Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

V § 202 zákona č. 221/1924 Sb. z. a n. nahrazují se slova "ušlé mzdy" slovy "platy presenční".

§ 204 zákona č. 221/1924 Sb. z. a n. se mění a doplňuje takto:

(1) Předseda rozhodčího soudu řídí práce u rozhodčího soudu, sdělává rozvrh prací a přísluší mu všeobecný dozor na výkon služby.

(2) Předseda rozhodčího soudu, jeho náměstkové a přísedící jsou ve výkonu svého úřadu samostatní a neodvislí. O disciplinární odpovědnosti předsedy a jeho náměstků platí ustanovení vydaná o disciplinární odpovědnosti soudců z povolání.

V § 206, odst. 5. věta druhá zákona č. 221/1924 Sb. v. a n. se mění takto:

Do rozhodnutí, kterým se nevyhovuje odmítnutí přísedícího, není samostatného opravného prostředku.

§ 208, odst. 1., věta prvá zákona č. 221/1924 Sb. z. a n. zní takto:

Řízení u rozhodčího soudu je veřejné a ústní, o vyloučení veřejnosti platí obdobně ustanovení civilního řádu soudního. Rozhodčí soud je zejména povinen umožniti oběma stranám, aby před soudem vypovídaly, a objasniti skutkovou podstatu sporného případu.

§ 209, odst. 2. zákona, č. 221/1924 Sb. z. a n. se mění takto:

(2) Pokud není v tomto zákoně jinak ustanoveno, neplatí o řízení před rozhodčími soudy ustanovení civilního úřadu soudního.

§ 213, odst. 3. zákona č.. 221/1924 Sb. z. a n. se doplňuje takto:

podati jest ji jen v jednom vyhotovení a odpůrce není třeba o ní zpravovati.

§ 220 zákona č. 221/1924 Sb. z. a n. se mění takto:

1. V odst. 1., č. 1. nahrazuje se slovo "pokutován" slovem "odsouzen".

Odst. 1., č. 4, písm, d) zní takto:

d) mezi těmito pojišťovnami a nositeli úrazového pojištění (zaopatření) dělnického, pensijního pojištění soukromých zaměstnanců, pojištění u báňských bratrských pokladen, nemocenského pojištění veřejných zaměstnanců a pojištění osob samostatně výdělečně činných.

Na konci § 224 zákona č. 221/1924 Sb. z. a n. se vypouštějí slova "jako soudcové".

§ 226, odst. 2.; věta druhá zákona č. 221/1924 Sb. z. a n. se mění a zní takto:

Usnesení pojišťovacího soudu a jeho předsedy a výroku rozsudku o útratách, nebéře-li se v odpor zároveň rozhodnutí ve věci hlavní, lze odporovati stížností.

§ 229, odst. 2, zákona č. 221/1924 Sb. z. a n. se mění a zní takto:

(2) Přísedící ze zaměstnavatelův a pojištěnců jsou voleni. Ustanovení §§ 217, odst. 3., 218 a 219 platí obdobně.

§ 239 zákona č. 221/1924 Sb. z. a n. se mění a doplňuje takto:

1. Za odst. 2. se vsune jako odst. 3. nové ustanovení tohoto znění:

(3) Nemocenská pojišťovna vystupuje jménem Ústřední sociální pojišťovny ve věcech invalidního a starobního pojištění (§ 75, odst. 1.) jako strana. Ústřední sociální pojišťovna jest oprávněná v kterémkoliv stadiu administrativního řízení i v řízení před nejvyšším správním soudem podávati sama proti rozhodnutí politických úřadů řádné i mimořádné opravné prostředky.

2. Dosavadní odst. 3. se mění na odst. 4. a za něj se vsunou nové odstavce 5. a 6. tohoto znění:

(5) Lhůta pro opravné prostředky proti výměrům nositelů pojištění činí patnáct dnů ode dne doručení výměru nebo rozhodnutí, ten den v to nečítajíc opravný prostředek jest podat u nositele pojištění, proti jehož výměru směřuje. Vztahuje-li se obvod působnosti nemocenské pojišťovny na několik politických okresů, rozhodne o opravném prostředku proto výměru nemocenské pojišťovny politický úřad I. stolice, v jehož obvodu jest sídlo nemocenské pojišťovny.

