Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

(1) Zaměstnanci ústavními mohou býti pouze českoslovenští státní občané. Výjimky může povoliti ministr sociální péče po dohodě s ministrem vnitra.

(2) Právní postavení zaměstnanců, podmínky jejich přijetí a propouštění a jejich služební a zaopatřovací požitky, jsou upraveny služebním a disciplinárním řádem na němž se usnáší představenstvo Všeobecného pensijního ústavu po vyslechnutí organisace zaměstnanců Všeobecného pensijního ústavu. Řád služební a disciplinární vyžaduje schválení ministerstva sociální péče a ministerstva financí.

(3) Představenstvo Všeobecného pensijního ústavu jmenuje a propouští zaměstnance ústavní, a to pokud jde o zaměstnance v úřadovnách na podkladě návrhů správních komisí úřadoven. Přijímáním a propouštěním zaměstnanců na přechodnou dobu potřeby může představenstvo pověřiti ředitelství, u úřadoven ředitele.

(4) Zaměstnanci skládají slib ve služebním řádu stanovený do rukou předsedy Všeobecného pensijního ústavu, případně - pokud jde o zaměstnance v úřadovnách do rukou předsedy úřadovny.

(5) Úředníci Všeobecného pensijního ústavu a zemských úřadoven mají ve své úřední činnosti povinnosti úředníků veřejných, stanovené v zákoně trestním, požívají však také ochrany jako úředníci veřejní.

Pro volbu členů výboru Všeobecného pensijního ústavu, do výboru úřadoven a pro volbu přísedících pojišťovacích soudů a Vrchního pojišťovacího soudu a jich náhradníků platí zásady uvedené v následujících paragrafech.

(1) Volby konají se zpravidla současně. Jen při rozpuštění výboru Všeobecného pensijního ústavu nebo výboru úřadovny koná se volba rozpuštěného sboru zvlášť.

(2) Volby vyhlašuje představenstvo Všeobecného pensijního ústavu v Úředním listě československé republiky aspoň měsíc před uplynutím funkčního období, Nevyhlásí-li představenstvo Všeobecného pensijního ústavu voleb v této lhůtě ač k tomu bylo ministerstvem sociální péče vyzváno, vyhlásí je ministerstvo vnitra, jež ministerstvo sociální péče o tom uvědomí. V případě rozpuštění vyhlásí volbu vládou jmenovaná komise.

Vyhláška o volbě musí obsahovati:

a) volební den, jenž musí býti dnem, ve který se nepracuje;

b) rozhodný den, podle něhož se posuzuje právo volební a jímž jest prvý den v měsíci bezprostředně předcházejícím dni vyhlášení volby v úředním listě Československé republiky;

c) do kdy je navrhnouti členy a náhradníky volebních komisí a komise pro skrutinium;

d) všeobecné označení volebních místností a označení, kam je zaslati poštou hlasovací lístky z míst v nichž není zřízena volební komise nebo hlasovací lístky voličů, kteří z vážných a omluvitelných důvodů volby osobně zúčastniti se nemohou;

e) sdělení, že od určitého dne do určitého dne, a sice po dobu alespoň 30 dnů, jsou voličské seznamy i vyloženy u úřadoven k veřejnému nahlédnutí či výpisu (pokud se tím nevylučují jiné osoby z výkonů téhož práva) a že v téže lhůtě mohou býti podány námitky proti seznamům voličským;

f) obsah námitek podle zák. ze dne 19. prosince 1919, č. G63 Sb. z. a n., o stálých seznamech voličských ve znění zákona ze dne 23. ledna 1920, č. 44 Sb. z. a n.;

g) stanovení určitého dne, do kterého mohou kandidátní listiny býti podány předsedovi volební komise;

h) formu a obsah kandidátních listin a ustanovení o zmocněncích pro kandidátní listiny;

j) počet voličů jichž podpisu je zapotřebí ku platnosti kandidátní listiny (počet ten musí činiti ve skupině zaměstnanců aspoň 2000, ve skupině zaměstnavatelů aspoň 500 a při kandidátních listinách podávaných organisacemi může tento počet místo podpisu voličů býti nahrazen osvědčením z posledních "Zpráv Státního úřadu statistického" o statistice odborového hnutí zaměstnanců, že dotyčné organisace mají mezi svými členy vyžadovaný počet voličů);

k) sdělení, ve který den bude provedeno skrutinium a jakým způsobem bude výsledek volby vyhlášen.

