V obci Boroňavě u Hustu na Podkarpatské Rusi
došlo 8. t. m. k tak zv. razzii hustské policie, při
níž bylo asi 40 osob ztýráno. O vážnosti
zranění a způsobu týrání
svědčí fotografické snímky
ztlučených lidí a příslušná
lékařská vysvědčení.
Podle sdělení novinářských
zpráv polooficielního tisku zemského úřadu
pro Podkarpatskou Rus použito bylo trestní policejní
expedice do obce Boroňavy proto, že policejní
komisařství v Hustu ani četné policejní
hlídky do obce posílané nemohly domněle
zabrániti násilnostem, páchaným v
obci částí obyvatelstva. Ničení
úrody, krádeže, loupeže a pustošení
domů i zahrad bylo podle těchto poloúředních
sdělení v Boroňavě na denním
pořádku.
Podle zpráv jiných listů byla sdělení
o neustálých loupežích a násilnostech
v Boroňavě dodatečně uměle
vykonstruována, ježto takové zločiny
nejsou možny v právním a spořádaném
státě. Podle těchto neoficielních
zpráv šlo při uspořádání
této kárné selské expedice o předvolební
manévr republikánské strany, která
takto chtěla hrůzou působiti na obyvatelstvo
Podkarpatské Rusi.
Ježto zprávy z Boroňavy si odporují
a ježto použití policistů převlečených
do civilu a provádějících za tak mimořádných
poměrů kárnou expedici odporuje platným
předpisům a nařízením, žádají
podepsaní:
1. Aby bylo vyšetřeno, jak je možno, že
docházelo v blízkosti největšího
města na východě republiky k soustavným
loupežím a k nezákonnostem, jak je popisuje
nyní, po krvavých událostech v Boroňavě,
polooficielní orgán zemského úřadu
v Užhorodě "Podkarpatské Hlasy",
doslovně takto:
"Staly se případy, že neznámými
pachateli byla zničena celá úroda na polích
a zahradách, rozbity vozy a hospodářské
nářadí, zničeny střechy na
domech, ploty u zahrad, vytlučena okna, zpustošeny
ovocné sady a lesy, klidní občané
byli přepadáváni na veřejných
cestách, krádeže a loupeže udržovaly
v hrůze většinu osadníků, školní
mládež byla štvána proti státu,
v kostele došlo ke zesměšňování
církevních obřadů a řecko-katolický
místní farář byl zbit na veřejné
ulici"... "Na policejní komisařství
docházely četné deputace občanů
boroňavských a věci došly tak daleko,
že četní vážení občané
zabývali se myšlenkou z obce se vystěhovati,
poněvadž tvrdili, že nejsou tam jisti životem.
Policejní komisařství namáhalo se
všemožně těmto násilnostem zabrániti,
bohužel však s výsledky celkem nepatrnými,
poněvadž i když podařilo se někoho
přistihnouti, nedostavil se poškozený občan
k úřadu ani k soudu, aby vydal svědectví,
poněvadž se obával pomsty. Ani četné
policejní hlídky, do obce vysílané,
nemohly násilnostem zabránit, poněvadž
obyčejně, jakmile hlídka z obce odešla,
došlo ihned k nějakému násilí
a pachatel obyčejně nebyl přistižen,
poněvadž poškozený ze strachu před
pomstou raději upustil od svědectví."
2. Odpovídají-li tyto údaje pravdě,
jak je možno, že odpovědné úřady
na Podkarpatské Rusi nepožádaly o zesílení
bezpečnostních orgánů pro zjednání
pořádku a obnovu zákonného stavu v
obci?
3. Proč bylo použito policie z Hustu za tak zcela
mimořádných poměrů, kdo dal
výzvu k vyslání trestní selské
expedice, z čí iniciativy došlo vůbec
k vydání rozkazu a jaký přímý
rozkaz udělen byl před odchodem do Boroňavy
členům vysílaní selské trestní
expedice, provádějícím razzii?
