II. volební období. | 6. zasedání. |
I. posl. dr. Schollicha a druhů min. vnitra o událostech
při slavnosti Kulturního svazu v Hošťálkovicích
dne 22. července 1928,
II. posl. dr. Schollicha s druhů min. železnic o bídné
dopravě na místní dráze Suchdol nad
Odrou - Budišov nad Budišovkou a na místní
dráze Suchdol nad Odrou - Fulnek,
III. posl. dr. Schollicha a druhů předsedovi vlády
o stavu domu zakoupeného pro Nejvyšší
účetní kontrolní úřad,
IV. posl. Horpynky a druhů min. financí o horší
kvalifikaci německých státních zaměstnanců
pro neznalost státního jazyka,
V. posl. Bergmanna, Tučného, Buřívala,
Procházky a druhů vládě o zařazení
Starého Města n./Sněž. do vyšší
skupiny míst činovného,
VI. posl. Bergmanna, Tučného, Sladkého, Buřívala,
procházky a druhů vládě o přeřazení
města Fryštátu do vyšší skupiny
činovného,
VII. posl. Procházky, Buřívala, Tučného
a druhů náměstku předsedy vlády
republiky Československé a ministru železnic,
že nebyli ustanoveni zaměstnanci čsl. státních
drah přijati pro službu dělmistrovskou,
VIII. posl. inž. Nečase, dra Czecha a soudr. vládě
o událostech v Boroňavě u Hustu na Podkarpatské
Rusi.
IX. posl. Bergmanna a druhů ministru vnitra o počínání
četnického nadporučíka Jiráska,
velitele četnického oddělení v Humenném,
X. posl. Bergmanna a druhů min. vnitra o novém předpisu
o dovolených četnictva,
XI. posl. dra Schollicha a druhů min. financí o
hromadné diskvalifikaci slezských finančních
úředníků,
XII. posl. dra Czecha, inž. Nečase a soudr. vládě
o událostech v Boroňavě u Hustu na Podkarpatské
Rusi,
XIII. posl. dra Schollicha a druhů min. vnitra a min. školství
a národní osvěty o zřízení
české menšinové školy v horním
Benešově a jinde,
XIV. posl. dra Schollicha a druhů min. spravedlnosti o
zabavení časopisu "Deutsche Volkszeitung für
das Kuhländchen" v Novém Jičíně,
XV. posl. dra Schollicha a druhů min. vnitra o činnosti
četnictva na Hlučínsku,
XVI. posl. Horpynky, dra Schollicha, inž. Junga a druhů
min. vnitra o chování hlučínské
okresní politické správa k tamním
německým tělocvičným spolkům,
XVII. posl. Geyera a druhů vládě, aby město
Vejprty bylo přeřazeno ze skupiny C do skupiny B
činovného státních úředníků,
zaměstnanců a učitelů.
Místní skupina německého Kulturního
svazu v Hošťálkovicích na Hlučínsku
uspořádala v neděli dne 22. července
letní slavnost, kterou moravsko-ostravské policejní
ředitelství po jakémsi váhání
konečně přece povolilo výměrem
ze dne 17. července. Ku podivu policejní ředitelství
povolilo také "Národnímu sdružení"
pořádání slavnosti téhož
dne a v tutéž hodinu, z čehož jest již
dostatečně jasno, že od počátku
byl zde úmysl překážeti německé
slavnosti a způsobiti srážku. Ostatně
Češi již dříve hrozili a ohlašovali,
že německá slavnost bude za všech okolností
překažena. Úřad, věda o těchto
pohrůžkách, měl se postarati, aby pokoj
a řád nebyl rušen a aby byl zajištěn
klidný vývoj slavnosti. Když masy Němců,
přicházejících z Petříkovic,
Dolního Benešova, Dolních Studének,
Vítkovic atd., zvěděly o české
slavnosti, byl slavnostní průvod na naléhání
správy Kulturního svazu odřeknut, aby nedošlo
ke srážkám s Čechy. Němci odebrali
se na místo slavnosti, kde hudba zahrála několik
kousků. Všechno šlo v nejlepším pořádku,
když se náhle dostavil policejní komisař
s několika četníky a tajnými policisty,
hudbu zastavil a pořadateli prohlásil, že slavnost
je zakázána, poněvadž se nepostupovalo
podle programu. Zákaz odůvodňoval tím,
že se nekonal slavnostní průvod, který
však byl odřeknut jen z důvodů bezpečnosti.
