Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Zákon o organisaci politické správy vyhnul se jakékoliv úpravě sociální péče o mládež a ponechal nadále významný tento obor soukromé iniciativě a dobročinnosti.

Důležitost nejen represivní, ale i preventivní ochrany mládeže vyžaduje, aby byla upravena zvláštním zákonem, zejména když limitováním obecních a okresních přirážek byly podpory, jež až dosud poskytovaly tyto autonomní celky péči o mládež, omezeny na míru nejmenší.

Interpelanti se táží pana ministra sociální péče, je-li ochoten co nejdříve předložiti zvláštní návrh zákona k vyřešení této pro stát tak důležité otázky, a na jakých zásadách?

Město Vítkov v okresu Opavském má dle úředního sdělení městského úřadu sice jen 5.983 obyvatelů, nicméně lze na Vítkov vztahovati bod 7. §u 12 zákona 103/26 z těchto důvodů:

1. V nejbližších okolí Vítkova jsou letoviště Dolní a Horní Vikštejn, Marie Stein, Kružberk, Kohlenbaude, Brückenhäusel a lázně Jánské Koupele; proto i stanice dráhy zní: Vítkov - Jánské Koupele.

Jest všeobecně známo, že v lázeňských místech a v jejich okolí jsou ceny životních potřeb nejméně o 20% vyšší. Mimo to poukazujeme na to, že v Klokočově (3.5 km od Vítkova) zařídila revírní rada v Moravské Ostravě ozdravovnu pro 300 dětí, které se provozuje 4 měsíce v roce a má velký vliv na ceny životních potřeb ve Vítkově. Zelenina např. dováží se buď z Opavy neb z Kravařska, takže za ni ve Vítkově platí se až dvojnásobné ceny. Proto obyvatelstvo z Vítkova dojíždí do Opavy, Ostravy neb Nov,. Jičína nakoupiti jak zeleninu, tak i ostatní potřeby, jako oděv, obuv, klobouky, prádlo a různé jiné věci, které jsou tam až o 30% levnější. Tím zdraží se však jejich ceny o jízdné.

2. Rozdíl zvýšení činovného činil by u

3. Přes to, že ve Vítkově není vodovodu a budovy jsou neprakticky stavěny (scházejí různé vymoženosti stavební), jest nájemné vysoké. Ve starých budovách činí nájemné 1.800 Kč, v novostavbách 3.000 Kč ročně za dva pokoje a kuchyni.

4. Ve Vítkově není vůbec střední školy, takže výchova dětí jest spojena s velkými výdaji, protože není možno, aby děti denně dojížděly do škol, jelikož Opava i Ostrava a N. Jičín jsou příliš vzdáleny a železniční spojení jest nepříznivé.

5. Že životní poměry jsou ve Vítkově horší než v Opavě, v Ostravě a jinde, dokazuje také to, že učitelstvo na českých státních školách (obecné a občanské) každý rok se mění, protože nikdo nechce za těchto poměrů zůstati ve Vítkově.

6. Ve Vítkově jsou 3 větší továrny, které zaměstnávají přes 1.500 dělníků z Vítkova a okolí.

Proto táží se podepsaní, poukazující na velmi vážné a podstatné důvody, vlády, zdali jest ochotna zařaditi město Vítkov do skupiny B činovného státních zaměstnanců?