Spory nositelů pojištění mezi sebou, spory mezi nositelem pojištění a některým zaměstnavatelem uvedeným v § 5, písm. a), jež se týkají § 240-243, rozhoduje ministerstvo sociální péče.

§ 244 zákona č. 21/1924 Sb. z. a n. se měn a zní takto:

(1) Pokud pojištěnec požívá opětovných peněžitých dávek pojistných podle tohoto zákona sazeb má na ně nárok, má nárok na zaopatření chudinské jen, pokud hodnota tohoto zaopatření převyšuje hodnotu dávek pojistných.

(2) Ústřední sociální pojišťovna je povinna k dotazu obce, korporace nebo nadace, která je zavázána zákonem nebo stanovami k chudinskému zaopatření, podati zprávu; zda určité osobě byl Ústřední sociální pojišťovno přiznán, změněn neb odňat důchod.

§ 248 zákona č. 221/1924 Sb. z. a n. se mění a zní takto:

(1) Pro pojištění:

a) domáckých dělníků (§ 3)

b) osob zaměstnaných při podnicích plavebních,

c) posluhovaček, domácích švadlen a jiných osob zaměstnaných střídavě u různých zaměstnavatelů a

d) osob nepravidelně zaměstnaných, t. j. takových, jejichž zaměstnání je podle své povahy pouze přechodné; neb u nichž doba, zaměstnávání u jednoho zaměstnavatele je pracovní smlouvou napřed omezena na dobu kratší jednoho týdne,

jest možno vládním nařízením stanoviti výjimky z tohoto zákona, zejména pokud jde o přihlašování a odhlašování jich (§§ 17 násl.), o zařazování do tříd, vyměřování pojistného a jeho předpisování, odvádění, o vedení mzdových záznamů, o způsobu súčtování pojistného připadajícího na zaměstnavatele a zaměstnance a o příslušnosti k nemocenské pojišťovně. Vládním nařízením může býti také stanoveno, že se osoby jmenované v písm. a), c) a d) vyjímají z pojistné povinnosti, jestliže jejich výdělek v určitém časovém období nedosahuje určité nejmenší částky tímto vládním nařízením současně stanovené.

(2) Vládním nařízením může býti dále stanoveno, že dělníci domáčtí vyjímají se z pojistné povinnosti pro případ invalidity a stáří, jestliže jejich. výdělek z domácké práce nedosahuje průměrně určité nejmenší částky týdně. Tato výdělečná mez může býti vládním nařízením stanovena různě pro jednotlivé územní obvody neb určité obory a později také měněna.

(3) Osoby zaměstnané pracemi sezonními, t. j. pracemi, které podle své povahy jsou konány jen v určitém ročním období, netrvají-li tyto práce, i když se za několik období sečtou, zpravidla déle než 90 dní v roce, nejsou-li osoby tyto mimo dobu, po kterou jsou zaměstnány těmito pracemi sezonními, jinak námezdně činny podle § 2 zákona, mohou býti vládním nařízením rovněž vyňaty z pojistné povinnosti pro případ invalidity a stáří. Pojistné povinností není na újmu, když celková doba sezonních prací u zaměstnance nedosáhla 90 dní v roce z příčin, jež sou nezávislé na vůli zaměstnancově.

(4) Pro osoby uvedené v písm. b) možno nařízením zříditi závodní nemocenské pojišťovny.

(5) Pro osoby uvedené v odst. 1., může býti stanovena zvláštní čekací doba v pojištění nemocenském.

(6) Bude-li pro pojištění osob uvedených v odstavci 1. nařízeno, že mohou býti zaměstnáni toliko tenkráte, vykáží-li se zvláštním výkazem k tomu cíli vydaným, bude zaměstnavatel trestný podle § 260, bude-li je zaměstnávati, aniž mají nařízený průkaz.

(7) Před vydáním vládního nařízení podle odst. 2. jest vyslechnouti příslušné odborové organisace zaměstnavatelské a zaměstnanecké.

(8) Pokud vládní nařízení podle předcházejících odstavců nebude vydáno, jest pojištění osob, uvedených v odst. 1., prováděti podle směrnic, jež vydá Ústřední sociální pojišťovna se schválením ministerstva sociální péče.

