Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Osobě k rybolovu oprávněné jest dovoleno, aby taková zvířata divoce žijící, která násadě rybí značnou měrou jsou škodlivá, ve své vodě rybné nebo v bezprostředním jejím okolí každé doby jakýmkoli způsobem, avšak bez užití střelných zbraní nebo látek jedovatých, chytala nebo zabíjela. K myslivosti oprávněný nemůže proti tomu činiti námitek, avšak jest mu vyhrazeno, aby podle vůle naložil se zvířaty v případech takových chycenými nebo zabitými, vyjímaje vydru a ondatru, které připadají rybáři. Politický úřad okresní může výjimečně v důležitých případech, vyžádav si dobré zdání hlavní zemědělské korporace, dovoliti osobě k rybářství oprávněné, aby použila k hubení zvířat rybářství škodlivých střelné zbraně, jedu nebo nákaz epidemických, je-li prokázáno, že tyto jedy nebo nákazy nemohou uškoditi lidem, ani domácím zvířatům, ani zvěři.

Totéž právo mají osoby, které ten, kdo má právo ryby loviti, k ochraně své vody rybné ustanoví, aneb kterým on sám neb poříční svaz se svolením politického úřadu okresního svěří, zejména lovení neb zabíjení zvířat rybářství škodlivých.

Označiti dotyčná zvířata rybářství škodlivá přísluší politickému úřadu zemskému v dohodě se zemskou korporací zemědělskou.

Zemské politické správy (župní úřady) vydají po úradě se zemskými poradními rybářskými sbory se schválením státního rybářského úřadu předpisy rybářsko-policejní ve smyslu rybářsko-policejních zemských zákonů a příslušných k nim nařízení zemských správ politických (býv. místodržitelství), při čemž přihlížeti mají k tomu, že veškerá škodlivá zařízení, která i prokázala svůj právní titul ve smyslu vyhlášky bývalého místodržitelství pro Čechy ze dne 23. června 1923, musí odpovídati svým zařízením požadavkům, které budou zvlášť stanoveny a podlehnouti zkáze, nesmí býti znovu zřizovány bez úředního povolení politických úřadů a na základě projektu a úředního řízení, k němuž musí býti povolán rybářský znalec.

Toto znovuzřízení se nemá povoliti naléhá-li poříční svaz rybářský nebo státní rybářský úřad na výkup.

Taktéž mají tyto předpisy přihlédnouti k ochraně rybářství před škodami, jež způsobují turbiny, v řečišti založená čerpadla, rybám tažným nepřekročitelné jezy a k ochraně rybářství před odpadními vodami závodů průmyslových.

V obor užívání vody nespadá vybírání písku, sekání rákosu a těžení trávy na vodě a vyhánění kachen a jiné vodní drůbeže na vodu.

Pro vybírání písku ať již lopatou nebo bagrováním je třeba živnostenského oprávnění za podmínek, by bylo zabráněno podemílání a sesouvání břehů, rušení trdlišť, přílišné a nestejnoměrné prohlubování řečiště.

Sekání rákosu a těžení trávy ve vodě může se prováděti jen s výslovným svolením nájemce rybolovu.

Kachny a jiná domácí zvířata rybářství škodlivá není dovoleno vyháněti nebo vypouštěti na vodu, kde chov ryb jest zařízen. Jednání tomu se příčící zakládá přestupek zákona na ochranu polního majetku a zavazuje k náhradě způsobené škody, která může býti zajištěna zajmutím zvířat podle zákona o polním pychu.

Ve státě československém nesmí mimo rybníky a jinaké rybochovné nádrže vodní nikdo provozovati rybářství, kdo není opatřen rybářským lístkem s podobiznou, přesným označením dne vydání a označením, na který obvod a na jaké nářadí se rybářský lístek vztahuje.

Rybářské lístky se vydávají:

a) nájemci rybářského revíru, který rybolov provozuje nebo držiteli zařízení z revíru vyloučeného;

b) rybářům hostům (kterými jsou členové nebo hosté rybářských spolků, které jsou nájemci revírů) a to:

1. výhradně jen pro jeden revír,

2. pro obvod určitého poříčního svazu rybářského,

3. pro všechny tekoucí vody v republice Československé.

Kromě kolkového poplatku, jejž stanoví finanční úřad, platí se státní taxa rybářská, jejíž výši stanoví státní rybářský úřad po úradě a odbornými sbory poradními. Rybářské lístky uvedené sub a) této taxe nepodléhají, toliko jen kolkovému poplatku;

c) pro pomocníky rybářské, rovněž s podobiznou, platí se jen kolkovné bez taxy.

