Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

I. posl. inž. Junga, dra Wollschacka a druhů min. železnic o stavbě dráhy z Rýmařova do Hrabišína a o zřízení spojovací dráhy z Vojnovic do Litultovic nebo Jakartovic (dráha údolí Moravice),

II. posl. Krebse a druhů min. financí o vykládání celního sazebníku, pokud jde o knihy v plátně vázané,

III. posl. inž. Junga a druhů min. vnitra a min. veř. zdravotnictví a tělesné výchovy o neuvěřitelných věcech, které se dějí v opavském ústavu pro nervově choré,

IV. posl. dra Lehnerta a druhů min. veř. zdravotnictví a tělesné výchovy o zrušení 120 zdravotních obvodů, o němž prý se usnesla ministerská rada,

V. posl. dra Czecha a soudr. min. vnitra o novém podloudném dopravování zbraní do Maďarska,

VI. posl. Grünznera, Tauba, Brodeckého, Kleina a soudr. vládě, aby všem kategoriím státních a veřejných zaměstnanců počítaje v to dělníky a pensisty byl poskytnut mimořádný drahotní přídavek,

VII. posl. Dietla, de Witte a soudr. min. obchodu, průmyslu a živností o vládním nařízení ze dne 28. listopadu 1928 o obchodu s lahvovým pivem,

VIII. posl. V. Sladkého, Fr. Buřívala, Boh. Procházky a druhů min. železnic, proč dostávají zaměstnanci čsl. drah německé předpisy z roku 1898,

IX. posl. dra Koberga a druhů min. financí o proclívání vázaných knih,

X. posl. Grünznera a soudr. rnin. železnic, aby železničním pensistům a vdovám pensistkám byla vyrovnána osobní daň z příjmů,

XI. posl. inž. O. Kalliny a druhů min. železnic, že kterýsi železniční úředník ve stanici Dasnice - Chlum Sv. Maří nekonal svou povinnost,

XII. posl. inž. Kalliny a druhů min. soc. péče o chování českých úřadů k válečnému poškozenci, jež jest paškvilem všeho sociálního cítění,

XIII. posl. Koudelky, inž. Nečase, Kříže a soudr. předsedovi vlády a min. vnitra a zemědělství o pozemkové reformě na nadačním dvoře Cerhenice, patřícím bývalému Tereziánskému ústavu šlechtičen na Hradčanech,

XIV. posl. Koudelky, Kříže, inž. Nečase, Bečko a soudr. předsedovi vlády o pomalém tempu akce zaknihování drobného přídělu v pozemkové reformě,

XV. posl. Koudelky, inž. Nečase, Kříže, Bečko a soudr. min. zemědělství o bezesmluvním stavu v zemědělství a z toho hrozícím nebezpečí pro zemědělskou práci a produkci,

XVI. posl. dra Koberga a druhů min. školství a národní osvěty a min. vnitra o nezákonných pokynech k oslavě státního jubilea v Jihlavě,

XVII. posl. Simma a druhů min. školství a národní osvěty o německé vysoké škole pro obchod a hospodářství, jejíž zřízení se stalo velmi naléhavým,

XVIII. posl. inž. Junga a druhů min. vnitra o nesnázích, které se dělají Němcům při dosažení práva státního občanství,

XIX. posl. dra Schollicha a druhů předsedovi vlády a min. obchodu o zasahování ministra obchodu do soukromých věcí,

XX. posl. dra Koberga a druhů min. vnitra o sebevraždě vrchního účetního rady Josefa Retschka v Brně,

XXI. posl. inž. Kalliny a druhů min. financí o jednání s válečnou vdovou Terezií Eltnerovou v Rybářích, Horní Nové Město č. 383, jež jest paškvilem všeho sociálního citu.

