Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Velikým pokrokem moderní technické vědy je radiofonie, která má v Československé republice již skoro čtvrt milionu platících abonentů. Velmi značný počet amatérů žije v západních Čechách, kde však není možno poslouchati československý rozhlas a hlavně centrální pražskou vysílací stanici. Bylo-li do tzv. úpravy vlnové, provedené v evropském měřítku 13. Ledna t. r., slyšeti v západních Čechách pražskou vysílací stanici večer jen za zvláště příznivých podmínek, není po této úpravě vůbec možno Prahu večer poslouchati. Pokud jsme informováni, stěžovali si na sjezdu radioamatérů, konaném v Brně 28. a 29. června 1928, delegáti z většiny krajů českých i moravských, že není prostě možno Prahu večer poslouchati pro technické vady vysílání a pro rušení cizími stanicemi. Podle jednomyslného názoru radioamatérů tkví příčiny tohoto neudržitelného stavu v našem rozhlasu hlavně v tom, že naše centrální vysílací stanice v poměru k ostatním s ní ve vlnovém pásmu souvisejícím je velmi slabá; např.: Praha má vlnu 343.2 m a sílu 10 KW, německá Hlivice má vlnu 326 m a sílu 10 KW, švédská stanice Göteborg má vlnu 346.8 m a vysílá pravidelně silou Motaly, t. j. 30 K. Kromě těchto silných stanic vysílacích je v těsné blízkosti Prahy ještě několik stanic slabších, pro něž ani na selektivních přijímačích nemůže býti Praha večer vyladěna tak, aby byla snesitelně slyšena.

Vzhledem k tomu, že stížnosti radioamatérů a jich klubů posílané Radiojournálu byly až dosud bezúčelné, jeví se nyní mezi radioamatéry organisovaná snaha případně i stávkou vynutiti si nápravu; je pochopitelno, že z důvodů státních a finančních nemůže býti tento stav ministerstvu pošt a telegrafů lhostejným, neboť právě toto ministerstvo pobírá 60% z měsíčních poplatků placených radioamatéry a totéž ministerstvo podílí se 51% na správě a tím také na vývoji poměrů v našem rozhlase.

Proto se táží podepsaní:

1. Zná p. ministr pošt kritické poměry co do vysílání naší ústřední vysílací stanice a zvláště že nemožno poslouchati tuto stanici večer v převážné části republiky i Čech?

2. Ví p. ministr pošt, kdo zastupoval čsl. Rozhlas při jednání v Mezinárodní Unii při poslední úpravě délek přidělených vln a proč nebyly náležitě uhájeny zájmy našeho rozhlasu, aby nebyl rušen cizími, velmi blízkými stanicemi?

3. Ví p. ministr pošt, že již dva roky slibuje se radioamatérům vybudovati silnou ústřední vysílací stanici a že dosud zůstalo jen při slibech, zatím co naši sousedé (Maďaři a Němci) neslibovali a vystavěli silné vysílací stanice?

4. Co hodlá p. ministr pošt jako rozhodující činitel čsl. Rozhlasu učiniti, aby náš rozhlas representoval čestně naši republiku v mezinárodní radiofoniii a byl také slušně slyšitelný ve všech částech naší republiky?

5. Co hodlá p. ministr pošt učiniti, aby zejména byly odstraněny nedostatky rozhlasu Praha - Plzeň a celých západních Čech?

V Praze dne 14. února 1929.

Jinou interpelací dovolili si podepsaní obrátit pozornost pana ministerského předsedy na velký problém hospodářský a právní, t. j. na potřebu urychleně zaknihovati drobné příděly v pozemkové reformě. Jestliže nepřátelé pozemkové reformy pokouší se i na foru mezinárodním pracovati proti tomuto velikému dílu sociální a hospodářské spravedlnosti, musí nás to míti k tomu, pracovati na jeho provedení se zvýšenou energií.

Zaknihování drobného přídělu vázne proto, že Státnímu pozemkovému úřadu nepodařilo se opatřiti dostatek technických sil a dostatek vhodných místností pro tuto práci, jejíž největší část hromadí se v pražském ústředí. Je těžko pochopitelné, že tak velká a důležitá věc může býti brzděna překážkami tak primitivními.

