Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

I. posl. Buřívala, Procházky a druhů náměstku předsedy vlády republiky Československé dru Janu Šrámkovi, ministru železnic J. V. Najmanovi, ministru pošt a telegrafů dru Noskovi, ministru vnitra J. Černému, ministru financí dru Englišovi o bytové mizerii státních zaměstnanců na Podkarpatské Rusi,

II. posl. Buřívala, dra Uhlíře a druhů ministru železnic o stavbě spojky ze stanice Svatoňovice-Úpice do města Úpice,

III. posl. Buřívala a druhů ministru železnic o zrušení zápisu transitních vozů,

IV. posl. Buřívala, Procházky, Bergmanna a druhů ministru železnic o úrazových důchodcích a dárcích z milosti t. zv. provisionistů, jichž zapomenuto bylo při provedení a stanovení směrnic k zákonu o příplatcích staropensistům, výnosem ministra železnic ze dne 21. července 1928, č. 12.361/pers. 3.,

V. posl. Buřívala a druhů ministru železnic o provádění vládního nařízení č. 15 ze dne 5. března 1927,

VI. posl. Bergmanna, Davida, Špatného a druhů vládě o prominutí čekatelské doby podle odst. 5. § 99. platového zákona důstojníkům, jmenovaným po 8. červnu 1922 z rotmistrů z povolaní,

VII. posl. Bergmanna, Langra, Riedla a druhů vládě o drahotní výpomoci státním zaměstnancům aktivním i na odpočinku ve Velkém Brně pro zdražení všech životních potřeb při jubilejní výstavě soudobé kultury,

VIII. posl. Můni a soudr. min. spravedlností o odsouzení Antonína Pinty, dělníka v Libušíně, pro účast na demonstraci,

IX. posl. Kurťaka a druhů min. zemědělství o ochraně majetníků pobřežních pozemků před plavením dřeva na řekách Podkarpatské Rusi,

X. posl. Bergmanna, Špatného, Davida a druhů vládě o nespravedlivém zařazení důstojníků výkonné hospodářské a účetní služby,

XI. posl. Knejzlíka a druhů min. školství a nár. osvěty o vysílání komisí ke zjištění nevhodného umístění českých občanských škol menšinových na severní Moravě,

XII. posl. Buřívala, Procházky, Bergmanna a druhů nám. předs. vlády dr. Janu Šrámkovi, min. železnic J. V. Najmanovi o refundování škod způsobených zaměstnancům v oblasti Českého Těšína tím, že jim nebyly vyplaceny vyšší drahotní přídavky a přídavky na dětí, následkem pozdějšího přiznání státního občanství,

XIII. posl. Hrušovského a druhov min. školství a nár. osvety o ludové škole v Strede nad Bodrokem,

XIV. posl. Svobody a soudr. min. školství a nár. osvěty o nařízených prázdninách na brněnských školách ve dnech manifestace republikánské strany v Brně,

XV. posl. Hrušovského a druhov vláde o prídelu půdy zo zabraného Kuffnerovského velkostatku v Senici,

XVI. posl. Bergmanna, Davida, Mikuláše a druhů vládě o přeřazení obce Čtyři Dvory u Českých Budějovic do skupiny B činovného,

XVII. posl. Bergmanna, Buřívala, Procházky, Tučného a druhů vládě o nesrovnalostech činovného železničních zaměstnanců ve stanici Hrušovany n./Jev.-Šanov,

XVIII. posl. Pohla a soudr. min. veřejných prací o zanedbávání státní bánské zkušebny v Mostě,

XIX. posl. Kurťaka a druhů vládě Čsl. republiky o podpoře zemědělců v obcích na Podkarpatské Rusi, kteří utrpěli ohromné škody krupobitím,

XX. posl. Kurťaka a druhů min. vnitra o účasti četnictva na politických schůzích na Podkarpatské Rusi,

XXI. posl. Krebse, Knirsche a druhů min. veř. prací o Státní báňské zkušebně v Mostě,

XXII. posl. dra Schollicha a druhů min. pošt a telegrafů o seznamu účastníků poštovního šekového řízení,

XXIII. posl. dra Schollicha a druhů min. zemědělství o rozdělení fondu pro opatření strojených hnojiv.

"České Slovo" ze dne 11. srpna přineslo pod záhlavím "Bytová mizerie státních zaměstnanců na Podkarpatské Rusi" z Jasiny tuto zprávu:

V létech 1920 - 1927 bylo z výnosu losové půjčky a rozpočtových dotací postaveno v ČSR. celkem 999 domů o 9215 bytech nákladem 821 mil. Kč.

