Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1928.
II. volební období. 6. zasedání.


1788.

Interpelace:

I. posl. dr. Schollicha a druhů min. vnitra o událostech při slavnosti Kulturního svazu v Hošťálkovicích dne 22. července 1928,

II. posl. dr. Schollicha s druhů min. železnic o bídné dopravě na místní dráze Suchdol nad Odrou - Budišov nad Budišovkou a na místní dráze Suchdol nad Odrou - Fulnek,

III. posl. dr. Schollicha a druhů předsedovi vlády o stavu domu zakoupeného pro Nejvyšší účetní kontrolní úřad,

IV. posl. Horpynky a druhů min. financí o horší kvalifikaci německých státních zaměstnanců pro neznalost státního jazyka,

V. posl. Bergmanna, Tučného, Buřívala, Procházky a druhů vládě o zařazení Starého Města n./Sněž. do vyšší skupiny míst činovného,

VI. posl. Bergmanna, Tučného, Sladkého, Buřívala, procházky a druhů vládě o přeřazení města Fryštátu do vyšší skupiny činovného,

VII. posl. Procházky, Buřívala, Tučného a druhů náměstku předsedy vlády republiky Československé a ministru železnic, že nebyli ustanoveni zaměstnanci čsl. státních drah přijati pro službu dělmistrovskou,

VIII. posl. inž. Nečase, dra Czecha a soudr. vládě o událostech v Boroňavě u Hustu na Podkarpatské Rusi.

IX. posl. Bergmanna a druhů ministru vnitra o počínání četnického nadporučíka Jiráska, velitele četnického oddělení v Humenném,

X. posl. Bergmanna a druhů min. vnitra o novém předpisu o dovolených četnictva,

XI. posl. dra Schollicha a druhů min. financí o hromadné diskvalifikaci slezských finančních úředníků,

XII. posl. dra Czecha, inž. Nečase a soudr. vládě o událostech v Boroňavě u Hustu na Podkarpatské Rusi,

XIII. posl. dra Schollicha a druhů min. vnitra a min. školství a národní osvěty o zřízení české menšinové školy v horním Benešově a jinde,

XIV. posl. dra Schollicha a druhů min. spravedlnosti o zabavení časopisu "Deutsche Volkszeitung für das Kuhländchen" v Novém Jičíně,

XV. posl. dra Schollicha a druhů min. vnitra o činnosti četnictva na Hlučínsku,

XVI. posl. Horpynky, dra Schollicha, inž. Junga a druhů min. vnitra o chování hlučínské okresní politické správa k tamním německým tělocvičným spolkům,

XVII. posl. Geyera a druhů vládě, aby město Vejprty bylo přeřazeno ze skupiny C do skupiny B činovného státních úředníků, zaměstnanců a učitelů.

1788/I. (překlad).

Interpelace

poslance dr. Schollicha a druhů

ministrovi vnitra

o událostech při slavnosti Kulturního svazu v Hošťálkovicích dne 22. července 1928.

Místní skupina německého Kulturního svazu v Hošťálkovicích na Hlučínsku uspořádala v neděli dne 22. července letní slavnost, kterou moravsko-ostravské policejní ředitelství po jakémsi váhání konečně přece povolilo výměrem ze dne 17. července. Ku podivu policejní ředitelství povolilo také "Národnímu sdružení" pořádání slavnosti téhož dne a v tutéž hodinu, z čehož jest již dostatečně jasno, že od počátku byl zde úmysl překážeti německé slavnosti a způsobiti srážku. Ostatně Češi již dříve hrozili a ohlašovali, že německá slavnost bude za všech okolností překažena. Úřad, věda o těchto pohrůžkách, měl se postarati, aby pokoj a řád nebyl rušen a aby byl zajištěn klidný vývoj slavnosti. Když masy Němců, přicházejících z Petříkovic, Dolního Benešova, Dolních Studének, Vítkovic atd., zvěděly o české slavnosti, byl slavnostní průvod na naléhání správy Kulturního svazu odřeknut, aby nedošlo ke srážkám s Čechy. Němci odebrali se na místo slavnosti, kde hudba zahrála několik kousků. Všechno šlo v nejlepším pořádku, když se náhle dostavil policejní komisař s několika četníky a tajnými policisty, hudbu zastavil a pořadateli prohlásil, že slavnost je zakázána, poněvadž se nepostupovalo podle programu. Zákaz odůvodňoval tím, že se nekonal slavnostní průvod, který však byl odřeknut jen z důvodů bezpečnosti. Němci byli tímto nehorázným "odůvodněním" bezmezně rozčileni a rozčilení vzrostlo ještě vyzývavým chováním přítomných fašistů a orlů. Četní tajní policisté a fašisté pustili se do odcházejících skupin Němců, při čemž fašisté bez překážky osobovali si práva policie a zatkli několik Němců nebo jinak je obtěžovali. Že se to nedělo hladce, jest samozřejmé. Jeden fašista dostal za svou nevyžádanou činnost náležitě zaplaceno hned na místě. Tyto přehmaty soukromých lidí, jež četnictvo a policejní komisař trpěli, zvýšily rozčilení k bodu varu. Jen rozhodnému zásahu okresního předsedy Dworoka dlužno děkovati, že bylo zabráněno krveprolití. Německý sociálně-demokratický náměstek starosty z Hošťálkovic Ondra poukázal policejnímu komisaři velmi důrazně na všechny tyto nezákonitosti, než jakákoliv vysvětlení o důvodech zatýkání byla odepřena.

