II. volební období. | 7. zasedání. |
I. posl. inž. Junga, dra Wollschacka a druhů min.
železnic o stavbě dráhy z Rýmařova
do Hrabišína a o zřízení spojovací
dráhy z Vojnovic do Litultovic nebo Jakartovic (dráha
údolí Moravice),
II. posl. Krebse a druhů min. financí o vykládání
celního sazebníku, pokud jde o knihy v plátně
vázané,
III. posl. inž. Junga a druhů min. vnitra a min. veř.
zdravotnictví a tělesné výchovy o
neuvěřitelných věcech, které
se dějí v opavském ústavu pro nervově
choré,
IV. posl. dra Lehnerta a druhů min. veř. zdravotnictví
a tělesné výchovy o zrušení 120
zdravotních obvodů, o němž prý
se usnesla ministerská rada,
V. posl. dra Czecha a soudr. min. vnitra o novém podloudném
dopravování zbraní do Maďarska,
VI. posl. Grünznera, Tauba, Brodeckého, Kleina a soudr.
vládě, aby všem kategoriím státních
a veřejných zaměstnanců počítaje
v to dělníky a pensisty byl poskytnut mimořádný
drahotní přídavek,
VII. posl. Dietla, de Witte a soudr. min. obchodu, průmyslu
a živností o vládním nařízení
ze dne 28. listopadu 1928 o obchodu s lahvovým pivem,
VIII. posl. V. Sladkého, Fr. Buřívala, Boh.
Procházky a druhů min. železnic, proč
dostávají zaměstnanci čsl. drah německé
předpisy z roku 1898,
IX. posl. dra Koberga a druhů min. financí o proclívání
vázaných knih,
X. posl. Grünznera a soudr. rnin. železnic, aby železničním
pensistům a vdovám pensistkám byla vyrovnána
osobní daň z příjmů,
XI. posl. inž. O. Kalliny a druhů min. železnic,
že kterýsi železniční úředník
ve stanici Dasnice - Chlum Sv. Maří nekonal svou
povinnost,
XII. posl. inž. Kalliny a druhů min. soc. péče
o chování českých úřadů
k válečnému poškozenci, jež jest
paškvilem všeho sociálního cítění,
XIII. posl. Koudelky, inž. Nečase, Kříže
a soudr. předsedovi vlády a min. vnitra a zemědělství
o pozemkové reformě na nadačním dvoře
Cerhenice, patřícím bývalému
Tereziánskému ústavu šlechtičen
na Hradčanech,
XIV. posl. Koudelky, Kříže, inž. Nečase,
Bečko a soudr. předsedovi vlády o pomalém
tempu akce zaknihování drobného přídělu
v pozemkové reformě,
XV. posl. Koudelky, inž. Nečase, Kříže,
Bečko a soudr. min. zemědělství o
bezesmluvním stavu v zemědělství a
z toho hrozícím nebezpečí pro zemědělskou
práci a produkci,
XVI. posl. dra Koberga a druhů min. školství
a národní osvěty a min. vnitra o nezákonných
pokynech k oslavě státního jubilea v Jihlavě,
XVII. posl. Simma a druhů min. školství a národní
osvěty o německé vysoké škole
pro obchod a hospodářství, jejíž
zřízení se stalo velmi naléhavým,
XVIII. posl. inž. Junga a druhů min. vnitra o nesnázích,
které se dělají Němcům při
dosažení práva státního občanství,
XIX. posl. dra Schollicha a druhů předsedovi vlády
a min. obchodu o zasahování ministra obchodu do
soukromých věcí,
XX. posl. dra Koberga a druhů min. vnitra o sebevraždě
vrchního účetního rady Josefa Retschka
v Brně,
XXI. posl. inž. Kalliny a druhů min. financí
o jednání s válečnou vdovou Terezií
Eltnerovou v Rybářích, Horní Nové
Město č. 383, jež jest paškvilem všeho
sociálního citu.
