Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

"Národní Listy" uveřejnily v těchto dnech zprávu, že okresní politický úřad potrestal německého hostinského v Šumperku 10 denním vězením, poněvadž opíraje se o rozhodnutí nejvyššího správního soudu, odstranil české nápisy, jak mu to kdysi uložil okresní politický úřad a nahradil je jednojazyčnými nápisy německými. Vedle toho bylo mu uloženo, aby české nápisy obnovil. Zemská politická správa zamítla odvolání podané proti tomuto potrestání, poněvadž rozhodnutí nejvyššího správního soudu platí pouze pro určitý případ a nelze ho tedy použíti k odůvodnění.

Tato věc vyžaduje pro svou důležitost, aby vláda k ní zaujala úplně jasné stanovisko. Ve všech kulturních státech jest zvykem, že rozhodnutí nejvyššího správního soudu jsou podkladem rozhodnutí úřadů a soudů nebo aspoň jsou směrnicí pro jejich nálezy a rozsudky. Jejich nalézací prakse platí obdobně pro všech věci analogického obsahu, čímž jest zaručeno jednotné nalézání právem a čelí se tak přetížení vyšších instancí opravným řízením.

Neboť jednou pro vždy musí býti zjištěno, zda Československá republika počítá se rovněž k západním kulturním státům, kde za všech okolností a pro každého právo zůstává právem, nebo zda se necítí vázána právními zvyky jiných kulturních států.

Proto se podepsaní táží pana ministra vnitra:

1. Zda rozsudky nejvyššího správního soudu, i když byly vyneseny jen pro zvláštní případ, platí také obdobně pro všech věci téhož druhu a zda je tedy musí nejrůznější státní úřady respektovati?

2. Dále, zda v tomto případě rozhodnutí nejvyššího správního soudu ze dne 16. března 1925 o jazykově-policejní úpravě hostinské a výčepní živnosti, podle něhož rozkaz vyvěsiti české nápisy na hostincích atd., byl prohlášen za nezákonitý, platí pro všechny hostince?

Dvacet dva členů městského zastupitelstva a finanční komise města Olomouce poslalo ministerstvu vnitra tuto žádost: Podepsaní členové měst. Zastupitelstva v Olomouci obrací se k ministerstvu vnitra, aby jako dohlédací úřad nad Spořitelnou hlavního města Olomouce zařídilo potřebné, aby revise Svazem spořitelen tyto dny v Olomouci prováděná vyjádřila se i o těchto okolnostech a revisi podrobila níže uvedené skutečnosti:

1. Jednací řád pro Spořitelnu města Olomouce platný byl schválen ministerstvem vnitra dne 19/IX. 1896 č. 35034.

Nový jednací řád ministerstvem vnitra posud schválen nebyl, avšak dle přípisu ředitelství spořitelny z 19/IX. 1928, založeného ve spisu městské rady olomoucké ve věci censorů městem volených, úřaduje se ve spořitelně podle nového posud neschváleného jednacího řádu již od 1. ledna 1928. Záležitost tato jest potud důležitá, že platný jednací řád z roku 1896 předepisuje v §u 17 výslovně, že Spořitelna může povoliti úvěr hypotekární jen na základě odhadu nemovitostí, provedeného soudně neb soudními znalci.

V neschváleném jednacím řádě toto ustanovení vypadlo a o postupu při ocenění mluví se tam v §u 64 až 67, při čemž se upozorňuje zejména na ustanovení, že polnosti jest oceniti nejvýše 100 násobkem katastrálního výnosu (v dalším jsou ještě srážky).

V každém případě lze zápůjčky poskytnouti jen v mezích sirotčí jistoty.

2. Revisoři by proto měli při zjišťování hospodaření ve Spořitelně města Olomouce zjistiti, zda také předpisů ad 1. uvedených bylo dbáno při poskytování zápůjček hypotekárních.

3. Revise nechť se vyjádří o tom, zda považuje za bezpečné pro Spořitelnu, aby oceňování nemovitostí se dělo v takových případech znalci, v seznamu soudních znalců nezapsanými (např. p. Chovanetzem, takto též členem ředitelství Spořitelny, dříve povoláním tesařského mistra), tedy osobami, jež při nejlepší vůli odborných znalostí k takovému posudku patrně míti nemohou a pod.

