Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

I. min. pošt a telegrafů na interp. posl. dr. Schollicha a druhů o seznamu účastníků poštovního šekového řízení (tisk 1767/XXII),

II. min. spravedlnosti na interp posl. Hackenberga, Schweichharta a soudr. o opětovném zabavení časopisu "Sozialdemokrat" ze dne 18. a 28. října a 6. listopadu 1928 (tisk 1890/XVI),

III. min. pověřeného správou ministerstva financí na interp posl dr. Korlátha a druhů o výměně peněz v Marmarošské Solotvině (tisk 1815/V),

IV. min. financí na interp. posl. Simma, inž. Junga a druhů o zlepšení těžké finanční situace restringovaných státních úředníků zřízenců, učitelů, profesorů, železničních a poštovních zaměstnanců (tisk 1615/XX),

V. min. vnitra a spravedlnosti na interp. posl. Szentiványiho a druhů o pobuřování proti národnosti, spáchaném Emilem Hanesem, okresním náčelníkem v Rim. Sobotě (tisk 1815/IX a 1863/XXII),

VI. min. vnitra na interp. posl. Kršiaka, Kopasze a druhů o svévolném úřadování a nemravném chování starosty obce Josefa Bacsányiho ve Spišské Nové Vsi (tisk 1847/VI),

VII. min. školství a nár. osvěty na interp. posl Sladkého, Hrušovského a druhů o ustanovení odborného inspektora pro pedagogický dozor na státních odborných školách pro hluchoněmé a slepé na Slovensku (tisk 1847/XI),

VIII. min. pověřeného správou ministerstva financí na interp. posl Mikuláše Knejzlíka, Práška a druhů o postupu berních správ při ukládání důchodové daně drobným zemědělcům (tisk 1847/XV),

IX. ministra pověřeného vedením ministerstva pro zásobování lidu na interp. posl. dr. Klapky, Zeminové, Špatného a druhů o zdražení mléka a másla (tisk 1964/I),

X. min. veř. prací na interp. posl. Petera Śliwky a soudr. o výbuchu na jámě Zvěřině v ostravsko-karvínském revíru zaviněném nezachováváním hornopolicejních bezpečnostních předpisů (tisk 1847/XX),

XI. vlády na interp. posl Koudelky, inž. Nečase, Kříže a soudr. o cukerní politice a hrozícím zdražení cukru (tisk 1615/V),

XII. vlády na interp. posl. Pika, Koudelky a soudr o jednacím řádu pro zemská a okresní zastupitelstva (tisk 1956/III), a na interp. posl. dr. Klapky, Zeminové, Špatného a druhů o jednacích řádech pro zemská a okresní zastupitelstva a výbory (tisk 1964/II),

XIII. min. pověřeného správou ministerstva financí na interp posl. Kršiaka a druhů o nesprávném vyměřování daně z obratu (tisk 1964/XXV),

XIV. min. spravedlnosti na interp. posl. Karpíškové a soudr. o ochraně dítek nemanželských (tisk 2025/XI),

XV. min. vnitra a spravedlnosti na interp. posl. dr. Patejdla, Hrušovského a druhů o zneužívání moci úřední a jiných trestních činech spáchaných býv. okresním náčelníkem v Medzilaborcích, Ondřejem Benickým-Lakatosem (tisk 1863/XVI),

XVI. min spravedlnosti na interp. posl. Netolického a druhů o zrušení některých okresních soudů (tisk 2025/X),

XVII. min. spravedlnosti na interp. posl. Johanse, Koudelky a soudr o vyšetřování stavební katastrofy na Poříčí (tisk 1964/XXIV),

XVIII. vlády na interp. posl Bergmanna, Buřívala, Procházky a druhů o vyřešení t. zv. slovenské a podkarpatoruské výhody, přiznané státním zaměstnancům na Slovensku a v Podkarpatské Rusi (tisk 1403/VI),

