Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

V obci Hňúšťa, patriacej do okresu Rim. Sobota, bola dňa 2. septembra t. r. odhalená socha slovenského spisovateľa Jána Franciscyho, a na tejto pamiatnej kultúrnej slávnosti bral účasť a predniesol reč tiež Emil Hanes, okresný náčelník v Rim. Sobote.

V reči svojej prudko zaútočil proti tým, ktorí hovoria všade len maďarsky a slovensky nenaučili sa ani do 10. výročia jestvovania republiky, bezohľadným tónom útočil na židov, nazval ich pijavicami slovenského ľudu a tvrdil o nich, že otravujú slovenské dediny a ich obyvateľstvo a vo svojej reči verejne vyzýval Slovákov: "chyťte na týchto príživníkov kyjáky a vypráskajte ich von, nič sa vám nestane."

Táto reč okresného náčelníka Emila Hanesa zakladá rozhodne poburovanie proti národnosti a vierovyznaniu a je tedy trestným činom, stihateľným z úradnej moci, pres to však úradné pokračovanie proti nemu zavedené ešte nebolo, ač od 2. septembra mal štátny zástupca dostatok času k zavedeniu pokračovania; štátne zastupiteľstvo nemôže sa vyhovárať ani tým, že o veci sa oficialne nedozvedelo, lebo veď noviny túto reč okresného náčelníka Emila Hanesa uverejnily, noviny však cenzuruje štátne zastupiteľstvo a tedy muselo ju vziať na vedomie.

Poburovanie proti národnosti a vierovyznaniu podlieha vždy prísnemu posudku, a prísnemu posudku podliehať má obzvlášte v tomto prípade, kde tento trestný čin spáchaný bol reprezentantom úradnej moci, oficialne dosadeným strážcom verejného poriadku.

S poľutovaním konštatujeme, že z radov Maďarov na základe krivých udaní, ba i na podklade mlživého podozrenia zatýkajú jednotlivcov vtedy, keď jednotlivci, ktorí by boli práve povinní bdieť nad verejným poriadkom, volne môžu prestupovať medze zákona a verejne šarapatiť.

V záujme pokoja a verejného poriadku tážeme sa tedy pánov ministrov:

1. Či viete o tom, že na pamiatnej slávnosti Franciscyho, poriadanej dňa 2. septembra v obci Hňúšti, okres Rim. Sobota, náčelník okresu rimavsko-sobotského Emil Hanes poburoval proti Maďarom a židom a vyzýval shromaždených, aby chytili palicu, vypráskali ich von a nestane sa im nič, čím dopustil sa trestného činu poburovania proti národnosti a vierovyznaniu?

2. Keďže tento trestný čin je stihateľný z úradnej povinnosti, - či ste ochotní zakročiť, aby štátne zastupiteľstvo ihneď zahájilo trestné pokračovanie proti okresnému náčelníkovi Emilovi Hanesovi pre trestný čin, spáchaný poburovaním proti národnosti a vierovyznaniu?

3. Či ste ochotní pohnať k odpovednosti úradné osoby, ktoré sa oslavy zúčastnily a tedy o prekročení zákona bezpodmienečne vedely, pre to, že opomenuly učiniť trestné oznámenie?

4. Či ste ochotní nariadiť, aby proti Emilovi Hanesovi zavedené bolo pre to disciplinárne vyšetrovanie?

5. Či ste ochotní ihneď zakročiť, aby v čelo okresu rimavsko-sobotského postavený bol muž právnicky vzdelaný, zákona znalý a zákon rešpektujúci?

V Prahe, dňa 11. októbra 1928.

Trať místní dráhy Suchdol - Budišov vede úplně německým územím. Přes to železniční správa, která přece chce býti obchodním podnikem, neuznala za hodno námahy vyvěsiti ve vlacích německé nápisy. Po převratu byli i všichni němečtí průvodčí, strážníci a železniční zaměstnanci nahrazeni Čechy, kteří často neumějí ani slova německy. Tak se stal v neděli dne 30. září za jízdy vlaku, jenž v 5.34 hod. odjíždí z Budišova a v 7.51 hod. přijíždí do Suchdolu, tento případ:

Ve stanici Odrech tázal se cestující jménem Kloss, jenž jest tkalcem hedvábí v Bílovci, průvodčího vlaku přátelskými slovy německy, zdali vlak brzy pojede dále. Předpis praví, že dlužno odpověděti v témž jazyku, ve kterém byl učiněn dotaz. Poněvadž průvodčí odpověděl česky, pravil mu pan Kloss: "Tomu bohužel nerozumím", načež průvodčí hrubým hlasem odpověděl: "Já také ne." Náhodou přítomný bílovecký starosta Schustek tázal se poté jako svědek tohoto případu průvodčího, neumí-li německy, načež znovu odpověděl: "Ne." Toto jednání vzbudilo právem nevůli mezi německými cestujícími a ve stanici Suchdol bylo podáno udání.

