Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Obě obce Sázava a Černé Budy jsou spojeny a mají přes 1900 obyvatel, jsou to letoviska, kde jen v měsíci červenci 1927 bylo přes 2000 letních hostí.

V obcích jsou 2 sklárny.

Drahotní poměry jsou v těchto obcích horší než v Praze. Pro státní zaměstnance není zde bytů, poněvadž je výnosnějším je pronajímat letním hostům než stálým nájemníkům Z kuchyně a pokoje platí se nájemného 1500 - 2500 Kč ročně, z jednoho pokoje 200 - 300 Kč měsíčně.

Z těchto důvodů táží se podepsaní vlády:

1) Je-li ochotna přeřaditi obce Sázava - Černé Budy podle odst. 7. § 12 platového zákona do skupiny míst C činovného státních zaměstnanců.

2) Je-li ochotna sděliti podepsaným co v této věci hodlá učiniti.

V Praze dne 24. října 1928.

V noci z neděle na pondělí dne 22. října t. r. po 2. hod. došlo na jámě Zvěřině k výbuchu plynů. K výbuchu došlo na devátých horách. V dole pracovala tou dobou pouze přípravná směna, složená asi ze 20ti dělníků.- Výbuch byl tak silný, že všechno zařízení bylo demolováno. Jen někteří dělníci, pracující na vzdálenějších místech zachránili se útěkem. Posléze bylo zjištěno, že dva dělníci a sice Bohumil Frištik, ženatý otec dvou dětí, a Josef Goj zůstali v dole. Výbuch byl zaviněn tím, že od pátku rána dne 19. října t. r., kdy horníci již nepracovali, byl zastaven větrník a tím bylo znemožněno, aby v dole hromadící se plyny byly svedeny a rozptýleny. Když po výbuchu plyny byly již částečně odstraněny podařilo se dostati k oběma dělníkům, kteří však již byli bohužel mrtvi. Příčina tohoto nebezpečného výbuchu, jenž ostatně není v poslední době ojedinělým zjevem na ostravsko-karvínských jamách, vězí v celém, životu nebezpečném racionalisačním systemu. Dělníci nemají čas na zabezpečovací práce a na zkoumání plynu, neboť jsou přímo šíleně hnáni a donucováni k největšímu výkonu. Poněvadž takovéto nedodržování hornopolicejních předpisů a zanedbávání záchranných opatření v uhelných dolech jest nyní takořka na denním pořádku a ohrožuje denně životy osazenstva dolů, táží se podepsaní pana ministra:

1) Co zamýšlí pan ministr učiniti, aby napříště se neopakovaly podobné trestuhodné případy zaviněné správou závodů a nedbalou inspekcí revírního báňského úřadu?

2) Co hodlá učiniti pan ministr, aby nedodržování hornopolicejních předpisů bylo napříště zamezeno a viníci výše uvedené katastrofy byli náležitě potrestáni?

3) Co hodlá pan ministr učiniti pro zajištění existence pozůstalých po obětech výše uvedené katastrofy?

4) Jest pan ministr ochoten splniti dlouholetý a opodstatněný požadavek horníků, kteří žádají, aby měli zákonité právo voliti své vlastní dělnické báňské inspektory nezávislé na správách závodů placené státem, kteří jedině jsou zárukou správného dodržování hornopolicejních předpisů?

V Praze dne 24. října 1928.

Bouřlivé události v domáckém průmyslu sklářském v dubnu m. r. vynutily sjednání kolektivních smluv a mzdových ceníků zejména v oboru mačkářů při pecích a částečně i u mačkářů stolových. Projednání kolektivní smlouvy a ceníků u brusičů cínových perel a brusičů kaménků přes opětované zásahy a intervence, nepodařilo se prosaditi.

Průběhem doby, zejména zdražováním životních potřeb a zaváděním nových druhů zboží, které v ceníkách nebylo uvedeno objevilo se nutno revidovati mzdové ceníky a sjednání řádné kolektivní smlouvy pro obory, kde, vinou zaměstnavatelů k sjednání jich dosud nedošlo. Tak zejména u sklářů stolových, brusičů cínových perel a kvadrantních brusičů.

