Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Prováděcí nařízení k zákonu o přímých daních (odst. 15, k § 327, odst. 1, a 2.) připouští při vyměřování daně důchodové drobným zemědělcům, nelze-li v konkrétním případě zdanitelný důchod zjistiti výpočtem (§ 327, odst. 1. zák.) užíti pro odhad tohoto důchodu jako pomůcky t. zv. zemědělských průměrů, t. j. průměrných částek, které byly zjištěny jako čistý výtěžek připadající na 1 ha půdy.

Z toho plyne, že se nesmí vyměřovací úřad resp daňová komise bez řádné součinnosti poplatníkovy (t. j. bez provedení t. zv. doplňovacího resp. vytýkacího řízení podle §§ 310 312 a 313) odchýliti od údajů v přiznání uvedených a že nesmí použíti zmíněného odhadu, podá-li poplatník včas řádné přiznání a nepozbude-li ani dodatečně svým zaviněním práva spolupůsobiti v ukládacím řízení (kontumace). V tom směru byly také všem vyměřovacím úřadům dány výnosem ministerstva financí ze dne 13. listopadu 1928, č. 124121 pokyny, aby dodržovaly předpisy platné pro vyměřovací řízení a aby se snažily po zralé úvaze individuelních poměrů každého jednotlivého případu dopátrati se objektivní pravdy, totiž zjištění skutečného, dani podrobeného důchodu. V této spojitosti byly pak všechny vyměřovací úřady zvláště upozorněny na to, že shora zmíněné průměry jsou pouhou pomůckou, která má vystihovati pro větší počet poplatníků přibližně asi téže daňové způsobilosti průměrnou výši důchodu, že však tato pomůcka neosvobozuje nijak daňovou komisi od individualisování v zájmu řádného vyměřování daně, t. j. od povinnosti, aby si vždy daňová komise učinila náležitý úsudek o tom, zdali stanovený průměr vyhovuje též pro konkretní případ a zdali v tomto případě vyjadřuje skutečný důchod.

Zároveň bylo nařízeno, aby veškeré nesrovnalosti a veškeré vady řízeni, které se snad při vyšetřování zemědělských důchodů vyskytly, byly na odvolání v řízení odvolacím náležitě zjištěny a odstraněny.

Poněvadž jest tím dána každému, kdo se pokládá býti poškozen, možnost, aby byly vady řízení napraveny, není důvodů, aby byly všechny platební rozkazy, které byly vydány bez provedení vytýkacího řízení, prostě z povinnosti úřední odvolány.

Ostatně učinila finanční správa zavčas v onom směru veškerá opatření na ochranu práv a zájmů poplatnictva, aby byl platným zákonným ustanovením zjednán u vyměřovacích úřadů plný průchod.

Interpelace vytýká dále, že byly stanoveny zemědělské průměry u malých zemědělců poměrně výše nežli u zemědělců větších; v tomto směru nelze přehlížeti, že jde v této věci o zásadu opodstatněnou; výtěžek většího hospodářství se totiž nutně zmenšuje o částku odčitatelných režijních výdajů za práci najatých cizích sil, kdežto z výtěžku menšího hospodářství, které bývá téměř výlučně obhospodařováno majitelem samým a jeho členy rodiny, nelze podle zákona odečítati peněžité hodnoty vlastní práce poplatníkovy ani členů rodiny, čímž zdanitelný příjem relativné stoupá. Šlo tedy jen o to, aby stanovení těchto výnosů bylo vystiženo ve vzájemném vztahu způsobem odpovídajícím hospodářským poměrům toho kterého kraje. Ostatně třeba poznamenati, že pro berní rok 1928 budou ve smyslu vynesení min. financí z 28. prosince 1928 č. 03763/28-III/8, určujícího způsob zjišťování zemědělských průměrů, tyto průměry stanoveny vždy na 1 ha bez zřetele na velkost hospodářství; skutečné výlohy za práci najatých osob budou ovšem v daném případě odečteny od výnosu vypočteného podle stanovených průměrů.