4. Jsou-li autentická lékařská vysvědčení
o ztýrání občanů v Boroňavě
8. t. m. a fotografie do krvava ztlučených lidí,
jak byly uveřejněny v tisku a předloženy
i v parlamentě?
5. Proč nebyli viníci v Boroňavě,
existují-li skutečně, zatčeni podle
zákonných předpisů a předvedeni
příslušným úřadům?
6. Jaká opatření míní vláda
podniknouti, aby v budoucnosti bylo zabráněno pořádání
těchto tak zv. kárných nebo trestních
selských expedicí?
V Praze, dne 18. září 1928.
Velitel četnického oddělení v Humenném,
nadporučík Jirásek, vydal dne 14. dubna 1928
pod čís. j. 570 tento rozkaz:
"V poslední době se příslušníci
velitelství oddělení nehlásí
při příchodu do Humenného u velitelství
četnického oddělení a proto se nařizuje,
aby každý příslušník oddělení,
který ať již služebně nebo mimoslužebně
přijde do Humenného, hlásil se vždy
u velitele oddělení.
Za nepřítomnosti velitele oddělení
hlásí se u okresního četnického
velitelství, po případě u velitele
stanice. Na četnické stanici v Humenném bude
veden zvláštní seznam cizinců, do něhož
každý, kdo se hlásí, sám zapíše
příchod a odchod z Humenného. V poznámce
uvede, zda je v místě služebně nebo
mimoslužebně."
Rozkaz tento neodpovídá výnosu ministerstva
vnitra č. 26.417 z r. 1920, jímž bylo takové
hlášení předepsáno jen pro ty
případy, kdy příslušník
četnictva se zdrží v místě déle
než 3 dny. Tento rozkaz neodpovídá také
novénu, od 1. ledna 1929 platnému předpisu
o dovolených četnických gážistů,
vydanému výnosem ministerstva vnitra pod č.
49.401 z r. 1928, jímž je taktéž takové
hlášení předepsáno jen pro ty
případy, kdy četník se v místě
zdrží déle než tři dny.
Četničtí gážisté, dislokovaní
v nekulturních krajích kol Humenného, používají
k obstarávání životních potřeb
výhody §u 21 kasárenského předpisu
ke krátkým dovoleným na 18 hodin a nemají
v humenném času, aby vyhověli citovanému
rozkazu nadporučíka Jiráska. Nadporučík
Jirásek tímto rozkazem porušuje i právo
četnických gážistů na krátkou
dovolenou na př. k návštěvě u
lékaře a vydává četnické
gážisty nebezpečí, že budou trestáni
pro neuposlechnutý rozkaz vojenským soudem, když
pro nedostatek času mezi příjezdem a odjezdem
vlaku citovanému rozkazu nevyhoví.
Nadporučík Jirásek zneužívá
podobných hlášení k osobním šikanám
a nemístným poznámkám, jako: "Zas
už jste sem přijel chlastat?" nebo "Člověče,
vy se mi tu pořád flákáte!",
jež jsou důstojníka a četnických
gážistů nedůstojna. Ježto nadporučík
Jirásek samovolně porušuje výnosy ministerstva
vnitra, aby zkrátil práva četnických
gážistů, a osvojil si zacházeti s podřízenými
po vzoru rakouské květomluvy kasárenského
dvora, poněvadž četnickým gážistům
není dáma možnost, aby si do takového
porušování svých práv nebo do
tak nedůstojného s nimi zacházení
stěžovali, nechtějí-li se vydati do
nemilosti tohoto četnického důstojníka,
táží se podepsaní pana ministra vnitra:
1. Jest pan ministr vnitra ochoten naříditi, aby
citovaný rozkaz velitele četnického oddělení
v Humenném byl odvolán, a aby tento velitel s podřízenými
zacházel rozumně, lidsky a slušně?
2. Jest pan ministr ochoten sděliti podepsaným,
co v této věci učinil aneb zaříditi
hodlá?
V Praze, dne 19. září 1928.