Pro snaživý rýmařovský průmyslový obvod jest nanejvýš důležitá spojovací dráha z Rýmařova do Hrabišína, stanice na železniční trati Olomouc - Šumperk - Zábřeh, aby se takto dosáhlo přímého připojení rýmařovského obvodu se západní částí Moravy a s pražskou hlavní tratí u Zábřeha. Vždyť nyní se jezdí z Rýmařova do Prahy přes Vojnovice - Olomouc skoro dvakrát tak dlouho jako ze Zábřeha nebo Šumperka. Nynější železniční trať z Rýmařova do Zábřeha je skoro čtyřikrát tak dlouhá jako vzdušná čára mezi těmito oběma místy. Z Rýmařova do Šumperka jede se dnes drahou tak dlouho jako z Olomouce do Prahy. Automobilem však tato trať netrvá ani hodinu. Důležitost této spojovací trati vysvítá i z toho, že jest skoro přímou spojovací tratí mezi Prahou, ostravsko-karvínskou uhelnou pánví a Slovenskem. Kdyby kromě této trati byla ještě vybudována železnice z Vojnovic až do Litultovic nebo Jakartovic na trati Opava - Horní Benešov, vytvořilo by se tím krátké a přímé spojení ze Zábřeha do Moravské Ostravy, ze severní Moravy do Slezska, železniční trať, která by se velice vyplácela nejen s hlediska místních potřeb, nýbrž i s hlediska všeobecného národního hospodářství republiky, neboť mohla by pražsko-bohumínskou hlavní trať zbaviti části uhelné dopravy. Město Opava, které bylo velice poškozeno tím, že mu správní reforma odňala zemské správní úřady, bylo by tím také poněkud odškodněno.

Interpelanti táží se tedy pana ministra železnic:

Jest ochoten zabývati se blíže projekty stavby této důležité dráhy a co nejdříve dáti provésti přípravné práce?

V Praze dne 10. prosince 1928.

Od nějaké doby některé celní úřady vykládají celní sazebník zvláštním způsobem, neboť z knih, které jsou vázány v plátno, vybírají clo a to nikoliv snad z těch několika gramů plátna na vazbě, nýbrž z váhy celé knihy. Tento výklad celního sazebníku jest příčinou, že se cena knihy zvyšuje asi o 6 Kč za knihy malého formátu a o 12 - 20 Kč za knihy většího formátu. Poněvadž, jak známo, do Československa se dováží velmi mnoho knih z cizozemských nakladatelství, znamená tato praxe celních úřadů značné zvýšení cen knih, které dosahuje a částečně ještě přesahuje 20 - 30% ceny knih.

Takto stává se širším vrstvám lidu poněkud slušně vázaná kniha přímo nedosažitelnou. Není pochybnosti, že výše uvedený výklad celního sazebníku celními úřady jest neudržitelný a podepsaný jest přesvědčen, že s ním pan ministr financí nesouhlasí.

Bylo by tedy velice důležité, kdyby pokud možno co nejdříve byl zrušen tento výklad celního sazebníku jenž brzdí rozšiřování kulturních statků. Poněvadž se zvláště veškeré vědecké knihy a také četné knihy krásného písemnictví dovážejí vázané a kupci těchto knih nepatří většinou k zámožným vrstvám lidu, výše zmíněný výklad celního sazebníku silně brzdí kulturní věci četných vrstev lidu v Československé republice.

Podepsaný dovoluje si tedy naléhavě se tázati pana ministra, je-li ochoten dáti tuto věc rychle vyšetřiti a odstraniti tento výklad celního sazebníku, podle něhož celní úřady vybírají clo z knih vázaných v plátno v úhrnné váze knih?

V Praze dne 18. prosince 1928.

Opavský časopis "Die deutsche Post" uveřejnil ve svém čísle ze dne 7. prosince t. r. tuto zprávu o věcech, které se dějí v opavském ústavu pro léčení nervově chorých:

"Šovinismus jako léčivý prostředek pro nervově choré.

Co se může stát v opavském ústavu pro léčení nervově chorých.