Zajisté sotva lze míti za to, že průvodčí vlaku skutečně neumí ani slova německy a že by se olomoucké ředitelství státních drah odvážilo užívati takového člověka na trati čistě německé. Jest to tedy jen zlomyslnost a národní šovinismus, jenž pohnul průvodčího vlaku k takové odpovědi. Tím však jistě úplně prokázal, že se pro toto místo nehodí.

Podepsaní se tedy táží pana ministra:

1. Jste ochoten vinného průvodčího vlaků příkladně potrestati za jeho neslýchaný postup, ihned ho odvolati z jeho místa a propustiti ze služby?

2: Jste ochoten na těchto tratích, vedoucích jen německým územím, užívati německých zaměstnanců?

3. Jste ochoten všechny nápisy ve vlacích, jedoucích německým územím, vyvěsiti konečně i v německém jazyku?

V Praze dne 17. října 1928.

V roce 1928 stouply ceny stavebních hmot tak, že se tím stavení velmi zdražuje. Lichvářské zisky cementáren, cihelen a jiných podnikatelů dostoupily - při velmi často se vyskytujícím současném zhoršování jakosti materiálu - do takové výše, že lichva stavebními hmotami náleží dnes k největším zlům našeho hospodářského života. Ve 136. a 145. schůzi poslanecké sněmovny tohoto roku konané snesena byla konkrétní data o lichvě stavebními hmotami a ukázáno na to, jak nesmírné zisky cementáren a jiných podniků stavebními hmotami plynou jen do kapes několika jednotlivců, zatím co konsumenti a celý hospodářský život velmi trpí. Dělníci v těchto výborně prosperujících podnicích jsou při tom špatně placeni.

Poslední katastrofy stavební a s lidmi související události ukázaly, že poměry na trhu stavebních hmot se stále zhoršují a že se zneužívá i kalamit dopravních ke zvyšování cen materiálu.

Pro tyto neudržitelné poměry táží se podepsaní:

1. Je vláda ochotna obnoviti cenové a lichevní soudy?

2. Je vláda ochotna naříditi a kontrolovati co nejpřísněji provádění vládního nařízení z 3. září 1920 i proti zdražovatelům stavebních hmot a použíti k tomu všech možných donucovacích prostředků?

3. Je vláda ochotna sděliti, jak pokročily práce pro vydání protikartelového zákona a je ochotna zajistiti v tomto zákoně znemožnění všech zlořádů, jichž se dopouštějí systematicky kartely stavebními hmotami?

4. Je vláda ochotna odpomoci vhodnými opatřeními všem potížím, způsobovaným dopravními nesnázemi stavebních hmot, jež se pociťují nejvíce v Praze, a jichž je zneužíváno rovněž ke zdražování stavebních hmot?

5. Je vláda ochotna snížiti tarify na stavební hmoty do Prahy dovážené, jde-li zvláště o materiál potřebný k stavbě humánních ústavů, nemocnic atd.?

V Praze dne 18. října 1928.