Znovu poukazujeme k tomu, že příděly z tak zv. zkráceného řízení při provádění pozemkové reformy, kde příděl dál se odprodejem z volné ruky vlastníka osoby jež určil Státní pozemkový úřad, také z největší části nejsou dosud zaknihovány, neboť zdržují věc někde právní zástupci, pověření vyhotovením smluv trhových, někde úřady finanční prokuratury, diecése a konečně i některé orgány Státního pozemkového úřadu.

Podepsaní se proto táží:

1. Je pan ministerský předseda ochoten postarati se, aby Státní pozemkový úřad byl vybaven potřebnými silami a místnostmi, aby zaknihování drobného přídělu mohlo býti prováděno s největším možným urychlením?

2. Je dále pan ministerský předseda ochoten přikázati, aby Státní pozemkový )řad podrobil přísné kontrole provádění tzv. zkráceného řízení pozemkové reformy a postaral se i zde o rychlé zaknihování drobného přídělu?

V Praze dne 14. února 1929.

Započítávání presenční služby vojenské do služebního a platového postupu jest pro veřejné zaměstnance vůbec a pro učitelstvo národních škol zvláště velice důležito.

Podle zákona z 9. dubna 1920, č. 222 Sb. a vládního nařízení z 22. pros. 192, č. 666 Sb. o propočítání služební doby byla všem zaměstnancům, na něž se vztahuje tento zákon, vojenská služba presenční započítána plně do postupu (§ 12 vl. nař. 666/20).

Výhoda tato týká se však jenom těch, kdo nastoupili civilní službu státní nebo službu školní před 1. zářím 1919. Vládní nařízení z 30. května 1922, č. 165 Sb., sice stanovilo (§ 2 a 6), že vojenská služba presenční započítá se plně do postupu i těm, kdo nastoupili po 1. září 1919, ale nejvyšší správní soud nálezem z 18. pros. 1926, č. 21 473/25, Bohuslavovy sbírky č. 6164 a dal., vyslovil, že toto vládní nařízení není kryto zákonem, pokud výhodu započítání přes služby rozšiřuje i na zaměstnance, ustanovené po 1. září 1919.

Od doby tohoto nálezu se presenční služba vojenská do postupu nezapočítává, čímž učitelé-vojáci jsou velmi poškozováni v několika směrech:

1. Předně jsou učitelé konáním vojenské služby zdržováni od včasné zkoušky způsobilosti učitelské, ke které mohou podle zákonných předpisů býti připuštěni teprve po 20měsíční skutečné službě školní. Výhoda, daná učitelům-vojákům výnosem ministerstva školství a n. o. čís. 26.550/1919, Věstník I, str. 165., že mohou býti připuštěni ke zkoušce způsobilosti učitelské již po 10 měsíční školní praxi, byla zrušena výnosem ministerstva školství a n. o. čís. 124.881/1925-I, Věstník VII, str. 356, a výhoda zpětného datování vysvědčení způsobilosti učitelské, daná §em 7, zákona č. 470/1919 Sb., platí podle rozhodnutí nejvyššího správního soudu jenom pro službu válečnou. Protože učitelstvu nepřiznává se odklad nastoupení presenční služby vojenské z důvodu, že jsou ve stadiu zkoušky způsobilosti učitelské, nastupují učitelé službu vojenskou zpravidla ve druhém a třetím služebním roce, t. j. právě v době, kdy by měli normálně skládati uvedenou zkoušku.

Důsledek pozdě vykonané zkoušky způsobilosti jest pak ten, že učitel-voják nemůže býti jmenován definitivním učitelem v normální době, t. j. počátkem čtvrtého služebního roku, nýbrž zůstává čekatelem nejméně o jeden a půl roku déle než kdyby se nestal vojákem a že v platovém postupu jest na vždy opožděn o tuto dobu u srovnání s učiteli nevojáky a s učitelkami. Možno se za těchto okolností diviti, jestliže učitel voják pohlíží na vojenskou službu jako na neštěstí, které jej poškozuje po celý život a jemuž bylo by nejlépe se vyhnouti?

2. Velmi těžce jsou postižení učitelé, kteří se připravují ke zkoušce způsobilosti pro školy měšťanské neboť musí po skončení vojenské služby začíti s přípravou znovu. Tito učitelé mohou ke zkoušce odborné pro měšť. Školy býti připuštěni po 30 měsíční školní praxi. Jestliže pro vojenskou službu mohou vykonati tuto zkoušku později, jsou tím služebně i platově poškozování po celý svůj život, neboť postup učitelů měšťanských škol jest podle § 7, odst. 3, zákona č. 104/1926 závislý na tom, jak brzy vykonali zkoušku pro měšťanské školy a kdy na tyto školy nastoupili.