Na tomto počtu participuje Podkarpatská Rus 176 domy o 417 bytech. Je to počet naprosto nedostatečný při známých bytových poměrech v nejvýchodnější části republiky. A nejvíce zaráží, že byla opomenuta právě místa v této části nejdůležitější, jako na příklad Jasina, poslední železniční stanice na hranicích československo-polských. Nedostatek bytů doléhá zde zvláště tíživě na železniční zaměstnance, jichž ubytování jest naprosto nevyhovující po každé stránce. Na př. ze 60 staničních a dopravních zřízenců pouze 8 bydlí obstojně v naturálních bytech, ostatní musejí bydleti v podnájmu, daleko od svého služebního místa, namnoze v dřevěných domcích, stísněně a nehygienicky a za přemrštěné nájemné 150 - 200 Kč měsíčně. Při tom se jim majiteli těchto domků zakazuje i chov drůbeže! Uvážíme-li, že jedná se většinou o zaměstnance uboze placené, kteří ze svých nepatrných požitků musejí platiti tak horentní činže, pochopíme dosah dnešní bytové mizerie železničářů v Jasině a naléhavou nutnost brzké nápravy. Tuto potřebu by měly uznati příslušné kruhy tím spíše dnes, kdy značné stoupl význam Jasiny, jež se stala přechodní stanicí do Polska, a tím zvýšila se i služební výkonnost zaměstnanectva.

Těmito bytovými poměry netrpí ovšem jen železničáři, nýbrž ony doléhají stejně krutě i na ostatní státní zaměstnance, jako četníky, pošťáky a finanční stráž. A přece konají tito lidé zde v pohraničí zejména těžkou a odpovědnou službu, o níž nemají zdání pánové, kteří v Praze zamítají jejich žádosti o stavbu obytných domů. Jedině státní správa lesní se dovedla postarati o slušné bydlení alespoň pro své ženaté zaměstnance. Ostatní, v převážném procentu přes lichvářské činže krčí se i s rodinami v děrách, absolutně nevyhovujících a nedůstojných zaměstnanců, kteří jsou zde nejen důležitými úředními činiteli a ochránci hranic, nýbrž i nositeli státní myšlénky a propagátory republikánského uvědomění. A za svoji obtížnou službu i mimoslužební osvětovou práci zaslouží si snad při nejmenším slušné a zdravé ubytování!

Tážeme se:

1) Zná vláda republiky československé tyto nevlídné poměry bytové v Podkarpatské Rusi, ale zejména v přechodní stanici Jasině?

2) Co hodlá vláda republiky československé učiniti, aby bytové poměry v nejvýchodnější části republiky, které jsou nedostatečné, byly zlepšeny?

3) Co hodlá zejména učiniti ministerstvo železnic, aby ve stanici na hranicích československo-polských, naprosto nevýhodné bydlení železničních zaměstnanců, kteří bydlí v podnájmu daleko od svého služebního místa v dřevěných domcích, nehygienicky a draho, byly upraveny tak, aby bytová krise byla odstraněna?

Poněvadž takovýmito bytovými poměry trpí nejen železničáři, ale i ostatní státní zaměstnanci, podléhající ministerstvu vnitra, ministerstvu pošt a telegrafů a ministerstvu financí, je třeba, aby cela vláda se vynasnažila těmto zaměstnancům umožniti bydlení lidštější, jak si toho nositelé státní myšlénky plně zasluhují.

V Praze dne 6. září 1928.

Koncem roku 1918 ustavilo se ze zástupců města, okresu a průmyslu komité pro uskutečnění dílčí železniční tratě ze stanice Svatoňovice - Úpice do města Úpice v rámci projektované místní dráhy Hořice - Náchod.

Výnosem ministerstva železnic ze dne 9. března 1919 č. 3614-II/I uděleno městské radě a okresnímu výboru v Úpici povolení ku předběžným pracem pro stavbu místní dráhy s parním ponorem ze Svatoňovic do Úpice.

Provedení všech přípravných prací technických a administrativně finančních zadáno ministerstvem železnic a zemským správním výborem fě Ing. Köhler a Raynal v Praze.

Náklad rozpočten byl na Kč 5,086.000.- a o úhradu postaráno.

Koncesní listinou ze dne 5. května 1920 uděleno koncesionářům povolení do 2 let dráhu postaviti. Poněvadž byly vyslovovány pochybnosti o správnosti jednotkových cen rozpočtových, byl rozpočet koncem října 1920 přepočítán a stanoven rozpočet vyšší včetně vleček.