František Čásenský, narozený 4. června 1898 v Táboře, tamtéž příslušný, konal reálná studia jako privatista na První české státní reálce v Praze XII., byv přijat na základě přijímací zkoušky do IV. třídy v červnu 1924. V červnu 1928 studia řádně dokončil a podrobil se zkoušce dospělosti, při které byl uznán všemi hlasy dospělým ke studiu na vysoké škole technické. Když byla vypsána soutěž o místa elévů u čsl. státních drah, podal si také žádost za přijetí. Byl povolán k lékařské prohlídce, uznán schopným pro "A", písemnou práci mu tam uloženou udělal velmi dobře. Dne 11. července t. r. byl povolán k psychotechnické zkoušce, při které obstál také velmi dobře. Dne 29. července byl vyzván, aby se dostavil na ředitelství čs. státních drah Praha-Sever představiti se panu řediteli. Po představení byl mu dán dekret, jímž byl přijat do služeb dráhy 1. srpnem prozatím na zkoušku a přidělen byl staničnímu úřadu v Lenešicích k zácviku od 2. srpna 1928. Představení byli s ním plně spokojeni. Dne 20. srpna byl telegraficky povolán na ředitelství Praha-Sever s přijímacím dekretem. Zde mu bylo oznámeno, že musí býti propuštěn, protože prý není skutečným absolventem střední školy. Proto jmenovaný vyžádal si slyšení u přednosty středoškolského odboru v ministerstvu školství a národní osvěty, předložil mu své maturitní vysvědčení a oznámil mu rozhodnutí ředitelství čs. státních drah. Pan přednosta prohlásil, že je skutečným absolventem střední školy, protože byl interním žákem ústavu, zda veřejným žákem nebo privatistou, to prý na věci ničeho nemění, a vyzval Čásenského, aby požádal o slyšení u pana ministra železnic, aby ministerstvo železnic si vyžádalo v této věci dobrozdání ministerstva školství. Čásenský však nechtěl pana ministra obtěžovati a proto se obrátil na pana ministerského radu Kubíčka, jenž však prohlásil, že na propuštění nedá se ničeho měniti, protože byl pouze středoškolským privatistou a nikoliv absolventem střední školy. Po návratu do Lenešic byl pak Čásenskému dne 23. srpna 1928 doručen dekret tohoto znění:

"Pan František Čásenský v Lenešicích.

Dekretem čj. 3494-1-28 ze dne 1. srpna 1928 byl jste nedopatřením přijat do služeb státních drah jako elév, ačkoliv jste nevyhovoval podmínkám, předepsaným § 2 vládního nařízení č. 15/27 (§ 5 služ. řádu).

V důsledku toho prohlašuji podle ustanovení § 126 služ. řádu Váš služební poměr od samého počátku za neplatný.

Z vylíčeného jest patrno, že názor železniční správy na pravoplatnost maturitního vysvědčení středoškolského privatisty liší se diametrálně jak od názoru ministerstva školství a národní osvěty, které zajisté v této věci jest povolanou autoritou, tak také od prakse jiných oborů státní správy, kde tato maturitní vysvědčení jsou plně uznávána, maturanti - privatisté se beze všeho přijímají a ustanovují. Zcela právem, neboť nemohou zde přece rozhodovati jen léta prosezená ve školních lavicích, nýbrž kvalita a kvantita vědomostí privatistových, zjištěných jak pravidelnými semestrálními zkouškami, tak i řádně vykonanou maturitní zkouškou před příslušnou úřední komisí.

Proto táží se podepsaní, zdali pan ministr železnic jest ochoten vyžádati si v této zásadní věci dobrozdání ministerstva školství a národní osvěty a zdali ve smyslu tohoto dobrozdání je ochoten připustiti bez překážek také privatisty - maturanty do služeb československých státních drah?

V Praze dne 18. října 1928.

Předseda Odboru Národní Jednoty v Bludovicích u Nového Jičína B. Buček byl povolán k okresnímu soudu v Novém Jičíně jako svědek ve sporu německých stran. Příslušný soudce žádal na Bučkovi; aby ve sporu vypovídal německy. Když tento odepřel tak učiniti, byl soudcem uvězněn a teprve na intervenci svého právního zástupce u krajského soudu v Novém Jičíně byl okamžité propuštěn. Zprávu o tomto neuvěřitelném případě uveřejnil časopis "Nový Bezručův Kraj" v čís. 42 dne 12. října 1928.

Proto táží se podepsaní pana ministra spravedlnosti, zdali zná tento případ a zdali jest ochoten sděliti, co podnikne, aby se jednak postiženému Bučkovi dostalo úplného dostiučinění, jednak aby se zabránilo opakování obdobného případu v budoucnu?

V Praze dne 18. října 1928.

Státní, veřejní, vojenští a četničtí zaměstnanci v Lázních Bohdanči zažádali již 15. června 1926 o přeřazení tohoto služebního místa do skupiny míst B činovného pro mimořádné poměry drahotní. Politický úřad poměry vyšetřil a přeřazení doporučil.

