Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Organisace veřejných zaměstnanců krnovských předložily v srpnu 1926 cestou okr. správy politické v Krnově presiidu ministerské rady v Praze žádost o přeřazení města Krnova do skupiny míst B činovného, ačkoliv jsou toho názoru, že nový platový zákona ony obce pod 40.000 obyvatelů, které nařízením veškerého ministerstva z 10. října 1912, čís. 197 ř. z. k zákonu ze dne 19. února 1907 čís. 34 ř. z. do druhé třídy činovného byly zařazeny, ponechal i nadále v této třídě a to i v tom případě, když nedosáhly počtu obyvatelů 25.000, ježto dotyčné ustanovení ohledně zrušení tohoto zařazení, resp. zpětného zařazení těchto obcí dosud vydáno nebylo a důvodová zpráva k zákonu výslovně zdůrazňuje, že snížením počtu obyvatelstva má se větší počet obcí dostati do druhé, resp. "B" třídy.

Že však i nové zařazení města Krnova do skupiny II. resp. "B" jest odůvodněno, vysvitne z následujícího:

§ 12. platového zákona zařazuje obce podle počtu obyvatelstva do 4 skupin. Některé obce byly vzhledem k drahotním poměrům bez ohledu na počet obyvatelstva zařazeny do skupiny "B". Ustanovení bodu 6, že pro zařadění podle počtu obyvatelstva rozhodnými jest výsledek posledního sčítání lidu, může se vztahovati pouze na prvé zařadění, ježto ani zákon, ani důvodová zpráva a vysvětlivky k němu nepojednávají zvláště o zjištění počtu obyvatelstva pro pozdější zařazení. Může se tudíž míti za to, že jakmile obyvatelstvo některé obce překročí stanovenou číslici, dotyčná obec má z úřední moci od vlády do vyšší třídy místního přídavku býti zařazena. Podobně má se věc při spojení více obcí, ježto ve vysvětlivkách k §u 12. odst. 6 zákona se praví, že sociálně-politický výbor pokládá za samozřejmé, že v případě spojení více obcí v jednu obec spojená obec přechází automaticky do místní skupiny, odpovídající jejímu počtu obyvatelstva.

Autentické sčítání lidu tvoří ovšem pro zařazení nejspolehlivější podklad, nemůže se však míti za to, že sčítání toto pro eventuelní přeřazení samo jenom může býti směrodatno, neboť lhůta pro sčítání lidu, stanovená desíti lety, znamenala by pro zaměstnance ničím neodůvodněnou tvrdost.

Veřejní zaměstnanci, učitelé atd. města Krnova jsou tudíž toho názoru, že město Krnov se zřetelem na přírůstek obyvatelstva nepatří již do skupiny "C", nýbrž do skupiny "B". V Krnově dne 15. června 1926 úředně napočítáno bylo 13.365 voličů inklusive vojska. Ve směrodatný den, t. j. 15. června 1927 bylo zjištěno 13.657 voličů (bez vojska). To znamená v jednom roce přírůstek 527 voličů. K tomu přistupuje ještě velký počet cizozemců, který nejsou jako voliči počítání, jakož dále všechny ostatní, k volení neoprávněné osoby. Přírůstek na novorozených obnáší ročně okrouhle 300. Přírůstek na voličích a novorozených činí, od sčítání lidu, t. j. během šesti let, sám 6 krát 800, t. j. 4.800 osob. Následkem toho lze míti za to, že Velký Krnov čítá dnes 21.129 (podle sčítání lidu v r. 1921) plus 4.800 t. j. okrouhle 25-26.000 obyvatel.

Podle sčítání přihlášených a odhlášených osob městským ohlašovacím úřadem v roce 1925 jevil by se výsledek hořejšího sčítání ještě příznivěji. Přihlášeno bylo 2700 osob, odhlášeno 1400. Přírůstek obyvatelstva činil tudíž roku 1925 1300 osob.