Pro snaživý rýmařovský průmyslový
obvod jest nanejvýš důležitá spojovací
dráha z Rýmařova do Hrabišína,
stanice na železniční trati Olomouc - Šumperk
- Zábřeh, aby se takto dosáhlo přímého
připojení rýmařovského obvodu
se západní částí Moravy a s
pražskou hlavní tratí u Zábřeha.
Vždyť nyní se jezdí z Rýmařova
do Prahy přes Vojnovice - Olomouc skoro dvakrát
tak dlouho jako ze Zábřeha nebo Šumperka. Nynější
železniční trať z Rýmařova
do Zábřeha je skoro čtyřikrát
tak dlouhá jako vzdušná čára
mezi těmito oběma místy. Z Rýmařova
do Šumperka jede se dnes drahou tak dlouho jako z Olomouce
do Prahy. Automobilem však tato trať netrvá ani
hodinu. Důležitost této spojovací trati
vysvítá i z toho, že jest skoro přímou
spojovací tratí mezi Prahou, ostravsko-karvínskou
uhelnou pánví a Slovenskem. Kdyby kromě této
trati byla ještě vybudována železnice
z Vojnovic až do Litultovic nebo Jakartovic na trati Opava
- Horní Benešov, vytvořilo by se tím
krátké a přímé spojení
ze Zábřeha do Moravské Ostravy, ze severní
Moravy do Slezska, železniční trať, která
by se velice vyplácela nejen s hlediska místních
potřeb, nýbrž i s hlediska všeobecného
národního hospodářství republiky,
neboť mohla by pražsko-bohumínskou hlavní
trať zbaviti části uhelné dopravy. Město
Opava, které bylo velice poškozeno tím, že
mu správní reforma odňala zemské správní
úřady, bylo by tím také poněkud
odškodněno.
Interpelanti táží se tedy pana ministra železnic:
Jest ochoten zabývati se blíže projekty stavby
této důležité dráhy a co nejdříve
dáti provésti přípravné práce?
V Praze dne 10. prosince 1928.
Od nějaké doby některé celní
úřady vykládají celní sazebník
zvláštním způsobem, neboť z knih,
které jsou vázány v plátno, vybírají
clo a to nikoliv snad z těch několika gramů
plátna na vazbě, nýbrž z váhy
celé knihy. Tento výklad celního sazebníku
jest příčinou, že se cena knihy zvyšuje
asi o 6 Kč za knihy malého formátu a o 12
- 20 Kč za knihy většího formátu.
Poněvadž, jak známo, do Československa
se dováží velmi mnoho knih z cizozemských
nakladatelství, znamená tato praxe celních
úřadů značné zvýšení
cen knih, které dosahuje a částečně
ještě přesahuje 20 - 30% ceny knih.
Takto stává se širším vrstvám
lidu poněkud slušně vázaná kniha
přímo nedosažitelnou. Není pochybnosti,
že výše uvedený výklad celního
sazebníku celními úřady jest neudržitelný
a podepsaný jest přesvědčen, že
s ním pan ministr financí nesouhlasí.
Bylo by tedy velice důležité, kdyby pokud možno
co nejdříve byl zrušen tento výklad
celního sazebníku jenž brzdí rozšiřování
kulturních statků. Poněvadž se zvláště
veškeré vědecké knihy a také
četné knihy krásného písemnictví
dovážejí vázané a kupci těchto
knih nepatří většinou k zámožným
vrstvám lidu, výše zmíněný
výklad celního sazebníku silně brzdí
kulturní věci četných vrstev lidu
v Československé republice.
Podepsaný dovoluje si tedy naléhavě se tázati
pana ministra, je-li ochoten dáti tuto věc rychle
vyšetřiti a odstraniti tento výklad celního
sazebníku, podle něhož celní úřady
vybírají clo z knih vázaných v plátno
v úhrnné váze knih?
V Praze dne 18. prosince 1928.
Opavský časopis "Die deutsche
Post" uveřejnil ve svém čísle
ze dne 7. prosince t. r. tuto zprávu o věcech, které
se dějí v opavském ústavu pro léčení
nervově chorých:
"Šovinismus jako léčivý prostředek
pro nervově choré.
Co se může stát v opavském ústavu
pro léčení nervově chorých.
