Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

I. min. železnic na interp. posl. Kurťaka a druhů o propuštění nebo pensionování starých zřízenců Boržavské železnice na Podkarpatské Rusi (tisk 1688/III),

II. vlády na interp. posl. inž. Nečase, Koudelky, Johanise a soudr. o nemožné lichvě stavebními hmotami (tisk 1815/XI),

III. min. vnitra na interp. posl. Davida, dr. Patejdla, Vlčka a druhů, že se nezapočítávají legionářská léta do skutečné služby u četnictva (tisk 1836/VI),

IV. vlády na interp. posl. V. Beneše a soudr. o úpravě služebních poměrů státních zaměstnanců invalidů (tisk 1688/XIX),

V. min. vnitra na interp. posl. Bolena a soudr. o fašistických surovostech četníků Špály a Topiče z Týniště nad Orlicí (tisk 1863/XIX),

VI. ministra, pověřeného správou ministerstva financí na interp. posl. Můni a soudr. o nesprávném postupu finančních úřadů (tisk 1122/XI),

VII. vlády na interp. posl. Pika a soudr. o neúčasti zástupců vlády na jubilejních slavnostech v Rumburku a o jednání st. úřadů proti těmto slavnostem (tisk 1688/XVII),

VIII. vlády na interp. posl. Bergmanna, Tučného, Buřívala, Procházky a druhů o nesrovnalostech při započítání vojenské služby, vzniklých u státních zaměstnanců (tisk 1863/XIV),

IX. min. vnitra na interp. posl. Kurťaka a druhů o dražbě nemovitosti obce Kibralu (tisk 1569/II),

X. min. pověřeného správou ministerstva financí na interp. posl. inž. Junga a druhů o novelisování zákona ze dne 15. června 1927, č. 77 Sb. z. a n. o obecních financích (tisk 1623/IV),

XI. min. pověřeného správou ministerstva financí na interp. posl. dra Schollicha a druhů o postupu cvikovské berní správy (tisk 1713/VIII),

XII. min. vnitra na interp. posl. Matznera, Nitsche a druhů o překažené schůzi Sudetsko-německého venkovského svazu v Podbořanech (tisk 1847/XXV),

XIII. min. pošt a telegrafů na interp. posl. dra Schollicha a druhů o poměrech u poštovního úřadu v Potštátě (tisk 1890/XII),

XIV. min. pověřeného správou min. financí na interp. posl. dra Schollicha, Matznera a druhů o bezohledném postupu berní správy v Bruntále (tisk 1890/VIII),

XV. min. národní obrany na interp. posl. H. Simma a druhů, že se povolávají vojíni ke stavbám soukromých korporací (tisk 1890/XIX),

XVI. min. národní obrany na interp. posl. Simma a druhů o nuceném ubytování vojínů (tisk 1890/XIV),

XVII. vlády na interp. posl. dra Szüllö a druhů o tiskových produktech z Maďarska (tisk 1688/I),

XVIII. min. vnitra na interp. posl. dra Schollicha a druhů o událostech při slavnosti kulturního svazu v Hošťálkovicích dne 22. července 1928 (tisk 1788/I),

XIX. min. železnic na interp. posl. Sladkého, Buřívala, Procházky a druhů, proč železniční správa neuznává za pravoplatné maturitní vysvědčení středoškolských privatistů (tisk 1815/XII),

XX. ministra pověřeného správou ministerstva financí na interp. posl. Práška, Mikuláše a druhů o nemožném výnosu a praksi ministerstva financí, dle které jsou udělovány trafiky válečným poškozencům (tisk 1847/XIII),

XXI. vlády na interp. posl. Bergmanna, Špatného, Zeminové a druhů o neutěšených poměrech státních zaměstnanců v Hirschenstandu, okres Nejdek (tisk 1688/IX),

XXII. min. vnitra na interp. posl. Śliwky, Petera a soudr. o udělování státního občanství a příslušnosti do Československé republiky (tisk 1863/VII),

XXIII. min. spravedlnosti na interp. posl. Bergmanna, Zeminové, Špatného a druhů o zabavení románu "Huláni a kavalíři", vydaného spisovatelem Janem V. Rosůlkem v Pardubicích, nákladem a tiskem firmy Josef R. Vilímek v Praze (tisk 1964/IV),

XXIV. min. verejného zdravotníctva a telesnej výchovy na interp. posl. Buřívala, dr. Uhlíře a druhov o preložení lekárskeho obvodu do Bielej Třemošnej (tisk 1964/XIII),

