Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Vklad práva zástavního pro pohledávku státu per 480.851.66 Kč za Kamenouhelným těžařstvem v Kladně byl proveden 6./8. 1924; největší část zajištěného dluhu, totiž zvláštní daň výdělková za léta 1918 - 1920 ve výši 337.688.81 Kč, byla však již 1./8. 1924, tedy před provedením vkladu, kryta platbami těžařstva na tuto daň u jiných berních úřadů, které měly býti převedeny na berní úřad v Kladně. Proto nařídilo zemské finanční ředitelství v Praze výnosem z 31./12. 1924 čís. XX-628 P/10 ai 1924 berní správě v Kladně, aby provedla redukci vkladu, t. j. výmaz zástavního práva pro nedoplatky zvláštní daně výdělkové za léta 1918 - 1920, t. j. pro částku 337.688.81 Kč. Berní úřad na Kladně však omylem provedl výmaz celého vkladu práva zástavního ve výši 480.851.68 Kč.

Pokud se týče tvrzení interpelace, že dle úřední revise Kamenouhelné těžařstvo připravilo stát o velké peníze na daních tím, že, ač mělo v r. 1919 zisku 24¹/₂ milionů Kč, vykázalo v bilanci pouze 2 miliony, konstatuji toto:

Kladenské kamenouhelné těžařstvo se sídlem v Praze ustavilo se v r. 1918 a najalo od Společnosti státních drah ve Vídni kamenouhelné doly na Kladně. S poplatnou činností počalo dne 1. října 1918. Bilance za dobu od 1. října 1918 do 31. prosince 1919 vykazovala zisk 2,051.554.12 Kč.

K rozkazu ministerstva veřejných prací byla u těžařstva v r. 1920 provedena revise knih, která sestavila bilanci k 31./12. 1919 vykazující bilanční zisk 24,553.535.29 Kč. Superrevise, provedená ministerstvem financi však zjistila, že nález první revise spočívá v mnohých směrech na nedoložených domněnkách a dohadech a vypočetla čistý zisk k 31./12. 1919 částkou 11,238.151.63 Kč.

Těžařstvo, přihlížejíc k výsledku nové revise, sestavilo též novou bilanci, v níž vykázalo zisk částkou 8,292.155.85 Kč, který rozdělilo takto:

Berní správa, které byl revisní operát postoupen, zjistila poplatný zisk za dobu od 1./10. 1918 do 31./12. 1919 částkou 11,439.099.19 Kč, na jehož základě předepsala těžařstvu na zvláštní dani výdělkové za léta 1918 - 1920 s přirážkami na dani válečné 1918/1919 celkem 14,935.419.06 Kč.

Těžařstvo podalo proti těmto předpisům rekursy, v nichž mezi jiným dovozovalo, že předepsané daně činí o 3,496.319.87 Kč více než čistý zisk berní správou vypočtený per 11,439.099.19 Kč a spolu s částkami, které dle usnesení těžařstva mají býti věnovány na stavbu zřízeneckých domů (2 mil Kč) a na investice, jež byly těžařstvu berním úřadem uloženy (1,500.000 Kč), 18,435.419.06 Kč, kdežto skutečný čistý zisk těžařstva za dobu od 1./10. 1918 do 31./12. 1919 činí pouze 8,292.155.85 Kč, tedy o 10,143.263.21 Kč méně.

Na základě těchto rekursů byly po bedlivém přezkoumání daňové základny, při čemž přihlíženo též k tomu, že by jeden a týž zisk byl zdaněn trojnásobně, dotčené daňové předpisy sníženy na úhrnnou částku 4,069.872.21 Kč, která byla dnem 1./8. 1924 plně zaplacena. Připočtou-li se k tomu platy, které dle usnesení těžařského dne musilo těžařstvo vykonati ve výši 5,156.884 Kč, činilo celkové zatížení těžařstva za léta 1918 až 1920 9,226.755.31 Kč, kdežto těžařstvo vykázalo a, jak shora podrobně uvedeno, rozdělilo pouze zisk 8,292.155.85 Kč. K tomu přistupuje, že těžařstvo v roce 1920 utrpělo bilanční ztrátu 2,511.320.25 Kč.

