Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

I. min. věcí zahraničních na interp. posl. Kreibicha a soudr. o chování konsulátu Československé republiky v Saské Kamenici proti Svazu válečných poškozenců, vdov a sirotků z Československé republiky v Německu (tisk 1163/X),

II. vlády na interp. posl. Pohla a soudr. o hospodářském stavu (tisk 1254/V),

III. min. pošt a telegrafů na interp. posl. Bergmanna a druhů o porušení poštovního tajemství (§ 6 poštovního řádu nařízení ministerstva obchodu ze dne 22. září 1916, č. 317 ř. z.) (tisk 1495/V),

IV. min. spravedlnosti na interp. posl. dra Franke, Zeminové, Buřívala a druhů o bezdůvodném zabavení "Českého Slova" ze dne 1. května 1928 (tisk 1569/XII),

V. min. národní obrany na interp. posl. Geršla a soudr. o oklešťování práv zaměstnanců vojenské správa na Slovensku, smlouvou zaručených (tisk 1213/III),

VI. min. spravedlnosti na interp. posl. Jurana, Majora, Kopasze, Sliwky a soudr. o vysílání trestanců v Nitře, aby mařili stávku zemědělského dělnictva v západním Slovensku (tisk 1560/IX),

VII. min. veřejných prací na interp. posl. Knejzlíka, Riedla a druhů o definitivním ustanovení pevného bodu pro stavbu přehrady na řece Březné u Hoštějna na severní Moravě a o neodkladném zahájení řízení, aby se stavbou mohlo býti započato (tisk 1495/XII),

VIII. min. spravedlnosti na interp. posl. Procházky, Buřívala a druhů o zabavení časopisu "Československé železniční listy" (tisk 1495/VIII),

IX. min. spravedlnosti na interp. posl. Koczora a soudr. o zabavení "Pragai Magyar Hirpalu" (tisk. 1554/VII),

X. min. vnitra na interp. posl. Chlouby a soudr. o rozdělování nouzové podpory poškozeným živelními pohromami na okrese pelhřimovském (tisk 1569/XIII),

XI. min. financí na interp. posl. inž. R. Junga a druhů ohledně nápravy nešvarů při předpisování a vybírání státních daní (tisk 1495/XIX),

XII. min. železnic na interp. posl. dra Schollicha a druhů o osvětlení na stanici Malá Morávka - Karlov (tisk 1495/XVI),

XIII. min. věcí zahraničních na interp. posl. Krebse a druhů o státním občanství československých státních občanů v Německé říši (tisk 1455/VI),

XIV. min. vnitra na interp. posl. Krebse, Simma a druhů o zabavení neperiodického tiskopisu "Pamětní řeč ke dni 4. března" (tisk 1580/VI),

XV. vlády na interp. posl. dra Schollicha a druhů, že prý bylo slíbeno, ale nikoliv dodrženo, že se poměry staropensistů, co nejdříve zlepší (tisk 1254/IX),

XVI. min. financí a min. věcí zahraničních na interp. posl. Krebse a druhů o státních výdajích na ruské a ukrajinské uprchlíky v Československé republice (tisk 1455/V),

XVII. min. spravedlnosti na interp. posl. Mondoka a soudruhů o bezprávném zabavení 20. čísla "Karpatské Pravdy" (tisk 1580/IX),

XVIII. min. vnitra na interpelaci posl. I. Kurťaka a druhů o nezákonitém pronásledování členů strany Autonomního zemědělského svazu četnictvem a politickými úřady na Podkarpatské Rusi (tisk 1548/V),

XIX. min. národní obrany na interpelaci posl. Horpynky a druhů o zákazu německých časopisů vojákům (tisk 1480/III),

XX. vlády na interp. posl. Vološina a druhů o církevních poměrech na Podkarpatské Rusi (tisk 528/I),

XXI. min. financí a zemědělství na interpelaci posl. Koudelky, Chalupy, Biňovce, Bečko, inž. Nečase a soudr. o stranickém sestavování návrhů na jmenování členů daňových komisí (tisk 1234/VI),

XXII. min. zemědělství na interp. posl. Bergmanna, Buřívala, Procházky a druhů o vyplacení doplatků smluvním úředníkům ministerstva zemědělství nebo státní správy lesů a statků (tisk 1595/IX).