Za § 20 zákona č. 221/1924 Sb. z. a n. se vsune jako § 250 a) toto ustanovení:

(1) Osoby uvedené v § 6, písm. f) mají právo vstoupiti dobrovolně v pojištění pro případ invalidity a stáří u té pojišťovny, u níž jsou pojištěny pro případ nemoci. Zařazeny mohou býti také nejméně do té třídy pojištění invalidního a starobního, do níž by patřily podle svého zařazení v pojištění pro případ nemoci. Obdobné právo mají osoby; které budou podle § 248, odst. 2. a 3. z pojistné povinnosti pro případ invalidity a stáří vyňaty.

(2) Na osoby uvedené v § 6, písm. f) může býti rozšířena pojistná povinnost pro případ invalidity a stáří vládním nařízením, jež spolu určí obdobou podle § 248 případné výjimky ze zákona.

(3) Podrobná ustanovení o dávkách dobrovolného pojištění pro případ invalidity a stáří a o nápadu dávek tohoto pojištění budou vydána vládním nařízením.

(4) Z osob, jež by jinak podle ustanovení § písm. f) zákona byly vyňaty pojistné povinnosti pro případ invalidity a stáří, zůstanou i nadále pojištěním invalidním a starobním povinni ti, kdo za předpokladu splnění všeobecných podmínek § 2 zákon, byli jako mladistvá [§ 6, písm. f) zákona v libovolné době mezi 1. červencem 1926 a 1. lednem 1929 povinně pojištěni pro případ invalidity a stáří, pojistné povinnosti té není na újmu, vstoupí-li osoby ty do služeb jiného zaměstnavatele.

(5) Obdobně nemohou vládním nařízením podle § 248, odst. 2. a 3. býti vyňaty pojistné povinnosti pro případ invalidity a stáří osoby, které za předpokladu všeobecných podmínek § 2 zákona byly jako dělníci domáčtí nebo jako osoby zaměstnané pracemi sezonními v libovolné době mezi 1. červencem 1926 a 1. lednem 1929 povinně pojištěny pro případ invalidity a stáří, pojistné povinnosti té není na újmu, vstoupí-li osoby ty do služeb jiného zaměstnavatele.

§ 253, odst. 1. zákona č. 221/1924. Sb. z. a n. bude zníti takto:

(1) Za dobu zákonité presenční služby (12 nedělní vojenský výcvik) osob uvedených v § 2, odst. 3., zaplatí stát ročně úhrnkový peníz, jenž se určí na podkladě pojistného třídy Aa se zřetelem na poměr počtu branců k počtu všech mužů nesamostatně výdělečné činných ve věkové skupině 20-24 let zjištěného padle úředně vyhlášených výsledků sčítání lidu. Z tohoto peníze uhradí se pojistné pro uvedené osoby, a to ve třídě Aa na základě průkazu, který předloží pojištěnec, uplatňující nárok na započtení zákonité doby presenční služby (12 nedělního vojenského výcviku). Podrobné předpisy budou vydány vládním nařízením.

Za § 24 zákona č. 221/1924 Sb. z. a n. se vsune nové ustanovení jako § 24 a) tohoto znění:

Pojišťovny, zřízené podle tohoto zákona, mohou v obvodu své působnosti při vybírání pojistného svými zaměstnanci doručovati příslušné platební výměry.

Za § 259 zákona č. 221/1924 Sb. z. a n. vsune se nový paragraf tohoto znění:

Kde v tomto zákoně jest vyhrazeno rozhodnutí ministru sociální péče, rozhodne tento ministr, jde-li o věci značného finančního dosahu, i není-li to v zákoně výslovně stanoveno, po dohodě s ministrem financí. Nedohodne-li se ministr sociální péče s ministrem financí, rozhoduje vláda.

§ 277 zákona č. 221/1924 Sb. z. a n. se ruší.

§.278, odst. 4. a 5. zákona č. 221/1924 Sb. z. a n. mění se takto:

(4) Vzorné stanovy (odst. 1.) a úprava stanov podle odst. 3. vyžadují schválení ministerstva sociální péče.

(5) Dokud nebudou vydány vzorné stanovy, může se představenstvo nemocenské pojišťovny usnésti na nových stanovách nebo na změně dosavadních stanov; usnesení to vyžaduje schválení ministerstva sociální péče, jež ve věci vyslechne Ústřední sociální pojišťovnu.

§ 287, odst: 3: zákona č. 221/1924 Sb. z. a n. se ruší.