4. Revise nechť se vyjádří o tom, zda je účelno a obvyklo, aby půjčky do neobmezené výše povolovalo ředitelství Spořitelny samo. (Dle stanov Spořitelny z r. 1924 jest proti původnímu znění stanov určeno, že ředitelství jest schopno se usnášeti již v přítomnosti předsedy, dvou členů ředitelství a vedoucího úředníka.)

Tato neobyčejná kompetence ředitelství Spořitelny byla teprve před týdnem obmezena spořitelním výborem v tom směru, že nyní zápůjčky přesahující 1,000.000 Kč musí býti předloženy ke schválení spořitelnímu výboru. I tato hranice jest příliš vysoká.

5. Revise nechť věnuje pozornost hypotekárním zápůjčkám na statek bývalého barona p. Bauer-Chlumetzkého "Spálov" u Hranic per 1,500.000 Kč, pp. Manželům Kutzovým v Bílé Vodě, Slezsko, kde půjčeno asi před rokem 4,250,000 Kč a v tomto měsíci mělo se půjčiti dalších 1,500.000 Kč, což však spořitelní výbor pro odpor, který to vyvolalo, nepovolil. (Byly tu zachovány předpisy ad 1. až 3. uváděné?)

6. Revise nechť vyšetří co nejpodrobněji záležitost zápůjčky na velkostatek Zbořilům v Jablonici per 11,500.000 Kč. Zde poukazujeme na tyto okolnosti:

Zjištění osob, které tento odhad prováděly (pp. vrch. les. r. Lischka, úč. taj. okres. fin. řed. Svozil, ředitel Stejskal a vl. r. J. Žáček).

Jaký byl jejich odhad, na jakém podkladě byl jimi zastaven, které příručky měli odhadci a zejména také, zda vůbec měli možnost prohlédnouti hospodářské a obchodní knihy velkostatku v Jablonici, zda je zkoumali a kdo?

Zda se poukazuje na to, že vrch. l. r. Lischka se měl vyjádřiti, že ocenil velkostatek na cca 12,000.000 Kč a že půjčku nedoporučoval, že nemá k tomu velkou důvěru.

Poukazuje se, že inventuru na statku neprováděl úředník Spořitelny, ale že ji prováděl Filomen Dostál, zemřelý solicitátor advokátní kanceláře pp. Dra R. Fischera a Dra L. Nevěřila. Jest zjistiti, jaké vlastně funkce byla jmenovanému Dostálovi v této věci svěřena.

Jakým směrem nesla se působnost vlád. Komisaře p. vl. r. J. Žáčka, který v Jablonici byl a dle prohlášení v časopisu "Pozor" zde i odhad velkostatku prováděl.

Buď vzato v úvahu revisory, že Spořitelně byla známa kupní cena velkostatku v Jablonici, za kterou Zbořil kupoval, dále že bylo Spořitelně známo, že se jedná o velkostatek zabraný, a že ke každému odprodeji i jednotlivé parcely bude třeba po tuto dobu schválení Státního pozemkového úřadu, že za platných předpisů zákonných jest považovati soukromou parcelaci zabraného velkostatku za vyloučenou, že lesy lze káceti jen dle hospodářského plánu podle lesního zákona a že nejlepší les jest teprve asi 60 let starý les bukový.

Revisoři nechť se vyjádří o tom, zda za tohoto stavu věci bylo opatrné poskytnouti zápůjčku v takové výši v naději, že se dosáhne snad úplného propuštění ze záboru a povolení soukromé parcelace.

Revise nechť uváží, že na nemovitosti této vázla dávka z majetku, daně, a nezaplacené převodní poplatky ve výši cca 1,500.000 Kč.

Dle zpráv tisku ocenili k návrhu tchána Zbořilova, p. arch. Vejra, soudní znalci krátce na to tento velkostatek na 8,000.000 Kč.

Byla-li obecná hodnota 8,000.000 Kč, pak přídělová cena jest o 1/3 nižší. Cena přejímací pro Státní pozemkový úřad činí pak pouze 2/3 ceny přídělové. Při statku v záboru bylo tudíž lze důvodně očekávati, že při odevzdání zabraných komplexů bude Zbořilovi vyplacena jen poměrně nízká kupní cena, takže tím celková hodnota zajištění zápůjčky Spořitelny se zhorší, jak se také stalo potomním převzetím lesního revíru "Šraněk" státem.