Dotazy, učiněné v závěru shora uvedené interpelace, lze shrnouti ve dvě hlavní skupiny

a to:

1) Na jakých důkazech zakládá se tvrzení, že ve Svazu existují politické směry, které se navzájem potírají a které to jsou,

2) na jakém zákonném podkladě odmítá československý konsulát v Saské Kamenici styk s činiteli určitého směru.

Ministerstvo věcí zahraničních má důkazy o tom, že určitý směr ve Svazu válečných poškozenců, vdov a sirotků z Československé republiky uplatňuje tendence protistátní. Okolnost, že se členové Svazu hlásí buď k Volksbundu der Deutschen aus dem ehemaligen Österreich - Ungarn, k němuž přináleží i dosavdní předseda pan Gustav Zahm, nebo k Bundu der Deutschen aus der Tschechoslovakischen Republik, nebyla sama o sobě ničím neobyčejným a jistě by nevzbudila pozornost úřadů, kdyby se mezi členstvem neprováděla agitace ve prospěch prvně uvedeného spolku, který při žádné příležitosti neopomíjí projevovati veřejně své protistátní stanovisko.

Dle novinářských zpráv konal uvedený Volksbund ve Schwarzenbergu dne 6. března m. r. smuteční projev za oběti výtržností dne 4. března 1919. Při řečnických projevech, které přímo srší nenávistí proti našemu státu, byl za řeči jednoho z řečníků u podia vztyčen černo-žlutý prapor, zahalený smutečním florem. Tak asi více méně zahaleně vypadají projevy spolku, pro který nynější pan předseda organisace válečných poškozenců velmi horlivě agituje; jako doklad, že skutečně agituje, uvádí se následující fakta.

Koncem měsíce srpna m. r. konala se ve spolkové místnosti Svazu válečných poškozenců schůze představenstva organisace, k níž se dostavil jistý pan Manek z Berlína, který byl panem předsedou ostatním přítomným představen. Jmenovaný měl v uvedené schůzi delší proslov, v němž agitoval pro Volksbund, prohlašoval, že proti Československé republice dlužno bojovati všemi prostředky a podobné věci. K vyřizování vlastních záležitostí poškozenců na schůzi vůbec nedošlo.

Poměry přiostřily se tak, že došlo k vylučování členů a konečně i k žalobě předsedy Gustava Zahma proti členu představenstva Richardu Sieglovi pro urážku na cti, protože Siegl označil činnost předsedovu jako protistátní. Žaloba projednávala se před úředním soudem v Saské Kamenici a byla rozhodnutím téhož soudu ze dne 15. listopadu 1927 zamítnuta. Soud v důvodech uvádí, že soukromý žalobce stal se členem organisací, které vědomě zaujímají nepřátelské stanovisko k Československé republice. Uvádí dále, že dříve již jmenovaný pan Manek byl uveden do schůze představenstva proti stanovám jako nečlen a že tam měl politickou řeč tomuto směru odpovídající a že soukromému žalobci jako československému státnímu příslušníku jistě musilo být známo, jaké stanovisko řečník zaujme; kdyby tomu tak nebylo, mohl mu v dalším pokračování zabrániti. Soud má za to, že údaje obviněného odpovídají skutečnosti. Vysvítá to také z okolností, že mnozí členové byli tímto jednáním rozhořčeni a že různí předsedové okresních organizací soukromému žalobci své mínění důrazně sdělili.