3. Učitelé vojáci, vracející se z vojenské služby presenční, zůstávají velmi často delší dobu zcela bez místa a to zpravidla ti, kdo dosud ve školní službě vůbec nebyli, ale také ti, kdo před nastoupením služby vojenské už byli ustanoveni ve službě školní. Jest pak pravidelným zjevem, že učitelé, kteří mají nastoupiti službu vojenskou 1. Října, jsou již od 1. září bez místa, protože školní inspektoři neradi je ustanovují jen na jeden měsíc z důvodu, že se tím zavádí do školy neklid. Ba stává se také, že zatímní učitelé v postavení čekatele dostávají po návratu z vojenské služby presenční jenom místo "výpomocné", tedy místo méněcenné.

Učitelské organisace upozornily již několikráte ministerstvo národní obrany i ministerstvo školství a n. o., že jest v prvé řadě zájmem státním, aby mladí učitelé k vojenské službě měli vřelejší poměr a nevyhýbali se jí, nýbrž získali zde zkušenosti pro úspěšnou tělesnou výchovu mládeže, a že by proto bylo co nejdříve provésti resoluci Národního shromáždění k §u 42, Učitelského zákona č. 104/1926, již: "vláda se vybízí, aby učinila opatření, že se započítává presenční vojenská služba konaná v poměru učitelském do postupu do vyšších služebních požitků".

Ministerstvo školství a n. o. vydalo sice výnosy z 25. října 1927, č. 128.992-S/3 a ze dne 27. ledna 1928 č. 2571-S/3, podle nichž započítává se státním zaměstnancům presenční služba vojenská, konaná před 1. lednem 1926 po ustanovení zaměstnance v civilním poměru státním, ale tyto výnosy neřeší otázku započítávání presenční služby vojenské v celé její šíři a netýkají se vůbec učitelstva národních škol, naopak jest tam výslovně slíbeno, že pro učitelstvo bude vydán výnos zvláštní. To se však dosud nestalo a tak jest učitelstvo jediný stav z veřejných zaměstnanců, který vojenskou službu presenční nemá započtenou ani pro převod do zákona 104/26, ač od jeho účinnosti uplynuly již tři roky.

Pro tento stav dovolují si podepsaní dotaz:

1. Vědí páni ministři školství a n. o. a národní obrany, že učitelstvu národních škol se presenční služba vojenská nezapočítává do postupu ani při převodu podle zákona 104/26?

2. Vědí uvedení páni ministři, že vylíčený postup cítí učitelstvo jako hrubé porušení parity se státními zaměstnanci a že učitel-voják nezapočítáním, presenční služby jest poškozován po celý svůj život? Vědí páni ministři, že dnešní stav i se stanoviska státního je neudržitelný a že vykonává nepříznivý vliv na poměr učitelstva ke službě vojenské?

3. Jsou páni ministři školství a n. o. a národní obrany ochotni postarati se, aby brzy se vyřešilo započítávání presenční služby vojenské jak pro připuštění ke zkouškám učitelským tak pro nárok na definitivní ustanovení a pro služební a platový postup tak, aby učitelé-vojáci netrpěli po celý svůj život právní a hmotné újmy za službu pro vlast?

V Praze dne 14. února 1929.

Obec Lužná, na jejímž katastru jest stanice i výtopna Lužná-Líšany má přes 2.000 obyvatelů a přes to byla zařazena do skupiny míst D činovného státních zaměstnanců.

Mimo to jest obec tato vyhledávaným letoviskem, takže drahotní poměry tamnější vyrovnávají se poměrů měst, zařazených nejen do skupiny míst C, ale i B činovného státních zaměstnanců. Jest proto žádost o přeřazení obce Lužné do vyšší skupiny míst činovného státních zaměstnanců plně odůvodněna.

Z těchto důvodů táží se podepsaní vlády:

1. Jest ochotna přeřaditi obec Lužnou do vyšší skupiny míst činovného podle § 12 plat. zákona?

2. Jest ochotna sděliti podepsaným, co v této věci učinila aneb hodlá zaříditi?

V Praze dne 14. února 1929.