(1) Volby řídí volební komise, zřízené po dvou v sídle úřadoven, a to jedna pro volbu členů výboru (přísedících) ze skupiny pojištěnců, druhá pro volbu členů výboru (přísedících) ze skupiny zaměstnavatelů.

(2) Každá z těchto volebních komisí se skládá z předsedy a z přísedících. Předsedou je buď náměstek výboru úřadovny z příslušné skupiny, případně předseda vládou jmenované komise, anebo, kdyby ho něco zašlo, věkem nejstarší člen výboru z této skupiny, případně náměstek vládou jmenované komise. Komise pro skrutinium, složená z předsedy, jímž jest předseda Všeobecného pensijního ústavu, a ze stejného počtu přísedících z pojištěnců a zaměstnavatelů je zřízena v sídle Všeobecného pensijního ústavu. Komise pro skrutinium provede volbu členů výboru Všeobecného pensijního ústavu a přísedících vrchního pojišťovacího soudu a jich náhradníků. Přísedící obou volebních komisí, jakož i přísedící komise pro skrutinium a jich náhradníky jmenuje ministerstvo vnitra na návrh volebních skupin, přihlížejíc podle možnosti k tomu, aby byla zastoupena ve volebních komisích jedním členem všechna sdružení, jež prohlásí, že se zúčastní voleb. Zároveň s jmenováním oznámí ministerstvo vnitra předsedovi Všeobecného pensijního ústavu, které osoby byly jmenovány.

(3) Volební komise jsou způsobilé platně se usnášeti za přítomnosti nadpoloviční většiny svých členů (náhradníků). Komise pro skrutinium je schopna platně se usnášeti, je-li přítomna aspoň polovina členů (náhradníků) z každé skupiny. Ku platnosti usnesení je třeba nadpoloviční většiny přítomných.

K volbě oprávněny jsou osoby, které v rozhodný den byly členy Všeobecného pensijního ústavu a byly starší dvaceti let nebo dokonají v roce volby dvacátý rok svého věku a byly v den volby zapsány v seznamu voličském. Za osoby hromadné hlasuje, koho určili jejich oprávnění zástupci. Zaměstnavatel má tolik hlasů, kolik jeho povinně pojištěných zaměstnanců bylo v den volby zapsána v seznamu voličském.

Úřadovny sestavují seznamy voličské. Soubor těchto seznamů tvoří seznam voličů do výboru Všeobecného pensijního ústavu a pro volbu přísedících vrchního pojišťovacího soudu.

Volební legitimace a hlasovací lístky voličů ze skupiny zaměstnanců musí býti barvy odlišné od oněch ze skupin zaměstnavatelů. Volební legitimace a 'hlasovací lístky zasílají se každému voliči přímo na adresu ve voličském seznamu uvedenou, a sice poštou do vlastních rukou na potvrzení. Tyto zásilky jsou prosty poštovného.

(1) Voleni mohou býti svéprávní státní občané republiky Československé, kteří jsou oprávněni k volbě, překročili anebo překročí nejpozději v den volby dvacátý šestý rok svého věku, nejsou zaměstnanci Všeobecného pensijního ústavu neb úřadoven a nejsou vyloučeni z volebního práva do obecního zastupitelstva.

(2) Ve skupině zaměstnavatelů mohou býti voleny i osoby k volbě v této skupině neoprávněné (mají-li ostatní náležitosti pasivního volebního práva), které zastupují osoby hromadné podle jejich stanov anebo jsou řediteli podniků voličových.

(1) Volba jest přímá, tajná a poměrná na základě kandidátních listin. Volba vykonává se osobním odevzdáním hlasovacího lístku legitimovaným voličem před volební komisí anebo zasláním hlasovacího lístku spolu s volební legitimací poštou na adresu volební komise.

(2) Z jednotlivých volebních stran, které podaly platné kandidátní listiny, zvoleni jsou podle počtu hlasů pro ně odevzdaných kandidáti podle pořadí, jak jsou uvedeni na kandidátní listině. Další kandidáti jsou v témže pořadí náhradníky, kteří nastupují na místo členů odstupujících během funkčního období.

