Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Zákon o četnictvu č. 299/20 v § 16 imperativně předpisuje, že příslušníci četnictva mají býti jen z důležitých služebních příčin na jiné místo přeloženi. Přeložení četnických gážistů nutno vždy považovati za služební přeložení a ze služebních příčin.

Ministerstvo vnitra do dneška nevydalo k zákonu o četnictvu č. 299/20 prováděcí předpisy v dorozumění s ministerstvem národní obrany. Prováděcím nařízením k zákonu č. 186/20 (četnicko-požitkovému) ze dne 7. října 1921, číslo 70.376/13, přiznalo ministerstvo vnitra všem četnickým příslušníkům, kteří se stěhují z místa dosavadního služebního působiště následkem služebního přeložení nárok na stěhovací výlohy podle norem pro státní zaměstnance platných. Totéž ministerstvo výnosem ze dne 7. června 1922 č. 7087 nařídilo, aby v těch případech, kdy nějaké přeložení četnického příslušníka se děje na jeho osobní prosbu, vždy nejprve bylo rozhodováno s hlediska, zda je to v zájmu a v prospěch služby a nemají tedy příslušná velitelství v povolovacích rozkazech ani uváděti, že přeložení bylo povoleno na žádost podřízeného.

Zemská četnická velitelství provedla tato ustanovení různě, na př. zemské četnické velitelství pro Čechy v Praze v denním rozkaze č. 88 z r. 1923 zakázalo, aby při přemístění na vlastní prosbu byly přiznávány a vypláceny stěhovací výlohy a nařídilo, aby takovým prosbám bylo vyhověno jen tehdy, když prosící se předem zaváže platiti stěhovací výlohy ze svého.

Ministerstvo vnitra však mimo to výnosem ze dne 28. listopadu 1921 č. 84.466 zakázalo vypláceti náhradu stěhovacích výloh i těm, "kdož své přemístění zavinili," čímž porušilo zásadu 16 zákona o četnictvu, že totiž příslušníci četnictva smějí býti jen z důležitých služebních příčin překládáni a tím eo ipso je každé přeložení četnických gážistů z důvodů služebních a zakládá nárok na stěhovací výlohy.

Ježto nejvyšší správní soud svým nálezem ze dne 12. června 1928 č. 16.423 uznal, že kterýkoli státní zaměstnanec nemůže se platně vzdáti nároku na služební požitky a tudíž nelze připustiti, aby četničtí gážisté se zříkali stěhovacích výloh, jsou-li "z důležitých služebních příčin" přeloženi, přes to však zemská četnická velitelství od nich ale vynucují prohlášení, že se vzdávají stěhovacích výloh v tom případě, bude-li jejich prosbě o přeložení vyhověno (na Slovensku a dokonce tato prohlášení požadují i od těch, kteří žádají o přeložení ze Slovenska do historických zemí) nebo i od těch, kteří pro nedostatek bytů v jednom místě musí hledati k vůli sloučení rodiny jiné služební působiště, je zřejmo; že porušování takových práv daných paragrafem 16 zákona o četnictvu jest hospodářsky tvrdým nezákonným aktem.

Podepsaní táží se proto pana ministra vnitra:

1. Jest pan ministr ochoten přikázati, aby ustanovení § 16 zákona o četnictvu bylo dodržováno i v tom směru, že všechna přeložení četnických gážistů budou jako přeložení z důležitých služebních příčin postavena na roveň přeložením služebním a přiznáno bude právo, aby stěhovací výlohy byly interesentům hrazeny?

2. Jest pan ministr vnitra ochoten naříditi, aby výnos ministerstva vnitra č. 84.466/21 byl zrušen a přeložení "zaviněná" aby byla pokládána také za přeložení z důležitých služebních příčin?

3. Jest pan ministr vnitra ochoten sděliti podepsaným, co v této věci nařídil nebo co naříditi hodlá?

V Praze dne 26. dubna 1929.