Státní zaměstnanci jsou v poslední době znepokojováni pověstmi, které byly i ve veřejném tisku kolportovány, že ministerstvo veřejných prací zamýšlí zvýšiti nájemné v státních činžovních domech, postavených buď z prostředků státních, aneb z výnosu losové akce.

Nelze se diviti, že tyto zprávy vyvolávají v rodinách státních zaměstnanců, bydlících ve státních domech, pravé zděšení, neboť v poslední době došlo k zdražení mléka, cukru, omastků, piva i jiných životních potřeb, takže by domácnosti státních zaměstnanců nesnesly ještě nového finančního zatížení zvýšením nájemného ve státních domech, před nímž nutno důtklivě varovati, nemá-li ohroziti existenci obyvatelů státních domů.

Z těchto důvodů táží se podepsaní pana ministra veřejných prací:

1. Jest pan ministr ochoten zabrániti zvýšení nájemného ve státních domech, jímž by byly postiženy rodiny státních zaměstnanců, tyto domy obývající?

2. Jest pan ministr ochoten sděliti podepsaným, co v této věci zařídil, aneb učiniti hodlá?

V Praze dne 14. února 1929.

Obec Modřany souvisí těsně s Velkou Prahou, ba spodní část Modřan od arcibiskupské vinice až k pile Karla Schwarzenberga jest vklíněna před hranici potravní daně.

Poměry bytové i drahotní jsou tytéž, jako ve Velké Praze. Životní potřeby jsou dražší než v Praze, ježto obchodníci nakupují v malém z Prahy.

V Modřanech bylo od roku 1921 postaveno na 500 vilek a počet obyvatelstva zdvojnásobněl, což mělo nemalý vliv na zdražení bytů i životních potřeb. Byt o jedné místnosti stojí 1.600 Kč, byt o pokoji a kuchyní v podkroví 3.000 Kč, ano i více, byt pro úředníka o 2 pokojích a kuchyní 4.500 Kč až 5.000 Kč.

Obec Modřany byla zákonem čís. 103 § 12, ze dne 26. června 1926 zařazena do skupiny C činovného Kč 2.940,- pro úředníky a 2.100,- pro zřízence, takže na yt musí zaměstnanec ze svého, beztak nedostatečného služného dopláceti, čímž nesmírně trpí a zabředává do dluhů, jež nejsou důstojny státního zaměstnance. O tom svědčí tento konkretní případ:

Adjunkt státních drah obývá v podkroví 1 pokoj, 1 kuchyň a spíž a platí najmu ročně Kč 3.000,- mimo různých vedlejších poplatků a - ač má byt menší -, než jaký mu co úředníkovi náleží, doplácí na byt ze služného.

Již před válkou a po ní, až do nové platové úpravy byly Modřany zařazeny do 90% pražského příbytečného; nová úprava však těžce postihla státní zaměstnance přeřazením obce Modřan do skupiny C činovného.

Z těchto důvodů táží se podepsaní vlády:

1. Jest ochotna přeřaditi obec Modřany do skupiny A míst činovného státních zaměstnanců, podle odst. 7 § 12 plat. zákona?

2. Jest ochotna sděliti podepsaným, co v této věci hodlá učiniti?

V Praze dne 14. února 1929.

Při vydání vládního nařízení ze dne 14. září 1928 č. 163 Sb. z. a n. o zařadění některých míst do vyšší skupiny pro vyměření činovného nebyl vzat zřetel na obec Neštěmice v politic. okrese Ústí n./ Lab. a tato ponechána ve skupině C, ač jsou zde podmínky, jež mluví pro zařadění do skupiny B.

Město Ústí n./Lab. (skupina B činovného) hraničí svým katastrem s katastrem neštěmickým. Na neštěmickém katastru nalézá se také ústecké překladiště labské (krásnobřezenské), jež zabíhá hluboko do Nštěmic podél celé Labské ulice v Neštěmicích. Poslední dům katastrální obce Ústí n./Lab. jest oddělen od prvého neštěmického pouze kolejí dráhy Praha - Podmokly.

Neštěmice jsou spojeny s Ústím n./Labem elektrickou pouliční drahou jako Předlice a Bukov, kteréžto obě obce při posledním zařadění ze dne 14. září 1928 zařaděny byly do skupiny B činovného, ač jsou Neštěmice lidnatější Bukova. Provoz elektrickou drahou děje se každých 7 minut od 5. hodiny do 21., nato v 30minutových intervalech do 1. Hodiny. Město Ústí n./L. žádalo letošního roku o koncesi autobusové linky, jako pokračování pouliční elektr. dráhy z Neštěmic do Povrlů a Ryjic, což dokazuje, že město Ústí n./L. pokládá Neštěmice za jedno ze středisek svého dopravního obvodu.

