pojistná
hodnota, aniž by v pojistném případě
zájmy pojištěncovy nebo pojišťovny
mohly býti nepříznivě dotčeny°
Přirozeně, že takové pojištění
by bylo zásadně vyloučeno při osevu
zvláště hodnotných, citlivých
plodin, při častějších změnách
držby a při nepravidelném osevu.
Ad § 36. Ustanovení, že pojištěnec
může nejpozději do 1. června, přihlížeje
ke skutečnému stavu plodin, požadovati na pojišťovně
snížení pojištěné hodnoty,
pokud plodiny nebyly krupobitím poškozeny, navrhuje
se in favorem pojištěnce a znamená do jisté
míry modifikaci § 50, odst. 1 zákona č.
501/1917; proto třeba ustanovení to pojmouti do
zákona.
Ad § 37. Stanovení 3denní lhůty k ohlášení
pojistného případu modifikuje ustanovení
§ 91 zák. č. 501/1917. Předpis tento
se doporučuje vzhledem na potřebu rychlého
vyšetření škod a postačitelnost
této lhůty, zachovávané u nás
v soukromém pojišťování.
Ad § 38. Odhad krupobitních škod jest největšího
významu netoliko pro pojištěnce, nýbrž
i pro pojišťovnu. Zájmem obou stran jest, aby
odhad škod byl prováděn co nejobjektivněji,
jelikož od něho závisí nejen efekt pojištění
pro pojištěnce, ale i hospodářská
stabilita pojišťovny. Od odhadců třeba
požadovati netoliko důkladné odborné
vzdělání, ale i cit pro absolutní
nestrannost jak vůči pojištěnci, tak
i vůči pojišťovně.
Třeba si uvědomiti, že na řádné
organisaci odhadní služby jest ve značné
míře závislou též výše
správních nákladů, ježto třeba
za likvidátory voliti osoby zvláště
kvalifikované a tudíž i řádně
placené, cestovné pak jich na větší
vzdálenosti znamená značné zatížení
pojišťovny. Není pochyby, že s hlediska
úspornosti pojišťovny nejvýhodnějším
vyřešením této otázky jest používání
praktických hospodářů nestojících
ve stálých službách pojišťovny
k provádění odhadu.
Na druhé straně stojí však řešení
této otázky v nejužší souvislosti
se základním požadavkem absolutní objektivnosti
odhadcovy. U nás se prozatím nedá tato otázka
jinak řešiti, než pověřováním
úředníků pojišťovny funkcí
odhadní, přes to, že tento způsob znamená
vyšší zatížení režie.
V zájmu urychleného postupu odhadního řízení
jsou odhadci povinni sděliti poškozenému nebo
jeho zástupci ihned po provedení odhadu jeho výsledek,
jehož přezkoušení jest možným
jednak z podnětu pojišťovny, jednak z podnětu
pojištěnce (odst. 2).
Ustanovení odst. 3, podle něhož není
nutně zapotřebí přítomnosti
poškozeného při odhadu, sleduje cíl
zjednodušení a urychlení postupu.
Ad § 39. Jelikož odhad tvoří základ
pro rozhodnutí o odškodnění a jest tudíž
nejdůležitější součástkou
řízení odškodňovacího,
nutno připustiti opravný prostředek ve formě
druhého odhadu, při čemž třeba
klásti zvýšený požadavek na nepředpojatost
odhadců a třeba tudíž vyloučiti
odhadce, kteří se zúčastnili prvého
odhadu. Tito však mohou podati při druhém odhadu
potřebná vysvětlení. Druhý
odhad jest konečný (odst. 1 a 2). Odst. 3 sleduje
zamezení svévolného domáhání
se přezkoušení odhadu škody.
Ad § 40. Pojišťovna může rozhodovati
o výši odškodnění jen na základě
výsledku odhadu (odst. 1).
Odškodnění poukázané k výplatě
propadá ve prospěch pojišťovny (reservního
fondu), nebylo-li vyzvednuto do dvou let (odst. 2). Tato lhůta
nevztahuje se ovšem na promlčení nároků
na odškodnění vůči pojišťovně.
Ad § 41. Ztráta nároku na odškodnění
bud zcela nebo z části, byl-li pojištěnec
odsouzen pro podvod nebo pokus podvodu spáchaný
na pojišťovně vzhledem na pojistný poměr
(odst. 1), jest zajisté věcně odůvodněnou;
třeba podotknouti, že ustanovení toto jest
poněkud mírnější nežli ustanovení
§ 55 zákona čís. 501/1917, které
však není dosud v platnosti.
Ustanovení odst. 2 jest jen důsledkem odst. 1.
