Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Interpelace podle svého obsahu týká se bytové péče o státní zaměstnance, která hlavně přísluší do oboru působnosti ministerstva veřejných prací, které sledovalo vždy s plnou pozorností neutěšené bytové poměry státních zaměstnanců na Podkarpatské Rusi.

Pro Podkarpatskou Rus byl povolen zvláštní úvěr 10.3 mil. Kč, aby bytové tísni státních zaměstnanců bylo odpomoženo. Novostavby obytných domů byly provedeny nejen v hlavních střediscích úřadů, ale i v menších místech, kde se toho jevila nejnaléhavější potřeba.

Při volbě místa byl vzat za základ program dodaný civilní správou Podkarpatské Rusi jako nejsměrodatnějším činitelem, jemuž jsou místní poměry známy.

Jestliže nebyly v Jasině obytné domy postaveny, lze to vysvětliti tím, že byla na Podkarpatské Rusi místa ještě potřebnější, kde okamžitá výpomoc byla nutná.

Pokud se týče resortu ministerstva železnic dlužno podotknouti, že na Podkarpatské Rusi státní správa železniční se všemožně snaží, aby nejpotřebnějším místům v mezích svých finančních prostředků pomohla a postavila již na Podkarpatské Rusi ze svých investičních prostředků v Užhorodě 3 domy, v Čopu 1 dům, v Mukačevě a v Rahově 1 dům.

V Jasině pak obývá více než ³/₄ ženatých železničních zaměstnanců buď byty naturální, nebo domky vlastní a pouze méně než ¹/₄ bydlí v podnájmu. Byty železničních zaměstnanců v Jasině nejsou pak nikterak od služebního místa vzdáleny. V tom směru údaje interpelace nejsou tedy zcela přesné. Mimo to jsou železničním zaměstnancům poskytovány k bytovým a stavebním účelům zápůjčky ze "Zahradníkova fondu", které pro žadatele z Podkarpatské Rusi dosáhly částky 214.000 Kč.

S hlediska ministerstva pošt a telegrafů dlužno uvésti, že ministerstvu tomu jsou známy obtíže spojené s ubytováním poštovních zaměstnanců na Podkarpatské Rusi. Ministerstvu pošt a telegrafů jest však také známo, že příčinou těchto potíží není ani tak nedostatek bytů vůbec, jako spíše nedostatek vhodných a zdravých bytů, na Podkarpatské Rusi zjev to všeobecný, který jest důsledkem odlišných poměrů stavebních, vyplývajících z poměrně nízké životní a sociální úrovně, jejíž zvýšení bude vyžadovati dlouholeté a široce plánovitě založené pomoci státní.

Pokud ministerstvo pošt a telegrafů mělo vůbec možnost v losové akci státní uplatniti zájmy poštovních zaměstnanců zvláště, pamatovalo i na Podkarpatskou Rus a dalo vystaviti obytný dům pro poštovní zaměstnance v Užhorodě. Nemajíc jiných prostředků k tomuto účelu, nemůže ministerstvo pošt a telegrafů dalších staveb podnikati, ježto prostředky z akce losové jsou již vyčerpány.

V Jasině jest celkem 5 poštovních zaměstnanců, kteří všichni bydlí buď v místě nebo v blízkém okolí.

Bytovou situaci zaměstnanců finanční správy v Jasině nelze považovati za neuspokojivou, což lze souditi z toho, že hlavní finanční ředitelství v Užhorodě na vyzvání ministerstva financí, aby sdělilo obce, v nichž bytové poměry jsou nejsvízelnější, Jasinu ve zprávě z počátku tohoto roku vůbec neuvedlo.

Všechny úpisy zaměstnanců finanční správy na Podkarpatské Rusi na státní stavební půjčku losovou učiněné v době, kdy výtěžek těchto úpisů mohl býti věnován výhradně pro stavbu domů pro státní zaměstnance, byly věnovány na stavbu státních obyt. domů pro státní zaměstnance na Podkarpatské Rusi.

Ministerstvo financí jest i nadále ochotno v případě, že z dosud neupotřebeného zbytku výtěžku losové půjčky stavební bude mu část přikázána, věnovati určitý peníz ku zmírnění bytové nouze zaměstnanců finanční správy na Podkarpatské Rusi.

V Praze dne 10. února 1929.