Pan poslanec Kreibich ve svém dotazu ze dne 26. listopadu 1926 označil sám Svaz jako organisaci nepolitickou, jejíž účel záleží pouze v podpoře a hájení zájmů válečných poškozenců. Uvedená fakta však dokazují aspoň to, že nynější představenstvo překročuje hranice své působnosti.

Pokud se týče druhé otázky, která je rázu právního, dlužno si především uvědomiti, že organisace válečných poškozenců v cizině nejsou spolky ve smyslu spolkového zákona, které by měly stanovami vymezenou pravomoc hájiti zájmy svých členů před úřady. Úřad je tudíž oprávněn zkoumati, zda je člen představenstva takovéto organisace, která nespočívá na právním podkladě, legitimován za členy organisace intervenovati. Při přísném výkladu právních zásad o legitimaci tomu tak není a úřad má právo podání, učiněné osobou nelegitimovanou, a limine odmítnouti.

Ministerstvo zahraničních věcí je ovšem daleko toho, aby považovalo tento strohý postup podle zákona za pravidlo, naopak usiluje o to, aby mezi zastupitelským úřadem a příslušnými organisacemi byla co nejužší součinnost, aby se tak staly tyto organisace úřadu spolupracovníky a aby u nich úřsd nalézal účinnou podporu. Bez vzájemné důvěra a bez loyálního vystupování organisací proti úřadu však tato součinnost možná není.

V Praze dne 21. března 1928.

Hospodářský program jest sněmovně předkládán každoročně pro příští rozpočtové období a jest i pro letošní rok obsažen ve vládním návrhu finančního zákona v rámci příslušných kapitol jednotlivých vládních resortů.

K otázce daní poukazuje se především na exposé ministra financí, přednesené na podzim r. 1927v Národním shromáždění při projednávání státního rozpočtu na rok 1928, zejména však na četné odpovědi jeho, podané jednotlivým členům Národního shromáždění při debatách o rozpočtu ministerstva financí v rozpočtových výborech.

K požadavku interpelace, aby se přiměřeně zdanil kapitálový majetek a pozemkový důchod a při tom osvobodil příjem z práce, připomíná se, že právě tato úloha připadla mezi jiným také dani důchodové, jež svou progresí tomuto přání vyhovuje.

Pokud se týče osvobození příjmu z práce od daně, bylo toto osvobození v nejširší míře provedeno v novém zákoně o přímých daních tím, že byly služební požitky zaměstnanců osvobozeny až do 10.040 Kč od daně důchodové, kterou jsou v zásadě jedině postihovány, a mimo to, že tyto požitky, pokud jsou vůbec zdaněny (mezi 10.040 Kč a 23.556 Kč), jsou zdaňovány nižší daňovou sazbou.

K žádosti na snížení daní případně zrušení t. zv. "obchodových daní" se podotýká, že finanční správa nemůže ještě z důvodů rozpočtové rovnováhy vzdáti se výnosu těchto daní; to platí zejména o dani z obratu, u této také již z ohledu na finance těles samosprávných, jejichž sanace spočívá především právě na přídělech z této daně, kteréžto příčiny jsou ve všeobecné části důvodové zprávy k vládnímu návrhu posledního zákona o dani z obratu (tisk posl. sněm. č. 704 z r. 1926) zevrubně vylíčeny.

Vypjaté požadavky, kladené na státní pokladnu nedovolují, aby spotřební daň z cukru případně lihu byly podstatně sníženy nebo dokonce úplně zrušeny.

Uhelná daň byla postupně s původní výše snížena a bylo pamatováno také na možnost jejího prominutí při exportu.

Nákladní sazby v tuzemské přepravě jsou od r. 1921 postupně snižovány.

