Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

I. min. veřej. prací na interp. posl. Prokeše, Chalupníka, Brožíka a soudr. o častých úrazech na dolech ostravsko-karvínských (tisk 1548/XIII),

II. min, školství a nár. osvěty na interp. posl. V. Beneše, Pika, Remeše a soudr. o neoprávněném nátlaku a překročení ústřední kompetence předsedou okresního školního výboru v Rokycanech dr Kumpfem (tisk 1688/XIV),

III. min. financí na interp. posl. Remeše a soudr. o neodůvodněném nadržování firmě Adolf Klikar a spol., maj. velkostatku v Hradišti, okres Blovice, finančními úřady při vymáhání dlužných daní (tisk 1615/I),

IV. min. spravedlnosti na interp. posl. Svobody a soudr. o konfiskaci časopisu "Mladý socialista" (tisk 2111/VIII),

V. min. spravedlnosti na interp. posl. Knejzlíka a druhů o nepřístojném jednání přednosty věznice krajského soudu v Olomouci vrch. taj. Františka Dýmy (tisk 2111/VII),

VI. min. školství a nár. osvěty na interp. posl. Sladkého, Hrušovského a druhů o rozšíření budovy čsl. stát. ústavu pro hluchoněmé v Kremnici (tisk 1847/X),

VII. min. spravedlnosti na interp. posl. Knejzlíka, Sladkého a druhů o trestním stíhání členů výboru Národní Jednoty v Lipníku n. Bečvou (tisk 1863/XV),

VIII. min. železnic na interp. posl. Bergmanna, Tučného, Buřívala, Procházky a druhů, že ministerstvo železnic neuznává vysvědčení o zkouškách z učiva občanské školy vykonaných po absolvování večerních kursů Ústřední školy dělnické v Praze (tisk 1964/VI),

IX. min. financí na interp. posl. dr Klapky, Zeminové, Špatného a druhů o vyměřování a vymáhání daní (tisk 1964/XX),

X. min. soc. péče na interp. posl. Geršla a soudr. o zastavení práce domáckého dělnictva krejčovského na Prostějovsku (tisk 1122/VI),

XI. min. školství a nár. osvěty na interp. posl. V. Beneše, Jaši a soudr. o výrocích odborového přednosty Mlčocha v ministerstvu školství a nár. osvěty (tisk 1407/XII),

XII. min. fin. na interp. posl. Pika, Remeše a soudr. o zastavení přídělu státních stavebních losů na stavby obytných domů pro státní a veřejné zaměstnance (tisk 604/IV),

XIII. min. fin. na interp. posl. Pika, Remeše, Chalupy a soudr., zda bude vydán zákon, jímž se zruší zdanění a zpoplatnění věnování na dobročinné a veřejně prospěšné účely v jubilejním 10. výročí ČSR (tisk 1337/V),

XIV. min. zemědělství na interp. posl. Koudelky, inž. Nečase, Kříže, Bečko a soudr. o bezesmluvním stavu v zemědělství a z toho hrozícím nebezpečí pro zemědělskou práci a produkci (tisk 1970/XV),

XV. min. financí na interp. posl. dra Klapky, Zeminové, Špatného a druhů o vyměřování daní přímých (tisk 1993/XXXI),

XVI. min. spravedlnosti na interp. posl. dra Klapky a druhů o nedostatečném personálním obsazení okresních soudů (tisk 1993/XXX),

XVII. min. školství a nár. osvěty na interp. posl. Prokeše a soudr., že učitel náboženství P. Alois Hrziwnatzky na měšť. škole Masarykově v Bílovci zneužívá vyučování náboženství k politické agitaci (tisk 1548/X),

XVIII. min. soc. péče, min. vnitra a spravedlnosti na interp. posl. Kleina a soudr. o převodu pojišťovacích obchodů První uherské všeobecné pojišťovací společnosti na Slovenskou pojišťovnu, akc. spol. v Bratislavě, a o jeho důsledcích pro zaměstnance (tisk 724/XI),

XIX. min. soc. péče a min. vnitra na interp. posl. Tayerle a soudr. o provedení voleb do Léčebného fondu veřejných zaměstnanců (tisk 840/III),

XX. min. soc. péče na interp. posl. Tayerle, Roschera a soudr. o nezaměstnanosti a státním příspěvku k podpoře nezaměstnaných (tisk 989/I),

XXI. min. průmyslu, obchodu a živností a min. vnitra na interp. posl. Horpynky, Simma a druhů o stanovách pomocnických hromad obchodních gremií v Ústí n. L. a v Chebu (tisk 1890/VII),