Za pomocníky rybářské nepovažují se funkcionáři rybářských spolků a sdružení, ani funkcionáři poříčních svazů i když zastávají funkce porybných nebo dozorců.

Tiskopisy rybářských lístků vydává státní rybářský úřad. Lístky rybářské, vyhotovené jiným způsobem, jsou neplatné a vydávání jich bez kolku a taxy stíhá se pokutou 25 až 50tinásobnou.

Lístky rybářské vydávají se na kalendářní rok, mohou však býti též vydány na 3 po sobě následující kalendářní roky za taxu a kolkový poplatek trojnásobný.

Osoba rybářským lístkem opatřená je oprávněna ryby loviti jen tehdy, je-li její lístek rybářský opatřen povolovací doložkou majitele nebo nájemce práva rybolovu.

Majitel nebo nájemce rybolovu má v povolovací doložce na lístku rybářském vyznačiti náčiní a jeho počet, jakým rybařiti dovolil.

K vydávání rybářských lístků povolán jest politický úřad první instance, v jehož úředním obvodu žadatel má buď řádné bydliště nebo dočasný pobyt.

Vydání rybářských lístků majiteli nebo nájemci děje se na písemnou žádost, která musí býti potvrzena příslušným poříčním svazem rybářským.

Bližší postup při vydávání lístků rybářských bude upraven nařízením.

Rybářský lístek jest nepřenosný a majitel jeho jest povinen při provozování rybářství jej vždy při sobě míti a dohlédacím orgánům jím se vykázati.

Kdyby tak učiniti nemohl nebo odepřel, dopouští se přestupku a jeho náčiní, jakož i ryby jím chycené podléhají mimo to zabavení.

Taxy za lístky rybářské plynou do státního fondu ku zvelebení rybářství (při státním rybářském úřadě) a vyúčtují se podle podrobných nařízení vydaných státním rybářským úřadem v dohodě s ministerstvem financí.

Poříční svazy rybářské kontrolují počet vydaných dovolení jednotlivými majiteli nebo nájemci revírů, kteří mají o tom vésti přesný seznam a jsou povinni podrobiti se obmezení, které by jim určila podle návrhu poříčního svazu rybářského okresní politická (župní) správa, která si může o tom vyžádati dobré zdání zemského poradního sboru rybářského. Rozhodnutí okresní politické (župní) správy je v tom ohledu konečné.

Osobám k rybolovu oprávněným přísluší právo, aby strážním zřízencům svým, kteří jsou již ustanovení k ochraně jiných zájmů, zejména polního a lesního hospodářství, čítajíc v to i myslivost, svěřily také dozor k rybářství a ochranu jeho, jakož i právo žádati, aby tito zřízenci v oné působnosti byli od politického úřadu okresního potvrzeni a podle přísežní formule, kterou úřad zemský předepíše, pod přísahu vzati.

Také mohou zřízence k ochraně rybářství zvláště dáti potvrditi a pod přísahu vzíti, mají-li vlastnosti, předepsané pro osoby, které jsou ustanoveny k ochraně majetku polního.

Ohledně zřízenců, kterým svěřen je dozor k rybářství a ochrana jeho a již v příčině té jsou potvrzeni a pod přísahu vzati, platí ustanovení, jež vydána jsou pro osoby k ochraně polního majetku určené vůbec a o úředním postavení jejich platí ustanovení říšského zákona, daného dne 16. června 1872, k zák. říš. čís. 84.

Kromě zřízenců podle par. 28 k ochraně rybářství zvlášť ustanovených náleží též četnictvu, obecní, polní a lesní stráži a poříčním dozorcům, aby měli dohled nad zachováváním předpisů na ochranu rybářství vydaných. Tito řídí se při tom instrukcemi v té příčině nadřízenými úřady pro ně vydanými.

Státní rybářský úřad ustanoví pro jednotlivé oblasti se zřetelem ku povodí inspektory rybářství a instruktory rybářské.

Podrobná ustanovení o právech a povinnostech rybářských inspektorů a jejich případných zřízenců budou vydána v instrukci.

Vykonávati zákon tento mimo případy trestní, pokud ustanovení v něm obsažená nestanoví výslovně příslušnost jinou, jest věcí úřadů politických podle nařízení, pokynů státního rybářského úřadu. Úřady ty mají při tom, pokud jde o otázky odborné, vyslechnouti znalce, není-li poříční svaz sám stranou, možno výrok jeho v odborné otázce rybářské pokládati za dobré zdání, které postačuje, aniž třeba dále vyslechnouti znalce.