Okolnost, že byla předepsána daň důchodová některým osobám, kterým dříve tato předpisována nebyla, neodůvodňuje závěr na nezákonnost postupu vyměřovacích úřadů, nýbrž jest převážně důsledkem přesnějšího zjištění skutečného zdanitelného důchodu při vyměřování daně na berní rok 1927.

V Praze dne 11. března 1929.

Když loňského roku na počátku podzimku počaly výrobní organisace mlékařské následkem nedostatku píce a drahoty jadrných krmiv zvyšovati ceny mléka, vydalo ministerstvo pro zásobování lidu politickým úřadům II. instance výnos ze dne 13. září 1928 č. 13926, kterým poukázalo tyto úřady, aby všude tam, kde cena mléka stoupla, nebo kde jevila se snaha po zdražení mléka, zavedly nejprve potřebné šetření a pak přímé jednání za účasti producentů, obchodníků a konsumentů a po případě i odborného znalce. Účelem jednání mělo býti dosažení takové detailní ceny mléka a másla, aby byly úměrny výrobním nákladům s přiměřeným podnikatelským ziskem. Kde nebylo lze dosáhnouti dohody, mělo býti žádáno o zmocnění ku stanovení směrných, nebo maximálních cen.

V převážné většině okresů bylo dosaženo dohody a kde došlo ke zvýšení ceny mléka, stalo se to jen o 10 až 20 haléřů na 1 litru. Pokud se v interpelaci činí zmínka o stoupání cen i jiných potravin, připomíná se, že dle cenových zpráv vydávaných státním úřadem statistickým, klesl index maloobchodních cen potravin v prosinci 1928 u srovnání s prosincem r. 1927 z 913 na 905 a index životních nákladů u rodiny dělnické v téže době ze 734 na 725. Z toho jest viděti, že zdražení jednotlivých předmětů nemělo vlivu na celkovou úroveň cenovou.

V Praze dne 7. března 1929.

Na jámě "Josef" Zwierzinova kamenouhelného těžařstva ve Slezské Ostravě došlo v pondělí dne 22 října o ¹/₂3. hodině ranní ve sloji Hugo k místní explosi třaskavých plynů, při níž byli usmrceni dva vozači, a to Bohumil Frýšták, narozený v roce 1899, ženatý, otec dvou dětí a Josef Goj, narozený v roce 1905, svobodný.

Revírní báňský úřad byl o výbuchu vyrozuměn závodní správou téhož dne ráno a na toto telefonické hlášení byl bez prodlení vyslán vrchní báňský komisař Ing. JUDr. J. Zlonický, aby vyšetřil příčinu explose. Jako hornický znalec byl k této komisi přizván závodní jámy Oskar v Petřkovicích, inspektor Ing. K. Průša.

Ihned po příjezdu komise na závod byli vyslechnuti v přítomnosti dvou členů bezpečnostní komise závodní rady dělnické dva havíři a jeden střelec, kteří byli v době výbuchu zaměstnáni na blízku místa neštěstí. Po výbuchu sjela komise se závodním dolu Josef, Ing. Jarolímem a jeho zástupcem ihned do dolu na 9. patro, kde se neštěstí přihodilo.

Na dole potkala komise záchranné mužstvo pozůstávající z důlních dozorců, které právě neslo usmrcené dva vozače pod jámu. Postižení byli prohlédnuti a rovněž tak jejich benzinové lampy, při čemž bylo ihned zjištěno, že explose třaskavých plynů byla způsobena rozsvěcováním důlní benzinové lampy, čís 87, patřící vozači Frýštákovi. Komise se odebrala pak do části dolu, ve které se nad IX. patrem dobývá slůj Hugo a kde na větrní třídě nad IX. patrem došlo pod rubáním čís. 62. k explosi. Ve sloji Eliška, přes kterou vede cesta do sloje Hugo, byly pozorovány první známky výbuchu: výdřeva byla sice neporušená, ale pokrytá vrstvou prachu, který se při nárazu větrů rozvířil. Teprve pod 12 m hlubokým šibíkem byly zjištěny větší poruchy; dřevěné větrní dvéře byly vyraženy a zařízení šibíku částečně poškozeno. Nad šibíkem byla větrní třída, na které výbuch povstal téměř neporušena a komise se dostala až na místo, kde oba zahynuvší dělníci byli nalezeni a dále až pod rubání čís. 62, kde ležely původně jejich lampy. Vyražením dveří před rubáním čís. 62 nastalo krátké spojeni větrů, takže rubání samo a malá dovrchní část byla zaplynována. Nebylo proto možno dovrchní pole ihned prohlédnouti. Oprava větrních zařízení byla však ihned nařízena a byl k této práci přidělen střídavě vždy jeden z členů bezpečnostní komise závodní rady dělnické, aby se mohl o tom přesvědčiti, že až do opětného příchodu komise na původním stavu této části dolu nebylo nic měněno.

