Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

I. posl. Bergmanna, dra Klapky, Zeminové, Špatného a druhů vládě o přeřazení obce Stránčic do vyšší skupiny míst činovného,

II. posl. Davida, Pechmanové, Chvojky a druhů vládě o přeřazení města Mnichova Hradiště do skupiny míst B činovného státních zaměstnanců,

III. posl. Bergmanna, dra Klapky, Mikuláše, Zeminové a druhů vládě o přeřazení města Tábora do skupiny míst B činovného státních zaměstnanců,

IV. posl. Sladkého, Knejzlíka, Langra, Riedla, Davida a druhů vládě o vládním nařízení ze dne 2. března 1929, čís. 27 Sb. z. a n.,

V. posl. Bergmanna, Zeminové, Špatného, Davida a druhů min. vnitra, že se neprovádí povyšování četnictva na uprázdněná systemisovaná místa,

VI. posl. Bergmanna, Vička, Pechmanové a druhů min. pošt a telegrafů o obmezení poštovní dopravy v době abnormálních mrazů,

VII. posl. Bergmanna, dra Klapky, Zeminové, Špatného a druhů vládě o nedostatku bytů pro státní zaměstnance v Lanškrouně,

VIII. posl. Bergmanna, Tučného, Buřívala, Procházky a druhů vládě o přeřazení obce Planá n. Lužnicí do skupiny míst C činovného státních zaměstnanců,

IX. posl. Buřívala, Procházky a druhů min. železnic o normální tříměsíční uhelné zásobě ve výtopnách československých státních drah,

X. posl. Buřívala, Procházky, Langra, Riedla a druhů předsedovi vlády a min. železnic o bezodkladném řešení nádražní otázky brněnské,

XI. posl. Buřívala, Procházky, Sladkého a druhů min. železnic o zavedení motorových vlaků pro urychlené spojení důležitých mezistanic mezi hlavními stanicemi dálkových rychlíků,

XII. posl. Buřívala, Procházky a druhů min. železnic o revisi ochrany našich tratí proti sněhovým závějím,

XIII. posl. Buřívala, Procházky a druhů vládě o vypracování dlouholetého investičního železničního programu a založení zvláštního fondu, jenž by soustavné provádění tohoto programu zajišťoval,

XIV. posl. inž. Nečase, Koudelky, Kříže a soudruhů vládě o zřízení vodohospodářských fondů,

XV. posl. Johanise a soudr. min. veř. zdravotnictví a sociální péče o obcházení a nesprávné expedici léčiv na účet nemocenských pojišťoven ve veřejných lékárnách,

XVI. posl. inž. Junga a druhů vládě o zařazení města Krnova do třídy B činovného podle zákonů č. 103 a 104 z r. 1926,

XVII. posl. Riedla, Langra, Bergmanna, Knejzlíka, Sladkého a druhů min. spravedlnosti o jmenování v kancelářské službě u moravsko-slezského vrchního zemského soudu v Brně,

XVIII. posl. Buřívala, Procházky, Bergmanna a druhů min. soc. péče o úrazovém odškodnění dělníka Karla Smorádka z Horního Růžodolu,

XIX. posl. Moudrého, Langra, Riedla a druhů min. vnitra a min. spravedlnosti o konfiskaci "Lidových Novin" z 15. a 16. února 1929,

XX. posl. Riedla, Pechmanové a druhů min. veř. zdravotnictví a financí o projektovaném pronájmu Radium-Palace hotelu v Jáchymově,

XXI. posl. inž. Nečase, Koudelky, Kříže a soudr. vládě o rušení katastrálních úřadů v některých sídlech okresů,

XXII. posl. Koudelky a soudr. min. spravedlnosti o bezdůvodné konfiskaci časopisu "Volná Myšlenka" v Praze,

XXIII. posl. dra Koberga a druhů min. vnitra o provádění správní reformy,

XXIV. posl. Geyera, inž. Junga, Simma a druhů min. financí o úhradě provedení zamýšleného jednotného všeobecného pensijního zákona,

XXV. posl. Geyera, inž. Junga, Simma a druhů vládě o zařazení města Nejdku ze skupiny činovného C do skupiny činovného B podle § 12 platového zákona č. 103/26 a 104/26 Sb. z. a n.

