Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

I. posl. Kollárikové a súdr. min. školstva a nár. osvety o chovanie správca ľudovej školy v Budatine,

II. posl. dr. Klapky, Zeminové, Špatného a druhů min. školství a nár. osvěty o prodeji domu čp. 856 v Praze II., na Příkopě ministerstvem školství a národní osvěty,

III. posl. Bergmanna, Špatného, Zeminové, dr. Klapky a druhů min. železnic o zřízení automobilní trati Brandýs n. L. - Mstětice - Klánovice - Říčany,

IV. posl. Bergmanna, Hrušovského, Sladkého a druhů vládě o slovenské výhodě učitelstva,

V. posl. Špatného, dr. Klapky, Langra, Červinky, Bergmanna a druhů min. nár. obrany o chystaném dodávkovém monopolu pro vojenské dodávky a o obtížích, jež při vojenských dodávkách se činí výrobním a pracovním družstvům,

VI. posl. Bergmanna, Špatného, Zeminové, dr. Klapky a druhů min. financí o poměrech u oddělení pohraniční finanční stráže v Šátoroši u Lučence,

VII. posl. Vlčka, Lance a druhů min. spravedlnosti o neoprávněném stíhání členů obecního zastupitelstva v Kladně státním zastupitelstvím pro § 14 zákona na ochranu republiky,

VIII. posl. Bergmanna, Tučného, Buřívala, Procházky a druhů vládě o křivdách učiněných úředníkům, bývalým certifikatistům,

IX. posl. Riedla, Langra a druhů min. spravedlnosti o neudržitelných personálních nedostatcích u Nejvyššího soudu v Brně,

X. posl. Netolického, dra Franke, Slavíčka, dra Klapky a druhů min. spravedlnosti o zrušení některých okresních soudů,

XI. posl. Karpíškové a soudr. min. spravedlnosti o ochraně dítek nemanželských,

XII. posl. Brodeckého a soudr. min. vnitra, že se četnickým gážistům odpírají stěhovací výlohy, když se jedná o přeložení t. zv. "zaviněné",

XIII. posl. Brodeckého a soudr. min. vnitra o zbytečně vyhozených penězích za pistole pro četnické strážmistry,

XIV. posl. Simma a druhů min. školství a nár. osvěty o vánočních remuneracích, vyplacených z t. zv. správních přebytků učitelům německých menšinových škol,

XV. posl. Kaufmanna a soudr. min. vnitra o rozpuštění obecní správní komise v Chomutově,

XVI. posl. inž. Nečase, dra Dérera, Bečko a soudr. vládě o vybudování vysoké školy technické na Slovensku,

XVII. posl. inž. Nečase, Koudelky, Bečko, dra Dérera a soudr. vládě stran provádění zákona o pozemkovém katastru,

XVIII. posl. Blatné, Kirpalové a soudr. min. sociální péče o nedostatečném provádění zákona o práci dětí,

XIX. posl. Blatné, Tauba a soudr. min. veř. zdravotnictví a tělesné výchovy o zřízení okresních zdravotních rad,

XX. posl. Horpynky a druhů min. vnitra o rozpuštění chomutovské obecní správní komise.

Jozef Čajda, správca štátnej ľudovej školy v Budatine, po čas vyučovania hrubým a neľudským zpôsobom týra školské deti. Ako dôkaz podávame zápisnicu, ktorá bola zpisaná s občiankou Máriou Janasikovou.

napísaná dňa 9. januára 1929 v Budatine v záležitosti občianky Márie Janasikovej v Budatine.

Správca štátnej školy, Jozef Čajda v Budatine, ubil dňa 7. januára, alebo 8. januára 1929 dcéru Márie Janasikovej v Budatine po ruke rákoskou tak, že dieťaťu do rána prst odobral a celá ruka mu zapuchla, takže dieťa sa celú noc svíjalo v bolestiach a vo strachu nechcelo sa priznať matke, že odkiaľ to má. Až spolužiačka jej Kyselová vyzradila, že dievča po ruke ubil správca školy a pri tom podotkla, že toto dieťa tak zbil vo škole, že ho zaliala nosom krv, takže po skončenie vyučovania držal dievča ešte skoro polhodiny vo škole, pokiaľ sa mu krv zastavila.