Skoro ve všech ústavech pro nervově choré jest zvykem, že se nejubožejším z ubohých, bláznům a nervově chorým, udělá jednou nebo dvakrát za rok malá radost, že se ošetřovancům poskytne příležitost navštíviti ochotnické představení, aby se rozptýlili a přišli na jiné myšlenky.

Ve středu dne 5. prosince konalo se takové představení v opavském ústavu pro nervově choré. Kus, který hráli čeští ochotníci, byl nejen špatně volen, nýbrž byl přímo výsměchem účelu a cíli takových zábav pro nemocné vůbec a zvláště pro nervově choré. Byla sehrána hra: "Touha po matce". V ní jest výstup, jak tři rakouští vojáci ve stejnokroji vedení rakouským poručíkem, střílí po českém zběhovi. Na jevišti vystupuje také rakouský generál ve slavnostním stejnokroji s čákou a major ve služebním stejnokroji. Major má proslov ke slovanským národům, kdežto generál českému národu nadává. Český zběh před smrtí zastřelením volá ještě jednou po své matce.

Provedením takovéhoto kusu před lidmi nervově nemocnými vyneslo ředitelství opavského ústavu pro nervově choré samo nad sebou rozsudek. Musí býti pohnáno k odpovědnosti, jak je možno takovýto kus vůbec předváděti v ústavu pro nervově choré před nervově nemocnými lidmi. Uvažme jen: jen před nervově nemocnými se na jevišti střílí! Člověk by si myslil, že by se něco takového nesmělo přihoditi ani v blázinci.

Celá věc byla dovršena tím, že, jak se dovídáme, tento český šovinistický kus byl hrán v domácí kapli v blázinci, kde se jinak konají v neděli služby boží. Více nelze jistě učiniti a můžeme býti zvědavi, zda rozhodující místa zakročí proti takovémuto neodpovědnému chování k nemocným lidem."

Takováto věc nejen svědčí o českém šovinistickém duchu, jímž jest ovládán opavský zemský ústav pro nervově choré, nýbrž ukazuje také, že se ani nedbá stavu nemocných.

Podepsaní táží se tedy pana ministra:

1. Jste ochoten přísně vyšetřiti svrchu uvedenou věc v opavském zemském ústavu pra nervově choré a vinníky pohnati k odpovědnosti?

2. Jste ochoten postarati se, aby se v opavském zemském ústavu pro nervově choré nemohly již více takovéto věci přihoditi?

V Praze dne 19. prosince 1928.

Podle soukromých, ale spolehlivých zpráv, má prý býti z úsporných důvodů zrušeno velmi mnoho, asi 120, nynějších zdravotních obvodů a mají býti spojeny s jinými. Tímto opatřením by byla v mnoha krajinách zničena hospodářská existence lékaře vykonávajícího tam praksi. Zvláště by se to stala v hornatých, chudých a řídce obydlených německých pohraničních krajích a také na venkově v českých krajích.

Nejvyšším statkem národa jest jeho zdraví. Nedostatek lékařské pomoci na velkých územích státu znemožnil by potírání nákaz, všechna zdravotní zařízení, poskytování lékařské pomoci v nemoci právě u nejchudších vrstev obyvatelstva. Takový stav byl by nedůstojný kulturního státu. Příslušné částky na to (na lékaře asi 8000 Kč platu ročně) nemají v porovnání se statky, které jsou tím ohroženy, vůbec významu.

Obcím, které si platí svého obecního lékaře, mají prý však býti také škrtnuty položky zařazené na to v rozpočtu, takže obyvatelstvo ani nebude z vlastních peněz moci nahraditi nedostávající se státní péči o zdravotnictví.

Tážeme se pana ministra:

1. Učinila ministerská rada takové usnesení nebo o něm uvažovala?

2. Domnívá se pan ministr, že si může vzíti na odpovědnost, aby dal souhlas k takovémuto opatření, jehož následky jsou tak těžké a zhoubné?

