Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

(1) Předseda kárného výboru ustanovuje pro kárné řízení zpravodaje. Zpravodaj může býti toliko definitivní četnický gážista v činné službě. Zpravodaj koná vyšetřování, jest přítomen též závěrečnému projednání a podává kárnému výboru vysvětlení, kde toho jest potřeba, zvláště pak o vyšetřování, jež koná; porad kárného výboru se zpravodaj účastní jako zapisovatel, při čemž hlas, a to ani poradní, mu nepřísluší.

(2) Při vyšetřování jest povinností zpravodajovou, aby z moci úřední vykonal pátrání po všech rozhodných okolnostech, aby vyčerpal všecky průvodní prostředky, potřebné k úplnému objasnění věci a dal obviněnému příležitost, by se vyjádřil o jednotlivých bodech obvinění; odepře-li obviněný součinnost, nezadrží to řízení. Svědky a znalce vyslýchá zpravodaj bez přísahy. Jinak platí pro výslech svědkův a znalců, jakož i pro jejich poplatky obdobně tytéž předpisy jako ve vojenském trestním řádu.

(3) Kárný žalobce i obviněný mohou navrhnouti, aby vyšetřování bylo doplněno. Má-li zpravodaj pochybnosti o tom, mělo-li by se těmto návrhům vyhověti, vyžádá si o tom rozhodnutí kárného výboru.

(4) Zpravodaj může žádati za součinnost všech četnických a vojenských velitelství, úřadův a kárných výborův; dále může žádati a přímou součinnost politických a státních policejních úřadův. Tak se stane zejména, když svědkové nebo znalci, kteří nejsou četnickými nebo vojenskými osobami v činné službě, bydlí mimo politický okres, v němž je sídlo kárného výboru, nebo když nevyhoví obsílce zpravodajově nebo bez zákonitých důvodův odpírají výpověď: Dožádaná místa se při tom řídí předpisy, které u nich platí pro obeslání a výslech.

(5) Je-li k zjištění pravdy nezbytným přísežný výslech svědků a znalců, může se kárný výbor usnésti, aby byl za takovýto výslech požádán příslušný brigádní soud neb okresní soud s trestní pravomocí.

(6) Když bylo vyšetřování skončeno, zašle zpravodaj spisy kárnému žalobci, a ten k nim připojí svoje návrhy; o těchto návrzích radí se kárný výbor v neveřejné poradě, vyslechna dříve kárného žalobce. Dojde-li kárný výbor k názoru, že obviněný se nedopustil kárného poklesku a proto že by se mělo řízení zastaviti, usnese se na tom podle § 23, odst. 1, písm. a), jinak odkáže věc k závěrečnému projednání a ustanoví, zda a kteří svědkové a znalci mají býti k závěrečnému projednání předvoláni, po případě jaká jiná další přípravná opatření se mají učiniti pro toto projednání.

(7) Ustanovení § 14, odstavců 6 a 7, platí obdobně i pro zpravodaje.

(1) Vzejdou-li pochybnosti o tom, zda obviněný v době poklesku byl při zdravém rozumu, vyšetří se jeho duševní stav. Za tím účelem se vyslechnou osoby, které mohou podati vysvětlení, po případě vyžádají se potřebné úřední a služební zprávy a duševní stav se přezkoumá dvěma státními úředními lékaři nebo dvěma lékaři, kteří jsou stálými soudními znalci.

(2) Není-li možno duševní stav obviněného vyšetřiti a posouditi bez pozorování ve vojenském nebo jiném veřejném léčebném ústavě, má kárný výbor požádati příslušný trestní soud, aby provedl důkaz o duševním stavu obviněného.

(3) Podobně jest postupovati tam, kde sice není pochybností o příčetnosti obviněného v době poklesku, avšak jest pochybno, zda jest obviněný při zdravém rozumu v době, v níž se koná řízení před kárným výborem.