Již před rokem podali státní a železniční zaměstnanci ve Stránčicích žádost vládě, aby přeřadila tuto obec do skupiny míst C činovného státních zaměstnanců. Uvedli, že Stránčice jsou výletním místem Pražanů, v zimě i v létě, vzdáleny od Prahy pouze 29 km, že drahotní poměry rovnají se poměrům v Praze panujícím. Stálý příliv obyvatelstva zostřuje ještě drahotní poměry v této obci, v níž bydlí velké procento zaměstnanců státních v Praze přidělených, kteří pro nedostatek bytů v Praze bydlí ve Stránčicích a do Prahy denně dojíždějí. Ti všichni požívají činovného skupiny A, kdežto zaměstnanci službou ve Stránčicích přidělení požívají pouze činovného skupiny D.

Z těchto důvodů táží se podepsaní vlády:

1. Ježto jsou dány podmínky odstavce 7, paragrafu 12 platového zákona, jest vláda ochotna přeřaditi obec Stránčice do vyšší skupiny míst činovného státních zaměstnanců?

2. Jest ochotna sděliti podepsaným, co v této věci podnikla, aneb učiniti hodlá?

V Praze dne 20. března 1929.

Mnichovo Hradiště, které čítá 4200 obyvatel, je dle zákona číslo 103/1926 zařazeno ve skupině míst C činovného, ačkoliv drahotní i bytové poměry jsou tam daleko horší, než v jiných městech, která jsou zařazena do skupiny B. Mnichovo Hradiště, jež jest střediskem okresu, ač čistě hospodářského, trpí drahotou a někdy i nedostatkem zemědělských produktů proto, že veškeré zemědělské produkty z okresu se vyvážejí k zásobování blízkých okresů Liberec, Jablonec n. Nisou atd.

Rovněž nájemné v tomto městě jest tak vysoké, že činovné podle dosavadního zařazení ani zdaleka nestačí. Tak na př. z bytu o jednom pokoji s kuchyní platí se ročně 2.000 Kč nájemného. V podnájmu platí se za jeden pokoj až 200 Kč měsíčně.

Z těchto důvodů táží se podepsaní vlády:

1. Jest ochotna přeřaditi město Mnichovo Hradiště do skupiny míst B činovného státních zaměstnanců?

2. Jest ochotna sděliti podepsaným, co v této věci zamýšlí učiniti?

V Praze dne 20. března 1929.

Drahotní poměry v Táboře jsou stejné jako v Českých Budějovicích a Hradci Králové, kterážto místa byla přeřazena do skupiny míst B činovného státních zaměstnanců. V bezprostřední blízkosti Tábora jsou obce Čekanice, Celkovice, Horky, Klokoty, Měšice a Ústí Sezimovo se značným počtem obyvatel, tvoříce s Táborem jediný hospodářský celek, který dnes čítá daleko přes 25.000 obyvatel a jsou zde tudíž podmínky, aby Tábor byl zařazen podle odst. 7 § 12 platového zákona do skupiny míst B činovného státních zaměstnanců.

Z těchto důvodů táží se podepsaní vlády:

1. Jest ochotna přeřaditi město Tábor do skupiny míst B činovného státních zaměstnanců?

2. Jest ochotna sděliti podepsaným, co v této věci zamýšlí učiniti?

V Praze dne 20. března 1929.

V § 84 zákona ze dne 21. února 1929, č. 26 o pensijním pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách bylo v odst. 2 stanoveno, že obvody působnosti jednotlivých úřadoven zemí České a Moravsko-slezské stanoví vládní nařízení. Vládní nařízení stanoví také, které části z obvodu působnosti dosavadní Zemské úřadovny pro Slezsko v Opavě, která se ruší, se přikazují jednotlivým úřadovnám země Moravsko-slezské.