Po vyfárání bylo pokračováno ve výslechu svědků. Druhého dne ráno po opravě větrních dveří a vyvětrání zaplynovaného pole prohlédla komise rubání čís. 62 a všechna díla, jež nebylo lze předcházejícího dne shlédnouti pro zaplynování. Nebylo zde shledáno nic, co by bylo v přímé souvislosti s neštěstím.

Prohlídkami a výslechem svědků bylo zjištěno toto:

"Po třídenní přestávce v provozu následkem nedostatečného odbytu uhlí měla sfárati první směna opět v pondělí dne 22. října o 6 hodině ranní. Proto bylo na 2. hodinu ranní objednáno 12 dělníků, kteří měli před pravidelnou směnou provésti různé přípravné práce, jako překládání vzduchovodu žlabů, motorů a pod. Na IX. patře měli ve sloji Hugo dva havíři a jeden střelec v rubání čís. 64 a 61 dokončiti přeložení žlabů a upevniti konveyorový motor. Mimo to určil dozorce Vlček pro připojování motoru na vzduchovod v těchto rubáních též postižené vozače Fryštáka a Goje, kterým před sjezdem dle dosvědčení dvou spoludělníků nařídil, aby vyčkali jeho příchodu na dole.

Tito však nečekali a odebrali se sami do sloje Hugo a to do nevyšší části na větrní třídu a pod rubání čís 62, kde v poslední směně v noci ze dne 18. na 19. října Goj měl provésti určitou práci, ke které se však nedostal. Nejpravděpodobnější jest tedy domněnka, že vozači chtěli z rubání čís. 62 odnésti náčiní, které si tam Goj, jak komise na místě samém zjistila, uložil, nebo že chtěli provésti práci Gojem tentokráte nedokončenou.

Jak jest z nálezu na benzinových větérkách patrno, snažili se oba zahynuvší dělnici znovu rozsvítiti větérky, které jim pod rubáním shasly. To dokazují zapalovací pásky vyčnívající do lamp. Vzňala se však jen lampa Fryštákova (čís. 87) a ačkoliv byla bezvadná, rozžhavil se i zevní koš, takže došlo k explosi třaskavých plynů, při níž oba vozači na útěku asi 20 až 30 m dále na třídě byli usmrceni. Smrt jejich nastala otravou záduchami ihned po explosi. Výbuch byl zcela lokální, takže byl pozorován pouze třemi dělníky, ve spodní části sloje Hugo, kteří též brzo na to vyfárali. Závodní byl o výbuchu ihned uvědoměn a sfáral bez prodlení s několika dozorci na místo neštěstí, kde se jednomu z dozorců podařilo dostati se v dýchacím přístroji až k mrtvolám postižených horníků.

Dle zjištění komise bylo větrání malé dovrchní části nad větrní třídou s rubáním čís. 62 před výbuchem porušeno tím, že větrní dveře na třídě nebyly některým z dělníků po poslední pracovní směně úplně uzavřeny a zůstaly tedy po delší dobu pootevřeny, takže nastalo krátké spojení větrů. Tím byla ona část mimo větrání a proto se tam nahromadily třaskavé plyny. Větrník nebyl, jak v takových případech je obvyklo, po tři nepracovní dny v chodu, byl však v neděli dne 21. října večer o půl šesté, tedy 8 hodin 30 minut před sfáráním dělníků opět spuštěn, kterážto doba stačila bezpečně k úplnému vyvětrání dolu. Nebylo tedy ono místní zaplynování v souvislosti se zastavením větrníku.