3. Uznává-li pan ministr - jak dle svého domnění můžeme předpokládati - následky takového usnesení pro zdraví obyvatelstva a pokládá-li je za zločin na jeho blahu, co zamýšlí učiniti, aby zvrátil usnesení, bylo-li učiněno, nebo je-li pouze zamýšleno, aby mu zabránil?

V Praze dne 13. prosince 1928.

Vídeňský časopis "Arbeiterzeitung" ze dne 14. prosince 1928 oznamuje:

"Ve středu odpoledne nakládalo se u Dunajské paroplavební společnosti zboží na vlečnou loď určenou do Budapešti. Při nakládání prolomila se jedna bedna, takže bylo lze viděti její obsah. K největšímu překvapení nalezly se v této bedně, jejíž obsah na nákladním listě byl deklarován jako motory pro surový olej, pasy pro kulomety. Službu konající celní úředníci nato dali 6 jiných již naložených beden z téže zásilky zase vyložiti a zabavili je. Když byly otevřeny, ukázalo se, že všechny bedny obsahovaly kulometný materiál, hlavně, součástky závěrů atd.

Bedny, které měly značku M. W., podala zasílatelská firma Blum a Popper. Její zákazníci, prý jistá továrna na motory, která rozhodně jest odpovědná za falešnou deklaraci, byli celními orgány telefonicky voláni, ale nemohli dáti uspokojivého vysvětlení. Později vzala tyto bedny v uschování policie."

Maďarská telegrafní korespondenční kancelář sice oznámila, že v Budapešti není o této věci nic známo, ale toto úřední popírání, zvláště po známém precedenčním případě svato-gotthardském, nemůže nikoho oklamati, že se skutečně do Maďarska podloudně dopravují zbraně a dlužno se právem obávati, že kromě několika odhalených zásilek byly tam zaslány ještě jiné zásilky zbraní, které nebyly odhaleny.

Tyto zjevy mohou způsobiti největší znepokojení. Shledáváme tedy za nutno tázati se pana ministra:

Jest ochoten podati poslanecké sněmovně zprávu o dovozu zbraní do Maďarska a oznámiti, co chce vláda podniknouti, aby působila proti nebezpečím z toho vyplývajícím?

V Praze dne 19. prosince 1928.

Platový zákon usnesený roku 1926 naprosto neuspokojil oprávněných požadavků státních a veřejných zaměstnanců. Zvláště nižším kategoriím nepřinesl vůbec žádných hmotných výhod, naproti tomu však zhoršil jejich služební poměry a zvláště ustanovení o povýšení a postupu a neodčinil bezpráví spáchaného zákony 394/1922 a 286/1924.

Ale byla-li úprava provedená roku 1926 již tenkráte naprosto nedostatečná a nešťastná, stala se naprosto neudržitelná hospodářským vývojem, který po ní následoval. Zavedení pevných cel na obilí a obilní výrobky, daňová politika vlády, jmenovitě zvýšení daně z cukru, konečně nikoliv nepatrnou měrou také pokračující zvyšování nájemného značně zhoršily živobytí vrstev odkázaných na pevné platy nebo mzdy. Na takto zvýšený náklad, nutný přímo na výživu, nedostali však státní a veřejní zaměstnanci žádného ekvivalentu, naopak byli znovu poškozeni systemisací diktátorsky provedenou bez slyšení příslušných organisací.

Proto podepsaní již sněmovně podali příslušné iniciativní návrhy (tisk 1825 a 1872). Nyní jest ovšem třeba, aby vláda konečně jasně vyslovila své stanovisko k otázce, přímo životní pro statisíce lidí.

Tážeme se tedy vlády:

Jaké stanovisko zaujímá vláda k vyplacení mimořádného drahotního přídavku svrchu uvedeným státním a veřejným zaměstnancům?

V Praze dne 19. prosince 1928.