Němci byli tímto nehorázným "odůvodněním"
bezmezně rozčileni a rozčilení vzrostlo
ještě vyzývavým chováním
přítomných fašistů a orlů.
Četní tajní policisté a fašisté
pustili se do odcházejících skupin Němců,
při čemž fašisté bez překážky
osobovali si práva policie a zatkli několik Němců
nebo jinak je obtěžovali. Že se to nedělo
hladce, jest samozřejmé. Jeden fašista dostal
za svou nevyžádanou činnost náležitě
zaplaceno hned na místě. Tyto přehmaty soukromých
lidí, jež četnictvo a policejní komisař
trpěli, zvýšily rozčilení k bodu
varu. Jen rozhodnému zásahu okresního předsedy
Dworoka dlužno děkovati, že bylo zabráněno
krveprolití. Německý sociálně-demokratický
náměstek starosty z Hošťálkovic
Ondra poukázal policejnímu komisaři velmi
důrazně na všechny tyto nezákonitosti,
než jakákoliv vysvětlení o důvodech
zatýkání byla odepřena.
Na naléhání pořadatelů většina
cizích účastníků slavnosti
opustila Hošťálkovice v klidu a pořádku.
Němci odjíždějící vlaky
odešli do Teichmannova hostince ležícího
stranou od místa slavnosti. Ale ani tam nemělo se
jim dostati klidu. Brzy poté přišli fašisté,
provázeni tajnými policisty, a hledali asi příležitost,
aby vydráždili přítomné Němce
k nerozvážnostem, což se jim však nepodařilo.
Konečně přišel také policejní
komisař do tohoto hostince, kde rozbil svůj hlavní
stan, kdežto tajní policisté se roztahovali
u národního stolu mezi fašisty a po namáhavé
službě si dopřávali u sklenky. Němci
ošklivíce si špiclování opustili
pak také toto místo a odešli do soukromé
zahrady, kde setrvali až do odjezdu vlaků zpívajíce.
Přes to, že večer již většina
účastníků odešla nebo odjela,
na naléhání policejního komisaře
přijelo ještě několik ostravských
policistů v automobilech. Večer prohlásil
policejní komisař předsedovi hošťálkovické
místní skupiny, že se zamýšlený
taneční věneček může konati,
ale jen s podmínkou, že se ho nesmí zúčastniti
žádný cizí člověk. Tato
zvláštní nabídka byla ovšem ihned
odmítnuta, poněvadž by bylo jistě došlo
ke srážkám s Čechy.
Schůzi, kterou ihned po zákazu slavnosti svolal
okresní předseda podle §u 2, policejní
komisař bez udání důvodů rozpustil
a zabavil listinu přítomných.
Že fašisté a orli, kteří zde holdovali
svému divokému řádění,
přišli na tuto slavnost dobře připraveni,
dokazuje to, že u jednoho zadrženého orla byly
zabaveny hned dva gumové obušky. Jest tedy jasno,
kdo pomýšlel na násilnosti.
Pro tento stav věcí žádají podepsaní
přísné a nestranné vyšetření
a táží se pana ministra vnitra:
1. Jste ochoten ihned tuto věc vyšetřiti a
výsledek bez obalu oznámiti veřejnosti?
2. Jak bylo možno uděliti povolení k pořádání
české vzdoroslavnosti v téže době?
3. Proč nebylo učiněno náležité
opatření na ochranu německých účastníků
slavnosti a k zachování pokoje a pořádku?