Výnosem ministerstva vnitra čís. 49041/28
byl vydán nový "Předpis o dovolených
četnictva", jehož 1. § praví: "Na
udělení dovolené není právního
nároku. Dovolená může být udělena
jen tehdy, dovoluje-li toho zájem služby, a může
býti kdykoliv, vyžadují-li toho důležité
zájmy služební, odvolána, přerušena
nebo jinak upravena."
Těmito ustanoveními porušilo ministerstvo vnitra
platné zákony v těchto směrech:
Platový zákon (č. 103/26) pozměnil
§em 23 § 43 služební pragmatiky a §em
35 § 174 služeb. pragmatiky jen pokud se týká
nároku na minimální dovolenou a nezakazuje,
aby byla zaměstnancům poskytována dovolená
delší. Platový zákon nedotkl se tedy
právního nároku na dovolenou státních
zaměstnanců.
Právně byl nárok na dovolenou příslušníkům
četnictva přiznám výnosem ministerstva
vnitra ze dne 4. srpna 1920, č. 26417. právní
nárok na dovolenou příslušníkům
četnictva je tudíž "nabytým právem"
se stejným podkladem, jako je nárok ostatních
státních zaměstnancům opřen
o §y 43 a 174 služ. pragmatiky.
Právní nárok osob četnických
je nezměnitelným nabytým právem podle
důvodové zprávy sociálně politického
výboru k zákonu č. 103/26, v níž
výslovně se praví: "V souhlase s vládní
důvodovou zprávou prohlásil (soc. pol. výbor),
že zaměstnancům, kteří budou
převedeni do platového zákona, zůstává
dosavadní nárok na dovolenou zachován, u
osob četnictva tudíž nárok podle výnosu
ministerstva vnitra čís. 26417/20.
Novým "Předpisem o dovolených četnictva"
však ministerstvo vnitra neupřelo jen právní
nárok na dovolenou, ale v §u 2 nebývale rozlišuje
dovolené a) na dovolené na zotavenou, b) dovolené
k obstarávání nutných soukromých
věcí (úmrtí, těžké
onemocnění příbuzných, projednání
pozůstalosti a pod.), při čemž ony druhé
dovolené váže na podmínku, že "nutnost
dovolené k obstarávání soukromých
věcí je řádně prokázati".
Tímto ustanovením ztratili příslušníci
kategorií od strážmistrů až po
praporčíky právo na dovolenou 6tinedělní
v roce bez udání důvodů, neprokáží-li,
že jim někdo zemřel atd. Tím bylo porušeno
právo as 9.500 četníků po stránce
věcné.
Ježto nový, od 1. ledna platný "Předpis
o dovolené četnictva" porušuje - jak jsme
prokázali - nejen právní nárok daný
zákony, ale vědomě přehlíží
i důvodovou zprávu sociálně politického
výboru k zákonu čís. 103/26 a tím
diskredituje legislativu v očích výkonných
orgánů, táží se podepsaní:
1. Jest pan ministr vnitra ochoten odčiniti toto porušení
zákonů a opomíjení vůle zákonodárcovy
a naříditi, aby nabytá právo příslušníků
četnictva bylo i v "Předpise o dovolených
četnictva" respektováno?
2. Jest pan ministr vnitra ochoten sděliti podepsaným,
co v této věci zařídil aneb učiniti
hodlá?
V Praze, dne 19. září 1928.
Před několika dny dostalo přes 100 německých
finančních úředníků
ve Slezsku, kteří se kdysi odvolali k ministerstvu
financí proti špatné kvalifikaci za rok 1926,
zamítavé rozhodnutí, s čímž
je spojena ztráta jednoho roku pro postup. Diskvalifikováni
byli kdysi i úředníci, kteří
v r. 1927 byli osvobozeni od opravné zkoušky, poněvadž
překročili 50. rok věku, jelikož podle
zákona a podle mínění slezského
finančního ředitelství částečně
ovládali státní jazyk. U úředníků,
kteří v r. 1926 při jazykové zkoušce
"částečně vyhověli",
jest mylně do kvalifikačních tabulek zapsáno
"nevyhověli". Je-li již tento rozpor ve
spisech těžkou vadou řízení,
samo zamítnutí odvolání příčí
se také ustanovením jazykového nařízení.