Skoro ve všech ústavech pro nervově choré
jest zvykem, že se nejubožejším z ubohých,
bláznům a nervově chorým, udělá
jednou nebo dvakrát za rok malá radost, že
se ošetřovancům poskytne příležitost
navštíviti ochotnické představení,
aby se rozptýlili a přišli na jiné myšlenky.
Ve středu dne 5. prosince konalo se takové představení
v opavském ústavu pro nervově choré.
Kus, který hráli čeští ochotníci,
byl nejen špatně volen, nýbrž byl přímo
výsměchem účelu a cíli takových
zábav pro nemocné vůbec a zvláště
pro nervově choré. Byla sehrána hra: "Touha
po matce". V ní jest výstup, jak tři
rakouští vojáci ve stejnokroji vedení
rakouským poručíkem, střílí
po českém zběhovi. Na jevišti vystupuje
také rakouský generál ve slavnostním
stejnokroji s čákou a major ve služebním
stejnokroji. Major má proslov ke slovanským národům,
kdežto generál českému národu
nadává. Český zběh před
smrtí zastřelením volá ještě
jednou po své matce.
Provedením takovéhoto kusu před lidmi nervově
nemocnými vyneslo ředitelství opavského
ústavu pro nervově choré samo nad sebou rozsudek.
Musí býti pohnáno k odpovědnosti,
jak je možno takovýto kus vůbec předváděti
v ústavu pro nervově choré před nervově
nemocnými lidmi. Uvažme jen: jen před nervově
nemocnými se na jevišti střílí!
Člověk by si myslil, že by se něco takového
nesmělo přihoditi ani v blázinci.
Celá věc byla dovršena tím, že,
jak se dovídáme, tento český šovinistický
kus byl hrán v domácí kapli v blázinci,
kde se jinak konají v neděli služby boží.
Více nelze jistě učiniti a můžeme
býti zvědavi, zda rozhodující místa
zakročí proti takovémuto neodpovědnému
chování k nemocným lidem."
Takováto věc nejen svědčí o
českém šovinistickém duchu, jímž
jest ovládán opavský zemský ústav
pro nervově choré, nýbrž ukazuje také,
že se ani nedbá stavu nemocných.
Podepsaní táží se tedy pana ministra:
1. Jste ochoten přísně vyšetřiti
svrchu uvedenou věc v opavském zemském ústavu
pra nervově choré a vinníky pohnati k odpovědnosti?
2. Jste ochoten postarati se, aby se v opavském zemském
ústavu pro nervově choré nemohly již
více takovéto věci přihoditi?
V Praze dne 19. prosince 1928.
Podle soukromých, ale spolehlivých zpráv,
má prý býti z úsporných důvodů
zrušeno velmi mnoho, asi 120, nynějších
zdravotních obvodů a mají býti spojeny
s jinými. Tímto opatřením by byla
v mnoha krajinách zničena hospodářská
existence lékaře vykonávajícího
tam praksi. Zvláště by se to stala v hornatých,
chudých a řídce obydlených německých
pohraničních krajích a také na venkově
v českých krajích.
Nejvyšším statkem národa jest jeho zdraví.
Nedostatek lékařské pomoci na velkých
územích státu znemožnil by potírání
nákaz, všechna zdravotní zařízení,
poskytování lékařské pomoci
v nemoci právě u nejchudších vrstev
obyvatelstva. Takový stav byl by nedůstojný
kulturního státu. Příslušné
částky na to (na lékaře asi 8000 Kč
platu ročně) nemají v porovnání
se statky, které jsou tím ohroženy, vůbec
významu.
Obcím, které si platí svého obecního
lékaře, mají prý však býti
také škrtnuty položky zařazené
na to v rozpočtu, takže obyvatelstvo ani nebude z
vlastních peněz moci nahraditi nedostávající
se státní péči o zdravotnictví.
Tážeme se pana ministra:
1. Učinila ministerská rada takové usnesení
nebo o něm uvažovala?
2. Domnívá se pan ministr, že si může
vzíti na odpovědnost, aby dal souhlas k takovémuto
opatření, jehož následky jsou tak těžké
a zhoubné?