Vláda velmi bedlivě sleduje životní poměry v cizině a koná již delší dobu potřebná šetření, nezbytná k tomu, aby zahraniční přídavky státních zaměstnanců čsl. zastupitelských úřadů v cizině mohly býti upraveny. Opatřování příslušných podkladů pro tuto úpravu setkává se s velkými obtížemi, poněvadž jde o šetření, jež nutno konati vesměs v cizině.

V Praze dne 10. února 1929.

Zákonné předpisy stanoví jako podmínku přiznání drahotních přídavků, o něž v interpelaci jde, československé státní občanství.

Státní správa železniční vzala již ohled na okolnosti, které ztížily na Těšínsku rozhodování o otázce státního občanství, jak se na ně v interpelaci poukazuje, a vyplácela v takových případech drahotní požitky zálohou až do 30. června 1925. V této své blahovůli arciť vzhledem k zmíněným již předpisům zákonným dále pokračovati nemohla. Přes to však zásadně neodmítá posuzovati příznivě i takové případy, při nichž prejudicielní otázka státního občanství třeba dodatečně bude vyřízena tak, aby státní správa železniční pro obor své působností mohla pokládati zákonnou podmínku státního občanství za splněnou.

V Praze dne 10. února 1929.

Podle svého obsahu obrací se interpelace:

1) proti tomu, že důstojníci proviantnictva hospodářské služby, oděvnictva a účetní kontroly při převodu do nových platů podle zákona čís. 103/1926 Sb. z. a n. (plat. zákona) obdrželi služební plat podle III. služební třídy a nikoli podle II. služební třídy,

2) proti tomu, že služební kategorie důstojníků výkonné hospodářské a účetní služby zřízená vládním nařízením č. 104/1927 Sb z. a n. byla zařazena do III. a nikoli do II. služební třídy.

Vláda řešíc obě uvedené otázky postupovala přesně podle ustanovení platového zákona a v jeho duchu, jak z níže uvedeného vysvítá.

Platový zákon v § 97 odst. (1) roztřídil služební místa důstojnická ve 3 služební třídy. Podle tohoto ustanovení náleží do služební třídy II. místa služebních kategorií, ve kterých jest pro ustanovení předepsáno úplné středoškolské vzdělání a kratší než čtyrleté, avšak aspoň dvouleté ucelené vysokoškolské vzdělání, ukončené úspěšným výkonem státní, případně přísné zkoušky na vysoké škole neb alespoň dvouleté vzdělání na vojenských odborných učilištích pro výchovu důstojníků z povolání.

Interpelace vychází patrně z názoru, že důstojníci v ní uvedení byli v době vydání platového zákona příslušníky služebních kategorií, v nichž bylo pro ustanovení předepsáno dvouleté vzdělání na vojenském odborném učilišti pro výchovu důstojníků z povolání (škole pro důstojníky správní služby z povolání) a dedukuje z toho, že důstojníci ti měli býti převedeni do platů podle II. služební třídy.

Především sluší zdůrazniti, že v době vydání platového zákona neexistovaly žádné služební kategorie ve smyslu § 97 plat. zákona. Neexistovala služební kategorie důstojníků výkonné hospodářské a účetní služby, o níž mluví interpelace ve svém nadpise a neexistovaly služební kategorie důstojníků proviantní, hospodářské, oděvní a účetní služby, o nichž mluví se v textu interpelace. Existovaly toliko stavovské skupiny důstojníků proviantnictva, hospodářské služby, oděvnictva a účetní kontroly.

Služební kategorie ve smyslu § 97 plat. zákona mělo podle odstavce (2) tohoto § zříditi a do služebních tříd zařaditi vládní nařízení. To stalo se teprve vládním nařízením č. 104/1927 Sb. z a n.

I kdyby však shora uvedené stavovské skupiny důstojnické bylo lze pokládati za služební kategorie ve smyslu platového zákona, nevznikl ještě z toho pro příslušníky jejich právní nárok na zařadění do určité služební třídy, resp. na služební plat podle určité služební třídy, v daném případě na plat podle II. služební třídy, neboť:

a) Pro ustanovení v uvedených stavovských skupinách nebylo předepsáno vzdělání platovým zákonem pro II. služební třídu požadované. Stavovské skupiny ty doplňovaly se normálně důstojníky, kteří byli tělesně méně způsobilí, a rotmistry kteří po dvanáctileté službě vykonali zvláštní zkoušku nebo po šestileté službě absolvovali důstojnickou školu. Jen částečně byly doplňovány absolventy školy pro výchovu důstojníků hospodářské správní služby z povolání zřízené v r. 1923, avšak již v roce 1926 opět zrušené.