Matka keď sa toto dozvedela, odobrala sa ku správcovi školy a žiadala od neho vysvetlenie, prečo jej dieťa tak ubil. Správca hrubým zpôsobom priskočil k nej a chcel ju zo školy vyhodiť, keď ale sa ho pýtala prečo, tak ju udrel po tvári tak, že jej pri tom zlomil náušnicu a na tvári jej zostaly po všetkých peti prstoch znaky. Potom ju vyhodil na chodbu, kde keď sa proti tomuto jednaniu ohradzovala, chytil železnú tyč, vrhnul sa na ňu a udrel ju s ňou, pri čom jej strhol ručník, ktorý ona tam nechala a vyhodil ho na dvor, na staré železné kachle.

Tieto údaje možno potvrdiť lekárskym vysvedčením, ktoré sú pripojené k súkromnej žalobe, podanej oproti tomuto správcovi školy.

Skončené a podpísané.

V Budatine 10. januára 1929.

Takýchto prípadov je v obci celá rada. Postup správca voči matke a žiakom pobúril celú obec, takže dochádza po celej obci k veľkému rozhorčeniu a preto podpísaní sa zpytujú:

1. Zná pán minister tento prípad?

2. Čo hodlá pán minister učiniť, aby sa takéto prípady neopakovaly?

Nech ministerstvo školstva bezodkladne zakročí proti tomuto surovému a neľudskému týraniu detí a rodičov a vinníka potrestá a okamžite zo školy uvedenej odvolá.

V Prahe, dňa 14. februára 1929.

Zemský úřad v Praze, jako úřad nadační, měl ve správě dům studentské nadace konviktní čp. 856 na Příkopě. Jde o dům ohromné ceny, který je situován na místě, jehož hodnota rapidně stoupá. Ačkoliv by bylo velmi mnoho interesentů o toto místo, byla tato budova napřed prodána ministerstvem školství a národní osvěty, při čemž vůbec nebylo vypsáno veřejné řízení nabídkové.

Tento dům byl svého času odhadnut zemskou správou politickou a odhad byl daleko vyšší, než cena trhová, za kterou byl bez provedení ofertního řízení prodán. Ještě před prodejem byly činěny nabídky daleko vyšší, než docílená trhová cena, vedle toho podávala námitky obec pražská uvádějíc, že se prodejem domu ocitne bez přístřeší akademické gymnasium a ústav pro vzdělání učitelů.

Po stránce právní je nutno zdůrazniti, že kompetenci k prodeji domu měl úřad nadační, t. j. zemská správa politická, resp. zemský úřad, nikoli ministerstvo školství. Ministerstvo školství tvrdí sice, že dům není výnosný, avšak určitými úpravami dalo by se docíliti rentability domu.

Postup, který zachovalo ministerstvo školství a národní osvěty nebudí přesvědčení, že byl šetřen zájem státu a že se zpeněžení této budovy stalo způsobem, který by za veřejné kontroly zaručil docílení nejvyššího obnosu.

Táží se proto podepsaní pana ministra školství a národní osvěty:

1. Jest ochoten podati zprávu o tom, proč nebyl zachován při prodeji nadačního domu čp. 856 v Praze II. obvyklý administrativní postup?

2. Jest pan ministr ochoten provésti zevrubné šetření o této věci a podati podrobnou zprávu o tom, proč nebylo vypsáno nabídkové řízení, proč nebylo přihlédnuto k vyšším nabídkám, které byly před prodejem domu známy a proč byl dům prodán za cenu nižší, nežli za kterou byl odhadnut svého času zemskou správou politickou?

V Praze dne 8. února 1929.

Na žádost interesovaných obcí zahájila správa poštovní automobilní dopravy v Praze jednání o zřízení poštovní automobilní trati pro dopravu osob, která by probíhala obcemi Říčany, Sluštice, Jirny, Klánovice, Mstětice, Ostrov, Zápy - Brandýs n. L. a zpět. Byla sjednána se súčastněnými obcemi dohoda nejen o podmínkách, za kterých by se tato trať zřídila, ale i o jízdním řádě. Ministerstvo železnic se však postavilo proti zřízení této trati s odůvodněním, že by prý pro železniční správu vznikla zřízením této trati konkurence ke škodě podniku železničního.