4. Jakým právem byla původně povolená
slavnost zakázána a to s nesmyslným odůvodněním,
že dobrovolné odřeknutí slavnostního
průvodu, k němuž došlo pro hrozivé
chování Čechů a jež bylo vítané,
bylo svévolnou změnou povoleného programu?
5. Proč bylo mlčky trpěno vyzývavé
chování přítomných fašistů
a orlů, aniž se také proti nim zakročilo
se vší přísností zákona?
6. Jste ochoten viníky co nejpřísněji
potrestati, především pak pohnati k odpovědnosti
úředníky, kteří povolili českou
vzdoroslavnost a zcela nedostatečně se postarali
o zachování pokoje a pořádku?
7. Jste ochoten postarati se pro příště,
aby se také na Hlučínsku mohly konati nevinné
německé slavnosti, nejsouce obtěžováni
Čechy?
8. Jste ochoten zrušiti dosavadní neoprávněné
výjimečné postavené Hlučínska
a zanechati všeho úsilí o odnárodnění
německého živlu v tomto území,
k němuž již po léta pracuje vláda
a její orgány?
V Praze, dne 13. září 1928.
Nynější rozsah a stav nádraží
stanice Vítkov - Janské Koupele na místní
dráze Suchdol - Budišov nevyhovuje dnešním
dopravním poměrům a dopravní potřebě.
Od vystavení a otevření místní
dráhy Suchdol - Budišov neprováděla
se v době 40 let vůbec nijaká zlepšení,
nemluvě vůbec o dopravně-technických
zlepšeních nebo rozšířeních
pro bezvadné odbavování nákladní
a osobní dopravy.
Doba jízdy nebo vlastně rychlost jízdy zůstala
po otevření této trati místní
dráhy beze změny. Uváží-li se
, že ke zdolání tratě jen 26 km dlouhé
do Vítkova nebo 24 km do konečné stanice
Budišova jest zapotřebí 11/2
hodiny nebo 2.05 hod., musí každý rozumný
člověk prohlásiti, že takový
veřejný dopravní prostředek dnešním
požadavkům dopravy nevyhovuje a jistě není
na výši doby.
Nejen neobyčejně pomalé, hlemýždí
tempo jízdy, nýbrž i osobní vozy, jichž
se na této trati užívá k dopravě,
jsou velice primitivní soustavy a podle všeobecného
mínění jedoucího obecenstva nelze
jich užíti na jiných železničních
tratích. Dveře a okna těchto vagonů
se často vůbec nezavírají, záchody
pak nevyhovují ani nejprimitivnějším
zdravotnicko-hygienickým požadavkům.
Další nevýhodou jest, že jezdí
jen smíšené vlaky. Bylo by přece mnohem
účelnější a více by vyhovovalo
dnešním dopravním požadavkům, kdyby
jezdily jen čistě osobní vlaky a čistě
nákladní vlaky. Tím by se jednak zkrátily
zastávky v jednotlivých stanicích, poněvadž
by nebylo posunování, jež se po každé
provádí, aby byly odstaveny nákladní
vozy nebo zařazeny prázdné nebo naložené
vozy. I jedoucí obecenstvo bylo by zbaveno muk otřásání
při posunování.
Takovým rozdělením dosáhlo by se snadno
rychlejší dopravy a bylo by lze dosíci zkrácení
jízdní doby nejméně o 40 - 60 %. I
přípoje k vlakům na hlavních tratích
směrem k Ostravě, Praze, Brnu a Vídni byly
by značně lepší a výhodnější.
Doprava zboží a nákladů na nádraží
ve Vítkově a také jiných stanicích,
o které tu jde, konala by se mnohem účelněji,
rychleji a nerušeněji. Ovšem vítkovské
nádraží musilo by býti rozšířeno
dvěma novými odstavnými kolejemi, což
pro nynější příznivou prostornost
není nesnadno a jest možno bez značných
výdajů. Odjezd z dráhy a dovoz na dráhu
byl by podstatně usnadněn a podporován, což
by se znovu projevilo větším provozním
výsledkem železniční správy a
s druhé strany bylo by to značnou národohospodářskou
výhodou pro všechny vrstvy obyvatelstva.