Podotýkám, že těžařstvo mělo podnik pouze v pachtu; doly, budovy, stroje a veškeré zařízení patřilo Společnosti býv. státní dráhy. Teprve v r. 1922 nově zřízená akciová společnost "Kladenské kamenouhelné doly, akc. spol. dřív. společnost státní dráhy" v Praze II., převzala celý podnik se všemi realitami a zařízením od Společnosti státní dráhy do svého vlastnictví.

Pro továrnu na drátěná lana byla zřízena zvláštní akciová společnost "Kablo", která od 1./1. 1920 vede provoz na svůj účet a jest také, počínajíc rokem 1929, předepsána zvláštní daní výdělkovou.

Z uvedeného je viděti, že finanční úřady, nehledíc k zmíněnému nedopatření berního úřadu v Kladně při provádění výmazu práva zástavního, postupovaly jak při napadaném výmazu práva zástavního, tak i při zjišťování poplatného zisku jmenovaného těžařstva podle zákona a že o nějakém poškození státu a obce nelze mluviti.

V Praze dne 11. února 1929.

Rumburská vzpoura byla vzpourou vojenskou, která vznikla pro nedostatek výživy mužstva a pro špatné zacházení se strany představených. Politického pozadí zde nebylo. Je proto nesprávno spatřovati v této vzpouře čin obdobný revolučním činům našich legií za hranicemi.

Plakáty, kterými bylo zváno k účasti na oslavách v interpelaci uvedených, okresní správa politická v Rumburku nezabavila a povolila i vylepování těchto plakátů bez obrazové jich části, kterou pro místní rumburské poměry neshledala přípustnou. Opatření toto - uznavši jeho správnost - ponechala k podanému odvolání zemská politická správa v Praze v platnosti. Proti tomuto rozhodnutí strana odvolání k ministerstvu vnitra nepodala a vzdala se tak sama nároku, aby postup obou zprvu zmíněných úřadů byl v dalším instančním pořadí přezkoumán.

Zákaz vyvěsiti o oslavách na státních budovách státní prapory, nebyl vůbec vydán.

Souhlas k účasti vojska na oslavách nebylo lze dáti z důvodů vojensko-výchovných.

Z uvedeného patrno, že okresní politická správa v Rumburku a vojenské úřady jednaly, řídíce se platnými předpisy, pouze s ohledem na veřejný zájem, takže jich postupu nelze nic vytýkati, a není proto v tomto směru důvodu k nějakému opatření.

V Praze dne 23. února 1929.

Požadavky v interpelaci uvedené byly předloženy zájmovými organisacemi vládě a ústředním úřadům.

Vláda neopomene v souvislosti s úpravou otázky započtení předchozí služby pro zvýšení služného, podrobiti tyto požadavky zevrubné úvaze a odstraniti dle možnosti případné nesrovnalosti při započítání vojenské služby.

V Praze dne 14. února 1929.

Dle návrhu finanční prokuratury podá obec Kibral svým advokátem u okresního soudu návrh, aby exekuce vykonaná dražebním prodejem nemovitosti byla prohlášena za právně bezúčinnou, veškeré zápisy vztahující se na exekuci, nebo po dražbě učiněné byly vymazány z pozemkové knihy a aby knihovní vlastnictví obce bylo obnoveno.

Nepodaří-li se dosíci tímto způsobem prohlášení exekuce za bezúčinnou, bude věcí obce vznésti k tomu cíli žalobu.

Mimo to uložil jsem zemskému úřadu, aby okresní úřad se zřetelem na předpisy finanční novely čís. 329/21 (§ 16, odst. 6 a 7) proti býv. starostům obce Jiřímu Korolovi a Vasilu Lukašinovi zavedl příslušné řízení. Bude-li jejich zavinění prokázáno, rozhodne o povinnosti k náhradě škody podle platných předpisů bezprostřední úřad dohlédací.

Župnímu úřadu nebylo o této exekuci ničeho známo a nenese viny za škodu obci způsobenou.

V Praze dne 24. ledna 1929.

Zákon č. 77/1927 Sb. z. a n. nijak neomezuje samosprávu obcí při plnění úkolů sociálních, kulturních, zdravotních a p., jde-li o obce soběstačné. Obcím pak, jimž k úhradě takových potřeb nestačí jejich vlastní prostředky a příděly jim podle zákona poskytované, dostane se dle míry potřeby v mezích možností příspěvku ze zemského vyrovnávacího fondu.