Revise nechť zjistí, zda jest správné, že prý ze zápůjčky byly propláceni z největší části jen věřitelé hypotekární, a že zadrženo bylo Spořitelnou 2,000.000 Kč z důvodů, že Zbořil musí nejprve prokázati výmaz hypotekární pohledávky státu z dávky majetkové s přísl.

Jest přezkoumati konto jak celkové zápůjčky, tak i těchto 2,000.000 Kč, zda jaké změny vykazuje. Přezkoumání tohoto konta budiž provedeno i v tom směru, zda i jiným osobám než hypotekárním věřitelům byly poukazovány peníze a kterým, v jaké výši a z jakého titulu, zda výplaty děly se přímo, či nepřímo.

Jaký vliv na zprostředkování této zápůjčky měl pan Jos. Trachta, syn velkouzenáře v Praze, Bělského ul. č. 22.

Jaké byly podmínky zápůjčky, jaké zajištění jinaké, zda dbáno stanov a jednacího řádu - i kdyby byl býval správný odhad soukromých odhadců Spořitelny na 18,012.400 Kč (při posavadní praxi této Spořitelny na jiné nemovitosti).

Proč byl prováděn soupis mobilií, nebyl-li zástavou, neb zda mohl býti Zbořilem volně zcizen.

7. Zda přebytky Spořitelny byly ukládány na základě rozhodnutí spořitelního výboru dle stanov (v minulých létech) či bez něho; v kterých bankách a v jaké výši byly uloženy, zda banky poskytovaly Spořitelně za to nějaké zvláštní výhody a buďtež přezkoumána tato konta.

8. Revise nechť zjistí, zda Spořitelně nebyla předložena směnka nebo směnky gažistickou záložnou v Olomouci, jejímž ředitelem jest p. B. Krejčík, zda tato směnka nebo tyto směnky existují, z jakého důvodu byla vystavena (vystaveny), případně z jakého důvodu došlo k vyplacení směnečné valuty Spořitelnou.

9. Podepsaní poukazují na to, že městská finanční komise dne 10. I. 1929 zaslal na městskou radu přípis, na který posud odpovědi nedostala.

V přípise se žádá:

1. Jak jest povinna městská Spořitelna ukládati přijaté vklady se zřetelem na sirotčí jistotu těmto vkladům zaručenou?

2. Jaké jsou zásady městské Spořitelny při povolování půjček hypotekárních?

3. Zda bylo těchto zásad dbáno i v případě půjčky statkáře Zbořila a byly-li zde nějaké úchylky, proč se tak stalo?

4. Byla-li odhadní komise složena z příslušných odborníků, z koho se skládala a jak dlouho trvalo řízení?

5. Žádá se za předložení odhadního posudku a pozemkových archů.

6. zda měla odhadní komise při odhadu výtah z pozemkové knihy a bylo-li jí známo, že nemovitost jest v záboru dle zákona o pozemkové reformě?

7. jak jest půjčka cca 11,000.000 Kč olomoucké Spořitelny zaručena?

8. Za jakých podmínek dal Pozemkový úřad souhlas k zajištění této půjčky na zmíněný velkostatek, jsoucí v záboru?

9. Z jakých příčin bylo půjčeno v daném případě více, než kolik obnášela kupní cen a Zbořilem placená?

10. Kdo povoluje půjčky za olomouckou Spořitelnu?

Také na tento přípis městské finanční komise buďtež revisoři upozorněni.

11. Revisoři nechť se vyjádří, zda nenastal případ §u 19 stanov Spořitelny, v jaké rozsahu a směru (ručení).

Podepsaní se táží: Ví pan ministr o svrchu zmíněné žádosti?

Je pan ministr ochoten naříditi žádanou revisi a podati zprávu o jejím výsledku?

Začátkem t. r. byla v Dělnickém domě v Berehové veřejná schůze, na které referoval podepsaný poslanec dr. Gáti a jako zástupce vlády účastnil se policejní úředník Špeník.

