Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

I. min. vnitra na interp. posl. dra Dérera, Bečko a soudr. o protizákonném postupu okresního náčelníka při zabavení rudých karafiátů na oslavách 1. května v Lipt. Sv. Mikuláši (tisk 1623/XVII),

II. min. železnic na interp. posl. Knejzlíka a druhů o zřízení čekáren na zastávkách Bohutín a Komňátce (tisk 1595/XX),

III. min. spravedlnosti a vnitra na interp. posl. Dědiče a soudr. o konfiskační praxi proti dělnickému tisku v Plzni (tisk 1713/III),

IV. min. financí na interp. posl. Červinky, Zeminové a druhů o zadávání skladů tabáku a trafik osobám dobře hospodářsky situovaným a zabezpečeným na úkor těžkých válečných invalidů (tisk 1643/X),

V. min. financí na interp. posl. Bergmanna, Buřívala a druhů o přiznání zahraničních přídavků zaměstnancům finanční správy, přiděleným úřadům v zahraničí (tisk 1595/V),

VI. min. spravedlnosti na interp. posl. Bergmanna, Buřívala a druhů o uznání první kancelářské neb knihovní zkoušky za rovnocennou zkoušce podúřednické (tisk 1688/XII),

VII. min. železnic na interp. posl. Buřívala a druhů o provádění vládního nařízení číslo 15 z 5. března 1927 (tisk 1767/V),

VIII. min. vnitra a spravedlnosti na interp. posl. dra Koberga a druhů o postupu četnictva v Cukmantlu (tisk 1580/III),

IX. min. věcí zahraničních na interp. posl. Krebse a druhů o ratifikaci úmluvy o vídeňské poštovní spořitelně ze dne 6. dubna 1922 a dodatečné úmluvy ze dne 23. února 1925 (tisk 1713/XVI),

X. min. vnitra a min. financí na interp. posl. inž. Junga a druhů o odnětí podpor poskytovaných okresy hasičským sborům (tisk 1623/XIII),

XI. min. financí na interp. posl. Simma a druhů o přeřadění města Trutnova do skupiny míst B činovného (tisk 1623/X),

XII. min. vnitra na interp. posl. Füssy a druhů o stanovách spolku Gazdakör (Gazdovský krúžok v Búči (tisk 1688/XVI),

XIII. min. národní obrany na interp. posl. Bezběka, Sedláčka, dra Daňka a druhů o žádostech za zařazení do náhradní zálohy a o připuštění žádostí dodatečných (tisk 1595/XIX),

XIV. vlády na interp. posl. Chvojky a druhů o náhradě škody obětem politické persekuce za války (tisk 1652/XIII),

XV. vlády na interp. posl. Kirpalové, Grünznera a soudr. o těžkém ohrožení obecní samosprávy a obecních financí ustanovením § 1 odst. 4 zákona o organisaci politické správy (tisk 1643/IX),

XVI. min. vnitra na interp. posl dra Koberga, Matznera adruhů o nešvarech při vydávání cestovních pasů (tisk (1615/XIII),

XVII. min. vnitra na interp. posl. Vrtaníka a soudr. o chování četnictva vůči stávkujícím cihlářům a zejména četnického strážmistra Heba z Olešky vůči dělnickým ženám v Kostelci nad Černými Lesy dne 22. května 1928 (tisk 1714/II),

XVIII. min. zemědělství a financí na interp. posl. dra Klapky, Mikuláše, Zeminové a druhů o pomoci postiženým živelní pohromou v okresu říčanském (tisk 1652/IX),

XIX. min. průmyslu, obchodu a živností a min. veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy na interp. posl. Johanise a soudr. o zřízení kartelu mimořádně zdražujícího zubolékařské potřeby (tisk 1433/VIII),

XX. min. spravedlnosti na interp. posl. Moudrého, Špatného a druhů o adaptaci a používání uvolněné bývalé budovy okresního soudu v Klatovech (tisk 1615/VIII).

Okresní úřad v Lipt. Sv. Mikuláši uložil jako policejní soud Miloši Kujanovi a několika jiným osobám, které při oslavě svátku prvního května 1928 prodávaly v Lipt. Sv. Mikuláši rudé karafiáty, v interpelaci uvedenou pokutu, ježto v počínání dotyčných osob spatřoval konání pouliční sbírky darů bez úředního povolení. Tento trestní nález zemský úřad v Bratislavě k podanému odvolání však zrušil, neshledav tu skutkové podstaty nějakého trestného činu. Okresní úřad vycházel tudíž z předpokladu, který nebyl nadřízeným úřadem shledán správným, přes tuto okolnost není tu však naprosto žádného podkladu pro výtku, že z politické zaujatosti bylo v daném případě zneužito úřední moci.