XIX. min železnic na interp. posl. Buřívala, dr. Uhlíře a druhů o stavbě spojky ze stanice Svatoňovice - Úpice u města Úpice (tisk 1767/II),

XX. min. školství a nár. osvěty na interp. posl. dr. Klapky, Zeminové, Špatného a druhů o prodeji domu č. p. 856 v Praze-II., na Příkopě ministerstvem školství a národní osvěty (tisk 2025/II),

XXI. vlády na interp posl dr. Franke, Bergmanna, Netolického, Buřívala a druhů o přeřazení města Německého Jablonné do vyšší skupiny míst činovného (tisk 1964/XV),

na interp. posl. dr. Uhlíře, Pechmanové a druhů o přeřazení Meziměstí s okolními obcemi do vyšší skupiny míst činovného (tisk 1964/XII),

na interp. posl. Bergmanna, Tučného, Buřívala, Procházky a druhů o přeřazení města Chodova u Karlových Varů do vyšší skupiny míst činovného (tisk 1964/XI),

na interp. posl. Bergmanna, Tučného, Buřívala, Procházky a druhů o přeřazení města Dubé do vyšší skupiny míst činovného (tisk 1964/X),

na interp. posl Bergmanna, Sladkého, Davida a druhů o přeřazení Petrovic u Bohumína do skupiny míst B činovného (tisk 1964/VII)

na interp. posl. Bergmanna, Tučného, Buřívala, Procházky a druhů o přeřazení obce Tršnice do vyšší skupiny míst činovného státních zaměstnanců (tisk 1964/III),

na interp. posl. Sladkého, Bergmanna a druhů o přeřazení obce Janovic u Frýdku na Těšínsku do skupiny míst C činovného státních zaměstnanců (tisk 1964/XVIII),

na interp. posl. Sladkého, Buřívala, Bergmanna, Procházky a druhů o přeřazení města Krnova ve Slezsku do skupiny míst B činovného (tisk 1964/XVII),

XXII. vlády na interp. posl. Bergmanna, Špatného, Zeminové, Riedla a druhů, že se nevyřizují rekursy podané státními zaměstnanci na Slovensku, proti převodu do nového platového zákona (tisk 1595/VI),

XXIII. vlády na interp. posl Bergmanna, Zeminové a druhů o výplatě činovného skupiny C podle odst. 8 §u 12 platového zákona č. 103 z roku 1926 (tisk 1407/VI),

XXIV. vlády na interp. posl. Tayerle a soudr. stran omezování občanských práv zaměstnanců státní tiskárny v Užhorodě (tisk 1847/XIV),

XXV. min. financí na interp. posl. Schneidera a druhů o zařadění státních úředníků a učitelů města Boru u České Lípy do skupiny činovného B (tisk 1956/V),

XXVI. vlády na interp. posl. Špatného a druhů o poměrech na lesním hospodářství velkostatku Lázně Kynžvart (tisk 1993/XXV),

XXVII. vlády na interp. posl. dr. Uhlíře a druhů, jaké důsledky ve třetím volebním kraji má zákon ze dne 14. července 1927, o organisaci politické správy (tisk 1964/XXIII),

XXVIII. min. školství a nár. osvěty na interp. posl. Śliwky, Petera a soudr o zřízení školních odborů u brněnské zemské školní rady (tisk 1863/VIII),

XXIX. min. spravedlnosti na interp. posl. Mondoka a soudruhů o neustálém soustavném zabavování užhorodského týdeníku "Karpatská Pravda" (tisk 1956/II).

Vydáním seznamu vlastníků šekových účtů v nové úpravě snažil se poštovní úřad šekový usnadniti jeho užívání, neboť nyní je možno nalézti i úřední název místa v jazyku národní menšiny, stanovený podle zákona č. 266/ 1920 Sb. z. a n. resp. vlád. nařízení č. 324/1921 Sb. z. a n., o názvech měst obcí, osad a ulic, přímo mezi názvy míst v jazyku státním, aniž je potřebí hledati, jako dříve, napřed ve zvláštním seznamu jmen souznačných a jinojazyčných.