Konečně poukazuje se ještě na následující: Důvodová zpráva k platovému zákonu uvádí mezi jinými:

Další skupinu míst tvoří města s více než 25.000 obyvatel. Až dosud patřila do nejblíže vyšší skupiny města s více než 40.000 obyvatelů. Tato snižuje se na 25.000 obyvatelů. Tato mez snižuje se na 25.000 obyvatelů - atd."

Z toho lze odvozovati, že ona města, která dříve již zařazena byla do druhé třídy činovného, neměla býti poškozena, nýbrž byl zde úmysl zařaditi do tohoto stupně ještě více míst. To vysvítá též z dalšího odstavce, v němž se praví:

"Ostatní místa (pod 25.000 obyvatel) patřila dosud do 3. a 4. třídy místního přídavku atd."

Ježto město Krnov v době, kdy platový zákona vstoupil v platnost, nepatřilo do 3. třídy činovného, nýbrž do 2. znamená jeho zpětné zařazení opak toho, co vysvětlováno je v důvodové zprávě.

Vzhledem k čl II. §u 2 zákona ze dne 19. II. 1907 čís. 34 ř. z. byl Krnov, jakožto obec, čítající méně než 40.000 obyvatelů a více než 10.000 obyvatelů, zařazen do III. třídy aktivních přídavků. Zařazení toto vzhledem na tehdejší počet obyvatel města (16.681) dotklo se veřejných zaměstnanců tohoto města jistou tvrdostí. Proto zaměstnanci tito podali u tehdejší vlády žádost o zařazení města do II. třídy aktivních přídavků. Této žádosti bylo vládním nařízením ze dne 10. října 1912, čísl. 197 ř. z. skutečně vyhověno a Krnov byl s některými jinými městy zařazen do II. třídy aktivních přídavků.

Ve smyslu §u 12. zákona ze dne 24. VI. 1926 čís. 39 Sb. z. a n. spadá Krnov, ježto podle posledního sčítání lidu v r. 1921 nedosáhl čísla 25.000 obyvatel, do skupiny "C" činovného. Tím byl Krnov zatlačen zpět na svoje místo z r. 1907, což znamená pro veřejné zaměstnance značnou nevýhodu.

Bylo-li město Krnov v roce 1912 s tehdejším počtem obyvatelstva (16.681) zařazena do II. třídy činovného a bylo-li tím postaveno na roveň městům s více než 40.000 obyvatelů, bylo to odůvodněno známými těžkými drahotními poměry.

Poměry tyto nejen trvají do dnes, nýbrž se denně podstatně zhoršují. Uváží-li se drahotní poměry města, je Krnov v řadě oněch měst, které umístěny jsou ve skupinách B a A (Viz cenovou zprávu z ledna 1926 a seznam tržních cen z doby 25.-31. července 1926).

Pokud pak se týká bytových poměrů, jest vytknouti, že veřejní zaměstnanci jsou nuceni bydliti zpravidla v novostavbách nebo v domech, které si v poslední době sami vystavili, kdež všude nájemné jest velmi vysoké. Ceny tyto pohybují se u novostaveb z a pokoj a kuchyň mezi 150 a 170 Kč měsíčně u oněch budov, které vystavěny byly se státní podporou: kde podpory nebylo, až 240 Kč měsíčně: 2 pokoje a kuchyň s příslušenstvím 370 Kč u domů se státní podporou, jinak 450 Kč: 3 pokoje a kuchyň s příslušenstvím 500 Kč u domů se státní podporou, jinak 600 Kč. u starých budov: 1 pokoj a kuchyň 65 Kč, 2 pokoje a kuchyň 150 Kč, 3 pokoje a kuchyň 260 Kč.