Proto vláda nařízením ze dne 2. března 1929 č. 27 o obvodu působnosti úřadoven Všeobecného pensijního ústavu v Praze v zemi České a Moravsko-slezské stanovila v § 1 obvody působnosti úřadoven tohoto ústavu v zemi České a Moravsko-slezské. Územní jednotkou byly zvoleny obvody okresních úřadů, rovnající se bývalým okresním hejtmanstvím. V Čechách provedena byla tato zásada tak důsledně, že mnoho soudních okresů s českou většinou ocitla se v obvodu pražské úřadovny německé, naproti tomu zase několik soudních okresů s většinou německou v obvodu pražské úřadovny české.

Avšak na Moravě a ve Slezsku byla tato zásada na několika místech porušena a to výhradně ve prospěch německé úřadovny brněnské. Z politických okresů, většinou českých; byly vytrženy soudní okresy většinou německé, aby mohly býti zachráněny pro brněnskou německou úřadovnu. Jsou to na př. soudní okresy: Fulnek z pol. okr. Nový Jičín, Slavonice z pol. okr. Dačice, Mohelnice z pol. okr. Zábřeh, Odry a Vítkov z pol. okr. Opava. Stejně se tak stalo se soudním okresem bíloveckým ve Slezsku, většinou českým, který byl vytržen z politického okresu bíloveckého, rovněž většinou českého (Čs. 11.839, N. 8756), a byl odevzdán německé brněnské úřadovně. Naproti tomu soudní okres Jevíčko, ačkoliv má velkou českou většinu (Čs. 18.682, N. jen 2458!) ponechán byl německé úřadovně v Brně, protože náleží k politickému okresu moravskotřebovskému, většinou německému.

Nejhůře však pochodilo při této umělé parcelaci bývalé Těšínské Slezsko. Celý obvod okresního úřadu fryštátského se soudními okresy Bohumínem a Fryštátem byl přidělen k brněnské německé úřadovně, ačkoliv jak politický okres, tak oba jmenované soudní okresy mají vyloženou českou většinu, jak svědčí data úředního sčítání z r. 1921: Bohumín Čs. 26.291, N. 7840, Poláků 4.977; Fryštát: Čs. 38.706, N. 4373, Pol. 29.130.

Také politický okres česko-těšínský, jehož jeden soudní okres - Jablunkov - má polskou většinu, a druhý soudní okres - Český Těšín jest skoro z polovice český, byl rovněž přivtělen k německé úřadovně v Brně, ačkoliv v obou politických okresích, jak fryštátském, tak česko-těšínském jest Němců podle úředního sčítání pouhá desetina: (Český Těšín: Čs. 18.115, N. 5278, Pol. 14.977; Jablunkov: Čs. 5444, N. 769; Poláků 18.950).

Jest samozřejmé, proč asi došlo k této neblahé parcelaci! Oba okresy, zejména však pol. okres fryštátský, jsou v tak zv. ostravsko-karvínském uhelném revíru a mají neobyčejně silně vyvinutý průmysl. Proto oba tyto okresy, třebaže v nich jest německého obyvatelstva mizivá menšina; byly podřízeny brněnské německé úřadovně, aby takto byla vydatně finančně posílena, protože by jinak jenom živořila a nebyla takřka schopna života.

České Těšínsko tedy znovu stalo se obětním beránkem dnešní občanské koalice a určeno bylo k záchraně pověstného německého "Besitzstandu"! Jest to v krátké době druhá křivda, která byla vládou na nátlak německých koaličních stran na českém Slezsku spáchána. Není tomu tak dávno, kdy pobouřen byl veškeren český lid v bývalém Slezsku a zejména na Těšínsku bez rozdílu politického přesvědčení faktem, že jako odborníci do zemského zastupitelstva země Moravsko-slezské jmenováni byli vládou jenom dva Němci a nacionální Polák, jako by v českém obyvatelstvu slezském, které tvoří podle úředního sčítání polovinu veškerého obyvatelstva, nebylo dostatek schopných odborníků pro nově utvořené zemské zastupitelstvo. Nyní pak znovu ponížen český lid na Těšínsku tím, že oba politické okresy fryštátský a česko-těšínský podřízeny byly německé úřadovně brněnské, ačkoliv úřední sčítání mluví v ohledu národnostním velmi zřetelnou mluvou ve prospěch českého lidu.