Insertní část byla zařaděna do seznamu, aby byl snížen náklad vydání a tím zlevněna i prodejní cena v zájmu účastníků šekového řízení.

Vzhledem k tomu nemám důvodů zaříditi, aby seznam vlastníků šekových účtů byl vydán v dřívější úpravě a to tím méně, že novou úpravou bylo vyhověno opětovaným požadavkům vlastníků šekových účtů, zejména i z řad příslušníků německé národnosti.

V Praze dne 17. února 1929,

Státní zastupitelství v Praze zabavilo periodický tiskopis "Sozialdemokrat" a to č. 248 z 18. října 1928, č. 257 z 28. října 1928 (zvláštní vydání) a č. 264 ze 6. listopadu 1928, a to mimo jiné též pro místa v interpelaci uvedená, v jichž obsahu spatřovalo skutkovou podstatu přečinů rušení obecného míru podle § 14, č. 5 zákona na ochranu republiky a proti veřejnému pokoji a řádu podle § 300 tr. z.

Ve všech třech případech zemský trestní jako tiskový soud v Praze nálezy z 19. a 30. října 1928 a z 8. listopadu 1928 zabavení potvrdil. Oprávněné osoby měly možnost proti těmto nálezům, které byly řádně doručeny, užíti opravných prostředků a umožniti tak přezkoumání jich instančním pořadem soudním, to se však ani v jednom případě nestalo, takže uvedená rozhodnutí nabyla právní moci.

Ježto tedy soud uznal, že státní zastupitelství shledávajíc v zabavených statích skutkovou podstatu trestných činů řídilo se správně zákonem, nemohu postup státního zastupitelství shledávati bezprávným. Nerozpakuji se však prohlásiti, že veřejný zájem potlačení některých ze zabavených míst v celém jich rozsahu nezbytně nevyžadoval, nač jsem již státní zastupitelství upozornil.

Pokud pak se v interpelaci tvrdí, že zabavením byl sledován záměr časopis finančně poškoditi a mluví se o desetitisícových pokutách, uvádím že z časopisu "Sozialdemokrat" byl konfiskací postižen celý náklad jen při zabavení čísla 248, a to 2100 výtisků a č. 257, jehož bylo ale vytištěno jen 50 výtisků.

Časopis nemívá zvláštních vydání, ale 27. října 1928 po 20. hodině předložil k tiskové přehlídce "Zvláštní vydání", jehož úvodník pod nadpisem "Zehn Jahre" byl z části zabaven. Za šest hodin po tomto zvláštním vydání bylo předloženo k přehlídce nedělní číslo, v němž byl otištěn úvodník "Zehn Jahre" s vynecháním míst zabavených ve zvláštním vydání.

Z vytištěných 50 výtisků zvláštního vydání nebylo až do výkonu přehlídky nic vypraveno.

V Praze dne 8. února 1929.

Interpelace vytýká v úvodu nejprve, že na dosavadní interpelace a dotazy o výměně peněz na Podkarpatské Rusi odpověď vůbec dána nebyla.

Proto dovoluji si nejdříve uvésti, že dosud na všechny interpelace a parlamentní dotazy v této věci bylo odpověděno, při čemž byla podrobně objasněna otázka úpravy měny na Podkarpatské Rusi a dokázáno bylo nejen s hlediska obecného, nýbrž i na jednotlivých interpelovaných případech, že výměnou peněz podle vládního nařízení ze dne 12. října 1920, č. 576 Sb. z. a n., obyvatelstvu Podkarpatské Rusi ukřivděno nebylo, nýbrž naopak, že obyvatelstvo zpravidla značně získalo, pokud ovšem vyhovělo podmínkám v cit. nařízení určeným.