Lázně Bohdaneč jsou vyhledávány velmi čile lázeňskými hosty, jichž počet v letošní saisoně dostoupil 2092 osob, počet passantů, kteří se zdrželi pouze 1 - 5 dnů, byl 6149 osob. Ceny životních potřeb a bytů rovnají se cenám v blízkých Pardubicích, ba je ještě předčí. Město Pardubice zařazeno je do skupiny míst B činovného.

Z těchto důvodů táží se podepsaní vlády:

1. Je vláda ochotna přeřaditi podle odst. 7, § 12 platového zákona Lázně Bohdaneč do skupiny míst B činovného státních zaměstnanců?

2. Jest ochotna sděliti podepsaným co v této věci zařídila aneb učiniti hodlá?

V Praze dne 18. října 1928.

Obec Chodov a Štěrboholy leží úplně na hranicích katastru Velké Prahy a drahotní poměry v těchto obcích jsou úplně stejné jako v Praze, mnohdy ještě jsou ceny různých poživatin vyšší než v Praze, odkud se zboží do těchto obcí dováží.

V obou obcích je úřad potravní daně, jehož zaměstnanci požívají činovného skupiny míst A, ačkoliv bydlí v těchto obcích a nikoliv v Praze.

Ostatní státní zaměstnanci a učitelé v těchto obou obcích požívají činovného skupiny D, což není spravedlivé ani úměrné.

Z těchto důvodů táží se podepsaní vlády:

1. Je-li ochotna přeřaditi podle odst. 7 § 12 platových zákonů obec Chodov a Štěrboholy do skupiny míst A činovného?

2. Jest ochotna sděliti podepsaným co v této věci zaříditi hodlá?

V Praze dne 18. října 1928.

Obecní rada města Dolního Kubína podala již několik žádostí, aby byl Dolní Kubín přeřazen do skupiny míst C činovného státních zaměstnanců, nejen pro mimořádné poměry drahotní, ale i proto, že má přes 2000 obyvatelů se stálou posádkou a byl dříve jakožto sídlo župana pro Oravu zařazen do skupiny II. třídy příbytečného.

Této oprávněné žádosti státních zaměstnanců v Dolním Kubíně nebylo dosud vyhověno a proto táží se podepsaní vlády:

1. Je-li ochotna podle odst. 7 § 12 zákona ze dne 24. června 1926, č. 103 Sb. z. a n., přeřaditi město Dolní Kubín do skupiny míst C činovného státních zaměstnanců?

2. Je ochotna sděliti podepsaným co v této věci zařídila či učiniti hodlá?

V Praze dne 18. října 1928.

Skoro v bezprostřední souvislosti se sjednocením politické správy Slezska s politickou správou Moravy, jak ji provádí zákon o organisaci politické správy č. 125/1927, vznikly ve Slezsku obavy, že po sjednocení politických správ Moravy a Slezska bude následovati také zrušení slezského finančního ředitelství pojetím Slezska do obvodu zemského finančního ředitelství v Brně. Aby byly tyto obavy vyvráceny, bylo ve zprávě ústavně-právního výboru Národního shromáždění k správní reformě vysloveno s výslovným poukazem na slezské finanční ředitelství s výslovným souhlasem vlády rozhodnutí, že správní reformou není dotčeno zachování slezského finančního ředitelství. Dále prohlásil pan ministr financí dr. Engliš jak k deputaci stálých zástupců slezských průmyslových korporací, tak i deputaci obchodnických a živnostenských zemských organisací výslovně, že ministerstvo financí nebude z politicko-administrativního spojení Slezska s Moravou vyvozovati konsekvence.

Avšak přece jen pověsti o zrušení slezského finančního ředitelství neumlkají, nýbrž se povážlivě vzmáhají, a to i vinou úředních projevů. Tak bylo na př. zástupcům města Opavy, kteří ve věci zmíněného úmyslu ministerstva financí intervenovali u splnomocněného ministra dra Vlasáka, výslovně prohlášeno, že ministerstvo financí považuje spojení administrativní finanční služby Moravy a Slezska v rámci zemského finančního ředitelství v Brně za nevyhnutelné, a presidiální kancelář moravského zemského finančního ředitelství sdělila opavské obchodní komoře na její žádost o přenechání výtisku schematismu finančního ředitelství před krátkou dobou písemně, že tento bude nově vydán teprve až po sjednocení slezské finanční správy s moravskou. Počítá se tudíž zřejmě jak v ministerstvu financí, tak i v moravském finančním ředitelství s brzkým zrušením slezského finančního ředitelství, na jehož místě má býti ponecháno pouze okresní finanční ředitelství v Opavě.