Především bylo převedeno tarifování zboží, zavedené v době válečné, na stav předválečný, v r. 1924 novým tarifem sníženy byly sazby o polovinu přepravní daně, v r. 1926 zaveden byl propočet s košicko-bohumínskou drahou a se třemi nejdůležitějšími průběžnými místními drahami na Slovensku ještě před jejich sestátněním a v poslední době od 1. října 1927 povoleno bylo krácení sazeb v přepravě mezi stanicemi státních drah a stanicemi na tratích a místních drahách, se kterými se počítá dovozné odděleně. Kromě toho snaží se státní správa železniční v odůvodněných případech vyrovnati další tarifní tvrdosti slevami individuelními. Pronikavější zlevnění nákladních sazeb nelze té doby uskutečniti z důvodů finančních.

Co se týče zlevněných sazeb pro potraviny, přepravuje se toto zboží jako rychlé zboží i nákladní za poměrně mnohem nižší sazby, než jaké by byly přiměřeny jejich ceně. Na žádost zájemců byly i tu opětně povoleny značné slevy dovozného, jako pro brambory, ovoce a zeleninu.

Dopravní sazby na potraviny, hlavně na mlýnské výrobky, pohybují se na úrovni zvalorisovaných cen, nedosahujíce v některých případech ani této valorisace cenové. Rovněž nepřesahují svojí výší sazby platné pro lokální dopravu v sousedních státech.

Požadavek zrušení cel beze všeho bližšího určení, kterých cel a na které výrobky, jest potud, pokud trvá celní ochrana v ostatních státech, zvláště sousedních, a to namnoze vyšší než u nás, nesplnitelným.

Jednostranné zrušení cel u nás mělo by nutně v zápětí neobyčejné zhoršení hospodářské situace ve všech oborech výrobních a vzestup nezaměstnanosti. Vzhledem k tomu jest třeba při snižování cel postupovati jen za předpokladu vzájemnosti, což se děje prakticky v obchodních smlouvách celně-tarifních.

To jest také postup Československa od r. 1923.

Otázkám nezaměstnanosti a péče o nezaměstnané věnuje vláda svoji stálou pozornost a ve snaze zlepšiti a doplniti nyní platnou úpravu podpor nezaměstnaných podle t. zv. gentského systému předložila návrh zákona, jímž má být postaráno o nezaměstnané pro případ mimořádné nezaměstnanosti v tom kterém odvětví výdělečné činnosti (č. t. 1226-II posl. sněm.).

Nynější úprava péče o nezaměstnané jest jediným ze způsobů fakultativního pojištění proti nezaměstnanosti.

Za nyní platného stavu není dán zákonný podklad k tomu, aby byly poskytovány soustavně se strany státu finanční prostředky za účelem podporování t. zv. "nouzových akcí" podnikaných většinou toliko z důvodů poskytnutí pracovní příležitosti nezaměstnaných. Vláda přihlíží však k otázce nezaměstnanosti a k otázce poskytnutí pracovní příležitosti nezaměstnaným při provádění staveb všeho druhu, ať se již provádějí přímo státem a na jeho náklad, anebo jinými činiteli za finanční podpory státu.

Zachovati bez omezení ochranu nájemníků není možno a není ani v zájmu pracujícího obyvatelstva.

Snahou vlády je, aby ochrana nájemníků byla odstraňována jen ponenáhlu, zejména, aby zvyšování nájemného ve starých domech dálo se s patřičným zřetelem na důchody většiny osob hledajících byt, a aby uvolňování ochrany před výpovědí řídilo se nabídkou volných bytů.

Otázka kartelů a komor spotřebitelů byla již dotčena v odpovědi vlády na interpelaci poslanců F. Zeminové, H. Brgmanna, E. Špatného a druhů o zvyšování cen cukru kartelem (sněmovní tisk 1423 ze 17.I.1928). Pro nutnost uvádí se znovu, že vláda jest vedena stále snahou potírati účelně kartely jakéhokoliv druhu, pokud jeví účinky škodlivé. Nepustila z tohoto důvodu se zřetele vydati podle potřeby zákon o kartelech. Jak o tom svědčí četné poznatky v cizině, jde tu o problém, nadmíru choulostivý a mohlo by ukvapené řešení míti v zápětí nedozírné škody celého národního hospodářství.