Mimo to upozorňují podepsaní, že Krnov je průmyslovým střediskem západního Slezska, z jehož obyvatelstva aspoň 40% přináleží stavu dělnickému. K tomu jest též uvésti, že Krnov leží bezprostředně na hranici značně vyšší valuty, což samozřejmě má za následek, že říšští příslušníci, bydlící v pohraničí, nakupují v městě životní potřeby, třeba i vzhledem k jednotlivci v malé míře, čímž přece však ceny dotyčných předmětů při vysokém počtu návštěvníků a při častých návštěvách se značně zdražují. Hraniční poloha pak způsobuje, že zásobovací obvod města jest dobře o polovici menší než jiných měst.

Nový zákon postavil několik málo obcí bez ohledu na počet obyvatelstva se zřetelem na drahotní poměry na roveň městům s více než 25.000 obyvatelů. Srovnání indexu ukazuje, že ceny životních potřeb v Krnově jsou ponejvíce ještě vyšší než ve Slezské Ostravě a Užhorodě, místech to, jímž se dotyčné výhody dostalo.

Proto táží se podepsaní vlády:

1) Jest ochotna podle odst. 7. §u 12. platového zákona přeřaditi město Krnov do skupiny míst B činovného, v níž bylo nepřetržitě již od roku 1912?

2) Je-li ochotna sděliti podepsaným, co v této věci hodlá zaříditi?

V Praze dne 13. prosince 1928.

Loňského roku podal obecní výbor vládě republiky Československé žádost o přeřazení obce Janovic do skupiny C míst činovného dle §u 12, odst. 7. platového zákona čís. 103/1926.

Žádost nebyla dosud vyřízena, ačkoliv vládním nařízením čís. 163/1928 byly některé okolní obce do vyšší skupiny míst pro vyměření činovného přeřazeny: na př. ve Slezsku: Lískovec (okr. Frýdek) má pouze 1479 obyvatelů, Řepiště (okr. Frýdek) 1.192 obyvatelů.

Janovice podle posledního sčítání lidu dne 15. II. 1921 provedeného, mají 1.713 obyvatelů. Stále se staví, takže dnes je tam 350 domovních čísel. Mnoho tedy do 2000 obyvatelů nechybí.

Živočišné produkty (mléko, máslo, tvaroh, vejce) odvážejí se do Frýdku, Místku a Frýdlantu n. Ostravicí. Dovoz uhlí z Ostrav jest obtížný. Bydlení je drahé. V místě musí se za stravu platiti tolik, jako v menším městě. Nelze ničeho levněji obdržeti, jelikož každý chce více v městě za zemědělské výrobky získati.

Proto táží se podepsaní vlády:

1) Je-li ochotna podle odst. 7. §u 12, platového zákona přeřaditi obec Janovice do skupiny míst C činovného?

2) Je-li ochotna sděliti podepsaným, co v této věci hodlá zaříditi?

V Praze dne 13. prosince 1928.

Vláda republiky Československé přes naše vyrovnání a protesty nejen připustila, aby byla zvýšena cena cukru pro domácí konsum, ale poskytla - jak cestou legislativní, tak správní - cukernímu průmyslu celou řadu výhod. Cizina spatřuje v tomto postupu vlády dumping a tak celá řada evropských států chystá ostrá opatření proti dovozu československého cukru. Německo zvyšuje clo, ovšem s podmínkou, že zvýšení nesmí míti vliv na cukr doma konsumovaný. Rakousko zavádí konsumní daň, která má úkol celní ochrany. Itálie chystá velmi těžká opatření proti dovozu cukru cizího, zvláště československého.

Táží se proto podepsaní pana ministra financí:

1) Ví pan ministr o těchto chystaných opatřeních států, do nichž se dováží československý cukr a

2) jestliže ano, co hodlá učiniti, aby byla odstraněna veškerá opatření, v nichž spatřuje cizina dumping a aby byla snížena cena cukru pro domácí konsum?

V Praze dne 13. prosince 1928.

