II. volební období. | 7. zasedání. |
Podepsaní navrhují:
Poslanecká sněmovno račiž se usnésti:
Škody způsobené na zemědělských
pozemcích dolováním musí vlastník
pozemku opět napraviti tak, aby na poškozených
nebo zpustošených pozemcích bylo možno
hospodařiti stejně nebo aspoň tak, aby to
hodnotou odpovídalo dřívějšímu
užívání.
Úprava pozemků, aby jejich užívání
bylo proti dřívějšímu druhu kultury
méněcenné, jest přípustná
jen tehdy, kdyby výdaje spojené s rekultivací
převyšovaly obecnou hodnotu pozemku před jeho
poškozením.
Rekultivací dlužno rozuměti opatření,
která směrují k tomu, aby pozemky poškozené
dolováním na uhlí byly upraveny tak, aby
na nich bylo lze pěstovati plodiny polní, luční
a ovoce, zřizovati lesy, jakož i rybníky a
jiná zařízení k zemědělským
účelům.
Tohoto účelu dosáhne se srovnáním,
odvodněním, pohnojením, zalesněním
atd.
Závazek k rekultivaci budiž vložen na pozemek
dříve, než se začne dolovati.
Způsob rekultivace uvedené v §u 2 jakož
i další užívání pozemku,
který má býti rekultivován, urči
se po hornickém užívání, když
na povrch přestaly působiti účinky,
způsobené předcházejícím
dolováním a kdy pravděpodobně nelze
již očekávati dalších změn,
které by byly na újmu ploše, která má
býti rekultivována.
Předpoklady rekultivace jsou dány, jakmile se skončilo
hornické užívání. Dlužno
míti za to, že tento stav nastal
1. u svrchního dobývání:
a) když byl zastaven provoz na pozemcích, na nichž
se svrchní dobývání provozuje,
b) když při provozovaném svrchním dobývání
plocha využitá vykazuje již takový rozměr,
že se rekultivace dá provésti jak po stránce
technické tak také hospodářské;
2. při hlubinném těžení uhlí,
když se projevily změny povrchu, jež následkem
dolování bylo lze očekávati a
a) když z uhlí, jež lze vytěžiti
na 1 m2, bylo již dobyto aspoň 80%,
b) při menším těžení nastane
snad nutně další dobývání
pravděpodobně teprve v době, do které
výdaje spojené s rekultivací bude lze považovati
za umořené.
Těžař musí prokázati, že
nemohl vytěžiti většího než
pod a) uvedeného procenta uhlí. Nově dobývání
budiž zakázáno tehdy, když národohospodářské
výhody vyplývající z rekultivace jsou
větší než hodnota zbylých slojí,
které zůstaly v dole, poněvadž nové
dobývání nebylo již zahájeno.
Těžař jest povinen na konci každého
kalendářního roku, nejpozději však
do 31. ledna následujícího roku předložiti
revírnímu hornímu úřadu podrobný
výkaz o plochách vydobytých podle §u
5 v uplynulém provozním roce.
V druhém výkaze má těžař
uvésti plochy, při nichž se již úplně
projevily změny povstávající na povrchu.
Oba výkazy, z nichž musejí býti zřejmé
i vytěžené parcely nebo části
parcel, zašle revírní horní úřad
ministerstvu zemědělství. Ministerstvo postoupí
oba tyto výkazy zemědělské radě,
aby zahájila další řízení.
Pokud údaje těžařovy učiněny
v prvním seznamu mohou buditi pochybnost, zemědělská
rada má právo žádati, aby příslušný
revírní horní úřad tyto údaje
přezkoumal.
Tento úřad může se dále měřením
přesvědčiti, zdali těžař
včas pojal do 2. seznamu plochy vykázané
v 1. seznamu. Dokáže-li se těžaři
zavinění, musí nahraditi nejen útraty
kontrolních měření, která může
na rozkaz provésti i úředně oprávněný
civilní inženýr, nýbrž i škodu,
způsobenou odkladem rekultivace. Je-li těžař
vlastníkem příslušného pozemku,
plynou tyto částky do rekultivačního
fondu, který se má utvořiti podle §u
10.