Provozní výsledek dráhy Suchdol - Budišov
jest velice aktivní, nelze tedy naprosto pochopiti, že
by se uvedené změny a dopravně-technická
zlepšení nedala provésti.
Tím by zmlkly neustálé stížnosti
příjemců zboží do opožděného
odesílání vozových zásilek
již v Suchdole stojících, doprava zboží
a nákladů by skorem vůbec nevázla
a nastal by neobyčejný vzestup průmyslu,
živností a zemědělství, což
by zase bylo ve prospěch veškerenstva a železniční
správy. Tato opatření a dopravně-technická
zlepšení jsou z čistě obchodního
stanoviska naléhavě potřebná a nezbytně
nutná, aby byl zvýšen provozní výsledek
této místní dráhy.
Stejné poměry jako na místní dráze
Suchdol - Budišov jsou i poměry na místní
dráze Suchdol - Fulnek.
Na základě tohoto stavu věcí táží
se podepsaní pana ministra železnic: Jste ochoten:
1. dáti podrobně prozkoumati poměry na místních
drahách Suchdol - Budišov a Suchdol - Fulnek?
2. ke zrychlení dopravy osob a nákladů naříditi,
aby se úplně oddělila osobní doprava
od nákladní, aby nejezdily jako dosud smíšené
vlaky a aby jezdily čistě osobní a čistě
nákladní vlaky?
3. není-li to právě možno, naříditi,
aby pro osobní dopravu na těchto tratích
byly zavedeny motorové vlaky, čímž by
se značně zkrátila doba jízdy a podstatně
zjednodušila a usnadnila doprava zboží a nákladu
jakož i provoz?
4. naříditi, aby se ihned počalo rozšiřovati
nádraží vítkovské stavbou dvou
nových kolejí jen proto, aby se nerušeně
mohla konati doprava zboží a nákladů
jakož i provoz?
5. naříditi, aby se konečně zahájila
dávno zamýšlená stavba železničního
spojení Budišov - Dvorce - Moravský Beroun,
poněvadž stavba této neobyčejně
důležité železniční spojky
jest naléhavým a nezbytně potřebným
národohospodářským požadavkem
všech obcí soudních okresů vítkovského,
oderského, budišovského, dvoreckého
a berounského a byla by významnou dopravně
technickou úlevou pro dopravu osob a nákladů?
V Praze, dne 30. srpna 1928.
"Národní práce" uveřejnila
v těchto dnech zprávu, která rozhodně
vyžaduje, aby jí vláda vysvětlila. Píše
m. j.: "Podnikatel staveb inž. Bečka provedl
kdysi na jistém domu ve Štěpánské
ulici v Praze nepředloženě a špatně
nástavbu. Když byla dvě nová patra hotova,
ukázalo se, že dům hrozí zhroucením
a že teda Bečka bude musiti majetníku domu
nahraditi škodu z toho povstalou. Bečka dal tedy provésti
zabezpečovací práce a podařilo se
mu uklidniti i stavební komisi. Ale tím se věc
nezlepšila a proto Bečka, jenž se zatím
stal ministrem financí, zakoupil problematický dům
pro stát, t. j. pro nejvyšší účetní
kontrolní úřad. V těchto dnech ukázaly
se na tomto domě nové nebezpečné trhliny,
takže musilo býti ihned nařízeno vyklizení.
Zvláštní na této události m.
j. jest, že Nejvyšší účetní
kontrolní úřad tak špatně kontroluje,
že dovoluje pro sebe koupiti za státní peníze
dům, hrozící zhroucením. Takový
kontrolní úřad není jistou zárukou
správné a podrobné kontroly státního
hospodářství."
Lze pochopiti, že veřejnost má právo
dověděti se pravdu. Jestliže se skutečně
stala událost, jež jest zde vypsána, vrhalo
by to více než zvláštní světlo
na jak na ministerstvo financí tak i na Nejvyšší
účetní kontrolní úřad
a těžce by otřáslo důvěrou
obyvatelstva v tato zařízení.
