Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

I. posl. dra Schollicha a druhů min. spravedlnosti o zabavení časopisu "Deutsche Volkswacht" v Liberci,

II. posl. dra Schollicha a druhů min. spravedlnosti o zabavení časopisu "Brünner Montagsblatt",

III. posl. inž. Junga a druhů min. financí o přeložení archivu katastrálních map z Opavy do Brna,

IV. posl. Knejzlíka a druhů min. vnitra o odškodňování pasekářů za škody způsobené zvěří na velkostatku Seilerna,

V. posl. Schäfera, Kirpalové a soudr. min. soc. péče, jak se nakládá s válečnými poškozenci v cizině,

VI. posl. Pohla, Grünznera a soudr. vládě o zhroucení železniční dopravy,

VII. posl. Knejzlíka a druhů min. spravedlnosti o nepřístojném jednání ředitele vězníce krajského soudu v Olomouci p. Františka Dýmy,

VIII. posl. Svobody a soudr. min. spravedlnosti o konfiskaci časopisu "Mladý Socialista".

IX. posl. inž. Junga a druhů min. spravedlnosti o zabavení článku v periodickém tiskopisu "Deutsche Post" v Opavě a "Der Tag" v Ústí n. L.,

X. posl. Knejzlíka, Mikuláše a druhů min. financí o pronásledování poplatníka Antonína Hýbla v Jedlí u Šilperka finančními úřady,

XI. posl. Stivína, Tomáška a soudr. min. veřejných prací a min. školství a nár. osvěty o zabezpečení uměleckých děl, o stavbě státní galerie a vydání zákona o státní galerii.

Číslo 45 časopisu "Die deutsche Volkswacht" v Liberci ze dne 3. listopadu bylo zabaveno pro tato místa:

Z článku "Národní právo sudetských Němců a 28. říjen" tato místa:

"Ideální naděje, že budoucnost přinese také německému národu v Evropě úplné a neomezené právo sebeurčení, žije nezničitelně v našich srdcích..."

"... Dnes, dne 28. října, uplatňujeme před celým světem znovu a slavnostně nárok na své právo sebeurčení, kterého se musíme dožadovati pro náš národ na základě jeho dějin, kultury a hospodářské výkonnosti, na základě přirozené vůle k životu a na základě jeho vnitřního přesvědčení.

Řečník vzpomněl poté sudetsko-německých krvavých obětí ze 4. března 1919, mučedníků a hospodářských obětí, a skončil své vývody slavnostním slibem; obětavě bojovati jako věrní synové národa, aby náš národ se uplatnil na rodné půdě a dobil vítězství v boji za svou svobodu."

Ze článku: "O moc a násilí se opírá stavba světa" toto místo:

"Všechny "osvobozené" národy směly se samosprávně zaříditi podle své vůle, zříditi samostatné státy a počítati s blahovůlí svých osvoboditelů. Jen jeden národ měl býti uvržen v klatbu a měl býti smrtelně zasažen - "národ barbarů", národ německý! Zda tedy nebylo spravedlivé, dáti Francii s Alsasko-Lotrinskem také maličkost 1¹/₂ milionů Němců, Rumunsku 2 miliony, Polákům téměř 3, Československu 3 milionů a Italii a Jugoslavii darovati jako levné zboží po 200.000 Němců?"

Ze článku: "Srocení pro německý prapor" toto místo:

"Tak to jde v Československu - - -"

Z rubriky: "Z města a venkova" článek:

"Liberec (Český shon.) - - -"

"Trutnov. (Vždy na to mysliti.) Již tři neděle konají se v Trutnově české slavnosti a průvody. Radost nad dlouhým trváním republiky a dobitím německých Čech byly podnětem k pamětním a vítězným slavnostem. - - -"

Těmito místy bylo prý pobuřováno proti státu a jeho vzniku a proti ústavní jednotě a hrubým a urážlivým způsobem republika tak hanobena, že to může snížiti důstojnost republiky.