Nařízení, která politickému úřadu zemskému v tomto zákoně jsou vyhražena, vydává tento v dohodě se státním rybářským úřadem a zemskými poradními sbory rybářskými, jež jsou mu po ruce.

Přestoupení tohoto zákona a předpisů neb zvláštních nařízení na základě jeho vydaných trestá politický úřad okresní, pokud nevztahuje se čin ten na obecný zákon trestní, pokutou peněžitou od 10 do 100 korun, kterážto pokuta, opakuje-li se přestupek, jakož i tehdy, byla-li násadě rybí způsobena značná škoda, může býti zvýšena až na 200 korun.

V případě neschopnosti k placení budiž pokuta peněžitá změněna v trest vězení, při čemž 10 korun rovná se 1 dnu vězení.

Při přestupcích, kterých se osoba k provozování rybářství oprávněná sama dopustí při lovu ryb, aneb jichž se dopustí obchodníci neb hospodští, nedovoleným způsobem prodávajíce neb připravujíce ryby, budiž zároveň rozhodnuto, že ryby proti předpisu chycené, pokud se týče prodané neb ku připravení ustanovené propadají.

Při přestupcích, kterých se kdo dopustil užívaje náčiní zapovězeného, budiž rozhodnuto, že náčiní to propadá a to bez rozdílu, zdali vinníkovi náleží čili nic.

Bylo-li zabaveno zapovězené náčiní, když bylo k rybolovu vyloženo, aniž by určitá osoba mohla býti stíhána neb odsouzena proto, že náčiní toho užívala, budiž rozhodnuto, že náčiní to propadá.

Pokuty peněžité a výtěžek z propadlých ryb a náčiní, kteréžto poslednější však prve, než se prodá má pro další upotřebení ve způsobu zapovězeném učiněno býti nezpůsobilým, plynou do státního fondu ku zvelebení rybářství.

Spolu s nálezem trestním budiž uložena také náhrada škody přestupkem způsobené, ačli potřeba dalších průkazů nevyžaduje nezbytně toho, aby nárok na náhradu odkázán byl před soudy civilní.

Byla-li podle toho náhrada škody v pravoplatném nálezu trestním přiřknuta neb odepřena, jest tomu, jenž s výrokem tím není spokojen, volno, aby nastoupil řádný pořad práva.

Z rozhodnutí politických úřadů okresních možno se odvolati k politickému úřadu zemskému, z rozhodnutí tohoto pak k státnímu rybářskému úřadu. Odvolání ta musí do 14ti dnů po doručení rozhodnutí podána býti písemně nebo ústně politickému úřadu, který rozhodl v první stolici.

Odvolání včas podané má účinek odkládací, leč že by důvody veřejné bezpečnosti vyžadovaly, aby opatření nařízení bez prodlení bylo provedeno.

Státní rybářský fond se skládá:

a) z fondu tax správních a revírních, jak zavedeny budou státním zákonem rybářským;

b) z fondu tax rybářských lístků, jichž jednotné ustanovení bude provedeno nařízením státního rybářského úřadu.

Tyto taxy plynuly dosud do fondů zemských, kde byl odděleně účtován zemský fond rybářský, budiž tento odevzdán státnímu rybářskému úřadu ve stavu, v jakém se nalézá, kde nebyly obnosy z tax rybářských lístků pro rybářství od fondu zemědělského odděleny, budiž za dobu 1919 - 1926 provedeno vyúčtování obnosů za taxy přijatých a obnosů na účele rybářské vydaných a přebytek odevzdán státnímu rybářskému úřadu;

c) z pravidelné dotace státní vkládané každoročně do rozpočtu ministerstva zemědělství. Prostředků tohoto fondu smí výhradně jen býti použito k podporování rybářství na běhutých vodách po dorozumění se zemskými rybářskými poradními sbory.

Při ministerstvu zemědělství v Praze zřizuje se státní rybářský úřad, jehož vnitřní organisaci po stránce administrační a správní provede ministerstvo zemědělství v Praze po slyšení zemědělských rad a zájmových organisací na tekoucích a stojatých vodách v republice Československé.

Expositura státního rybářského úřadu pro Moravu a Slezsko zřizuje se v Brně a pro Slovensko a Podkarpatskou Rus v Bratislavě.

Státnímu rybářskému úřadu v Praze přináleží veškerá práva moci výkonné a správní, jež dosud příslušela ministerstvu zemědělství v Praze, politickým a ostatním úřadům správním v republice Československé pokud týká se výkonu práva rybářského a záležitostí s výkonem práva rybářského souvisejících na vodách běhutých a vodách stojatých i těch, které s vodou běhutou byť i jen občasně jsou spojeny.