Jsou-li dány předpoklady pro rekultivaci uvedené
v §u 5, má technická kancelář
zemědělské rady za účasti zemědělského
znalce přezkoumati, jsou-li dány předpoklady
pro rekultivaci i po stránce technické a hospodářské;
zároveň dlužno v každém jednotlivém
případě zjistiti, který druh rekultivace
jest nejúčelnější a nejhospodárnější
se zřetelem na druh a stupeň poškození,
na povahu půdy, jakož i na vodní a jiné
poměry.
O výsledku těchto šetření dlužno
uvědomiti jak ministerstvo zemědělství,
tak také revírní horní úřad
a vlastníka poškozeného povrchu, načež
dlužno přikročiti k vypracování
pracovního rozvrhu, jenž se má poříditi
podle nařízení bývalého ministerstva
orby ze dne 18. prosince 1885 ř. z. č. 1 ex 1886.
Dotýkají-li se opatření, určená
pracovním rozvrhem veřejných nebo soukromých
práv, dlužno provésti řízení
podle zákona ze dne 28. srpna 1870, č. 71 ř.
z.
Pokud jest k provedení rekultivace trvale nebo dočasně
zapotřebí nebo musí se užívati
cizí půdy, skládek, odvalů k hašení,
kolejí pro dolní vozíky nebo vleček
atd. a pokud jich nelze již vyvlastniti nebo zatížiti
služebností podle příslušných
ustanovení vodního práva, lze na základě
řízení provedeného podle §u 8
vznésti nárok na vyvlastnění nebo
zatížení služebností za přiměřenou
náhradu.
K úhradě nákladů spojených
s rekultivací pozemků poškozených dolováním
utvoří se rekultivační fond, jenž
se skládá
a) z 50%ní přirážky k náhradě,
kterou podle §u 98 vš. h. z. musí platiti těžař
za hornické užívání pozemku nebo
jeho části. Výši této náhrady
zjistí podle posudku revírního horního
úřadu dva zemědělští znalci,
které dlužno přibrati k řízení
po vzájemné dohodě mezi zemědělskou
radou a revírním horním úřadem.
Získal-li těžař užívaný
pozemek koupí nebo je-li tento pozemek vlastnictvím
těžaře, vyměří se přirážka
30% obecné hodnoty pozemku.
Těžař zaplatí tuto přirážku,
která jest základem rekultivačního
fondu, který bude utvořen, u berního úřadu,
a ten ji odvede ministerstvu zemědělství.
Tato přirážka budiž knihovně zajištěna
na onom pozemku.
b) z dávky, kterou mají platiti těžaři
v hornické oblasti severozápadních Čech
z uhlí vytěženého v provozním
roce. Základem pro výměr této dávky
jsou směrnice platné pro vyměřování
daně z uhlí, při čemž se tato
dávka vyměřuje v rovnocenné výši
1% hodnoty vytěženého uhlí. Předpis
a vybírání této dávky přísluší
bernímu úřadu, jenž ji každoročně
odvede ministerstvu zemědělství jako úřadu
spravujícímu fond.
c) z úroků z přirážek, které
se mají platiti podle bodu a) nebo z dávek placených
podle bodu b).
Výdaje zjištěné podle pracovního
rozvrhu na prováděnou rekultivaci hradí se
především z přirážek placených
podle §u 10, bod a). Pokud to nestačí k úplné
úhradě úhrnného nákladu spojeného
s rekultivací zaplatí se zbytek z rekultivačního
fondu.
Pro provádění, dozor a zúčtování
prací spojených s rekultivací, platí
stejně předpisy platné pro meliorační
a regulační práce subvencované z veřejných
peněz.