Po nějakou dobu znepokojuje hudebníky, kteří těžce zápasejí o existenci, stoupající soutěž vojenských hudebních sborů. Nezaměstnanost hudebníků již dlouho jest stálým zjevem. Zatím co hudebníci z povolání nemají míst, podnikají se stále nové pokusy, aby vojenské kapely svojí živnostenskou činností silně soutěžily s občanskými hudebními sbory. Ačkoliv se ministerstvo národní obrany výnosem ze dne 19. září 1925, č. 8349/16 pokoušelo upraviti zadávání vojenských hudeb vůbec a zvláště jejich živnostenskou činnost, zjistilo se v rozličných místech a městech republiky, že právě vojenské kapely nedodržují tento výnos, když se uděluje povolení uzavírati smlouvy o zadávání hudby. Plukovní hudby hrají naopak ve všech možných obsazeních a často i v obsazení pod přípustný stav. Tak oznamuje Německý svaz hudebníků v Teplicích-Šanově, že na př. 3 mužové vojenské hudby č. 15 v Opavě s jakousi dámou u klavíru hráli na plese jako jazzová kapela. V jiném případě poskytla táž plukovní hudba 4 muže k zesílení hudebního sboru pěveckého spolku. I z plukovní hudby č. 10 v Brně hrálo 5 mužů jako jazzband na kterémsi plesu. Dále bylo zjištěno, že kapela pěšího pluku č. 15 v Opavě hrála za nižší sazby než mají občanští hudebníci.

Všechny známé případy, kdy vojenské hudby provozují nekalou soutěž s občanskými hudebními sbory, které jako řádní poplatníci mají právo na ochranu, oznámil Německý svaz hudebníků v Teplicích-Šanově četnými udáními ministerstvu národní obrany, ale všechna tato udání zůstala bez odpovědi.

Podepsaní táží se tedy pana ministra národní obrany:

1. Jste ochoten všechna oznámení, podaná ministerstvu národní obrany Německým svazem hudebníků, dáti podrobně vyšetřiti?

2. Jest pan ministr národní obrany ochoten všem příslušným vojenským velitelstvím ještě jednou připomenouti výnos ministerstva ze dne 19. září 1925, č. 8349/16 a přikázati, aby se přísně dodržoval?

V Praze dne 25. dubna 1929.

Po léta usilují obchodníci a živnostníci tohoto města, aby v Žandově byla zřízena trvalá telefonní stanice. Toto usilování bylo dosud marné. Komise vyslaná pražským ředitelstvím pošt a telegrafů vytkla nejprve, že úřední místnosti jsou nedostatečné. Aby se opatřily nutné úřední místnosti, žádalo prý ředitelství pošt a telegrafů, aby byly zaplaceny přiměřené stavební poplatky, načež město jakož i obchodníci a živnostníci zaplatili poštovnímu ředitelství asi 50.000 Kč, ale slíbená telefonní stanice do dneška nebyla zřízena. I jiné poměry na poště dlužno označiti jako úplně neudržitelné. Tak si přednosta poštovního úřadu dovoluje v jisté části města vybírati za každý telegram poplatek za donášku 2 Kč. Úřední hodiny se nedodržují a bylo nařízeno, že se odpoledne přijímají peníze jen do 500 Kč. Po měsíce se roznáší pošta jen jednou denně, ačkoliv se dosud roznášela dvakrát denně.

Všechna tato opatření hospodářsky škodí žandovskému obyvatelstvu, zvláště obchodníkům a živnostníkům a proto se podepsaní táží:

1. Jest pan ministr ochoten naříditi, aby vylíčené nešvary u žandovského poštovního úřadu byly přísně vyšetřeny?

2. Jest pan ministr ochoten všechny zde vytčené nešvary ihned napraviti a splniti spravedlivé požadavky tamějšího obyvatelstva?

V Praze dne 9. dubna 1929.

Již loňského roku prohlásil pan ministr financí v rozpočtovém výboru, že zrovnoprávnění všech pensistů jest nutné a že k němu musí dojíti. Tenkráte odhadl potřebný náklad na 200 milionů Kč. Přes to, že od té doby uplynulo půl roku, ministerstvo financí nepředložilo dosud parlamentu žádný návrh na zrovnoprávnění staropensistů a nezaujalo ani stanovisko k iniciativním návrhům o této otázce podaným v parlamentě.