Na naléhání pořadatelů většina cizích účastníků slavnosti opustila Hošťálkovice v klidu a pořádku. Němci odjíždějící vlaky odešli do Teichmannova hostince ležícího stranou od místa slavnosti. Ale ani tam nemělo se jim dostati klidu. Brzy poté přišli fašisté, provázeni tajnými policisty, a hledali asi příležitost, aby vydráždili přítomné Němce k nerozvážnostem, což se jim však nepodařilo. Konečně přišel také policejní komisař do tohoto hostince, kde rozbil svůj hlavní stan, kdežto tajní policisté se roztahovali u národního stolu mezi fašisty a po namáhavé službě si dopřávali u sklenky. Němci ošklivíce si špiclování opustili pak také toto místo a odešli do soukromé zahrady, kde setrvali až do odjezdu vlaků zpívajíce. Přes to, že večer již většina účastníků odešla nebo odjela, na naléhání policejního komisaře přijelo ještě několik ostravských policistů v automobilech. Večer prohlásil policejní komisař předsedovi hošťálkovické místní skupiny, že se zamýšlený taneční věneček může konati, ale jen s podmínkou, že se ho nesmí zúčastniti žádný cizí člověk. Tato zvláštní nabídka byla ovšem ihned odmítnuta, poněvadž by bylo jistě došlo ke srážkám s Čechy.

Schůzi, kterou ihned po zákazu slavnosti svolal okresní předseda podle §u 2, policejní komisař bez udání důvodů rozpustil a zabavil listinu přítomných.

Že fašisté a orli, kteří zde holdovali svému divokému řádění, přišli na tuto slavnost dobře připraveni, dokazuje to, že u jednoho zadrženého orla byly zabaveny hned dva gumové obušky. Jest tedy jasno, kdo pomýšlel na násilnosti.

Pro tento stav věcí žádají podepsaní přísné a nestranné vyšetření a táží se pana ministra vnitra:

1. Jste ochoten ihned tuto věc vyšetřiti a výsledek bez obalu oznámiti veřejnosti?

2. Jak bylo možno uděliti povolení k pořádání české vzdoroslavnosti v téže době?

3. Proč nebylo učiněno náležité opatření na ochranu německých účastníků slavnosti a k zachování pokoje a pořádku?

4. Jakým právem byla původně povolená slavnost zakázána a to s nesmyslným odůvodněním, že dobrovolné odřeknutí slavnostního průvodu, k němuž došlo pro hrozivé chování Čechů a jež bylo vítané, bylo svévolnou změnou povoleného programu?

5. Proč bylo mlčky trpěno vyzývavé chování přítomných fašistů a orlů, aniž se také proti nim zakročilo se vší přísností zákona?

6. Jste ochoten viníky co nejpřísněji potrestati, především pak pohnati k odpovědnosti úředníky, kteří povolili českou vzdoroslavnost a zcela nedostatečně se postarali o zachování pokoje a pořádku?

7. Jste ochoten postarati se pro příště, aby se také na Hlučínsku mohly konati nevinné německé slavnosti, nejsouce obtěžováni Čechy?

8. Jste ochoten zrušiti dosavadní neoprávněné výjimečné postavené Hlučínska a zanechati všeho úsilí o odnárodnění německého živlu v tomto území, k němuž již po léta pracuje vláda a její orgány?