Z rekultivačního fondu lze podle toho, kolik peněz
jest k disposici, poskytovati i příspěvky
na provedení úprav potoků, vodovodů,
kanalisací, na opatření vozů a na
jiná kulturně technická opatření,
pokud k témuž účelu nebyly již
povoleny příspěvky z melioračního
fondu a toto opatření jest prokazatelně následkem
škod způsobených dolováním. Z
rekultivačního fondu poskytují se však
příspěvky na zmíněná
opatření lhostejno, byly-li tyto škody již
zde než tento zákon nabyl účinnosti
nebo povstaly-li v pozdější době.
Pozemky, jichž se začalo zase užívati
po provedené rekultivaci, buďtež opět
zařazeny do příslušných tříd
hodnoty půdy.
Útraty spojeně se zahájením a provede
ním rekultivace jakož i výdaje na předběžná
šetření, zdělání pracovního
rozvrhu a dozor nad pracemi připadají k tíži
rekultivačního fondu.
B) Rekultivace pozemků, které byly dolováním
poškozeny ještě než nabyla účinnosti
zákonná ustanovení obsažená pod
A).
Pozemky, pod nimiž těžení uhlí
bylo již ukončeno, než ustanovení obsažená
v §§ 1 - 15 nabyla účinnosti, nebo při
nichž lze očekávati ještě opětně
těžení teprve v době, do které
útraty spojeně s rekultivací budou pravděpodobně
umořeny, buďtež vlastníkem pozemků
rekultivovány. Při tom dlužno těžení
uhlí považovati za ukončené i tehdy,
když při slojích vytěžených
dobýváním v komorách zbyly jen zbytky
pilířů nebo podložní plásty,
při dobývání v patrech pak jen podložní
plásty a tyto zbývající podložní
plásty činí nanejvýš 40% původního
nedotknutého slojného tělesa.
Návrhy, které již vytěžené
plochy mají býti rekultivovány, předloží
zemědělská rada do konce r. 1928 revírnímu
hornímu úřadu, jenž v každém
jednotlivém případě rozhodne, jsou-li
podle směrnic uvedených v §u 16 s hornického
stanoviska dány předpoklady rekultivace. V případech,
v nichž jde o opětné dobývání,
má revírní horní úřad
určiti, kdy asi bude znovu zahájeno.
Jak zemědělská rada tak i vlastník
po zemku může u horního hejtmanství
žádati, aby přezkoumalo rozhodnutí revírního
horního úřadu.
Jsou-li s hornického hlediska dány předpoklady
pro uvedení do původního stavu, dlužno
postupovati podle ustanovení uvedených pod A), §§
7, 8 a 9.
Pro uvedení do původního stavu dlužno
vždy ustanoviti přiměřenou lhůtu.
Nedostál-li vlastník pozemku v ustanovené
lhůtě závazkům jemu uloženým,
lze podle §u 363 vš. h. z. vyvlastniti ve prospěch
státu plochy, které mají býti uvedeny
do původního stavu, a stát sám je
uvede do původního stavu a v tomto stavu pozemek
prodá zájemcům.
Náklad spojený s rekultivací uhradí
se prozatím úplně z dávky do rekultivačního
fondu, která se má platiti po dle §u 10 b),
ale vlastník pozemku po provedení rekultivace má
rekultivačnímu fondu úplně vrátiti
kapitalisovanou výtěžkovou jeho hodnotu, kterou
odhadnou zemědělští znalci, a to tehdy,
když tento pozemek nebo jeho část hornickým
užíváním byl tak poškozen (zpustošen),
že nedával žádného výtěžku.
Naopak, hospodařilo-li se na rekultivovaném pozemku
po jeho hornickém užití nějakým
způsobem přinášejícím
výtěžek, mají před rekultivací
zemědělští znalci zjistiti průměrnou
kapitalisovanou hodnotu tohoto výtěžku a odečísti
od částky, kterou dlužno zjistiti podle předcházejícího
odstavce a která má býti vrácena rekultivačnímu
fondu.
Pro přípravu, provedení, dozor a zúčtování
rekultivačních prací, pro nové zařazení
rekultivovaných pozemků do tříd hodnoty
půdy jakož i pro úhradu útrat řízení
dlužno obdobně užíti ustanovení
§§ 12, 14 a 15.