(1) Pro dobu přechodnou, dokud neujmou se úřadu funkcionáři vyšlí z prvních řádných voleb, jmenuji politické úřady II. stolice po vyslechnutí Útřední sociální pojišťovny, představenstva a dozorčí výbory nemocenských pojišťoven, přihlížejíce jak co do členů, tak i co do náhradníků k ustanovením §§ 59 a 64 zákona ve znění této novely.

(2) Ustanovení předchozího odstavce se vztahuje na nemocenské pojišťovny bez rozdílu, zda již jsou, či teprve budou zřízeny.

(3) Jmenované představenstvo nemocenské pojišťovny vykonává též působnost sboru delegátův.

(4) Stejně pro dobu přechodnou, než ujmou se úřadu členové správní komise Zemských úřadoven ústřední sociální pojišťovny, vyšlí z prvních řádných voleb, jmenuje správní komise ministr sociální péče, přihlížeje jak co do členů, tak íi co do náhradníků k ustanoveními §§ 93 a) a 93 b) této novely.

Pro dobu přechodnou, dokud neujmou se úřadu funkcionáři, vyšlí z prvních řádných voleb, jmenuje ministr sociální péče v dohodě s ministrem spravedlnosti přísedící (a náhradníky přísedících) pojišťovacích soudů a vrchního pojišťovacího soudu a politické úřady II. stolice jmenují přísedící (a náhradníky přísedících) rozhodčích soudů nemocenských pojišťoven. Při tom se přihlíží k ustanovením §§ 200, 217, 218, 219 a 229 zákona.

(1) V případě, kdyby v době až do prvních řádných voleb osoby původně, případně později jmenované, odpadly nebo byly zbaveny své funkce, budou jmenovány nové orgány způsobem uvedeným v §§ 131 a 132 této novely.

(2) Ustanovení § 88 zákona platí od doby pravoplatného provedení prvních voleb.

Působnost dosavadních funkcionářů nemocenských pojišťoven (pokladen), a rozhodčích soudů nemocenských pojišťoven (pokladen) končí dnem, kdy jmenování nových funkcionářů bude vyhlášena v Ústředním listě republiky Československé. Dosavadní funkcionáři jsou povinni podati zprávu (§ 87 zákon) novým funkcionářům, aby se umožnil nerušené převzetí funkcí. Nevyhovění této povinnosti je přestupkem podle § 200, písm h) zákona.

Peníze, jenž se uvolní ve jmění Ústřední sociální pojišťovny změnou početních podkladů pojištění invalidního a starobního, jest použíti pro účely léčebné péče.

Vrácení pojistného, jež byla placeno za dobu až do 30. června 192 na podkladě odchylném od obsahu § 12 a § 160 zákona ve znění novely, nelze vyžadovati.

Všude tam, kde zákon č. 221/1924 513, z. a n. užívá výrazu "župa", sluší tím rozuměti země podle zákona č. 125/1927 z. a n.

(1) Ustanovení § 3, č. 3. nabývá zpětné účinnosti ke dni 1. července 1926 ustanovení § 121 dnem 1. ledna 1928, §§ 131 až 134 a § 136 dnem vyhlášení tohoto zákona, ostatní jeho ustanovení dnem 1. ledna 1929.

(2) Ministru sociální péče se ukládá, aby tento zákon provedl, dohodna se se zúčastněnými ministry.

Vládní návrh č. t. posl. sněm. 1225/II. byl nejprve projednáván v mnoha schůzích zvláštního subkomitétu sociálně-politického výboru, do něhož byli mimo předsedu posl. Čuříka a referenta posl. Malíka vysláni tito členové sociálně-politického výboru: Horpinka, Krebs, Dr Labay, Navrátil, Petr, Schubert, Štětka, Taub, Tučný, Vávra, Votruba, Dr Winter, Dr Zadina, Zajiček.

Užší výbor předložil pak svůj elaborát, při němž bylo přihlédnuto k vyjádření zvláštní odborné komise ústřední sociální pojišťovny, plenu sociálně-politického výboru, jenž po delším podrobném jednání přijal osnovu ve znění, kterou výbor sociálně-politický předkládá plenu sněmovny ke přijetí.

K jednotlivým význačným změnám osnovy se uvádí toto:

K § 1 novely (§ 2 zákona č. 221/1924):

Vynechání odstavce 3. tohoto paragrafu a pojetí jeho obsahu do části dávkové jako ustanovení § 108 a) bude odůvodněno u tohoto paragrafu.