Proto již v červnu t. r. podaly odborové organisace dělnické, v zastoupení veškerého dělnictva domáckého průmyslu sklářského, německému společenstvu v Jablonci n. Nisou a českému v Železném Brodě požadavky, jimiž domáhaly se zjednání řádné kolektivní smlouvy pro všechna odvětví domáckého sklářství a řádného ceníku mzdového pro všechny druhy zboží. Tyto spravedlivé požadavky dělnictva byly stálými průtahy zaměstnavatelů oddalovány a jednání znemožňováno. Marné byly všechny intervence u ústředních úřadů v Praze, u okresních politických správ v Jablonci n. Nisou a v Semilech, marné bylo i zakročování u živnostenských inspektorátů v Liberci a v Ml. Boleslavi. Pokusy o urovnání, vyšlé z obvodních komisí domácké práce sklářské, ztroskotaly pro tvrdošíjné a odmítavé stanovisko zaměstnavatelů.

Když všechny pokusy dělnictva, smírným jednáním zavésti do výroby sklářského domáckého průmyslu klid a pořádek, stále se rozbíjely o neústupnost zaměstnavatelů, položilo dělnictvo prostřednictvím odborových organisací ultimativní požadavek, aby do 19. října t. r. bylo jednáno o požadavcích dělnictva, jinak toto - když již vyčerpalo všechny prostředky k smírnému jednání - vstoupí do obranné stávky.

Konečné jednání dne 19. t. m. rozbilo se znovu o neústupnost zejména německých zaměstnavatelů. Tito trvali na požadavku, že jsou ochotni jednati pouze s Hromadou pomocnickou při německém společenstvu v Jablonci n. Nisou, do níž v červenci t. r. nezákonným způsobem byly provedeny volby. Nezákonným proto, že ani vlastní utvoření společenstva nemá právní oporu v živnostenském řádu a že z voleb do Hromady pomocnické byli vyloučeni veškeří domáčtí dělníci sklářští, ačkoliv jejich faktoři (zprostředkovatelé) jsou za členy společenstva uznáváni. Tato neprávem zvolená Hromada pomocnická nemůže sjednávati kolektivní smlouvy a ceníky mzdové, neboť representuje jen malou skupinku domáckého průmyslu sklářského a to ještě v jediném odboru.

Poznamenáváme, že při českém společenstvu sklářských zaměstnavatelů v Železném Brodě dosud valná hromada pomocnická neexistuje, ač pro tuto akci a na podporu společenstevní práce vůbec, dostalo toto společenstvo 30.000 Kč subvence od ministerstva obchodu.

Na podporu akcí dělnických, ač tito jsou hlavními činiteli ve výrobě, nedostalo se dosud ani haléře.

Sklářský ústav v Hradci Králové nepatrně živořící z úroků státní zápůjčky, z daleka nemůže plniti úkoly pro rozvoj domácké výroby sklářské a měl by býti přenesen do střediska tohoto průmyslu, do Železného Brodu a sloučen s tamnější sklářskou školou.

Zřízení samostatného živnostenského inspektorátu pro tento průmysl jest poměry a rozvojem jeho více než odůvodněno.

Výše uvedené poměry, zejména tvrdý a neústupný postup zaměstnavatelů, vyvolávají v dělnictvu sklářském již po měsíce rozruch a zneklidňování. Dělnictvo vyčerpavši všechny smírné prostředky k dohodě o úpravu svých existencí, bylo donuceno stávkou domáhati se svých práv. Podepsaní táží se proto:

1) Znají pp. ministři tyto neudržitelné poměry v domáckém průmyslu sklářském?

2) Co hodlají pp. ministři učiniti, aby se zamezila stávka v tomto průmyslovém odvětví, kterou vyvolává neústupnost zaměstnavatelů?

3)Jsou ochotni podporovati toto důležité odvětví našeho průmyslu řádným vybavením sklářského ústavu v jeho přirozeném středisku a zřízením samostatné živnostenské inspekce?

4) Jsou ochotni sděliti podepsaným, co v zájmu rádného rozvoje domáckého sklářství vykonali a vykonati hodlají?

V Praze dne 26. října 1928.

Město Jičín bylo již před válkou zařazeno do vyšší třídy místního přídavku (90%). V této třídě místního přídavku zůstalo až do vydání platového zákona Teprve tímto platovým zákonem byl Jičín zařazen do nižší třídy t. j. do skupiny C činovného, ačkoliv mimořádné drahotní poměry v tomto městě se nejen nezlepšily, naopak ještě zhoršily.