Tento důvod, obava před konkurencí, není pro železniční správu nijak lichotivý, pro interesenty však nepochopitelný a s věcného hlediska pro stát škodlivý. Kde se dva státní podniky nemohou dohodnout a hádají se o konkurenci, tam obyčejně vyhrává třetí a tím jest podnikatel soukromý. Tak se stalo i v tomto případě, neboť na částečném úseku této trati uchytil se již podnikatel soukromý a zřídil dopravu osob automobilem (autobusem).

Že takovéto případy jen zesměšňují státní správu a podnikání státní, nelze pochybovati. Že obecenstvo nepříznivě posuzuje jednání státní správy a přisuzuje jí naprostou neschopnost pokračovati s duchem doby a vyhovovati potřebám občanstva, leží na bíledni. Že jeden státní podnik brzdí činnost jiného státního podniku pouze z konkurenční obavy, je pro občanstvo nepochopitelné. Důvody ministerstva železnic jsou neudržitelné.

Pro nepatrnou újmu na příjmech, která ostatně není prokazatelna, ale kterou by nejméně jednou tolik vyzískal druhý státní podnik, znemožní se velmi důležitá automobilová trať, která by přinesla užitek nejen státní pokladně, ale i zejména obyvatelstvu celého zmíněného kraje. Pro zkostnatělou utkvělou myšlenku o nebezpečné konkurenci způsobí se nenahraditelná národohospodářská škoda celému kraji i státu, poněvadž tam, kde stát jako podnikatel prokáže nepochopení, obchodní liknavost a nepohotovost, využije těchto slabin státní podnikavosti podnikatel soukromý. Státu ujde zisk, vznikne škoda hmotná i morální. Aby vynikl národohospodářský význam a důležitost této tratě pro státní pokladnu a pro občanstvo, uvádíme toto:

Tvrzení o konkurenci jest výsledkem nedostatečné znalosti poměrů ve zmíněném kraji. Ministerstvo železnic mělo patrně na mysli pouze spojení města Brandýsa n. L. s Prahou. Přiznáváme, že spojení toto jest dosti výhodné, ačkoliv by se autobusovým spojením se Mstěticemi ještě zlepšilo. Mimo to také lázně Ostrov, které jsou vzdáleny od stanice Mstětice - Ostrov asi 4 km, nemají s Prahou přímého železničního spojení. Vzdálenost tato je příliš veliká, uváží-li se, že lázně Ostrov navštěvují hlavně nemocní rheumatismem, kteří chůzi 4 km podnikati nemohou.

Ministerstvo železnic nevzalo však naprosto v úvahu ostatní komunikační poměry. Na projektované trati z Říčan do Brandýsa n. L. leží letní sídlo Klánovice, dále lázně Ostrov a v bezprostřední blízkosti Brandýsa n. L. lázně Houška. Jest jisto, že autobusové linky používali by v hojné míře obyvatelé a návštěvníci Klánovic k dojížďkám do lázní Ostrova i Houšky a spojili by tím letní pobyt s koupelemi ve jmenovaných lázních. Naopak zase lázeňští hosté z Houšky a Ostrova činili by jistě hojné návštěvy do letního sídla Klánovic. Také obyvatelé Brandýsa n. L. i St. Boleslavi činili by časté výlety do Klánovic, kdyby bylo přímé spojení a naopak obyvatelé klánovští používali by hojně autobusu k návštěvě těchto obou míst. Nyní vzájemné návštěvy možné nejsou, poněvadž z Brandýsa n. L. do Klánovic je spojení pouze přes Prahu, což vyžaduje velkého nákladu a dlouhého času.