Podle novinářských zpráv ze dne 14. dubna t. r. prohlásil nyní ministr financí v senátě, že by zrovnoprávnění všech státních pensistů vyžadovalo 700 milionů Kč, že každoročně pensistů přibývá a že ve státním rozpočtu pro běžný rok budou činiti výdaje na pensisty již o 200 milionů více než roku loňského. Tato zpráva ministra financí, která jest v rozporu s jeho dřívějšími zprávami, působí dojmem, jako by tím chtěl označiti jako tak zvanou nemožnost, zrovnoprávniti staropensisty, pro příliš veliký náklad, jehož by na to bylo potřebí.

Podepsaní táží se tedy pana ministra financí:

Jest ministerstvo financí ochotno neprodleně podati sněmovně návrh na zrovnoprávnění staropensistů?

Jak si lze vysvětliti rozpory ve výrocích pana ministra financí o výši nákladů na zrovnoprávnění staropensistů?

Jest ministerstvo financí také ochotno předložiti statistiku počtu pensistů podle jednotlivých druhů, aby bylo lze před veřejností přesně odůvodniti náklad na zrovnoprávnění staropensistů, aby tak již nebylo možno vzrušovati veřejnost znepokojujícími číslicemi o nákladu na státní pense?

V Praze dne 26. dubna 1929.

Seit einiger Zeit beunruhigt die schwer um ihre Existenz kämpfende Musikerschaft das Ueberhandnehmen der Konkurrenz der Militäir-Musikkapellen. Die Arbeitslosigkeit im Musikerberufe ist seit langer Zeit eine ständige Erscheinung. Während die Berufsmusiker stellenlos sind, werden immer neue Versuche unternommen, um den Zivil-Musikkapellen durch eine gewerbliche Betätigung der Militärkapellen grosse Konkurrenz zu bieten. Obwohl das Ministerium für nationale Verteidigung mit einem Erlass vom 19. September 1925, Zl. 8349/16, die Verleihung von Militärmusiken im allgemeinen und ihre gewerbliche Betätigung im besonderen zu regeln versuchte, wurde in verschiedenen Orten und Städten der Republik festgestellt, dass sich gerade die Militärkapellen in Bezug auf die Erlaubniserteilung zum Abschlusse von Spielgeschäften an diesen Erlass nicht halten. Die Regimentsmusiken spielen vielmehr in allen möglichen Besetzungen und auch oft unter dem zulässigen Stand. So teilt der Deutsche Musikerverband in Teplitz-Schönau mit, dass z. B. drei Mann der Regimentsmusik Nr. 15 in Troppau bei einem Balle mit einer Dame am Klavier als Jazzkapelle spielte. In einem anderen Falle stellte dieselbe Regimentsmusik vier Mann zur Verstärkung eines Gesangvereines-Orchesters bei. Auch von der Regimentsmusik Nr. 10 in Brünn spielten 5 Mann als Jazzbandmusik bei einem Balle. Weiters wurde festgestellt, dass die Kapelle des Inf. Regiements Nr. 15 in Troppau Spielgeschäfte unter dem Tarif der Zivilmusiker ausführte:

Alle bekannt gewordenen Fälle der unwürdigen Konkurrenz, die Militärkapellen den Zivil-Musikkapellen, die als ordentliche Steuerträger ein Recht auf Schutz besitzen, bieten, hat der Deutsche Musikverband in Teplitz-Schönau in zahlreichen Anzeigen dem Ministerium für nationale verteidigung weitergegeben, doch blieben alle diese Anzeigen unbeantwortet.

Die Unterzeichneten richten daher an den Herrn Minister für nationale Verteidigung die Anfrage:

1. Ist er bereit, alle, vom Deutschen Musikerverband beim Ministerium für nationale Verteidigung eingebrachten Anzeigen einer gründlichen Untersuchung zu unterziehen?

2. Ist der Herr Minister für nationale Verteidigung bereit, den Erlass des Ministeriums vom 19. September 1925, Zl. 8349116 allen in Frage kommenden militärischen Kommanden nochmals mit dem Befehl auf strengster Einhaltung in Erinnerung zu bringen.