Dopisem z listopadu 1920 oznámeno ministerstvu železnic, z jakých důvodů nelze ku stavbě dráhy přistoupiti, načež ministerstvo železnic vzhledem k ustanovení zákona ze dne 27. června 1919 č. 373 odpovídá, že o event. stavbě bude možno uvažovati pouze za podmínek, citovaných zákonem, v rámci stavebního programu.

Počátkem ledna 1922 znovu podána žádost ministerstvu železnic, aby stavba dráhy pojata byla do programu o stavbě místních drah státem s příspěvkem interesentů, doložená přepočítaným rozpočtem s dosazením cen k 1. lednu 1922.

Poněvadž platnost koncese končila dnem 5. května 1922, bylo požádáno ministerstvo železnic o prodloužení koncese.

Jelikož úpisy zájemníků měly platnost do konce roku 1923 a většina zájemníků odmítla nadále ponechati úpisy pro stavbu dráhy v platnosti, byla provedena likvidace komitétu a upisovatelům upsané částky vráceny.

Následkem těchto událostí nebylo lze v dohledné době přistoupiti k sestavení stavebního programu projektovaných místních drah a nebylo lze také počítati s tím, že by ministerstvo železnic o své újmě změnilo hlavní trať Josefov - Libava v km 36.000 - 46.400 přes Úpici, což by podle přibližného rozpočtu vyžádalo si nákladu okrouhle Kč 20.000.-.

Mezitím musila okresní správní komise přistoupiti k rekonstrukci vydláždění okresní silnice a ještě dříve než se tak učinilo, konala se dne 29. května 1927 společná porada zástupců okresu a města Úpice, na které člen městské rady pan Robert Brož přednesl referát o rozmluvě s panem ministrem železnic o uskutečnění projektu místní dráhy ze Svatoňovic do Úpice, ku kterémužto účelu použito by bylo, podle vyjádření pana ministra, úspor získaných v rozpočtu ministerstva železnic.

V důsledcích toho bylo od původního projektu upuštěno a zhotoven projekt nový, který měl býti situován tak, aby sloužil v pozdější době ku přeložení trati ze Svatoňovic na Trutnov.

Zároveň odporučeno panem Robertem Brožem na přímou výzvu pana ministra železnic podání žádosti o provedení železničního spojení ze Svatoňovic do Úpice s doložením, že okres i město Úpice jsou ochotny přiměřeným příspěvkem na stavbu místní dráhy přispěti.

Na základě dohody mezi okresní správní komisí a městem Úpice, jakož i ministerstvem železnic stanoveny zásady pro uskutečnění spojky a okresní správní komise nyní očekává, že ministerstvo železnic po vyšetření poměrů svými úředními orgány na místě samém a dle svých všestranných zkušeností podá odborný posudek o tom, zda za dnešních poměrů hospodářských, finančních a dopravních doporučuje, aby přistoupeno bylo a na jakém podkladě k opětnému zahájení přípravných prací pro vybudování spojovací místní dráhy, zdali a jakým způsobem, hlavně po stránce finanční, může se ministerstvo železnic provedení podniku zúčastniti.

Po tomto krátkém vylíčení všech událostí souvislých s postavením této místní dráhy, žádají podepsaní pana ministra železnic o zprávu, v jakém stadiu jest stavba spojky ze stanice Svatoňovice - Úpice do města Úpice, po případě jak hodlá ministerstvo železnic přispěti k odstranění hrozných dopravních poměrů, které při této dopravní kalamitě tak těžce postihují nejen město Úpice, ale i celý okres?

Zodpovědění této poslední otázky je důležito tím spíše, jelikož se vážně jedná o rekonstrukci silnice v novém směru, ve směru kratším za značných finančních nákladů.

V Praze dne 6. září 19228.

Ministerstvo železnic výnosem č. 25.121 VI/2 ze dne 18. června 1928 vydalo nařízení s okamžitou platností, jímž zrušuje zápis transitních vozů ve všech stanicích, vyjímaje transitní vozy ve styku s drahami slovenskými, soukromými a provozovanými státem na účet vlastníků.

Tento výnos podepsán jest sekčním šéfem panem ing. Kabešem.

Po vydání výnosu zaslaly některé služebny námitky proti vydanému nařízení, náležitě odůvodněné. Ministerstvo železnic nevzalo na tyto námitky zřetel a pochopitelné jednotlivé služebny se zařídily podle svého: někde se vozy transitní zapisovaly, někde se tak nedělo.