V něm se stanoví, že neprospěch při
jazykové zkoušce jest důvodem, aby byla udělena
"méně vyhovující" nebo "nevyhovující"
kvalifikace. Není naprosto řečeno, že
to musí vésti k takové kvalifikaci, když
jiné body kvalifikace, které přece také
dlužno hodnotiti, zní příznivě
nebo velmi příznivě. Jest křiklavým
porušením zákona a příčí
se primitivnímu právnímu citu, aby úředník,
jenž při jazykové zkoušce dostal známku
"částečně vyhověl",
byl zařazen pod ustanovení jazykového nařízení,
jednající o případu, že není
jazykové zkoušky.
Podepsaní táží se tedy pana ministra
vnitra:
Víte o tomto postupu? Jste ochoten každý jednotlivý
případ ihned dáti co nejpodrobněji
vyšetřiti a naříditi, aby bylo zrušeno
toto potrestání, které jest v křiklavém
rozporu se zásadou, stále znovu zdůrazňovanou
o rovném nakládání s Němci
v Československé republice, a aby nedostatečná
znalost českého jazyka nebyla považována
za příčinu diskvalifikace?
V Praze dne 2. srpna 1928.
V obci Boroňavě u Hustu na Podkarpatské Rusi
došlo 8. t. m. k tak zv. razzii hustské policie, při
níž bylo asi 40 osob ztýráno. O vážnosti
zranění a způsobu týrání
svědčí fotografické snímky
ztlučených lidí a příslušná
lékařská vysvědčení.
Podle sdělení novinářských
zpráv polooficielního tisku zemského úřadu
pro Podkarpatskou Rus použito bylo trestní policejní
expedice do obce Boroňavy proto, že policejní
komisařství v Hustu ani četné policejní
hlídky do obce posílané nemohly domněle
zabrániti násilnostem, páchaným v
obci částí obyvatelstva. Ničení
úrody, krádeže, loupeže a pustošení
domů i zahrad bylo podle těchto poloúředních
sdělení v Boroňavě na denním
pořádku.
Podle zpráv jiných listů byla sdělení
o neustálých loupežích a násilnostech
v Boroňavě dodatečně uměle
vykonstruována, ježto takové zločiny
nejsou možny v právním a spořádaném
státě. Podle těchto neoficielních
zpráv šlo při uspořádání
této kárné selské expedice o předvolební
manévr republikánské strany, která
takto chtěla hrůzou působiti na obyvatelstvo
Podkarpatské Rusi.
Ježto zprávy z Boroňavy si odporují
a ježto použití policistů převlečených
do civilu a provádějících za tak mimořádných
poměrů kárnou expedici odporuje platným
předpisům a nařízením, žádají
podepsaní:
1. Aby bylo vyšetřeno, jak je možno, že
docházelo v blízkosti největšího
města na východě republiky k soustavným
loupežím a k nezákonnostem, jak je popisuje
nyní, po krvavých událostech v Boroňavě,
polooficielní orgán zemského úřadu
v Užhorodě "Podkarpatské Hlasy",
doslovně takto:
"Staly se případy, že neznámými
pachateli byla zničena celá úroda na polích
a zahradách, rozbity vozy a hospodářské
nářadí, zničeny střechy na
domech, ploty u zahrad, vytlučena okna, zpustošeny
ovocné sady a lesy, klidní občané
byli přepadáváni na veřejných
cestách, krádeže a loupeže udržovaly
v hrůze většinu osadníků, školní
mládež byla štvána proti státu,
v kostele došlo ke zesměšňování
církevních obřadů a řecko-katolický
místní farář byl zbit na veřejné
ulici"... "Na policejní komisařství
docházely četné deputace občanů
boroňavských a věci došly tak daleko,
že četní vážení občané
zabývali se myšlenkou z obce se vystěhovati,
poněvadž tvrdili, že nejsou tam jisti životem.