Cit. zákon nabyl účinnosti 1. ledna 1928 a nejsou tudíž dosud známy výsledky hospodaření zmíněných samosprávných svazků ani za jeden rok. Ale i zkušenosti jednoho rozpočtového roku sotva budou stačiti k posouzení otázky, zda a do jaké míry by bylo nutno zákon ten novelisovati.

Dokud také nejsou známy důsledky daňové reformy na finanční hospodaření obcí a výsledky nově zavedených dávek a poplatků, nelze řešiti otázku, zda a do jaké míry by bylo třeba zvýšiti nejvyšší mez obecních přirážek nebo poskytovati obcím příděly z daní státních.

Z týchž důvodů, jakož i se zřetelem na neutěšené finance zemí, nelze prozatím uznati ani nutným, ani účelným, aby 20% ošetřovacích útrat podle § 21 cit. zákona bylo přesunuto opět na země.

Obce mohou při řádném vedení hospodářství pro své účelné investice dosíci i za nynějších poměrů poměrně levného úvěru na mírný úrok.

Výdělečné podniky samosprávných svazků obecně prospěšné, u nichž převládá veřejný zájem nad zájmem výdělečným, mohou býti osvobozeny od daně výdělkové podle ustanovení § 73 zák. ze dne 15. června 1927, č. 76 Sb. z. a n.

V Praze dne 8. února 1929.

Předem konstatuji, že výzva, jíž se interpelace týká, byla vydána nikoli berním úřadem v Cvikově, nýbrž berní správou v Německém Jablonném. Podle konaného šetření byla podnětem k vydání výzvy okolnost, že jmenované berní správě docházela z okresu cvikovského hromadně podání různých poplatníků, která byla téhož znění a psána touže rukou neb týmž psacím strojem, a že bylo zjištěno, že v okresu tom jest několik osob, které se pokoutně zabývají sepisováním podání ve věcech daňových za úplatu.

Za účelem zdanění těchto osob učinila v několika případech dotaz ve znění v interpelaci uvedeném.

Učiniti tento dotaz byla berní správa oprávněna podle § 301, odst. 1., zák. o přím. daních z 15./6. 1927, č. 76 Sb. z. a n., pokud se týče provád. nař. k němu z 20./12. 1927, č. 175 Sb. z. a n., které stanoví, že každý je povinen vyměřovacím úřadům o skutkových okolnostech, jež jsou v daňových věcech jiných osob důležity, vydati svědectví a to ne jen v berních případech již projednávaných, nýbrž i tehdy, když v době, kdy úřad dotaz činí, nebylo ještě zahájeno vyměřovací řízení proti určitým osobám.

Podobné ustanovení má též zákon o dani z obratu a přepychové z 21./12. 1923, č. 268 Sb. z. a n., v § 46, odst. 2. a 3. Berní správa jest však nejen oprávněna, ale i povinna pátrati po osobách, které výdělečně zabývají se sepisováním různých podání pro poplatníky, ježto taková výdělečná činnost podléhá zdanění. Že by takové osoby, pokud nenáležejí stavu právních zástupců svou činnosti ušetřily berním správám mnoho zbytečné práce, lze důvodně pochybovati. Zkušenost učí, že naopak takové osoby přidělávají berním správám práci hromadným podáváním různých žádostí, které nemají věcného obsahu a proto též nemají žádného výsledku, neboť pisatelům jde pravidelně o to, opatřiti si výdělek.

Poněvadž postup berní správy v Německém Jablonném byl v souhlasu se zákonem, nemám příčiny, abych učinil nějaké zvláštní opatření.

V Praze dne 15. února 1929.