Ad § 42. Schválení pojistných podmínek,
tvořících základ pojišťovací
smlouvy, vyhrazuje se vzhledem na význam jejich ministerstvu
zemědělství v dohodě s ministerstvem
vnitra.
Pokud jde o pojišťování dobytka, obsahuje
osnova normy o způsobu zřizování pojišťovacích
spolků a o poměru jich k pojišťovně,
neobsahuje však zásadně materielních
předpisů pojistných, vyjímajíc
ustanovení, co mají obsahovati normální
stanovy spolku pro pojišťování dobytka.
Vychází se tu s toho hlediska, že se tu uskutečňuje
část zájmové autonomie hospodářské
v živočišné produkci, jejíž
účelem jest náhrada ztracených hodnot
na podkladě co nejširší vzájemnosti.
Všichni pojištěnci dobytka mají tvořiti
podle osnovy jednotný vzájemný svaz zájmový,
který má říditi autonomně za
veřejné podpory svoje záležitosti podle
norem autonomně stanovených.
Ad § 43. Stejně jako při pojištění
krupobitním nutno z důvodů uvedených
k § 33 zachovati v platnosti ustanovení zák.
č. 501/1927 ř. z. o pojišťovací
smlouvě, pokud nabyla účinnosti a příslušná
ustanovení titulu sedmého zák. čl.
XXXVII/1875 ve znění zák. č. 202/1925
Sb. z. a n., pokud nejsou osnovou dotčena.
Ad § 44. Spolky pro pojišťování dobytka
ve smyslu osnovy mají býti pojišťovacími
organisacemi sui generis (na rozdíl od posavadních
pojišťovacích organisací zřizovaných
podle spolkového zákona z r. 1852). Spolek se může
ustaviti pouze na základě normálních
stanov. Jeho právní existence vzniká však
teprve tehdy, když byl pojišťovnou přijat
za člena (§ 3, b. 2.), pozbytím členství
vstupuje spolek v likvidací (odst. 2). Další
jeho právní existence by byla pak možnou jen
přetvořením se na pojišťovací
spolek podle spolkového zákona z r. 1852. Závislost
právní existence těchto spolků na
účasti jich v pojišťovně jest zajisté
odůvodněnou, jelikož spolky representují
jen součástku jednotné pojišťovací
organisace dobytka.
Ad § 45. Stanovení místního obvodu působnosti
spolků pro pojišťování dobytka
jest důležitým s hlediska vzájemné
kontroly členů. Spolky pro pojišťování
skotu zřizují se pro obvod místní
(politické) obce, výjimečně dvou nebo
více, pokud možno sousedních obcí, pro
spolky pro pojišťování koní zpravidla
pro soudní okres (odst. 1). Odst. 2 čelí
k zamezení konkurence v těchto obvodech; zásadní
výjimku připouští odst. 3.
Ad § 46. Starosta obce může, nedojde-1? ku zřízení
spolku pro pojišťování skotu z vlastního
popudu zájemníků, dáti podnět
k projednání návrhu na zřízení
spolku. Opatření to, jež nikterak nezatěžuje
obce, jest účelným v zájmu žádoucího
šíření se tohoto pojišťovacího
odvětví. Zřizování spolků
pro pojišťování koní zůstává
vyhrazeno iniciativě zájemníků.
Ad §§ 47 a 48. Podmínky zřízení
spolku pro pojišťování dobytka mají
stanoviti normální stanovy pro pojišťování
skotu, po případě pro pojišťování
honí. Spolky pro obvod více obcí, po případě
více soudních okresů možno zříditi,
není-li tu podmínek po zřízení
spolku v jedné obci neb v jednom soudním okrese.
Ku zřízení takového spolku pro pojištění
koní jest kromě toho ještě potřebí
svolení pojišťovny.
Ad § 49. Na zásadě vzájemnosti setrvává
se též u spolku pro pojišťování
dobytka.
Ad § 50. Osnova stanoví heslovitě obsah normálních
sta:nov spolků pro pojišťování
dobytka (odst. 1).
O normálních stanovách usnáší
se výbor odboru pro pojišťování
dobytka a schvaluje je vláda (odst. 2).
Ad § 51. Jelikož pojišťovací spolky
provádějí pojišťování
dobytka, tudíž transakce majetkové, nutno jim
přiznati právní osobnost a způsobilost
k jednání.
Ad § 52. Nejvýznačnější
známkou právního poměru spolků
pro pojišťování dobytka jest poměr
zajistný ohledně části risika (odst.
1). Stanovení kvoty zajištění jest zůstaveno
normálním stanovám.
Pojišťovna jakožto dohlédací orgán
může v ohleduhodných případech
spolky podle odst. 3 a 4 podporovati a může spolkům
za jistých podmínek odst. 2 poskytovati odměny
tím způsobem, že hradí část
nákladů zvěrolékařských.