Policejní komisařství namáhalo se
všemožně těmto násilnostem zabrániti,
bohužel však s výsledky celkem nepatrnými,
poněvadž i když podařilo se někoho
přistihnouti, nedostavil se poškozený občan
k úřadu ani k soudu, aby vydal svědectví,
poněvadž se obával pomsty. Ani četné
policejní hlídky, do obce vysílané,
nemohly násilnostem zabránit, poněvadž
obyčejně, jakmile hlídka z obce odešla,
došlo ihned k nějakému násilí
a pachatel obyčejně nebyl přistižen,
poněvadž poškozený ze strachu před
pomstou raději upustil od svědectví."
2. Odpovídají-li tyto údaje pravdě,
jak je možno, že odpovědné úřady
na Podkarpatské Rusi nepožádaly o zesílení
bezpečnostních orgánů pro zjednání
pořádku a obnovu zákonného stavu v
obci?
3. Proč bylo použito policie z Hustu za tak zcela
mimořádných poměrů, kdo dal
výzvu k vyslání trestní selské
expedice, z čí iniciativy došlo vůbec
k vydání rozkazu a jaký přímý
rozkaz udělen byl před odchodem do Boroňavy
členům vysílaní selské trestní
expedice, provádějícím razzii?
4. Jsou-li autentická lékařská vysvědčení
o ztýrání občanů v Boroňavě
8. t. m. a fotografie do krvava ztlučených lidí,
jak byly uveřejněny v tisku a předloženy
i v parlamentě?
5. Proč nebyli viníci v Boroňavě,
existují-li skutečně, zatčeni podle
zákonných předpisů a předvedeni
příslušným úřadům?
6. Jaká opatření míní vláda
podniknouti, aby v budoucnosti bylo zabráněno pořádání
těchto tak zv. kárných nebo trestních
selských expedicí?
V Praze, dne 19. září 1928.
I na začátku školního roku 1928/1929
byly jako v dřívějších letech
v četných německých obcích
zřízeny nanejvýš zbytečné
české menšinové školy. Uvádíme
jen několik křiklavých případů:
Vitberk, v okrese oderském ve Slezsku, 5 dětí
českého původu náležející
dělníkům, kteří se sem nastěhovali,
když pozemkovou reformou byl zdejší dvůr
přidělen českému uchazeči.
Do nejbližší české školy v
Odrech, která má několik tříd,
jsou jen 2 km.
Bravantice, v okrese bíloveckém ve Slezsku, 7 dětí
českého původu, do nejbližší
české školy ve Studénce jest něco
přes 3 km.
Horní Benešov ve Slezsku. Tento případ
je zvláště zajímavý tím,
co jej provázelo. V červenci t. r. dostavil se jednoho
dne do Benešova cizí český učitel
a zahájil živou agitaci ve prospěch české
školy, která se měla zříditi.
Podle listiny sestavené zřejmě místním
občanem obeznámeným s věcí,
obcházel v průvodu četníka nejvíce
chudé lidi, státní úředníky
a pensisty a vybízel je, aby své děti přihlásili
do české školy. Již to, že v jeho
průvodu chodil četník, bylo s to oněm
lidem nahnati strachu a vykonávati na ně nepřímý
vliv nehledě k tomu, že jest to neslýchané
překročení pravomoci četnictva. S
chudými lidmi se přitom zacházelo zcela nelidsky
a tato agitace byla provozována pozdě v noci mezi
22. a 3. hodinou. Lidé byli burcováni z postelí
a byl od nich vylákán podpis sliby a skrytými
hrozbami.
Tak bylo dosaženo mnohých podpisů od německých
rodičů. Při otevření školy
se ovšem ukázalo, že někteří
němečtí rodiče se necítili
vázáni tímto přepadením a poslali
své děti do německé školy. Proto
zase četnictvo zahájilo šetření
a to prý na "úřední rozkaz"
o důvodech, pro které rodiče posílají
své děti do německé školy přes
to, že listinu podepsali. Který úřad
vydal tento rozkaz, to ovšem nelze se dověděti.
Zvláště jeden německý četník
vykonával tak svědomitě tento rozkaz, že
se mu podařilo z nicotných výpovědí
vykrystalisovati trestné činy.