Některá ředitelství rychle zrušila před nedávnem systemisovaná místa zapisovačů vozů, jen aby vyhověla příkazům úspornosti ministerstva železnic a zmenšenému počtu zaměstnanců přikázala povinnost, aby věnovali vedení transitních zásilek zvýšenou pozornost.

Následkem výnosu, nestejným jeho posuzováním a nestejným prováděním, jakož i pominutím oněch námitek, které byly z vážných důvodů podány, vznikl chaos, který i po stránce hospodářské jeví škodlivé následky pro podnik.

Stojíme těsně před kampaní, která bude letos zejména velmi silná, a zdá se nám, že tento výnos nemá oprávnění a že může míti v zápětí, že zejména v transitní dopravě dálkové způsobí značných škod.

Zdá se, že pánům v ministerstvu železnic je naprosto lhostejné, zda se nové nařízení osvědčí či nikoliv.

Proto se tážeme pana ministra, zda ví o zákazu zapisovati transitní vozy, dále je-li náležitě informován o tom, jaké důsledky ze zrušení tohoto osvědčeného způsobu - zápisu transitních vozů plynou a je-li pan ministr ochoten, aby ministerstvo železnic, jako výsostný a dozorčí úřad v určitých směrech vzalo zřetel na oprávněné námitky, jež od služeben na základě dlouholetých zkušeností docházejí?

V Praze dne 6. září 1928.

V odpovědi vlády, podepsané panem náměstkem předsedy vlády dr. Šrámkem ze dne 27. června 1928 tisk 1689/IX se praví, že vláda republiky Československé podle resoluce, přijaté poslaneckou sněmovnou dne 18. prosince 1924, přiznává i takovým úrazovým důchodcům za podnikový úraz, který utrpěli před 1. červencem 1921 jako zaměstnanci státních drah, minimální běžný dar z milosti i tehdy, když nemají 10 služebních let, ba dokonce i vdovám byly přiznány v jistých případech dary z milosti a bude po přijetí zákona tato úprava pro úrazové důchodce všeobecné provedena.

Je zajímavo, že výnos nahoře citovaný tuto otázku neřeší, ačkoliv prováděcí nařízení i na tyto úrazové důchodce a dárce z milosti podle názoru interpelantů se vztahovati má, jak v odpovědi pana náměstka ministerského předsedy bylo patrno.

Tážeme se tudíž, zda a jakým způsobem hodlá p. ministr provésti nápravu?

V Praze dne 6. září 1928.

Ačkoliv od urychleného vydání vládního nařízení č. 15., které znamená současně prováděcí nařízení k požitkovému zákonu č. 103 ze dne 26. června 1926, uplynulo již 18 měsíců, je mnoho otázek doposud nevyřešených.

Jsou to hlavně tyto otázky:

1) nestejnoměrné poskytování nočních příplatků zaměstnancům,

2) honorování práce přes čas,

3) odpírání služebních příplatků zaměstnancům používaných v obtížných službách (předáci, vozíčkáři, zaměstnanci pracující ve vodě a bahně, čističi skalních stěn, čističi odpadových stok, zaměstnanci v tunelech a zaměstnanci pracující při jízdách sněhovým pluhem),

4) úprava mezd a jiných výhod smluvních dělníků,

5) předložení podrobné systemisace Ústřednímu sboru důvěrníků při ministerstvu železnic,

6) nová úprava diet (stravné),

7) nová úprava činovného pro železniční zaměstnance,

8) vydání nových předpisů č. XIV. o stejnokrojích.

Nejen odborové organisace železničních zaměstnanců, ale i také Ústřední výbor důvěrníků při ministerstvu železnic již několikráte požádal přímo pana ministra železnic, aby tyto důležité požadavky byly konečně vyřešeny - ačkoliv příslušnému úředníku sekce, do níž tyto otázky náležejí, byly dány všechny vysvětlivky a tlumočeny stížností do postupu některých ředitelstev, která vůbec nedbají, aby splnila to, co zákonem a předpisy bylo nařízeno - jako je zejména nevyplácení nočních přídavků strážníkům tratě, neposkytování zvláštních služebních příplatků, úprava mezd a jiných výhod, otázka systemisační, úprava diet (stravné), otázka činovného a pod. vyřešeny.

Všechny otázky jsou předmětem stálých hovorů, zneklidňují zaměstnance, vyvolávají nedůvěru a jsou příčinou nespokojenosti, která nemůže býti prospěšna řádnému výkonu služby.

Proto táží se podepsaní:

1) Znáte pane ministře, tyto stížnosti?