Vzhledem k uvedenému neshledávám důvodu učiniti opatření v interpelaci žádané.

V Praze dne 8. listopadu 1928.

Státní správa železniční nestaví se zásadně proti zřízení čekáren na zastávkách Bohutín a Komňátka, avšak má mnoho naléhavějších úkolů investičních, ke kterým musí v prvé řadě přihlížeti. Investiční zařízení, která převážnou měrou jsou v místním zájmu, může pak státní správa železniční za dnešního stavu prováděti jen tenkráte, dostane-li se jí též od místních činitelů určité podpory. Podle této zásady postupuje státní správa železniční v celkovém zájmu všeobecně a nelze z ní činiti vyjímek.

Také v daných případech jest opravdová ochota státní železniční správy vyjíti místním zájemníkům vstříc vázána aspoň na částečný příspěvek zájmových obcí, který vzhledem k jejich finančním možnostem omezuje pouze na čtvrtinu výloh a na částku nutnou k udržování a osvětlování zastávek. V tomto směru byl dán již ministerstvem železnic též příslušný pokyn.

V Praze dne 5. listopadu 1928.

Státnímu zastupitelství v Plzni, jako úřadu vykonávajícímu přehlídku tiskovou, jsou interpelací vytýkána zabavení č. 63 a 79 časopisu "Pravda" a č. 43 a 54 časopisu "Jihočeské proletář". Ježto časopis "Jihočeské proletář" jest hlavičkovým časopisem "Pravda", týkají se výtky zabavení týchž projevů tiskových.

Pokud jde o č. 63 časopisu "Pravda" a č. 43 časopisu "Jihočeský proletář" zabavilo státní zastupitelství v Plzni celkem 4 projevy, v jichž obsahu shledalo skutkovou podstatu přečinu podle § 15/2 zákona na ochranu republiky a § 300 tr. z.

Soud zabavení částečně zrušil ohledně jediného místa a sice z toho důvodu, že projev v něm obsažený požíval věcné imunity podle § 28 tisk. zák. Jinak zabavení nařízené státním zastupitelstvem potvrdil. Proti nálezu soudu ani státní zastupitelství ani účastníci nepodali opravných prostředků.

Zabavení místa obsahujícího citát z řečí pronesených v plenárních schůzích sněmoven Národního shromáždění republiky Československé nenařídilo státní zastupitelství v Plzni, jak šetřením provedeným ihned po zabavení zmíněných časopisů bylo zjištěno, z nějaké zaujatosti proti komunistickému tisku, nýbrž proto, že vycházelo z názoru, že k pojmu zákona "sdělení věrně dle pravdy" vyžaduje se, aby projev učiněný ve sněmovně uveřejněn byl ve své celistvosti a nikoliv jen z části.

Bylo proto již 16. června 1928 po provedeném šetření upozorněno státní zastupitelství v Plzni, že v právnické literatuře i soudní judikatuře převládá názor opačný.

zabavení č. 79 časopisu "Pravda" a č. 54 časopisu "Jihočeský proletář" nařízeno bylo státním zastupitelstvím v Plzni pro obsah místa v interpelaci doslovně uvedeného, v němž shledána byla skutková podstata § 300 tr. z.

Soud zabavení potvrdil a tím uznal, že státní zastupitelství postupovalo v tomto případě podle zákona. Proti rozhodnutí soudu nebylo užito opravných prostředků.

Nelze proto zabavení těchto časopisů státnímu zastupitelstvu v Plzni vytýkati, ježto bylo zákonem odůvodněno.

Pokud interpelace dotýká se výkonu zabavení č. 79 časopisu "Pravda" a č. 54 časopisu "Jihočeský proletář", nelze výtky policejnímu ředitelství v Plzni činěné podle vykonaného šetření uznati odůvodněnými.

Výměr o zabavení č. 79 časopisu "Pravda" ze dne 10. července 1928 byl zodpovědnému redaktoru a tiskaři vypraven ihned, jakmile státní zastupitelství konfiskaci listu nařídilo (výměr byl zaslán civilním strážníkem na motorovém kole), a teprve pak byl dán bezpečnostní stráži rozkaz, aby zabavený list konfiskovala též v prodejnách. Není proto pravdivé tvrzení, že zmíněný rozkaz dán byl o celé dvě hodiny dříve, než bylo provedeno zabavení v tiskárně.