Pořádání v interpelaci uvedené veřejné schůze lidu bylo svolavatelem oznámeno okresní politické správě v Podbořanech na neděli 14. října 1928 na 9. hod. dopolední. V tomto znění bylo oznámení schůze vzato jmenovaným úřadem na vědomí a o tom svolateli vydáno dle §u 2. zákona o právu shromažďovacím osvědčení. Zástupci úřadu, který se dostavil přesně v udanou hodinu na místo schůze, bylo svolavatelem sděleno, že schůze vzhledem k malému počtu přítomných (do té chvíle se totiž dostavily na schůzi pouze 3 osoby) bude určitě zahájena o půl hodiny později. S tím zástupce úřadu se zatím spokojil, když však i potom svolavatel odepřel v dobu jím udanou schůzi zahájiti, odloživ opětně její počátek na později, zástupce úřadu upozornil svolavatele na nepřípustnost takového jednání s podotknutím, že schůzi bylo by pak nutno dle platných předpisů pokládati za schůzi úřadu předem neohlášenou, načež svolavatel od pořádání schůze upustil a shromáždění se rozešli.

Postupu intervenujícího úředníka nelze vzhledem k platným předpisům nic vytýkati. Na dotyčného úředníka nedošla dosud také, co se týče národnostní nestrannosti, žádná stížnost.

Uvedená schůze svolána byla v době před vypsáním voleb do zemských a okresních zastupitelstev a nebylo ji proto lze pokládati za schůzi volební.

Vzhledem k vylíčeným okolnostem neshledávám důvodů k nějakému opatření.

V Praze dne 30. ledna 1929.

Stížnost na poměry u poštovního úřadu v Potštátě jest odůvodněna pouze ve dvou bodech, a to pokud jde o kouření stran v místnosti zmíněného poštovního úřadu a dále pokud jde o nevyhovující telefonní hovornici.

Bylo proto učiněno opatření, aby bylo v místnosti pro strany vyvěšeno návěstí o zákazu kouření v místnostech poštovního úřadu, a poštmistrové Anežce Souškové bylo uloženo bdíti nad dodržováním tohoto zákazu.

Vyhovující hovornice bude zřízena ihned, jakmile bude skončeno jednání se zájemníky, kteří musí složiti částku, odpovídající výlohám za její postavení.

Ostatní body stížnosti neodpovídají skutečnosti.

Sestra poštmistrové Josefa Soušková není u poštovního úřadu v Potštátě přidělena, ježto od 30. června 1927 není již v poštovních službách. U úřadu koná službu poštovní pomocnice Vlasta Erbanová, která jest po stránce odborné i jazykové náležitě kvalifikována a není s poštmistrovou Souškovou v příbuzenském poměru.

Že by Soušková spravovala trafiku starosty Schwarze nebylo zjištěno, nýbrž toliko, že se v mimoúředních hodinách s prodavačkou této trafiky stýká.

Balík, jenž byl poslán u poštovního úřadu Karlovy Vary 1 dne 6. září 1928, a o němž se interpelace zmiňuje, pokusil se doručovatel podle označení v adrese doručiti příjemci Rudolfu Schmidtovi. Když však tento převzetí zásilky odepřel, učinil poštovní úřad Potštát podle předpisů předepsané ohlášení nedoručitelnosti poštovnímu úřadu Karlovy Vary 1.

Nepřihlížela-li přednostka úřadu k tvrzení Vojtěcha Schmidta, že jde o omyl a balík přísluší správně jemu, nemůže zde býti řeči o nějakém týráni strany, poněvadž poštovní úřad jednal podle předpisů.

Pokud jde o otázku dodržování úředních hodin, nebylo zjištěno také žádných závad, ba naopak bylo zjištěno, že ačkoliv úřední hodiny pro telegraf a telefon jsou odpoledne teprve od 14.00 hod., přijímá poštmistrová telegramy a telefonické hovory podle možnosti již od 13.00 hod. Také dopoledne jsou ve službě telefonní úřední hodiny dodržovány, neboť telefonické hovory jsou mezi 11. a 12. hodinou odbavovány a telegramy přijímány. Ve příčině nedostatků veřejné telefonní hovorny, která nezaručuje plně zachování telefonního tajemství, jest na zájemnících, aby podle platných předpisů přispěli potřebnou částkou asi 2.000 Kč na pořízeni telefonní cely a bylo za tím účelem s nimi zahájeno jednání.

Pokud jde o přijímání peněz, odpovídá postup úřadu stanoveným úředním hodinám, ježto s ohledem na kursovní poměry úřadu musila býti pokladní uzávěrka stanovena na 14.30 hod.

O rozsahu úředních hodin jest obecenstvo uvědoměno příslušnou vyhláškou v místnosti pro strany.