(3) Byla-li v jedné skupině podána pouze jediná platná kandidátní listina, volba se nekoná a volební komise prohlásí kandidáty této listiny za zvolené.

(4) Na volby vztahují se v Čechách, Moravě, Slezsku a Hlučínsku ustanovení zákona z 26. ledna 1907, čís. 18 ř. z, o trestních ustanoveních k ochraně volební svobody a na Slovensku a v Podkarpatské Rusi ustanovení uherského zákona čl. XXIII z roku 1913.

(5) Funkční období Ústředního zastupitelstva Všeobecného pensijního ústavu, výborů úřadoven a sborů přísedících pojišťovacích soudů a vrchního pojišťovacího soudu trvá 6 roků. Odstupující sbory zůstávají ve své funkci, až ji převezmou sbory nově zvolené.

Vládním nařízením budou vydány podrobné předpisy o námitkách proti voličským seznamům, o rozhodování o nich, o kandidátních listinách, o volebních komisích, o formě volebních legitimací a hlasovacích lístků a o jejich náhradě v případě ztráty, o hlasování, o skrutiniu, o prohlášení volebního výsledku a vůbec o provádění volebního aktu.

(1) ústavy, které jsou vedle Všeobecného pensijního ústavu nositeli pensijního pojištění podle tohoto zákona (§ 73), jsou náhradními ústavy.

(2) Náhradní ústav je právnickou osobou, může svým jménem nabývati práv i zavazovati se, může před soudem žalovati i býti žalován.

(3) Okruh členstva náhradního ústavu určují stanovy.

(1) Všichni pojištěním povinní zaměstnanci téhož podniku musí býti pojištěni u téhož nositele pojištění. Členství zaměstnavatelovo u některého náhradního ústavu má za následek, že tento ústav je v mezích svého uznání za náhradní ústav výlučně příslušný pro pojištění všech pojistné povinnosti podléhajících zaměstnanců onoho podniku zaměstnavatelova, který byl k náhradnímu ústavu přihlášen a že přejímá vůči těmto zaměstnancům závazky plynoucí z pojištění. Pojištění provedené u nepříslušného nositele pojištění je platné a právně účinné až do dne, ke kterému byl zjednán zákonný stav. Od tohoto dne počínaje provádí pojištění příslušný nositel pojištění, jemuž je vydati úhradu podle zásad §§ 113 až 115.

(2) Z ustanovení věty 1. odstavce 1. může povoliti výjimku ministerstvo sociální péče, vyslechnouc oba zúčastněné nositele pojištění. K povolení této výjimky je dále zapotřebí souhlasu zaměstnavatele pojištěncova.

(3) Všichni zaměstnanci pojištěním povinní, kteří se nestali podle odstavce 1 a 2 příslušnými k některému náhradnímu ústavu, jsou příslušni k Všeobecnému pensijnímu ústavu.

(4) Zaměstnavatel, jenž byl členem náhradního ústavu, může přestoupiti k jinému nositeli pojištění za člena pouze se svolením dosavadního nositele pojištění, pokud stanovy jeho neurčují jinak. Zaměstnavatel, který není členem některého náhradního ústavu, může se státi členem náhradního ústavu pouze se svolením Všeobecného pensijního ústavu.

(5) Spory nositelů pensijního pojištění o pojistné příslušnosti rozhoduje přímo zemský úřad služebního místa pojištěncova.

(1) Dosavadní náhradní ústavy zůstávají v působnosti až do uznání podle tohoto zákona, pokud se týče do ztráty náhradní vlastnosti (§ 108, odst. 4).

(2) Předpisy stanov náhradních ústavů, které odporují ustanovením tohoto zákona, pozbývají platnosti a jsou až do uznání náhradního ústavu podle tohoto zákona, pokud se týče ztráty náhradní vlastnosti, nahrazeny příslušnými zákonnými ustanoveními. Zejména jsou povinny náhradní ústavy předpisovati pojistné nejméně ve výši, odpovídající pojištění u Všeobecného pensijního ústavu a nastane-li pojistný případ v této době, poskytovati nejméně dávky, které by příslušely v případě pojištění u Všeobecného pensijního ústavu.