XXII. min. veř. zdravotnictví a telesnej výchovy k interp. posl. Blatnej, Tauba a súdr. o sriadení okresných zdravotných rad (tisk 20125/XIX),

XXIII. min. soc. péče na interp. posl. Blatné, Karpíškové a soudr., aby byly ustanovovány živnostenské inspektoráty (tisk 1688/IV),

XXIV. min. železnic na interp. posl. Simma a druhů o uzavření železničního přechodu přes místní dráhu Liberec - Jablonec n. N. - Tanvald v km 4.282 (tisk 1890/VI),

XXV. min. verejného zdravotníctva a telesnej výchovy k interp. posl. dr Lehnerta a druhov o zrušení zdravotných obvodov, o ktorom vraj sa usniesla ministerská rada (tisk 1970/IV).

Počet smrtelných úrazů připadajících na 1.000 zaměstnanců v letech 1926 a 1927 je proti průměru let 1911 až 1913 příznivější. Nejnepříznivějším rokem popřevratovým byl rok 1919, kdy výbuchem třaskavých plynů na Nové Jámě v Lazech zahynulo 912 dělníků. Bez této katastrofy byl by obnášel pročet smrtelných úrazů na 1.000 zaměstnanců 1.311, tedy přibližně stejně, jako v letech 1926 a 1927.

Počet úrazů smrtelných (a), počet úrazů těžkých povahou zranění (b), jakož i počet úrazů lehkých, které se však staly těžkými dobou léčení převyšující 19 dnů (c) v kamenouhelných dolech revíru Ostravsko-karvinského je udán v přiložené tabulce I.

Při posuzování situace bezpečnostní podle počtu smrtelných úrazů dlužno se vyvarovati naprosto nesprávných úsudků podle počtu smrtelných úrazů v jednotlivých měsících. Doba jednoho měsíce je příliš krátká a náhodné shluknutí nebo seskupení řady smrtelných úrazů v jednom nebo v druhém měsíci nelze přiváděti v souvislost ani s momentálním stavem bezpečnostních zařízení, ani s intensitou těžby, ani s docíleným výkonem; rovněž počet osazenstva nebo počet profáraných směn v období tak krátkém není v pevném poměru s počtem úrazů. Správnost tohoto tvrzení je zřejmá z toho, jak počet smrtelných úrazů v revíru moravsko-ostravském v jednotlivých měsících velice se liší, kdežto výsledky delšího období pozorovacího (jednoho roku) nebo skupiny několika roků ukazují právě při úrazech smrtelných poměrnou stálost, a to stálost ve výši, která je příznivá ve srovnání s výsledky jiných kamenouhelných revírů zahraničních, které mají přírodní podmínky namnoze příznivější než revír moravsko-ostravský. V té příčině možno poukázati na připojenou srovnávací tabulku III. příslušných výsledků revíru horno- a dolnoslezského, jakož i dortmundského, pruských kamenouhelných dolů vůbec, jakož i kamenouhelných dolů ve Spojených Státech Severoamerických.

Jsou-li výsledky v největším kamenouhelném revíru československém, v revíru ostravsko-karvinském, mnohem příznivější, nežli v těchto jistě vynikajících revírech zahraničních, pak nelze zajisté tvrditi, že by poměry naše byly nějak obzvláště nepříznivé.

Pokud jde o úrazy těžké povahou zranění, stouplo jich procento v letech 1924 až 1927 proti průměru předválečných let 1910 až 1913 přibližně o polovici.

Není vyloučeno, že část tohoto zvýšení připadá na vrub přísnějšího posuzování povahy poranění příslušnými lékaři, čemuž nasvědčuje nezměněné celkem procento úrazů smrtelných, přes to však nutno přece hlavní příčinu tohoto zvýšení hledati ve skutečném přírůstku těchto úrazů povahou zranění těžkých.

Veškeré smrtelné a povahou zranění těžké úrazy vyšetří revírní báňský úřad za účasti člena bezpečnostní komise závodní rady. Z protokolů o těchto šetřeních, které se báňským hejtmanstvím v Brně pravidelně prohlížejí, jest patrno, že většině úrazů mohla býti při náležité opatrnosti poraněného anebo jeho spolupracovníků zabráněno. Ostatní úrazy nutno přičísti nepředvídatelným nahodilým okolnostem, tedy nešťastné náhodě - jen mizivě malá část úrazů, jest způsobena nedostatečným provozním zařízením - nebo nedostatečnému dozoru.