(4) Zjistí-li se, že obviněný vskutku trpí duševní chorobou, zajistí kárný výbor, je-li toho potřeba, průvodní prostředky a usnese se, aby řízení bylo přerušeno, dokud se obviněný neuzdraví. Zjistí-li se, že v době poklesku byl obviněný nemocen duševní poruchou, pro kterou nelze poklesek přičítati, usnese se kárný výbor, aby řízení bylo zastaveno. Usnesení obojího druhu potvrditi přísluší představenému, jenž nařídil, aby řízení před kárným výborem bylo zahájeno, po případě jeho nástupci ve funkci.

(1) Obviněný si může, a to již za vyšetřování, přibrati obhájce z definitivních četnických gážistů v činné službě nebo z osob oprávněných obhajovati před trestními soudy civilními nebo vojenskými. Je-li obhájce, obviněným takto přibraný, četnickým gážistou v činné službě, smí obhajobu přijmouti jen, svolí-li k tomu představené velitelství nebo představený úřad; toto svolení může však býti odepřeno jen, je-li obhájce v době obhajoby služebně nepostradatelný.

(2) Pro závěrečné projednání se obviněnému dává obhájce určený, když za to žádá, bez žádosti pak jenom v případech § 22, odst. 2. Obhájce určeného ustanovuje představený, u něhož jest kárný výbor zřízen, z definitivních četnických gážistů, kteří jsou v činné službě v sídle kárného výboru. Není-li četnický gážista služebně podřízen veliteli, který jej chce ustanoviti obhájcem určeným, vyžádá si tento velitel předem souhlas příslušného četnického představeného, po případě ministerstva vnitra. Určený obhájce musí obhajobu převzíti.

(3) Služebními předpisy (§ 12) se stanoví, kdo nemůže býti obhájcem v řízení před kárnými výbory.

(4) Obhájce jest oprávněn, aby podle svého svědomí a v mezích zákonných uplatnil vše, co má v zájmu obviněného za potřebné, a aby užil všech přípustných obhajovacích prostředků.

(5) Obhájcům z četnických gážistů v činné službě nepřísluší odměna za obhajování; o náhradě cestovních nákladův určeného obhájce platí předpisy o služebních cestách.

(6) Obviněný a obhájce smí do spisů, kromě protokolův o poradách a hlasováních, nahlížeti a činiti z nich výpisy teprve, když vyšetřování bylo skončeno; před tím může kárný výbor obviněnému nebo jeho obhájci povoliti, aby do spisů nahlédl nebo výpisy z nich činil jen pokud to lze uvésti v soulad s účelem řízení. Obsah těchto spisů sdělovati s veřejností je zakázáno.

(1) Den závěrečného projednání stanoví předseda kárného výboru tak, aby předvolání obviněného mohlo býti doručeno nejpozději osmého dne před závěrečným projednáním.

(2) Zpravodaj pak předvolá k tomuto projednání obviněného a oznámí mu při tom jména členů kárného výboru, jakož i jednotlivá obvinění, o nichž se bude jednati při závěrečném projednání; kromě toho vyrozumí zpravodaj o závěrečném projednání obhájce a předvolá svědky a znalce (5 18, odst. 6), ho případě opatří pro závěrečné projednání vše, na čem se kárný výbor usnesl.

(1) Na začátku závěrečného projednání učiní svoje návrhy kárný žalobce. Potom se vyslechne obviněný, ač-li je přítomen, pak svědkové a znalci, a přečtou se, je-li toho potřeba, protokoly sepsané za vyšetřování a ostatní důležité listiny. Obviněný (po případě obhájce) i kárný žalobce mají právo, aby se vyslovili o jednotlivých průvodních prostředcích a navrhli otázky, které by svědkům a znalcům bylo dáti k objasnění věci. Když průvodní řízení bylo skončeno, udělí se slovo kárnému žalobci, pak obviněnému a obhájci. Poslední slovo musí býti uděleno vždy obviněnému.

(2) Když se obviněný, ač byl řádně obeslán, nedostaví k závěrečnému projednání, nebo se vzdálí dříve než projednání bylo skončeno, nebo když svou vinou způsobí, že mu předvolání nemůže býti doručeno, vykoná se závěrečné projednání v jeho nepřítomnosti. Vyjímajíc jedině případ, že se obviněný vzdálí dříve, než projednání bylo skončeno, zřídí se mu podle § 20, odst. 2, obhájce určený pro závěrečné projednání, ač-li si obviněný obhájce sám nepřibral.