C) Ustanovení o ochraně povrchu proti ohrožení
dolováním jakož i o zamezeni nebo zmírnění
škod způsobených dolováním.
Držitel důlních měr nesmí pozemků
užívaných jako zemědělské
nebo lesní požadovati k těžbě uhlí
dříve než rok před tím, kdy zamýšlí
jich užívati.
Dobývání budiž všude prováděno
podle pravidel nejdokonalejší hornické techniky
hospodářským způsobem podle provozovacího
rozvrhu schváleného horním úřadem,
při čemž dlužno se vyhnouti každému
nepotřebnému poškozování povrchu.
Dolování dlužno provozovati tak, aby se neztížila
pozdější rekultivace pozemků.
Pokud při zakládání nových
podniků nebo při rozšiřování
již otevřených dolů jest možno
zároveň rekultivovati sousední pozemky poškozené
dolováním, provede to těžař používaje
provozních prostředků, které má
po ruce.
Vyšší útraty snad z toho vyplývající
mohou býti nahrazeny z dávky placené podle
§u 10 b).
Těžba se provozuje jen jednou a dlužno v ní
nepřetržitě pokračovati pod plochou,
která má býti vytěžena.
Po tomto dobývání, pro něž se
ustanoví lhůta, zrušuje se těžařské
právo a důlních měr dlužno se
zříci.
Jsou-li ohroženy veřejně dopravní prostředky
a vodovody, lze místo zajištění těchto
objektů naříditi, aby byly změněny
nebo přeloženy, při ohrožení vodních
toků, pramenů a studní lze po vyslechnutí
postižených účastníků
naříditi, aby jiným vhodným způsobem
bylo postaráno o vodu, je-li to možně bez újmy
pro účastníky a ochrana nebo zachování
zmíněných objektů byla by spojena
s nepřiměřenými újmami pro
těžaře.
Prameny v původním stavu nebo zachycené,
studně, rybníky jakož i veřejně
nebo soukromé vody a jiná místa, která
poskytují celým obcím nebo osadám
pitnou a užitkovou vodu, buďtež přiměřenými
opatřeními zajištěna však vždy,
když jsou jedině možným zaopatřením
vody a kdyby jakostí přiměřená
voda mohla býti nahrazena jen za nepřiměřeně
vysokých výdajů. Těžař
nemá nároku na odškodnění za
újmu, která mu vznikne tím, že se mu
z tohoto titulu uloží omezení podniku a nařídí
učiniti jistá opatření. Výdaje
spojené s předběžnými pracemi
k zajištění označených objektů
hradí těžař.
Veřejně potoky mohou býti zrušeny jen
tehdy, nepůsobí-li toto zrušení žádné
změny v možnosti odtoku, jinak dlužno ložisko
potoka přeložiti. Je-li toto přeložení
prozatímní, má se pro definitivní
přeložení nazpět určiti lhůta.
Nikdy se však nesmí zastavením potoka v běhu
nadržeti voda nebo nastati zbahnění.
Obsahem tohoto návrhu jest úprava otázky
rekultivace pozemků poškozených dolováním
v hnědouhelné oblasti severozápadních
Čech vydáním zákona, jehož podstatou
jest povinné zavedení nucené rekultivace.
V tomto návrhu jedná se jen o hnědouhelné
oblasti severozápadních Čech, poněvadž
způsob uhelně těžby jakož i druh
a rozsah poškození povrchu jest tam zcela zvláštní
a úplně se liší od poměrů
při těžbě a od škodlivých
účinků v jiných hornických
oblastech.
Od původního úmyslu, aby úprava rekultivační
otázky byla zahájena v souvislosti s novelováním
zastaralého hornického zákona, pocházejícího
z r. 1854, bylo upuštěno, poněvadž zlepšením
ustanovení tohoto zákona, o něž dlužno
usilovati, mají býti rozřešeny často
čistě hornické otázky netýkající
se rekultivace, což by způsobilo jen odložení
důležitých věcí, jež jsou
předmětem tohoto návrhu.