XXV. vlády: na interp. posl. dr. Uhlíře, Buřívala a druhů o povýšení města Dvora Králové n. L. do skupiny míst B (tisk 1815/XXIII),

na interp. posl. Bergmanna, Langra, Knejzlíka, Riedla a druhů o přeřadění města Znojma do skupiny míst B činovného státních zaměstnanců (tisk 1815/XVIII),

na interp. posl. Bergmanna, Hrušovského a druhů o přeřazení Dolního Kubína do skupiny míst C činovného státních zaměstnanců (tisk 1815/XVI),

na interp. posl. Bergmanna, Špatného, dr. Klapky a druhů o přeřazení Chodova a Štěrbohol u Prahy do skupiny míst A činovného státních zaměstnanců (tisk 1815/XV),

na interp. posl. Bergmanna, dr. Franke, Netolického a druhů o přeřazení Lázní Bohdanče do skupiny míst B činovného státních zaměstnanců (tisk 1815/XIV),

na interp. posl. Bergmanna, Moudrého a druhů o zařadění obce Rossbachu do skupiny míst B činovného státních zaměstnanců (tisk 1847/XXVII),

na interp. posl. Chvojky, Pechmanové, Davida a druhů o přeřazení města Jičína do skupiny míst B činovného státních zaměstnanců (tisk 1847/XXII),

na interp. posl. Bergmanna, dr. Klapky, Špatného a druhů o přeřazení obce Sázava - Černé Budy do skupiny míst C činovného státních zaměstnanců (tisk 1847/XIX),

na interp. posl. Chvojky, Pechmanové, Davida a druhů o přeřazení obce Kartouzy - Valdice do skupiny B činovného státních zaměstnanců (tisk 1847/XVII),

na interp. posl. Knejzlíka, Langra, Riedla a druhů o přeřazení městečka Kvasic do skupiny míst C pro výměru činovného (tisk 1847/XII),

na interp. posl. Bergmanna, Knejzlíka, Langra, Riedla a druhů o zařazení města Břeclavi do skupiny B činovného státních zaměstnanců (tisk 1847/III),

na interp. posl. Bergmanna, Sladkého a druhů o zařazení městyse Michálkovic do skupiny míst B činovného státních zaměstnanců (tisk 1847/IV),

na interp. posl. Bergmanna, Knejzlíka, Langra, Riedla a druhů o přeřazení města Přerova na Moravě s okolními obcemi do skupiny míst B činovného státních zaměstnanců (tisk 1847/V),

na interp. posl. Bergmanna, Vlčka, Lance a druhů o přeřazení města Kralup n. Vlt. do skupiny míst B činovného státních zaměstnanců (tisk 1847/VII),

na interp. posl. Bergmanna, Vlčka, Lance a druhů o přeřazení města Žatce do skupiny míst B činovného státních zaměstnanců (tisk 1847/VIII),

na interp. posl. Bergmanna, Vlčka, Lance a druhů o přeřazení města Loun do skupiny míst B činovného státních zaměstnanců (tisk 1847/IX),

na interp. posl. Bergmanna, dr. Franke, Netolického a druhů o přeřazení Kyšperka do skupiny míst C činovného státních zaměstnanců (tisk 1815/XXIV),

na interp. posl. dr. Franke, Bergmanna, Netolického a druhů o přeřazení města Chrudimě do skupiny míst B činovného státních zaměstnanců (tisk 1815/XX),

na interp. posl. Bergmanna, Buřívala a druhů o přeřazení obce Meziříčí v Čechách do skupiny míst C činovného státních zaměstnanců (tisk 1815/XIX),

na interp. posl. Bergmanna, Tučného, Sladkého, Buřívala, Procházky a druhů o přeřazení města Fryštátu do vyšší skupiny činovného (tisk 1788/VI),

na interp. posl. Bergmanna, Tučného, Buřívala, Procházky a druhů o zařazení Starého Města n. Sněž. do vyšší skupiny míst činovného (tisk 1788/V).

Tvrzení interpelace v mnohém směru nejsou ve shodě se skutečností. Boržavská železnice nebyla v rukou soukromé společnosti do roku 1920, nýbrž byla zestátněna teprve 1. ledna 1923. Také finanční situace železnice nebyla nikterak příznivá, nýbrž v mnohém směru značně neutěšená. Výnosnost vykazující za rok 1920 a 1921 dividendu, tkvěla pouze v kursovních rozdílech měnových.

Rovněž není správným porovnávání racionelnosti provozu a stavu personálu a to jak co do jeho kvality, tak i co do jeho kvantity, před zestátněním a po zestátnění.