Na panství žehušickém prováděna byla pozemková reforma t. zv. Zkráceným řízením, t. j. odprodejem kupními smlouvami osobám, vybraným Státním pozemkovým úřadem. Při sjednávání cen sděleno bylo všem Poradním sborům a protokolárně zapsáno, že ceny budou přídělové, t. j. dle normálního propočtu státního pozemkového úřadu. Při provádění však nebylo přihlíženo k různé bonitě půdy i jejímu poškozování a vytvořeny byly tři skupiny cenové, dle nichž každý přídělce musel platiti bez zřetele na jakost přiděleného pozemku. Toto vyvolávalo nespokojenost přídělců i poradních sborů a obcí, v jichž oblastech se pozemková reforma prováděla. Na stížnost obcí v tomto směru podanou sdělil S. P. Ú. 28. II. 1927 všem obecním úřadům, že slevuje se na každém přiděleném ha 500 Kč, poněvadž pozemky byly příliš vysoko odhadnuty. Po tomto výměru v několika dnech přišel výměr nový od S. P. Ú., kterým byl první citovaný výměr zrušen. Jednáno dále. Státní pozemkový úřad úředním přípisem pozval majitele velkostatku V. Stomeho k III. Odboru S. P. Ú. K p. sekč. chéfovi Špitálskému, kde poznovu jednáno o snížení cen, resp. O náhradu těm, kteří horší bonitou byli postiženi. Výsledek jednání zapsán byl do úředního protokolu p. odb. radou Libosvárem, dle kteréhož protokolu zavázal se majitel velkostatku složiti 88.000 do okresní hospodářské záložny v Čáslavi co náhradu všem přídělcům, poškozeným horší bonitou půdy. Při zakročování o rozdělení těchto peněz sděleno bylo Obvodovou úřadovnou Stát. pozemkového úřadu, že peníze tyto rozděleny budou po zjištění skutečného poškození a po dohodě s Poradními sbory přídělcům. Po půl roce doručil III. Odbor S. P. Ú. Obvodové úřadovně seznam, vypracovaný republikánským sekretariátem v Čáslavi, dle kterého se měla vypláceti osobám v tomto seznamu uvedeným, náhrada ze složených 88.000. V seznamu tomto, republikánským sekretariátem vypracovaném, byly výhradně osoby v republikánské straně organisované a dokonce osoby, které vůbec přídělu nedostaly. Obvodová úřadovna tento seznam zaslala Okresní hospodářské záložně s příkazem, aby 88.000 Kč rozděleno bylo osobám vyjmenovaným.

Na protest podepsaných sdělil III. Odbor S. P. Ú., že toto učinila Obvodová úřadovna tato zase sdělila, že seznam tak, jak bylo doručen III. Odborem, ona jen dále doručila. Přes to bylo nařízeno Okresní hospodářské záložně v Čáslavi jednak telefonicky a jednak písemně peníze nevypláceti až do skončení řízení v této věci.

Záložna však odevzdala peníze Hospodářskému družstvu rolnickému a toto družstvo po různých srážkách na volební fond, na podíl apod. peníze vyplatilo.

Podepsaní táží se vlády:

1. Jest ochotna případ ten dáti co nejpřísněji vyšetřiti a zjednati nápravu, aby se neopakovalo podobné stranicko-politické jednání?

2. Jest vláda ochotna působiti k tomu, by Státní pozemkový úřad vyplatil náhradu těm, kdož horší bonitou byli poškozeni?

3. Jest vláda ochotna odčiniti křiklavou nespravedlnost tím, aby peníze neoprávněně vyplacené byly vráceny svému účelu?

Již několik měsíců jsou členové národně-socialistického svazu mládeže v Ústí n. L., ale také jiné mladistvé osoby, které nejsou příslušníky svazu, neustále předvoláváni agentem Divišem od ústecké státní policie ke státní polici, kde jsou dotazováni o činnosti svazu mládeže. Nelze proti tomu nic namítati, jestliže k takovémuto úřednímu jednání jest nějaký určitý podnět a děje-li se to způsobem všeobecně obvyklým. Šikanování, jež musí snášeti mladistvé osoby v Ústí n. L., daleko však přesahují tuto míru výslechů, jež dozorčí úřady pokládají za nutné. Tak se stalo, že jednotliví mladíci byli vyslýcháni v téže věci šestkrát až sedmkrát za sebou a že se tímto neustálým předvoláváním na policii někteří mladíci octli v nebezpečí, že ztratí místo. Jak neslýchaným způsobem úřad přímo zneužívá dohlédacího práva, jest patrno z obžaloby, kterou podalo státní zastupitelství pro přestupek § 314 tr. z. a §§ 3 a 19 spolkového zákona na tyto osoby: Josef Galle z Ústí n. L., Edvard Dietze z Ústní n. L., Arnošt Renner z Telnice, Antonín Wenisch z Ústí n. L., Edmund Gaube z Ústí n. L. a Emil Heller z Ústí n. L.

Podkladem obžaloby bylo oznámení ústeckého policejního komisařství na základě udání agenta státní policie Diviše.

V neděli, dne 5. srpna 1928, konala se dopoledne schůzka mládeže na Ferdinandově návrší v Ústí n. L. Místní skupina národně-socialistické mládeže v Ústí n. L. dosáhla povolení policejního komisařství, jak pro průvod, který se měl ubírati od tělocvičny Teplickou ulicí na Ferdinandovo návrší, tak také pro schůzku na Ferdinandově návrší. Mládež shromáždila se - počtem asi 250 - uvedeného dne o půl 10. dopoledne před ústeckou tělocvičnou, kde byl úředník státní policie ve stejnokroji a policejní agent Diviš v občanském šatu, kteří průvod přezkoumávali.