(3) Řízení před kárným výborem jest neveřejné; obviněný však může si vzíti k závěrečnému projednání tři důvěrníky z četnických gážistů. Je-li obviněný četnickým gážistou v činné službě, může si za důvěrníky vzíti rovněž jen četnické gážisty v činné službě.

(4) Všecky osoby, jež jsou při závěrečném projednání přítomny, jsou povinny, aby zachovaly v tajnosti vše, o čem se při jednání dovědí; konečné usnesení může však se svolením ministerstva vnitra býti uveřejněno.

(5) Kárný výbor má průvodní prostředky jednotlivě i ve věcné jejich vzájemné souvislosti pečlivě a svědomitě zkoumati co do hodnověrnosti a průvodní moci. Když závěrečné projednáni bylo skončeno, činí výbor usnesení, a to podle volné úvahy. Usnesení se děje v neveřejné poradě většinou hlasů; tříští-li se hlasy ve více než dvě různá mínění tak, že žádné z nich nemá absolutní většiny, připočítávají se hlasy nejnepříznivější pro obviněného k hlasům postupně příznivějším tak dlouho, až se dosáhne absolutní většiny.

(6) O závěrečném projednání sepíše zpravodaj protokol. Tento protokol musí obsahovati jména přítomných a vylíčení průběhu jednání ve všech podstatných bodech. O poradách a hlasování sepíše se protokol odděleně.

(1) Konečné usnesení kárného výboru zní:

a) že se řízení zastavuje, když kárný výbor již na základě toho, co bylo vyšetřeno, nabyl přesvědčení, že obviněn se nedopustil kárného poklesku, nebo že mu nelze kárný poklesek přičítati podle § 19, odst. d;

b) že se obviněný sprošťuje, když kárný výbor teprve na základě závěrečného projednání nabyl přesvědčení, že se obviněný nedopustil kárného poklesku nebo že mu jej nelze přičítati;

c) že jest obviněný vinen, když kárný výbor na základě řízení nabyl přesvědčení, že se obviněný dopustil kárného poklesku; v tom případě se kárný výbor usnese na některém trestu (§ 26) a současně vysloví, zda a která doba řízení před kárným výborem se pro zvýšení služného nezapočítává. Byl-li četnický gážista za týž případ potrestán již soudně, může kárný výbor od uložení kárného trestu upustiti, ač-li uzná, že nebyly zároveň porušeny stavovské povinnosti. Byl-li četnický gážista v řízení před kárným výborem již pro některý poklesek potrestán, má kárný výbor při výměře trestu za jiný poklesek, spáchaný před oním potrestáním, přihlížeti k trestu uloženému za poklesek, za který byl již četnický gážista potrestán. V případě, zmíněném v § 2, odst. 2, poslední větě, má kárný výbor přihlížeti k trestu kázeňskému.

(2) Kárný výbor činí konečné usnesení v neveřejné poradě. V případech písm. b) a c) předcházejícího odstavce koná se tato porada, když závěrečné projednání bylo skončeno, načež předseda usnesení ihned prohlásí. Zní-li konečné usnesení, že se obviněný sprošťuje, upozorní předseda, že se toto usnesení stane pravoplatným, bude-li potvrzeno představeným. Zní-li konečné usnesení, že jest obviněný vinen, poučí předseda obviněného o jeho právu odvolacím a poznamená, že konečné usnesení stane se pravoplatným, nebude-li v zákonné lhůtě (§ 24) podáno odvolání a bude-li konečné usnesení představeným potvrzeno.

(3) Konečné usnesení, že jest obviněný vinen, budiž obviněnému, po případě též jeho zákonnému zástupci, v písemném vyhotovení i s důvody dodáno do 15 dnů počínajíc prvním dnem, následujícím po vyhlášení; konečné usnesení, že se řízení zastavuje nebo že se obviněný sprošťuje, budiž dodáno teprve, když dojde potvrzení představeného.