V Praze, dne 13. září 1928.

Dr. Schollich,

Knirsch, Wenzel, Siegel, inž. Jung, Simm, Krebs, Horpynka, Geyer, dr. Keibl, dr. Szüllö, Fedor, Nitsch, Matzner, dr. Lehnert, dr. Koberg, Gregorovits, inž. Kallina, Weber, Schneider, dr. Jabloniczky.

1788/II. (překlad).

Interpelace

poslance dr. E. Schollicha a druhů

ministrovi železnic

o bídné dopravě na místní dráze Suchdol nad Odrou - Budišov nad Budišovkou a na místní dráze Suchdol nad Odrou - Fulnek.

Nynější rozsah a stav nádraží stanice Vítkov - Janské Koupele na místní dráze Suchdol - Budišov nevyhovuje dnešním dopravním poměrům a dopravní potřebě. Od vystavení a otevření místní dráhy Suchdol - Budišov neprováděla se v době 40 let vůbec nijaká zlepšení, nemluvě vůbec o dopravně-technických zlepšeních nebo rozšířeních pro bezvadné odbavování nákladní a osobní dopravy.

Doba jízdy nebo vlastně rychlost jízdy zůstala po otevření této trati místní dráhy beze změny. Uváží-li se , že ke zdolání tratě jen 26 km dlouhé do Vítkova nebo 24 km do konečné stanice Budišova jest zapotřebí 11/2 hodiny nebo 2.05 hod., musí každý rozumný člověk prohlásiti, že takový veřejný dopravní prostředek dnešním požadavkům dopravy nevyhovuje a jistě není na výši doby.

Nejen neobyčejně pomalé, hlemýždí tempo jízdy, nýbrž i osobní vozy, jichž se na této trati užívá k dopravě, jsou velice primitivní soustavy a podle všeobecného mínění jedoucího obecenstva nelze jich užíti na jiných železničních tratích. Dveře a okna těchto vagonů se často vůbec nezavírají, záchody pak nevyhovují ani nejprimitivnějším zdravotnicko-hygienickým požadavkům.

Další nevýhodou jest, že jezdí jen smíšené vlaky. Bylo by přece mnohem účelnější a více by vyhovovalo dnešním dopravním požadavkům, kdyby jezdily jen čistě osobní vlaky a čistě nákladní vlaky. Tím by se jednak zkrátily zastávky v jednotlivých stanicích, poněvadž by nebylo posunování, jež se po každé provádí, aby byly odstaveny nákladní vozy nebo zařazeny prázdné nebo naložené vozy. I jedoucí obecenstvo bylo by zbaveno muk otřásání při posunování.

Takovým rozdělením dosáhlo by se snadno rychlejší dopravy a bylo by lze dosíci zkrácení jízdní doby nejméně o 40 - 60 %. I přípoje k vlakům na hlavních tratích směrem k Ostravě, Praze, Brnu a Vídni byly by značně lepší a výhodnější.

Doprava zboží a nákladů na nádraží ve Vítkově a také jiných stanicích, o které tu jde, konala by se mnohem účelněji, rychleji a nerušeněji. Ovšem vítkovské nádraží musilo by býti rozšířeno dvěma novými odstavnými kolejemi, což pro nynější příznivou prostornost není nesnadno a jest možno bez značných výdajů. Odjezd z dráhy a dovoz na dráhu byl by podstatně usnadněn a podporován, což by se znovu projevilo větším provozním výsledkem železniční správy a s druhé strany bylo by to značnou národohospodářskou výhodou pro všechny vrstvy obyvatelstva.

Provozní výsledek dráhy Suchdol - Budišov jest velice aktivní, nelze tedy naprosto pochopiti, že by se uvedené změny a dopravně-technická zlepšení nedala provésti.

Tím by zmlkly neustálé stížnosti příjemců zboží do opožděného odesílání vozových zásilek již v Suchdole stojících, doprava zboží a nákladů by skorem vůbec nevázla a nastal by neobyčejný vzestup průmyslu, živností a zemědělství, což by zase bylo ve prospěch veškerenstva a železniční správy. Tato opatření a dopravně-technická zlepšení jsou z čistě obchodního stanoviska naléhavě potřebná a nezbytně nutná, aby byl zvýšen provozní výsledek této místní dráhy.

Stejné poměry jako na místní dráze Suchdol - Budišov jsou i poměry na místní dráze Suchdol - Fulnek.