Musí proto býti postupováno co nejopatrněji a konáno šetření co nejdůkladnější, které samozřejmě vyžaduje delšího času. Problémem kartelovým obírala se také poslední mezinárodní hospodářská konference v Ženevě; o aplikaci resolučních usnesení zmíněné konference na naše poměry koná se nyní v poradním sboru pro otázky hospodářské široce založená expertisa za účasti všech význačných složek našeho hospodářství.

K dotazu, zda přistoupí vláda konečně k zřízení komor spotřebitelů a komor práce jako nezbytných poraden v hospodářských otázkách se sděluje, že osnova o těchto komorách jest již vypracována a bude ve vhodné době učiněna předmětem meziministerských porad.

Dotaz o zmírnění vojenských břemen není precisován, a nelze jej proto zodpověděti - vzhledem k příliš širokému pojmu vojenských břemen - ani povšechně.

V Praze dne 27. června 1928.

Poštovní správa zachovává pečlivě poštovní tajemství a snaží se, aby tuto svoji základní povinnost uvedla v soulad s jinými povinnostmi, které jí v zájmu státním ukládají různé zákonné předpisy, tak i co do sdělování dat o poštovních zásilkách různým finančním úřadům.

Případ, jenž zavdal podnět k interpelaci a při němž k nějaké prohlídce poštovně-provozních dokladů úředníky berní správy vůbec nedošlo, byl zaviněn nikoliv nesprávným vyřízením příslušného podání jedné berní správy poštovním ředitelstvím, nýbrž pouhým nemilým nedopatřením výpravny poštovního ředitelství, která připojila k jinak úplně správnému vyřízení tohoto podání jiné podání téže berní správy, jež bylo zároveň zamítnuto, ale jehož obsah uvedl přednostu poštovního úřadu, o nějž šlo, v určitou pochybnost, arciť neodůvodněnou, neboť z textace vyřízení musilo býti pro každého, kdo je jen poněkud obeznámen se spisovou manipulací, patrno, že jde toliko o nedopatření v příloze vyřízení.

Tento přednosta, jenž si mimo jiné ve své pochybnosti zcela nevhodně vyžádal rady na místě v dané úřední věci nepříslušném, čímž věc samotná vešla v širší známost a vedla pak bezprostředně k interpelaci, byl náležitě poučen a učinil jsem dále také v dohodě s ministerstvem financí opatření, aby směrnic, které byly o zachovávání poštovního tajemství vůči finančním úřadům vydány, bylo úzkostlivě dbáno.

V Praze dne 30. června 1928.

Interpelace nedotýká se svým obsahem pana ministra vnitra, ježto zabavení č. 103 časopisu "České Slovo" z 1. května 1928 nařídilo státní zastupitelstvo v Praze, úřad to podřízený ministerstvu spravedlnosti. Odpovídám proto na interpelaci sám.

Státní zastupitelstvo v Praze zakročilo zabavením proti č. 103 "Českého Slova" pro místo v interpelaci doslovně uvedené, ježto v obsahu jeho shledalo skutkovou podstatu přečinu podle §u 300 tr. z. a mělo za to, že veřejný zájem vyžaduje, aby zabavením bylo zabráněno dalšímu rozšiřování závadného jeho obsahu.

Soud zabavení potvrdil a tím uznal, že byly tu proň podmínky zákonem stanovené. Bylo-li zabavení i po rozhodnutí neodvislého soudu považováno za křivdu bylo věcí těch, kdož tak soudili, aby použitím opravných prostředků přivodili možnost, aby rozhodnutí soudu bylo přezkoumáno na podkladě námitek, jež proti zabavení přednesli. Nestalo-li se tak, sami přivodili, že rozhodnutí stalo se pravoplatným, aniž byli se svými námitkami slyšeni.