Vedlo by příliš daleko provésti rozbor skutečnému stavu odpovídající, ježto by v žádném směru nedopadl pro poměry před zestátněním příznivě. Všeobecně možno prohlásiti, že právě naléhavá nutnost odstraniti dřívější vady a zavésti racionalisaci železničního provozu, přiměla státní správu železniční k podstatným úpravám, které nezůstaly bez kýženého výsledku.

V době státního převzetí zaměstnávala železnice 240 stálých zaměstnanců, kdežto nyní je jich zaměstnáno na ní pouze 190; není tudíž správným tvrzení interpelace, že dnešní stav personálu převyšuje dřívější stav o 80%; toto tvrzení neobstojí ani tenkráte, vezme-li se v úvahu i počet dříve a dnes zaměstnaných zaměstnanců nestálých.

Dřívější zaměstnanci nebyli propouštěni bez příčiny, nýbrž, jak jsem měl již čest sděliti na interpelaci posl. dr. Korlátha a druhů (č. t. 575/VI), způsobem odpovídajícím platným předpisům zákonným i služebním. Rovněž nesměřuje železniční politika na Podkarpatské Rusi k tomu, aby byli ze služby odstraněni domácí úředníci a zaměstnanci, nýbrž béře se při přijímání zaměstnanců, a to podle výslovného příkazu ministerstva železnic, v prvé řadě zřetel na uchazeče domácí.

Také po stránce národnostní není stav v interpelaci uvedený zcela v souladu se skutečností, poněvadž zejména udávaný počet přednostenských míst obsazených Čechy, jest přehnaný. Podle personálního výkazu z poslední doby jest v celkovém počtu železničních zaměstnanců na Podkarpatské Rusi 169 zaměstnanců národnosti slovenské, 963 rusínské, 684 maďarské, 43 německé a pouze 416 národnosti české.

Státní správa železniční nehledí při svých opatřeních rázu personálního na politiku, jak se v interpelaci praví, nýbrž pouze na zájmy služební. Po pravdě pak dlužno přiznati, že mnozí z bývalých zaměstnanců v mnohém směru služebně buď vůbec nebo velmi málo vyhovovali.

Tvrzení interpelace o značném přebytku personálu železničního jest zejména v poslední době výtkou ojedinělou, stojící v naprostém rozporu s četněji přednášenými stesky, poukazujícími na nedostatek personálu, jakož i s vlastním požadavkem interpelace za opětné přijetí propuštěných zaměstnanců. Přes to však mohu konstatovati, že ani tato výtka není oprávněnou, poněvadž stav personálu odpovídá systemisaci, střízlivě a opatrně provedené a naléhavým potřebám služby.

Kontrolní cesty se konají právě z důvodů úspornosti jen v případech zcela nevyhnutelných a v nezbytném zájmu služby. Ze stejných důvodů podniká služební cesty i přednosta ředitelství státních drah.

Platné předpisy zákonné i služební mi brání vyhověti požadavku, aby bývalí zaměstnanci byli opětně přijati do služeb; úprava zaopatřovacích požitků provádí se pak ve smyslu platných předpisů zákonných. Nejnovější úprava podle zákona číslo 80/1928 Sb. z. a n. chystá se s největším urychlením a státní správa železniční povolila dokonce i určitou zálohu na tuto úpravu jako výpomoc.

Reorganisace osobního stavu Boržavské železnice v zájmu náležitého racionelního hospodaření, jakož i v zájmu státu byla, jak již bylo řečeno, provedena a k domácím příslušníkům přihlíží se při příjímání do služeb železničních v prvé řadě, takže neshledávám k nějakým novým zvláštním opatřením zatím žádného důvodu.

V Praze dne 10. února 1929.

Pokud se týče požadavku, aby byly obnoveny lichevní soudy, které byly zrušeny zákonem č. 80/24 Sb. z. a n., nemůže se vláda připojiti k mínění pp. interpelantů, že jejich obnovení je odůvodněno a že by přispělo k potlačení lichvy stavebními hmotami. Nehledíc k tomu, že počet případů lichvy v tomto oboru, jejichž soudní projednávání lze očekávati, nebude jistě takový, aby odůvodnil zřízení zvláštních soudů lichevních, nelze ani za to míti, že lichevní soudy s přibráním přísedících z lidu se tu osvědčí lépe než řádné soudy za přibrání znalců, neboť půjde zpravidla o obtížné přezkoumávání kalkulace velkých závodů. Je-li lichva stavebními hmotami ještě v souvislosti s mimořádnými poměry vyvolanými válkou, na příklad s bytovou nouzí, stíhá se podle zákona o stíhání válečné lichvy č. 568/19 Sb. z. a n., nebo podle § 4 cís. nař. č. 275/1914 ř. z. a bylo též úřadům pro potírání lichvy uloženo, aby všem lichevním deliktům se stavebními hmotami věnovaly zvýšenou pozornost a zjištěné přestupky resp. přečiny oznamovaly příslušným státním zastupitelstvím, příp. soudům.