Město Jičín čítá v přítomné době přes 12000 obyvatel, z toho větší část státních a veřejných zaměstnanců, profesorů a učitelů. Město Jičín je sídlem okresního finančního ředitelství, jednoho z největších v Čechách (12 politických okresů), krajského soudu a státního zastupitelství (16 soud. okresů) a soudu okresního. Mimo to je sídlem okresní správy politické jako úřadu dohlédacího, berní správy a berního úřadu Je největším střediskem školství v celém rozsáhlém území podkrkonošském, se státním gymnasiem, reálkou, dívčím reformním reálným gymnasiem, učitelským ústavem školou obchodní, rolnickou a hospodyňskou. Jest zde silná posádka vojenská a sídlo okr. doplňovacího velitelství, okresní četnické velitelství a četnická stanice s pátracím oddělením.

V Jičíně ústí tři tratě státních drah a tři autolinky státních autobusů, vedle čtyř autobusových linek osobních. Velký turistický ruch způsobuje, vede jiných příčin, zdražování životních potřeb a to tím spíše, že Jičín je střediskem vývozu všech životních potřeb do zemědělsky chudého, ale průmyslového a lidnatého kraje Pojizerského a Podkrkonošského.

Drahota životních potřeb jest zde mimořádná, a zaměstnanectvo státní a veřejné všech kategorií právem domáhá se zařazení do vyšší stupnice činovného, jak již dávno před válkou bylo přiznáno a provedeno.

Z uvedeného jest nade vší pochybnost patrno, že požadavek tento jest nejvýše spravedlivý a oprávněný. Z těchto důvodů táží se podepsaní vády:

1) Jest ochotna přeřaditi město Jičín podle odst. 7 §u 12. platového zákona do skupiny B činovného státních zaměstnanců?

2) Jest vláda ochotna sděliti podepsaným, co v této věci zaříditi hodlá?

V Praze dne 26 října 1928.

V neděli, dne 9. září 1928, pořádala karlovarská místní skupina Svazu Němců v Čechách lidovou slavnost v Myslivně. Slavnost tohoto nepolitického spolku byla zahájena dopoledne slavnostním průvodem dětí a mnoho tisíc lázeňských hostí ze všech zemí bylo svědky tohoto nejrozkošnějšího slavnostního průvodu, který se kdy ubíral světovým lázeňským místem. Slavnostního průvodu účastnily se jen děti, dokonce naše nejmladší, v bohatě okrášlených dětských kočárkách, za nimi šly dvou - až tříleté děti a na konec naše mládež školou povinná na koloběžkách. Tak se pohybovala ulicemi našeho krásného zřídelního města naděje našeho národa, vyzdobena zelenými větvičkami, okrášlena modrými praporky a pozdravována jásotem lázeňských hostí a domácího obyvatelstva. Nezřídka bylo viděti dorostlé občany s očima zaslzenýma radostí. Do této radosti mísilo se však také sotva potlačované rozčilení pro neodpovědný postup ředitele zdejšího německého reálného gymnasia, který přes to, že jest členem spolku pořádajícího slavnost, měl smutnou odvahu, a vykládaje si vědomě nesprávně výnos, zakázal mládeži, svěřené jeho ústavu, zvláště pak prvým dvěma ročníkům, které se již několik týdnů na tuto dětskou slavnost připravovaly, účast na této dětské slavnosti. Z tohoto chování jsme konstatovali, že máme bohužel také německé vzdělavatele mládeže, kteří, místo aby plnili svou povinnost k národu, domnívají se, že musí býti papežštější než česká státní policie. Výnos, kterého se dovolával proslavený ředitel, zakazuje účast středoškolské mládeže na politických projevech, což lze také jen schvalovati. Ale při nedělní slavnosti šlo o nevinný dětský slavnostní průvod uspořádaný nepolitickým Svazem Němců v Čechách. Postup ředitele jest tedy přímo nepochopitelný a jest jisto, že by obyvatelstvo ani o den déle nestrpělo v českém městě českého ředitele na jeho místě, který by se osmělil vydati podobný neodůvodněný a nesmyslný zákaz.