3. Uznává-li pan ministr - jak dle svého
domnění můžeme předpokládati
- následky takového usnesení pro zdraví
obyvatelstva a pokládá-li je za zločin na
jeho blahu, co zamýšlí učiniti, aby
zvrátil usnesení, bylo-li učiněno,
nebo je-li pouze zamýšleno, aby mu zabránil?
V Praze dne 13. prosince 1928.
Vídeňský časopis "Arbeiterzeitung"
ze dne 14. prosince 1928 oznamuje:
"Ve středu odpoledne nakládalo se u Dunajské
paroplavební společnosti zboží na vlečnou
loď určenou do Budapešti. Při nakládání
prolomila se jedna bedna, takže bylo lze viděti její
obsah. K největšímu překvapení
nalezly se v této bedně, jejíž obsah
na nákladním listě byl deklarován
jako motory pro surový olej, pasy pro kulomety. Službu
konající celní úředníci
nato dali 6 jiných již naložených beden
z téže zásilky zase vyložiti a zabavili
je. Když byly otevřeny, ukázalo se, že
všechny bedny obsahovaly kulometný materiál,
hlavně, součástky závěrů
atd.
Bedny, které měly značku M. W., podala zasílatelská
firma Blum a Popper. Její zákazníci, prý
jistá továrna na motory, která rozhodně
jest odpovědná za falešnou deklaraci, byli
celními orgány telefonicky voláni, ale nemohli
dáti uspokojivého vysvětlení. Později
vzala tyto bedny v uschování policie."
Maďarská telegrafní korespondenční
kancelář sice oznámila, že v Budapešti
není o této věci nic známo, ale toto
úřední popírání, zvláště
po známém precedenčním případě
svato-gotthardském, nemůže nikoho oklamati,
že se skutečně do Maďarska podloudně
dopravují zbraně a dlužno se právem
obávati, že kromě několika odhalených
zásilek byly tam zaslány ještě jiné
zásilky zbraní, které nebyly odhaleny.
Tyto zjevy mohou způsobiti největší
znepokojení. Shledáváme tedy za nutno tázati
se pana ministra:
Jest ochoten podati poslanecké sněmovně zprávu
o dovozu zbraní do Maďarska a oznámiti, co
chce vláda podniknouti, aby působila proti nebezpečím
z toho vyplývajícím?
V Praze dne 19. prosince 1928.
Platový zákon usnesený roku 1926 naprosto
neuspokojil oprávněných požadavků
státních a veřejných zaměstnanců.
Zvláště nižším kategoriím
nepřinesl vůbec žádných hmotných
výhod, naproti tomu však zhoršil jejich služební
poměry a zvláště ustanovení o
povýšení a postupu a neodčinil bezpráví
spáchaného zákony 394/1922 a 286/1924.
Ale byla-li úprava provedená roku 1926 již
tenkráte naprosto nedostatečná a nešťastná,
stala se naprosto neudržitelná hospodářským
vývojem, který po ní následoval. Zavedení
pevných cel na obilí a obilní výrobky,
daňová politika vlády, jmenovitě zvýšení
daně z cukru, konečně nikoliv nepatrnou měrou
také pokračující zvyšování
nájemného značně zhoršily živobytí
vrstev odkázaných na pevné platy nebo mzdy.
Na takto zvýšený náklad, nutný
přímo na výživu, nedostali však
státní a veřejní zaměstnanci
žádného ekvivalentu, naopak byli znovu poškozeni
systemisací diktátorsky provedenou bez slyšení
příslušných organisací.
Proto podepsaní již sněmovně podali
příslušné iniciativní návrhy
(tisk 1825 a 1872). Nyní jest ovšem třeba,
aby vláda konečně jasně vyslovila
své stanovisko k otázce, přímo životní
pro statisíce lidí.
Tážeme se tedy vlády:
Jaké stanovisko zaujímá vláda k vyplacení
mimořádného drahotního přídavku
svrchu uvedeným státním a veřejným
zaměstnancům?
V Praze dne 19. prosince 1928.
