Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Závazky podle §§ 11 a 12 zákona ze dne 18. března 1921, č. 130 Sb. z. a n., kterým se upravují zaopatřovací požitky bývalých zaměstnanců na velkém majetku pozemkovém, nezmenšují se o částku, o kterou převyšuje důchod vyměřený podle tohoto zákona důchod, na nějž měla oprávněná osoba nárok proti nositeli pojištění poslední měsíc před vstupem tohoto zákona v účinnost, při čemž jest nedbati zvýšení důchodu plynoucího z případného zákupu zaměstnancem nebo dobrovolného pojištění, dále o drahotní přídavky, poskytované nositelem pojištění buď dobrovolně nebo na základ zákona nebo nařízení.

(1) Ministr sociální péče může uznati za příplatkové ústavy zaopatřovací zařízení (pensijní fondy, pokladny, ústavy atd.), která poskytují zaměstnancům nároky na dávky obdobné dávkám podle tohoto zákona, jestliže jsou nároky ty zabezpečeny podle zásad pojistně-matematických (příplatkové ústavy).

(2) Příplatkový ústav jest právnickou osobou, může svým jménem nabývati práv i zavazovati se; může před soudem žalovati i býti žalován.

(3) Stanovy těchto ústavů a jejich změny podléhají schválení ministerstva sociální péče.

(4) žádosti o uznání za příplatkový ústav a žádost o změnu stanov jest doložiti souhlasem zaměstnavatelovým, jestliže jmění zaopatřovacího zařízení vzniklo aspoň částečně příspěvky zaměstnavatelovými, anebo ukládají-li se mu stanovami závazky.

(5) Hospodaření ústavů jest podrobeno dozoru ministerstva sociální péče. Příplatkové ústavy jsou povinny předložiti každoročně v předepsané lhůtě předepsanou formou výkazy o stavu pojištění a výsledcích hospodaření. V obdobích nejméně pětiletých jsou příplatkové ústavy povinny předložiti pojistně matematickou bilanci a učiniti opatření k úhradě případného schodku.

(6) O podmínkách uznání za příplatkový ústav a o provádění dozoru může vydati ministr sociální péče podrobné předpisy.

(1) Příplatkové ústavy, na něž může náhradní ústav převésti část pojistné podstaty podle § 109, musí vyhovovati těmto dalším podmínkám:

a) počet pojištěním povinných členů nesmí obnášeti méně než 50, jedná-li se o příplatkový ústav jednoho zaměstnavatele, méně než 200, je-li příplatkový ústav zřízen pro více než jednoho zaměstnavatele;

b) stanovy příplatkového ústavu musí zavazovati zaměstnavatele, že pojistí u něho všechny své pojištěním povinné zaměstnance;

c) vystupující člen má právo na odbytné, které musí rovnati se nejméně úhrnu pojistného jím zaplaceného; pokud jde o nároky získané v náhradním pojištění, rovná se od. bytné 90 procentům příslušné prémiové reservy;

d) výše pojistného, pokud připadá na pojištěnce (člena), nesmí záviseti na stáří.; zdravotním a rodinném stavu jeho;

e) zaměstnancům jest přiznati účast na správě v míře aspoň odpovídající stanovami předepsanému poměru pojistného na zaměstnance připadajícího k pojistnému připadajícímu na zaměstnavatele.

(1) Jiná zařízení, která mají za účel podporovati zaměstnance v případě nemoci, invalidity nebo stáří, nebo jejich vdovy a sirotky, bez ohledu na to, v jaké právní formě jsou zřízena, podrobují se dozoru ministerstva sociální péče, pokud nepodléhají již podle zvláštních právních předpisů dozoru jiných odborných ministerstev nebo jim podřízených úřadů.

(2) V případech posléz uvedených jsou představitelé těchto zařízení, pokud se nejedná o nadace a spolky podle všeobecných norem spolčovacích, povinni předkládati každoročně ministerstvu sociální péče výkaz o stavu jmění, případně k vyzvání provozovací účet a výkazu o pohybu účastníků.