Z odpovědí dovoluji si citovati zvláště: Odpověď ministrů věcí zahraničních, průmyslu, obchodu a živností a financí ze dne 15. prosince 1924 (tisk č. 5042/XIII) na interpelaci poslanců dra Korlátha, Kurťaka a soudruhů o sklárně ve Ferenczvölgy-u v okolí obce Tiačeva a další odpověď v téže věci ze dne 2. února 1927 (tisk 944/XV), jakož i odpověď ministra financí ze dne 15. listopadu 1926 (tisk 803/VIII) na interpelaci poslance dra Korlátha a spol. o berních křivdách páchaných na obyvatelstvu některých obcí v Podkarpatské Rusi.

Myslím, že se mohu odvolati na tyto odpovědi jakož i na odpovědi, v nichž byly zevrubně vylíčeny také důvody, pro které nebylo možno na Podkarpatské Rusi provésti okolkování bankovek podle zákona ze dne 25. února 1919, č. 84 Sb. z a n. Byly to jednak dlouho trvající neurčitost hranic jednak zeměpisné poměry na Podkarpatské Rusi, pro které ukázalo se, že jedině možným postupem jest zjistiti nejprve množství oběživa náhlým předchozím soupisem a pak teprve provésti výměnu hotovostí k soupisu přihlášených přímo za čsl. státovky.

Vlastní úprava měny provedena byla vládním nařízením ze dne 12. října 1920, č. 576 Sb. z. a n., které v §u 2 přiznalo výhodnější výměnný poměr ovšem toliko bankovkám přihlášeným k úřednímu předběžnému soupisu, a to pro prvých 2,000 K poměr 100 K = 100 Kč, pro další obnosy do 10.000 K poměr 100 K = 50 Kč a teprve pro obnosy přes 10,000 K poměr 100 K = 25 Kč (t. j. kurs nekolkovaných bankovek, jaký si skutečně hospodářský život sám vytvořil). Bylo tedy na př. 4000 K rak. uh. vyměněno za 3000 Kč (hotovosti přes 2000 K byly však velmi řídké).

Pro směnu hotovostí ke zmíněnému soupisu nepřihlášených určen byl v § 4 cit. nař. výměnný poměr 100 K = 10 Kč, avšak finanční správa byla zároveň zmocněna, aby ve zvláštních případech na průkaz, že hotovostí k soupisu nepřihlášených bylo řádně nabyto, povolila na žádost, kterou bylo podati do 23. listopadu 1920, doplatek měrou stanovenou v § 2. Finanční správa na včas podané žádosti povolovala doplatek všude tam, kde šlo o žadatele, kteří bankovek bezelstně nabyli a ze závažných důvodů nemohli svých hotovostí, které měli v době soupisu přihlásiti, resp. v předepsané lhůtě vyměniti.

Co do výměny peněz v Marmarošské Solotvině zvláště dovoluji si uvésti:

Výměna nekolkovaných rak. uh. bankovek konala se v této obci v říjnu a listopadu 1920. Pokud obyvatelstvo přihlásilo bankovky ku předběžnému úřednímu soupisu, dála se výměna ve zmíněném již dojista výhodném poměru stanoveném v § 2 cit. nař.

Většina obyvatelů této obce nepřihlásila však svých bankovek k úřednímu soupisu (ačkoliv přihlašovacích tiskopisů bylo dostatek), ani jich k výměně nepředložila.

Obyvatelstvo ovšem tím, že nepředložilo bankovek včas k výměně, ztratilo právní nárok na výměnu vůbec. Přesto však byla ještě v lednu 1921 vyslána do blízké sousední obce (Selo Solotvina) zvláštní komise ku provedení dodatečné výměny (od 10. do 19. ledna 1921), k níž měli se přihlásit také obyvatelé Marmarošské Solotviny. Tato komise byla zmocněna provésti výměnu nejen v poměru 100 K = 10 Kč, nýbrž v ohleduhodných případech i v poměru 100 K = 25 Kč, ba i výhodnějším. Ale z obce Marmarošské Solotviny dostavilo se k výměně pouze několik osob.