V neštěmických průmyslových závodech zaměstnáno jest mnoho dělnictva jak z Ústí n./L., Krásného Března, tak i z Předlic (v cukrovaru), ač tyto obce jsou ve skupině B.

Ceny životních potřeb v Neštěmicích jsou u mnohých produktů vyšší než v Ústí n./L., u žádného pak nižší. Uváží-li se, že prádlo, šatstvo, obuv, léky a různé životní potřeby musí se nakupovati v Ústí n./L., jest vidno, že veškery tyto potřeby zdražují se ještě o čas a cestovné.

Neštěmice jsou obec ryze průmyslová, po Ústí n./L. nejprůmyslovější na Ústecku. Jsou zde: Neštěmická rafinerie cukru - zaměstnává celoročně kol 200 zaměstnancůmv kampani přes 1000, Neštěmické Solvayovy závody - zaměstnávají přes 500 zaměstnanců, kromě zaměstnanců fy Alvin Köhler z Ústí n./L, jichž se počítá kol 300, Spahnova strojírna Commichau má přes 120 zaměstnanců, "Akon", továrna na fotografické desky, má kol 30 zaměstnanců, Neštěmická kruhová cihelna atd. Daňová základna jest vyměřena obnosem 360.000 Kč, obrat poštovního úřadu přes 13.000.000 Kč, obrat dráhy přes 18.000.000 Kč, obrat obecního úřadu 4,260.000 Kč (podle tříletého průměru). Na cukerní dani odvádí zdejší rafinerie přes 45,000.000 Kč (45 mil).

Drahota bytů jest táž jako v Ústí n./L., případně ještě vyšší: z bytu o 1 světnici v novostavbě platí se 100-150 Kč, o kuchyni a pokoji 170-200 Kč, o kuchyni a 2 pokojích 300-350 Kč měsíčně, kromě poplatků za vymetání komína, odvážení popele, vody, osvětlení na chodbách, jež činí dalších 20 Kč měsíčně. Tato bytová drahota postihuje těžce zejména státní zaměstnance, kteří bydlí ponejvíce v novostavbách.

Obecní rada a obecní zastupitelstvo, uznávajíc zdejší drahotní a bytové poměry samy snaží se v zájmu svých zaměstnanců o to, aby obec Neštěmice zařaděna byla do skupiny B činovného, a tuto žádost potvrzuje.

V rozdělení činovného jeví se v Neštěmicích nestejnoměrnost. Zatím, co státní zaměstnanci dráhy, pošty, finanční stráže, četnictvo a učitelstvo požívá činovného dle skupiny C, jsou úředníci finanční kontroly, zde působící, zařaděni do skupiny B, jakož i zaměstnanci dráhy, konající službu na neštěmncikém katastru na krásnobřezenském překladišti. Proti tomu jsou zde službou zaměstnanci, kteří bydlí v naturálních bytech v Ústí n./L. a požívají činovného podle skupiny C.

Z těchto důvodů táží se podepsaní vlády:

1. Jest ochotna přeřaditi Neštěmice podle odst. 7 § 12 platového zákona do skupiny míst B činovného státních zaměstnanců?

2. Jest ochotna sděliti podepsaným, co v této věci zařídila aneb učiniti hodlá?

V Praze dne 14. února 1929.

Obec Moldava v Čechách, čítající asi 1.100 obyvatelů, jest místem převážně výletníma turistickým, ležícím na česko-saské hranici a jest následkem nynějších valutových poměrů četně navštěvována příslušníky sousedního státu, což má za následek mimořádné zvýšení všech životních potřeb. Často se stává, že nelze koupiti všechny nutné potřeby pro domácnost, a státní zaměstnanci jsou nuceni dojížděti pro tyto potřeby na větší vzdálenost, např. do Louky H. L., Mostu, Teplic apod., čímž jim vznikají citelné mimořádně výdaje.