Podepsaní se tedy táží:

1. Jest pan ministr ochoten poučiti jmenovaného ředitele, že takový zákaz účasti dětí na dětském slavnostním průvodu, pořádaném úplně nepolitickým spolkem, je neslučitelný se státoobčanskou svobodou rodičů, ctěnou v každém řádném státním útvaru, jimž v tomto případě jedině přísluší právo rozhodovati, a že jest nezákonný?

2. Jest pan ministr ochoten zjistiti nebo vyšetřiti, zda někdy některý český ředitel české školy zakázal svým žákům účastniti se slavnostního průvodu, pořádaného úředně povoleným, nepolitickým spolkem, jak tomu bylo ve svrchu vylíčeném případě dětského slavnostního průvodu?

3. Jest pan ministr ochoten poučiti školní úřady, že mravní povinností podřízených učitelů jest pečovati o národ, z něhož pocházejí, o jeho mravy a zvyky?

4. Jest pan ministr ochoten poučiti školní správy, aby účast školní mládeže na německých slavnostech povolovaly aspoň v tom rozsahu, jak jest to u českých školních správ odedávna samozřejmé?

V Praze dne 17. října 1928.

Jako na četných místech Československé republiky uspořádala Masarykova letecká liga i v severních Čechách, a to i v Křešicích v okrese děčínském, tak zvaný letecký den, na němž se měly předvésti všechny vymoženosti v oboru letecké techniky. Letecký den byl ustanoven na neděli dne 30. září a pak pro špatné počasí byl odložen na neděli dne 14. října. Po obě neděle hrála v Děčíně a v Podmoklech vojenská hudba, která jen k tomu účelu přijela z Liberce. Se zřetelem na ohlášený obsažný program leteckého dne - kromě uměleckých letů a letů s cestujícími se slibovalo, že se předvedou i lety válečné - dostavily se dne 14. t. m. odpoledne do Křešic tisíce lidí z celého severočeského území. Letci Masarykovy ligy, kteří již dopoledne měli přiletěti do Křešic, do poledne nepřiletěli. Když se neukázali ani brzy odpoledne, prohlásily vojenské osoby zaměstnané na letišti na četné dotazy diváků, že letadla Masarykovy ligy pro nepříznivé počasí nemohla ve středních Čechách startovati a že po 4. hodině přiletí vojenští letci, aby předvedli letecký den. Ale když v uvedené době nebylo ani stopy po nějakém letci a vojenská hudba, jež hrála, odešla, zmocnil se četných diváků značný neklid. Důstojníků, kteří dříve byli činni na letišti, nebylo lze se v této době tázati, bude-li se letecký den konati či nikoliv, poněvadž již odešli. Jistý vojín pak později prohlásil k velkému překvapení všech účastníků, kteří své vstupné zaplatili již brzy odpoledne, že letecký den byl odřeknut a že si každý účastník může dáti vrátiti vstupné. Rozhořčení, jež způsobilo toto oznámení, bylo ohromné a ještě se mnohem více stupňovalo, když, jak dosud bylo lze zjistiti, u jedné pokladny nebyl již nikdo, a druhá úřadující pokladna přímo zamítla vrátiti peníze za vstupenky koupené u jiných pokladen. Na celém letišti nebylo ani jednoho místa, nebylo lze viděti ani jednoho z důstojníků dříve tak čilých, jemuž bylo by možno si na to stěžovati. Také nikdo nemohl podati žádnou zprávu, ani vojíni ještě přítomní, které jak se zdá, jejich páni důstojníci beze všech pokynů opustili.

Jak se proslýchá, i při volbě letiště se prý s jeho držiteli zacházelo dosti přísně, asi tak, jako se děje o manévrech.

Vylíčiv stav věci táži se pana ministra:

1. Jest vůbec nutno k podpoře letecké dopravy pořádati letecké dny, dokud není zaručena bezpečná doprava na československých letadlech?

2. Jest nutno na takových leteckých dnech předváděti válečné lety s rozličnými válečnými předpoklady, v době, kdy pražský úřední tisk stále znovu prohlašuje ochotu Československa k míru?

3. Jaký jest poměr Masarykovy letecké ligy k vojenským letcům v neděli ohlášeným a jak se stalo, že se na ohlášený letecký den nedostavilo vůbec ani jediné letadlo, ač toho dne bylo v severních Čechách nádherné, slunečné podzimní počasí?

4. Považuje pan minstr za nutné náležitě vysvětliti, proč byl letecký den beze všeho důvodu odřeknut, aby se diváci, kteří se v tisících dostavili na "křešické letiště" a z nichž si také neslýchaným způsobem někdo udělal blázny, dověděli, komu vlastně mají býti vděčni za svou zábavu na leteckém dni?

5. Jest pan ministr ochoten přísně vyšetřiti, co se stalo se zaplaceným, ale nevráceným vstupným?

6. Jak si pan ministr představuje, že mají býti odškodněny četné oběti tak nemotorně ošálené, které přímo sedly na lep podvodu v dobré víře že velkolepé ohlašování leteckého dne jakož i Masarykovu ligu samu dlužno ve skutečnosti pojímati vážně?

7. Bylo nutno na tento letecký den, jenž jest nesmazatelnou ostudou našeho československého letectví, objednávati do Děčína a Podmokel vojenskou hudbu z Liberce, nebo bylo by bývalo lepší uspořiti tyto peníze a klidně pracující obyvatelstvo německého území severních Čech vůbec ušetřiti předvádění akrobatických a válečných letů?

V Praze dne 17. října 1928.

Sudetsko-německý venkovský svaz, nezávislá politická organisace německého venkovského lidu svolal na neděli 14 října do Podbořan veřejnou schůzi, která byla řádně povolena. Ačkoliv se v těchto dnech konaly ještě 4 jiné schůze v různých venkovských obcích okresu bez úřední asistence, pokládala podbořanská okresní politická správa za nutné vyslati na tuto schůzi úředníka Sedláčka, jako vládního komisaře. Počátek schůze byl ustanoven na devátou hodinu dopoledne. Jako vždy v takových případech, byla síň v dobu svolání schůze ještě značně prázdná a svolavatelé chtěli ještě sečkati, poněvadž se na podbořanskou schůzi silně agitovalo nejen přívrženci Sudetsko-německého venkovského svazu, nýbrž i protivníky, Svazem zemědělců, a poněvadž počet pravděpodobných účastníků schůze bylo lze zjistiti již na ulici. Poněvadž na ostatních 4 schůzích byla obrovská návštěva, bylo lze i v Podbořanech počítati se silnou účastí. Rozkladům svolavatelů, pana Hahnla z Podbořan a bývalého poslance Mayera z Chebu, že se musí ještě počkati se zahájením schůze právě vzhledem ke svrchu vylíčené věci, nevěnoval velmi nervosní úředník podbořanské okresní politické správy naprosto pozornosti. Působilo to dojmem, že onomu pánovi je prostě nepříjemné, musí-li ztráviti nedělní dopoledne ve službě na schůzi; pravděpodobně disponoval již svým časem jinak a tak se zbavil svých povinností svévolným zákazem pořádati schůzi.

Podepsaní se táží pana ministra:

1. Jest vůbec třeba, aby před zahájením volebního období do zemských a okresních zastupitelstev byl vykonáván dozor na politické schůze?

2. Je-li ho třeba, jest pan ministr ochoten postarati se, aby úředníci, vysílaní k těmto schůzím náležitě dbali přání voličstva?

3. Jest pan ministr ochoten postarati se, aby na schůze byli vysíláni jen takoví úředníci, kteří nejsou národně podráždění, a jimž plnění jejich povinnosti leží více na srdci než jejich soukromé věci?

4. Jest pan ministr konečně ochoten postarati se, aby úředníci, kteří pro své česko-národní smýšlení nemohou utajiti svého zřejmého záští proti německému obyvatelstvu, byli co možná nejdříve odvoláni z německého území?

V Praze dne 18. října 1928.

Ministerstvo veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy rozeslalo výnosem číslo 9981 ze dne 1. dubna 1925 oběžník všem obvodním a obecním lékařům a nemocnicím, v němž se vyzývá, aby nemocní lupem v jejich příslušném úředním obvodu byli sečteni. Ministerstvo použilo v tomto výnosu velmi krásných a případných slov.