Zasahování do majetkových práv rybářských jest z působnosti státního rybářského úřadu vyjmuto.

Státní rybářský úřad je povolán:

a) organisovati hospodářsky rybářství na vodách běhutých v celé republice Československé a říditi organisaci rybničného hospodářství, dozírati na provádění této organisace jmenovanými k tomu inspektory a instruktory;

b) organisovati pokusnou a zkušebnou i osvětovou práci, k ochraně a povznesení rybářství vnitrozemského;

c) organisovati ochrannou službu pro rybářství vůbec, zejména se zřetelem na evidenci čistoty veřejných toků a zařízení rybářství škodlivých;

d) vésti hospodářskou správu běhutých vod státních zemských a jezer, která náležejí státu, zejména býti oporou státnímu pozemkovému úřadu při řešení otázek, v obor ten spadajících;

e) spravovati finanční fondy a dotace, jež k tomu účelu jsou neb budou zřízeny a používati jich v mezích rozpočtů v § 43 uvedenou organisací vypracovaných.

a) Státnímu úřadu rybářskému stojí po boku zřízené již nebo dodatečně zřízené poradní sbory rybářské při zemských zemědělských radách (komorách), složené z odborníků volených těmito radami (komorami), odborných zástupců zemských rybářských svazů, zástupců zemské politické a samosprávné správy, zemské regulační komise, odborných expertů nebo zemských inspektorů a instruktorů rybářských. Organisaci těchto sborů nebo reorganisaci již zřízených sborů provede státní rybářský úřad.

b) Státnímu rybářskému úřadu stojí po boku ústřední poradní sbor, skládající se ze zástupců ministerstva zemědělství, státní poříční správu, z delegátů rybářských sborů zemských, z delegátů ústředních organisací rybářských. Organisaci tohoto sboru provede státní rybářský úřad.

Funkce v těchto poradních sborech jsou čestné, účastníkům hradí se jen výlohy cestovní stanovené podle platných nebo vyjednaných norem.

Poradní sbory zemské i poradní sbor ústřední scházejí se podle potřeby, nejméně však jednou do roka, kromě iniciativních návrhů a podnětů ve směru zákonodárném a správním náleží do jejich kompetence vypracovati rozpočty zemské, týkající se rybářství, ústřední sbor pak celkový obdobný rybářský rozpočet státní.

Zemské sbory poradní provádějí usnesení sboru ústředního a řídí se nařízením státního (říšského) rybářského úřadu.

Prostředky, jimiž k účelu povznesení rybářství říčního i rybničného vládne státní rybářský úřad, skládají se:

a) z rybářských fondů, tyto fondy podle platných zákonů tvoří se z tax za vydané rybářské lístky, jež odvádějí se úřadům finančním. Tyto úřady napříště vyúčtují tyto splacené taxy přímo státnímu úřadu rybářskému koncem každého kalendářního roku.

Rybářské taxy z rybářských lístků stanoví státní rybářský úřad po úradě se zemskými sbory poradními pro každou zemi zvlášť.

Státní rybářský úřad přiděluje podle rozpočtu potřebné částky zemským sborům poradním k vedení jim svěřené zemské rybářské agendy.

b) Z fondu tax revírních, pokud jsou již taxy takové zavedeny nebo pokud státním zákonem rybářským zavedeny budou.

c) Ze správního fondu, který utvoří se z poplatku, odváděných majiteli rybářských práv na vodách běhutých podle návrhu tohoto zákona.

d) Ze státní dotace, každoročně do rozpočtu ministerstva zemědělství zařazené.

Dosavadní práva rybářská na tekoucích vodách, údolních přehradách, jezerech, plavebních kanálech a pod., přináležející státu, zemím nebo státním úřadům, přecházejí v den vydání tohoto zákona na státní rybářský úřad se všemi právy a povinnostmi. Jedna třetina čistého ročního výtěžku z těchto práv rybářských připadá státnímu rybářskému úřadu k zvelebení rybářství, druhé dvě třetiny čistého výtěžku připadají státní pokladně.

Zákon tento nabývá platnosti dnem vyhlášení.

Zákonem tímto zrušují se dosavadní na území státu československého platné zákony, upravující právo rybářské ve vodách vnitrozemských. Dosavadní zákony a nařízení rybářsko-policejní, pokud neodporují tomuto zákonu, zachovávají se naproti tomu v platnosti potud, pokud nebudou nahraženy nařízeními vydanými na základě tohoto zákona.

Pokud lístky rybářské vydané podle dosavadních předpisů zůstanou v platnosti, ustanoví a vyhlásí státní rybářský úřad.

Provedení tohoto zákona ukládá se ministrům zemědělství, vnitra, veřejných prací, spravedlnosti a financí.