2) Co hodláte učiniti, aby došlo k brzkému realisování všech těchto otázek, které jsou pro zaměstnance důležité a jichž nesplnění tvoří jejich nespokojenost.

V Praze dne 6. září 1928.

Vl. nař. č. 165/1922 zastaveno bylo propočítání služební doby u stát. zaměstnanců, ustanovených po 8. červnu 1922 a upraveno též započítání služební doby ztrávené v kategorii podúřednické při jmenování úředníkem. Podle tohoto vládního nařízení byly obdobně upraveny i směrnice k zák. č. 195/1920 novelisovaného zák. č. 152/1923 vládním nařízením č. 10/1924 ze dne 10. ledna 1924 a stanoveno, že důstojníci, jmenovaní po 8./6. 1922 z rotmistrů (gáž. m. h. tř.), neobdrží propočítání poddůstojnických let služebních, nýbrž budou přeřazeni pouze do stejných anebo nejblíže vyšších platů důstojnických (§ 37).

Tím se stalo, že rotmistr s platem 10. stupně jmenován jsa důstojníkem, obdržel: dosavadní služné 7008 Kč ročně, které rovná se služnému X. h. tř. 2. stupně. Doba ztrávená ve stavu rotmistrovském ve služném 7008 Kč se mu nezapočítala a byl tedy o 2 roky déle v témže služném než rotmistr nepovýšený; za to se mu neodpočítávala doba čekatelská.

Po převodu do nových platů podle platového zákona obdržel služné 8. plat. stupnice stupeň "b" ročních 12.000 Kč, poněvadž se mu odpočítala čekatelská doba 3 let. Naproti tomu rotmistr, na důstojníka nepovýšený, ale jmenovaný štábním rotmistrem, obdržel služné 12.000 Kč dříve a poněvadž měl příslušnou kvalifikaci, byl povýšen na praporčíka se služným 13.200 Kč, kdežto když byl povýšen na důstojníka, byl převeden do služného pouhých 12.000 Kč a teprve za 3 léta obdrží služné 13.800 Kč a teprve za další 3 léta dohoní na služném rotmistra na důstojníka nepovýšeného.

Vojenská správa jmenovala po 8. červnu 1922 asi 40 rotmistrů poručíky, jimž byla služební doba propočítána, ale za 2 léta na základě zák. č. 152/1923 a nařízení č. 10/1923, k nimž směrnice byly vydány teprve v květnu 1924, bylo toto propočítání služební doby zrušeno se zpětnou platností až do 8./6. 1922 a přeplatky z tohoto dodatečného opatření vzniklé musili postižení důstojníci vrátiti a byli zařazeni do nižších stupňů platových.

Spravedlivé by bylo, aby, když směrnice k vl. nař. č. 19/23 byly vydány vinou vojenské správy teprve v květnu 1924, aby důstojníkům, povýšeným z rotmistrů před 10. lednem 1924, byly ponechány výhody zákona č. 195/1920 a aby dodatečně byla tato křivda, způsobená postiženým důstojníkům, napravena zvláštním opatřením vlády, které jest i v rámci nového platového zákona možným.

Z těchto důvodů táží se podepsaní vlády:

1) Jest vláda ochotna v rámci § 99. platového zákona učiniti opatření a napraviti v předu uvedenou křivdu postiženým důstojníkům jmenovaným z rotmistrů v době mezi 8. červnem 1922 a 10. lednem 1924?

2).Jest vláda ochotna sděliti podepsaným co v této věci učinila aneb zaříditi hodlá?

V Praze dne 6. září 1928.

Pořádáním jubilejní výstavy soudobé kultury v Brně, jejíž návštěva překročila již počet 2,000.000 návštěvníků, dostali se státní zaměstnanci ve Velkém Brně bydlící, ať aktivní nebo na odpočinku, do velmi kritické situace zdražením všech životních potřeb po čas výstavy, jež dostoupilo výše při skrovných příjmech státních zaměstnanců téměř nesnesitelné, takže je pomoc vlády nevyhnutelnou, ba přímo živelní otázkou pro existenci brněnského státního zaměstnanectva.

Proto podepsaní táží se vlády:

1) Zná vláda tyto poměry státních zaměstnanců v Brně, aktivních i pensionovaných, a hodlá vláda pomoci brněnským státním zaměstnancům poskytnutím drahotní výpomoci ve výši jednoměsíčního platu aneb pense?

2) Jest ochotna sděliti podepsaným, co v této věci učinila aneb zaříditi hodlá?

V Praze dne 6. září 1928.