K tomuto názoru může asi dojíti jen zvlášť úzkostlivá česká povaha. Ona místa neobsahují zajisté nic, co by se příčilo zákonu a co přímo a čestně vysloveno, bylo by proti důstojnosti republiky.

Podepsaní táží se proto pana ministra spravedlnosti, není-li ochoten vydati censurním úřadům jiné pokyny, které by nahradily dnešní směšnou a středověkou censurní praksi moderním prováděním censury v duchu demokratických pojmů nové doby?

V Praze dne 12. prosince 1928.

Časopis "Brünner Montagsblatt", vlastně jeho hlavičkový list "Südmährerblatt" byl zabaven pro toto místo z mé řeči, pronesené v poslanecké sněmovně dne 7. listopadu 1928:

- - -

- - -

Nelze tedy pochopiti, jak se smí brněnské státní zastupitelství odvážiti přes imunisaci zabavovati místa z řečí zástupců lidu pronesených ve sněmovně. Tento postup dokazuje jasně a zřetelně, jaké smělosti dosáhla již troufalost českých šovinistických úředníků.

Podepsaní táží se tedy pana ministra spravedlnosti, je-li ochoten udělat zde pořádek a pokud jde o censurování řečí zástupců lidu ve sněmovně, dáti censurním úřadům přísný pokyn a každého úředníka, jednajícího proti tomu, pohnati k odpovědnosti.

V Praze dne 12. prosince 1928.

Vládním nařízením ze dne 28. prosince 1928, č. 205, jímž se provádí katastrální zákon ze dne 16. prosince 1927, č. 177 Sb. z. a n., bylo pověřeno správou pozemkového katastru pro Moravu a Slezsko brněnské zemské finanční ředitelství, zároveň pak zrušen archiv katastrálních map v Opavě a sloučen s archivem map katastrálních v Brně, který je nyní příslušný také pro Slezsko.

Tato opatření vzbudila živé pobouření hospodářských vrstev, jimi hlavně postižených, zvláště když takovýchto opatření nebylo možno vůbec očekávati, poněvadž § 1 katastrálního zákona pověřil správou pozemkového katastru finanční úřady druhé stolice (tedy také opavské finanční ředitelství) bez jakékoliv výhrady, že jeho místní nebo věcný obor působnosti bude dodatečně podrobněji upraven. Odpor proti této změně příslušnosti jest tím mocnější, poněvadž lze v ní jistě také spatřovati úmysl, i když ne najednou, přece jen ponenáhlu rušiti slezské finanční ředitelství, jehož obor působnosti se omezuje. Ale právě pro tuto prejudiciální stránku tohoto nařízení musí se všechny hospodářské vrstvy Slezska proti tomu co nejrozhodněji ohraditi.

Neméně rozhodný význam přísluší však také zrušení archivu katastrálních map a jeho přeložení do Brna, poněvadž tím nesčetné množství stran, slezské úvěrní ústavy, ale i samosprávné svazky a pod., musejí, chtějí-li nahlédnouti do archivu. katastrálních map, buď osobně jeti do Brna nebo si tam k tomu účelu ustanoviti zástupce. Není zajisté třeba zvláštního dovozování, že se tím slezskému obyvatelstvu, jehož styk se zemskými úřady byl beztoho správní reformou podstatně stížen, znovu ukládají břemena, která musí vzbuditi novou nevoli.

Proto podle § 5 (přechodná ustanovení) prováděcího nařízení ze dne 28. prosince 1928, č. 205 Sb. z. a n., měl býti opavský archiv katastrálních map ponechán v Opavě i na dále alespoň jako expositura brněnského úřadu.

V této souvislostí dlužno poukázati na opětovná prohlášení a sliby jak vlády, tak také osmičlenného výboru vládních stran, že správní reforma se projeví pouze v oboru politické a školní správy a že za zrušené opavské zemské úřady dostane se Opavě náhrady.

Dovolávajíce se těchto prohlášení a slibů, táží se podepsaní pana ministra:

Jest ochoten ponechati opavský archiv katastrálních map i na dále v Opavě jako exposituru brněnského úřadu?