Podepsaní se tedy táží předsedy
vlády:
Jste ochoten dáti tuto věc podrobně vyšetřiti
a předložiti veřejnosti úplnou, pravdivou
a nestrannou zprávu?
V Praze, dne 24. července 1928.
Ve všech odvětvích finanční správy
množí se případy, že státní
úředníci, kteří při
jazykové zkoušce v r. 1926 dostali známku "částečně
vyhověl", t. j. tedy částečně
vyhověli, byli za onen rok kvalifikováni jako "méně
vyhovující". Tento úhrnný posudek
dostali úředníci, ačkoliv ve všech
jiných jednotlivých bodech dostali známku
"dobrou". Ba stalo se dokonce, že úhrnný
posudek "méně vyhovující"
byl dán úředníkům, kteří
v jednotlivých bodech byli posuzováni "výtečně".
Uváží-li se, že kvalifikace "méně
vyhovující" vylučuje od dosažení
vyšších požitků, ba dokonce od dosažení
oněch vyšších požitků, které
automaticky patří po dosažení vyššího
stupně téže platové třídy,
stane se ihned jasným, že taková kvalifikace
jest paškvilem každého právního
citu a každé rovnosti při nakládání
se státními úředníky.
Vytčený postup při kvalifikaci jest však
nejen nemorální s čistě lidského
hlediska, nýbrž také dokazuje, že kvalifikační
komise, které schopným, ba dokonce výtečným
úředníkům, jen proto, že tito
úředníci při jazykové zkoušce
částečně vyhověli, daly kvalifikaci
"méně vyhovující", vůbec
nedbaly důležitých zákonitých
ustanovení, jež mají býti základem
celé jejich činnosti při určování
kvalifikace, nebo vědomě přestupujíce
zákon tato ustanovení pominuly.
Vytýkaný postup příčí
se dvěma platným zákonitým ustanovením.
1. Přiznání kvalifikace "méně
uspokojivé" ve zmíněných případech
příčí se článku 66 jazykového
neřízení. Zde se praví:
"Neznalost státního jazyka jest pokládati
za důvod pro přiznání kvalifikace
méně uspokojivé nebo neuspokojivé
nebo za důvod, aby byl soudce, úředník
nebo jiný zaměstnanec... přeložen na
trvalý odpočinek."
Jazykové nařízení tedy výslovně
prohlásilo, že neznalost státního jazyka
jest předpokladem pro posouzení "méně
uspokojivé". Od této neznalosti dlužno
jistě rozlišovati neúplnou znalost státního
jazyka, která podle ustanovení jazykového
nařízení brání jmenování
do vyšší hodnostní třídy
nebo propůjčení samostatného nebo
vedoucího místa.
Částečná znalost státního
jazyka, která jest prokázána výsledkem
zkoušky "částečně vyhověl",
měla by se nanejvýš posuzovati jako nenáležitá
znalost ve smyslu uvedeného nařízení,
rozhodně však nelze částečné
znalosti státního jazyka na škodu příslušného
úředníka ztotožňovati s neznalostí,
aniž by tím zákon nebyl hrubě porušen.
2. vytýkaný postup při kvalifikaci příčí
se však i §u 19 ještě platné pragmatiky,
jenž praví:
"Kvalifikační komise mají také
zvláště zřetel k nejmožnější
stejnoměrnosti při posuzování úředníků."
Není jistě žádnou stejnoměrností,
když na příklad český úředník
se samými "dobře" v jednotlivých
bodech kvalifikace dostane celkový posudek "dobrý",
německý úředník pak kvalifikovaný
"dobře" a "velmi dobře" a snad
v jednotlivých bodech "výborně",
bude kvalifikován jako "méně přiměřený"
proto, poněvadž při jazykové zkoušce
částečně vyhověl.
Přiznání kvalifikace "méně
přiměřené" jest tedy činem
úplné svévole kvalifikačních
komisí a vrchní kvalifikační komise,
která zamítla odvolání a zadržování
vyšších požitků úplně
se příčí zákonu.