Tři neděle před volbami do okresů a zemí vydalo ministerstvo financí pokyn, aby nebyly až do 2. prosince 1928 doručovány poplatníkům platební rozkazy. I tak seriosní revue, jakou je Hospodářská Politika, dovozovala, že si pan ministr financí, resp. tehdejší správce tohoto resortu pan ministr obchodu Ing. L. Novák tropí žerty z poplatníků, kteří mají míti radost do 2. prosince, t. j. do voleb, ale po 2. prosinci že se má na ně přivaliti lavina platebních rozkazů. A tak se skutečně děje.

Se všech stran docházejí stížnosti, které poukazují na dvě věci. Malí poplatníci - zvláště všeobecné daně výdělkové - naříkají, že za základ zdanění nebéře se přiznání poplatníkovo, nýbrž že se tento základ bezohledně zvyšuje i když k tomu není dostatečného podkladu. Důsledek této libovůle projevuje se ve vysokých sazbách, které znamenají u srovnání se stavem dřívějším velké zvýšení berní povinnosti, takže reforma daňová znamená znásobení daňového břemene. Vedle toho poukazuje se, že u velkých průmyslových závodů - uvádíme Vítkovice, Škodovka, Plzeňský pivovar

- došlo k rapidnímu snížení daňové základny, které znamenají jak zmenšení příjmů státních, jak se již tento rok projevuje, tak rapidní pokles příjmů samosprávných korporací, beztak zákonem čís. 77/1927 značně omezených.

Táží se proto podepsaní:

1) Ví pan ministr financí, že bylo v době volební kampaně zneužito ministerstva z důvodů stranicko-politických?

2) Co hodlá pan ministr učiniti, aby nebyly libovolně zvyšovány daňové základny a aby velcí poplatníci neunikali zdanění?

V Praze dne 13. prosince 1928.

Před početím letošní kampaně zastavila hrušovanská rafinerie pro nedostatek suroviny práci, čímž ocitlo se 1280 dělníků a úředníků bez zaměstnání. Hrušovanská rafinerie je vybavena moderními stroji a je provozu schopna. zastavením práce v Hrušovanech je vinen hodonínský koncern cukrovarnický. V tomto koncernu má stát 33% akcií, syndikát řepařů rovněž 33% a zbytek Agrární banka českosl.

Zájmy státní zastupuje v tomto koncernu pan Viktor Stoupal, přísedící zemského výboru moravského, nyní člen zemského zastupitelstva moravsko-slezského. Zájmy syndikátu zastupuje v koncernu rovněž pan přísedící Stoupal. Hodoninský koncern má najatý státní velkostatek s cukrovarem v Židlochovicích, odtud odebírá suroviny a zásobuje své skoncernované cukrovary, čímž podlamuje životaschopnost hrušovanské rafinerie, která dříve měla tento velkostatek najatý. Hodonínský koncern vedou vedle přísedícího Stoupala tito pánové: Ferd. Bloch-Bauer, Karel Bloch-Bauer a Oskar Neuman, vesměs to cizí příslušníci, nemající ani jediné akcie.

Proto se podepsaní táží:

1) Zná pan ministr zemědělství tyto okolnosti a hodlá dáti z těchto důvodů výpověď dle zák. ze 17. února 1922 č. 88 Sb. z. a n. zmíněného koncernu z velkostatku a cukrovaru Židlochovického a postarali se, aby hrušovanská rafinerie opět počala pracovati?

2) Ví pan ministr financí, že zájmy státu a zájmy syndikátu řepařů zastupuje jedna a táž osoba, t. j. pan Stoupal, a jest ochoten dosaditi vládního komisaře na syndikátu řepařů nezávislého za účelem provedení nových voleb do správní rady a pro další kontrolu?

Jest pan ministr financí ochoten sděliti, kolik tato účast čsl. státu na hodonínském koncernu dosud státu vynesla na daních a dividendách?

3) Ví pan ministr soc. péče, že zrušením hrušovanské rafinerie ocitlo se 1200 dělníků a 80 úředníků na dlažbě?