Nebylo tedy pro ustanovení v těchto stavovských skupinách předepsáno dvouleté vzdělání na vojenských odborných učilištích pro výchovu důstojníků z povolání, ba nebylo ani předepsáno středoškolské vzdělání. Jen via facti dostalo se části (nepatrné) důstojníků těch obojího tohoto vzdělání.

b) Pro určení příslušnosti důstojníků v den účinnosti zákona již ustanovených k jednotlivým služebním třídám není směrodatným ustanovení § 97 nýbrž ustanovení § 199 odst. (1) platového zákona, které interpelace sice též cituje, avšak důsledků z toho plynoucích se již nedotýká.

Podle tohoto posléz citovaného ustanovení obdrží zaměstnanec při převodu do nových platů služební plat podle té služební třídy, která odpovídá skupině časového postupu (postupové skupině), k níž zaměstnanec v den účinnosti platového zákona přináleží.

Všichni příslušníci uvedených čtyř stavovských skupin zařadění byli podle předpisů platných před platovým zákonem (čl. I. zák. č. 152/1923 Sb. z. a n. a § 21 vlád. nařízení č. 10/1924 Sb. z. a n.) do postupové skupiny V. a VI. podle toho, měli-li úplné vzdělání středoškolské (nebo vojenské, jemu na roveň postavené) či nikoli. Z toho je zřejmo, že svým vzděláním odpovídají obě tyto postupové skupiny služební třídě III. I podle důvodové zprávy k vládnímu návrhu platového zákona (tisk posl. sněm. č. 100/1926, str. 139) zahrnuje služební třída III. důstojníky zařaděné dosud do V a VI. skupiny časového postupu.

Jak již shora bylo řečeno, ponechal plat. zákon (§ 97 odst. 2) určení služebních kategorií vládnímu nařízení. Pro obory služby, obstarávané příslušníky stavovských skupin proviantnictva, hospodářské služby, oděvnictva a účetní kontroly zřídilo vládní nařízení č. 104/1927 Sb. z. a n. služební kategorii důstojníků výkonné hospodářské a účetní služby. Poněvadž totéž vládní nařízení předepsalo ve smyslu § 99 odst. (1) a § 101 odst. (1) plat zákona pro ustanovení na služební místo v této služební kategorii nejvýše středoškolské vzdělání, nemohlo tuto služební kategorii zařaditi do II. služební třídy, nýbrž jen do III. služební třídy.

Duchu platového zákona odpovídá, aby pro ustanovení v té neb oné služební kategorii nebylo předepisováno předběžné vzdělání vyšší než jakého skutečně je zapotřebí (srov. též důvodovou zprávu k vládnímu návrhu zákona platového tisk posl. sněmovny č. 100/1926 str. 115.).

Vzdělání předepsané vládním nařízením pro uvedenou služební kategorii je dostačující. Škola pro výchovu důstojníků správní služby, která se neosvědčila byla již počínajíc školním rokem 1926/1927 zrušena. Avšak důstojníci absolventi této školy, kteří měli též úplné středoškolské vzdělání a byli - v očekávání, že bude zřízena zvláštní služební kategorie hospodářsko-správní služby s předepsaným úplným středoškolským a dalším dvouletým odborným vzděláním - převedeni do platů podle II. služební třídy nebyli vládním nařízením č. 104/1927 Sb. z. a n. - jak interpelace se domnívá - zařazeni do III. služební třídy, nýbrž jsou podle § 6 vl. nařízení vedeni ve zvláštním osobním stavu a podrželi dosavadní služební plat s nárokem na jeho další zvýšení v rámci příslušné platové stupnice.

V Praze, dne 7 února 1929.

Prvé propočtení celkové služební doby vojenských gážistů (důstojníků i rotmistrů) normováno bylo zákonem č. 195/1920 Sb. z. a n. o úpravě služebních požitků československého vojska. Právní nárok na propočtení podle tohoto zákona měli však jen oni vojenští gážisté, kteří jako takoví byli v den účinnosti zákona, t. j. v den 1. ledna 1920, v činné službě.