Proto táží se podepsaní:

1. Čím odůvodňuje vláda republiky československé porušení zásady pro zemi Moravsko-slezskou, která byla důsledně provedena v zemi České?

2. Jest vláda ochotna napraviti toto nedopatření vládního nařízení č. 27/1929 a nově upraviti obvody působnosti pro zemi Moravsko-slezskou podle stejných zásad, podle kterých provedeno bylo rozdělení politických okresů mezi českou a německou úřadovnu Všeobecného pensijního ústavu v zemi České?

V Praze dne 20. března 1929.

Zákonem ze dne 19. března 1920, č. 186 Sb. z. a n., § 11, odst. 3, lit. a), dále zákonem ze dne 24. června 1927, č. 103 Sb. z. a n., § 137, odst. 1 jest stanoveno, že povýšení stane se propůjčením systemisovaného služebního místa vyšší platové stupnice. Odstavce (2) lit. a, b, 3 a 6 obsahují pak bližší podmínky povýšení.

V platovém zákoně § 130 označena pak jsou služební místa a hodnost, pro kterou se systemisují místa v I., II. a III., stupnici platové § 132. V celém zákoně se nikde nemluví o nějaké hodnosti štábního strážmistra nebo praporčíka pro četnické gážisty mimo služební třídy.

Přes to zavedlo ministerstvo vnitra proti jasnému znění zákona a úmyslu zákonodárce tyto hodnosti pouhým výnosem z 22. listopadu 1927, č. 75002-13 odst. 2, lit. b, c, ale nestanovilo pro hodnost štábního strážmistra žádnou platovou stupnici se zvýšením platu a pro praporčíky stanovilo platovou stupnici, která byla plat. zákonem určena pro vrchní strážmistry; zástupce velitele stanice.

Tímto výnosem stanovilo ministerstvo vnitra povýšení na praporčíky po 10 letech, ačkoliv každý velitel stanice, nynější štábní strážmistr, má podle obou citovaných zákonů býti po 10 létech povýšen na vrchního strážmistra, čímž by dosáhl hmotného zlepšení a odměny za svou odpovědnost jako velitel stanice.

Mnozí gážisté zastávají již místo velitele stanice 7 i více roků k úplné spokojenosti a ministerstvo vnitra na místě, aby je povýšilo na vrchní strážmistry před uplynutím 10 roků, jak to v mimořádných případech zákon připouští, prodlužuje svým výnosem povýšení o další 1 rok. Ačkoliv jest asi 600 míst vrchních strážmistrů volných, neobsazují se tato místa a nejmenují se vrchními strážmistry oni štábní strážmistři, kteří již po řadu let úspěšně vedou stanice, aniž se jim dostalo zaslouženého hodnocení a odměny.

Rovněž neprovádí se povýšení vrchních strážmistrů na výkonné důstojníky, ačkoliv jsou volná místa systemisovaná a také se neprovádí povýšení výkonných důstojníků do vyšších hodností.

Mimo to se povyšování provádí u každého zemského četnického velitelství jinak. Tato praxe ohrožuje klid a spokojenost sboru četnického a bylo by ji nutno odstraniti v zájmu četnické služby samotné.

Z těchto důvodů táží se podepsaní:

1. Jest pan ministr ochoten odvolati výnos ze dne 22. listopadu 1927 čís. 75002-13 jako platovému zákonu odporující?

2. Jest pan ministr ochoten naříditi, aby bylo provedeno povýšení na systemisovaná místa vrchních strážmistrů, a to u všech zemských velitelství stejně?