Jest pan ministr ochoten včasným zákrokem zabrániti úplnému zastavení práce v této rafinerii a ve shodě s ministrem financí a zemědělství postarati se o nápravu, aby podobné mrhání našim národním majetkem, jak se to provádí v daném případě k účelům čistě soukromým se zamezilo a tento podnik velmi cenný, na které nemají zájmu pouze dělníci a úředníci, kteří mají býti propuštění, nýbrž též ona chudá obec, okres a celý kraj, byl dále provozován a aby tím také bylo zamezeno, by prodejem strojů této rafinerie do ciziny našemu národnímu hospodářství povstala nová konkurence v cizině a dosavadní téměř již nesnesitelný stav nezaměstnaných se ještě o tyto propuštěné dělníky a úředníky zvětšil?

V Praze dne 13. prosince 1928.

Langr, Riedl, Sladký,

Okresu frýštátskému a s ním celému Těšínsku hrozí v brzké budoucnosti velmi značné poškození, hospodářské oslabení národnostních posic a pokles státní prestiže projektovaným přenesením pohraniční a vstupní stanice z Bohumína a Petrovic do Žebrzydovic na straně polské. Občas se již psalo a poukazovalo na nebezpečenství hrozící zde z neporozumění Prahy a kompetentních činitelů vůči požadavku polské republiky, zpola přijatému již našimi úřady. Že věc, t. j. přenesení pohraniční stanice z našeho území do Žebrzydovic, jest již našimi úřady řešena kladně ve smyslu nám nepříznivém, o tom svědčí i zpráva v jubilejní brožuře, vydané ředitelstvím státních drah v Olomouci za I. desítiletí 1918-1928, ve které se na stránce 36 mimo jiné praví:

"K přeložení přechodní služby do Žebrzydovic (polská pohr. stanice) dosud nedošlo, poněvadž stanice tato není pro ten účel dosud vybudována, a koná se tato služba dosud prozatímně v naší stanici Petrovicích. S naší strany jsou ovšem vykonány všechny přípravy, aby smluvní stav byl uskutečněn kdykoliv, jakmile polské státní dráhy uznají stavební stav Žebrzydovic za dostatečný, aby přechod, nejsilnější v naší republice, zdolala."

Tyto dvě věty jasně ukazují, co nás na Těšínsku v nejbližší době čeká. Naše železniční správa jest tedy připravena, aby Polákům, až budou připraveni, odevzdala velmi důležitou a silně frekventovanou přechodnou stanici v Čsl. republice. A stane-li se tento úmysl skutkem, bude ochromen slibný vývoj našeho pohraničního kraje - okresu frýštátského. Proč - to dokazují tato data:

Z Č. S. D. na P. K. P. vystoupilo a naopak z Polska do Čsl. vstoupilo v Petrovicích u Bohumína v r. 1921 - 175.000 vozů, v roce 1924 - 450.000 vozů a v r. 1927 - 680.000.

Tedy za šest roků vzrostl obrat vozů v této stanici čtyřikráte, nehledě k tomu, že dnešní obchodní spojení s Ruskem jest dosud v plénkách a v příštích létech jistě poroste. Ačkoliv provoz rok od roku stoupal, naše železniční správa nestarala se vůbec o řádné vybudování této naší pohraniční stanice. Za celých 8 roků investovala do této stanice pouze 4,250.000 Kč. Že tato stanice jest - pokud jde o zahraniční přepravu - z nejdůležitějších přechodů pohraničních, dokazují data ministerstva železnic.

S polským státem máme 9 styčných stanic: roku 1927 činila zahraniční přeprava s polským územím v jednotlivých stanicích:

a z této celé přepravy připadá lví podíl 4,949.000 tun na Petrovice s ostatními většími našimi stanicemi pohraničními, jest poměr tento:

Jest tedy stanice Petrovice v r. 1927 na druhém místě v republice hned po Břeclavě.