K požadavku obnovení cenových soudů poukazuje vláda na zkušeností, jakých bylo nabyto s maximálními cenami stanovenými těmito soudy. Zkušenosti tyto dosvědčily, že nelze jednotně stanoviti ceny pro velký počet podniků, pracujících za nejrůznějších podmínek, a proto nebyla instituce cenových soudů pojata do zákona o podpoře stavebního ruchu ze dne 7. března 1924, č. 58 Sb. z. a n., neboť, jak praví důvodová zpráva k tomuto zákonu z 6. prosince 1923 (tisk 4351) se instituce cenových soudů vůbec nevžila.

Totéž platí o maximálních nebo směrných cenách, jichž stanovení jest možné dle §u 15. vládního nařízení z 3. září 1920, č. 516 Sb. z. a n. V místech, kde je zvláště veliká poptávka, stává se často, že podnikatel nabízí každou cenu - mnohdy i cenu vyšší než je požadavek prodávajícího - a to jen za tím účelem, aby si včas potřebný materiál zajistil. I když jsou takové zjevy ojedinělými, přece jsou s to způsobiti v dotyčném okruhu jistou desorientaci cenovou. Pro jednotlivé místní oblasti nebylo by lze stanoviti výjimečná opatření.

Proto nepokládá státní správa za účelné stanoviti nejvyšší nebo směrné ceny, snaží se však vyskytnuvší se neshody mezi producenty a konsumenty překlenouti dohodami, k nímž opětovně došlo. Jest přirozeno, že různé okolnosti musily během času působiti i na vývoj cen stavebních hmot, jako ku př. zvýšení cen uhlí a zvýšení mezd a tím se vysvětluje, že v některých druzích musilo dojíti také k částečnému zvýšení cen.

Pokud se nařízením č. 516/1920 (§ 4.) dává státní správě možnost požadovati předměty potřeby, nutno uvážiti, že k takovému opatření lze sáhnouti v případě nedostatku předmětů potřeby, jak tomu bylo v době poválečné. O nedostatku však nelze mluviti v nynější době, kdy všechny podniky vyrábějící stavební materiál jsou v plném provozu a nedostatek objevuje se sporadicky pouze v místech, kde je zvýšený stavební ruch.

Pokud se týče protikartelového zákona, učinilo ministerstvo pro zásobování lidu svého času ministerské radě návrh na legislativní úpravu otázky kartelové, načež ministerská rada uložila ministerstvu spravedlnosti vypracovati příslušnou osnovu. Přes všecky nikterak nepatrné obtíže zákonodárné úpravy kartelů a přes zkušenosti, jichž bylo v tomto směru v jiných státech nabyto a jež nejsou zvláště povzbuzující, vypracovalo ministerstvo spravedlností osnovu zákona o kartelech, při čemž mělo na zřeteli dřívější zákonodárné náměty této látky se týkající. Osnova, aniž přezírá určité positivní výhody kartelů, jež tu jsou, poskytuje státní správě možnost dozoru a dalekosáhlého přímého i nepřímého zasáhnutí v případě, že by obchodní podmínky, cenová opatření nebo vůbec činnost kartelů byla s to, aby ohrozila veřejné hospodářství neb veřejné blaho; jest vybavena též sankcemi trestními. Osnova byla po předchozích meziministerských poradách znovu zredigována a zaslána ministerstvům k opětnému vyjádření.

Státní správa snaží se též usilovně čeliti všem potížím způsobovaným při železniční přepravě hlavně mimořádnými přílivy zátěže, jakož i některými technickými a místními nedostatky, zejména na pražských nádražích. Toto úsilí má zdárný průběh, jak vysvítá mimo jiné i z toho, že od 26. října 1928 nebylo již přikročeno v Praze k zastavení přepravy, které i jinak bylo vždy pouze přechodné a omezeno na nejkratší dobu nevyhnutelně nutnou. I zkrácení nakládacích a vykládacích lhůt bylo pro pražská nádraží již zrušeno.