V Praze dne 25. února 1929.

Strašlivý život prožívají kopaničáři na Valašsku, kde v blízkosti pánských lesů vysoká zvěř a zajíci sežírají jim skrovnou úrodu jejich kamenitých políček, aniž se mohou dovolati sebemenší náhrady škody.

Nejkřiklavější poměry panují v Drštkově, kde neomezeným vládcem nad kopaničáři je revírník Boh. Starý, který určuje a přiděluje náhradu škody dle své libovůle. Náhrada škody přiděluje se v naturaliích - ve dřevě.

Běda tomu; kdo upadne v jeho nemilost. Tomu přidělí náhradu škody ve dřevě nejhorší jakosti a v revíru tak nepřístupném a vzdáleném, že odvoz dřeva je nemožný a náhrada škody stává se ilusorní.

V Drštkově takováto náhrada škody byla přidělena kopaničářům:

Aloisu Macíkovi, legionáři, Marii Malinové, Fr. Hanulíkoví a Fr. Opršálovi. Těmto kopaničářům z Drštkově byla úmyslně přidělena náhrada za škodu zvěří způsobenou v lese tak zv. v Tisovém, odkudž ani za den neodvezli by přidělené množství dřeva pro nedostupnost této části lesa.

Poškození, jimž by se nevyplatilo ani přidělené dřevo nejhorší jakosti odvézti z lesa, marně stěžovali si u majitele honitby a na okresní správě politické v Holešově na šikanování se strany revírníka, avšak bez příznivého výsledku. Za to, že si na příděl dřeva stěžovali, dal jim revírník krátkou lhůtu k odvezení dřeva a po jejím vypršení náhrada škody propadla ve prospěch majitele honitby.

Takovýchto šikan používá revírník oproti nepohodlným, bezbranným kopaničářům, věda, že přidělené dřevo jako náhradu škody nebudou moci ze vzdáleného a nepřístupného místa odvézti a tak se jim vlastně nedostane odškodnění za škody způsobené zvěří, která v pohraničí lesů spase chudou polní úrodu.

Okresní správě politické v Holešově stížnosti poškozených podaly o tomto šikanování nepohodlných kopaničářů dostatečné sdělení, leč tato nedopomohla stěžovatelům ku právu.

Táži se proto pana ministra vnitra, hodlá-li tvrzení mé interpelace dáti vyšetřiti a vzíti úmyslně poškozované kopaničáře v ochranu po případě nařízením, aby velkostatek Seilernův ohradil les a tak uchránil beztak ubohé kopaničáře nenahraditelných škod na úrodě zvěří.

I když nakládání s válečnými poškozenci u nás doma a způsob, jak se vyřizují jejich žádosti, není nejlepší; váleční poškozenci žijící v cizině trpí dvakrát a třikrát tolik byrokratickým formalismem. Jak zemským úřadům, tak také konsulárním úřadům nedostává se častokráte pochopení pro situaci válečných obětí, jejichž sociální nouze vyžaduje podpory a ochoty.

Váleční poškozenci potřebují mnoho osobních dokladů. Ať jde o dosažení a vyplácení důchodů nebo pro pouhý pobyt v cizině nebo z jiných důvodů, především ovšem potřebují průkazu o své státní příslušnosti. Jaké kousky při těchto příležitostech provádí úřední šiml, o tom svědčí toto poučení mnichovského konsulátu jasněji než všechny výklady:

1. Krátká žádost; v níž dlužno udati:

a) jméno a příjmení,

b) povolání (přesně),

c) datum narození - místo a okres,

d) domovskou obec a okres,

e) přesnou adresu, ulici, číslo domu, poštu, okres.

2. Svobodní připojí k této žádosti:

a) domovský list,

b) rodný list.

3. Ženatí nebo ovdovělí nebo soudně rozloučení musí připojiti k této žádosti:

a) domovský list,

b) rodný list svůj,

c) oddací list svůj,

d) všechny rodné listy manželských a nezletilých dětí,

e) úmrtní list manželky,

f) soudní rozsudek o rozluce.