Mimo pojištění na dávky povinné pojišťuje Všeobecný pensijní ústav:

a) osoby u něho povinně pojištěné nebo dobrovolně v pojištění pokračující na dávky uvedené v §§ 17-38 ve vyšší výměře nebo i za jiných podmínek;

b) osoby výdělečně činné, nepodléhající pojistné povinnosti podle tohoto zákona na dávky uvedené v §§ 17-38 ve výši a za podmínek podle tohoto zákona, nebo na dávky vyšší a za jiných podmínek;

c) osoby oprávněné ku požitku důchodu na zvýšení důchodu jejich nebo důchodů pozůstalých.

(2) Toto pojištění provádí Všeobecný pensijní ústav ve zvláštním oddělení s odděleným účtováním a hospodařením.

(3) Pojistné za pojištění podle odstavce 1 je možno odváděti jako běžné příspěvky v měsíčních nebo ročních lhůtách anebo jako vklady jednou pro vždy nebo oběma způsoby.

(4) Pojištění provádí Všeobecný pensijní ústav buď podle podmínek platných pro jednotlivé pojištěnce (pojištění individuelní) nebo podle podmínek platných pro celé skupiny pojištěnců (pojištění kolektivní).

(5) Podmínky pojištění (individuelního a kolektivního), příslušné sazby pojistného a stanovy tohoto oddělení vyžadují schválení ministerstva sociální péče.

(1) Všeobecný pensijní ústav jest povinen zavésti, po případě bez ohledu na rodinný a zdravotní stav pojištěncův, podmínky a sazby, propočítané podle početních podkladů zákonného pojištění, které umožňuje pojištěnci, aby získal nárok:

a) na starobní důchod, dříve než j sou splněny podmínky § 20, a to:

dokončením 480. příspěvkového měsíce nebo

dokončením 420. příspěvkového měsíce

a tomu odpovídající dávky ostatní;

b) na starobní důchod, dříve než jsou splněny podmínky § 20 použitím zákupní premie podle § 177, odst. 2, písm. b);

c) na pevný důchod invalidní (starobní) a ostatní dávky v poměru a za podmínek §§ 17 až 38 za přeplatek při přestupu pojištěnce podle §§ 113 až 115;

d) na zrušení celé nebo části čekací doby pro pojištěnce, jímž přestupem od nositelů pojištění podle tohoto zákona nebo jiných zákonů prodloužila by se nebo znovu vznikla čekací doba.

(2) Všeobecný pensijní ústav jest dále povinen zavésti podmínky a sazby, které umožňují pojištění celých skupin za pojistné, vyměřené bez ohledu na stáří a. rodinný stav (průměrné pojistné), je-li vstup do pojištění závazný pro všechny členy skupiny:

a) při 40leté příspěvkové době a s nápadem starobního důchodu po 480 příspěvkových měsících;

b) při 35leté příspěvkové době a nápadu starobního důchodu po 420 příspěvkových měsících.

(3) Ustanovení tohoto a předchozího paragrafu platí obdobně pro náhradní ústavy s tím, že povinnost uložená Všeobecnému pensijnímu ústavu tímto paragrafem vztahuje se pro náhradní ústavy pouze na pojištění podle odstavce 1., písm. c).

(1) Pojištěnci, podléhající pojistné povinnosti podle tohoto zákona, zaměstnaní jako novináři, musí býti přihlášeni ku pojištění vyšších dávek podle zásad níže uvedených.

(2) Novinářem podle tohoto zákona jest spolupracovník periodického tiskopisu (§ 7 zákona ze dne 7. prosince 1862, č. 6 ř. z. z r 1.80 o tisku a § 3 zák. čl. XIV/1914 o tisku), který jest zaměstnavatelem pověřen buď povšechným nebo částečným vedením nebo vytvořením textu periodického tiskopisu a který vykonává tuto činnost jako své hlavní výdělečné zaměstnání, za pevný plat a nejde-li o činnost jen pomocnou.

(3) Základem pro vyměření úhrnných dávek jest průměr služebních požitků započitatelných podle § 4 za posledních 12 měsíců před nápadem dávky po případě za kratší dobu.