Nejužívanější stavební hmoty, totiž písek, kámen a cihly, jsou přepravovány za nejnižší pravidelné třídy místního nákladního tarifu. Přes to státní správa železniční i při tak mimořádné stavební konjunktuře a při značných vlastních obtížích přepravních nepřikročila ke zvýšení těchto nízkých sazeb. Není a nemůže tudíž býti zvýšení cen stavebních hmot v žádné souvislosti s přepravními sazbami. Ke snížení těchto již tak nízkých sazeb neshledává státní správa naprosto žádného důvodu, zejména však nelze o snížení uvažovati též již proto, že by jednak znamenalo překročení hranice svéstojných nákladů železničních, jednak nemělo by skoro vůbec, jak o tom dosavadní jiné zkušenosti svědčí, výsledku v interpelaci očekávaného.

Pro materiál potřebný ke stavbě humanitních ústavů, je-li opatřován z peněz získaných sbírkami nebo dary, poskytuje státní správa železniční zvláštní výhody.

V Praze dne 5. února 1929.

Jmenování četnických štábních strážmistrů řídí se zásadně podle výsledků úspěšného absolvování četnické hodnostní školy bez ohledu na služební dobu; pouze u těch strážmistrů, kteří neabsolvovali s prospěchem hodnostní školu a nemohou následkem toho postoupiti do vyšších platových stupnic, může přijíti jejich jmenování štábními strážmistry v úvahu teprve po nejméně 10tileté službě v četnickém sboru. Povolovati jakékoli úchylky v tomto případě se nedoporučuje.

Služební místa četnických praporčíků byla systemisována v II. platové stupnici a vztahuje se proto na ně podle § 130 lit. b platového zákona také ustanovení § 137 tohoto zákona.

Pokud pak jde o požadavek započtení legionářské doby do 10tileté doby, rozhodné pro jmenování praporčíkem a vrchním strážmistrem, příčí se tento požadavek ustanovení § 137 odst. 3. platového zákona, jenž připouští v tomto směru úchylky z 10 leté skutečné služby v četnictvu jedině ze zvlášť závažných služebních důvodů.

V tom smyslu bylo také již výnosem ministerstva vnitra ze dne 17. prosince 1928 č. 2151 po bedlivé úvaze zodpověděno příslušné podání Československé obce legionářské.

V Praze dne 30. ledna 1929.

Pokud to dopouští služební zájem a není uchazečů, kteří již na základě platných předpisů mají výhradný nebo přednostní nárok na volné místo, berou úřady při obsazování míst především zřetel na válečné poškozence pro místo kvalifikované. Pokyny v tom směru svého času vydanými bylo vyhověno resoluci v interpelaci zmíněné a není důvodu k dalšímu opatření v tomto směru.

K resoluci II. se podotýká, že podle § 5. plat. zákona a obdobných norem systemisace služebních míst se může díti jen podle významu služebních míst a se zřetelem na způsob služby v rámci stanovené normální potřeby sil; děje se tedy systemisace pouze s hledisek věcných, takže nelze při ní vzíti zřetel ani na osobní potřeby, resp. na počet a druh uchazečů, ani na umístění určitých skupin uchazečů.

Zvláštní zákonnou úpravu služebního poměru státních zaměstnanců - invalidů vláda provésti nehodlá, poněvadž nepovažuje v nynější době za vhodno utvořiti vedle legionářů a délesloužících ještě další privilegovanou skupinu uchazečů o místa ve státní službě.

V Praze dne 19. února 1929.

Dělník František Samek z Týniště nad Orlicí stal se důvodně podezřelým z krádeže a byl proto dne 30. října 1928 obeslán četnictvem k tamnímu obecnímu úřadu za účelem výslechu.

Místo k obecnímu úřadu dostavil se Samek na četnickou stanici, byl vrchním strážmistrem Špálou vyslechnut a po zjištění potřebných okolností a telefonickém přezkoušení jeho výpovědi propuštěn.

Při vyšetřování ukázal vrchní strážmistr Špála sice Samkovi na místě činu nalezenou brašnu na spisy, jakmile ale Samek popřel, že by byla jeho vlastnictvím, ihned ji odložil, aniž se jí Samka dotkl.

Strážmistr Topič nebyl výslechu Samka vůbec přítomen.

Tvrzení v interpelaci o domnělém ztýrání Samkově a o výstraze, jíž jej varovati měl vrchní strážmistr Špála před jakoukoli stížností, spočívá na mylné informaci, a nemám proto důvodů k žádanému zakročení.

V Praze dne 6. února 1929.