Jednou z největších příčin úpadku československého říčního rybářství jest nedostatek zákonodárství, kterým upravoval by se výkon práva rybářského. Dosud platné rybářské zákony jsou: Říšský rámcový zákon rybářský ze dne 25. dubna z roku 1885, podle něhož je upraven rybářský zákon pro Moravu ze dne 6. června 1895, nikoliv však rybářský zákon policejní pro Čechy a Slezsko ze dne 9. října 1883 a dále rybářský zákon pro Slovensko z roku 1888.

Je tudíž zřejmo, že je naléhavě nutná unifikace těchto neúplných a namnoze si odporujících zákonů, aby se tím vyplnila mezera vzniklá z nedostatku zákonodárné činnosti během 40 let a vyhovělo požadavkům doby, které proti letům 80. - 90. minulého století značně se změnily.

Předložený návrh zákona neupravuje ještě vše, čehož bylo by třeba, nýbrž chce upraviti toliko výkon práva rybářského na běhutých vodách, otázku vlastnictví práva rybářského a jeho poměr k právům jiným nutno řešiti současně s vodním zákonem, který se připravuje.

Vyčkávati řešení rybářského zákona s vodním zákonem jest nemožné, protože záchrana říčního rybářství vyžaduje určitých správních a policejních opatření, které nesnesou dalších odkladů.

Podkladem navrženého zákona jest rozdělení běhutých vod v hospodářsky soběstačné revíry rybářské, jak jest tomu již na Moravě podle rybářského zákona z roku 1895. Dnes, běhuté vody rozděleny jsou ve velký počet nepatrných práv rybářských (v Čechách na př. připadá na 10.000 km běhutých vod 8.000 práv rybářských), na kterých není možno provozovati racionelní rybolov.

Proto uplatňuje se snaha národohospodářská i zákonodárná, aby zcelena byla tato práva rybářská v hospodářsky soběstačné celky.

Toto zcelování nemůže se obejíti bez určitého omezení výkonu práva rybářského dosavadních majitelů, jimž nicméně právo vlastnické musí býti zachováno. Z moravského rybářského zákona dosud platného navrhuje se ponechati v novém zákoně toliko revíry nájemné jako nejlépe se osvědčující, revíry družstevní a vlastní návrh neobsahuje z těchto důvodů:

Revíry družstevní za třicetileté zkušenosti po stránce hospodářské úplně zklamaly, protože v praksi nejsou revíry družstevními v tomto slova smyslu, neboť pod tímto titulem nehospodaří se společně, nýbrž každý majitel na svém malém úseku obcházeje zákon hospodaří bez ohledu na celek. Nějaká reorganisace těchto družstevních revírů neměla by úspěchu, ježto majitelé těchto práv rybářských nejsou schopni společné práce, na které neznají ani soukromého zájmu, neboť připadá na jednotlivce, nepatrný zlomek (asi 7%) práv rybářských, ostatek na obce, velkostatky, země, stát, regulační podniky a pod.

Revíry vlastní pozemkovou reformou v praksi téměř úplně vymizí, protože velké hospodářsky soběstačné revíry velkostatků přidělují se státu. (Gen. ředitelství státních statků v Praze.)

V návrhu zákona jest přihlíženo k náležité ochraně majitelů práv rybářských, kteří rybolov hospodářsky provozují, jakož i rybářů živnostníků, kteří jsou vlastníky nebo dlouholetými nájemci.

Zkušenosti získané moravským zákonem ukazují, že pouhý zákon nedostačuje ještě k ochraně říčního rybářství, když není řádné organisace, aby zákon byl prováděn a zachováván. Po vzoru ciziny zavádí proto předložený návrh rybářského zákona ústřední státní dohled nad výkonem práva rybářského, zřízením státního rybářského úřadu při ministerstvu zemědělství v Praze nebo zřízením samostatného rybářského referátu při ministerstvu zemědělství v Praze.

Vedle státního rybářského úřadu oporou reorganisace říčního rybářství bude ústřední organisace rybářských spolků "Unie rybářských spolků a družstev v Československé republice se sídlem v Praze". Tato organisace soustřeďuje v sobě 272 rybářských spolků a družstev českých i německých se 60.000 členy.

Rybářské spolky obhospodařují v republice přes dva třetiny všech běhutých vod, a jsou již větším dílem organisovány v dobrovolných poříčních svazech rybářských.

Provedením návrhu tohoto rybářského zákona nevzejdou státu žádná nová vydání.

Po stránce formální budiž návrh tento předán výboru zemědělskému a ústavně-právnímu k projednání.