Ježto v interpelaci se praví, že při druhé výměně došly zásoby přihlašovacích tiskopisů, dlužno podotknouti, že soupis na předepsaných tiskopisech dál se pouze jeden, a to před vydáním vl. nař. č. 576/1920 Sb z. a n., v srpnu a v září 1920. Výměna nepřihlášených peněz v příznivějším poměru než 100 K = 10 Kč dála se na žádost podle § 4 cit nař. č. 576/20 Sb. z. a n., při ní tedy nebylo potřebí tiskopisů.

Ačkoliv z dosavadních zkušeností bylo zjevno, že obyvatelstvo Marmarošské Solotviny o výměnu vůbec nemá zájmu, byla majitelům nekolkovaných bankovek dána opětně možnost bankovky vyměniti a to počátkem února 1921 vysláním nové komise do Sela Solotviny a potom ve dnech 23. a 24. února 1921 a 4. až 7. května 1921 u berního úřadu v Rachově. Ale ač bylo pro tuto posléze uvedenou lhůtu naznačeno že nemajetným osobám budou bankovky do celkové výše 500 K vyměněny v poměru 1 K = 1 Kč a ostatním bez ohledu na výši v poměru 4 K = 1 Kč, nepoužilo obyvatelstvo Marmarošské Solotviny ani této nejkrajnější ochoty finanční správy.

V červenci r. 1921 zabavili však zástupci úřadu pro potírání lichvy v Užhorodě u správce notářského úřadu v Marmarošské Solotvině Julia Füzessyho nekolkovaných bankovek za 1.084.204 K a uložili je u berního úřadu v Rachově. Úředníkem civilní správy v Užhorodě byl původ těchto bankovek na místě samém vyšetřen a zjištěno, že bankovky ty uložili u notáře Füzessyho obyvatelé Marm. Solotviny. Na požádání zemské finanční správy v Užhorodě uložila pak civilní správa Podkarpatské Rusi v Užhorodě podřízeným politickým úřadům, aby vyšetřily nepřístojnosti spáchané jmenovaným notářem při sepisování výkazu neokolkovaných bankovek k dodatečné výměně hlášených. Přes to, že tyto události byly po zákonu pro výměnu nerozhodné, nařídilo přece hlavní finanční ředitelství zjistivši tyto skutečnosti výnosem ze dne 17. července 1922 č. 23406/1088/VI, výměnu zabavených nekolkovaných bankovek a pověřilo tímto úkolem zvláštní výměnnou komisi sestavenou z činovníků berního úřadu v Rachově, místního starosty a notáře, jakož i ze zástupců zúčastněných stran. Z částky 1,084.204 K bylo majitelům bankovek vyměněno od 25. do 27. července 1922 K 2678 v poměru 1 : 1, K 528.409 v poměru 1 : 4 a K 144.000 v poměru 1 : 10.

Zbytek vyměněn nebyl buď proto, že se vlastníci těchto bankovek nepřihlásili, nebo proto, že šlo o bankovky opatřené maďarskými, rakouskými a jihoslovanskými kolky a tudíž k výměně nezpůsobilé a posléze v některých případech také proto, že jak bylo zjištěno, byly dotyčné bankovky dopraveny do tuzemska podloudně na spekulaci.

Z vylíčeného skutkového stavu je patrno, že finanční správa osvědčila vůči obyvatelům Marmarošské Solotviny ochotu přesahující dokonce přísný výklad zákona a nemůže tedy býti činěna zodpovědnou za případné škody, jež obyvatelstvu snad vznikly jen proto, že svých hotovostí ani k soupisu včas nepřihlásilo, ani se o výměnu nehlásilo.