Když řečník mluvil o národnostní otázce a zmínil se, že na Podkarpatsku bydlí z největší části Ukrajinci a Maďaři, zakročil Špeník a zakázal mu, aby jmenoval slovanský národ na Podkarpatsku Ukrajinci. Řečník nechtěl, aby schůze byla rozpuštěna, proto prohlásil, že bude místo jména národ ukrajinský, užívati názvu "národ elektrický"; to také učinil, až uražený Špeník schůzi rozpustil.

Jest neslýcháno, aby policejní úředník zakazoval lidem zvolenému poslanci užívati názvu "národ ukrajinský", ač i vědeckými akademiemi v Kyjevě a v Praze bylo uznáno, že slovanský národ v Podkarpatsku jest národem ukrajinským.

Má-li se za to, že takovými způsoby je možno odstraniti hluboké sympatie ukrajinského národa se svými bratry v Sovětské Ukrajině?

Ptáme se pana ministra vnitra:

1. Podle kterého zákona jest zakázáno, abychom slovanský národ na Podkarpatsku nazývali národem ukrajinským?

2. Dá-li pan ministr vnitra rozkaz policejním úřadům, aby nezasahovaly do národnostní otázky, které nerozumí a k čemu nemají nejmenší kompetence?

Ještě r. 1921 dělo se velkolepé pašování tabáku z Maďarska do ČSR. Střediskem tohoto pašování bylo okolí Vári blízko Berehova, jež se dělo za pomoci finanční stráže; proto chudé obyvatelstvo považovalo to za docela legální. Sklad přepašovaného tabáku byl v hostinci občana Lefkoviče, kde finanční stráž převzala tabák, vyplatili pašovatelům smluvený peníz, za bílého dne odvezli tabák pod dozorem stráže bezpečnosti a dopravili jej přes Berehovo, Mukačevo a Volovce do Polska. Tuto skutkovou okolnost dosvědčí celé obyvatelstvo, zejména obecní zastupitelstvo.

Sborový soud v Berehově odsoudil nemajetné proletáře k ohromným pokutám peněžitým a při nedobytnosti k vězení. Tak kupř. byl odsouzen Pavel Ola k pokutě 30.527 Kč, Jan Jozan k 12.400 Kč, Zikmund Bako k 7.200 Kč, Jan Biro k 351 Kč, Štěpán Biro k 14.000 Kč atd., dohromady asi 40 lidí k pokutám celkem 600.000 Kč nebo při nedobytnosti k trestu vězení 50 let.

Letos začaly výkonné orgány vymáhati uložené pokuty exekučně, ale poněvadž pachatelé jsou úplně nemajetní, vyhrožovali jim, že v krátké době bude každý z nich nucen odpykati si trest vězení.

Mezi odsouzenými byl Andrej Bari, který se od výkonného orgánu dozvěděl, že bude nucen odpykati vězení v trvání 3 a půl roku. Proto spáchal 28. ledna t. r. ze zoufalství sebevraždu, tím, že si nejdříve přeřízl krk a když se tento pokus nepodařil, se oběsil.

Zoufalství mezi obyvatelstvem obce Vári je takové, že tyto případy budou se opakovati.

Ptáme se vlády:

1. je-li ochotna vyšetřiti, že státní orgány pašovaly spolu s obyvatelstvem tabák, takže toto jednalo v úplném přesvědčení o přípustnosti svého postupu;

2. je-li ochotna zrušiti exekuce proti odsouzeným a učiniti všechny vhodné kroky, aby odsouzení proletáři trest vězení odpykati nemusili?

Česká sbor zemské rady živnostenské a zemský úřad pro zvelebování živností v Brně obrátil se na ministerstvo národní obrany se zvláštním pamětním spisem, v němž dožaduje se ochrany a zvláštních podmínek pro vojenské dodávky obuvi. Odvolávajíce se na tento spis a zvláště na tísnivé poměry v živnosti obuvnické domníváme se, že je nutno věnovati pozornost a vycházeti vstříc požadavkům této živnosti, jedná-li se o částečnou pomoc a ochranu.

Jmenované korporace svolaly do Brna dne 7. ledna t. r. schůzi zástupců obuvnických družstev a organisací. Porada tato zabývala se výnosem MNO ze dne 30. listopadu 1928 čj. 46930/V-3 a majíc snahu vyhověti potřebám vojenské správy, odstraniti dosavadní závady, zabezpečiti živnosti obuvnické vojenské dodávky, usnesla se navrhnouti způsoby, jak by těmto snahám mohlo býti vyhověno.