Novelou k tomuto zákonu (zák. č. 152/1923 Sb. z. a n.) zmocněna byla vláda, aby v mezích zákona ze dne 9. dubna 1920 č 222 Sb. z. a n. o propočítání služební doby státních zaměstnanců a prováděcích předpisů k němu vydaných (vl. nařízení č. 666/1920 Sb. z. a n. a vl. nař. č. 165/1922 Sb. z. a n.) provedla nové propočítání služební doby vojenských gážistů (čl. XI. cit. zákona).

K provedení tohoto ustanovení zákona vydáno bylo vládní nařízení ze dne 20. prosince 1923 č. 10/1924 Sb. z. a n. - V duchu zákona a z důvodů parity mezi voj. gážisty a občanskými státními zaměstnanci činilo cit. vl. nařízen rozdíl mezi voj. gážisty ustanovenými do 8. června 1922, kdy nabylo účinnosti vl. nařízení č. 165/1922 Sb. z. a n. a těmi, kteří byli ustanoveni po tomto dni.

Ustanovení § 37 vl. nař. č 10/1924 Sb. z. a n. je ve shodě se zákonem, jak rozhodl též nejvyšší správní soud (nálezy ze dne 21. března 1927 č 5850/27, ze dne 27. června 1927 č. 23004/26).

Skutečnost, že důstojník jmenovaný z rotmistra po 8. červnu 1922 a přeřaděný do téhož služného, které měl jako rotmistr, dosáhl snad vyššího služného později, než by ho byl dosáhl jako rotmistr, je vyvážena jinými platovými výhodami v poměru důstojnickém nehledě k tomu, že ona zdánlivá újma vyskytla se jen v případech výjimečných a na dobu přechodnou a za platnosti nynějšího platového zákona se nevyskytuje.

Požadavku, aby postiženým důstojníkům dostalo se náhrady prominutím nebo zkrácením čekatelské doby v rámci § 99 plat. zákona, nelze vyhověti, neboť toto opatření je možné jen u čekatelů, kteří mají býti ustanoveni důstojníky, nikoli však u těch, kteří již v den účinnosti zákona důstojníky byli a kteří do nových platů převáděni byli podle části sedmé plat. zákona. V těchto případech nepřipouští zákon promíjeného zkracování čekatelské doby (§ 186).

V Praze dne 7. února 1929.

Dům ve Štěpánské ulici č. p 644 zakoupila svého času česká chmelařská a vývozní společnost s r. o. v Praze a dala jej na podzim r. 1922 pro své kancelářské účely úplně přestavěti a opatřila jej nástavbou s dvěmi patry (třetím a čtvrtým), nákladným osobním výtahem upravila dále fasádu, zřídila 4 nové sklepy pod dvorem a ve dvoře vystavěla dvě nové garáže pro osobní auta. Veškeré tyto adaptace provedla zmíněná společnost svým nákladem. Nebyla tedy nástavba dvou pater povolena ministerstvem financí a náklad na ni nehradila státní správa.

Dům byl zakoupen státem teprve po provedení shora uvedených adaptací a to za cenu 3,000.000 Kč, k níž přistoupily jedině poplatky spojené s vyhotovením a vtělením trhové smlouvy a poplatky převodní. Prodávající nesl ze svého dávku z přírůstku hodnoty.

Pokud jde o konkrétní dotazy interpelace budiž uvedeno toto:

ad 1.) Dům čp 644 v Praze ve Štěpánské ulici koupilo ministerstvo veřejných prací v dohodě s ministerstvem financí a N. Ú. K. Ú. na podkladě schválení ministerské rady.

ad 2.) Státní správa měla možnost zvěděti, zač Česká chmelařská společnost původně dvoupatrový dům koupila. Tato okolnost však neměla pro státní správu důležitost, ježto státní správa kupovala dům již nastavený, 4 patrový a přiměřenost kupní ceny zjistila sama odhadem provedeným státním technikem.

ad 3.) Stáří domu bylo státní správě známo a bylo k němu přihlíženo při odhadu kupní ceny. Ježto nástavba byla skutečně již před koupí provedena, odpadla nutnost zkoumati zdali nástavba byla technicky nemožna.

ad 4.) Nástavbu 3. a 4. patra zadal firmě Ing. Bečka dřívější vlastník budovy.