4. Ovdovělé nebo soudně rozloučené ženy připojí k žádosti:

a) domovský list,

b) rodný list svůj,

c) oddací list svůj,

d) rodný list manželův,

e) úmrtní list manželův,

f) všechny rodné listy nezletilých a manželských dětí,

g) soudní rozsudek o rozluce.

5. Na úhradu kolkovného a poštovného budiž zároveň zasláno témuž okresnímu politickému úřadu 30 Kč mezinárodní poštovní poukázkou a dlužno dbáti toho, aby na rubu poštovní poukázky (na odstřižku) bylo uvedeno, k jakému účelu a kdo příslušnou částku zasílá.

Poznámka: Ti; kdo uvedenou částku pro prokazatelnou nouzi nemohou zaslati celou, nebo mohou zaslati jen část nebo vůbec nic, musí k žádosti, připojiti vysvědčení nemajetnosti vydané nynější obcí pobytu a žádati, aby jim potvrzení bylo vydáno a zasláno zdarma."

Poněvadž váleční poškozenci žijící v cizině musejí si všechny tyto listiny opatřovati u příslušných úřadů doma, domnívají se interpelanti, že by bylo daleko jednodušší, aby ona data, pokud je to možno, byla vyšetřena z úřední povinnosti, čímž by se válečným poškozencům nejen ušetřil čas a námaha, nýbrž také především úplně zbytečné náklady.

Prostě neuvěřitelné jest, jaké poplatky se vybírají při takovýchto příležitostech od válečných poškozenců. Tak bylo interpelantům oznámeno, že norimberský konsulát žádal od dělnické dívky za vysvědčení o způsobilosti k manželství 320 Kč, vedle toho zaplatila ještě výdaje za domovský a křestní list, za vysvědčení svobodného stavu a za potřebnou legalisaci, což pohltilo dalších asi 100.- Kč.

Neméně tísnivě zatěžuje válečné poškozence, že v cizině musejí míti pas neustále platný. Ačkoliv konsulární úředníci znají válečné poškozence, kteří dostávají důchod, jako státní příslušníky, musejí k vydání pasu připojiti vždy rodný a domovský list a potvrzení o státní příslušnosti. K tomu si musejí opatřiti tři pasové podobenky. Jen za vydání pasového formuláře žádá úřad 16 až 20 Kč a za vydání pasu samého 60 Kč, takže náklady na pas přijdou celkem na 200 Kč a více.

Interpelantům bylo také oznámeno, že se zemské úřady dotazují válečných poškozenců, zda žádali v Německu o přijetí za občana. Pokládáme tento postup za neodůvodněný, poněvadž důchod lze ztratiti teprve tehdy, je-li občanské právo nabyto, ale to neznamená teprve po propuštění ze státního svazku, nikoliv však již pouhou žádostí o přijetí za občana.

Ještě horší jest, že zemské úřady hrozíce zastavením důchodu žádají; aby jim byla do konce března zaslána mzdová potvrzení. Právě ve velkých podnicích provádějí se v prvých měsících roku inventurní a bilanční práce a váleční poškozenci, v nich zaměstnaní, nemohou prostě ve stanovené lhůtě dosíci výpisu o mzdě. Hospodářsky samostatně činní mohou však potřebná potvrzení dostati od příslušných finančních úřadů nejdříve koncem června. Toho však zemské úřady nedbají.

Váleční poškozenci trpí však také tím, že jejich podání a žádosti nejsou buď vůbec vyřizovány nebo tak zdlouhavě, že jest tím existence válečných poškozenců svrchovaně ohrožena. Organisace válečných poškozenců zpravidla na své stížnosti odpověď vůbec nedostane. Ale také podání v konkrétních případech jsou vyřizována téměř vždy teprve po několika měsících. K ilustraci uvádíme pouze tyto dva případy:

Bratří Pavel a Rudolf Král z Altenburgu zažádali prostřednictvím norimberského konsulátu o domovský list a za rok jej ještě nedostali. Nemohou si tedy opatřiti ani pas, nedostanou práci a hrozí jim, že budou vykázáni. Podobně je tomu s válečnými poškozenci bratry Kolary v Geře. Také oni, ačkoliv o to usilují již několik měsíců, nemohou dosíci domovského listu.