V § 2 a 3, č: 1 novely (§ 5 zákona) byla z důvodu jednotnosti s návrhem novelisace zákona o pensijním pojištění nahražena slova "z povinného pojištění jsou vyloučeny" přiléhavějším výrazem "z povinného pojištění jsou vyňaty".

K § 5 novely (§ 7 zákona): Ustanovení § 7, odst. 2, zákona o tom, že období nejvýše jednoročního zaměstnání před přihlášením zaměstnance u pojišťovny je započítati jenom tehdy, když za toto období bylo zaplaceno pojistné, mělo chrániti ústřední sociální pojišťovnu jako nositele dlouhodobého pojištění před falešným hlášením vůbec a zvláště před spekulativními dodatečnými přihláškami teprve před očekávaným pojistným případem. Mělo se jím také docíliti, aby se zaměstnanci po případě sami starali o to, aby byli řádně a včas přihlašováni, nechtějí-li býti v nebezpečí, že jim třeba celá řada let do pojištění invalidního a starobního nebude započtena, když přihlášeni nebyli a když se dodatečně již nedá zjistiti totožnost oněch zaměstnanců, za které bylo předepsáno pojistné z titulu § 20 zákona případně kumulativním předpisem. Navrhuje-li nyní výbor prodloužení započitatelné nepřihlášené doby na 150 a od 1. ledna 1929 na 100 týdnů, t. j. na dobu potřebnou ke splnění čekací doby, chce tím zabrániti nejkrajnější měrou poškození pojištěnců, poněvadž se dá přece jen očekávati, že ve většině případů i za nepřihlášené pojištěnce bude pojistné dodatečně na zaměstnavatelích vymoženo alespoň pokud nebude promlčeno.

Výbor dále navrhuje doplnění tohoto paragrafu v'tom směru, že zaměstnance může býti do pojištění přihlášen kýmkoliv tedy nemocenskou pojišťovnou, která toto opatření může činiti z vlastní pravomoci. Zaměstnance sám je nejen oprávněn se přihlásiti, nýbrž i odhlásiti nebo oznámiti změny. Tím však není zbaven svých závazků ohlašovacích zaměstnavatel.

K § 8 novely (§ 14 zákona): Dosavadní zkušenosti nás dostatečně přesvědčují, že stačí, jsou-li mzdové záznamy, o nichž mluví § 14 zákona č. 221/1924; uschovávány po dobu 3 roků: - Protože však zaměstnavatelé, zaměstnávající malý počet zaměstnanců, pociťovali povinnost vésti mzdové záznamy jako tíživé a skutečným potřebám daleka neúměrné břemeno je dávána vládě možnost, aby nařízením, jímž má býti stanoveno, jak mzdové záznamy mají býti vedeny a uschovávány, byli zproštěni této povinnosti zaměstnavatelé, kteří nezaměstnávají zpravidla více než 3 osoby: Slovo "zpravidla" při tom ukazuje, že přechodné, kratší dobu, trvající zaměstnávání většího počtu zaměstnanců než 3 (na př. na výpomoc nebo o žních) anebo pouze přechodné a kratší dobu trvající zaměstnávání menšího počtu zaměstnanců než 3 (na př. následkem odbytové nebo jiné krise), nemá rozhodovati, nýbrž, že rozhodnou pro tuto povinnost je pouze okolnost, že ve větší části roku, či větší části doby, po níž je závod zpravidla v provozu zaměstnáno je v něm více zaměstnanců než 3. Dokud nebude svrchu uvedené vládní nařízení vydáno, ponechává novela v platnosti pro vedení mzdových záznamů obdobná dosud platná ustanovení prováděcích nařízení a předpisů, vydaných k zákonu ze dne 8. února 1909, č. 29 ř. z.; na Slovensku a v Podkarpatské Rusi k § 20 zák. čl. XIX. z roku 1907, která již novelou č. 689/1920 byla rozšířena z úrazového pojištění též pro obor pojištění nemocenského.