Dosavadní náhradní ústavy mohou býti uznány za náhradní ústavy podle tohoto zákona, vyhoví-li těmto podmínkám:

1. Dávky náhradního ústavu musí býti týchž druhů (§ 17 a násl.) a v každém případě nejméně tak vysoké jako dávky, které by příslušely, kdyby pojištění bylo bývalo provedeno u Všeobecného pensijního ústavu.

2. Nároky na dávky nesmí býti vázány přísnějšími podmínkami, než jsou podmínky stanovené tímto zákonem.

3. úhrn pojistného (běžné příspěvky) a tax za zvyšování služného, počítaje v to i případné anuity a příspěvky určené k úhradě vyšších nároků, za členy pojištěním povinné, musí býti nejméně o jednu pětinu vyšší než úhrn pojistného, které by bylo uhraditi, kdyby bylo pojištění provedeno u Všeobecného pensijního ústavu. Klesne-li tento úhrn v průměru tří let pod tuto hranici, může ministerstvo sociální péče naříditi, aby náhradní ústav nejdéle do konce čtvrtého roku upravil změnou stanov nároky členů pojištěním povinných tak, aby bylo této podmínce vyhověno.

4. Poměr části pojistného, tax a anuit, kterou nesou pojištěním povinní členové ze svého, k části připadající na zaměstnavatele, nesmí býti nepříznivější, než odpovídá předpisům § 64, a pojistné na zaměstnance připadající nesmí býti vyšší, nežli pojistné odpovídající jeho nárokům podle početních podkladů Všeobecného pensijního ústavu.

5. Rozhodování sporů o nárocích podle stanov a o jejich výši musí býti vyhrazeno pojišťovacímu soudu příslušnému podle § 134.

6. Stanovy musí obsahovati ustanovení o přiměřené bezpečnostní záloze vyšetřené podle pojistně matematických odhadů anebo o jinaké dostatečné záruce.

7. V orgánech náhradních ústavů náleží pojištěncům poloviční zastoupení. Volby jsou přímé a tajné a konají se podle zásad poměrnosti, pokud možno osobně.

Zřizování nových náhradních ústavů se připouští pouze rozdělením náhradního ústavu nebo sloučením několika náhradních ústavů po předchozím souhlasu ministerstva sociální péče. Ústav takto nově zřízený musí splňovati podmínky § 106.

(1) Náhradní ústavy, které chtějí zůstati, nadále nositeli pojištění podle tohoto zákona musí nejdéle do tří měsíců ode dne účinnosti tohoto zákona na základě pravoplatného usnesení valné hromady a se souhlasem zaměstnavatelů většiny pojištěnců předložiti ministerstvu sociální péče žádost o zachování náhradní vlastnosti. Ve lhůtě nejdéle jednoho -roku od podání žádosti za uznání jest předložiti průkaz, že splněny jsou všechny podmínky § 106, obzvláště pak pojistně matematický průkaz, že jest při použití početních podkladů Všeobecného pensijního ústavu zjednána rovnováha mezi budoucími příjmy a vydáními ke; dni vstupu zákona. v účinnost. V případech zřetele hodných může ministerstvo sociální, péče povoliti prodloužení této lhůty.

(2) O formě a obsahu průkazu vydá ministerstvo sociální péče bližší předpisy. Pro onu část nároků, které by získal pojištěnec, kdyby byl po celou příspěvkovou dobu započitatelnou podle § 12 s případným zákupem býval pojištěn u Všeobecného pensijního ústavu, může, náhradní ústav zařaditi do pasiv bilance úhradové podíly Všeobecného pensijního ústavu. Za pojistné postačující k úhradě těchto nároků považuje se při tom pojistné podle § 63 po srážce nejvýše 10%. Průkaz je doložiti zvláště pravoplatným usnesením valné hromady o změně stanov a prohlášením zaměstnavatelů, že přijímají závazky ze změny stanov pro ně vyplývající.

(3) O žádosti za uznání náhradního ústavu rozhodne ministerstvo sociální péče.