Těchto příkladů dalo by se ovšem uvésti ještě více.

Tážeme se tedy pana ministra:

1. Jaké poplatky se vyžadují od československých státních občanů, žijících v cizině, za opatření osobních dokladů a jest ministerstvo ochotno osvoboditi válečné poškozence od poplatků nebo jim poskytnouti slevu?

2. Jest pan ministr ochoten učiniti čeho třeba, aby počet osobních dokladů, které váleční poškozenci musejí připojovati, byl pokud možno snížen a řízení k jejich nabytí urychleno?

3. Jest ochoten naříditi podřízeným úřadům, aby podání válečných poškozenců v cizině vyřizovaly s největším urychlením a s největší ochotou; přihlížejíce ke zvláštní sociální nouzi válečných poškozenců, a jest ochoten dohodnouti se s panem ministrem věcí zahraničních, aby také československé zastupitelské úřady takto postupovaly?

4. Jest ochoten stížnosti v interpelaci uvedené vyšetřiti, podati zprávu o výsledku šetření a postarati se o nápravu?

V Praze dne 26. února 1929.

Pan ministr železnic ve svém výkladu o dopravních nesnázích, nastalých neočekávané krutými a dlouho trvajícími mrazy prohlásil, že železniční správa postavena byla před živelní pohromu, které zabrániti nemohla žádná lidská péče. Úplně oceňujíce ohromné nesnáze, které skutečně vznikly povětrnostními poměry, musíme přece zjistiti, že jedině tím nelze si naprosto dostatečně vysvětliti dopravní pohromu, která nastala, nýbrž že to také zavinily nedostatky a chyby systému. To vyplývá již z toho, že naše železniční doprava ještě než nastaly mrazy, trpěla těžkými nedostatky, jak zřetelně dokazují neobyčejně četné železniční nehody a zpožďování vlaků, které se stalo skoro bezvýjimečným pravidlem: V době mrazů se ukázalo, že v žádném evropském státě nebyla železniční doprava ták těžce postižena jako v Československu. Německé dráhy přes svou neobyčejně hustou železniční síť mohly udržeti normální dopravu. Polsko, ačkoliv tam mrazy byly ještě krutější než u nás, mohlo dovézti své vlaky s uhlím až na československé hranice a teprve u nás nastalo osudné váznutí. I rakouské dráhy, nehledě ke zvláštním nesnázím na horských tratích mohly lépe udržeti dopravu než československé. Tyto skutečnosti neodvratně dokazují, že poukaz na přírodní síly může naší železniční správu zbaviti odpovědnosti jen částečně.

Hlavní příčinou, že naše železnice selhaly, jest jejich chybná personální politika, především překotná restrikce personálu, která naprosto nebyla provedena podle věcných ohledů: Podle státního rozpočtu pro rok 1929 jest stav personálu určen na 143.015 zaměstnanců, to znamená proti r. 1928 o 9.333 zaměstnanců méně a proti r. 1927 o 17.153 zaměstnanců méně. Železniční správa je tedy ještě daleko přes restrikční zákon a samozřejmým důsledkem této krátkozraké politiky jest, že schází rozhodně nutná osobní záloha pro onemocnění a dovolené. Kdysi pro špatné počasí neobyčejně vzrůstal počet nemocných chřipkou, musil se ovšem mimořádně pociťovati nedostatek zálohy.

Mimo to jest personál rozhořčen a demoralisován soustavou politické protekce v osobní politice, nespravedlivou a škodlivou systemisací, nespravedlivým rozdělováním remunerací a konečně i tím, že jest nedostatečně opatřen ochrannými prostředky proti zimě a teplými pokrmy obsahujícími tuk.