Ještě jedna velice důležitá okolnost mluví pro spojení až do Brandýsa n. L. Velké obce Jirny, Šestajovice, Nehvizdy nemají nyní přímého spojení se svým okresním městem Brandýsem n. L. Obce tyto vzdáleny jsou 14 až 15 km od svého okresního města. Obyvatelé těchto obcí musejí docházeti do Brandýsa n. L. v mnohých záležitostech úředních, k soudu, bernímu úřadu, okresní správě politické, okresní správní komisi a pod. Za nynějších poměrů musí buď celou cestu konati pěšky, anebo docházeti do Mstětic a odtamtud jeti 15 km drahou, ačkoliv silniční spojení mezi Mstěticemi a Brandýsem n. L. je pouze 7 km. Všecky tyto obce uvítaly by s povděkem, kdyby se jim dostalo přímého spojení s jejich okresním městem. Přímé spojení jižní části okresu brandýského mělo by také význam pro návštěvu státního reálného gymnasia, odborné školy pokračovací a odborných škol pro učně v městě Brandýs n. L.

Jest jisto, že prodloužením autobusové linky z Říčan až do Brandýsa n. L. vyvinul by se také obchodní styk mezi oběma konečnými stanicemi, který nyní následkem špatného spojení není žádný.

Velký význam mělo by toto spojení též pro listovní a balíkovou poštu v celém jižním okresu brandýském, kde by zásilky poštovní nemusily býti dopravovány přes Prahu.

Z důvodů zde uvedených vyplývá jasně, že projektovaná autobusová linka bude míti velký význam a že také železniční erár újmy neutrpí.

Z těchto důvodů táží se podepsaní:

1. Jest pan ministr železnic ochoten změniti neudržitelné a neodůvodněné zamítavé stanovisko ministerstva železnic proti zřízení poštovní autobusové trati Říčany - Klánovice - Mstětice - Brandýs n. L. v zájmu státu a občanstva tohoto kraje?

2. Jest ochoten sděliti podepsaným, co v této věci učinil aneb učiniti hodlá?

V Praze dne 14. února 1929.

Nejednotný postup, jak se přiznává t. zv. slovenská výhoda státním zaměstnancům na Slovensku a Podkarpatské Rusi, vyvolal mnoho zlé krve. V učitelstvu byl Čechům přiznán postup o jednu hodnostní třídu, Slovákům pouze započítání 3 let do postupu.

Zákon čís. 104/1926 zrušil však toto nabyté právo učitelstva na Slovensku a Podkarpatské Rusi, ačkoliv zákonodárce neměl takovéto opatření na mysli, zejména když výnos ministerstva školství a národní osvěty ze 14. ledna 1922, čís. 125.307/21 výslovně praví, že tuto výhodu budou učitelé požívati toliko po dobu služby na státních školách obecných a měšťanských na Slovensku, další výnos referátu ministerstva školství a národní osvěty ze dne 13. května 1925, č. 13.682/I vyzýval všechno učitelstvo, aby si placením zvýšeného pensijního příspěvku, zvýšeného o příspěvek ze slovenské výhody, zajistilo slovenskou výhodu pro pensi, a výnos min. školství a nár. osvěty ze dne 14. ledna 1922, č. 125.307/21 zřetelně říká, že při případných zákonných úpravách zůstává slovenská výhoda nedotčena a bude podle poměrů přiznána jako vyrovnávací přídavek.

Z těchto důvodů táží se podepsaní:

1. Jest vláda ochotna zaříditi, aby slovenská výhoda učitelstva na Slovensku byla spravedlivě upravena a aby jako nezákonná zrušena byla veškerá, úmyslu zákonodárcovu odporující opatření, učiněná při provádění zákona platového čís. 104/1926?

2. Jest vláda ochotna sděliti podepsaným, co v této věci zařídila aneb učiniti hodlá?

V Praze dne 14. února 1929.

V poslední době ustavila se "Společnost pro dodávky zboží lněného a bavlněného v Praze", která zabývá se také vojenskou konfekcí. Předstírajíc různé výhody vojenské správě, zejména pokud jde o udržování většího skladu bavlny, lnu a příze pro naléhavou vojenskou potřebu v případech nepředvídaných, pokouší se uvedená společnost, aby z vojenských dodávek vyloučena byla zdravá soutěž, kterou ministerstvo národní obrany dosud ušetřilo desítky milionů korun. Společnost ta chce získati dodávkový monopol, aby pak mohla libovolně diktovati ceny.