(4) Náhradní ústavy, které nepodají vůbec žádosti za uznání anebo tak neučiní v tříměsíční lhůtě podle odstavce 1, ztrácejí povahu náhradního ústavu dnem uplynutí této lhůty, ústavy, jichž žádost za uznání ministerstvo sociální péče zamítlo, dnem doručení zamítavého výnosu.

(1) Náhradní ústav, pozbyvší náhradní vlastnosti, je povinen odevzdati Všeobecnému pensijnímu ústavu veškeré jmění. Jmění ústavu, převyšující částky, potřebné k zabezpečení získaných zákonitých nároků, jest použíti v oddělení pro připojištění ve prospěch pojištěnců a důchodců ústavu. Pro likvidaci náhradního ústavu jest použíti předpisu stanov o zrušení ústavu.

(2) Usnese-li se na tom valná hromada likvidujícího náhradního ústava a souhlasí-li zaměstnavatelé většiny pojištěnců, může ministerstvo sociální péče povoliti, aby Všeobecnému pensijnímu ústavu byly odevzdány pouze úhradové podíly a úhradní jistiny ke krytí nároků, které by byli získali pojištěnci a důchodci, kdyby byli bývali pojištěni u Všeobecného pensijního ústavu po celou dobu, započitatelnou podle §u 12, včetně doby případně zakoupené a zbytek jmění předán byl k zabezpečení zbývajících nároků podle stanov likvidujícího náhradního ústavu příplatkovému ústavu, který vyhovuje ustanovením §§ 119 a 120; ustanovení odstavce 1 jest obdobně použíti. Zaměstnavatelé, kteří neprojevili souhlasu se zřízením příplatkového ústavu, mohou žádati, aby nároky jejich zaměstnanců, převyšující nároky zákonité, byly zabezpečeny převodem na Všeobecný pensijní ústav.

(3) Náhradní ústav, pozbyvší náhradní vlastnosti, jest povinen předati Všeobecnému pensijnímu ústavu, po případě příplatkovému ústavu bez náhrady všechny zápisy a doklady k provádění pojištění potřebné.

(4) Spory mezi Všeobecným pensijním ústavem, po případě příplatkovým ústavem a likvidujícím náhradním ústavem, rozhoduje ministerstvo sociální péče.

(1) Ministerstvo sociální péče může odvolati uznání za náhradní ústav:

1. jestliže nejsou již splněny podmínky § 106;

2. jestliže nebyla provedena sanace, potřebná podle § 111, odst. 3 v předepsané lhůtě. (2) 0 zrušení náhradního ústavu platí obdobně ustanovení § 109.

(1) Ke konci každého třetího roku, po prvé k 31. prosinci 1931, musí náhradní ústavy sestaviti pojistně-matematickou bilanci, vypracovanou s použitím početních podkladů Všeobecného pensijního ústavu a předložiti ji se všemi pomůckami, potřebnými ku přezkoumání ministerstvu sociální péče nejdéle do konce června roku následujícího.

(2) Jako premiové reservy nároků, které by byl získal pojištěnec, kdyby byl po celou dobu příspěvkovou, započitatelnou podle § 12 s případným zákupem u náhradního ústavu býval pojištěn u Všeobecného pensijního ústavu, může zařaditi náhradní ústav do pasiv bilance úhradové podíly Všeobecného pensijního ústavu. Za pojistné, postačující k úhradě těchto nároků, považuje se při tom pojistné podle § 63 po srážce nejvýše 10%.

(3) Vykáže-li pojistně-matematická bilance schodek proti pojistně-matematicky potřebné úhradě nároků stanovami zabezpečených, který nelze považovati za přechodný, nebo k jehož úhradě nestačí bezpečnostní fond, jest učiniti opatření, nutné k sanaci ústavu.

(4) Ministerstvo sociální péče může vydati podrobnější předpisy o formě, v níž mají býti bilance předkládány.

(1) Náhradní ústavy jsou povinny sdružiti se ve Svaz pensijních ústavů v republice Československé. K tomuto svazu může přistoupiti také Všeobecný pensijní ústav.