Když státní zastupitelství nařídilo zabavení č. 54 časopisu "Jihočeský Proletář" ze dne 10. července 1928 - stalo se tak bezprostředně po předložení povinného výtisku - byl již vytištěn celý náklad 550 výtisků a celý tento náklad kromě 8 výtisků byl dopraven k poštovnímu úřadu na nádraží. Konfiskace musela tudíž býti provedena na nádraží.

Na telefonickou žádost administrace časopisu "Jihočeský Proletář" povolilo policejní ředitelství v Plzni, aby s jednotlivých čísel konfiskovaného časopisu byly sňaty redakční pásky s adresami a poštovními známkami. Nebylo tu tedy úmyslu, který se v interpelaci policejnímu ředitelství podkládá.

Tvrzení, jakoby bezpečnostní orgánové provádějící konfiskaci listu "Pravda" dne 4. července t. r. v tiskárně, byli litovali, že přišli příliš brzo, t. j. před vytištěním celého nákladu, neodpovídá skutečnosti.

Z uvedeného je patrno, že policejní ředitelství v Plzni a státní zastupitelství tamže, toto až na jediný případ zaviněný nevhodným výkladem zákona, postupovalo přesně podle předpisů. Ježto pak, jak shora uvedeno, státnímu zastupitelstvu v Plzni dostalo se potřebného upozornění, není důvodu k dalšímu opatření.

V Praze dne 29. října 1928.

V prvém případě, o němž se zmiňuje interpelovaný článek časopisu "Nový život" z 5. května t. r., šlo o nově zřízenou prodejnu tabáku, kterou povolilo ministerstvo financí ve Vršovicích se zřetelem k čilému stavebnímu ruchu v okolí třídy krále Jiřího.

Ježto jest snahou "Čs. tabákové režie" jakožto podniku spravovaného podle zásad obchodního hospodaření, aby prodejny tabáku bly v zájmu obecenstva vhodně umístěny ve vyhovujících krámech a nikoliv, jak se namnoze děje, ve stáncích, nemohlo ministerstvo při svém rozhodování přejíti možnost umístění prodejny v domech stavebního družstva "Svornost" ve Vršovicích.

Dalo proto novou prodejnu vypsati s pokynem, aby při zadávání prodejny byl vzat zřetel zejména k těm uchazečům, kteří nabídnou nejvhodnější umístění.

Tím byla dána i válečným poškozencům dostatečná příležitost nabídnouti při soutěži vhodné umístění prodejny v krámě.

Ze všech uchazečů nabídla však nejvhodnější umístění pouze B. Juglová, dva z uchazečů získali pouze povolení ke stavbě stánku ve zmíněné třídě.

Ježto nabídka Juglové odpovídala podmínkám soutěže, zadalo jí okresní ředitelství novou prodejnu.

Není tudíž pravdou tvrzení, že ministerstvo financí vydalo zvláštní výnos pro B. Juglovou.

Juglová je rozloučená, úplně nemajetná, matka nezaopatřeného syna - studenta.

V druhém případě, o němž se článek zmiňuje, - jde o prodejnu v Praze-VII., Palackého ulice, která byla odňata dosavadnímu obstaravateli Jar. Pavlíkovi, ježto bylo prokázáno, že jest zaměstnán ve veřejné službě.

Okresní finanční ředitelství v Praze bylo povinno učiniti podle platných předpisů

zatimní opatření, pročež předalo uprázdněnou prodejnu k prozatimnímu obstarávání

Anně Brožové do nejbližšího domu, kde byla vhodná prodejní místnost. Stalo se

tak výměrem z 9. července 1928 a není tudíž pravdou, že prodej byl přemístěn bez úředního povolení a jest vykonáván bez oprávnění. Ostatně prozatimní převzetí prodeje neposkytuje nároku na trvalé ustanovení prodavačem.

Prodejna nemohla býti vypsána veřejnou soutěží, ježto místo kolem stanoviště dosavadní prodejny bylo nově regulováno vzhledem k výstavbě mostu na Pelc-Tyrolku. Také z válečných poškozenců nikdo dosud neprokázal vhodnou místnost pro tuto prodejnu.

Nicméně ukládám okresnímu finančnímu ředitelství v Praze, aby prodejnu neprodleně vypsalo ve prospěch válečných poškozenců, jakmile nový most bude odevzdán svému účelu.