Důvody, jež se uvádějí pro nutnost zrušení slezského finančního ředitelství, jsou podle našich informací: jednak poukaz na bezprostředně nastávající sloučení politické správy Moravy a Slezska a konsekvence vznikající prý z toho pro finanční správu, jednak pak tvrzení, že obvod a následkem toho také obvod působnosti slezského finančního ředitelství je prý v poměru k teritoriálním a administrativním organisacím finančních správ II. stolice v ostatních zemích ČSR příliš malý a že tedy nutnost jeho dalšího samostatného zachování je prý překonána.

V souhlase se všemi veřejnými a hospodářskými činiteli Slezska považují podepsaní tuto argumentaci za nesprávnou z těchto důvodů:

1. Pokud přichází jako podklad pro zrušení slezského finančního ředitelství v úvahu poukaz sjednocení Slezska s Moravou, jež se má provésti při správní reformě, jest nutno poukázati na to, že dřívější souvislost mezi politickou správou a finanční správou byla již zákonem ze dne 20. března 1919, č. 153 zrušena. Nad to však projevil zákonodárce sám přijetím zprávy a návrhů ústavně-právního výboru Národního shromáždění jednomyslně svou vůli, že co do administrativní finanční správy Slezska nelze vyvozovati z reformy politické správy nijakých důsledků. Zrušení slezského finančního ředitelství v Opavě bylo by tudíž se stanoviska správní reformy přímo v rozporu s vůlí zákonodárcovou.

2. Je-li však dalším argumentem to, že obvod slezského finančního ředitelství, jenž se v podstatě vztahuje pouze na Slezsko, je pro existenci finančního úřadu II. stolice příliš malý (a mělo-li by se tím snad současně vysloviti, že další zachování slezského finančního ředitelství by snad bylo neracionelní nebo nehospodárné), budiž hned na počátku upozorněno, že by místním rozdělením finančních úřadů II. stolice, jakož i jejich obvodem působnosti nebyl ještě podán i po případném sloučení slezského finančního ředitelství s moravským zemským finančním ředitelstvím žádný úplný vyrovnaný administrativní obraz. Možnost rozšířiti zvětšením obvodu slezského finančního ředitelství jeho vnější rámec, je zde právě tak málo brána v úvahu, právě tak jako okolnost, aby otázka, zda pro omezení obvodů finančních úřadů II. stolice doporučují se menší nebo větší obvody, mohla býti při kritickém ocenění různých výtěžků hospodaření v souvislosti s národohospodářským rozvrstvením a výkonností daňových zdrojů a jejich postižení již dnes považována za definitivně vyřešenou ve prospěch utvoření velkých okresů.

Vždyť i po případném zrušení slezského finančního ředitelství bude: existovati dále hlavní finanční ředitelství v Užhorodě, jehož místní obvod působnosti (s 12.700 km²) je sice třikrát tak veliký jako obvod slezského finančního ředitelství (se 4.400 km²), ale které má při počtu obyvatelstva svého obvodu jen o 10% menšího odvésti oproti slezskému finančnímu ředitelství a dle rozpočtu pro rok 1929 na přímých daních přibližně jen ¹/₉, na dani z obratu a dani přepychové přibližně jen ¹/₂, na dani spotřebitelské jen asi ¹/₃ prelimináru slezského finančního ředitelství pro rok 1929. Při tom jsou však náklady osobní a věcné administrativní služby finanční správy v obvodu hlavního finančního ředitelství v Užhorodě o 7,1 mil. Kč vyšší, než náklady slezské administrativní finanční správy s 6,9 mil. Kč (dle rozpočtu pro rok 1929).

Připojené k interpelaci tabulky nejlépe osvětlují právě vylíčené poměry:

Vůbec musí býti zdůrazněno ke správnému posouzení finančního efektu, jehož by mohlo býti dosaženo spojením slezského finančního ředitelství s moravským zemským finančním ředitelstvím pro stát, že běžné osobní a věcné náklady slezského finančního ředitelství budou činiti asi dva až nejvýše dva a půl milionu Kč ročně.