(4) Konečné usnesení, že se řízení zastavuje, nebo že se obviněný sprošťuje, budiž do 15 dnů počínajíc prvním dnem, následujícím po usnesení, předloženo k potvrzení představenému, který nařídil, aby řízení před kárným výborem bylo zahájeno nebo rozšířeno, po případě jeho nástupci ve funkci. Potvrdí-li představený toto usnesení, může podle potřeby zaříditi, aby bylo zahájeno kázeňské řízení podle I. části tohoto zákona, po případě, aby v tomto řízení bylo pokračováno (§§ 2 a 13). Konečné usnesení, že jest obviněný vinen, budiž - a to v případech, v nichž je přípustno odvolání, tehdy, nebylo-li podáno odvolání v zákonné lhůtě (§ 24) - předloženo k potvrzení, a to:

a) bylo-li upuštěno od uložení trestu nebo byl-li uložen některý z trestů podle § 26, odst. 1, písm. a) a odst. 3; pism. a), představenému, který nařídil, aby řízení před kárným výborem bylo zahájeno nebo rozšířeno, po případě jeho nástupci ve funkci, a

b) byl-li uložen některý z trestů podle 26, odst. 1, písm. b) až g), odst. 3, písm. b) až d), nebo je-li obviněn některý z příslušníků četnictva, konajících službu u ministerstva, ministru vnitra.

(5) Dnem potvrzení stává se konečné usnesení pravoplatným.

(6) Nebylo-li potvrzeno konečné usnesení kárného výboru, že se obviněný sprošťuje nebo že jest vinen, po případě, podá-li obviněný v zákonné lhůtě odvolání z konečného usnesení, jímž byl uznán vinným, předloží se spisy odvolacímu kárnému výboru; nebylo-li potvrzeno konečné usnesení, že se řízení zastavuje, odkáže kárný výbor věc k závěrečnému projednání.

(7) O tom, zda se konečné usnesení potvrzuje nebo nepotvrzuje, sluší rozhodnouti do 15 dnů po dnu, v němž bylo konečné usneseni předloženo k potvrzení.

(1) Zní-li konečné usnesení, že jest obviněný vinen, může obviněný nebo jeho obhájce do 15 dnů (§ 32, odst. 2), počínajíc prvním dnem následujícím po dnu doručení, podati odvolání z výroku o vině a trestu, jakož i o tom, že se některá doba ztrávená v řízení před kárným výborem nezapočítává pro zvýšení služného; právo podati odvolání přísluší též zákonnému zástupci nezletilého obviněného, a to i proti jeho vůli. Odvolání se podává písemně u kárného výboru, který učinil konečné usnesení.

(2) Bylo-li odvolání podáno včas, má odkladný účinek.

(3) Bylo-li odvolání podáno opožděně nebo bylo-li podáno osobou k tomu neoprávněnou, budiž zamítnuto odvolacím kárným výborem.

(1) Odvolací kárný výbor vyslechne odvolacího kárného žalobce a prozkoumá pak spisy především v neveřejné poradě. Má-li za to, že je potřeba, aby řízení vykonané kárným výborem I. stolice bylo doplněno, uloží to kárnému výboru, který o věci jednal v I. stolicí, po případě opatří to sám. Když však podle názoru odvolacího kárného výboru má řízení takové podstatné vady, že jich nelze doplněním napraviti, usnese se odvolací kárný výbor, aby naříkané konečné usnesení bylo zrušeno a spisy zaslány příslušnému představenému k dalšímu opatření, neb aby bylo nařízeno nové projednání podle potřeby i před jiným kárným výborem I. stolice.

(2) Byly-li uplatňovány toliko zřejmě bezpodstatné formální vady řízení, může odvolací kárný výbor bez závěrečného projednání v neveřejné poradě odvolání zamítnouti nebo vysloviti souhlas s konečným usnesením kárného výboru I. stolice. Rovněž bez závěrečného projednání a v neveřejné poradě rozhoduje odvolací kárný výbor podle § 24, odst. 3.

(3) Není-li nutno, aby řízení bylo doplněno, nebo bylo-li již řízení doplněno tak, jak odvolací kárný výbor nařídil, a neuzná-li odvolací kárný výbor, aby naříkané konečné usnesení bylo zrušeno, nařídí závěrečné projednání. Totéž se stane, neschválí-li ministr vnitra usnesení odvolacího kárného výboru (odst. 2), že se odvolání zamítá, nebo že se vyslovuje souhlas s konečným usnesením kárného výboru I. stolice.