Další výměna nebo doplatky na výměnu jsou nepřípustny, ježto zákonem ze dne 10. února 1921 č. 67 Sb. z. a n., byly veškeré měnové úkony provedené podle cit. nař. č. 576/20 Sb. z. a n. prohlášeny za ukončené. Kromě toho je výměna již dávno vyúčtována s Národní bankou Československou. Rovněž jakákoli změna měnových opatření na Podkarpatské Rusi je vyloučena nejen právně z důvodu svrchu uvedeného zákona, nýbrž i hospodářsky, ježto měnové poměry na Podkarpatské Rusi jsou již dávno ustáleny. Není však pro to ani důvodu v interpelaci uváděného, že totiž obyvatelstvu bylo ukřivděno, neboť pokud obyvatelstvo Podkarpatské Rusi splnilo zákonné podmínky, dostalo se mu výměny tak výhodné, že daleko přesahovala skutečnou tehdejší kursovní hodnotu vyměňovaných rak. uh. bankovek. Avšak i tam, kde obyvatelstvo nesplnilo všech zákonných předpisů, učinila (jak je zřejmo též z interpelovaného případu) finanční správa vše, aby poskytla obyvatelstvu možnost výměny co nejvýhodnější.

V Praze dne 9. února 1929.

Otázku zlepšení finanční situace zaměstnanců, kteří byli podle zákona ze dne 24. prosince 1924, č. 286 Sb. z. a n. o úsporných opatřeních ve veřejné správě dáni do výslužby, není možno řešiti beze zřetele na poměry ostatních t. zv. staropensistů, k nimž náležejí.

V Praze dne 26. února 1929.

V obci Hňúšti okresu rimavsko-sobotského při slavnosti odhalení sochy slovenskému spisovateli Janu Franciscymu měl okresní náčelník v Rim. Sobotě Emil Hanes, jakožto předseda místního odboru Slovenské Matice řeč, v níž nabádal své posluchače k národní a kulturní práci, doporučuje jim národní hrdost, bratrskou svornost a národní obětavost, výslovně podotkl, že pravých Maďarů si váží, ale kritisoval chování těch jednotlivců, kteří ač Slováci rodem, opovrhují vším slovenským, ba dokonce často provokativně před Slováky v jejich vlastní domácnosti hanobí vše slovenské.

Šlo tedy v daném případě jen o kritiku chování jednotlivců, nikoli však o popuzování k zášti proti národnosti.

Pokud jde o jubilejní slavnost v Rim. Sobotě, okresní náčelník Emil Hanes zahájil tuto slavnost pouze kratším proslovem, v němž uvítal řečníka a jen v několika větách načrtnul význam desetiletého jubilea trvání Československé republiky. Ani při této příležitosti nějakým způsobem neštval proti některé národnosti.

Ježto výpověďmi četných slyšených svědků nebyly výroky okresního náčelníka Emila Hanesa dokázány ve znění v interpelacích tvrzeném a obsah proslovu v obou případech nezakládá skutkové povahy nějakého soudně či disciplinárně trestného činu, nezamýšlejí úřady veřejné obžaloby převzíti vůči Emilu Hanesovi zastupování obžaloby, ani není příčiny k disciplinárnímu stíhání jmenovaného nebo k jinému úřednímu opatření.

V Praze dne 20. února 1929.

Okresního úřadu nedošlo stížností, že starosta obce Spišské Nové Vsi Josef Bacsányi vzdaluje se na delší dobu z obce, aniž pověří své náměstky, aby jej po dobu jeho zaneprázdnění nebo nepřítomnosti v obci zastupovali. Rovněž úředníkům městského úřadu - jak okresním úřadem zjištěno - není znám případ, že by strany byly si stěžovaly na nepřítomnost starostovu. Proto neměl okresní úřad příčiny, aby v tomto směru zjednal nápravu.