Prag, den 25. April 1929.

Seit Jahren bemühen sich die Handels und Gewerbetreibenden dieser Stadt um die Errichtung einer ständigen Telefonstation in Sandau. Diese Bemühungen waren bisher erfolglos. Die von der Postdirektion in Prag entsandte Kommission bemängelte zuerst die Unzulänglichkeit der Amtslokale. Zur Beschaffung der notwendigen Amtslokale, soll die Postdirektion die Einzahlung entsprechender Baugebühren angefordert haben, worauf die Stadtgemeinde als auch die Handels und Gewerbetreibenden rund 50.000 Kč an die Postdirektion einzahlten, ohne dass bis zum heutigen Tage, die in Aussicht gestellte Telefonstation errichtet worden wäre. Auch die sonstigen Postverhältnisse müssen als vollständig unhaltbar bezeichnet werden. So nimmt sich der Postamtsvorstand die Freiheit, in einem Stadtteile, für jedes Telegramm eine Bestellgebühr von 2 Kč einzuheben. Die Amtsstunden werden nicht eingehalten und wurde verfügt, dass nachmittags nur Geldbeträge bis 500 Kč angenommen werden. Seit Monaten wird an Stelle der bisher zweimal im Tag erfolgten Postzustellung, die Post nur mehr einmal im Tage zugestellt.

Alle diese Massnahmen bedeuten eine wirtschaftliche Schädigung der Sandauer Bevölkerung, besonders der Handels und Gewerbetreibenden und fragen die Unterzeichneten daher an;

1. Ist der Idea Minister bereit, eine strenge Untersuchung der hier geschilderten Misstände beim Sandauer Postamte anzuordnen?

2. Ist der Herr Minister bereit, alle die hier angestellten Uebelstände sofort abzustellen und die gerechten Forderungen der dortigen Bevölkerung der Erfüllung zuzuführen?

Prag, am 9. April 1929.

Schon im vorigen Jahre hat der Herr Finanzminister im Budgetausschuss erklärt, dass die Gleichstellung aller Ruheständler notwendig sei und kommen müsse. Er bezifferte dahals den hiefür notwendigen Aufwand auf 200 Millionen Kč. Trotzdem seither ein halbes Jahr vergangen ist, hat das Finanzministerium dem Parlamente noch keinen Gesetzesantrag über die Gleichstellung der Altruheständler vorgelegt und hat auch zu den im Parlamente eingebrachten Iniziativanträgen, die sich mit dieser Frage befassen, nicht Stellung genommen.

Nach Zeitungsmittellungen vom 14. April d. J. hat nun der Herr Finanzminister im Senat erklärt dass die Gleichstellung aller staatlichen Ruheständler 700 Millionen Kč erfordern würde, dass die Zahl der Pensionsempfänger jährlich steige und im Staatshaushalt für das laufende Jahr werden die Ausgaben für Pensionen bereits um 200 Millionen Kč mehr betragen als im vorigen Jahre. Diese Mitteilung des Herrn Finanzministers, die zu seinen früheren Mitteilungen im Widerspruch steht, erweckt den Anschein, als sollte damit eine sogenannte Unmöglichkeit der Gleichstellung der Altruheständler wegen der zu hohen Ausgaben hiefür angedeutet werden.

Die Unterzeichneten fragen daher den Herrn Finanzminister an:

Ist das Finanzministerium bereit, ungesäumt einen Antrag zur Gleichstellung der Altruheständler dem Parlamente vorzulegen?

Wie sind die Widersprüche in den Aeusserungen des Herrn Finanzministers über die Höhe der Aufwendungen für eine Gleichstellung der Altruhenständler zu erklären?

Ist das Finanzministerium auch bereit, eine Statistik über die Zahl der Ruheständler in den einzelnen Kategorien derselben vorzulegen, damit der Aufwand für die Gleichstellung der Altruheständler vor der Oeffentlichkeit einwandfrei begründet werden kann, damit eine Erregung der Oeffentlichkeit durch beunruhigende Zahlen über den Aufwand für staatliche Pensionen in Zukunft nicht mehr möglich wäre?

Prag, den 26. April 1929.