Podnebí jest v Moldavě drsné a sychravé (na jaře a na podzim mlhy a deště, v zimě prudké sněhové vánice a zima trvá 5 měsíců), stanice Moldava v Č. leží 793.8 m nad hladinou mořskou, v důsledku toho jeví se zde také větší potřeba paliva. Častými dešti (na jaře a na podzim) a v zimě prudkými vánicemi trpí oděv a obuv zaměstnanců a jich rodinných příslušníků a tím opět vznikají mimořádné výdaje.

Podle dřívější platové úpravy (výnos min. žel. Č. 14.980 z 5. dubna 1923), činil místní přídavek v Moldavě v Č. 90% pražského místního přídavku, což odpovídá nynější skupině míst B.

Z výše uvedených důvodů, odpovídajících ustanovení § 12, bod 7 zákona 103, táží se podepsaní vlády:

1. Jest ochotna přeřaditi obec Moldavu v Čechách do skupiny míst B činovného státních zaměstnanců?

2. Jest ochotna sděliti podepsaným, co v této věci zařídila, aneb učiniti hodlá?

V Praze dne 14. února 1929.

České Velenice jsou obcí, která tvořila za Rakouska souvislý celek s městem Cmuntem, dnes městem rakouským.

Pochopitelně podmínky drahotní byly dříve stejné.

Dnes ovšem pro Čes. Velenice jsou mnohem horší, poněvadž odříznuty jsou od bývalého střediska nákupního a vzdáleny od nákupních míst v Československé republice.

Drahotní poměry ztěžovány jsou ještě tím, že hodnotná valuta sousedního státu dovoluje při volném styku obyvatelstva obou míst volně nakupovati ve Velenicích.

Tím ovšem tamní drahota stoupla nepoměrně a jest vyšší než ve vnitrozemí, a jest zhoršována ještě místní krisí bytovou.

Státní zaměstnanci rakouští požívají ve Cmuntě činovné dle jejich stupnice A, zatím co České Velenice dle ustanovení zákona č. 103/26 jen stupnici C našeho činovného.

Proto jest nutno použíti § 12, odst. 7 zmíněného zákona a přeřaditi Čes. Velenice do skupiny míst B činovného.

Z těchto důvodů táží se podepsaní:

1. Jest vláda ochotna přeřaditi Čes. Velenice do skupiny B činovného?

2. Jest vláda ochotna sděliti podepsaným, co zamýšlí v této věci zaříditi?

V Praze dne 14. února 1929.

Na úpravu platů veřejných zaměstnanců v duchu platových zákonů č. 103, 104, přijat v roce 1927 zákon úhradový, jímž se dalo ministerstvu financí zmocnění, aby na úpravu platů veřejnýich zaměstnanců vydalo 700,000.000,- Kč.

Bezpočtukráte žádali podepsaní vládu republiky Československé, zejména však členové rozpočtového výboru poslanecké sněmovny, aby parlamentu předloženo bylo přesné súčtování tohoto penízu, s udáním, mnoho-li pro kterou služební třídu zaměstnaneckou - s přesným udáním počtu míst zaměstnanců - bylo použito podle jednotlivých resortů ministerských aneb podle podniků a fondů státem spravovaných.

Na tyto naše dotazy vláda doposud neodpověděla a nevysvětlila, odkud se uhrazují základní platy učitelské (nikoliv úprava) a bylo-li použito obnosu pro učitele z části nebo plně ze 700 milionů Kč povolených na úpravu platů veřejných zaměstnanců.

Pokud jsme informováni mimoúředně - dovídáme se, že finanční správa snaží se nalézti úhradu pro základní platy učitelské novými zdroji příjmovými a použila zejména zdražení tabáčních výrobků k tomuto účelu. Tak zdražení cigaret "Zorek" následkem zaokrouhlení cen vyneslo státní pokladně částku ve výši 85 mil. korun čsl., sloužící k vytvoření fondu základních platů učitelských, o nichž mluvil bývalý ministr financí p. dr. Engliš, že visí ve vzduchu a že pro ně hledá úhradu.

Poněvadž tato úhrada, jak je vidno z případu zdražených "Zorek", hledá se z kapes nejchudšího občanstva, táží se podepsaní:

Je vláda ochotna - ale zejména pan ministr financí - vysvětliti, odkud se uhrazují náklady na základní platy učitelské a dále je-li ochoten předložiti poslanecké sněmovně přesné súčtování o tom, jakým způsobem byla povolená úhrada v částce Kč 700.000.000,- vyčerpána?

V Praze dne 14. února 1929.