Tvrzení interpelace, že starosta znemožňuje ustavení se komisí, neodpovídá skutečnosti. Všecky komise obecní, jež zastupitelstvo zvolilo, jsou ustaveny a vykonávají svoje funkce. Funkce sociální komise vykonává sociálně-zdravotní komise, jejíž předsedou jest člen obecního zastupitelstva Dr. Antonín Teschler. Městský úředník Dr. Alexandr Friedmann jest pouze jejím referentem.

Starosta obce nepřechovává žádných listin. Smlouvy s obcí uzavřené jsou uschovány v městské účtárně v ohnivzdorné pokladně. Původní vyhotovení smlouvy obce s firmou "Ofa" předloženo bylo k podané stížnosti spolu se spisy nejvyššímu správnímu soudu. Opis smlouvy té jest však uschován u obce v pokladně. Smlouva neobsahuje ustanovení, že by firma "Ofa" byla povinna zaměstnávati jen místní dělnictvo, přes to na nátlak starosty podrobila se firma dobrovolně před komisí k tomu účelu svolanou závazku, že bude zaměstnávati v prvé řadě místní dělnictvo, kterýžto závazek také dodržuje. Veškeré záležitosti, týkající se smluv obce s osobami třetími, projednávají se orgány řádem obecním k tomu povolanými a nemůže tudíž starosta o nich samostatně rozhodovati.

Obnos 51,000 Kč byl sice z městské pokladny vyplacen právnímu zástupci obce Dru Vojtěchu Forbergerovi za spolupůsobení jeho při smlouvě obce s firmou "Ofa", výplatu neprovedl však starosta svémocně, nýbrž řídě se usnesením obecního zastupitelstva ze dne 17. listopadu 1927 č. 6403. Zda z obnosu toho byly odměněny ještě jiné osoby a v kladném případě zda postup ten odpovídal platným předpisům, jest dosud předmětem úředního řízení.

Šetřením a výslechem hodnověrných svědků, provedeným okresním úřadem, nebylo zjištěno, že starosta docházel do úřadu v opilém stavu nebo že by v obecní úřadovně byl spal. Okresního úřadu nedošlo také v této věci žádných stížností.

Převzetí parního kotle na pile ve Velkém Hnilci provedeno bylo podle usnesení městské rady ze dne 30. ledna 1928 komisí, jejíž členy byli 3 úředníci obce a starosta. Neodpovídá skutečnosti, že kotel, jakmile pila začala pracovat, vybuchnul a roztrhl se, nýbrž pravdou jest, že odtrhla se toliko pístová tyč a šrouby válcového víka na kotli, kteroužto závadu firma na svoje útraty dala odstraniti, takže město neutrpělo žádné škody. Komise, jež tuto závadu dne 2. února 1928 vyšetřovala, skončila svoji úřední činnost o 12. hod. polední. Chování se starosty po skončeném úředním jednání nemůže býti předmětem přezkoumávání úřadem dozorčím, neboť jde o soukromou záležitost starosty a obvinění v interpelaci zmíněná jsou předmětem soudního řízení.

Vylíčený skutkový stav neposkytuje dostatečného podkladu, aby mohlo býti proti starostovi zakročeno, jak žádá interpelace.

V Praze dne 26 února 1929.

Školy pro úchylnou mládež jsou v zásadě školami obecnými, majíce jako tyto školy stejný cíl a úkol všeobecně vzdělávací; nelze proto doporučovati, aby byly úplně vylučovány z dozoru okresních školních inspektorů.

O jednotný odborný pedagogický dozor nad ústavy pro hluchoněmé a slepé na Slovensku je postaráno tím, že je svěřen jednak odborně vzdělanému inspektoru přidělenému referátu ministerstva školství a národní osvěty v Bratislavě, jednak odborníku z řad úředníků ministerstva školství a národní osvěty v Praze. O event. změnách bude uvažováno při definitivní úpravě dozoru na národní školství na Slovensku, zejména po zamýšleném zřízení zemské školní rady pro Slovensko.

V Praze dne 9. března 1929.