Vládním nařízením ze dne 28.
listopadu 1928 má býti provedena taková úprava
obchodu s lahvovým pivem, že ve všeobecném
obchodu s pivem musí býti lahve: a) uzavřeny
korkovou zátkou nebo b) tak zvanou korunovou uzávěrkou.
Při tom se však zároveň ustanovuje,
že se hostinským a výčepníkům,
oprávněným čepovati pivo, uděluje
právo při obchodování s lahvovým
pivem podržeti u pivních lahví tak zvanou patentní
uzávěrku.
Tím se tedy části obchodu s lahvovým
pivem uděluje privilegium, které není odůvodněno
ani fiskálně, ani národohospodářsky,
ani sociálně-politicky. Dlužno-li pokládati
patentní uzávěrku za zdraví škodlivou
z důvodů zdravotních, platí to pro
veškerý obchod s lahvovým pivem, lhostejno,
o kterou kategorii obchodníků s lahvovým
pivem jde, a měla by býti proto zakázána
všem bez výjimky. Není-li tomu tak, nelze pochopiti,
proč není dovolena všeobecně. Rozhodně
však není správno udělovati části
obchodu s lahvovým pivem výjimečné
postavení, poskytovati mu monopol a jednostranně
jej protežovati, čímž by právní
cit obyvatelstva všeobecně byl hrubě dotčen.
Poukazujeme na to, že ministerstvo obchodu má posudky
bakteriologického ústavu v Praze, vědeckého
ústavu pro průmysl pivovarnický a městského
tržního úřadu v Praze, z nichž
vysvítá, že patentní uzávěrka
jest zdravotně bezvadná, takže nelze jako důvod
nařízení uplatňovati pochybnosti zdravotního
rázu. Jde-li však o to, aby byl znemožněn
neoprávněný výčep nebo neoprávněný
obchod s lahvovým pivem, není toto nařízení
vhodným prostředkem, aby tohoto cíle bylo
dosaženo.
Všeobecně mělo by býti cílem
vlády, hledati při převodu statků
nejracionelnější a nejlevnější
cestu, jak převésti zboží od výrobce
ke spotřebiteli. Není pochybnosti, že předpisy
nařízení o zazátkování
korkem nebo korunovou uzávěrkou způsobí
větší práci a větší
zatížení, což ovšem musí zdražiti
pivo. Nemůže to býti účelem nařízení,
poněvadž by to odporovalo národohospodářským
zájmům.
Chce-li vláda postihnouti neoprávněný
obchod s lahvovým pivem a odstraniti jej, lze to udělati
jen tím způsobem, že se uzávěrka
opatří páskou nebo plombou, aby se kontrolním
činitelům kdykoliv umožnilo zjistiti původ
lahví a potrestati přestoupení zákona.
Patentní uzávěrka jest u spotřebitele
pro pohodlnost velmi oblíbená a porušovalo
by zvykové právo, kdyby používání
této uzávěrky bylo zakázáno
části podniků zabývajících
se plněním pivních lahví.
Interpelanti poukazují dále na to, že by se
musila zničiti spousta materiálu (lahví,
třmínků, gumy, gumových kroužků,
porculánových hlaviček), což se rovněž
příčí národohospodářským
zájmům. Konečně poukazují na
to, že v Rakousku nařízením ze dne 12.
ledna 1927, číslo 19, byla zrušena všechna
omezení, pokud jde o používání
patentní uzávěrky pivních lahví.
Československá republika jest tedy jediný
nástupnický stát starého mocnářství,
v němž má býti nařízení
z roku 1899 znovu oživeno a také jediný stát
na světě, v němž patentní uzávěrka
jest obchodníkům s lahvovým pivem zakázána,
aby byl poskytnut monopol živnosti výčepnické.
Podepsaní se tedy táží:
1. Jak odůvodní vláda protežování
části obchodníků s lahvovým
pivem, jimž se tímto nařízením
poskytuje monopolní postavení?
2. Jest vláda ochotna toto nařízení
ze svrchu uvedených důvodů zrušiti a
zavésti stejné předpisy pro veškerý
obchod s lahvovým pivem?
V Praze dne 19. prosince 1928.