Na základě tohoto stavu věcí táží se podepsaní pana ministra železnic: Jste ochoten:

1. dáti podrobně prozkoumati poměry na místních drahách Suchdol - Budišov a Suchdol - Fulnek?

2. ke zrychlení dopravy osob a nákladů naříditi, aby se úplně oddělila osobní doprava od nákladní, aby nejezdily jako dosud smíšené vlaky a aby jezdily čistě osobní a čistě nákladní vlaky?

3. není-li to právě možno, naříditi, aby pro osobní dopravu na těchto tratích byly zavedeny motorové vlaky, čímž by se značně zkrátila doba jízdy a podstatně zjednodušila a usnadnila doprava zboží a nákladu jakož i provoz?

4. naříditi, aby se ihned počalo rozšiřovati nádraží vítkovské stavbou dvou nových kolejí jen proto, aby se nerušeně mohla konati doprava zboží a nákladů jakož i provoz?

5. naříditi, aby se konečně zahájila dávno zamýšlená stavba železničního spojení Budišov - Dvorce - Moravský Beroun, poněvadž stavba této neobyčejně důležité železniční spojky jest naléhavým a nezbytně potřebným národohospodářským požadavkem všech obcí soudních okresů vítkovského, oderského, budišovského, dvoreckého a berounského a byla by významnou dopravně technickou úlevou pro dopravu osob a nákladů?

V Praze, dne 30. srpna 1928.

Dr. Schollich,

Horpynka, dr. Keibl, Kallina, Schneider, dr. Koberg, Matzner, Fedor, Gregorovits, dr. Jabloniczky, Weber, dr. Szüllö, dr. Lehnert, Siegel, Nitsch, Geyer, Wenzel, Knirsch, Simm, inž. Jung, Krebs.

1788/III. (překlad).

Interpelace

poslance dr. E. Schollicha a druhů

předsedovi vlády

o stavu domu zakoupeného pro Nejvyšší účetní kontrolní úřad.

"Národní práce" uveřejnila v těchto dnech zprávu, která rozhodně vyžaduje, aby jí vláda vysvětlila. Píše m. j.: "Podnikatel staveb inž. Bečka provedl kdysi na jistém domu ve Štěpánské ulici v Praze nepředloženě a špatně nástavbu. Když byla dvě nová patra hotova, ukázalo se, že dům hrozí zhroucením a že teda Bečka bude musiti majetníku domu nahraditi škodu z toho povstalou. Bečka dal tedy provésti zabezpečovací práce a podařilo se mu uklidniti i stavební komisi. Ale tím se věc nezlepšila a proto Bečka, jenž se zatím stal ministrem financí, zakoupil problematický dům pro stát, t. j. pro nejvyšší účetní kontrolní úřad. V těchto dnech ukázaly se na tomto domě nové nebezpečné trhliny, takže musilo býti ihned nařízeno vyklizení. Zvláštní na této události m. j. jest, že Nejvyšší účetní kontrolní úřad tak špatně kontroluje, že dovoluje pro sebe koupiti za státní peníze dům, hrozící zhroucením. Takový kontrolní úřad není jistou zárukou správné a podrobné kontroly státního hospodářství."

Lze pochopiti, že veřejnost má právo dověděti se pravdu. Jestliže se skutečně stala událost, jež jest zde vypsána, vrhalo by to více než zvláštní světlo na jak na ministerstvo financí tak i na Nejvyšší účetní kontrolní úřad a těžce by otřáslo důvěrou obyvatelstva v tato zařízení.

Podepsaní se tedy táží předsedy vlády:

Jste ochoten dáti tuto věc podrobně vyšetřiti a předložiti veřejnosti úplnou, pravdivou a nestrannou zprávu?

V Praze, dne 24. července 1928.

Dr. Schollich,

Wenzel, Siegl, inž. Jung, Simm, Krebs, Horpynka, Knirsch, Geyer, dr. Szüllö, Fedor, dr. Keibl, Schneider, dr. Jabloniczky, Nitsch, Gragorovits, dr. Lehnert, Matzner, dr. Koberg, Weber, inž. Kallina.

1788/IV. (překlad).

Interpelace

poslance O. Horpynky a druhů

ministrovi financí

o horší kvalifikaci německých státních zaměstnanců pro neznalost státního jazyka.