Na základě toho táží se podepsaní
pana ministra financí:
1. Ví pan ministr o případech výše
uvedených?
2. Jest pan ministr ochoten naříditi kvalifikační
komisi a vrchní kvalifikační komisi, jež
jsou přece orgány vázanými zákonem,
aby všem úředníkům, kteří
při jazykové zkoušce "částečně
vyhověli" a u nichž jiné body kvalifikace
znějí "dobře" nebo ještě
příznivěji, znovu přiznaly aspoň
úhrnnou kvalifikaci "dobrou"?
3. Jest pan ministr ochoten naříditi, aby zvýšení
požitků, které poškozeným neprávem
bylo zadrženo, bylo jim co nejdříve vyplaceno?
V Praze, dne 15. září 1928.
Staré město n. Sněž. bylo nedopatřením
zařazeno do skupiny D činovného, ač
má přes 2400 obyvatel. Stalo se to proto, poněvadž
při posledním sčítání
bylo opomenuto několik domů. Zdejší
zaměstnanectvo se proti tomu ihned ohradilo a podalo začátkem
roku 1927 žádost, podepsanou všemi zaměstnanci
a úřady (berním, důchodkovým,
soudem, finančním inspektorátem, pohr. stráží,
četnictvem, poštou i veškerým učitelstvem)
prostřednictvím městského úřadu,
který potvrdil, že obyvatelstva je a bylo skutečně
tolik, okresní politické správě v
Šumperku, která žádost vyřídila
a zaslala instanční cestou ministerstvu vnitra,
kde pravděpodobně žádost nevyřízena
leží.
V žádosti té je též podotknuto,
že místo je úžasně drahé,
neboť jest navštěvováno spoustou turistů
a cizinců a pak ceny se řídí více
méně cenami v Německu, takže je zde
následkem nerovné valuty poměrně mnohem
dráže než v ostatních místech republiky.
Při posledním sčítání
zde bylo napočítáno 1998 lidí omylem,
ačkoliv se za války vydávalo přes
2300 chlebenek.
Z těchto důvodů táží se
podepsaní vlády:
1. Jest ochotna vzhledem k vylíčeným okolnostem
přeřaditi Staré Město n. Sněž.
do skupiny míst C činovného státních
zaměstnanců?
2. Jest ochotna sděliti podepsaným, co v této
věci zařídila aneb zaříditi
hodlá?
V Praze, dne 18. září 1928.
Vládním nařízením č.
113 Sb. z. a n. z roku 1926 § 24, bylo město Fryštát
zařazeno podle § 12 platového zákona
do skupiny C.
Tentýž zákon dává však možnost
v odst. 7 § 12, aby pro mimořádné drahotní
poměry nastalo zařazení do vyšší
skupiny.
Fryštát ve Slezsku je okresní město
převážně průmyslové. Okres
má dnes asi 142.000 obyvatelů o 4 národnostech
(Čechů 50%, Poláků 26%, Němců
10%, Židů 1%, cizinců 13%), velkého
politického a sociálního rozvrstvení.
Jest vzdáleno asi 15 minut od lázní Darkova
a 20 minut od polských hranic. Jest sídlem okresní
správy politické, okresního soudu, berní
správy, berního úřadu, pohraniční
a celní stráže, oddělení zemského
četnického velitelství a okresního
četnického velitelství, četnické
stanice, poštovního úřadu, 4 škol
měšťanských a 4 škol obecných
a to českých, polských a německých.
Fryštát je z nejdražších míst
nejen Slezska, avšak snad celé republiky co do bytových
i životních potřeb.
Tuto drahotní tíhu nese státní zaměstnanectvo
všech resortů ve Fryštátě těžce,
když okresní sousední města Opava a
Mor. Ostrava jsou ve skupině B a mají životní
potřeby o 40% - 50% lacinější, nehledě
na Prahu a Brno, které jsou ve skupině A. - Byt,
sestávající z jednoho pokoje a kuchyně
bez příslušenství stojí ve Fryštátě
Kč 250 i více a slušný 3 pokojový
byt 700 Kč měsíčně.