Návrh zákona se tedy zabývá hornicko-technickými
otázkami jen potud, pokud souvisí s úpravou
rekultivace.
V tomto návrhu má se jednati jen o ochraně
zemědělství, pokud jsou dotčeny veřejné
zájmy. Abychom názorně vyložili nutnost
a naléhavost zákonné úpravy rekultivační
otázky, podáváme níže přehled
o rozsahu škod, způsobených zemědělství
těžbou uhlí.
Hnědouhelná oblast v severozápadních
Čechách dělí se na dvě části,
které spolu přímo nesouvisejí, v užší
hnědouhelnou oblast severozápadních Čech,
která obsahuje části politických okresů
ústeckého, teplického, duchcovského,
mosteckého, chomutovského a kadaňského,
dále širší, tak zvanou loketsko-falknovskou
oblast, která se táhne přes části
okresů loketského, falknovského a karlovarského.
První z nich rozkládající se mezi
Rudohořím a českým Středohořím
jest široká od jednoho až do 10 km a dlouhá
asi 62 km. Mohutnost sloje činí v hlubině
pánve až 35 m, na okrajích pánve vychází
slůj většinou na povrch. Hořejší
vrstva sloje, tak zvané horstvo pokryvné, skládající
se většinou z hlíny, vrstev štěrku
a jílu, jest různé tloušťky. Podle
mohutnosti pokryvného horstva těží se
tyto sloje a to buď na povrchu nebo v hlubině. Při
dobývání na povrchu odstraní se pokryvné
hmoty a slojné těleso prostě uložené
se úplně dobude. Při dobývání
hlubinném, jež předchází hloubení
dolů, které někdy sahají až do
hloubky 400 m, provozuje se těžba vyhlubováním
dutých prostorů, tak zvaných komor, při
čemž se z provozně technických důvodů
musejí mezi nimi ponechávati pilíře.
Dobývání povrchové je tedy racionelnější,
ale tohoto způsobu lze užíti jen až k
jisté nejvyšší míře navrstvení,
kterážto míra především
závisí na dočasně trhové ceně
uhlí, ale i na jiných okolnostech.
Těžařská ztráta, povstávající
tím, že při dolování v hlubině
se musejí ponechávati pilíře a která
v dobách, kdy bylo ještě rozšířeně
drancováni dolů, činila asi 60% uhelně
sloje, zmenšila se sice zavedením racionelnějších
způsobů dobývání, přes
to však počítají hornické kruhy
s tím, že i tyto tak zvané zbytky budou vytěženy,
jakmile nastanou příznivější
konjunkturní poměry. Navrstvení slojí,
které mají rozhodující vliv na způsoby
těžení, jakož i technické obtíže,
které při tomto dodatečném těžení
lze zajisté očekávati, určí
rozhodné úzké hranice rozsahu tohoto opět
něho dobývání. Zmiňujeme se
o té okolnosti, poněvadž může ztížiti
zajištění ploch, které jsou schopny
rekultivace.
Hnědé uhlí začalo se dobývati
v užší hnědouhelné oblasti severozápadních
Čech, pokud sahají spolehlivé zprávy,
již v 16. století. Nepředvídaně
rozvinul se však tento průmysl teprve, když byla
vystavěna ústecko-teplická dráha a
když se zdokonalily technické pomocné prostředky,
potřebné k těžení a zabraňování
přístupu vodě.
Kdežto v ústecko-chomutovské pánvi,
nehledě k vložkám zcela slabých proplastků,
vyskytujících se v jednotlivých částech
revírů, tvoří slůj většinou
kompaktní uhelné těleso sahající
od úpatí sloje až k slemeni, falknovsko-loketská
pánev vykazuje naopak většinou tři sloje
oddělené od sebe silnými proplastky. V kotlině
dolnorychnovské, která obsahuje nejbohatší
uhelné poklady falknovského revíru, jsou
uloženy sloje nacházející se ve falknovské
pánvi mohutně rozvinuté a nejlepší
jakosti, a to shora dolů:
1. Antonínova slůj tloušťky 25 - 30 m,
pokrytá vrstvou písku a štěrku silnou
5 - 7 m.