Nyní se má zříditi na místě finančního ředitelství v Opavě okresní finanční ředitelství, jehož status bude, alespoň co do konceptních úředníků, sotva podstatně menší než status nynějšího zemského finančního slezského ředitelství (okresní finanční ředitelství v Brně čítá podle schematismu z roku 1925 17 konceptních úředníků). Uváží-li se pak, že bude pro moravské zemské finanční ředitelství při vřazení Slezska do jeho obvodu působnosti jistě nutno také zvýšiti jeho personální stav a že bude nutno kromě toho počítati se zvýšenými cestovnými náklady následkem spojení slezských berních správ se zemským úřadem v Brně, pak jest jistě oprávněno tvrzení, že nemůže vůbec vyplývati pro stát nějaká podstatná úspora ze zrušení slezského finančního ředitelství v Opavě.

Ba naopak je možno považovati za jisté, že rozpuštění slezského finančního ředitelství v Opavě doznají výsledky pro Slezsko jak u přímých daní, tak i u daně z obratu a daně přepychové, jejíž vybírání v druhé stolici bylo by přeloženo z Opavy do Brna, alespoň na začátku citelný pokles. Neboť i pro finanční úřady II. stolice je právě na poli přímých daní, jakož i daně z obratu a daně přepychové - i s ohledem na časté přeměňování tak zv. donucovacího řízení v řízení odvolacím - nezbytnou co nejpřesnější znalost země a lidí k pokud možno úplnému zjištění daňových zdrojů tím spíše, poněvadž nová daňová reforma, jakož i tempo jejího provádění, ukládá všem administrativním finančním úřadům, tedy také i úřadům II. stolice, co největší úkoly.

Vylíčené důvody jistě dostatečně dokazují, že existence finančního ředitelství v Opavě celkovou administrativní finanční správu nejen nezatěžuje, nýbrž spíše usnadňuje.

Mimo to vyskytují se však další podstatné okolnosti pro zachování nynějšího stavu z těchto všeobecných úvah:

a) z periferické zeměpisné polohy Slezska,

b) ze splynutí slezského finančního ředitelství s celkovým hospodářským a administrativním obrazem země, odůvodněným dlouholetou, dnes již historickou tradicí,

c) z těžkého hospodářského poškození veškerého obyvatelstva Slezska, zejména ovšem města Opavy, které by vzniklo v případě zrušení slezského finančního ředitelství.

Jen ten, kdo zná přesně a detailně poměry v zemi, může posouditi, oč by se příště zvýšil národohospodářský neproduktivní náklad, kdyby bylo donuceno obyvatelstvo zajížděti do Brna ve všech daňových záležitostech, jež se musí vyřizovati s druhou stolicí.

Obtíže ve styku s úřady II. stolice, jež se budou nastávajícím sjednocením slezské zemské správy politické s moravskou projevovati ve všech směrech velmi tíživě, vzrostly by podobným opatřením na poli finanční správy mimořádně a tudíž nesnesitelně.

Opava nejen ztrácí zamýšleným zrušením finančního ředitelství bezprostředně část svého obyvatelstva, nýbrž bude poškozena také tím, že úředně podmíněné cesty budou přeloženy do Brna.

Případné zřízení okresního finančního ředitelství v Opavě nedá se nikterak oceniti jako dostatečná a plnocenná náhrada za slezské finanční ředitelství, protože tím nebude vyhověno potřebám obyvatelstva Slezska po II. instanci pro přímé daně, jakož i pro daň obratovou a po možnosti osobního styku se slezským zemským úřadem, který jest zejména u oněch daňových druhů nepostrádatelným.

Proto táží se podepsaní pana ministra financí:

1. Zda-li jest ochoten zachovati samostatné slezské finanční ředitelství v Opavě, jako dosavadní osvědčenou II. instanci?

2. Zda-li jest ochoten rozšířiti dosavadní obvod slezského finančního ředitelství v Opavě také na přilehlé území sousední Moravy alespoň v tom rozsahu, jako to bylo provedeno svého času u obvodu opavského ředitelství pošt a telegrafů, aby se tím dostalo městu Opavě, tak citelně postiženému provedením reformy politické správy, alespoň částečné náhrady a odškodnění?

V Praze dne 19. října 1928.