Ve všech odvětvích finanční správy množí se případy, že státní úředníci, kteří při jazykové zkoušce v r. 1926 dostali známku "částečně vyhověl", t. j. tedy částečně vyhověli, byli za onen rok kvalifikováni jako "méně vyhovující". Tento úhrnný posudek dostali úředníci, ačkoliv ve všech jiných jednotlivých bodech dostali známku "dobrou". Ba stalo se dokonce, že úhrnný posudek "méně vyhovující" byl dán úředníkům, kteří v jednotlivých bodech byli posuzováni "výtečně".

Uváží-li se, že kvalifikace "méně vyhovující" vylučuje od dosažení vyšších požitků, ba dokonce od dosažení oněch vyšších požitků, které automaticky patří po dosažení vyššího stupně téže platové třídy, stane se ihned jasným, že taková kvalifikace jest paškvilem každého právního citu a každé rovnosti při nakládání se státními úředníky.

Vytčený postup při kvalifikaci jest však nejen nemorální s čistě lidského hlediska, nýbrž také dokazuje, že kvalifikační komise, které schopným, ba dokonce výtečným úředníkům, jen proto, že tito úředníci při jazykové zkoušce částečně vyhověli, daly kvalifikaci "méně vyhovující", vůbec nedbaly důležitých zákonitých ustanovení, jež mají býti základem celé jejich činnosti při určování kvalifikace, nebo vědomě přestupujíce zákon tato ustanovení pominuly.

Vytýkaný postup příčí se dvěma platným zákonitým ustanovením.

1. Přiznání kvalifikace "méně uspokojivé" ve zmíněných případech příčí se článku 66 jazykového neřízení. Zde se praví:

"Neznalost státního jazyka jest pokládati za důvod pro přiznání kvalifikace méně uspokojivé nebo neuspokojivé nebo za důvod, aby byl soudce, úředník nebo jiný zaměstnanec... přeložen na trvalý odpočinek."

Jazykové nařízení tedy výslovně prohlásilo, že neznalost státního jazyka jest předpokladem pro posouzení "méně uspokojivé". Od této neznalosti dlužno jistě rozlišovati neúplnou znalost státního jazyka, která podle ustanovení jazykového nařízení brání jmenování do vyšší hodnostní třídy nebo propůjčení samostatného nebo vedoucího místa.

Částečná znalost státního jazyka, která jest prokázána výsledkem zkoušky "částečně vyhověl", měla by se nanejvýš posuzovati jako nenáležitá znalost ve smyslu uvedeného nařízení, rozhodně však nelze částečné znalosti státního jazyka na škodu příslušného úředníka ztotožňovati s neznalostí, aniž by tím zákon nebyl hrubě porušen.

2. vytýkaný postup při kvalifikaci příčí se však i §u 19 ještě platné pragmatiky, jenž praví:

"Kvalifikační komise mají také zvláště zřetel k nejmožnější stejnoměrnosti při posuzování úředníků."

Není jistě žádnou stejnoměrností, když na příklad český úředník se samými "dobře" v jednotlivých bodech kvalifikace dostane celkový posudek "dobrý", německý úředník pak kvalifikovaný "dobře" a "velmi dobře" a snad v jednotlivých bodech "výborně", bude kvalifikován jako "méně přiměřený" proto, poněvadž při jazykové zkoušce částečně vyhověl.

Přiznání kvalifikace "méně přiměřené" jest tedy činem úplné svévole kvalifikačních komisí a vrchní kvalifikační komise, která zamítla odvolání a zadržování vyšších požitků úplně se příčí zákonu.

Na základě toho táží se podepsaní pana ministra financí:

1. Ví pan ministr o případech výše uvedených?

2. Jest pan ministr ochoten naříditi kvalifikační komisi a vrchní kvalifikační komisi, jež jsou přece orgány vázanými zákonem, aby všem úředníkům, kteří při jazykové zkoušce "částečně vyhověli" a u nichž jiné body kvalifikace znějí "dobře" nebo ještě příznivěji, znovu přiznaly aspoň úhrnnou kvalifikaci "dobrou"?

3. Jest pan ministr ochoten naříditi, aby zvýšení požitků, které poškozeným neprávem bylo zadrženo, bylo jim co nejdříve vyplaceno?

V Praze, dne 15. září 1928.