(2) Svazu náleží mimo úkoly tímto zákonem zvláště stanovené zejména:

1. hájiti zájmy nositelů pojištění a jejich pojištěnců,

2. působiti k jednotnému postupu a k jednotné praksi všech nositelů pojištění v otázkách provádění pojištění se týkajících,

3. dbáti o řádné vedení náhradních ústavů po stránce odborné a za tím účelem prováděti jejich revisi po stránce administrativní a účetní,

4. poskytovati sdruženým ústavům odborné informace, týkající se provádění pojištění podle tohoto zákona, po případě obstarávati jim určité úkony s tím související,

5. pracovati k společnému postupu všech odvětví sociálního pojištění v otázkách, týkajících se zdraví pojištěnců a jejich rodinných příslušníků, odsunutí předčasné invalidity, zábrany úrazů a pod.,

6. uzavírati společné smlouvy s organisacemi lékařů a léčebných ústavů za účelem provádění léčebné péče podle §§ 49 až 55.

7. usilovati o mezinárodní úpravu pensijního pojištění a vztahů jeho nositelů mezi sebou,

8. sbírati statistická data o úmrtnosti, invalidnosti, rodinných, platových a jiných poměrech pojištěnců a zpracovávati je k účelům zákonodárným a vědeckým v součinnosti se Všeobecným pensijním ústavem.

(3) Svaz podléhá státnímu dozoru, jejž vykonává ministr sociální péče ve smyslu § 168. Pro ukládání svazového jmění a hospodaření s fondy vůbec a o zprávách a statistických výkazech platí obdobně ustanovení § § 162 až 165.

(4) Ministr sociální péče může při vykonávání dozoru na jednotlivé nositele pojištění, zejména při provádění revise jich užíti spolučinnosti svazu, který je povinen vyhověti tomuto požadavku.

(5) Obor působnosti svazu, jeho správa, vedení jeho záležitostí a způsob zastoupení, dále ustanovení o příspěvcích pro účely svazu, o jmění svazovém, jakož i o urovnání sporů, vznikajících ze svazového poměru, upravují stanovy, které stejně, jako jejich změny, podléhají schválení ministra sociální péče.

(6) Zanikne-li svaz, smí se jeho jmění použíti pouze k účelům, jimž nositelé pensijního pojištění podle zákona slouží.

(7) Ukáže-li se, že nelze jinak odpomoci podstatným vadám ve správě, může ministerstvo sociální péče rozpustiti správní orgány svazu a správu přenésti na orgány jim jmenované, kteří vedou správu a zastupuji svaz až do řádného ustanovení orgánů, vzešlých z nových voleb.

(1) Při změně pojistné příslušnosti jest dřívější nositel pojištění povinen odevzdati novému nositeli pojištění převodní částku. Je-li Všeobecný pensijní ústav dosavadním nositelem pojištění, jest převodní částkou úhradový podíl za získané nároky přestupujícího pojištěnce. Bylo-li v době výstupu v platnosti připojištění, jest k žádosti pojištěncově doplniti úhradový podíl premiovou reservou připojištění. Je-li dosavadním nositelem pojištění náhradní ústav, jest převodní částkou premiová reserva za získané nároky přestupujícího pojištěnce, po případné srážce splátek, které dluhoval pojištěnec ústavu v době výstupu. Premiová reserva náhradního ústavu skládá se z úhradového podílu Všeobecného pensijního ústavu za nároky, které by byl pojištěnec získal, kdyby byl býval pojištěn u Všeobecného pensijního ústavu po celou dobu příspěvkovou, započitatelnou podle §§ 12 a 14 a z doplňku za zbývající nároky.

(2) Povinnost k převodu vzniká dnem, jímž nastala změna pojistné příslušnosti; požívá-li však přestouplý zaměstnanec invalidního neb starobního důchodu, dnem zastavení důchodu. Dosavadní nositel pojištění jest povinen převésti převodní částku během čtyř týdnů po tom, kdy došla ho oznámení o změně pojistné příslušnosti, a sděliti veškeré okolnosti, rozhodné pro dosavadní pojištění a pro převod. Převodní částky jest zúročiti počínajíc dnem změny pojistné příslušnosti 5 procenty.

(3) Jestliže uplynulo ad zániku pojištění u dřívějšího nositele pojištění více než pět roků, je dosavadní nositel pojištění povinen k převodu pouze, získal-li pojištěnec u dalších nositelů pojištění nejméně šest příspěvkových měsíců anebo byl-li důvodem přerušení nápad invalidního důchodu (§ 17) anebo byly-li pojistné nároky zachovány placením uznávacího poplatku.