Textilní a konfekční nákupy ve Fryštátu
pro výši cen jsou zcela vyloučeny a státní
úředníci a zaměstnanci musejí
nakupovati své potřeby v sousedních městech,
zařazených do vyšších skupin (v
Mor. Ostravě a Opavě).
Z těchto důvodů táží se
podepsaní vlády:
1. Jest ochotna přeřaditi město Fryštát
do skupiny míst B činovného státních
zaměstnanců?
2. Jest ochotna sděliti podepsaným, co v této
věci zařídila aneb učiniti hodlá?
V Praze, dne 18. září 1928.
Ministerstvo železnic v roce 1924 a před tím
se svolením ministerské rady vypsalo několik
míst dělmistrovských pro dílny státních
drah.
Podmínkou pro přijetí bylo stanoveno - kromě
jiného - absolvování nižší
státní průmyslové školy. Jednotlivá
ředitelství státních drah obsadila
vypsaná místa žadateli vyhovujícími
všem předepsaným podmínkám a
přijetí oznámila jim přípisem
tohoto znění:
"Na vaši žádost udělujeme vám
jedno z vypsaných míst a přijímáme
vás do služeb čsl. státních drah
jako zámečníka s kvalifikací dělmistrovskou.
Na požitcích obdržíte základní
denní mzdu, odpovídající řečenému
služebnímu místu.
Výslovně vás upozorňujeme, že
budete ponechán ve službách pouze tehdy, jestliže
se v době svého zácviku pro řečenou
službu plně osvědčíte, nevyhovíte-li
všem požadavkům, budete bezpodmínečně
ze služeb vypovězen."
Doba zácviku řemeslníka přijatého
pro službu dělmistrovskou jest stanovena na dva roky,
po jejímž uplynutí dotyčný dělmistrem
má býti jmenován. Zaměstnanci přijatí
v r. 1924 nebyli však jmenováni dělmistry,
poněvadž jmenovací termín zapadl již
do účinnosti zákona 286/24 a jejich ustanovení
mohlo býti provedeno teprve podle vládního
nař. čís. 15/27.
Mezi těmito zaměstnanci jest několik jedinců,
kteří vystoupili ze třetí třídy
školy občanské před uplynutím
školního roku.
Do vydání vlád. nař. č. 15/27
nebyla takováto okolnost na závadu pro přijetí,
neboť výlučně bylo požadováno
jen absolvování nižší státní
průmyslové školy. Ministerstvo železnic
neustanovilo nyní však žádného
z těchto zaměstnanců, odvolávajíc
se na § 23, odst. 2. vlád. nař. čís.
15/27, podle kterého mají vykázati kromě
absolvování nižší státní
průmyslové školy ještě úplné
vychození třetí třídy školy
občanské.
Podepsaní podotýkají, že zaměstnanci
ti byli přijati výlučně jen pro službu
dělmistrovskou, tuto po několik nepřetržitě
konají a pro ní zcela se osvědčili,
neboť jinak byli by propuštěni.
Okolnost, že vládní nařízení
čís. 15/27 změnilo podmínky pro ustanovení
zaměstnanců dělmistry, nemůže
býti v tomto případě rozhodující,
neboť jest zde vzájemná úmluva, kterou
železniční správa jest povinna dodržeti,
když druhá strana stanovené podmínky
neporušila. Ministerstvo železnic svým stanoviskem
způsobuje postiženým křivdu provázenou
těžkou materiální škodou, neboť
honorování jsou jako dělníci, ač
konají trvale plně kvalifikovanou službu dělmistrovskou.
Podepsaní proto se táží:
1. Ví vláda československá a p. ministr
železnic, že správa železniční
odpírá zaměstnancům přijatým
pro službu dělmistrovskou ustanovení přes
písemný závazek jim daný.
2. Co hodlá vláda československá a
p. ministr železnic učiniti na odstranění
příkoří postižených zaměstnanců.
V Praze, dne 20. září 1928.