Když byly napraveny některé drobnější závady, otázal se poslanec H. Krebs, který tuto krajskou schůzku svolal, policejního důstojníka, je-li nyní průvod v pořádku, načež tento odpověděl kladně a průvod dal se na pochod. Ve vzdálenosti asi 100 kroků od tělocvičny byl průvod rušen tím, že agent státní policie Diviš vynesl ze středu průvodu černý prapor s bílým skobovým křížem, aniž odpovědní vůdci průvodu byli o tom sebe nepatrněji zpraveni. Poněvadž policejní agent Diviš neměl ani odznaku ani stejnokroje, nýbrž byl oděn v občanský šat, cizí mládež ho ovšem neznala, mladíci se domnívali, že jde o přepadnutí člověkem jim nepřátelského smýšlení a zdráhali se prapor vydati. Z toho vznikl ovšem povyk, takže poslanec Krebs kráčející v čele průvodu, byl na to upozorněn a odebral se k místu, kde Diviš chtěl prapor zabaviti. Poslanec Krebs, který Diviše znal, ihned mladíky upozornil, že jde o orgán státní policie a nařídil, aby prapor byl vydán, ačkoliv policejní důstojník před tím neshledal prapor závadným. Na zakročení poslance H. Krebse mladíci pak prapor skutečně také ihned vydali, pořádek byl opět obnoven a průvod pokračoval klidně ve své cestě na Ferdinandovo návrší, kde byla schůzka. Odpoledne téhož dne konala se na Ferdinandově návrší okresní slavnost ústeckého národně-socialistického okresního spolku, k níž rovněž byl povolen průvod od tělocvičny na Ferdinandovo návrší. Také tohoto průvodu zúčastnilo se mnoho mládeže, poněvadž šlo o lidovou slavnost. Tentokráte průvod již rušen nebyl a slavnost se odbyla v úplném klidu a pořádku.

Státní policie ústecká použila tohoto případu, aby provedla řadu výslechů mnoha členů národně-socialistického svazu mládeže, které šly tak daleko, že někteří mladící byli by pro opětovné předvolávání ztratila svá místa. Státní policie učinila dokonce ještě trestní oznámení podle §u 214 tr. z., který jedná o vměšování se do úředního výkonu a o tom, kdo se snaží překážeti v konání úřadu a služby. Tento přestupek, jak známo, trestá se vězením až do jednoho měsíce. Při hlavním přelíčení, které se konalo dne 25. ledna před ústeckým okresním soudem, se ukázalo, že zde vůbec nešlo o maření úředního výkonu, poněvadž policejní agent Diviš neměl ani odznaku ani stejnokroje a že prapor byl odňat aniž odpovědní vůdci průvodu byli vyrozuměni o shledané závadě. Nešlo tedy o nic jiného než o přehmat tohoto podřízeného policejního orgánu. Na základě této skutkové podstaty, zjištěné svědky a výpovědmi, musil okresní soudce vynésti nad obžalovanými národně-socialistickými mladíky rozsudek osvobozující.

Tímto osvobozujícím rozsudkem bylo nejen prokázáno, že obžalovaní se nedopustili poklesku proti zákonu, nýbrž svědky bylo bezvadně zjištěno, že policejní agent Diviš násilně vynesl ze středu průvodu černý prapor, jejž policejní úředník neshledal závadným, aniž vůdci průvodu byli o tom vyrozuměni a tím rušil průvod a dopustil se porušení veřejného pokoje a pořádku. Že přes tento přehmat ještě učinil také oznámení státnímu zastupitelství, jest zřejmým důkazem toho, že uvedený policejní agent nekoná svůj úřad nestranně, nýbrž nechá se unášeti politickými vášněmi a nenávistmi.

Na základě svrchu uvedeného soudního rozsudku, který znamená odsouzení postupu policejního agenta Diviše, táži se pana ministra vnitra:

Jest pan Ministr ochoten přesně vyšetřiti skutečnosti vylíčené v této interpelaci? Jest pan ministr dále ochoten postarati se, aby se i vůči členům národně-socialistického svazu mládeže, kteří byli v každé chvíli ochotni říditi se zákonnými předpisy, postupovalo tak nestranně a věcně, jak toho může žádati před zákonem každý státní občan?