Pokud jde o případ zadání skladu tabáku v Rakovníku, zdůrazňuji, že šlo o sklad se značným obratem a finanční správa musela při jeho znovuobsazení míti ve složeném vadiu průkaz, že uchazeči mají zajištěný potřebný provozovací kapitál.

Tento postup je plně odůvodněn platnými předpisy i zkušenostmi, kterých získala finanční správa v poslední době při obstarávání skladů osobami nemajícími dostatečného provozovacího kapitálu.

Na základě provedené soutěže byl sklad zadán v dohodě se zemským úřadem pro péči o válečné poškozence, kanceláři čsl. legií a zemským vojenským velitelstvím dvěma způsobilým uchazečům z řad válečných poškozenců, legionářů.

Ve všech zmíněných případech postupovaly podřízené finanční úřady podle platných předpisů a nemám proto důvodu, abych na věci něco měnil.

V Praze dne 29. října 1928.

Zaměstnancům, jejichž trvalé působiště je mimo území Československé republiky, přísluší od 1. ledna 1926 činovné podle skupiny míst A, tedy nejvyšší možné činovné, čímž jejich platové poměry jsou značně zvýhodněny oproti obdobným zaměstnancům ve vnitrozemské službě. Tím bylo řešení otázky zahraničních přídavků zaměstnancům finanční správy přiděleným k úřadům v cizině jaksi anticipováno samým zákonem: proto nebyla považována otázka zahraničních přídavků za tak naléhavou, jako jiné palčivější personální otázky, volající po neodkladném, v zákoně prováděcím předpisům vyhrazeném řešení, tím spíše, když se při udílení odměn ze státního podílu na přebytcích trestních pokut důchodkových béře zvláštní zřetel na dotyčné zaměstnance. Ministerstvo financí nepouští však tuto otázku ze zřetele, jak patrno z příslušných šetření, jež v tomto směru koná, a hodlá ji řešiti podle výsledků těchto šetření v souvislosti s jinými služebními přídavky v oboru správní služby.

V Praze dne 29. října 1928.

Podnět k zákroku pánů interpelantů zavdala pravděpodobně snaha některých soudních zřízenců, kteří svého času, aby nabyli kvalifikace pro místo kancelářského soudního úředníka, vykonali první kancelářskou zkoušku nebo zkoušku knihovní a kteří nyní, vzhledem k ustanovení § 7, odst. 7 zák. č. 103/26 se snaží dosáhnouti aspoň služebního místa zřízeneckého systemisovaného v 1. platové stupnici bez výkonu zvláštní odborné zkoušky, která jest pro tato místa dosud předepsána nařízením ministra spravedlnosti ze 17. listopadu 1909, č. 20 Věstníku, vydaného k provedení zákona z 25. září 1908, č. 204 ř. z. Za tím účelem chtějí tito zřízenci, aby první kancelářská zkouška, po případě zkouška knihovní byly prohlášeny za rovnocenné zkoušce podúřednické.

Tu však třeba zdůrazniti, že služební místa zřízenecká systemisovaná v I. platové stupnici jsou u sborových soudů prvé stolice a u soudů okresních zřízena jako zvláště kvalifikovaná místa zřízenecká výlučně pro obstarávání zřízeneckých úkonů exekučních, nikoliv však po práce kancelářské. Tímto hlediskem jest již vymezen směr pro posouzení oprávněnosti požadavku v interpelaci obsaženého. Bylo by možno k němu přisvědčiti jen, kdyby mohla býti kladně zodpověděna otázka, že knihovní nebo první kancelářská zkouška sleduje stejný účel jako zvláštní odborná zkouška předepsaná pro výkonné orgány.

Podle nařízení min. spravedlnosti ze 17. listopadu 1909, č. 20 Věstníku musí zřízenec, který se chce podrobiti podúřednické zkoušce, prokázati nejméně jednoroční a úplně uspokojující činnost v soudní výkonné službě a má býti zkoušen výhradně z předpisů jednajících o exekučních výkonech a to zejména po stránce znalostí exekučního řádu, jednacího řádu a všech předpisů vydaných pro výkonné a doručovací orgány.

Knihovní zkouška jest ve své podstatě zvláštní odbornou zkouškou směřující k podání průkazu o znalosti práva knihovního (zařízení a vedení pozemkových knih): liší se tedy očividně od předmětů odborné zkoušky výkonných orgánů a nemůže ji nahražovati.