(4) Obviněný a obhájce mohou se dostaviti k závěrečnému projednání.

(5) O dalším řízení platí obdobně předpisy o řízení před kárným výborem I. stolice.

(6) Odvolací kárný výbor může:

a) souhlasiti s konečným usnesením kárného výboru I. stolice, nebo

b) učiniti konečné usnesení nové podle § 23, odst. 1, písm. b) a c), při čemž, jedná-li odvolací kárný výbor na základě odvolání obviněného, nesmí ustanoviti trest horší.

(7) Odvolací kárný výbor má se kromě toho vždy usnésti na tom, zda a která doba od konečného usnesení kárného výboru I. stolice se nezapočítává pro zvýšení služného.

(8) Konečné usnesení odvolacího kárného výboru potvrzuje ministr vnitra a může podle potřeby naříditi též, aby řízení bylo doplněno a aby bylo učiněno nové konečné usnesení.

(9) Konečné usnesení odvolacího kárného výboru se při závěrečném projednávání neprohlašuje, nýbrž oznámí se obviněnému s důvody písemným vyhotovením teprve, když bylo potvrzeno podle předcházejícího odstavce.

(1) Četnickým gážistům, kteří jsou v době uložení trestu v činné Službě čítajíc v to gážisty na dovoleně (i bez platů nebo s čekaným) mohou se v kárném řízení uložiti tyto tresty:

a) písemná výstraha,

b) vyloučení ze zvýšení služného,

c) zmenšení služebních příjmů,

d) přeložení do trvalé výslužby beze změny odpočivných příjmů,

e) přeložení do trvalé výslužby se snížením odpočivných příjmů,

f) odnětí hodnosti s přiznáním menších odpočivných příjmů,

g) odnětí hodnosti se ztrátou nároku na odpočivné příjmy.

(2) Četnickým gážistům, kteří jsou b době uložení trestu v dočasné výslužbě, mohou býti uloženy tresty, vyznačené v odstavci 1, písm. a), dále d) až g).

(3) Četnickým gážistům, kteří jsou v době uložení trestu v trvalé výslužbě, mohou se uložiti tyto tresty:

a) písemná výstraha,

b) dočasné snížení odpočivných příjmů,

c) odnětí četnické hodnosti s trvalým sní žením odpočivných příjmů,

d) za okolností zvláště přitěžujících odnětí četnické hodnosti se ztrátou všech nároků na odpočivně příjmy.

(4) Vyloučení ze zvýšení služného může býti vysloveno na dobu od tří měsíců do tří roků. Tím se zvýšení služného zdrží o celou lhůtu stanovenou v konečném usnesení, i když odsouzený nabyl nároku na zvýšení služného dříve, než konečné usnesení nabylo právní moci; do lhůty se nečítá doba, jež není započitatelná pro zvýšení služného.

(5) Zmenšení služebních příjmů a dočasné snížení odpočivných příjmů může býti vysloveno na dobu od tří měsíců až do tří let. Po dobu trvání trestu je vyloučeno zvýšení služného.

(6) V případech vytčených v odstavci 1 a 5 je četnický gážista, dokud neuplyne doba, stanovená v konečném usnesení, vyloučen z povýšení do vyšší hodnosti.

(7) Snížení služebních a odpočivných příjmů lze stanoviti nejvýše výměrou 25%. Je-li gážista dán, po případě znovu dán do výslužby, dříve než doba trestu uplynula, zmenší se jeho odpočivné příjmy na zbývající dobu trestu v procentní výměře stanovené konečným usnesením.

(8) Kdy lze v případě, že gážista v činné službě nebo ve výslužbě pozbyl na základě kárného řízení nároku na odpočivné příjmy, přiznati příspěvek na výživu, ustanovuje zákon ze dne 4. července 1923, č. 153 Sb. z. a n., kterým se upravují některé služební poměry četnictva a některé četnické požitky, zejména, odpočivné a zaopatřovací. O tomto příspěvku na výživu platí zákonná ustanovení o pozbytí odpočivných nebo zaopatřovacích platů následkem odsouzení trestním soudem.