K podpoře těchto snah podepsaní se táží:

Je pan ministr Národní Obrany ochoten vyhověti žádosti obuvnických družstev a organisací, uvedené v podání českého odboru zemské rady živnostenské a zemského úřadu pro zvelebování živností v Brně?

Státní účetní uzávěrka za rok 1927 vykazuje na nedoplatcích daňových obrovskou číslici 5.827 mil. Kč. Nedoplatky tyto zahrnují téměř všechny daně, převážnou většinou však daně přímé. Je z toho patrno, že depurační akce, která do konce roku 1927, dle slibu dřívějšího pana ministra financí Dr. Engliše, měla vyříditi všechny spory a rekursy daňové, tak neučinila. A dle toho také nová daňová reforma nebyla zaváděna, když berní správy, zemská finanční ředitelství a ministerstvo financí mělo v daňových otázkách "stál čistý", ale naopak mnoho nevyřízených "restů", a tedy byly zahrnuty starými akty. Tak ovšem neměly berní správy dostatek času, aby věnovati se mohly novým předpisů zákona o daňové reformě, ale i poplatníci neměli vyřízeny vleklé, často finančně je ohrožující spory.

Finanční správa neučinila proto vše, aby nový zákon zaváděn byl v nové, přijatelnější atmosféře. Obrovská výše nedoplatků hrozí stále. V zájmu obou činitelů - poplatníků i finanční správy - by bylo, aby tento neblahý stav zmizel. Odpovědnou musíme činiti finanční správu státu a žádati, aby se postarala o nápravu. Vykazují se obrovské nedoplatky, ale není známo, pokud jsou likvidní a kolik dubios musí být odepsáno. Daňové nedoplatky vykazují se všechny i ty, kde se ví o neschopnosti platiti, nebo ony, jichž vymáhání nejen ohrozilo, ale přímo i zničilo by existenci dlužníků. V těchto případech s důrazem dožadujeme se náležitého ohledu a odůvodněného odpisu.

Podepsaní se proto táží:

1. Je pan ministr financí ochoten s urychlením tuto záležitost ukončiti a jak?

2. je ochoten bráti zřetel na rodinné a hospodářské poměry dlužníků, aby nebyli ohrožováni a ničeni?

Na Podkarpatské Rusi již loni vyvolalo veliké rozhořčení, že Schönbornův stek (cca 200.000 kat. j.) byl odprodán se souhlasem Pozemkového úřadu cizím kapitalistům, což znamená, že v dnešním kapitalistickém řádu společenském bezzemci, drobní zemědělci a rolníci nemají pražádné naděje, že z 200.000 kat. jiter půdy bude jim něco přiděleno.

Letos kolují zprávy, že také ohromný lesní statek bývalého hraběte Telekyho u Dolhy, cca 40.000 kat. jiter je se souhlasem Pozemkového úřadu odprodán cizím kapitalistům za Kč 29,000.000, t. j. že jedno kat. jitro stojí 700 Kč. Kupující stranou prý jest maltézský rytířský řád.

Zcizování zabavených pozemků na Podkarpatsku je už systémem Pozemkového úřadu za pomoci strany agrární. Tento systém znamená, že na místě starého, feudálního panstva přijde nová šlechta kapitalistické a náboženské společnosti, která vyrabuje a vyplundruje lesy, zavede racionalisaci, zhorší pracovní poměry, sníží zemědělské mzdy a oloupí národy Zakarpatska o právo na půdu.

Smlouvy, jež se podpisují v Pozemkovém úřadě jsou tajné, neuveřejňují se a lid se vždy tak dostane k hotovým faktům, ba ani zákonodárný sbor nemá zprávy o takovýchto manipulacích.

Žádáme proto, aby:

1. smlouva, uzavřená se společností "Latorica" byla sněmovně předložena;

2. žádáme, aby ministerstvo podalo vysvětlení k jakému účelu byl Schönbornův statek odprodán Bognonovu koncernu (Latorica), jaké jsou podmínky smlouvy a jaká je kupní cena? Dále jaké závazky má "Latorica", jakým způsobem má hospodařit s ornou půdou, jak v lesích, co musí investovati, atd.