ad 5.) Kolik stála nástavba dvou pater ministerstvu veřejných prací známo není, neboť státní správa koupila dům již nastavený, za celkovou ujednanou cenu 3,000.000 Kč, k níž přistoupily pouze ještě poplatky spojené s vyhotovením a vtělením smlouvy trhové a poplatky převodní.

ad 6.) Uzavření koupě stalo se v dohodě s N. Ú. K. Ú. Cena 3 mil. Kč přemrštěna nebyla a zkoumati případně technicky závadnou nástavbu, i kdyby to bylo za vylíčených okolností ještě možné, nebylo věcí N. Ú. K. Ú. Při odhadu a prohlídce budovy státním technikem nebyla zjištěna žádná zřejmá známka, nasvědčující závadnost provedené nástavby.

ad 7.) Realita má v dnešní době značně větší cenu, než za ni byla zaplacena. Ježto N. Ú. K. Ú. místnosti ihned potřeboval a nájmem v tehdejší době nemohly býti získány za přijatelných podmínek, nebylo lze čekati až by o nutné místnosti bylo postaráno novostavbou.

V Praze dne 10. února 1929.

Vláda republiky čsl. usnesla se dne 17. července 1928 jednak o tom, že se pro službu u podniku "Státní báňské a hutnické závody" mimo ústředí zavádí podle § 1 odst. 2. vládního nařízení č. 103/1927 Sb. z. a n. o úřednických kategoriích a služebních titulech

a jednak o tom, že se pro zmíněnou službu systemisují služební místa a to:

v kategorii zřízenců pro služby odborné 582 služebních míst.

Po provedení této systemisace byla současně stanovena pravidla, podle kterých mezi jinými sluší též postupovati co do vázanosti systemisovaných služebních míst zaměstnanci smluvními.

Takto byla rozřešena v souhlasu s platovým zákonem nejen úprava poměrů zaměstnanců pragmatikálních, nýbrž dány i podklady pro úpravu poměrů zaměstnanců smluvních včetně kancelářských směnařů a výpomocných dozorců na denní plat.

V Praze dne 3. února 1929.

Dům ve.Štěpánské ulicí č. p. 644 zakoupila svého času česká chmelařská a vývozní společnost s r. o. v Praze a dala jej na podzim r. 1922 pro své kancelářské účely úplně přestavěti a opatřila jej nástavbou s dvěmi patry (třetím a čtvrtým), nákladným osobním výtahem; upravila dále fasádu, zřídila 4 nové sklepy pod dvorem a ve dvoře vystavěla dvě nové garáže pro osobní auta. Veškeré tyto adaptace provedla zmíněná společnost svým nákladem. Nebyla tedy nástavba dvou pater povolena ministerstvem financí a náklad na ni nehradila státní správa.

Dům byl zakoupen státem teprve po provedení shora uvedených adaptací a to za cenu 3,000.000 Kč, k níž přistoupily jedině poplatky spojené s vyhotovením a vtělením trhové smlouvy a poplatky převodní. Prodávající nesl ze svého dávku z přírůstku hodnoty.

Pokud jde o konkrétní dotazy interpelace budiž uvedeno toto:

Státní správa dala odhadnouti dům č. p. 644 v Praze-II. nabízený jí ke koupi bývalým vlastníkem svým státním technikem a ježto na něm nebylo shledáno žádných závad a státní správa místnosti pro umístění nejvyššího účetního kontrolního úřadu naléhavě potřebovala, byl tento dům se souhlasem ministerstva financí a nejvyššího účetního kontrolního úřadu po schválení příslušného návrhu ministerskou radou zakoupen v r. 1923.

Nezakoupil tudíž tento dům "ministr financí" a nezanedbal nejvyšší účetní kontrolní úřad povinností, jež mu dle zákona příslušejí. Závady ukázaly se teprve po době 5ti let a lze spatřiti hlavní příčinu v tom, že budova těžkými vozidly, jež právě v poslední době Štěpánskou ulicí ve velkém množství projížděly, byla značně otřásána.

Státní správa neutrpěla tím, že bylo nařízeno dům sbourati, žádné materielní škody, ježto prodejní cena nemovitosti dosáhne nejméně kupní ceny, podle dosud učiněných nabídek na koupi se strany soukromých zájemníků ji však patrně značně převýší.

V Praze dne 8. února 1929.