Ježto poštmistrová Soušková služebně plně vyhovuje a nebyly v jejím úřadování zjištěny žádné podstatné závady, není důvodů, aby proti ní bylo zakročeno a jmenovitě, aby byla od poštovního úřadu v Potštátě přeložena.

V Praze dne 18. února 1929.

Dne 6./8. 1928 upomenul berní úřad v Horním Benešově Bruno Langera, zahradníka, zahradníka v Horním Benešově, aby zaplatil daň výdělkovou za rok 1927 a za I. a II. čtvrtletí 1928 v částce 60 Kč.

Podáním ze dne 7./8. 1928 žádal poplatník vzhledem ke škodě, kterou utrpěl v červenci 1928 živelní pohromou, o slevu dani. Jelikož měl veškeré předepsané daně zaplaceny, bylo jeho podání vzato prozatím v projednání jako žádost za posečkání s placením nepředepsané daně výdělkové za rok 1927 a za I. - III. čtvrtletí 1928 v částce 78.48 Kč a bylo mu berní správou v Bruntále povoleno posečkání této daně do 30./11. 1928 a na novou žádost, podanou 28./12. 1928, do vydání konečného předpisu daně výdělkové na rok 1928, neboť po vydání konečného předpisu za rok 1927 se ukázalo, že žadatel za dobu do konce r. 1927 ničeho nedluží.

Rozdíl mezi upomínaným obnosem 60 Kč a posečkaným obnosem 78.48 Kč vznikl tím, že upomínka vztahovala se pouze na daň výdělkovou včetně II. čtvrtletí 1928, kdežto posečkáno bylo i III. čtvrtletí 1928, které v mezidobí stalo se splatným.

O vlastní žádosti strany za slevu daní bude rozhodnuto příslušným úřadem po vydání předpisu daně výdělkové za r. 1928.

V Praze dne 7. února 1929.

V důsledku zkušeností nabytých za světové války v oboru vojenské techniky nutno klásti na výcvik ženijního vojska zvýšené požadavky.

Důležitou složkou vojensko-technického výcviku ženistů jsou práce zemní a skalnické. Hlavním požadavkem tu jest, aby ženijní vojsko nabylo důkladných vědomostí též o tom, jak jsou uloženy horniny v lomu, za jakých podmínek větrají a jaké jsou jejich ostatní vlastnosti jako sloh, hutnost a upotřebitelnost. S tím souvisí znalost pozemního měřictví a základních prací zemních. Vojíni železničního pluku musí nezbytně znáti též, jak se dopravuje materiál pomocí lanových drah a tudíž zejména jak nutno lanové dráhy dopravovati, je montovati, obsluhovati a demontovati.

Tyto znalosti musí si ženijní i železniční vojín osvojiti tak, aby dosáhl nejen potřebné zručnosti a dovednosti, nýbrž i náležité pracovní vytrvalosti. Jest přirozeno, že se tak může státi jen praktickými cvičeními na příhodném terénu, nejlépe přímo v horách. Proto vojenská správa podle možnosti používá příležitosti, může-li podobná - mimořádně nákladná - cvičení provésti, zvláště když vykonaná práce, která by jinak přišla na zmar, přinese užitek veřejnosti a když se i náklady na cvičení sníží.

Z uvedených důvodů zapůjčila vojenská správa ke stavbě turistické chaty na Černé Hoře v Krkonoších vojenskou lanovou dráhu a pověřila malý oddíl železničního pluku jakož i technický oddíl ženijního vojska, aby ve formě vojenského cvičeni byly činny při dopravě stavebních hmot po vojenské lanové dráze z Janských Lázní na Černou Horu a aby na staveništi prováděly práce zemní a skalnické.

První skupina vojska skončila práce dne 27. listopadu a druhá dne 10. prosince 1928.

Vojenské správě provedením cvičení nevzešly žádné mimořádné výdaje, poněvadž spolek, podnikající stavbu této boudy, podle smlouvy uhradil všechny mimořádné výdaje a zaplatil i za zapůjčení vojenské lanové dráhy.

Interpelaci, která byla řízena panu ministru veřejných prací, zodpovídám, poněvadž věc, které se týká, spadá výhradně do kompetence mého resortu.

V Praze dne 12. února 1929.