Vládním nařízením ze dne 28. listopadu 1928 má býti provedena taková úprava obchodu s lahvovým pivem, že ve všeobecném obchodu s pivem musí býti lahve: a) uzavřeny korkovou zátkou nebo b) tak zvanou korunovou uzávěrkou. Při tom se však zároveň ustanovuje, že se hostinským a výčepníkům, oprávněným čepovati pivo, uděluje právo při obchodování s lahvovým pivem podržeti u pivních lahví tak zvanou patentní uzávěrku.

Tím se tedy části obchodu s lahvovým pivem uděluje privilegium, které není odůvodněno ani fiskálně, ani národohospodářsky, ani sociálně-politicky. Dlužno-li pokládati patentní uzávěrku za zdraví škodlivou z důvodů zdravotních, platí to pro veškerý obchod s lahvovým pivem, lhostejno, o kterou kategorii obchodníků s lahvovým pivem jde, a měla by býti proto zakázána všem bez výjimky. Není-li tomu tak, nelze pochopiti, proč není dovolena všeobecně. Rozhodně však není správno udělovati části obchodu s lahvovým pivem výjimečné postavení, poskytovati mu monopol a jednostranně jej protežovati, čímž by právní cit obyvatelstva všeobecně byl hrubě dotčen.

Poukazujeme na to, že ministerstvo obchodu má posudky bakteriologického ústavu v Praze, vědeckého ústavu pro průmysl pivovarnický a městského tržního úřadu v Praze, z nichž vysvítá, že patentní uzávěrka jest zdravotně bezvadná, takže nelze jako důvod nařízení uplatňovati pochybnosti zdravotního rázu. Jde-li však o to, aby byl znemožněn neoprávněný výčep nebo neoprávněný obchod s lahvovým pivem, není toto nařízení vhodným prostředkem, aby tohoto cíle bylo dosaženo.

Všeobecně mělo by býti cílem vlády, hledati při převodu statků nejracionelnější a nejlevnější cestu, jak převésti zboží od výrobce ke spotřebiteli. Není pochybnosti, že předpisy nařízení o zazátkování korkem nebo korunovou uzávěrkou způsobí větší práci a větší zatížení, což ovšem musí zdražiti pivo. Nemůže to býti účelem nařízení, poněvadž by to odporovalo národohospodářským zájmům.

Chce-li vláda postihnouti neoprávněný obchod s lahvovým pivem a odstraniti jej, lze to udělati jen tím způsobem, že se uzávěrka opatří páskou nebo plombou, aby se kontrolním činitelům kdykoliv umožnilo zjistiti původ lahví a potrestati přestoupení zákona. Patentní uzávěrka jest u spotřebitele pro pohodlnost velmi oblíbená a porušovalo by zvykové právo, kdyby používání této uzávěrky bylo zakázáno části podniků zabývajících se plněním pivních lahví.

Interpelanti poukazují dále na to, že by se musila zničiti spousta materiálu (lahví, třmínků, gumy, gumových kroužků, porculánových hlaviček), což se rovněž příčí národohospodářským zájmům. Konečně poukazují na to, že v Rakousku nařízením ze dne 12. ledna 1927, číslo 19, byla zrušena všechna omezení, pokud jde o používání patentní uzávěrky pivních lahví. Československá republika jest tedy jediný nástupnický stát starého mocnářství, v němž má býti nařízení z roku 1899 znovu oživeno a také jediný stát na světě, v němž patentní uzávěrka jest obchodníkům s lahvovým pivem zakázána, aby byl poskytnut monopol živnosti výčepnické.

Podepsaní se tedy táží:

1. Jak odůvodní vláda protežování části obchodníků s lahvovým pivem, jimž se tímto nařízením poskytuje monopolní postavení?

2. Jest vláda ochotna toto nařízení ze svrchu uvedených důvodů zrušiti a zavésti stejné předpisy pro veškerý obchod s lahvovým pivem?

V Praze dne 19. prosince 1928.