Ale i jiná omeškání dlužno konstatovati. Poukazujeme jen na to, že účinkům sněhových závějí bylo by bývalo lze většinou předejíti, kdyby se byly včas, jak se to vždy stalo ve starém Rakousku, zřídily ochranné ploty a plaňky. Poukazujeme dále na to, že po delší dobu, než se projevilo zhroucení dopravy, byly vlaky normálně zatěžovány bez zřetele na nečas, čehož nutným následkem bylo poškození četných strojů.

Pokud jde dále o to, že vázne zásobování uhlím, dlužno uvésti, že po mnoho let nebyly ústavy a podniky odbírající uhlí, zásobovány uhlím v dobách slabé konjunktury, to jest již v létě. I to jest nedbalost státní správy, aspoň pokud jde o veřejné ústavy a podniky. Při rozumném hospodaření se zásobami byla by se uhelná krise projevila nepochybně mnohem slaběji.

Následky všech těchto omeškání a nedostatků jsou mimořádně závažné. Sám pan ministr železnic konstatoval ve své řeči, že železnice ztrácejí na příjmech 9 milionů korun denně a musíme se tedy obávati, že železniční provoz nejen že neposkytne rozpočteného přebytku, nýbrž že skončí nikoliv nepatrným schodkem. Ale i pouhé účinky katastrofy na státní finance sahají ještě dále. Většina branné moci státu musila býti povolána, aby železniční dopravu zachránila před úplným zhroucením. Kolik to stálo, nebylo dosud parlamentu oznámeno, ale jest jisto, že část těchto útrat, použitá včas byla by většinou zabránila pohromě.

Ke škodám na státních financích druží se škody sociální a hospodářské. Že špatné zásobování uhlím musilo právě v nejkrutější zimě neblaze působiti na zdraví lidu, není zapotřebí blíže dovozovati. Neméně osudné byly následky pro dělnictvo. Naprosto nepostačující přistavování vozů, které kleslo až na 30% potřeby, donutilo horníky pracovati ve sníženém počtu směn a tím velice zhoršilo jejich sociální stav. Ale mimo to nedostatek uhlí způsobil, že provoz četných podniků musil býti zastaven, čímž byly krutě postiženy další vrstvy dělnictva.

Toto mezení výroby jest ovšem závažnou hospodářskou újmou. Vedle toho byl ještě poškozen náš vývoz uhlí. Poněvadž selhal dovoz československého uhlí, bylo město Vídeň nuceno zaopatřiti si uhlí z Poruří a hrozí nebezpečí, že tím trvale poklesne vývoz československého kamenného uhlí. Ještě hůře jest tomu s hnědým uhlím. Smluvní dodávky českého uhlí do Německa nemohly býti provedeny pro nedostatek vozů, zvláště když ministerstvo železnic, což naprosto nelze pochopiti, zamítlo nabídku sasské železniční správy, že mu poskytne vozy. Dlužno se obávat, že to těžce poškodí vývoz hnědého uhlí.

Skutečnosti zde uvedené mají daleko větší význam než jako pouhá otázka jediného správního oboru.

Tážeme se tedy vlády:

1. Jest ochotna předložiti sněmovně obšírnou a úplnou zprávu o celém rozsahu, v jakém byl podniky zastaveny a jak byla porušena doprava osobní a nákladní a podrobně oznámiti, jaké hmotné škody tím byly způsobeny železniční správě a státním financím vůbec?

2. Jest ochotna oznámiti sněmovně, jaká opatření učinila a ještě hodlá učiniti, aby překonala následky dopravní katastrofy?

3. Je-li ochotna vzdáti se úplně pochybné úsporné soustavy vůči zaměstnancům a napravit opět zvláště škody způsobené restrikčním zákonem?

4. Je-li ochotna ze železniční správy vyloučiti všechny politické a protekční vlivy?

5. Jakých opatření se chopila nebo se příště hodlá chopiti, aby zajistila vedení železniční dopravy s hlediska dopravních nutností a hospodárnosti?

6. Co hodlá zvláště učiniti, aby příště zabránila podobným dopravním pohromám?