Stojí však za zmínku porovnati statistické údaje z března 1928, pokud se týče zahraniční přepravy, s Břeclavou - a sice činí tato přeprava v Petrovicích 536.327 tun a v Břeclavě 524.913 tun. Jest tedy v březnu 1928 stanice Petrovice již na I. místě.

Všimneme-li si, jak při tom ohromném ruchu vybudovány jsou stanice Bohumín, Břeclava, Podmokly, Cheb nebo Horní Dvořiště, shledáme, že Petrovice jsou na tom nejhůře.

V předchozím uvedli jsme význam stanice Petrovice u Bohumína se stanoviska železničně-přepravního. Jest však nutno zmíniti se o této stanici též jako o pohraniční stanici celní, a v důsledku toho též i o významu, který z obého plyne pro obec samotnou jak po stránce národnostní tak i hospodářské.

Rozhodnutím velvyslanecké konference pařižské, kterým byla dnešní část těšínského Slezska přičleněna k území republiky Československé, stala se stanice Petrovice důležitou stanici železniční a celní.

Podle toho, jak se velvyslanecké konference pařižské, kterým byla dnešní část těšínského Slezska přičleněna k území republiky Československé, stala se stanice Petrovice důležitou stanicí železniční a celní.

Podle toho, jak se vyvíjely obchodní styky s cizinou, vzrůstala její činnost a v souvislosti s tím rozmnožil se i stav zaměstnanectva jednotlivých odborů. Sledujeme-li vývoj stanice Petrovice u Bohumína od počátku, docházíme k závěru, že tendence její činnosti jest vzestupná, že přeprava a s ní související výkony zaměstnanectva vzrůstají rok od roku přímo závratně.

Jest samozřejmé, že o významu a budoucnosti stanice, která byla v dřívějších dobách toliko průjezdní stanicí a která po plebiscitu stala se z velmi významných (vždyť leží na evropské trati, spojující východ se západem), bylo a jest nutno uvažovati, jakého konečného vyřešení o existenci této pohraniční stanice bude dosaženo.

V roce 1920-1921 bylo mezi oběma státy - republikou Československou a republikou Polskou - sjednáno, že společnou stanicí výměnnou (v pojmu železničním) a odbavovací (v pojmu celním) budou Petrovice u Bohumína. Proto měla stanice tato býti vybudována tak, aby vyhovovala všem požadavkům jak služby celní, tak i přepravní.

Zprvu se zdálo, že stát československý jeví snahu sjednané smlouvě učiniti zadost, komise vypravované do Petrovic byly na denním pořádku, jednalo se, mluvilo se a psalo. Bohužel, zůstalo na komisích, na jednáních, řečech a papírovém řešení o vybudování stanice. Záležitost, jejíž důležitost byla nesporná, byla ponenáhlu zanedbána, přestalo se o ní mluviti a stanice Petrovice, až na několik podružných úprav, nedoznala změny.

Nebylo tedy divu, že projekt, kterého se uchopila polská vláda a který provádí v současné době polský stát velkorysým vybudováním stanice Žebrzydovice, vzbudil značný rozruch a dal vysloviti různým pochybnostem a domněnkám.

Okamžikem, kdy polský stát přikročil k vybudování stanice Žebrzydovice, pozbyla platnosti zmíněná smlouva o společném odbavováni ve stanici Petrovice u Bohumína. Polská vláda ji jednoduše zrušil,a vypověděvši ji. Zda důvodem k vypovězení smlouvy bylo, že československá vláda nevěnovala smlouvě pozornosti a k pracím s vybudováním petrovické stanice zachovala se netečně, nebo údaj, že polské úřady musí podle zákonných ustanovení míti své úřední sídlo uvnitř obvodu polského státu, nelze dnes říci.