Zvláště nápadné bylo také,
že četnictvo při všech těchto úředních
činnostech neužilo předepsaného průvodu
obecních orgánů.
Co však obecenstvo nanejvýš rozčililo,
bylo bezohledné jednání ministerstva školství
a národní osvěty, které ve staré
budově tkalcovské školy, jež jest majetkem
benešovského tkalcovského společenstva,
zabavilo dvě místnosti s vedlejšími
místnostmi, přes to, že celá budova
jest pronajata četným svazům a spolkům
a používá se jí po celý rok.
Vyučování na vysoké lidové
škole Hanuše Kudlicha jest tímto přímo
ohroženo. Ale co záleží českým
držitelům na tom, mohou-li se vzdělávati
děti německých sedláků a rolníků?
Ministerstvo školství a národní osvěty
odůvodňujíc svůj výnos o nuceném
nájmu v této budově pracovalo přímo
nesprávnostmi a žádalo od příslušných
osob "dobrou vůli", což zajisté za
daných okolností byla více než silná
troufalost.
Česká škola v Horním Benešově
byla otevřena pro 3 české a 10 německých
dětí. Z těchto 10 německých
dětí ani jedno neumí česky, 7 těchto
dětí patří německým
státním úředníkům, kteří
se k tomu dali donutit obavou, že budou přeloženi
do českého území.
Nejtíže byl postižen domácí průmysl.
Již po zrušení státní odborné
tkalcovské školy, která po převratu
z úsporných důvodů byla prostě
zavřena, bylo lze v benešovském lnářském
průmyslu, z něhož žije 50 % obyvatelstva,
pozorovati citelný nedostatek mladých mistrů.
Jen málo rodičů mohlo dáti své
syny jinam do tkalcovských škol a tak benešovský
lnářský průmysl hledí vstříc
době, v níž prostě nebude odborně
vyškolených domácích sil, potřebných
k provozu továren. Společenstvo tkalců se
stále ještě pokoušelo dosáhnouti
od úřadů, aby odborná škola byla
zase otevřena. Nyní, po otevření české
školy, zmizela na to každá naděje. A při
tom odborná škola tkalcovská nestála
stát ani zdaleka tolik, kolik stojí dnes česká
škola s opatrovnou, do které nikdo nechodí.
Na základě toho táží se podepsaní:
1. Ministra vnitra, zdali zápisy do českých
menšinových škol patří od nedávna
k úkolům četnictva a je-li ochoten vrátiti
zase četnictvo jeho vlastnímu určení?
2. Ministra školství a národní osvěty,
je-li ochoten dáti vyšetřiti, jsou-li uvedené
české menšinové a také ostatní
školy nutné, a školy, které uzná
za zbytečné, zase zrušiti?
V Praze dne 20. září 1928.
Číslo 102 časopisu "Deutsche Volkszeitung
für das Kuhländchen" v Novém Jičíně
ze dne 7. září 1928 bylo zabaveno pro místo
ve článku "Nový česká
časopis" tohoto znění: "A nyní
se otažme: Objevilo by se v německém časopisu,
který vybízí k nejostřejšímu
boji proti Čechům, aby dobyl většinu
ve městě, také takové množství
českých inserátů, jako jest tomu obráceně
v tomto novém českém časopisu? Nenašel
by se ani jediný Čech, který by dodal hospodářské
zbraně k boji proti svému národu. Což
se němečtí obchodníci domnívají,
že tímto způsobem získají více
českého zákaznictva? Pro nákup u většiny
lidí rozhoduje dnes jen zdatnost a jakost a ceny zboží.
Zde se musí naši obchodníci snažiti, aby
za mírné ceny dodali nejlepší zboží,
pak přijdou čeští zákazníci
a bez inserování v českém časopisu,
který volá do boje proti němcům ve
městě."
Nelze pochopiti, v čem má býti dána
skutková podstata pro zabavení, zvláště
když české časopisy každodenně
přinášejí mnohem ostřejší
články a přímo vyzývají
k bojkotu německých obchodníků. jako
příklad uvádím článek
z brněnského časopisu "Obchodní
obzor" tohoto znění: "Svůj k svému?