Snahy po dodávkovém monopolu tříštily se jedině o vydatnou soutěž výrobních a pracovních družstev při dodávkách prádla a vojenské konfekce. Zjevy při poslední soutěži o dodávku vojenského prádla, za které jsou odpovědny tytéž firmy, které usilují o dodávkový monopol, jsou krajně poučné. Zkartelované firmy přicházely již zde s pevně ujednanou cenou, ne právě nízkou. Těžko lze však reelností vysvětliti nabídky kalika v jedné a téže jakosti za ceny Kč 3.24, 3.34 a 3.61. Cenová diference, i když se jí měla znemožniti soutěž družstev, jest příliš nápadnou a postrádá jakéhokoliv odůvodnění.

Závazek Společnosti pro dodávky lněného a bavlněného zboží o udržování skladu bavlny, lnu a příze lze bráti se značnou reservou, jak dokazují zkušenosti se železnou reservou uhlí. Bylo by zde třeba stálé kontroly nestranných odborníků s nezaručeným ovšem úspěchem. Otázka tato dala by se daleko účelněji vyřešiti konsignačními sklady bavlny, vlny a lnu. Pokládáme proto za naprosto vyloučeno, aby projektovaným monopolem dalo se spoutati ministerstvo národní obrany. Usilovalo by při tom ještě o to, aby v područí monopolu byly uvedeny svazy výrobních družstev. Zdá se, že některým činitelům stýská se po starých rakouských "Armelieferantech", s nimiž lze se snáze dohodnouti než se svazy výrobních družstev.

Mnoho družstev stěžuje si do pokusů vyloučiti zejména dělnická družstva ze spoluúčasti na vojenských dodávkách. Podmínky pro vojenské dodávky se tendenčně zostřují, jako by se usilovalo o to, aby vojenských dodávek zúčastnili se jen majitelé velkých podniků a to ještě v omezeném počtu.

Zjev tento jest tím povážlivější, poněvadž se děje před projednáváním zákona na obranu státu, v době, kdy všechny státy přímo uměle vydupávají podniky, které v době války pro vojenskou správu by mohly pracovati a úzkostlivě se všemožnou podporou pro tento účel se snaží udržeti podniky již existující.

Družstva prokázala s dostatek, že v nejvážnějších okamžicích státu může na ně vojenská správa právem a plně spoléhati. Bude proto nutno přesně zjistiti, zda platné zákony, nařízení a ustanovení se nedodržují nebo obcházejí z prosté neznalosti příslušných referentů, či zda podklad k těmto zjevům dlužno hledati v něčem jiném.

Nelze pustiti se zřetele, že s otázkou vojenských dodávek družstvům jest úzce spjata otázka nezaměstnanosti v době hospodářské krise a že úkolem vojenských dodávek mimo jiné jest také umírnění nezaměstnanosti, čímž stát dociluje opět úspor v jiném směru.

V "Úředním Listě" republiky Československé ze dne 8. ledna 1929 čj. 45.999-V/2 vypsalo ministerstvo národní obrany veřejnou soutěž pro dodávku 300.000 košil (vz. 25) a 300.000 podvlékaček (vz. 25) pro vojsko.

Podle dosud platné vyhlášky ministerstva sociální péče ze dne 17. listopadu 1925, č. 240 Sb. z. a n. stanoveny jsou pro vzor 25 mzdové sazby ve dvou třídách při rozlišování práce dílenské a práce domácí. S tímto platným nařízením jest v rozporu obsah vyhlášky (druhý sloupec, odstavec druhý), kde se praví:

"obvyklých kalkulací cen košil a podvlékaček vojenská správa nežádá ani nepředpisuje mzdy, jež třeba platiti za šití."

Citovaná vyhláška nerespektuje také nařízení vlády republiky Československé ze dne 17. prosince 1920, č. 667 Sb. z. a n. (34, 35) a také pominuta byla ustanovení zákona ze dne 19. prosince 1918, č. 91 Sb. z. a n.

Zdá se, že referent neměl tušení, že dosud ani zmocňovací zákon ze dne 24. července 1917, č. 307 ř. z., jakož i ministerská nařízení ze dne 16. listopadu 1917, č. 448 ř. z. a ze dne 8. března 1918, č. 91 ř. z. nebyla zrušena, nýbrž dosud platí.

Podepsaní se táží:

1. Jest pan ministr národní obrany ochoten zaříditi, aby soutěž dělnických družstev při vojenských dodávkách nebyla ztěžována nedodržováním zákonů a předpisů?