Ptáme se, je-li pravda, že lesní statek bývalého hraběte Telekyho u Dolhy byl odprodán Maltézskému, rytířskému řádu? Žádáme, aby všechny podmínky a body smlouvy byly nám předloženy a vysvětleny.

Místo Malá Morávka souvisí s Dolní Moravicí a Karlovem a tvoří jednotné hospodářské území s 1967 obyvateli. Toto území jest výletní místo a jest cílem tisíců turistů v každém ročním období, takže ceny většiny potravin jsou tam vyšší než v okresním městě. Vedle toho ještě 3/4 hodiny vzdálené lázeňské místo Karlova Studánka nabízí za máslo, mléko, zeleninu a maso každou cenu. Ovoce, zelenina luštěniny se tam nedaří pro vysokou horskou polohu (650 m) a musí býti dováženy z Opavy a Olomouce. Tyto důležité potraviny zdraží se tím o 100% až 200%. Nájemné rozvojem průmyslu dostoupilo tam netušené výše. V nesmírně drsném bruntálském okrese musí se topiti téměř 9 měsíců v roce a cena kamenného uhlí jest o 30% vyšší než v jiných krajinách pro přílišnou vzdálenost od naleziště.

Nynější drahotou octli se úředníci a učitelé ve velmi těžké hospodářské tísni, takže jest naléhavě třeba, aby svrchu uvedená místa byla přeřazena.

Podepsaní se tedy táží pana ministra:

Jest ochoten, uváživ svrchu uvedené důvody, přeřaditi Malou Morávku a Karlov do skupiny C podle §u 12, odst. 7 platového zákona?

Profesoři, výpomocní a vedlejší učitelé na středních školách dostávali po několik let za správu sbírek (odstupňované podle jejich velikosti), za práce jako třídní, za hodiny přes čas a za nepovinné předměty mimořádnou remuneraci za větší činnost. Také za školní rok 1927/1928 byla slíbena takováto remunerace. pokládalo se za samozřejmé, že zásady pro tyto mimořádné remunerace za rok 1927/1928 nebudou-li příznivější, nebudou aspoň horší než dosavadní. Za školní rok 1927/1928 byly vyplaceny k vánocům 1928, a to podle výnosu ministerstva školství ze dne 22. listopadu 1928, číslo 147.666, jímž bylo nařízeno, že pro výpočet remunerací za školní rok 1927/1928 má se použíti zásad, které mají platiti podle vládního nařízení číslo 131 Sb. z. a n. od 1. září 1928. Ustanovení tohoto vládního nařízení jsou proti dosavadním podstatně nepříznivější. Ustanovují značně vyšší učebnou povinnost než jaká byla na počátku školního roku 1928/1929, takže za mnoho hodin přes čas, po které bylo v roce 1927/1928 vyučováno, se již mimořádná remunerace neplatila. Vládní nařízení číslo 131/1928 Sb. z. a n. započítává práce třídních a správu rozsáhlých sbírek pouze do učebné povinnosti, kdežto až dosud za práce třídních a správu sbírek byly vypláceny remunerace podle jejich velikosti nezávisle na ostatní učebné povinnosti. Vedle toho ještě podle vládního nařízení čís. 131/1928 učitelům povinných řečí sice započítáno bylo opravování písemných prací do učebné povinnosti, nikoliv však matematikům, rovněž ani v nejmenším nebylo přihlíženo k mimořádné době pro přípravu pokusné části vyučování učitelů chemie, přírodopisu a fysiky. Následek toho všeho byl, že - vyjma učitele nepovinných předmětů - velká část učitelů středních škol a mezi nimi zvláště zástupci reálných odborných skupin nedostali buď vůbec žádnou mimořádnou remuneraci nebo o sta korun méně než by byli dostali podle dřívějších ustanovení. Kdežto jiní státní zaměstnanci a mnoho soukromých úředníků dostalo zvláštní vánoční remunerace, dožilo se středoškolské učitelstvo trpké zkušenosti, že práce, které konalo ve školním roce 1927/1928 byly mu zaplaceny za podstatně nepříznivějších ustanovení, která ještě k tomu platí teprve od 1. září 1928 a tak ztrácejí peníze za hodiny přes čas, za správu sbírek a za řízení tříd, na něž měli aspoň morální právo, poněvadž jde o práce, které byly již dávno vykonány.