Horpynka,

inž. Kallina, Weber, dr. Keibl, Krebs, Knirsch, Simm, Szentiványi, Nitsch, Füssy, Koczor, Matzner, dr. Koberg, Siegel, Geyer, dr. Wollschack, dr. Lehnert, dr. Schollich, Schneider, Wenzel, inž. Jung.

1788/V.

Interpelace

poslanců H. Bergmanna, Al. Tučného, F. Buřívala, B. Procházky a druhů

vládě

o zařazení Starého Města n. Sněž. do vyšší skupiny míst činovného.

Staré město n. Sněž. bylo nedopatřením zařazeno do skupiny D činovného, ač má přes 2400 obyvatel. Stalo se to proto, poněvadž při posledním sčítání bylo opomenuto několik domů. Zdejší zaměstnanectvo se proti tomu ihned ohradilo a podalo začátkem roku 1927 žádost, podepsanou všemi zaměstnanci a úřady (berním, důchodkovým, soudem, finančním inspektorátem, pohr. stráží, četnictvem, poštou i veškerým učitelstvem) prostřednictvím městského úřadu, který potvrdil, že obyvatelstva je a bylo skutečně tolik, okresní politické správě v Šumperku, která žádost vyřídila a zaslala instanční cestou ministerstvu vnitra, kde pravděpodobně žádost nevyřízena leží.

V žádosti té je též podotknuto, že místo je úžasně drahé, neboť jest navštěvováno spoustou turistů a cizinců a pak ceny se řídí více méně cenami v Německu, takže je zde následkem nerovné valuty poměrně mnohem dráže než v ostatních místech republiky.

Při posledním sčítání zde bylo napočítáno 1998 lidí omylem, ačkoliv se za války vydávalo přes 2300 chlebenek.

Z těchto důvodů táží se podepsaní vlády:

1. Jest ochotna vzhledem k vylíčeným okolnostem přeřaditi Staré Město n. Sněž. do skupiny míst C činovného státních zaměstnanců?

2. Jest ochotna sděliti podepsaným, co v této věci zařídila aneb zaříditi hodlá?

V Praze, dne 18. září 1928.

Bergmann, Tučný, Buříval, Procházka,

Slavíček, Riedl, Lanc, Červinka, Vlček, Chvojka, inž. Záhorský, Zeminová, Pechmanová, Prášek, Špatný, Netolický, Langr, Sladký, dr. Klapka, Mikuláš, Knejzlík.

1788/VI.

Interpelace

poslanců H. Bergmanna, Al. Tučného, V. Sladkého, F. Buřívala, Boh. Procházky a druhů

vládě

o přeřazení města Fryštátu do vyšší skupiny činovného.

Vládním nařízením č. 113 Sb. z. a n. z roku 1926 § 24, bylo město Fryštát zařazeno podle § 12 platového zákona do skupiny C.

Tentýž zákon dává však možnost v odst. 7 § 12, aby pro mimořádné drahotní poměry nastalo zařazení do vyšší skupiny.

Fryštát ve Slezsku je okresní město převážně průmyslové. Okres má dnes asi 142.000 obyvatelů o 4 národnostech (Čechů 50%, Poláků 26%, Němců 10%, Židů 1%, cizinců 13%), velkého politického a sociálního rozvrstvení. Jest vzdáleno asi 15 minut od lázní Darkova a 20 minut od polských hranic. Jest sídlem okresní správy politické, okresního soudu, berní správy, berního úřadu, pohraniční a celní stráže, oddělení zemského četnického velitelství a okresního četnického velitelství, četnické stanice, poštovního úřadu, 4 škol měšťanských a 4 škol obecných a to českých, polských a německých. Fryštát je z nejdražších míst nejen Slezska, avšak snad celé republiky co do bytových i životních potřeb.

Tuto drahotní tíhu nese státní zaměstnanectvo všech resortů ve Fryštátě těžce, když okresní sousední města Opava a Mor. Ostrava jsou ve skupině B a mají životní potřeby o 40% - 50% lacinější, nehledě na Prahu a Brno, které jsou ve skupině A. - Byt, sestávající z jednoho pokoje a kuchyně bez příslušenství stojí ve Fryštátě Kč 250 i více a slušný 3 pokojový byt 700 Kč měsíčně.

Textilní a konfekční nákupy ve Fryštátu pro výši cen jsou zcela vyloučeny a státní úředníci a zaměstnanci musejí nakupovati své potřeby v sousedních městech, zařazených do vyšších skupin (v Mor. Ostravě a Opavě).