2. Jaké kroky hodlá pan ministr podniknouti, aby vojenská správa nebyla vydána na milost a nemilost textilního kartelu připravovaným dodávkovým monopolem?

3. Jest pan ministr ochoten způsobiti, aby při soutěži o vojenské dodávky byla respektována platná nařízení ministerstva sociální péče, a zabrániti, aby se dodávkové řízení nestalo zmatečným?

V Praze dne 15. února 1929.

Dne 31. prosince 1928 zastřelil se v oddělení pohraniční finanční stráže v Šátoroši u Lučence respicient Václav Podskalský, jenž zanechal po sobě nezaopatřenou rodinu a dopis, v němž za příčinu sebevraždy udává šikanování nadřízených. Podskalský byl legionář. Před několika měsíci byl do Šátoroše přesazen úsekový inspektor Burian, který Podskalského pro jeho přímou povahu nenáviděl a na něho si zasedl, šikanuje jej velmi rafinovaně.

Novoroční remunerace byla rozdělena mezi zaměstnance tohoto oddělení tím způsobem, že ti, kteří konali nejméně pohraniční služby, obdrželi 200 - 600 Kč a ti, kteří stále téměř hlídali hranice, obdrželi pouhých 50 Kč. Podskalský tento peníz vrátil jako nepřiměřený, čímž popudil ještě více svého nadřízeného. V den sebevraždy měl Podskalský nový výstup se správcem inspektorátu Burianem při vyučování ve škole. Burian mu vytýkal, že látku brzo skončil a když se Podskalský hájil, že pokračuje ihned v látce druhé, zakazoval zase kouření atd. Podskalský vrátil se ze školy velmi rozrušen a trpce si před svědky stěžoval na toto šikanování.

Za několik hodin na to se zastřelil. Sebevraždu jeho četnictvo vyšetřovalo a v jeho protokolech budou také pohnutky sebevraždy Podskalského osvětleny. Burian prohlásil, že je to již u něho třetí případ a snažil se věc svésti na rodinné poměry.

Rodinné poměry Podskalského byly však naprosto urovnané, takže zde nelze hledati příčinu jeho sebevraždy. Podskalský po kontroversi s Burianem prohlásil svojí manželce i dozorci Krátkému, že se pro soustavné šikanování Burianem zastřelí.

Podskalský sloužil poctivě a řádně. Poměry u oddělení pohraniční stráže v Šátoroši byly již dávno nesnesitelné a již 15. února 1925 stěžovali si tamnější zaměstnanci písemným, všemi podepsaným podáním prostřednictvím vrchního inspektorátu pohraniční finanční stráže v Lučenci na gen. finanční ředitelství v Bratislavě.

Na tuto stížnost obdrželi 26. března 1925 odpověď č. 6414/1925, že proti těm zaměstnancům, kteří napříště podobné stížnosti podají, bude zakročeno disciplinárním řízením.

Na místo nápravy a odstranění nezákonného postupu správce oddělení dostalo se jim výhrůžky. Za takových okolností není divu, že vyvrcholily poměry tyto v sebevraždu Podskalského, který byl také jedním ze stěžovatelů.

Tento neudržitelný systém nadřízených úřadů dohnal jednoho ze stěžovatelů k sebevraždě a nutno proto záležitost tuto přísně a nestranně vyšetřiti a nápravu zjednati dříve, než najde Podskalský dalších následovníků.

Z těchto důvodů táží se podepsaní pana ministra financí:

1. Jest ochoten provésti o poměrech u oddělení pohraniční finanční stráže v Šátoroši nejpřísnější šetření a zjistiti příčiny sebevraždy Podskalského a ukáže-li se, že nepříslušné jednání představených dohnalo Podskalského k sebevraždě, dáti vinníky co nejpřísněji potrestati?

2. Jest ochoten zjednati nápravu všech závad, jež u tohoto oddělení budou zjištěny?

3. Jest ochoten sděliti podepsaným, co v této věci zařídil a jaký byl výsledek vyšetřování poměrů u zmíněného oddělení pohraniční finanční stráže a příčin sebevraždy Podskalského?

V Praze dne 14. února 1929.