Podepsaní nemohou se domnívati, že příslušní ministři mohou souhlasiti s ustanoveními, jimiž jsou učitelé připraveni o řádně zaslouženou mzdu. Žádají tedy pana ministra školství a národní osvěty a pana ministra financí o sdělení,

1. vědí-li, že vládní nařízení čís. 131/1928 Sb. z. a n., které platí od 1. září 1928, bylo použito se zpětnou platností také na uplynulý školní rok 1927/1928,

2. vědí-li o tom, pokládají-li za správné, že tím učitelé středních škol byli hmotně poškozeni,

3. jsou-li ochotni zrušiti použití vládního nařízení číslo 131/1928 Sb. z. a n., na školní rok 1927/1928 a učitelům poškozeným výnosem ministerstva školství ze dne 22. listopadu 1928, čís. 147.666 vyplatiti mimořádné remunerace za jejich větší práci ve školním roce 1927/1928 podle dosud platných ustanovení pro tyto mimořádné remunerace?

Poslední dobou stále se opakuje, že osoby kupující losy uzavírajíce smlouvy o prodeji losů na splátky bývají neobyčejně těžce poškozovány. Losy se jim prodávají nejen za cenu více než dvakráte vyšší kursovní hodnoty, nýbrž započítává se jim ještě množství poplatků úschovných, kontrolních a kolkových, jakož i úroků atd., což losy ještě o značný peníz zdražuje.

V poslední době dověděl jsem se o několika případech, týkajících se tak zvané "Losové ústředny", společnosti pro prodej losů s r. o. v Brně, Veselá 4/II. Tyto konkrétní případy staly se v Ústí nad Labem:

Ústecký živnostník H. G. měl 15 pětinek státních stavebních losů. Zástupce Losové ústředny, společnosti pro prodej losů s r. o. v Brně, přemluvil ho, aby s ním uzavřel tento obchod: On prodává živnostníku H. G. 20 pětinek státních stavebních losů úhrnem za 4.200 Kč, na závdavek 1.800 Kč a další měsíční splátky po 300 Kč. Zmíněný živnostník podepsal kupní list v důvěře v nabubřelé znění firmy "Losová ústředna, společnost pro prodej losů s r. o. " a bohužel nevěnoval dostatečné pozornosti prodejním podmínkám. Neuvěřitelným při tomto obchodu jest nejen přespříliš vysoká prodejní cena losů, nýbrž, že zástupce zmíněné "Losové ústředny" smluvil, že kupující H. G. zaplatí závdavek 1.800 Kč tak, že za tuto částku musí ihned odevzdati zástupci "Losové ústředny" 15 pětinek státních stavebních losů, které měl ve svém držení a které již před nějakým časem získal a mimo to musil hotově zaplatiti ještě 160 Kč. 15 kusů dílčích losů bylo tedy započteno na 1.640 Kč. Pan H. G. koupil tedy 20 pětinek státních stavebních losů za cenu 4.200 Kč. Podle toho cena jednoho z těchto dílčích losů činí 210 Kč, jako závdavek odevzdal 15 pětinek státních stavebních losů v ceně 1.640 Kč, takže mu tedy firma platí za jeden los jen asi 110 Kč. Z toho tedy vyplývá, že firma již při zúčtování dílčích losů shrábla zisk 100 Kč za los, úhrnem 1.500 Kč.

Brzy po uzavření smlouvy byla kupujícímu zaslána prodejní listina, ze které vysvítala, že zaplatiti ještě 90 Kč kolkovného, 10 Kč na daních a 50 Kč útrat. Za několik dní poté dostal nový dopis, jímž byl vyzván, aby zaplatil 200 Kč úschovného.