Zaplynování této části bylo by bývalo zjištěno prohlídkou, která se dle předpisů provádí před obložením té které části dolu zvláštními orgány. Poněvadž však tato část měla býti obložena teprve v 6 hodin ráno, nebyla předchozí prohlídka ještě provedena.

Příčinu výbuchu nelze proto podle výsledku setření přičítati zastavení větrníku anebo nějakému zanedbání předpisů se strany závodní správy, po případě přehnané racionalisaci. Naopak je zřejmo, že k nehodě došlo jednak nahodilou poruchou větracích zařízení, tím že některý dělník neuzavřel větrní dvéře před rubáním čís. 62, jednak vlastní neopatrností obou postižených, kteří neoprávněně a proti výslovnému rozkazu dozorce odebrali se do této části sloje Hugo a tam proti platným předpisům pokoušeli se rozsvítiti uhaslé větérky. Přestupek tento jest tím závažnější, poněvadž již z uhasnutí obou větérek mohli souditi, že se nacházejí na místě zaplynovaném.

Šetřením bylo prokázáno, že závodní správa často poučovala dělníky jak s lampou touto zacházeti, a že rozněcování lamp v místech zaplynovaných jest nebezpečné.

Oba členové bezpečnostní komise závodní rady dělnické byli všem prohlídkám a výslechům přítomni a dostalo se jim odborného vysvětlení od zástupce úřadu a znalce, pokud si toho přáli a neměli žádných námitek proti výsledku šetření.

Inspekce jámy Zwierzinovy koná se revírním báňským úřadem pravidelně, tak jako na jiných závodech. Rovněž byla zde provedena inspekce ministerstvem veřejných prací. Poslední inspekce revírního báňského úřadu konala se asi měsíc před neštěstím, a to ve dnech 17., 18. a 19. září 1928, takže nelze o nedostatečném úředním dozoru mluviti.

Fryšták a Goj byli samozřejmé pojištěni. Ženatý Fryšták Bohumil zanechal vdovu a dvě malé děti, kterým úrazová pojišťovna vyplácí příslušný důchod.

Zwierzinovo kamenouhelné těžařstvo vyplatilo rodinám postižených po 1.000 Kč a hradilo též útraty pohřbu, takže jim zůstalo pohřebné, vyplacené bratrskou pokladnou a úrazovou pojišťovnou. Pozůstalí po Josefu Goji dostali celkem 2.980.- Kč a po Boh. Frystákovi 3.070.- Kč.

Protokol sepsaný při šetření s dobrozdáním znalce hornictví byl postoupen příslušnému trestnímu soudu.

Z vylíčeného vysvítá, že báňské úřady neměly důvodu, aby při této příležitosti zakročily proti závodní správě výtku, že by dozor báňských úřadů byl vykonáván nedbale, dlužno co nejrozhodněji odmítnouti.

Revírní báňský úřad v Mor. Ostravě vydal ve věci výnos ze dne 13. listopadu 1928 čís. 14.250, kterým znova důrazně připomněl všem závodům báňským v revíru moravsko-ostravském přesné zachovávání platných předpisů o rozžíhání benzinových lamp a o prohlídkách podle § 24 nařízení o třaskavých plynech.

Na tvrzení interpelace že příčinou neštěstí na jámě Zwierzina a všech podobných hromadných úrazů je nebezpečný racionalisační systém dlužno uvésti, že počet smrtelných úrazů na dolech československých právě v posledních letech nejen se nezvětšil, nýbrž podstatně klesl. Počet dělníků a dozorců, kteří zahynuli na závodech, podléhajících dozoru báňských úřadů v republice Československé, činil v roce 1926 153, v roce 1927 144 a v roce 1922 122. V revíru moravsko-ostravském, kde technický pokrok v každém směru je největší, činil počet smrtelných úrazů v r. 1924 64, v r. 1925 45, v r. 1926 60, v r. 1927 59 a v r. 1928 54.

V roce 1926 tedy v roce pro Moravskou Ostravu méně příznivém bylo poměrové číslo, udávající počet smrtelných úrazů, připadajících na 1000 zaměstnanců, v revíru moravsko-ostravském 135 oproti 1.37 v r. 1912; v témže roce 1926 jevilo se toto poměrové číslo v revíru hornoslezském 2.65, v revíru dolnoslezském 2.41, v revíru dortmundském 2.29 a na všech pruských kamenouhelných dolech průměrně 2.30. Tato čísla dokazují, že nelze činiti našim poměrům výrobním ani našim nařízením inspekčním oprávněné výtky.