Východočeský lnářský průmysl prožívá těžkou krisi, takže ve většině závodů tohoto odvětví mohou býti dělníci zaměstnáni jen několik měsíců v roce. Touto dobou jest nouze dělnictva na Broumovsku zvláště v Horním Aderšbachu a okolí strašlivá, poněvadž nezaměstnanost trvá dlouho a dělníci ztratili již podporu v nezaměstnanosti podle gentského systému. Tato nouze vzrostla dvojnásobně zimou, takže jest třeba naléhavé pomoci. Bohužel, tamější lnářský průmysl nemůže v nejbližší době práci opět zahájiti a jiné práce v okrese není. Jest tedy nutno, aby v tomto případě zasáhlo ministerstvo sociální péče nouzovou akcí a aby dělníkům, kteří již pozbyli nároku na podporu v nezaměstnanosti, povolilo mimořádný státní příspěvek na dobu další nezaměstnanosti.

Podepsaní se tedy táží pana ministra:

Jest ochoten, prováděje nouzovou akci, povoliti dělníků východočeského lnářského průmyslu, prožívajícího krisi, kteří, poněvadž jsou již dlouho bez práce, pozbyli nároku na podporu v nezaměstnanosti, státní příspěvek v nezaměstnanosti na dobu této mimořádné nezaměstnanosti?

V Praze se nyní předvádí Foxův film "Poslední naděje", jenž se na příklad předváděl od 3. do 8. února 1929 v biografu Labuť na Poříčí. Ačkoliv víme, že nejhorší protiněmecké štváčské obrazy byly z filmu vyříznuty, zbytek má stále ještě tak pobuřující obsah, že předvádění Foxova filmu "Poslední naděje" může beze vší pochyby sloužiti jen protiněmeckému štvaní.

Stručný obsah tohoto filmu jest: Stařičká matka ztrácí ve světové válce tři syny. Čtvrtý syn právě před světovou válkou se vystěhoval do Ameriky, oženil se tam a když vypukla válka mezi Amerikou a Německem, přihlásil se dobrovolně do boje proti Německu.Na bojišti nalezne umírajícího říšskoněmeckého vojáka, v němž poznává svého bratra. Když se vrátil do Ameriky, béře zase k sobě svou starou matku.

Neslýchané lživé vylíčení jednotlivých obrazů ve filmu ukazuje, že se ho užívá pouze ke štváčské propagandě, která nemá sobě rovné. Němečtí důstojníci jsou vylíčeni tak, jak jich nemohli představovati nejhorší karikatury nepřátelské ciziny. Uvádíme několik příkladů: Několik důstojníků stojí na silnici. Selský hoch jede se sklizní žita kolem. Několik klasů spadne důstojníkům na pláště. Hoch seskočí s vozu,poklekne, vyčistí důstojníkům boty a pláště a dostane za to ránu bičem do obličeje. Jest zřejmo, že předvádění takových lživých scén musí vyštvati zástupy diváků proti německým důstojníkům a proti němectví vůbec. - Jiná scéna, která představuje výstup důstojníka se starou matkou: Důstojník tasí šavli proti staré matce. Jiná scéna: Německá vojska odcházejí na bojiště. Vojáci jsou násilím vláčeni do železničních vozů, takže stará matka se nemůže ani se svým synem rozloučiti. Kdo ví, že v Německé říši každý vojín před odjezdem na bojiště dostával dovolenou k návštěvě domova, ten se musí červenati hanbou nad takovou prolhaností. Vojáci sami jsou jako dobytek hnáni do vozů, které se zevně zamykají.

Takového druhu jest tedy film, jenž se smí v Československu předváděti 10 let po ukončení světové války.

Táži se pana ministra vnitra, je-li ochoten tento film ještě jednou prozkoumati a je-li ochoten zakázati tento zcela obyčejný štváčský film, jenž ovšem může velmi těžce snížiti vážnost německého lidu v očích československého obyvatelstva?

Od té doby co nabyla působnosti správní reforma, vydává brněnská zemská školní rada všechny úřední dopisy německým školám a učitelům čistě česky, kdežto dříve ve Slezsku až do 1. prosince loňského roku se vždy připojoval úřední německý překlad. Jest porušením ustanovení smlouvy o ochraně menšin a jazykového zákona, nespravují-li se německé školy také německy.Není pochyby, že ke správě patří i styk zemské školní rady se školními správami a učiteli.