Z těchto důvodů táží se podepsaní vlády:

1. Jest ochotna přeřaditi město Fryštát do skupiny míst B činovného státních zaměstnanců?

2. Jest ochotna sděliti podepsaným, co v této věci zařídila aneb učiniti hodlá?

V Praze, dne 18. září 1928.

Bergmann, Tučný, Sladký, Buříval, Procházka,

Pechmanová, Lanc, Langr, Chvojka, dr. Klapka, dr. Franke, Prášek, Slavíček, Zeminová, Netolický, Mikuláš, Knejzlík, Riedl, inž. Záhorský, Špatný, Červinka, Vlček, Hrušovský.

1788/VII.

Interpelace

poslanců Boh. Procházky, Fr. Buřívala, Al. Tučného a druhů

náměstku předsedy vlády a ministru železnic,

že nebyli ustanoveni zaměstnanci čsl. státních drah přijatí pro službu dělmistrovskou.

Ministerstvo železnic v roce 1924 a před tím se svolením ministerské rady vypsalo několik míst dělmistrovských pro dílny státních drah.

Podmínkou pro přijetí bylo stanoveno - kromě jiného - absolvování nižší státní průmyslové školy. Jednotlivá ředitelství státních drah obsadila vypsaná místa žadateli vyhovujícími všem předepsaným podmínkám a přijetí oznámila jim přípisem tohoto znění:

"Na vaši žádost udělujeme vám jedno z vypsaných míst a přijímáme vás do služeb čsl. státních drah jako zámečníka s kvalifikací dělmistrovskou.

Na požitcích obdržíte základní denní mzdu, odpovídající řečenému služebnímu místu.

Výslovně vás upozorňujeme, že budete ponechán ve službách pouze tehdy, jestliže se v době svého zácviku pro řečenou službu plně osvědčíte, nevyhovíte-li všem požadavkům, budete bezpodmínečně ze služeb vypovězen."

Doba zácviku řemeslníka přijatého pro službu dělmistrovskou jest stanovena na dva roky, po jejímž uplynutí dotyčný dělmistrem má býti jmenován. Zaměstnanci přijatí v r. 1924 nebyli však jmenováni dělmistry, poněvadž jmenovací termín zapadl již do účinnosti zákona 286/24 a jejich ustanovení mohlo býti provedeno teprve podle vládního nař. čís. 15/27.

Mezi těmito zaměstnanci jest několik jedinců, kteří vystoupili ze třetí třídy školy občanské před uplynutím školního roku.

Do vydání vlád. nař. č. 15/27 nebyla takováto okolnost na závadu pro přijetí, neboť výlučně bylo požadováno jen absolvování nižší státní průmyslové školy. Ministerstvo železnic neustanovilo nyní však žádného z těchto zaměstnanců, odvolávajíc se na § 23, odst. 2. vlád. nař. čís. 15/27, podle kterého mají vykázati kromě absolvování nižší státní průmyslové školy ještě úplné vychození třetí třídy školy občanské.

Podepsaní podotýkají, že zaměstnanci ti byli přijati výlučně jen pro službu dělmistrovskou, tuto po několik nepřetržitě konají a pro ní zcela se osvědčili, neboť jinak byli by propuštěni.

Okolnost, že vládní nařízení čís. 15/27 změnilo podmínky pro ustanovení zaměstnanců dělmistry, nemůže býti v tomto případě rozhodující, neboť jest zde vzájemná úmluva, kterou železniční správa jest povinna dodržeti, když druhá strana stanovené podmínky neporušila. Ministerstvo železnic svým stanoviskem způsobuje postiženým křivdu provázenou těžkou materiální škodou, neboť honorování jsou jako dělníci, ač konají trvale plně kvalifikovanou službu dělmistrovskou.

Podepsaní proto se táží:

1. Ví vláda československá a p. ministr železnic, že správa železniční odpírá zaměstnancům přijatým pro službu dělmistrovskou ustanovení přes písemný závazek jim daný.

2. Co hodlá vláda československá a p. ministr železnic učiniti na odstranění příkoří postižených zaměstnanců.

V Praze, dne 20. září 1928.

Procházka, Buříval, Tučný,

Slavíček, Bergmann, Knejzlík, Mikuláš, dr. Uhlíř, Chvojka, Vlček, Langr, Pechmanová, Moudrý, Zeminová, Lanc, Sladký, Červinka, Prášek, dr. Klapka, David, Špatný.


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP