Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Město Louny bylo již za Rakouska, vzhledem k mimořádným drahotním poměrům místním, zařazeno do I. třídy místního přídavku (90%), v kteréžto třídě zůstalo až do vydání platového zákona.

Teprve platovým zákonem byly Louny zařazeny do nižší třídy, t. j. do skupiny míst C činovného, ačkoliv se mimořádné drahotní poměry v tomto městě nijak nezlepšily, spíše zhoršily.

Z těchto důvodů táží se podepsaní vlády:

1.) Je-li ochotna přeřaditi město Louny do skupiny B činovného podle ustanovení odst. 7, §u 12 platových zákonů?

2) Je-li ochotna sděliti podepsaným, co v této věci činiti hodlá?

V Praze, dne 24. října 1928.

Budova čsl. stát. ústavu pro hluchoněmé v Kremnici byla vyhudována v roce 1916. V budově je odborná škola a internát. Stavěna byla pro 120 - 130 žáků. Po převratě se počet žáků značně zvětšil, takže ústav má nyní 320 žáků a jest největším ústavem toho druhu v celé Evropě. Budova dosavadní pro tak velký počet žáků je naprosto nedostatečná, není v ní ani nejpotřebnějších místností, kabinety jsou na chodbách, denních pracoven není vůbec.

Ředitelství ústavu podalo návrh na nutné rozšíření budovy ústavu. Město Kremnice darovalo pro rozšíření budovy pozemek. Plán budovy je vypracován expositurou ministerstva veřejných prací v Bratislavě a byl Krajinským úřadem v Bratislavě dne 31. července 1928 čís. I-565/11 zaslán ministerstvu veřejných prací.

Podepsaní táží se podle uvedených okolností pana ministra školství a národní osvěty, zdali je ochoten naříditi, aby v době co nejkratší bylo přikročeno k rozšíření jmenovaného ústavu?

V Praze, dne 25. října 1928.

Spolek odborných učitelů na Slovensku se sídlem v Kremnici, žádá, aby pro odborně-pedagogický dozor na zvláštních odborných školách pro hluchoněmé a slepé na Slovensku byl ustanoven zvláštní odborný inspektor v referátě ministerstva školství a národní osvěty. Požadavek tento odůvodňuje takto:

Odborné školy pro hluchoněmé a slepé mají zvláštní výchovný cíl, zvláštní metodiku, která se úplně odlišuje od metodiky škol dětí s plnými smysly. Na školách plnosmyslných dětí se vyučuje řeči, na odborných školách pro hluchoněmé se tvoří řeč zvláštním, umělecko-praktickým způsobem. Na odborných školách pro hluchoněmé jsou foneticko-vědecké výzkumy, které může ovládati jen odborník. Odborně-pedagogický dozor nad těmito školami musí býti skutečným odborným dozorem, neboť úzce souvisí s odbornými pokyny a praksí. Také odborně-praktické pokyny může poskytnouti jen odborný inspektor. Neodborný inspektor při nejlepší vůli a snaze nemůže prakticko-vědecky zasahovati do odborné výchovy a do vyučování na školách pro hluchoněmé.

Poněvadž odborná metodika vyučování hluchoněmých a slepých dětí je ve vývoji, jest nutně potřebí, aby dozor nad těmito školami konal odborný inspektor. Metodika vyučování plnosmyslných dětí je už vykrystalisovaná, má svoje zásady a směrnice.

§ 13 zákona čís. 104/1926 ustaluje titul škol pro hluchoněmé; jsou dle něho "Zvláštními odbornými školami", následkem toho musí míti také odborného inspektora. Protože pedagogický dozor na měšťanských školách může vykonávati jen ten inspektor, který má způsobilost na měšťanské školy, je tím žádoucnější a potřebnější, aby se odborná zásada uplatňovala i při pedagogickém dozoru nad odbornými školami pro hluchoněmé a slepé.

Odborný inspektor má i tělesnou výchovu a na středních školách kresbu a jiné vyučovací předměty. V cizozemských státech Francii, Anglii Německu, Rakousku, Jugoslávii, Polsku, Rumunsku, Maďarsku, Lotyšsku, Belgii, Italii atd., všude konají odborný pedagogický dozor nad školami a nad ústavy pro hluchoněmé a slepé jen odborní inspektoři. Také v Čechách je odborný inspektor ústavní. Nemožné a neúčelné je tedy, aby pedagogický dozor na školách pro hluchoněmé a slepé vykonávali okresní školní inspektoři, jako je to uvedeno v osnově zákona o okresních školních inspektorech pod titulem "Výchovné ústavy".

Mělo by to ještě tu nevýhodu, že kolik je škol pro hluchoněmé na Slovensku, tolik okresních školních inspektorů by bylo, neboť každý ústav patří do jiného okresního školského inspektorátu. Takovýto pedagogický dozor úplně rozpoltí jednotný vývoj tohoto školství.

Podepsaní táží se proto pana ministra:

Jest pan ministr ochoten působiti k tomu, aby pro pedagogický dozor výchovných ústavů byl ustanoven v osnově zákona o okresních školských inspektorech zvláštní odborně-pedagogický dozor nad zvláštními odbornými školami pro hluchoněmé a slepé, který na Slovensku ať vykonává odborný inspektor v referátu ministerstva školství a národní osvěty?

V Praze, dne 25. října 1928.

Městečko Kvasice má téměř 2000 obyvatel, kteří trpí značnou drahotou životních potřeb. Chce-li zaměstnanec státní koupiti máslo, vejce, drůbež atd., musí buď až do Kroměříže aneb do Tumačova, který má daleko lepší existenční podmínky a přece byl zařazen do skupiny C, poněvadž v době sčítání měl něco málo přes 2000 obyvatel. Zboží do Kvasic musí býti namnoze dopravováno z nádraží 3 km vzdáleného, čímž ovšem se hodně zdražuje. Ceny životních potřeb v Kvasicích jsou stejně vysoké neb i dražší, než v Kroměříži a sousedním Tumačově. Tak na př. prodává se tu mouka za 3.80 Kč, uhlí za 34 Kč, maso za 16 až 20 Kč, máslo 26 až 28 Kč, (za 1 kg) atd.

Z těchto důvodů táží se podepsaní:

1) Jest vláda ochotna přeřaditi obec Kvasice podle odst. 7. §u 12 platového zákona do skupiny míst C činovného státních zaměstnanců?

2.) Jest ochotna vláda sděliti podepsaným, co v této věci zaříditi hodlá?

V Praze, dne 25. října 1928.

Trpký životní úděl válečných poškozenců měl býti zmírněn tím, že se jim měla dle zákona umožniti samostatná výdělečná činnost. Proto v prvé řadě při udělování prodeje tabákového monopolu měl se bráti zřetel na válečné poškozence. Přednostní nárok měl se říditi především výší invalidity a v druhé řadě potřebností toho kterého invalidy. Poslední směrnice a i prakse dle této směrnice, která vydána byla ministerstvem financí, úplně suspendují zákon i zákonem přiznaný nárok válečných poškozenců. Na doklad toho z mnoha případů uvádíme jen některé:

V Praze XII., Čermákova ulice, povoleno bylo zřízení nové trafiky. Při vypsání jejím ucházel se o ni invalida, mající 100% invalidity, a byl také ministerstvem sociální péče dán v ternu na prvé místo. Přes to okresní finanční ředitelství trafiku jemu nepřidělilo, ale dostala ji vdova s 1 dítkem. V odůvodnění, proč nebyla dána invalidovi, odvolává se na výnos ministerstva financí, dle kterého každý uchazeč má se vykázati potvrzením, že má krám. Když zmíněný invalida odvolal se, že má povolení magistrátu na postavení kiosku, sděleno mu, že kiosk rušil by vzhled ulice.

Jest nám s podivením, že ministerstvo financí má na starosti chrániti vzhled ulic. Tedy ne 100% invalidita, ale držení krámu hodně přeplaceného, rozhoduje o nároku.

Další případ: V Čáslavi přes protest invalidů - trafikantů - a byli mezi nimi i 100%ní invalidé - a přes protest finančního ředitelství zřízena nová trafika a tato bez vypsání zadána byla ihned přímo dle politické protekce menšímu invalidovi ač při soutěži ucházeli by se invalidé s větší neschopností a i hospodářsky potřebnější.

Další případ: V obci Potěhy má trafiku pí. Nikrýnová, majitelka obchodu a výčepu lihovin a dřívější majitelka velkého statku.

Váleční poškozenci žádali vypovězení této trafiky a její vypsání. Nestalo se tak s poukazem, že existence této paní jest zvláště na trafice závislou. A přece není žádným tajemstvím, že tato paní vedle svého obchodu dostává značný výměnek ze statku, který postoupila dceři, a že její dcera má přes 70.000 Kč příjmu ročně. Na naše upozornění nebylo vůbec ničeho zařízeno.

Stejné mohli bychom mluviti o zadávání skladu tabáku v Ledči, trafiky v Humpolci a jinde.

Na základě předeslaného táží se podepsaní pana ministra financí:

1.) Pane ministře, jste ochoten dáti podrobně vyšetřiti uvedené případy?

2.) Jste ochoten napraviti tyto křiklavé rozpory mezi zákonem a oběžníkem i prováděnou praksí?

3.) dáti přezkoušeti všechny předpisy, dle kterých uděluje se prodávání tabákového monopolu a uvésti je v soulad se zákonem?

4) dáti přezkoumati všechny příděly trafik a skladů a vypověděti ty přídělce, jichž příděl jest neoprávněný?

V Praze, dne 25. října 1928.

V Užhorodě vychází neodvislý český časopis "Hlas Východu", jehož redaktorem je typograf státní tiskárny Václav Malý.

Hlas Východu pracuje na východě republiky ve směru celostátně prospěšném a očistném. Náleží nyní ke stranám státotvorné oposice.

Redaktor Hlasu Východu, Václav Malý, byl několikráte správou tiskárny vyzýván, aby se vzdal funkce redaktorské, již plnil bezplatně mimo svou pracovní dobu v tiskárně, při čemž bylo naznačováno, že jest to přání zemského úřadu pro Podkarpatskou Rus.

Ježto podobné jednání je omezováním občanských práv, ptáme se vlády, je-li ochotna věc vyšetřiti a zameziti, aby v budoucnosti nedocházelo k podobným přehmatům?

V Praze, dne 24. října 1928.

Poslanecký klub čsl. strany národně-socialistické dostává téměř denně stížnosti drobných zemědělců do postupu berních správ při vyměřování daně důchodové.

Berní správy, jak z těchto stížností je patrno, vůbec nepřihlížejí k přiznání poplatníků - zemědělců a ke skutečnému a prokazatelnému příjmu, nýbrž předpisujíce důchodovou daň řídí se podle určitých výnosových paušálů. Dle zákona o přímých daních jest poplatník povinen podati v určité lhůtě přiznání. Nesplní-li poplatník tuto povinnost, má to pro něho určité důsledky. Splní-li však poplatník povinnost zákonem stanovenou, nastává zde zase povinnost pro úřad, aby řádně a včas podané přiznání bylo podkladem pro vyměření daně.

Prakse berních správ jest však zcela jiná. § 312 zákona o přímých daních stanoví: Vzniknou-li pochybnosti o správnosti nebo o úplnosti údajů v přiznání, v dokladech nebo ve vysvětlivkách, jest vyměřovací úřad povinen před vyměřením daně vyzvati poplatníka písemné neb ústně (protokolárně), aby své údaje doplnil, opravil, vysvětlil a případné pochybnosti vyvrátil. Rovněž prováděcí nařízení k uvedenému paragrafu stanoví: "Hodlá-li se vyměřovací úřad odchýliti od údajů přiznání, musí před vyměřením daně provésti t. zv. vytýkací řízení..."

Berní správy však, ať již vzniknou pochybnosti o správnosti přiznání poplatníků - zemědělců či nikoli, neprovádějí vůbec vytýkacího řízení a také nepřihlížejí k přiznání poplatníků, nýbrž předpisují důchodovou daň dle výměry půdy a dle zmíněného již výnosového paušálu. Touto praksí berních správ uvedeno jest ustanovení zákona o přímých daních ad absurdum.

Postup ten byl by na místě u zemědělců, kteří přiznání nepodali, ale nutno jej odmítnouti tam kde splněno bylo to, co zákon předpisuje. Věc sama ovšem dotýká se drobných zemědělců zejména tím, že i stanovené výnosové paušály jsou pro ně krajně nepříznivé a nespravedlivé. Tak na př. u jedné z berních správ v obilnářské oblasti I. bonitní kategorie byl stanoven výnosový paušál takto:

Takto stanovený výnosový paušál není přirozeně u všech berních správ stejný, ale v celku pohybuje se na této výši. U všech berních správ však stanoven je výnosový paušálu malých zemědělců nepoměrně výše než u zemědělců větších, což není nijak odůvodněno.

Na základě takto stanoveného paušálu a uvedené prakse berních správ dochází dnes k tomu, že drobní zemědělci, kteří před účinností nové daňové reformy nepodléhali dani z příjmu, mají nyní platiti daň důchodovou. To znamená však pro ony zemědělce ještě další zvýšení daňové tím, že se u nich pak vybírá zvláštní příspěvek 1¹/₂% k dani pozemkové, kterému by jinak nepodléhali, nemajíce více než 120 Kč čistého katastrálního výnosu.

Vzhledem k tomuto stavu věci došli podepsaní k přesvědčení, že jedná se o postup, který odporuje zákonu a proto se táží:

1.) Zná pan ministr tyto poměry a praksi berních správ?

2.) Jest pan ministr ochoten co nejdříve zjednati žádoucí nápravu?

3.) Jest ochoten působiti k tomu, aby všechny takto - bez provedení vytýkacího řízení - vydané platební rozkazy byly z povinnosti úřadu odvolány?

V Praze, dne 24 října 1928.

Důsledky zákona čís. 77/1927 ukazují se mezi jiným také při nákladech na živnostenské pokračovací školství a IV. ročníky občanských škol. Okresní úřady i vyrovnávací fondy škrtají buď úplně nebo z větší části preliminované částky obecních rozpočtů, určené na hrazení deficitu živnostenských pokračovacích škol a IV. ročníků škol občanských. Jako důvod uvádí, že náklady tyto nemají zákonitého titulu a podkladu.

Nedbá se toho, že pokračovací školy živnostenské trvají 40 ba i někde více let. Zřízení jejich stalo se na základě zákona o pokračovacím školství, právoplatným usnesením obecních zastupitelstev schváleným dozorčím úřadem, dle kterého zavázala se hraditi výlohy nebo každoroční deficit. Svrchu uvedeným jednáním okresních úřadů a vyrovnávacích fondů je školství toto ohroženo. Subvence a příspěvky nestačí k jeho udržení a obcím se finanční prostředky k tomu škrtají.

Odbor průmyslového a pokračovacího školství v ministerstvu školství a národní osvěty vypracoval nástin nebo studii zákona o pokračovacím školství živnostenském. Ale ten, zdá se, je teprve ve stadiu příprav, co zatím školství toto, jsouc ohroženo, potřebuje pomoci okamžité, nehledě ani k tomu, že jeho vybavení a organisace je úplně nedostatečná.

V podobném stavu jsou IV. ročníky občanských škol. Školní rady, vedeny chvályhodným úmyslem poskytnouti příležitost většině žactva svého okolí, návštěvou IV. ročníku občanských škol, nelekaly se obětí a zřídily jej, často za podpory okresních správních komisí. Tato dobrá snaha má býti zmařena a řadě dorostu z kruhů méně zámožných má býti lepší vzdělání zabráněno. Na kultuře se má šetřiti! Toť jistě šetrnost na nejnevhodnějším místě.

Také v tomto případě ministerstvo školství a národní osvěty neučinilo včasného opatření.

Podepsaní se proto táží:

1 Učiní-li pan ministr vhodná opatření, aby bylo udrženo pokračovací školství živnostenské pro přechodnou dobu, než bude ústavně projednán zákon, školství toto upravující a je zabezpečující?

2 Zda-li tento návrh zákona bude v nejbližší době podán?

3 Je-li pan ministr ochoten zabezpečiti IV. ročníky občanských škol ihned a jaká opatření pro ten případ učiní?

V Praze dne 26. října 1928.

Obec Kartouzy - Valdice, kde jest umístěna státní trestnice pro muže, leží v bezprostřední blízkosti města Jičína, s nímž tvoří jeden hospodářský celek. Jsou proto drahotní poměry stejné jako v Jičíně, kde také většina všech zaměstnanců státní trestnice obstarává nákup životních a jiných potřeb.

Drahotní poměry v Jičíně jsou všeobecně známy jako krajně nepříznivé a vedly již před válkou k opatření, dle nichž Jičín by zařazen do vyšší třídy místních přídavků. Tvoří-li obec Kartouzy - Valdice s Jičínem jeden hospodářský celek, jsou-li zde stejné drahotní poměry, jest více než spravedlivo, aby obec Kartouzy - Valdice, kde služebně žije přes 100 zaměstnanců tamnější trestnice, byla zařazena do skupiny B činovného, jak se i Jičín spravedlivě domáhá.

Z těchto důvodů táží se podepsaní vlády:

1) Jest ochotna zařaditi obec Kartouzy - Valdice podle odst. 7. §u 12. zákona platového do skupiny míst B činovného státních zaměstnanců?

2) Jest ochotna sděliti podepsaným, co v této věci hodlá zaříditi?

V Praze dne 26. října 1928.

Zákonem čís. 148 Sb. z. a n. ze dne 10. června 1925 upraveno bylo pojištění osob samostatně hospodařících pro invaliditu a stáří. Uvésti zákon tento v účinnost, jakož i vykonání předběžných příprav ponecháno bylo rozhodnutí vlády cestou nařizovací.

Ačkoliv minula doba již více jak 3 léta od vyhlášení tohoto zákona, nejsou patrny žádné přípravy, kterých bude nutno, aby zákon mohl býti aktivován.

Důvody pro pojištění osob samostatně hospodařících jsou nyní stejné vážné a naléhavé, jako byly před a při projednávání tohoto zákona. Oddalováním jeho účinnosti poškozováni jsou všichni interesenti. Každý rok odkladu připraví tisíce těch, kteří dosáhnou 60 rok stáří o dobrodiní pojištění a všichni zájemníci jsou poškozeni o renty, které by ze zaplacených příspěvků vyplývaly. Mimo toho přichází příští pojišťovna tato o podobný příspěvek státu, jakého se dostává pojišťovně dělnické.

Pokládáme za naléhavé, aby zákon tento byl uveden v účinnost a aby zejména vykonány byly přípravy k tomu nutné.

Táží se proto podepsaní:

1) Je vláda ochotna zákon čís. 148 Sb. z. a n. z roku 1925 uvésti v účinnost?

2) Jaké přípravy byly dosud za tím účelem vykonány?

V Praze dne 26. října 1928.