Co znamená tento zákrok hospodářsky, vynikne lépe, použijeme-li reminescence a obdoby s Novým Bohumínem. Není jistě dlouho tomu, co Nový Bohumín téměř ani neexistoval. Povstal teprve, až stanice Bohumín stala se pohraniční stanicí a s rozmachem přepravy šel rozvoj i města Nového Bohumína. Totéž platí i o Petrovicích, a kdyby naše železniční správa byla se lépe starala a chránila naše zájmy a nepřipustila přeložení přechodní služby na polskou stranu, staly by se Petrovice silnou a zdatnou, hospodářsky zajištěnou pohraniční baštou na Těšínsku.

Nejen Petrovice, ale i Nový Bohumín pocítí následek tohoto přesunu hospodářských sil: vystěhuje se velká část zasílatelských firem z Bohumína do Žebrzydovic i s personálem, zmenší se poplatní schopnost a daňová základna, nehledě k jiným momentům, které budou později uvedeny v souvislosti s dobytčí rampou.

Bohumín měl před převratem větší důležitost než nyní, dokud celé Horní Slezsko patřilo Německu a kdy celá přeprava z Horního Slezska směřovala po německé trati do Bohumína. Po převratě rozdělením Horního Slezska a tím, že nejlepší a nejprůmyslovější část připadla Polsku s bohatými uhelnými pánvemi, zasazena byla Bohumínu první citelná rána, poněvadž všechny zásilky z Polského Slezska nešly více přes Annaberg-Bohumín, nýbrž přecházejí polskou tratí přes Petrovice.

Zajímá je i mluva čísel z celního úřadu v Petrovicích v létech 1920-1927:

Projednáno bylo

Tento rapidní vzrůst odbavování zboží celního v době, kdy Rusko dosud hospodářsky nepromluvilo, je výmluvným svědectvím pro neobyčejnou důležitost stanice Petrovice.

Než to jest dosud jen část problémů, o jichž řešení se jedná. Jest zde další kořist, o kterou se jedná Polákům, a tou jest dobytčí rampa, t. j. odbavování veterinárně policejní a celní v Žebrzydovicích namístě v Bohumíně. Již roku 1927 přípisem polského vyslanectví z 28. května, adresovaným ministerstvu zahraničních věcí, tázala s vláda polská po názoru příslušných ministerstev našich o přenesení prohlídky veterinární z Bohumína do Žebrzydovic. Nabízela, že při kladném řešení postará s o nejrychlejší vybudování dobytčí rampy. Na vysvětlenou slouživ, že dobytek, dovážený z Polska, Rumunska a Ukrajiny, vstupuje na území naše v Petrovicích. dle platných zákonných předpisů má býti prohlížen ve vstupní stanici z důvodů veterinárních, t. j. v Petrovicích. Poněvadž tam železniční správa po převratu, kdy Petrovice staly se vstupní stanicí z východu do naší republiky, rampy nepostavila, odpomohlo se tomuto nedostatku tím, že dobytek byl posílán dále do Bohumína, kde rampa existovala od dřívějška a tam byl a jest dosud veterinárně a celně odbavován. Tedy ve stanici vnitrozemské 17 km od hranice vzdálené. Tato okolnost chytře jest využívána polskými aspiracemi, a zahraniční tisk, zejména vídeňští obchodníci dobytkem, rádi by viděli urychlení přepravy, což podle mínění Poláků dá se dosíci přemístěním odbavení celního do Žebrzydovic.

Co znamená taková dobytčí rampa s celým aparátem s ní spojeným, to nám objasní číslice další. Tak v roce 1927 prošlo stanicí Bohumínem

Počet prošlých vozů železničních s dobytkem a masem činil v roce 1927 - 13.621 vozů a letošního roku, t. j. do 1. listopadu 1928, činí již přes 15.000 vozů a přeprava vepřů dostoupila výše 1 milionu kusů. Příjmy železnic dosahují měsíčně průměrně čistého výtěžku z úkonů na dobytčí rampě 30.000 Kč (po odečtení režie). Krmiva na rampě spotřebováno bylo v r. 1927 za 600.000 Kč. Rovněž poštovní správa na telefonních poplatcích (telegramech a korespondenci) spojených s přepravou dobytka, může počítati s položkou jdoucí do několika desítek tisíc. Na rampě jest činno asi 50 osob, jsoucích ve službách zasílatelů, nehledě k zaměstnancům železničním.