V prodejním listě bylo skutečně uvedeno, že tyto poplatky a výdaje dlužno platiti zvlášť. Prodejní podmínky obsahují mnoho nejtvrdších ustanovení. Tak se praví n. př.: "Kdyby smluvené splátky bez našeho dovolení nebyly dodrženy, ztrácí kupující výherní právo na zmíněné losy." Nebo jiné ustanovení: "Kdyby dvě po sobě následující splátky nebyly úplně nebo částečně včas zaplaceny, stává se splatnou ještě nevyrovnaná částka s "vedlejšími poplatky" a kupec tím ztrácí všeliké právo na prodané losy." A dále: "Kdyby naše pohledávka nebyla úplně zaplacena ve stanovených lhůtách, jsme oprávněni bez předchozího oznámení nebo upomínky zrušiti tuto kupní smlouvu a uvedené cenné papíry, které dlužno považovati za zástavu pro naši pohledávku - bez soudního řízení za tržní cenu prodati nebo sami převzíti. Kdyby zisk takto dosažený nestačil k úhradě škod, které nám byly způsobeny, máme právo veškeré své ztráty uplatniti soudní cestou." A dále: "Kdyby měsíční splátky nebyly pravidelně placeny, počítáme za nezaplacené a již splatné splátky nejméně 9 1/2% úroků z prodlení."

V zájmu prodeje losů na splátky a vážnosti finanční správy táži se tímto pana ministra:

1. Jest pan ministr ochoten podrobiti podrobnému vyšetření praktiky Losové ústředny, společnosti pro prodej losů s r. o. v Brně, Veselá 4/II.?

2. Jest ochoten trvati na tom, aby se obchody prodávající losy na splátky jako každý jiný obchodník spokojily se zisky, které by nebyly, jako v tomto případě, zisky přímo lichvářskými?

3. Jest pan ministr financí ochoten, osoby v dobré víře kupující státní losy chrániti před vykořisťováním a škodami tím, že vydá obchodům prodávajícím losy na splátky přísné pokyny a že podobné praktiky, jaké si osvojila společnost pro prodej losů s r. o. v Brně, budou rozhodně trestány odnětím povolení prodávati losy na splátky?

Na stavbu nádražní budovy v Rokycanech oferovalo podle ofertního řízení 9 firem stavitelských v tomto pořadí:

V ternu nejlevnějších byli tedy: Ing. Domanský, jako nejlacinější oferent na místě prvém, Fína František na místě druhém a konečně ing. Jenč, Hladeček a Kroft na místě třetím.

Očekávalo se, že stavba nádražní budovy v Rokycanech zadána bude některé ze tří uvedených firem z tohoto terna.

Podle zprávy rokycanského časopisu "Žďár" ze dne 23. února 1929 byla však stavba zadána mistru zednickému Štěpánu Volfovi a arch. dru Pštrosovi, kteří jsou až na místě sedmém, a firmy z ternu byly přehlédnuty.

Rozhodnutí ministerstva železnic vzbuzuje tím větší podiv, že firma, které stavba byla zadána, jest o Kč 204.415.16 dražší oproti firmě nejlacinější a o Kč 118.730.88 dražší než-li oferent jsoucí na místě třetím, tedy v prvém případě více jak o 20% a v druhém případě okrouhle o 12% dražší.

Ministerstvo železnic nemělo příčin k takovému rozhodnutí, protože dva z oferentů z onoho terna, arch. Fína a ing. Jenč, Hladeček a Kroft, již několik prací pro ministerstvo železnic prováděli a nebylo na nich nalezeno závad, ale nejen tito, nýbrž i oferenti na místě 4. a 5. také pro ministerstvo železnic již se zdarem pracovali.

Dlužno ještě uvésti, že druhý oferent arch. a stavitel Fína již sedmkrát byl v termu při ofertním řízení pro ministerstvo železnic a práce mu nebyla zadána, patrně jen proto, že jest členem Československé strany národně-socialistické.

K jaké škodě materielní, nemluvě o škodě morální, přicházejí oferující firmy, vidno z toho, že sedm ofert podaných arch. a stavitelem Fínou, vyžádalo si na kolkovném a pracích nákladu Kč 21.000.--.

Podepsaní jsou toho názoru, že tímto způsobem se zadávací řád obcházeti nesmí, neboť kdyby se tak dělo, bylo by ofertní řízení absurdností a morálka vyvrácena z kořenů.

Proto se podepsaní táží p. ministra železnic:

Znáte, pane ministře, shora uvedené okolnosti při zadání stavby nádražní budovy v Rokycanech? Hodláte, pane ministře, tuto křivdu, spáchanou na uvedených oferentech, napraviti?