V Praze, dne 21. února 1929.

O celkové situaci cukerního průmyslu a nynější krisi jeho vyslovila se vláda v odpovědi na interpelaci posl. Fr Zeminové, dra Klapky, E. Špatného, H. Bergmanna a druhů (odpověď č. tisku 1691).

Na znění této odpovědi se upozorňuje:

V září 1928 byla zvýšena cena cukru o 60 hal. na 1 kg. O tomto zvýšení podal v poslanecké sněmovně prohlášení náměstek předsedy vlády ministr dr. Šrámek dne 6. září 1928 (57. schůze).

Aby zvýšení cen cukru nebylo podnětem ke zdražování ostatních životních potřeb, snažila se vláda, aby zdražení toto bylo odvoláno nebo aspoň zmírněno.

Za dnešního volného hospodaření cukrem neměla vláda možnost jako v době vázaného hospodaření cukrem, aby spolupůsobila přímo při stanovení cen cukru, a musela se tudíž uchýliti k vyjednávání se zástupci průmyslu cukrovarnického, aby tito svoje požadavky přizpůsobili kupní schopnosti širokých vrstev lidových. Úsilí to setkalo se s úspěchem, ježto podařilo se docíliti, že výrobci cukru svoje původní opatření odvolali a omezili se na to, že cena cukru zvýšena byla pouze o 25 hal. na 1 kg.

Poněvadž však bylo prokázáno, že by průmysl cukerní nemohl vzhledem na poměry trhu zahraničního bez většího zvýšení cen cukru ve vnitrozemí vyjíti, musily býti průmyslu cukrovarnickému poskytnuty určité úlevy. Snížení spotřební daně z cukru nemohlo býti navrženo zákonodárným sborům z toho důvodu, že by mohla býti ohrožena stabilita státního rozpočtu a návrh na zrušení cla nezdál se vhodným vzíti v úvahu z důvodů národohospodářských. Východisko nalezeno bylo jednak v nové úpravě paušalované daně z obratu z cukru, k čemuž opravňuje ministra financí § 19 zákona z 21. prosince 1923, č. 268 Sb. z. a n. ve znění zákona ze dne 16. prosince 1926, č. 246 Sb. z. a n., jednak v zákonu ze dne 22. listopadu 1928, č. 202 Sb. z. a n., kterým byl ministr financi zmocněn, aby vývozním podnikům výrobním nebo sdružením takových podniků vrátil za předpokladů v zákoně tom uvedených daň z obratu nebo přepychovou a daň přepravní.

Vláda učinila opatření, aby byly přesně zjištěny výrobní náklady cukru a řepy. Cestou anketární bude dále zjištěna celková statistická a tarifní situace tohoto průmyslu.

V Praze, dne 17. března.1929.

Podle §§ 24 a 72 zákona o organisaci politické správy příslušelo vládě, aby vydala nařízením jednací řády pro zemská a okresní zastupitelstva a výbory.

Změny na těchto řádech v mezích zákona provésti je věcí příslušných zastupitelstev. Vládě, a pokud jde o okresy ministerstvu vnitra, je toliko vyhraženo schváliti usnesené změny. Není proto důvodu k nějakému opatření z podnětu těchto interpelací.

V Praze, dne 3. dubna 1929

K výtce, obsažené v interpelaci, že povozníkům z osad města Spišská Nová Ves a obcí okolních jest daň z obratu vyměřována z přemrštěně vysokých základů, dovoluji si podotknouti, že podle výsledku zevrubného šetření jež bylo v této věci provedeno, děje se stanovení daňového základu těchto poplatníků většinou na základě údajů, vyžádaných od větších podniků a od samosprávných korporací, pro které provádějí povoznické výkony, o výši částek, jež byly povozníkům za tyto výkony během dotyčného daňového období vyplaceny.