Dodávky ledu pro transporty masa dosahují 50.000 Kč ročně: z nutných porážek převážených z rampy na jatky v Novém Bohumíně plyne slušný výtěžek do obecní pokladny. Z hlediska sociálního je volný výsek (t. j. rozprodej masa z porážek těchto za nižší cenu) činitelem v průmyslové dělnické obci velmi významným a blahodárným, zejména pro chudé vrstvy občanstva.

Toto všechno polská vláda dobře ví a odtud pramení veškeré její úsilí získati dobytčí rampu na své území. Přenesení dobytčí rampy do Žebrzydovic znamenalo by bolestnou ránu pro Bohumín po stránce hospodářské.

Jest ještě jeden závažný moment, kterého mohli by Poláci využíti ve svůj prospěch, totiž "Ženevská konvence" (mezinárodní úmluva o zjednodušení celních formalit) z 3. listopadu 1923, ke které přistoupilo kromě jiných států i Československo a Polsko. V této konvenci na jednom místě v části k přídavku ke článku I. 14, bodu 18 se praví, že "jest žádoucno, aby byl rozšířen systém mezinárodních železničních stanic a aby byla uskutečněna opravdová spolupráce různých státních úřadů, které tam jsou umístěné. Zřizování celních úřadů sousedních zemí v témže místě a pokud je to proveditelno v téže budově mělo by se co možná sevšeobecniti." Pokud je známo, má býti v Žebrzydovicích do května 1929 vybudována revisní odbavovací budova celní, ve které má býti prováděna celní prohlídka cestujících. V polském projektu jest vybudovati tamtéž společnou revisní síň s kancelářemi pro umístění celního zaměstnanectva československého a polského. V této budově mají býti kromě revisní síně 4 místnosti určeny pro československý celní úřad.

Jest pochopitelno, že polské vládě záleží pouze na směru přes Petrovice, aby ho svedla do Žebrzydovic, poněvadž ostatní naše přechody pohraniční s polským územím na Těšínsku a Slovensku dohromady činí pouze 1/5 toho, co přechází Petrovicemi. Mileráda ponechává nám všechny pohraniční stanice mimo Petrovice a naše úřady se spokojují , když zůstane na našem území společné odbavování v Českém Těšíně, Suché, Orlové, Medzilaborcích a Jasině, což v roce 1927 činí dohromady 273.000 tun provezeného zboží, zatím co Polská vláda obdrží Petrovice, Zvardoň, Swanki a Jaworze, což obnáší v roce 1927 - 5,902.000 tun provezeného zboží. Jsou tedy Poláci na tom dvaadvacetkrát lepší než my.

Jak polská vláda váží si své části Slezska Těšínského, toho důkazem jest, že vystavěla veliké seřaďovací nádraží v Czernolesie mezi stanicemi Chybí a Dziedzicemi, vystavěla novou dráhu z Hor. Slezska přes Chybí do Skočova, rozšířila stanici Pruchnou a staví velkou pohraniční stanici v Žebrzydovicích. V projektu mají tratě ze Žebrzydovic do Těšína a na Hor. Slezsko do Godowa.

Proto táží se podepsaní pana ministra železnic:

1.) Proč má býti důležitá pohraniční stanice Petrovic a Nový Bohumín ochuzen a znehodnocena ve prospěch polských Žebrzydovic?

2.) Jak hodlá zabrániti této hrozící katastrofě?

3.) jaké kroky hodlá podniknouti, aby tato důležitá naše pohraniční posice byla vybudována v prvořadou pohraniční stanici významu evropského, jak toho pro svoji nedocenitelnou polohu na trati do Polska a Ruska plně zaslouží?

V Praze, dne 13. prosince 1928.