(4) Invalidní důchod v případě nezpůobilosti k výkonu povolání (§ 17) činí po dokončení 60ti příspěvkových měsíců tohoto pojištění 28% a stoupá za každý další příspěvkový měsíc tohoto pojištění o 0.2% základu pro vyměření dávek.

(5) Starobní důchod přísluší na místě a ve výši invalidního důchodu bez průkazu nezpůsobilosti k výkonu povolání po dokončení 420ti příspěvkových měsíců tohoto pojištění, nejpozději dokončením 60. roku věku, získal-li pojištěnec aspoň 60 příspěvkových měsíců tohoto pojištění podle odst. 7 a 8.

(6) O podmínkách pro přiznání ostatních pojistných dávek a poměru jich k invalidnímu důchodu platí ustanovení §§ 22 až 38 tohoto zákona. Pro jiné nároky a práva pojištěnců a o výplatě dávek platí, pokud ustanovení všeobecných podmínek pro skupinové pojištění neurčují jinak, obdobně ustanovení § 39 a násl.

(7) Za příspěvkový měsíc tohoto pojištění jest považovati měsíc, za nějž bylo odvedeno pojistné nebo jenž byl vypočítán podle odst. 13 nebo zakoupen pro toto pojištění.

(8) Získal-li pojištěnec kromě příspěvkových měsíců podle odst. 7 jiné příspěvkové měsíce, jest použíti obdobně ustanovení § 113.

(9) Pojistné stanoví se schválením ministerstva sociální péče Všeobecný pensijní ústav podle svých početních podkladů po prvé nejdéle do jednoho roku po vstupu tohoto zákona v účinnost pevnou sazbou vyjádřenou v procentech služebních požitků. Až do této doby jest odváděti mimo měsíční pojistné podle § 63 měsíční pojistné doplňující je na jeden a čtvrt procenta služebních požitků, započitatelných podle § 4.

(10) Zaměstnavatel odvádí celé pojistné vyměřené podle odst. 9. O přihlašování platí obdobně ustanovení §§ 5 až 9, o způsobu odvádění pojistného, splatnosti, právu srážky, povinnostech zaměstnavatelů platí obdobně ustanovení §§ 65 až 72.

(11) Pojištění novinářů provádí úřadovna Všeobecného pensijního ústavu v Praze.

(12) Pro toto oddělení jest vésti oddělený účet zisku a ztráty.

(13) K účelu započítání doby novinářské služby dokončené přede dnem vstupu tohoto zákona v účinnost jako příspěvkově doby podle odst. 7:přispěje stát částkou 5,000.000 Kč splatnou buď najednou nebo v ročních splátkách. Z této částky jest především použíti ve prospěch nejstarších novinářů s nejdelší novinářskou službou. O žádostech za takové započtení řádně doložených, jež nutno podati do 3 měsíců ode dne účinnosti zákona u Všeobecného pensijního ústavu, rozhodne k návrhu Všeobecného pensijního ústavu ministerstvo sociální péče v dohodě s ministerstvem financí. Ostatní novinářskou službu může započítati Všeobecný pensijní ústav ze svých přebytků.

(1) Všechna opatření a rozhodnutí nositelů pojištění, týkající se práv nebo povinností, uhrazených tímto zákonem, a určení, účastníkům, jest jim doručiti písemně (výměry).

(2) Ve výměru, jímž byla přiznána dávka pojistná, je uvésti výši a výpočet dávky a dobu, od kdy byla přiznána.

(3) Byl-li zamítnut nárok na dávku, byť i jen z části, je to ve výměru odůvodniti.

Výměr obsahuje poučení o opravných prostředcích (lze-li podati opravný prostředek, v které lhůtě a u kterého místa podacího). Nesprávné nebo neúplné poučení nemůže býti straně na újmu. Nebylo-li straně dáno poučení vůbec výměru nebylo odporováno do šesti měsíců ode dne doručení, stává se výměr pravoplatným.

Pro doručování výměrů je užíti obdobně ustanovení §§ 27 a 28 vládního nařízení ze dne 13. ledna 1928. č. 8 Sb. z. a n., o řízení ve věcech náležejících do působnosti politických úřadů (správním řízení).

Proti výměrům nositelů pojištění možno se odvolati v případech § 133, nebo podati žalobu v případech § 134.