3. Jest pan ministr ochoten naříditi, aby bylo provedeno povýšení vrchních strážmistrů na volná systemisovaná místa výkonných důstojníků a povýšení důstojníků výkonných do vyšších hodností?

4. Jest pan ministr ochoten sděliti podepsaným, co v této věci učinil či zaříditi hodlá?

V Praze dne 20. března 1929.

Dnem 15. února 1929 počínaje učinila poštovní správa řadu opatření, která v dopravě pošty listovní a povozné způsobila chaos, což mělo a dosud má za následek velmi opožděné doručování pošty adresátům. Nehledě k tomu, že následkem zrušení velkého počtu vlaků zrušen byl i velký počet příslušných vlakových pošt, poštovní správa - z příčin dosud nevysvětlitelných - zrušila dvě rychlíkové vlakové pošty a to Praha - Bratislava 801 a zpět ve vlaku 15/16 a Praha - Bohumín 76 a zpět ve vlaku 5 a 6, ačkoliv rychlíky nebyly zrušeny. Dopravní význam obou vlakových pošt možno náležitě posouditi skutečností, že ranními vlaky docházela na ně pošta od Čes. Budějovic, Plzně, Chebu, Podmokel a Liberce. Mimo oblasti jmenovaných míst měly obě vlakové pošty prostřednictvím vlakové pošty Děčín - Praha 76 spojení s celou evropskou cizinou, Německem, Francií, Belgií, Holandskem, Dánskem, Anglií, Norskem a Švédskem. Vlaková pošta Praha - Bratislava dopravuje přímou poštu ze všech těchto států pro Maďarsko a albánské státy.

Po pětidenním zrušení 21. února byla opět zavedena vlaková pošta Praha - Bratislava 801. Avšak není dosud obnovena vlaková pošta Praha - Bohumín 76, jež mimo spojení s Polskem má velký význam vnitrozemský, nebo umožňuje dopolední (Kolín, Pardubice) a odpolední doručení pošty (Něm. Brod, Jihlava, Znojmo, místa na trati Choceň, Broumov, Čes. Třebová, Olomouc, Přerov, Mor. Ostrava, Bohumín, Čes. Těšín) ze všech shora již vyjmenovaných míst. Kromě toho všechna na zmíněnou vlakovou poštu došlá pošta může býti druhý den časně ráno doručena v Košicích a všech místech, ležících na trati Košice - Jasina. Tato fakta nelze opomíjeti, nemá-li význam pošty býti zdiskreditován, má-li československá pošta zůstati důležitým činitelem v našem rozvoji hospodářském a kulturním.

Z těchto důvodů táží se podepsaní pana ministra pošt a telegrafů:

1. Proč došlo ke zrušení vlakových pošt ve vlacích, které zastaveny nebyly, když to nebylo nutno a poštovní provoz tím utrpěl, zejména zrušením shora označených pošt vlakových?

2. Jest pan ministr ochoten pro budoucnost zaříditi, aby se nečinily disposice bez zralého uvážení a zřejmě ne naléhavé, jako tomu bylo v předu uvedených případech, pro něž postižená veřejnost ani poštovní personál nemohl najíti vysvětlení?

3. Jest pan ministr ochoten sděliti podepsaným, co v této věci zařídil, a je-li ochoten znovu zříditi zrušenou vlakovou poštu č. 76 Praha - Bohumín?

V Praze dne 20. března 1929.