2. 5 - 8 m silná Anežčina slůj, oddělená
proplastkem silným 5 - 12 m a
3. skupina Josefských slojí, z nichž nejvyšší
jest uložena 20 - 25 m pod Anežčinou slojí.
Dobývání Antonínovy sloje děje
se všeobecně na povrchu, ze slojných těles
položených hlouběji těží
se dolováním hlubinným.
V loketské části pánve dobývá
se nyní Josefská slůj silná 2 - 5
m; mělčeji položené části
sloje, kde voda působila méně nesnází,
byly již před desítkami let prohrabány
a jest tam ještě tolik zbytků uhlí,
že s dodatečnou těžbou dlužno najisto
počítati. Dolování na lignitové
sloji silné až 28 m provozuje se i zde většinou
na povrchu, ale rozsah odkrytého dobývání
jest dosud ještě nepatrný.
Po těchto úvodních slovech, která
mají pomoci k tomu, aby byly pochopeny další
vývody, budeme se níže zabývati následky
souvisejícími s těžbou uhlí a
jejich účinky na zemědělství.
Se zřetelem na geologické složení obou
pánví nepatrně od sebe se lišící
projevují se tyto zjevy stejně nebo aspoň
podobně. Jelikož mohutnost uložených slojí
jest většinou značná, mohutnost a povaha
horstva pokryvného jest nepatrná a tím se
řídí způsob těžby, není
možné racionelní provozování
těžby bez poškození povrchu země
a tudíž i zemědělských pozemků.
Druh a rozsah těchto škod souvisejí se způsoby
těžby, jichž se v jednotlivých částech
revíru užívá. Při dolování
na povrchu zvrhá se toto poškození v úplné
zničení použitých ploch. Při
hlubinném dobývání sloje řídí
se užití povrchu a tedy i velkost způsobené
škody podle horské povahy vrchních slínovců,
hloubky, uložení slojí a druhu dobývání.
Příčinou těchto škod bývá,
že pokryvně vrstvy ležící nad vybranými
slojemi se úplné nebo částečně
zřítí. Toto prolomení účinkuje
na svrchní plochu podle okolností ve větším
nebo menším rozsahu. Podle stupně tohoto účinku
lze rozeznávati tři druhy škod na polích:
1. velké škody na polích ve formě kotliny,
2. prostřední škody na polích jako pánvovité
snížení povrchu,
3. nepatrné škody na polích, jako rovnoměrně
probíhající snížení, které
nemají významného vlivu na zdělávání
pozemků.
Zhroutí-li se pokryvná vrstva, poruší
se i souvislost písečných a štěrkových
vrstev vedoucích vodu, což má rušivý
vliv na dosavadní přirozené poměry
týkající se spodní vody. Tímto
způsobem byla v několika málo desítkách
let rozlehlá území, známá svou
dřívější úrodností
a krajinnou krásou, proměněna v poušť,
kde se kromě četných hlubokých propastí
nalézají mohutné úlože hald,
kde se rozlehlé, často pod vodou stojící
prolákliny střídají se širokými
stržemi, v nichž četné, až 15 m hluboké,
často vodou naplněně kotliny za sebou následují.
Takové nálevky a prolákliny, naplněně
stojatou vodou, které jsou často přímo
u obcí, rozšiřují, zvláště
v teplé roční době chudé na
srážky, výpary, které hnitím
při tom se vytvářejícím jsou
stálým nebezpečím pro zdraví
obyvatelů. Čadící haldy pokrývají
velké plochy zemědělské půdy,
a společně se zbytky slojí, které
zůstaly při těžení na povrchu
a zapálily se, otravují vzduch široko daleko,
ohrožují sousední pole, luka a ovocné
zahrady a obtěžují obyvatele. Na plochách
pokrytých ukládkami těžby a mrtvou půdou
povstávají rozlehlá pole plevele, jenž
bujně roste a sousedním polím hrozí
nebezpečí, že i ona budou plevelem pokryta.