Navrácení v předešlý stav je podle obdoby předpisů civilního řádu soudního přípustné, pokud zákon se zmeškáním lhůty nespojuje ztráty práva.

Obnova řízení je zásadně přípustná podle obdoby civilního řádu soudního.

Chyby ve psaní nebo v počtech, jakož i jiné patrné nesprávnosti ve výměru, rozhodnuti, rozsudku či usnesení nebo v jeho vyhotovení lze kdykoli z vlastního podnětu nebo k návrhu opraviti.

(1) Do lhůty opravných prostředků nepočítá se den, kterého byl straně doručen naříkaný výměr; rozhodnutí, rozsudek nebo usnesení.

(2) Lhůtu tuto je považovati za zachovánu, bylo-li v ní podání prokazatelně odevzdáno poště nebo telegrafu. Neobsahuje-li však podání telegrafické všech náležitostí, pro to které podání vyžadovaných, dlužno je doplniti do tří dnů řádným podáním písemným; nestane-li se tak, nepovažuje se lhůta podle tohoto zákona za zachovánu.

(3) Počátek a běh lhůty se nestaví nedělemi nebo státně uznanými svátky a památnými dny. Připadne-li poslední den lhůty na neděli, státně uznaný svátek nebo památný den Československé republiky nebo na všeobecný svátek státu, v němž strana bydlí, jest pokládati nejbližší den pracovní za poslední den lhůty.

(4) Je-li pochybnost, považuje se lhůta za zachovanou dokud se neprokáže opak.

(1) Proti výměrům nositelů pojištění, pokud nejde a výměry, jimiž se rozhoduje o pojistných dávkách, možno podati do 15 dnů ode dne následujícího po dni doručení odvolání u nositele pojištění k zemskému úřadu (§ 1 zák. ze dne 14. července 1927, č. 125 Sb. z. a n. o organisaci politické správy), v jehož obvodě se nalézá služební místo zaměstnancovo.

(2) Z rozhodnutí zemského úřadu lze podati v téže lhůtě u něho odvolání k ministerstvu sociální péče.

(3) Odvolání (odst. 1. a 2.) nemá účinku odkládacího.

(1) Pojišťovací soud; zřízený podle zákona č 221/1924 Sb. z. a n. v Praze, Brně a Bratislavě - s tou obměnou, že přísedící jsou voleni podle následujícího paragrafu tohoto zákona - jest výlučně příslušný rozhodovati: 1. o žalobách proti výměrům nositelů pojištění, jimiž se rozhoduje o nárocích vůči nim (o dávkách);

2. ve sporech mezi nositelem pojištění a pojištěncem, příjemcem důchodu invalidního nebo jich rodinnými příslušníky, vzešlých při provádění ustanovení §§ 49 až 54, pokud je v nich jmenovaným osobám zaručen nárok na příslušné dávky, jakož i ve sporech o náhradu mezi nositelem pojištění pensijního a nemocenského v případech, upravených §§ 51 a 52.

(2) Pojišťovací soud v Praze je příslušný pro obvod země České, pojišťovací soud v Brně pro obvod země Moravskoslezské a pojišťovací soud v Bratislavě pro obvod země Slovenské a země Podkarpatoruské.

(3) Místně příslušným je pojišťovací soud, v jehož obvodě je sídlo žalovaného nositele pojištění, jde-li o Všeobecný pensijní ústav, sídlo jeho příslušné úřadovny.

(1) Přísedící pojišťovacího soudu, počtem 24 a jejich náhradníci jsou voleni.

(2) Polovina přísedících a jejich náhradníci náleží skupině zaměstnanců, druhá polovina skupině zaměstnavatelů. Deset přísedících a jejich náhradníky volí pojištěnci a dalších deset přísedících a jejich náhradníky zaměstnavatelé příslušné úřadovny v oddělených skupinách zároveň s volbou členů výboru úřadovny. Volby se konají podle zásady poměrnosti a platí pro ně stejné zásady jako pro volbu výboru úřadovny. Další čtyři přísedící, a to po dvou ze skupiny zaměstnanců a po dvou ze skupiny zaměstnavatelů, jakož i náhradníky volí ze členů náhradních ustavit valná hromada Svazu pensijních ústavů:

(3) Aspoň polovina přísedících musí míti bydliště v sídle pojišťovacího soudu.