Opatření toto jest účelným
v zájmu povznesení pojistné morálky.
Ad § 53. Normální stanovy spolků mají
stanoviti mezi jiným též materielní
předpisy, jak se zjišťuje škoda. Zjistiti
škodu má býti vyhrazeno spolku; pojišťovna
přezkoumá pouze postup při zjištění
škody a nemá-li k tomu připomínek, poukáže
svoji kvotu odškodnění pojištěnci
prostřednictvím pojišťovacího spolku
(odst. 1 a 2). Tento postup jest důsledkem konstrukce právního
poměru pojistného a zajistného.
Z povahy pojištění, jež směřuje
pouze k náhradě skutečné vzešlé
škody, nutno odvozovati požadavek, že nárok
pojištěnce vůči třetí
osobě na náhradu škody anebo ze správy
přechází na spolek, pojišťovně
však náleží jen vůči spolku
obligační nárok na část náhrady
odpovídající zajištění.
Rozdílné postavení spolku a pojišťovny
vűči pojištěnci vyplývá
z právního poměru pojištění
a zajištění. Totéž platí
též ohledně nároku na náhradu
z veřejných prostředků podle předpisů
o nákazách dobytka (odst. 3). Jestliže by pojištěnec
poškodil s tohoto hlediska jakýmkoliv způsobem
spolek nebo pojišťovnu, nese sám za to zodpovědnost.
Vzdáním se nároku vůči třetí
osobě nebo práva, sloužícího
k zajištění toho nároku, třeba
rozuměti jen dobrovolné vzdání se
(odst. 4).
Ad § 54. Normální stanovy mají obsahovati
též ustanovení o ztrátě nároku
na odškodnění, kteréžto ustanovení
má býti zajisté účinným
i vůči zajišťující pojišťovně.
Kromě toho může pojišťovna neodvisle
od tohoto ustanovení odmítnouti spolku zcela nebo
z části výplatu odškodnění,
jestliže spolek nesprávným způsobem
přiznal odškodnění (odst. 1). Jest přirozeným,
že ze zamítavého rozhodnutí přiznává
se právo odvolati se (k rozhodčímu soudu)
(odst. 2).
Ad § 55. Osnova ukládá pojišťovně
s hlediska dohlédacího povinnost stanoviti nejnižší
výměru pojistného dle očekávané
potřeby. Jest na snadě, že nejnižší
pojistné nebude pravděpodobně jednotným.
V případě nedostatku prostředků
určených k úhradě pojišťovacích
nákladů toho kterého pojišťovacího
roku, má pojišťovna předepsati jak s hlediska
vlastního, tak i s hlediska pojišťovacího
spolku doplatky (odst. 1).
Normální stanovy stanoví též
důvody, pro které dobytek z důležitých
příčin může býti z pojištění
vyloučen (jednak z příčin věcných,
jednak z osobních) a může též stanoviti
různé sazby pojišťovací dle nebezpečnostních
tříd (odst. 2). Ustanovení to sleduje řádné
odstupňování risik a pojistných sazeb.
Ad § 56. Pojistné příspěvky a
výtěžky zpeněžení dobytka
rozvrhují se mezi spolek a pojišťovnu podle výše
zajištění (odst. 1).
Odst. 3-5 stanoví dobu splatnosti příspěvků
pojistných a povinnost platiti úrok z prodlení
z pojistných příspěvků a jiných
dávek.
Ad § 57. Z konstrukce celé pojišťovací
organisace třeba odvozovati též požadavek
dozoru pojišťovny nad spolky a revise hospodářské
a správní činnosti jejich. Osnova přiznává
pojišťovně z tohoto důvodu oprávnění
k provedení potřebných opatření,
přiznávajíc jí též právo
ukládati spolkům pořádkové
pokuty (odst. 1-3 a 6). Odst. 2 připouští fakultativně
provádění revisí revisními
orgány družstevních svazů zemědělských,
ovšem pokud tyto jsou udány revisním oprávněním
podle zák. č. 133/1903 ř. z. Toto ustanovení
má umožniti účelnou kooperaci obou zemědělských
institucí. V odst. 4 a 5 jsou obsažena ustanovení
zajišťující provádění
účinné revise.
Jestliže spolky opětovně jednají proti
platným předpisům, anebo přehnanými
odhady poškozují pojišťovnu, mohou jim býti
zcela nebo z části odpírány veřejné
příspěvky, anebo mohou býti docela
z pojišťovny vyloučeny (odst. 7).
Proti pořádkovým pokutám a proti opatřením,
jimiž byly spolky zbaveny z části neb zcela
státního příspěvku nebo z pojišťovny
vyloučeny, jest vyhrazena spolku stížnost k
ministerstvu zemědělství (odst. 8).