Za daného stavu věci nemohu uznati, že zabavení časopisu "České Slovo" č. 103 z 1. května 1928 bylo bezdůvodné a nemám proto také zákonného podkladu pro jakékoliv opatření.

V Praze dne 3. července 1928.

Výnosem ministerstva národní obrany ze dne 12. srpna 1922, čj. 39423/pres. adm. 1922 byly upraveny požitky výslovně kancelářským pomocným silám a zřízencům v oboru vojenské správy na Podkarpatské Rusi, vzhledem na odchylnost služby obč. zaměstnanců vojenské správy na tomto území.

V mezích návrhu zemského vojenského velitelství v Užhorodě ze dne 26. září 1922, čj. 14289 pož./22, bylo výnosem ministerstva národní obrany ze dne 25. října 1922, čj. 47995/pres. adm./22, stanoveno, že diety podle výnosu ministerstva národní obrany ze dne 12. srpna 1922, čj. 39423/pres. adm. ai 1922, příslušejí občanským zaměstnancům, kteří byli přímo přijati do služby pro obvod zem. voj. velit. Podk. Rus, i když jsou přiděleni u velitelství, úřadů a ústavů nacházejících se mimo území Podk. Rusi, ale patřících organisačně a administrativně zemskému vojenskému velitelství pro Podk. Rus.

Výnos ministerstva národní obrany ze dne 25. října 1922, čj. 47995/pres. adm./22, odpovídal shora citovanému návrhu zem voj. velit. v Užhorodě a nemůže býti rozšiřován na zaměstnance u útvarů, které v době vydání výnosu nepatřily k zem. voj. vel. pro Podk. Rus v Užhorodě.

Ministerstvo národní obrany berouc však zřetel na odchylnost případu svolilo ke konečnému vyrovnání záležitosti, aby každému občanskému zaměstnanci vojenské správy, který byl původně přijat do služby pro obvod bývalého zem. voj. vel. v Užhorodě a bral diety podle výnosu ministerstva národní obrany ze dne 12. srpna 1922, čj. 39423/pres. adm./22 a který při reorganisaci zemských voj. velitelství byl přemístěn z území na Podk. Rusi na Slovensko k útvaru v obvodu ZVV. v Košicích a jemuž byla zastavena výplata shora uvedených diet, byla vyplacena, aniž by tu byl jakýkoliv nárok, zcela vyjímečně paušální částka 2000 Kč.

Tato částka 2000 Kč nepřísluší těm zaměstnancům shora uvedeným, kteří po přemístění z Podk. Rusi na území Slovenska nabyli nároku na diety nepřestěhovaných podle VV. 1920, čís. 47, čl. 498.

V Praze dne 30. června 1928.

Podle platných předpisů mohou býti vězňové propůjčováni soukromníkům na práci mimo věznici, potvrdí-li politický úřad, že to není na újmu místního dělnictva.

Koncem dubna a začátkem května 1928 bylo takto propůjčeno ze sedriální věznice nitranské se souhlasem politického úřadu (okresního náčelníka) 12 vězňů na statek Wohlsteinův a Politzerův v Berenči a 10 vězňů na statek Schwitzerův ve Vel. Janikovicích - vesměs k nejnutnější obsluze dobytka, pro nějž nebylo lze jinak potřebnou obsluhu opatřiti.

Příslušní justiční úředníci jednali správně podle platných předpisů a nebylo jejich věcí, aby zaujímali stanovisko ke mzdovým sporům. Nešlo o stávkokazectví, ale nelze též od úředníků požadovati, aby stávky podporovali.

V Praze dne 10. července 1928.

K shora uvedené interpelaci sděluji toto:

O podrobném projektu silnice a povšechném projektu údolní přehrady v údolí říčky Březné, byla konána dne 13. dubna t. r. v Brně porada za přítomnosti zástupců ministerstva veřejných prací a Moravského zemského výboru, na které bylo doporučeno, aby z technických, finančních a hospodářských důvodů byla sledována stavba silnice z Hoštějna do Šilperka bez zřetele na možné pozdější vybudování údolní přehrady na Březné. Tento výsledek porady byl ministerstvem veřejných prací schválen.