Takto obdržené výsledky jsou kontrolovány pečlivými znaleckými dobrozdáními, jimiž v žádném případě nebyl obrat právě uvedeným způsobem zjištěný podstatněji zvýšen, ač jest pravděpodobno, že vedle výkonů pro takové větší podniky a samosprávné korporace provádějí povozníci také některé výkony jiné.

Přiznání těchto poplatníků k dani z obratu, pokud je vůbec podávají, jsou zřejmě nespolehlivá.

Jako příklad dovoluj si uvésti v interpelaci výslovně vytýkaný případ Michala Tököly-ho, resp. jeho manželky v Novoveské Huti: K dani z obratu za rok 1927 bylo přiznáno 5500 Kč (nehledě k tomu, že přiznání bylo podáno po uplynutí lhůty ve vyzvání stanovené, takže nastala podle §u 19. odst. 3. zákona o dani z obratu kontumace). Šetřením u větších podniků a města Spišská Nová Ves bylo však zjištěno, že tomuto poplatníku bylo během uvedeného roku vyplaceno za povoznické výkony celkem 87.480.91 Kč! Daňový základ byl pak stanoven na základě znaleckého dobrozdání částkou 88.000 Kč, tedy proti zjištěnému obratu jen nepatrně zaokrouhlen.

Ač tito povozníci, jak tento případ - jeden z mnohých - ukazuje, přiznávají jen nepatrnou část skutečně docíleného svého obratu, nebylo s nimi dosud ani v jediném případě zavedeno trestní řízení pro zkrácení daně z obratu, což nejlépe svědčí o shovívavosti příslušného finančního úřadu s touto skupinou sociálně slabších poplatníků.

Také nebylo téměř v žádném případě proti předpisu daně z obratu těmto povozníkům podáno odvolání.

Finanční úřady nemohou ovšem při vyměřování daně z obratu vůbec přihlížeti k tomu, jak velké jsou výdaje spojené s provozováním jejich povoznické živnosti, čehož se tito poplatníci často dovolávají a na což se také poukazuje v interpelaci, poněvadž základem pro vyměření daně z obratu jest celá hrubá tržba podniku, tedy souhrn všech přijatých úplat bez ohledu na výdaje nebo i na to, jaký jest hospodářský výsledek poplatníkova podnikání. Daň tuto jest tedy nutno platiti i tehdy, když by výsledek provozování končil v daňovém období ztrátou.

Vzhledem k této povaze daně z obratu nelze při jejím vyměřování zásadně přihlížeti ani k majetkovým a výdělkovým poměrům poplatníka.

Na tyto poměry poplatníků berou za to příslušné finanční úřady jak provedené šetření ukazuje všemožný ohled při vymáhání dlužné daně z obratu.

O neoprávněnosti výtek, kterými se interpelace obrací proti prý příliš přísnému postupu při vymáhání dlužné daně z obratu, svědčí jistě dostatečně okolnost, že během posledních dvou let nebyla ani proti jedinému z těchto poplatníků, ač daň z obratu odvádějí velmi špatně, nařízena exekuční dražba.

V Praze dne 9. března 1929.

Návrh zákona na ochranu osob oprávněných požadovati výživné byl vypracován a meziministersky projednán a bude v nejbližší době předložen k projednání Národnímu shromáždění.

V Praze dne 12. března 1929.

Stížnost živnostenského společenstva v Medzilaborcích ze dne 30. června 1928 neobviňuje býv. okresního náčelníka v Medzilaborcích, Ondřeje Benického z deliktů v interpelaci uvedených.

Na základě dříve došlých stížností bylo proti Benickému zavedeno disciplinární vyšetřování již rozhodnutím disciplinární komise u býv. župního úřadu v Košicích ze dne 26 června 1928 a jmenovaný byl také hned zbaven funkce okresního náčelníka a přidělen okresnímu úřadu v Topolčanech.

Poněvadž proti Benickému bylo zavedeno také trestní řízení, nutno vyčkati skončení tohoto řízení.

V Praze, dne 14. března 1929.

V ministerstvu spravedlnosti nekonají se přípravy, aby okresní soudy z míst, jimž byla odňata okresní samospráva, byly přeneseny do sídel poltických správ.

V Praze, dne 13 března 1929.