"Není jiné nemoci, která by byla více zanedbávána než onemocnění lupem. Ačkoliv osoby tím trpící mohou velmi dobře pracovati, jest jim v tom často bráněno z předpojatosti společností a připadají za obtíž veřejným fondům. Nyní snad nadešla doba, aby bylo lze něco podniknouti v zájmu těchto ubohých nemocných."

Sčítání bylo již dávno skončeno, výsledek sčítání jest shrnut v obšírné a pečlivé práci dra Hynka Pelce (O lupu v republice Československé. Nákladem Mladé generace lékařů v Ústř. jedn. čsl. lékařů). Výsledky sčítání nemocných lupem jsou uvedeny takto:

Sám Pelc pokládá však tento výsledek za příliš nízký a tento badatel odhaduje skutečná čísla nemocných lupem v území naší republiky:

nemocných lupem.

Podle pohlaví počítá Pelc, že nemocných mužů je 1110 a nemocných žen 1890.

Ministerstvo v uvedeném výnose samo prohlásilo, že se v zájmu těchto nemocných musí něco státi. Toto mínění jest správné, než domníváme se, že čin, který musí býti vykonán pro těchto 3000 nešťastníků nemůže záležeti v pouhém ujišťování o humanitě, nýbrž že konečně musí vésti k uskutečnění oprávněného požadavku zřízení ústavu pro léčbu lupu.

Léčení nemocných lupem jest zdlouhavé, vyžaduje zvláštních zařízení a zvláštních znalostí. Jest drahé a náklad nemůže tedy téměř nikdy nésti sám postižený, poněvadž lupus právě tak jako jeho sesterská nemoc, tuberkulosa plic, vyhledává si své oběti se zvláštní oblibou mezi proletariátem. Nelze si tedy vůbec představiti, že by lidé postižení lupem mohli z vlastní síly něco podniknouti k léčení své nemoci. Ani tehdy ne, kdyby byly zřízeny ústavy a stát nepřevzal útraty léčení nemajetných. Úkol vlády jest tedy dvojí. Dlužno zříditi potřebné ústavy s dostatečným počtem lůžek a zajistiti bezplatnou péči nemajetným.

Uvážíme-li nyní, že většina těchto proletářských nemocných mohla by vydělávati, jak ministerstvo správně prohlašuje, kdyby jí v tom nebylo překáženo "předpojatostí společnosti", a že proto "připadají za obtíž veřejným fondům", pak se uznává, že se v našem státě velice plýtvá silami a špatně hospodaří tím, že tisíce lidí schopných a ochotných pracovati, jest nuceno žíti životem příživníků, poněvadž se opomíjí veřejně se postarati o léčení této nemoci a odstranění překážky jejich nezpůsobilosti k výdělku. Toto plýtvání a špatné hospodaření silami příčí se energii, s níž bylo potíráno domnělé "plýtvání" samosprávných svazků. Zde by tedy bylo vhodné působiště pro naši vládu, aby vykonala dílo, které by skutečně bylo v zájmu tolik dovolávaného národního hospodářství.

Bylo by to i v zájmu naší vážnosti v cizině, neboť nelze přece zatajovati odbornému světu, zajímajícímu se o sociální zařízení, že se v naší republice stát nestará o nemocné lupem. Náš soused, Rakousko, pokládaný za chudého, má při mnohem menším počtu obyvatelstva vzorně zařízený ústav pro léčení lupu se 120 lůžky. Nepovznáší to ani úctu postižených k vlastnímu státu, kteří vědí, že u nás nemáme takového ústavu, ale, že za hranicemi je ústav, který by jim mohl přinésti vytoužené léčení.

Ze všech těchto důvodů táží se podepsaní vlády:

1. Kdy zamýšlí vláda zříditi dávno slíbené a naléhavě nutné ústavy pro léčení lupu?

2. Kolik těchto ústavů má býti zřízeno a kde?

3. Jest vláda ochotna vzhledem k nouzi samosprávných svazků, způsobené zákonem ze dne 13. července 1927, číslo 77 Sb. z. a n., zařaditi náklady na zřízení těchto ústavů do státního rozpočtu?

4. Jest ochotna učiniti vhodná opatření, aby nemajetní a méně zámožní občané, potřebující léčení, byli léčeni zdarma na státní útraty?

V Praze dne 19. října 1928.