Má-li náš národ hospodářsky
zesíliti, má-li míti ve vlastní hmotné
síle oporu k dosažení národních
a politických cílů, musíme býti
hospodářsky solidární a pokud možno
veškerou potřebu opatřovati výhradně
u českých průmyslníků, živnostníků
a obchodníků a tak dopřávati výdělku
našim vlastním lidem. Kupujme tedy jen u českého
obchodníka a objednávejme jen u českých
živnostníků, továrníků
atd. a nepodporujme ty, kteří nechtějí
dáti českému člověku ani práci.
Velmi brzy uhlídáme, jak budeme moci odporovati
našim nepřátelům, kteří
nám nepřejí ani zdaru ani moci docela jinak,
než dosud. Snažme se zasílati hospodářskou
základnu našeho národa podporou naší
práce a náš boj bude pak mnohem lehčí,
poněvadž tím hospodářsky zasíláme.
Vyprostěme se z nadvlády cizího kapitálu,
který nás tlačí k zemi."
Zdá se, že censura měří dvojím
loktem. Proto táží se podepsaní pana
ministra spravedlnosti, je-li ochoten postarati se, aby se také
německým časopisům dostalo stejného
práva na svobodný projev mínění
jako českým časopisům a je-li ochoten
poučiti v této věci censurní úřady
a upozorniti na rovnost všech státních občanů
před zákonem.
V Praze dne 15. září 1928.
Úkolem četnictva jest především
pečovati o bezpečnost a činiti neškodnými
všechny osoby, které ji ohrožují. V demokratickém
státě musí se tato činnost konati
pokud možno nepozorovaně a bez obtěžování
veřejnosti, aby stát jako stát policejní
nepozbyl důvěry obyvatelstva. Zdá se však,
že v Československé republice jsou jiného
mínění a zde se četnictvo míchá
do věcí, do kterých mu naprosto nic není
a které jsou příliš vzdálené
jeho oboru činnosti. Zvláště Hlučínsko
zbavené práv jest denně jevištěm
četných přehmatů četnictva.
Poslední dobou četnictvo n. p. velice usiluje o
to, aby lstí nebo sliby dostalo členské lístky
místních skupin německého kulturního
svazu, ačkoliv německý kulturní svaz
jest veřejný, úředně schválený
spolek, který podle svých stanov má právo
zakládati své místní skupiny a jehož
činnost se nemusí naprosto ostýchati světla
veřejnosti. Tak poslední dobou zabývá
se četnictvo v Dolním Benešově, skládající
se zbytečně ze 6 mužů, kteří,
jak se zdá, nemají co dělati, a rovněž
i četnictvo v Kobeřicích hledáním
těchto nevinných listin. Podle seznamu členů
konají se pak úplně nezákonitá
šetření o národnosti jednotlivých
členů a činí se pokusy pohnouti je,
aby ze spolku vystoupili, při čemž se nešetří
hrozbami a jiným obtěžováním,
jen aby se dosáhlo úspěchu.
Podepsaní táží se tedy na základě
toho pana ministra vnitra:
Víte o těchto poměrech na Hlučínsku
a víte-li, proč trpíte, aby četnictvo
páchalo tyto přehmaty? Jakým právem
a podle kterých zákonných ustanovení
provádějí se tato šetření?
Jste ochoten pečovati, aby se německému kulturnímu
svazu ani na Hlučínsku příště
nepřekáželo v jeho činnosti a čím
odůvodňujete, že touto dobou státní
úřady jednostranně zaujímají
stanovisko proti tomuto úředně povolenému
spolu a neuvádějíce důvodů
prostě zakazují, aby se konaly slavnosti kulturního
svazu? Jste ochoten oznámiti, kolik četnických
stanic jest nyní na Hlučínsku a kolika muži
jsou jednotlivé stanice obsazeny při čemž
pro porovnání budiž uveden i počet četnictva,
jejž mělo toto území, dokud patřilo
k německé říši?
V Praze dne 20. září 1928.