V § 9 novely (§ 15 zákona č. 221/1924), č. 1 dány jsou přesné směrnice, jak mají zmocněnci pojišťovacích ústavů postupovati, když nahlížejí do mzdových záznamů. - Číslo 2. tohoto paragrafu stanoví, že uvedenými zmocněnci pojišťovacích ústavů mají býti pouze úředníci, podléhající příslušným služebním a disciplinárním řádům, nikoli též zřízenci pojišťovacích ústavů, protože funkce těchto zmocněnců je závažná. Kromě toho rozšiřuje tento bod §u 9 novely ochranu zaměstnavatelů také na poměry výrobní.

K § 10 novely (Nadpis nad § 17 zák. č. 221/1924). Vzhledem k zavedení legitimací pro pojištěnce nově vloženým § 21 a) doplňuje se nadpis nad § 17 slovy "o průkazech".

K § 11 novely (§ 17 zákona č. 221/1924). Dosavadní lhůta 3 dnů k přihlášce pojištěnce prodlužuje se na 6 dnů proto, že v závodech průmyslových děje se přihlašování pojištěnců zároveň při vyhotovení týdenních výplatních listin. Proto soudí výbor, že přihlašování nových zaměstnanců, ohlašování změn a odhlášky se mohou vhodně připínati k době, kdy se vyhotovují výplatní listiny.

Odst. 2. tohoto paragrafu je vlastně opakováním zásady § 199 platného zákona, jednajícího o lhůtách; v němž je stanoveno, že lhůtu nutno považovati za zachovanou, bylo-li v ní podání prokazatelně odevzdáno poště nebo telegrafu. - Dosavadní zákon neřešil případů; kdy zaměstnavatel má pochybnost o pojistné povinnosti svého zaměstnance a proto odst. 3. tohoto paragrafu dává zaměstnavateli právo, aby současně s přihláškou popřel pojistnou povinnost přihlašované osoby, ale ukládá mu, aby udal též důvody tohoto popření. Nutnost tohoto ustanovení pociťována je také proto, že ani judikaturou nejvyššího správního soudu nebyla dosud uvedena kriteria pro přesné rozpoznání kdy určité zaměstnání je vykonáváno jako vedlejší nebo příležitostné zaměstnání. Popření pojistné povinnosti se strany zaměstnavatele, zaslané zároveň s přihláškou, chrání ho v pochybných případech před nebezpečím placení náhrady podle § 20, k němuž by byl povinen, kdyby zaměstnance vůbec nepřihlásil. Důsledkem ustanovení o právu zaměstnavatele popírati pojistnou povinnost zaměstnance je, že rozhodne-li se instanční cestou o daném případu negativně, je nemocenská pojišťovna povinna vrátiti zaplacené pojistné po srážce peněžitých dávek které poskytla.

K § 12 novely (18 zák. č. 221/1924). I když se přizná, že týdenní výkazy o zaměstnancích, jež zaměstnavatel podle § 21 zákona je povinen k žádosti nemocenské pojišťovny předkládati, jsou pro zaměstnavatele velkým zatížením, je přece třeba přesného podkladu pro sestavení volebních seznamů a proto v důsledku zavedení legitimací pojištěnců, které mají obsahovati skutkové okolnosti o pojistném poměru a dosavadním průběhu pojištění, mají přihlášky vedle dosavadních skutečností obsažených v § 18 obsahovati také údaje o posledním zaměstnání a posledním pojištění zaměstnancově.

Změnou odst. 3. dán je zákonný podklad pro dosavadní obsah odhlášek, pokud jde o údaj dne, kdy pojištěnec přestal vykonávati práce nebo služby povinně pojištěné. Protože v praxi vyskytly se spory o to, kdo hradí tiskopisy, jichž jednotnost z důvodů zjednodušení správy je žádoucí, stanoví novela, že jednotné tištěné formuláře vydá Ústřední sociální pojišťovna na svůj náklad.

K § 13 novely (§ 19 zák. č. 221/1924). Zavedením třídenní lhůty k přihláškám je nutna též třídenní lhůta prohlašování změn a pro odhlášky.

K § 14 novely (§ 20 zákona č. 221/1924). Dosavadní odst. 2., § 20 stanovil, že zaměstnavatel, jenž včas nepřihlásil svého zaměstnance, nebo sice přihlásil, ale nenáležitým způsobem, nebo po uplynutí lhůty, teprve když nastal pojistný případ, je vedle skutečného zaplacení dlužného pojistného i s úroky, nastal-li u nepřihlášeného, nebo nenáležitě nebo pozdě přihlášeného zaměstnance pojistný případ; povinen nemocenské pojišťovně nahraditi zákonné nebo statutární dávky, které pojištěnci poskytla.