V Praze dne 14. července 1928

Zabavení č. 6 časopisu "Československé železniční listy" z 23. února 1928 nařídilo státní zastupitelství v Praze, úřad podřízený ministerstvu spravedlnosti. proto převzal jsem zodpovědění interpelace, která nedotýká se pana ministra vnitra.

V úvodním článku shora naznačeného časopisu zabaveno bylo místo doslovně uvedené v interpelaci, ježto státní zastupitelství v Praze shledalo v jeho obsahu skutkovou podstatu přečinu podle § 300 tr. z. a mělo za to, že veřejný zájem žádá, aby zabavením zabráněno bylo dalšímu rozšiřování závadného obsahu jeho.

Soud zabavení potvrdil a tím uznal, že státní zastupitelství řídilo se při svém postupu proti časopisu zákonem. Vydavatelka časopisu nespokojila se tímto rozhodnutím soudu, nýbrž užila opravných prostředků, a to jak námitek, tak i stížností, které však zůstaly bez úspěchu. Námitky jako bezdůvodné zamítnuty byly nálezem zemského trestního soudu v Praze z 19. března 1928, č. T1 II 375/28/7, stížnost pak nálezem vrchního zemského soudu v Praze z 30. března 1928, č. j. Tsv 180/28/1.

Za daného stavu věci, podle něhož zákrok státního zastupitelství V Praze proti časopisu byl podroben vyčerpávajícímu prozkoumání na podkladě podaných opravných prostředků, nemohu přisvědčiti pánům interpelantům, že by šlo o nevážný přehmat při výkonu tiskové přehlídky.

Vyvozují-li páni interpelanti neodůvodněnost zabavení ze skutečnosti, že zabavené místo uveřejněno bylo v č. 11 časopisu "Jednota" z 15. února 1928 a v č. 6 časopisu "Slovenský železničář" z 25. února 1928, vytýkají tím jedině nestejnoměrnost tiskové přehlídky. Podle provedeného šetření nebyl časopis "Jednota" č. 11 zabaven státním zastupitelstvím v Praze jedině z toho důvodu, že referent vykonávající tiskovou přehlídku nebyl policejním úředníkem na článek upozorněn, takže o jeho uveřejnění neměl vědomosti.

Časopis "Slovenský železničář" vychází v Bratislavě, takže přehlídku tiskovou vykonává státní zastupitelství tamže. Nezabavení tohoto časopisu tkví podle vykonaného šetření nikoliv v té okolnosti, že by státní zastupitelstvo v Bratislavě považovalo článek za nezávadný, nýbrž v omylném ocenění veřejného zájmu při řešení otázky, zda je nutno, aby zabráněno bylo dalšímu rozšiřování závadného projevu.

Státní zastupitelství v Bratislavě i policejní úředník v Praze byli upozorněni ve smyslu hořejších vývodů. Pro jiná opatření nemám zákonného podkladu.

V Praze dne 26. června 1928.

Státní zastupitelství v Praze zabavilo č. 69 per. tiskopisu "Pragai MagyarHirlap"22.

března 1928 pro místa v interpelaci doslovně uvedená, ježto v obsahu jich shledalo skutkovou podstatu přečinů podle §u 14/5 na ochranu republiky, jakož i § 300 tr. z. a mělo za to, že veřejný zájem vyžaduje, aby zabavením zabráněno bylo dalšímu rozšiřování.

Soud zabavení z týchž důvodů potvrdil a tím uznal, že státní zastupitelstvo při svém zákroku proti časopisu řídilo se zákonem. Proti rozhodnutí soudu zabavení potvrzující nebylo užito opravných prostředků.

Za daného stavu věci nemám proto zákonného podkladu k nějakému opatření.

V Praze, dne 3. července 1928.