Ad § 58. Osnova buduje pojišťování
dobytka zásadně na organisaci místních
a okresních spolků se zajišťováním
v pojišťovně. Než z této zásady
třeba v zájmu věci stanoviti některé
výjimky, zejména pro ty případy kdy
pojištěná risika vzhledem na svoji výši
přesahují síly poměrně finančně
slabých místních organisací, na př.
pří pojišťování plemenníků,
kmenových stád, dále riskantní pojištění
tak zv. krátkodobé, na př. pojištění
kastrační, operační, na pastvě,
na výstavách, výstavních trzích,
pojištění zhřebných klisen atd.,
při čemž padá ještě ta okolnost
na váhu, že se v těchto případech
risiko často vymyká, vystupujíc z dosahu
činnosti místního pojišťovacího
spolku jeho dohledu, a konečně i tehdy, kdy majitelé
dobytka nemají možnosti pojistiti jej u místního
spolku. V těchto případech jeví se
účelným umožniti pojišťování
dobytka přímo v pojišťovně.
Ad § 59. Otázka zpeněžení zvířat,
za něž byla poskytnuta náhrada, a zpeněžení
zvířecích odpadků jest velmi důležitou
pro výsledek hospodaření pojišťovací
instituce, ježto od intensity zpeněženi závisí
do jisté míry výše pojistného.
Fakultativní možnost vyvolati v život vhodná
zařízení neb podniky k cíli řádného
zpeněžení zvířat a zvířecích
odpadků, po případě účast
na nich, sleduje dosažení tohoto důležitého
cíle. Přirozeně, že třeba učiniti
opatření, aby v daném případě
risiko podnikání nepůsobilo nepříznivě
na hospodářský vývoj pojišťovny.
Toho má býti dosaženo jednak omezením
výše závazků pojišťovny z
tohoto důvodu na 25% reservních fondů, jednak
podmínkou schválení dotyčného
usnesení státními dohlédacími
orgány, t. j. ministerstvy zemědělství
a financí. Není pochyby, že svolení
takové by mohlo býti dáno jen na spolehlivé
záruky rentability podniku.
Přirozeně neznamená ustanovení §
59 změnu předpisů zdravotně-policejních,
aniž změnu v kompetenci příslušných
dohlédacích zdravotních orgánů.
Pojišťovna i spolky pro pojišťování
dobytka budou povinny říditi se při zužitkování
zhynulých a z nutnosti poražených zvířat
zmíněnými předpisy a budou v tom směru
podléhati dozoru příslušných
zdravotních orgánů, které budou míti
možnost, aby podle platných předpisů
zařídili, čeho bude potřebí
v zájmu veřejného zdravotnictví, zvláště
půjde-li o zužitkování zvířat
určením masa k lidskému požívání.
Ad § 60. Ježto pojišťovna a spolky pro pojišťování
dobytka, které se jeví ve smyslu osnovy jako organisace
pojišťovací sui generis, mají býti
organisovány odchylně od všeobecných
organisačních předpisů, týkajících
se soukromých pojišťoven, vylučuje se
důsledně platnost všeobecných ustanovení
o zakládání, zařízení
a hospodaření pojišťoven a o státním
dozoru na ně, zejména pak platnost cís. patentu
z 26. listopadu 1852, č. 253 ř. z. (spolkového
zákona) a zákona z 15. února 1922, č.
65 Sb. z. a n. (odst. 1).
Odst. 2, podle něhož nelze pokládati pojišťovnu
a spolky pro pojišťování dobytka za obchodníky
podle obchodního zákona, vystihuje netoliko charakter
instituce (veřejnohospodářský, nevýdělečný),
nýbrž staví ji též mimo předpisy
obchodního zákona (odst. 2).
Ad § 61. Není pochyby, že po uzákonění
osnovy budou přípravy pro zahájení
pojišťovací činnosti vyžadovati jisté
doby; vzhledem k tomu mají dnem vyhlášení
zákona pro počátek vstoupiti v účinnost
jen ustanovení § 30, obsahující předpisy
pro první konstituování orgánů
pojišťovny, které mají provésti
potřebné přípravy k zahájení
normální činnosti (odst. 1).
Počátek účinnosti ostatních
ustanovení zákona, který předpokládá
ukončení příprav, nelze předem
určiti, proto se vyhrazuje stanovení jeho vládnímu
nařízení.
Vlád, doporučuje, aby tento návrh zákona
byl přikázán v poslanecké sněmovně
výboru zemědělskému a rozpočtovému
a v senátě výboru národohospodářskému
a rozpočtovému k podání zprávy
ve lhůtě co nejkratší.