(4) Nový nositel pojištění má oznámiti předcházejícímu nositeli pojištění opětný vstup zaměstnance do pojištění během čtyř týdnů ode dne přihlášení; ručí za škody, vzcházející ze zaviněného opomenutí.

(5) Nový nositel pojištění je povinen přijmouti převodní částku za pojištěnce, pro něhož se stal příslušným k pojištění.

(6) Pojištěnec nabude vůči novému nositeli pojištění podle jeho stanov nároků, které jest určiti při použití početních podkladů Všeobecného pensijního ústavu, s ohledem na celkovou příspěvkovou dobu dosud započítanou a průběh dosavadního pojištění, služební požitky započitatelné u nového nositele pojištění a pojišťovací podmínky tohoto.

(7) Nestačí-li převedená částka k započten podle předchozího odstavce, má pojištěnec. právo doplniti ji na potřebnou výši. Toto práva musí pojištěnec uplatniti do šesti měsíců po té, kdy byl vyrozuměn a uskutečněném převodu a o výši doplatku. Jinak jest zkrátiti přiměřeně příspěvkovou dobu nebo nároky s tím omezením, že nastane-li pojistný případ, má pojištěnec nebo jeho oprávnění pozůstalí vždy nárok nejméně na dávky, které by příslušely, kdyby celé pojištění bylo bývalo provedeno u Všeobecného pensijního ústavu.

(8) Převyšuje-li převodní částka částku potřebnou k započtení podle odstavce 6, jest rozdílu použíti podle volby pojištěncovy buď k zákupu let (§ 61) anebo k uzavření připojištění podle zvláštních tarifů (§ 123) připojištění na pevný důchod invalidní (starobní) podle § 123 odst. 1 písm. c) jest přípustno jen, činí-li výše pojištěného důchodu invalidního (starobního) nejméně 200 Kč ročně.

(9) Nestačil-li by rozdíl, pokud se týče jeho zbytek ani k připojištění pevného důchodu invalidního (starobního) Kč 200 ročně, jest tyta částky vydati pojištěnci. Nárok na vydání musí býti uplatněn do tří roků po té, kdy byl pojištěnec vyrozuměn o uskutečněném převodu, jinak zanikne.

(10) Vstoupí-li invalidní důchodce do pojištění u jiného nositele pojištění, nepřihlíží se k jeho dřívějšímu pojištění, dokud nenastane převod podle odstavce 2.

(1) Přestoupí-li zaměstnanec, pojištěný některého nositele pojištění podle tohoto zákona do služby vyňaté podle § 2, č. 4 a 5 z pojistné povinnosti, jest nositel pojištění povinen vydati příslušnému zaměstnavateli převodní částku podle § 113. Vystoupí-li zaměstnanec ze služby vyňaté z pojistné povinnosti podle § 2, č. 4 a 5, aniž byl dán na odpočinek a vstoupí-li do zaměstnání podléhajícího pojistné povinnosti podle tohoto zákona nebo do jiné služby vyňaté podle § 2, č. 4 a 5 z pojistné povinnosti, jest dřívější jeho zaměstnavatel povinen, vydati nositeli pojištění nebo novému zaměstnavateli převodní částku tak, jako by šlo o převod od Všeobecného pensijního ústavu k jinému nositeli pojištění.

(2) Povinnost k převodu podle hořejšího odstavce je tu i tenkráte, stal-li se výstup z pensijního pojištění aneb ze služby vyňaté podle § 2, č. 4 a 5 z pojistné povinnosti před účinnosti tohoto zákona.

(3) Pro převod a výpočet převodní částky podle odstavce 1, věta 2., přichází v úvahu jen skutečná služební doba, jejíž dolní časovou hranici určuje den účinnosti zákona o pensijním pojištění v té které oblasti republiky Československé.

(4) Zaměstnavatel jmenovaný v § 2, č. 4 a 5 musí použíti převedené částky ke zkrácení čekací doby, případně ke zvýšení nároků, jež jest jinak povinen pojištěnci poskytovati. Způsob použití bude blíže určen vládním nařízením. Jinak platí obdobně ustanovení § 113, odstavce 2 až 10.