Dne 1. prosince minulého roku přeměněna byla okresní správa politická v okresní úřad. Přibylo sem mnoho úředníků z bývalého samosprávného okresu Ústí n. Orlicí. Ani stát, ani město nepostaraly se o byty úřednické. Na okresním úřadě je nyní 11 úředníků vůbec bez bytu nebo bydlí naprosto nedostatečně. Většina je jich ženatých, musejí bydliti odloučeně od rodiny, po hostincích, anebo dojížděti do Ústí n. Orl. i do Brna. Při nynější dopravní kalamitě odváží se aspoň jednou týdně navštíviti své rodiny a stane se, že druhého dne dopoledne vůbec se zpět nedostanou zpožděnými vlaky. Jak tím trpí práce v úřadě, netřeba vysvětlovati. Postižení úředníci musí žíti na dvě strany a těch pár korun (14 - 15) dennímu příplatku zdaleka nevyváží ztráty, které utrpí bez své viny a které jim nikdo nenahradí. Vyskytne-li se někde byt, jsou konány přímo dostihy o jeho získání. Podobné poměry jako u okresního úřadu vládnou i u ostatních státních úřadů. Úředník Němec ještě byt si opatří, ale úředník nebo učitel Čech se o to marně pokouší. Ženatí úředníci dívají se na své ustanovení do Lanškrouna jako na nezasloužený trest a při nejbližší vhodné příležitosti utíkají z Lanškrouna. O slušném bydlení státních úředníků nedá se ve zdejších poměrech mluvit, když státní okresní lékař - ženatý - již řadu roků bydlil v jedné místnosti jako podnájemník. Apatie městské správy nese ovšem na této mizerii hodně viny, jeden obecní činžák, který město vystavělo, na 6500 obyvatel nestačí. Lanškrounu velmi na tom záleží, aby zde okresní úřad i ostatní státní úřady zůstaly, neboť bez nich by poklesl na bezvýznamnou vesnici. Nestará se však ani o úpravu budovy pro okresní úřad a tím méně o byty úředníků. Jen z továrny na tabák na 30 dělnických rodin již po dvě léta čeká na dům slíbený od Ústředního ředitelství tabákové režie (kromě rodin ostatních).

Z těchto důvodů táží se podepsaní vlády:

1. Zná tyto poměry a co hodlá učiniti pro odstranění nedostatků bytů pro státní zaměstnance v Lanškrouně?

2. Jest ochotna učiniti o tom podepsaným sdělení?

V Praze dne 20. března 1929.

Uzákoněním platového zákona čís. 103/1926 byla obec Planá nad Lužnicí zařazena do skupiny míst D činovného. A přece je Planá n. Lužnicí, čítající tou dobou 1800 obyvatel, vyhledávaným a všeobecně známým letovištěm. Počet letních hostů bývá ročně na 700, z nichž 18 postavilo si zde trvalá letní sídliště. Proto také vyvinuly se zde zcela jinak drahotní poměry oproti místům stejné kategorie, ba i proti místům ve skupině C. Majitelé bytů pronajímají je raději letním hostům, kteří platí každou požadovanou činži za svůj sezónní pobyt. Následkem toho požadují i za stálé byty ceny zvýšené. Tak platí se za dvoupokojový byt ročně 3200 Kč. Státní úřady samy pociťují drahotu bytů. Poštovní erár platí za jednu místnost pro úřadovnu 3200 Kč a ještě musil zaplatiti nájem na 10 let napřed. Na četnictvu požaduje se činže ročních 3200 Kč rovněž na 10 let napřed.

Pod vlivem přílivu hostů jsou i ceny potravin nepoměrně vyšší a zůstávají i po odjezdu letních hostů. Obec Planá n. Lužnicí, jsouc obdařena výhodnými podmínkami komunikačními i pro letovisko, roste rok od roku. Proto i státních a veřejných zaměstnanců přibývá. Nádražní úřad má 35, poštovní a telegrafní úřad 6, četnická stanice 4, obecná škola pětitřídní 7 zaměstnanců a 1 státní obvodní lékař.

Jsou proto dány podmínky, aby obec Planá n. Lužnicí byla zařazena podle odstavce 7 § 12 zákona čís. 103/1926 do skupiny míst C činovného státních zaměstnanců a podepsaní se táží:

1. Jest vláda ochotna přeřaditi obec Planou n. Lužnicí do vyšší skupiny míst činovného?

2. Jest ochotna sděliti podepsaným, co v této věci učiniti hodlá?

V Praze dne 20. března 1929.