Výbor navrhuje především vynechání slov "nenáležitým způsobem", poněvadž toto příliš široké a všeobecné znění mohlo by někdy vésti k příkrostem proti zaměstnavatelům. Úmyslu zákonodárce z roku 1924 má vyhověti příhodnější ustanovení nově vložené věty k odst. 2. § 20 zákona, které praví, že přihlásil-li zaměstnavatel nižší mzdu nebo neoznámil její zvýšení, je povinen nahraditi pojišťovně rozdíl mezi dávkami placenými pojišťovnou podle skutečného výdělku a mezi nižšími dávkami, jež by pojištěnci příslušely podle výdělku přihlášeného.

Aby byly odstraněny pochybnosti o tom, že k vymáhání náhrady podle odst. 2. je užíti stejných předpisů zákona jako pro vymáhání pojistného, navrhuje výbor, aby výslovné ustanovení o této otázce byla vloženo do zákona.

K § 16 novely. Za § 21 navrhuje výbor vložiti jako § 21 a) ustanovení o zavedení legitimací pro pojištěnce, neboť pojištěnci těžce pociťují, že nemají v rukou průkazu o dosavadním průběhu pojištění a že nevědí, mají-li splněnu čekací dobu a jaké zvyšovací částky jim připadnou k důchodům z pojištění invalidního a starobního. Těchto průkazů smí ovšem býti použito k záznamům o stavu pojištění dotyčných osob a nikoliv též k účelům jiným: Tím vyšel výbor vstříc požadavkům aby průkazů těch nebylo zneužito k náhradě za zrušené čelední knížky. Protože k určení podrobností legitimací není dostatek zkušeností, má býti tato otázka rozřešena vládním nařízením.

K § 21 zákona: Podle slovného znění odst. 1. tohoto paragrafu je pro<pojištěnce povinně pojištěné u okresní nemocenské pojišťovny místně příslušná k pojištění ta okresní nemocenská pojišťovna, v jejímž obvodu se konají práce nebo služby, podléhající pojistné povinnosti, i když tyto práce jsou v jejím obvodu konány pouze přechodně, na krátkou dobu. Toto ustanovení mělo by podle doslovu svého za následek, že u zaměstnanců, kteří mění častěji místo svého zaměstnání, ačkoliv zůstávají stále zaměstnanci téhož zaměstnavatele (na př. dělníci vyslaní na práce montážní, zedníci, pomocnice v domácnosti při změně pobytu zaměstnavatele na krátkou dobu, by bylo nutno zaměstnance ty odhlásiti u původní nemocenské pojišťovny a přihlásiti u nemocenské pojišťovny v místě nového pobytu. Takové stálé přihlašování a odhlašování jest neúčelným administrativním zatížením zaměstnavatele i příslušných nemocenských pojišťoven. Obdobně by bylo otupovati u zaměstnanců zaměstnaných pravidelně v průmyslu nebo živnostech aneb v jiném odvětví pracovním a pojištěných proto u okresní nemocenské pojišťovny, když zaměstnavatel jich použije jen přechodně na práce zemědělské nebo lesní, takže by měli proto po tuto přechodnou dobu býti pojištěni u nemocenské pojišťovny zemědělské. Vzhledem k hořejším vývodům navrhuje výbor, aby přechodné vykonávání prací nebo služeb v obvodě jiné okresní nemocenské pojišťovny nebo v zemědělství a lesnictví (§ 25), pokud práce nebo služby jsou vykonávány u téhož zaměstnavatele, neměnilo pojistné příslušnosti.

K § 25 zákona: Důvody uvedené shora u § 24 zákona pro zachování příslušnosti okresní nemocenské pojišťovny při přechodném vykonávání prací nebo služeb v obvodu jiné okresní nemocenské pojišťovny nebo v zemědělství, platí obdobně i pokud jde o zaměstnávání v zemědělství nebo lesnictví v obvodech obou nemocenských pojišťoven zemědělských.