(1) Stane-li se zaměstnanec, jenž byl pojištěn podle zákona č, 221/1924 Sb. z. a n. anebo byl vyňat z pojistné povinnosti v důsledku § 5, písm, a) resp. § 6, písm. a) téhož zákona, příslušným k některému nositeli pojištění podle tohoto zákona anebo vstoupí-li do služby vyňaté podle § 2, č. a 5 tohoto zákona a nepožívá-li důchodu invalidního nebo starobního podle zákona č. 221/1924 Sb. z. a n., anebo nebyl-li dán na odpočinek, jest Ústřední sociální pojišťovna nebo jeho dřívější zaměstnavatel podle § 5, písm. a) resp. § 6, písm. a) zákona č. 221/1924 Sb. z. a n. povinen, vydati tomuto nositeli pojištění anebo vyňatému zaměstnavateli převodní částku podle § 241, odst. 1, posléze citovaného zákona.

(2) Vstoupí-li zaměstnanec, jenž byl pojištěn dříve podle tohoto zákona aneb byl vyňat z pensijního pojištění v důsledku § 2, č. a 5 tohoto zákona, do zaměstnání pojištěného podle zákona č. 221/1924 Sb. z. a n. nebo vyňatého z pojistné povinnosti podle § 5, písm. a), resp. § 6, písm. a) téhož zákona, je poslední nositel pojištění podle tohoto zákona anebo zaměstnavatel jmenovaný v § 2, č. 4 a 5 tohoto zákona povinen vydati Ústřední sociální pojišťovně, případně zaměstnavateli pod § 5, písm. a) resp. § 6, písm. a) zákona č. 221/ 1924 Sb. z. a n., převodní částku, jakoby šlo o převod k nositeli pojištění podle tohoto zákona.

(3) Ustanovení odst. 1 a 2 platí období při přestupu zaměstnance, jenž byl pojištěn dříve podle tohoto zákona anebo byl vyňat z pensijního pojištění v důsledku,§ 2, č. 4 a 5 podle tohoto zákona do zaměstnání podléhajícího pojištění podle zákona ze dne 11. července 1922, č. 242 Sb. z. a n., o pojištění u báňských bratrských pokladen a podle zákona ze dne 10. června 1925, č. 148 Sb. z. a n., o pojištění osob samostatně hospodařících pro případ invalidity a stáří a naopak.

(4) Ustanovení § 114, odst. 2 až 4 platí zde obdobně.

(5) O použití částek převedených nositeli pojištění podle tohoto zákona nebo zaměstnavateli podle § 2, č. 4 a 5 tohoto zákona, o vzniku převodní povinnosti a o době, k níž jest převod uskutečniti, platí obdobně ustanovení § 113, odst. 2 až 5.

(6) Ustanovení tohoto paragrafu, jakož i §§ 113 a 114 platí též o přestupech zaměstnanců od veškerých nositelů pojištění a vyňatých zaměstnavatelů do služby podle § 3 tohoto zákona; přestupy z této služby budou upraveny nařízením podle § 3 s tím, že převésti dlužno alespoň částku podle § 114, odst. 1, věta druhá.

Vydáním převodní částky podle § 113 až 115 zanikají veškeré nároky z pojištění vůči nositeli pojištění, který převodní částku vydal.

Spory o převody podle předchozích ustanovení

a) mezi nositeli pensijního pojištění navzájem,

b) mezi nositeli pensijního pojištění na straně jedné a nositeli jiného veřejnoprávního pojišťování na straně druhé,

c) mezi nositeli veškerého veřejnoprávního pojištění na straně jedné a, zaměstnavateli jmenovanými v § 2, č. 4 a 5 tohoto zákona resp. v obdobných ustanoveních jiných zákonů sociálně pojišťovacích na straně druhé,

d) mezi zaměstnavateli uvedenými ad c) navzájem,

e) mezi pojištěncem resp. jeho oprávněnými pozůstalými na straně jedné a nositeli pensijního nebo jiného veřejnoprávního pojištění aneb zaměstnavateli uvedenými ad c) na straně druhé,

f) jakož i spory o převody podle § 115, odst. 6

rozhoduje přímo ministerstvo sociální péče.