(9) Když konečné usnesení proti četnickému gážistovi v činné službě, v dočasné nebo trvalé výslužbě zní na trest, jenž spočívá ve zkrácení odpočivných příjmů, může mu, je-li nemajetný, ministerstvo vnitra v dohodë s ministerstvem financí výjimečně na žádost povoliti zvýšení ponechaných odpočivných příjmů, a to po případě až na plnou výměru odpočivných příjmů, které má nebo by měl v době konečného usnesení.

(10) Ministerstvo vnitra může kdykoliv prozkoumati předpoklady pro výjimečné zvýšení odpočivných příjmů podle odstavce 10 a zvýšení kdykoli trvale nebo přechodně zmenšiti neb odníti.

(1) Kárné tresty buďtež zapsány do osobních dokladův.

(2) Zápis ze záznamu o trestech se na žádost četnického gážisty zruší, uplynula-li od odpykání nebo prominutí trestu doba tří roků v případech, ve kterých gážista byl jen jednou kárně potrestán a to trestem, o jehož výmaz běží, a doba pěti rokův od odpykání nebo prominutí posledního trestu v případech, ve kterých byl gážista potrestán kárně vícekrát než jenom trestem, o jehož výmaz běží, nebo sice jen tímto trestem, avšak vedle toho ještě také kázeňsky nebo soudně. Výmaz však má místo jen, nedopustil-li se žadatel v této době jednání neb opominutí, které je trestno soudně, kárně nebo kázeňsky. Účinek výmazu se posuzuje stejně jako účinek výmazu trestů kázeňských (§ 7). Po uplynutí jednoho roku od výmazu se zápis učiní nečitelným.

(3) O žádosti za výmaz zápisu podle předcházejícího odstavce rozhoduje ministerstvo vnitra.

(4) Ministerstvo vnitra může povoliti výmaz zápisu i bez žádosti potrestaného, a to i mimo přípaly, zmíněné ve 2. odstavci.

(5) Ministerstvo vnitra může, jakmile byl trest vymazán, povoliti, ač-li se četnický gážista trvale chová bezúhonně a koná velmi dobré služby, aby při dalším zvýšení služného byla vyloučená doba zcela nebo částečně opět započítána.

(6) President republiky může prominouti nebo zmírniti trest uložený v řízení před kárnými výbory.

(7) Služební předpisy (§ 12) určí, kdo vykoná výmaz trestu.

(1) Zmeškal-li obviněný lhůtu, v níž měl podati odvolání, může žádati za navrácení v předešlý stav; osvědčí-li, že nemohl lhůty zachovati pro nezaviněnou nepřekonatelnou nebo nepředvídanou překážku.

(2) Žádost musí býti podána nejpozději do 15 dnů (§ 32, odst. 2), počínajíc prvním dnem, následujícím po dnu, kdy překážka přestala, podává se u kárného výboru, jenž učinil konečné usnesení, a musí býti v ní označeny příčiny zmeškání a okolnosti, jimiž se zmeškání ospravedlňuje. Se žádostí musí býti podáno odvolání.

(3) Kárný výbor I. stolice musí o žádostí vyslechnouti kárného žalobce a rozhodne pak o ní; na zamítavé rozhodnutí přísluší obviněnému stížnost k odvolacímu kárnému výboru do 15 dnů (§ 32, odst. 2), počínajíc prvním dnem následujícím po doručení.

(1) Řízení před kárným výborem, jež bylo pravoplatně skončeno, může býti, a to po případě i po výkonu trestu, obnoveno ku prospěchu obviněného na žádost jeho, jeho pozůstalých nebo jeho zákonného zástupce, lze-li na základě skutečností nově na jevo vyšlých důvodně předpokládati možnost, že obviněný bude osvobozen, nebo že mu bude uložen trest mírnější.

(2) Bylo-li řízení zastaveno nebo skončilo-li se sproštěním neb udělením pouhé písemné výstrahy, může býti obnova řízení pravoplatně skončeného povolena na návrh kárného žalobce v neprospěch obviněného, avšak jen když vyjdou na jevo nové okolnosti nebo průkazy, které samy nebo v souvislosti s průkazy dříve vyšetřenými mohou odůvodniti usvědčení obviněného neb uložení vyššího trestu.