K § 27 zákona. Dosavadní zkušenosti s prováděním nové úpravy pojištění nemocenského i zkušeností s prováděním pojištění invalidního a starobního ukázaly, že všechny povinnosti zákonem na pojišťovny vložené řádně plní i ty nemocenské pokladny (pojišťovny) společenstevní a gremiální; jichž likvidací zamýšlel původní zákon č. 221 Sb. z. a n. z r. 1924 podle § 275, ježto soudil, že nemocenské pojišťovny společenstevní a gremiální, nevyhovující podmínce § 27 zákona, nebudou moci, jako pojišťovací ústavy finančně slabé, dostáti svým povinnostem zákonem jim uloženým. Proto byla zamýšlená likvidace těchto nemocenských pokladen (pojišťoven) odsunována zákony č. 118 a č. 237 z r. 1926 a č. 178 z r. 1927. Výbor doplňuje návrh vládní, aby prozatímní a účelům zákona vyhovující stav těmito zákony zavedený, stal se stavem definitivním v tom směru, že doporučuje ponechati V činnosti všechny ty společenstevní a gremiální nemocenské pokladny (pojišťovny), které sice podle úmyslu zákonodárce z r. 1924 měly pojišťovací činnost zastaviti, které jsou však schopné, aby zákonné povinnosti řádně plnily. Za schopné dostáti zákonným povinnostem pokládá výbor v důsledku dosavadních zkušeností pokladny (pojišťovny) společenstevní a gremiální, které měly 1. července 1928 více než 1000 členů povinně pojištěných. Jedná se o pojišťovací ústavy řádně vedené a vykazující mnohdy značné reservní fondy a nemovité jmění.

Namnoze odlišné poměry zaměstnanců v živnostech a obchodu od poměru průmyslového a ostatního zaměstnanectva vedly výbor k tomu, že navrhuje zřizování nových pojišťoven společenstevních (gremiálních), ovšem za předpokladu, že to budou ústavy dosti silné k řádnému plnění všech svých úkolů a že tím nebude ohrožena existence nemocenských pojišťoven okresních jako základního nositele nemocenského pojištění. Musí proto býti prokázáno, že v okresní nemocenské pojišťovně, v jejímž obvodu se žádá zřízení společenstevní (gremiální) nemocenské pojišťovny; zůstane i pak nejméně 12.000 povinných pojištěnců zaměstnaných v průmyslu, obchodu a živnostech.

K § 29 zákona. Zapsané pokladny (pojišťovny) pomocné, které pojišťují z převážné části pouze osoby podrobené zákonu o pensijním pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách, nejsou základnami pro organisaci pojištění invalidního a starobního, nýbrž mají při chystané nové úpravě nemocenského pojištění soukromých úředníků obdržeti vztah k pojištění pensijnímu. Tyto úřednické nemocenské pojišťovny obsahují celkem vyrovnaná risika a mohou již s 1.000 členy dostáti všem závazkům zákonem tím uloženým. Výbor tudíž navrhuje, aby ponechány byly v činnosti ty pojišťovny, jež pojišťují z převážné části osoby podrobené zákonu o pensijním pojištění, které měly 1. července 1924 alespoň 1.000 členů povinně pojištěných.

K § 277 zákona. Důvody, které na základě zkušeností byly uvedeny u §§ 27 a 29 pro ponechání v činnosti oněch pokladen, jichž likvidaci původní zákon z roku 1924 v § 275 stanovil, platí v podstatě i pro zajišťovací pokladnu pomocnic v domácnosti v Praze, máme-li na zřeteli, že umožní-li se přístup nových pojištěnek k pojišťovně té, bude moci zdárně působiti a se úspěšně vyvinovati; ovšem se musí stanovy zajišťovací pokladny (pojišťovny) pracovnic v domácnosti plně přizpůsobiti vzorným stanovám, jež vydá podle § 278 Ústřední sociální pojišťovna se schválením ministerstva sociální péče.

K částí o orgánech nemocenských pojišťoven. I když výbor uznal správnost odůvodnění vládní osnovou navrhovaného paritního zastoupení zaměstnavatelů a zaměstnanců v orgánech nemocenských pojišťoven (v představenstvu a dozorčím výboru), přece nemohl upříti závažnosti mnohým námitkám, požadavkům a důvodům uplatňovaným v otázce úpravy zastoupení obou jmenovaných skupin v orgánech nemocenských pojišťoven z řad zástupců pojištěnců, a navrhují proto toto kompromisní řešení otázky vlivu obou zájmových skupin na správu a vedení nemocenských pojišťoven.