Ale nejen že se snižuje výnos ploch přímo
dotčených těžbou, pokud nejsou úplně
odňaty zemědělskému užívání,
protože jsou zničeny, nýbrž odnětí
spodní vody nebo znovu na jiné straně stoupnuti
hladiny spodní vody má vliv i na výnos pozemků
sousedících s dolem.
Kromě těchto těžkých škod,
které mají přímý vliv na zemědělskou
výnosnost, jest dalším průvodním
úkazem dolování dlouhá řada
škod, které dlužno označiti jako škody
nepřímé a které se dotýkají
nejen zemědělského provozu, nýbrž
i širší veřejnosti.
Sem patří odnětí spodní a studniční
vody, které nutí obce, aby zřizovaly drahé
vodovody, poddolování nebo zrušení komunikací,
čímž se ztěžuje doprava, vliv na
odtok potoků a jiných struh, v nichž teče
voda, poškozování obytných a hospodářských
stavení, omezování přirozeného
rozvoje obcí způsobené vyměřováním
ochranných pilířů atd. Poněvadž
se pozemky a části parcel stále odprodávají
k účelům těžařským,
zmenšuje se výměra ploch patřící
k jednotlivým hospodářstvím a hospodářského
inventáře nelze plně využíti.
V četných katastrálních obcích
tyto změny držby nabyly takového rozsahu, že
místo počátečního rozkouskování
střední selské državy během let
nastalo úplně její vstřebání.
Nelze ovšem přehlížeti, že hornictví
vytvořilo základ pro vznik vzkvétajícího
a silně poplatného průmyslu v tomto území,
jehož daně přispěly k vývoji
četných obcí. Příliv průmyslu
a horníků způsobil stoupnutí cen zemědělských
výrobků. Zvýšená stavební
činnost způsobila, že stoupla cena půdy,
kteréžto výhody jsou i ve prospěch zemědělského
obyvatelstva. Ale i při užívání
nebo poškození zemědělských pozemků
hornictvím odškodňuje se vlastník až
do jisté míry, i když při stanovení
výše odškodnění v četných
případech jsou odlišná mínění,
která nezřídka jsou příčinou
dlouholetých sporů. Naopak nic neodškodní
všeobecných zájmů a zvláště
veřejných oněch území, která
nejvíce musí trpěti následky hornictví,
neboť přes všechny výhody, jež hornictví
mohlo poskytnouti a jichž nelze podceňovati, přineslo
s sebou mnoho vad a nevýhod, a mělo by býti
předním úkolem nejen zájemnických
kruhů zastupujících zemědělství,
nýbrž celé veřejnosti, aby tyto nevýhody
byly napraveny a pro příště aby se jim
zabránilo. Důkazem, že na rozřešení
této otázky má zájem nejen zemědělství
nebo jednotlivé odborné kruhy, nýbrž
veškerenstvo, jest nouze způsobená za války
nedostatkem potravin, která se stupňovala až
k nejtrpčí bídě v okresích
ležících v hornické oblasti, kde kromě
přelidnění ještě ohromná
plocha zemědělské kulturní půdy
byla hornictvím odňata výrobě. Velký
národohospodářský význam, jejž
má zemědělství a hornictví,
vyžaduje, aby neshody povstalé a ještě
povstávající mezi těmito oběma
skupinami zájemníků byly odstraněny
a bylo umožněno, aby oba podniky, aniž se vzájemně
brzdily nebo poškozovaly, mohly trvati vedle sebe. Zvlášť
jest nutno nalézti prostředky a cesty, jimiž
lze napraviti škody způsobené zemědělství
a další zhoubné účinky omeziti
na snesitelnou nejmenší míru. Úkolem
rekultivační akce jest dosáhnouti tohoto
cíle.