Proto považují podepsaní postup brněnské zemské školní rady za přehmat a táží se pana ministra:

Jste ochoten pečovati, aby moravskoslezská zemská školní rada jak v ústním tak písemném styku s německými školními správami a učiteli užívala německého jazyka?

V poslední době některé staniční úřady odmítají žákovské a dělnické legitimace, potvrzené obcí pobytu jen německy nebo opatřené jednojazyčným obecním razítkem. Tato prakse opírá se o ustanovení vnitřního Osobního tarifu československých státních drah, platného od 1. října 1928.

Bod 4 "Předmluvy" k uvedenému tarifu zní totiž takto: "Průkazy jakéhokoliv druhu, které mají býti podkladem pro poskytnutí tarifní slevy jízdného, musí býti vždy sepsány a vyplněny v jazyku státním. V oněch nástupních stanicích, uvedených v průkazech, v nichž má býti jízda podle průkazu ponejprv nastoupena a jež jsou pojmenovány podle míst, v nichž jest aspoň 20% státních občanů téhož, avšak jiného jazyka než státního, může býti použito též průkazů dvojjazyčných se zněním ve státním jazyku na prvém místě. Takovéto dvojjazyčné průkazy musí býti vyplněny vždy v jazyku státním, k němuž může býti však připsán též překlad v jazyku oné menšiny. Průkazy vyplněné jinak nebudou uznávány."

Podle tohoto znění tarifu musí býti ve stanici německého území vydávány také dvojjazyčné průkazy, ale potřebná data psaná rukou musí býti vepsána česky nebo dvojjazyčně. Ve skutečnosti však nemají stanice častokráte dvojjazyčných průkazů v zásobě a na druhé straně mnoho lidí není s to, aby ona data zapsali česky. Byl prý vydán vnitřní výnos, že v takových případech připojí stanice české znění sama, byl-li však takový výnos vydán, nemohlo býti zjištěno. Ostatně nový Osobní tarif československých státních drah, platný od 1. října 1928, pokud vím, nebyl ještě vůbec vydán německy.

Se stanoviska obcí dlužno konečně ještě poznamenati, že německé obce nejsou podle zákona povinny potvrzovati takovéto průkazy česky. Strany české národnosti mohly by ovšem svůj požadavek opírati o článek 72 jazykového nařízení, než tj. právě článek, který jest neplatný, poněvadž jde za jazykový zákon. Pro německé strany ani tento článek neplatí, neboť nikde není předepsáno, že německé obce mají vydávati německým stranám česká vyřízení. Také článek 82, odst. 2, jazykového nařízení nemá opory v zákoně a jest rovněž neplatný. (Viz "Verbandsnachrichten" německých samosprávných svazků v Československé republice ze dne 1. února 1929.)

Státní dráhy jsou obchodní podnik, který může býti spravován jen s hlediska obchodního. Právě zde jest národní šovinismus nejméně vhodný. Ostatně 3 a půl milionů Němců v republice má jistě právo, aby se dbalo jejich jazyka, zvláště aby to činila železniční správa. Čím méně se budou také železniční úředníci a zřízenci starati o takováto malicherná a šovinistická trýznění německých cestujících, tím čileji budou se za to moci věnovati službě samotné,tím více také vzroste bezpečnost dopravy, která dnes nesvědomitým národním řáděním úředníků a zřízenců jest, bohužel, velmi nepatrná.

Podepsaní se tedy táží pana ministra železnic:

1. Jste ochoten učiniti konečně ze státních drah obchodní podnik a jazykovou otázku tedy rozřešiti tak, aby se náležitě přihlíželo také k Němcům?

2. Jste ochoten ihned učiniti přítrž trýznění při vydávání dělnických a žákovských legitimací a vydati neprodleně příslušné pokyny?

3. Jste ochoten bezohledně potrestati příště všechny úředníky a zřízence státních drah, kteří se dopouštějí šovinistických přehmatů?