Přísedícím a náhradníkem může býti pouze, kdo je volitelný do správních orgánů nositelů pojištění. Nemůže jím však býti ani člen výboru úřadovny, ani člen výboru Všeobecného pensijního ústavu, ani zaměstnanec tohoto ústavu; totéž platí obdobně též o náhradních ústavech.

Funkční období přísedících trvá šest roků. Odstupující zůstávají tak dlouho ve svých funkcích, dokud nenastoupí přísedící nově zvolení.

(1) Přísedící pojišťovacího soudu slíbí předsedovi rukou dáním, že budou vykonávati úřad svůj svědomitě a nestranně a že se budou při svém rozhodování říditi zákony.

(2) Přísedící pojišťovacího soudu jsou ve výkonu svého úřadu samostatní a neodvislí jako soudcové.

Úřad přísedícího pojišťovacího soudu je čestný. Přísedícímu však přísluší náhrada hotových výloh a ušlého platu; výše náhrad a odměny předsedy a jeho náměstků bude upravena nařízením.

(1) Přísedícího pojišťovacího soudu, jenž pozbyl volitelnosti, anebo jenž přestal býti a není již šest měsíců příslušníkem skupiny (zaměstnanecké nebo zaměstnavatelské), za niž byl zvolen, anebo jenž trvale zanedbává povinnosti, zbaví předseda pojišťovacího soudu úřadu; v posledním případě může vysloviti i ztrátu způsobilosti k tomu úřadu na příští volební období.

(2) Přísedící, jenž zanedbal povinnosti svého úřadu, může býti předsedou; odsouzen k náhradě útrat řízení, zmařeného jeho vinou.

(3) Proti těmto rozhodnutím předsedovým, jež je doručiti písemně, je možno stěžovati si k vrchnímu pojišťovacímu soudu písemnou stížností, podanou u pojišťovacího soudu v 15 dnech ode dne doručení.

Žalobu je podati u příslušného pojišťovacího soudu (§ 134) ve lhůtě 60 dnů ode dne doručení písemně ve dvou vyhotoveních neb ústně. V tomto případě je a žalobě učiniti zápis a vydati straně potvrzení.

Pojišťovací soud rozhoduje ve tříčlenném senátě, složeném z předsedy soudu nebo některého náměstka ve funkci předsedy senátu a dvou přísedících a to po jednom ze skupiny zaměstnanců a zaměstnavatelů.

Předseda povolává přísedící k zasedáni, sestavuje senáty a přiděluje jim jednotlivé sporné případy. Při tom je podle možnosti přihlížeti k tomu, aby přísedící byli téhož oboru výdělečného jako žalobce.

(1) Z rozhodování je vyloučen nebo může býti stranou odmítnut člen pojišťovacího soudu ze stejných důvodů, jaké jsou stanoveny v civilním řízení soudním pro vyloučení a odmítnutí soudců.

(2) Odmítnutí staniž se ústně nebo písemně dříve, nežli strana počne jednati před pojišťovacím soudem; později může se tak státi jen, když straně nebyl dříve znám důvod odmítnutí. Okolnosti uváděné k odůvodnění odmítnutí buďtež na vyzvání osvědčeny.

(3) O odmítnutí člena pojišťovacího soudu rozhodne jeho předseda; byl-li odmítnut předseda, přísluší rozhodnutí předsedovi vrchního pojišťovacího soudu. Nežli dojde k rozhodnutí smí odmítnutý předsevzíti jen úkony,` které j sou nedokladny.

(4) Proti rozhodnutí, kterým se návrhu na odmítnutí vyhovuje, není opravného prostředku. Do rozhodnutí, kterým se návrhu na odmítnutí nevyhovuje, není samostatného opravného prostředku.

(1) Na řízení u pojišťovacího soudu jest užiti obdobně ustanovení civilního řádu soudního o řízení u okresních soudů mimo ustanovení o řízení ve věcech nepatrných.