Podle předpisů nař. min. spravedlnosti z 18. července 1897, č. 170 ř. z., jest předmětem první kancelářské zkoušky znalost vedení rejstříků, záznamů a jiných statistických dat, nakládání s penězi, znalost jednacího řádu, pokud jde o soudní kancelář a konečně též znalost nejdůležitějších ustanovení instrukce pro výkonné orgány. Z toho je patrno, že účelem této zkoušky jest především podání průkazu o tom, že zkoušený má potřebné vědomosti a praktické znalosti pro veškery služby kancelářské.

Z právě uvedeného srovnání jest patrno, že účel první kancelářské zkoušky nebo zkoušky knihovní a podúřednické zkoušky výkonných orgánů jest od sebe odlišný: nemůže proto podúřednická zkouška býti nahrazena zmíněnými odbornými zkouškami, jelikož při zkoušce podúřednické jde o zvláštní zkoušku z předpisů o činnosti zřízence jako výkonného a doručovacího orgánu.

Při tomto stavu věci není důvodu k změně dosavadních předpisů. Aby bylo pro příště zabráněno nedorozuměním, poukazují jen presidia sborových soudů druhé stolice, aby ve veřejných soutěžích vypisovaných na volná služební místa zřízenecká systemisovaná v I. platové stupnici u sborových soudů prvé stolice a u soudů okresních, bylo mimo jiné bezvýjimečně jednak výslovně uvedeno, že uchazeči o tato místa musejí předložiti též doklad o úspěšně vykonané podúřednické zkoušce, předepsané nařízením ministra spravedlnosti č. 20/1909 Věstníku, jednak upozorněno, že první kancelářská zkouška nebo zkouška knihovní nemůže nahraditi tuto zkoušku podúřednickou.

V Praze dne 22. října 1928.

Nová úprava diet a stejnokrojů jest vyhražena zákonem vládnímu nařízení. V tom ohledu musí tudíž státní správa železniční postupovati v dohodě s ostatními resorty státní správy stejně jako při úpravě honorování práce přes čas ježto tato otázka dotýka se i zaměstnanců ostatních státních podniků, na něž se vztahuje zákon o osmihodinové době pracovní.

Za to však vydala již státní správa železniční pokyny pro poskytování služebních příplatků zaměstnancům v obtížnejších službách a pro úpravu činovného podle vládního nařízení čís. 168/1928 Sb. z. a n. Také podrobný rozvrh systematisovaných služebních drah a jednotlivé služebny byl již ústřednímu výboru důvěrníků zaslán.

Mzdy smluvních dělníků sjednávají se podle mzdového řádu zvláštními smlouvami se zřetelem na mzdy v soukromých podnicích. Také různé výhody jsou těmto zaměstnancům poskytovány v míře odpovídající povaze jejich služebního poměru. Rovněž otázka poskytování nočních příplatků bla státní správou železniční již vyřešena.

V Praze dne 16. listopadu 1928.

Dne 5. dubna 1928 bylo učiněno četnické stanici v Cukmantlu oznámení, že poblíž hostince na Golfu na silnici vedoucí z Cukmantlu do Hlucholaz byl na stromě připevněn v interpelaci uvedený plakát. Plakát byl současně na stanici odevzdán s podotknutím, že pochází z dílny malíře písma Richarda Heidenreicha z Cukmantlu.

Četnictvo spatřujíc v obsahu plakátu přečin rušení obecného míru podle § 14, č. 4 zákona ze dne 19. března 1923, č. 50 Sb. z. a n., zahájilo podle své povinnosti ve věci šetření u zmíněného Heidenreicha a u obchodníka obuví Maxe Spollera z Cukmantlu, na nějž padlo podezření, že plakát u Heidenreicha objednal a na shora uvedeném místě vyvěsil.

Poněvadž vyšetřující četníci měli za to, že jest tu nebezpečí koluse ve smyslu § 175, č. 3 tr. ř., byly obě uvedené osoby upozorněny, že by po případě mohlo dojíti k jejich zatčení. Vyšetřovací vazbou podle konaného šetření hrozeno nebylo.

Trestní řízení proti Richardu Heidenreichovi a Maxu spollerovi pro přečin podle § 14, č. 2 a 4 zákona na ochranu republiky zavedené není dosud skončeno.

Předpisů, podle nichž by se mělo s českými živnostníky a českými novinami jinak nakládati nežli s německými, samozřejmě není.

Poněvadž také nelze mluviti o nějakém přelimatu v pravém slova smyslu se strany četnictva a zúčastněným četníkům dostalo se již od zemského četnického velitelství náležitého poučení, neshledává ministerstvo vnitra příčiny k dalšímu opatření.

V Praze dne 20. října 1928.