Zákon ze dne 3. dubna 1925 číslo 65 Sb. z. a n.., o svátcích a památných dnech Československé republiky přes všestranné úsilí zájemnických skupin nebyl dosud ještě novelován, takže 26. prosinec a pondělí velikonoční a svatodušní jsou jako svátky zákonem zrušeny. Státní zaměstnanci, pro něž jsou předepsány úřední hodiny,musí v těchto dnech dodržovati služební hodiny, kdežto obchod, živnosti a zemědělství zákona nedbají a v těchto dnech se nepracuje. Zle právě tak jako pro všechny pracující a tvořící lidi, tak také pro státní zaměstnance byla tak zvané dvojsvátky vždy toužebně očekávaným obdobím účinného tělesného a duševního zotavení. Státní zaměstnanci jsou však jediní, kdo byli přesným prováděním svrchu uvedeného zákona skutečně připraveni a tyto skrovné přestávky.

V denních časopisech jsme četli, že vládní koalice jedná o opětném zavedení dvojitých svátků, ale že pro odpor tří klerikálních vládních stran jest málo naděje, že novela zákona bude parlamentně vyřízena ještě před velikonocemi tohoto roku. I když německá, česká a slovenské křesťansko-sociální strana lidová stojí na stanovisku, že druhý vánoční svátek a pondělí velikonoční a svatodušní nemohou býti zavedeny jako svátky, poněvadž pro samotnou katolickou církev tyto dny za svátky již neplatí,přes to obě tyto strany přece připouštějí, že by ony tři dny bylo lze zavésti jako volné dny.Není tedy v poslanecké sněmovně politické strany, která by mohla proti tomu něco namítati, aby ještě před novelováním zákona byl státním zaměstnancům nařízením přiznán druhý vánoční svátek a pondělí velikonoční a svatodušní jako volné dny, zvláště když si vláda podle §u 4 zákona čís. 65/1925 vyhradila právo k výjimečným opatřením.

Podepsaní se tedy táží pana předsedy vlády, je-li ochoten vládním nařízením ustanoviti, že se až do zákonné úpravy otázky dvojitých svátků přiznávají státním zaměstnancům jako volné dny 26. prosinec a pondělí velikonoční a svatodušní, aniž si státní zaměstnanci musili na tyto dny žádati o dovolenou.

Opavská okresní politická správa výměrem ze dne 24. září 1928, č. 3901/6 udělila paní Emilii Korseskové v Jakubčovicích u Oder v okrese opavském koncesi k provozování hostinské a výčepnické živnosti se sídlem v Jakubčovicích č. 23, ačkoliv obecní zastupitelstvo s hlediska místního úřadu podalo proti tomu odůvodněné námitky. Tyto námitky se opíraly o to, že v obci s 269 obyvateli úplně stačí dvě hostinské koncese, takže místní potřeba jest nejen dostatečně uhrazena, nýbrž dokonce silně překročena. Podle určeného klíče 500 obyvatel na jednu hostinskou koncesi vyplývá jasně a zřetelně nepoměr mezi počtem obyvatelstva počtem již udělených koncesí v  Jakubčovicích. Tím méně lze pochopiti postup opavského okresního úřadu, jenž proti výnosu ministerstva obchodu ze dne 19. února 1922, č. 5538/22, jenž se staví proti každému zapisování koncesí a jejich rozmnožování, a přes zrazování rozhodujících činitelů uděluje novou koncesi s poznámkou, že v tomto případě jde o zřízení hostince pro českou menšinu v Jakubčovicích, která dosud neměla vlastního hostince, ačkoliv se tato česká menšina při posledním soupisu lidu skládala jen ze 7 obyvatelů.

Zamítavý projev obecního zastupitelstva byl odůvodněn i tím, že místnost, ve které se živnost hostinská má provozovat, naprosto se k tomuto účelu nehodí a ostatně ještě dnes jest bytem rodiny Korseskovy. Obec se vyslovila proti tomu i ze zdravotních a dopravně policejních důvodů, poněvadž úřední dozor vyžadovaný podle §u 18 živnostenského řádu působí velké obtíže, ba jest nemožný.

Jinak jest z praxe dosti známo, že se v českých obcích mnohem větším německým menšinám často odpírá hostinská koncese z rozličných důvodů, což musí vzbuzovati dojem jednostranného postupu.

Podepsaní táží se tedy pana ministra obchodu:

Jste ochoten dáti tento případ vyšetřiti a zrušiti rozhodnutí opavské okresní politické správy, jímž se paní Korseskové v Jakubčovicích propůjčuje hostinská koncese, poněvadž jí v místě naprosto není zapotřebí?