(2) Jednati a rozhodovati lze i za nepřítomnosti řádně obeslaných stran; rozsudku pro zmeškání nelze vynésti.

(3) V řízení před pojišťovacími soudy mohou se strany dáti zastupovati každou svéprávnou osobou, která je schopna před soudem jednati.

(4) O námitkách, že věc vůbec nepatří před pojišťovací soud, že pojišťovací soud je nepříslušný, že o téže věci bylo již pravoplatně rozhodnuto neb zahájen spor, pojišťovací soud rozhodne usnesením, jemuž mohou strany odporovati stížností. Byla-li námitka odmítnuta, budiž ihned jednáno ve věci hlavní a rozhodnutí o námitce pojato do konečného rozsudku. Rozhodnutí takovému lze pak odporovati toliko ve spojení s odvoláním proti rozhodnutí o věci hlavní. O všech jiných námitkách budiž jednáno a rozhodnuto současně s věcí hlavní.

Členové pojišťovacího soudu rozhoduj í podle svého nejlepšího vědomí a svědomí většinou hlasů; hlasovati jsou povinni. Přísedícího, jenž odepře hlasovati, zbaví předseda senátu funkce a odsoudí ho k náhradě nákladů řízení, zmařeného jeho vinou. O těchto rozhodnutích a stížnostech proti nim platí obdobně ustanovení (§ 140, odst. 3). Strany mohou na takovém přísedícím pojišťovacího soudu domáhati se mimo to u řádného soudu náhrady škody jím způsobené.

O řízení a poradě je sepsati oddělené zápisy. Zápisy a rozsudek podepíše předseda senátu a zapisovatel; rovněž i vyhotovení rozsudku neb usnesení, jež je dodati stranám.

(1) Rozsudkům pojišťovacího soudu lze odporovati odvoláním z důvodů nezákonnosti nebo vadného řízení.

(2) Usnesením a výroku rozsudku o útratách, nebéře-li se v odpor zároveň rozhodnutí ve věci hlavní, lze odporovati stížností.

(3) Odvolání neb stížnost nositelů pojištění nemá zásadně odkladného účinku; pojišťovací soud může však k žádosti nositele pojištění tento účinek v případech zvláštního zřetele hodných povoliti.

(1) Odvolání je podati dvojmo u pojišťovacího soudu do 60 dnův ode dne, kdy rozsudek byl doručen, podáním, které musí býti podepsáno advokátem nebo zodpovědným úředníkem nositele pojištění.

(2) Předseda pojišťovacího soudu odmítne odvolání, bylo-li podáno opožděně nebo osobou k tomu neoprávněnou.

(3) Shledá-li předseda, že odvolání je formálně vadné, odstraní sám vady, je-li to možno, nebo vyzve k jich odstranění stranu, stanově k tomu krátkou, neprodlužitelnou lhůtu s tím, že bude se míti za to, že strana upouští od odvolání, nebude-li v dané lhůtě vada odstraněna. Byla-li vada v dané lhůtě odstraněna, přihlíží se k odvolání tak, jako by bylo podáno v den, kdy došlo po prvé.

(4) Proti rozhodnutím předsedovým, uvedeným v odst. 2. a 3., má strana právo stížnosti k vrchnímu pojišťovacímu soudu; stížnost je podati u předsedy pojišťovacího soudu v neprodlužitelné lhůtě 15 dnů ode dne, kdy bylo doručeno usneseni, písemně ve dvou vyhotoveních nebo ústně. V tomto případě jest o stížnosti učiniti zápis a vydati straně potvrzení.

(5) Předseda pojišťovacího soudu doručí jedno vyhotovení odvolání správně podaného druhé sporné straně a poučí ji, že může podati písemnou odpověď v 15ti dnech ode dne, kdy jí bylo odvolání doručeno.

(6) Jakmile odpověď došla nebo lhůta pro ni marně uplynula, předloží předseda pojišťovacího soudu spisy vrchnímu pojišťovacímu soudu.

Ustanovení předchozího paragrafu platí i o stížnostech s tou změnou, že stížnost jest podati v jednom vyhotovení a odpůrce není třeba o ní vyrozumívati.