(3) Žádost za obnovu řízení jest podati u kárného výboru, který o věci jednal v I. stolici. Má-li podle této žádosti býti řízení obnoveno ve prospěch obviněného, a má-li představený, u něhož je zřízen kárný výbor, důvod pro to, že obnova bude povolena, může povoliti, aby se s výkonem nebo s pokračováním ve výkonu konečného usnesení kárného výboru sečkalo, dokud nebude rozhodnuto o žádosti za obnovu. O žádosti za obnovu řízení rozhoduje odvolací kárný výbor. Shledá-li, že důvody žádosti jsou dostatečny, nařídí obnovu řízení a určí kárný výbor, u něhož má býti nové řízení v II. stolici provedeno; povolí-li obnovu řízení ve prospěch obviněného, rozhodne též o tom, není-li se s výkonem nebo s pokračováním ve výkonu potvrzeného konečného usnesení sečkati, dokud nové konečné usnesení kárného výboru nenabude právní moci.

(4) Pro obnovené řízení platí tytéž zásady jako pro řízeni před kárným výborem; po obnoveném řízení kárný výbor buď projeví souhlas s původním konečným usnesením kárného výboru neb učiní nové konečné usnesení.

(5) Byla-li obnova povolena ve prospěch obviněného, nemůže s v obnoveném řízení uložiti trest přísnější než v původním řízení.

(6) O tom, jak se konečné usnesení kárného výboru potvrzuje, platí ustanovení § 23; o odvolání platí ustanovení § 2.

(7) Zastaví-li se řízení po povolené obnově, nebo je-li četnický gážista v obnoveném řízení zproštěn neb odsouzen k trestu mírnějšímu, nahradí mu stát, co mu v důsledku původního rozhodnutí neprávem ušlo na služebních příjmech. Po smrti četnického gážisty přísluší nárok na náhradu také jeho pozůstalým, majícím právo na zaopatření, a to potud, pokud jim ušla výživa, k níž byl obviněný povinen.

(1) Konečné usnesení, i když bylo potvrzeno příslušným představeným, může býti ministerstvem vnitra zrušeno, když zkoumáním spisův o řízení vyjde na jevo, že řízení má podstatné vady. Bylo-li takto konečné usnesení zrušeno, vykoná se obnovené řízení buď kárným výborem podle ustanovení § 29; v tomto řízení se nemůže uložiti přísnější trest než v řízení původním.

(2) Mimořádná obnova podle předcházejícího odstavce se povoluje z moci úřední.

(1) V kárném řízení je doručení platno, stalo-li se obviněnému osobně nebo jeho obhájci, po případě jinému zmocněnci. Je-li pobyt obviněného neznámý, postačí, uloží-li se spis pro něho určený u velitele nebo přednosty velitelství či úřadu, který obviněného má v služební patrnosti.

(2) Veřejná výzva, aby se obviněný dostavil, není dovolena.

(1) Opatření kárného výboru nemohou býti brána v odpor samostatným opravným prostředkem, nýbrž jen spolu s odvoláním proti konečnému usnesení kárného výboru podaným podle § 24. Tímto ustanovením není dotčeno právo, aby proti osobám, které jsou povolány spolupůsobiti v řízení před kárnými výbory, bylo učiněno oznámení nebo podána stížnost proto, že porušily své úřední a služební povinnosti.

(2) Lhůty, určené v § 2, odst. 1 a § 28, odst. 2 a 3, jsou neprodlužitelné. Počátek a běh kterékoli lhůty se nezdržuje nedělemi nebo státně uznanými svátky a památnými dny; připadne-li však konec lhůty na neděli nebo na některý ze zmíněných dnů, končí se lhůta teprve nejblíže následujícím pracovním dnem. Dny poštovní dopravy se do lhůty nepočítají.

(3) Obviněný může činiti podání též telegraficky.

O nákladech řízení, jakož i o osvobození od kolků a poplatků platí obdobně tytéž předpisy jako ve vojenském trestním soudním řízení.