Největší část smrtelných a těžkých úrazů způsobuje padání horniny, t. j. uhlí a kamene a manipulace těžební. V roce 1927 připadá na příklad ze smrtelných úrazů 65.9% na pád horniny a 23,4% na pracovní výkony při těžbě.

Proti pádu horniny lze se velmi bezpečně zajistiti řádnou výdřevou pracovního místa; za správnou výdřevu jsou zodpovědní předáci, kterými jsou nejstarší a nejzkušenější dělníci pracovního místa. Je-li mimo to postaráno o pohotovost potřebného dřeva, jsou splněny všechny předpoklady pro možnost řádného zabezpečení. Dochází-li přes to k úrazům pádem horniny, jsou toho příčinou nepředvídatelné okolnosti, jako trhliny v hornině, kterých nebylo lze ani při největší pozornosti poznati, často však také opomenutí potřebného zabezpečení.

Je-li výdřeva pracovního místa spolupojata do úkolu, jest přirozeno, že dělník nerad se zabývá prací zabezpečovací, a koná ji jen tehdy, vidí-li bezprostředně hrozící nebezpečí, anebo je-li k ní přidržován dozor vedoucími osobami.

Obdobně jest tomu i při těžení, kde se ve chvatu práce mnohé bezpečnostní nařízení zanedbává, jako na př. dodržování vzdálenosti vozů za sebou jedoucích, zákaz dopravy nespojených vozů, zákaz spínání a odpínání vozů ve vlaku se pohybujícím, používání rukojetí při těžení vozů v nízkých chodbách a pod.

Za války uvolnila se v mnohém ohledu kázeň, ba i dozorci stali se příliš shovívavými k přestupkům proti bezpečnostním předpisům.

Ke zlepšení nynějších úrazových poměrů jest třeba, aby (bylo se strany dělnictva dbáno všech potřebných bezpečnostních opatření, jako v létech předválečných, především však také, aby dozorci, členové bezpečnostních komisí a jiné dozorem pověřené orgány přísně k tomu přihlíželi, aby bylo dbáno při práci osobní bezpečnosti. Pokud možná bylo by pro práce zabezpečovací stanoviti zvláštní spravedlivě stanovené úkoly.

Inspekce báňských úřadů nemohou samy o sobě postačiti k detailnímu zjišťování a odstraňování závad při výkonech jednotlivců. K tomu jest třeba součinnosti osob na práci dělníků přímo dozírajících. To jest povinností závodních důlních dozorců a vděčnou úlohou členů bezpečnostních komisí závodních rad. Inspekční činnosti báňských úřadů připadá v tomto směru jen kontrola dozorčích orgánů, že vykonávají svou povinnost, kdežto kontrola detailní činnosti jednotlivých dělníků může býti vykonávána jen namátkou.

Potřebná opatření k tomu stala se již revírním báňským úřadem, a lze očekávati, naleznou-li řádného porozumění a podpory, že se neminou cíle.

Báňské úřady sledují neúnavně všechny novodobé technické vymoženosti a zdokonalují podle nich své hornopolicejní předpisy k omezení úrazů. Z poslední doby dlužno uvésti nařízení báňského hejtmanství v Brně ze dne 21. dubna 1926, čís. 2048, kterým byly vydány předpisy k zamezení výbuchu třaskavých plynů následkem samovznícení uhlí a nařízení báňského hejtmanství ze dne 14. února 1928, č. 1281, kterým byly vydány předpisy o používání kamenného prachu proti výbuchům uhelného prachu a třaskavých plynů. Pro dobu nejbližší připravuje se nové, novodobým technickým vymoženostem odpovídající nařízení o osvětlování dolů. Četnými zkouškami výbušnin a vlastními pokusy získávají se podklady pro různá nařízení k zabezpečení střelné práce proti výbuchům třaskavých plynů a uhelného prachu, konali se zkoušky na bezpečnost důlních lamp a mnohé jiné podobné práce ku zvýšení bezpečnosti práce v dolech.

Přes nedostatečné obsazení báňských úřadů provádí se inspekce důlních závodů úředníky revírního báňského úřadu a inspekčního oddělení ministerstva veřejných prací v míře, pokud možná nejširší.

V Praze, 27. března 1929.

Vykonaným šetřením bylo zjištěno, že předseda okresního školního výboru v Rokycanech Dr. Felix Kumplf výslovně prohlásil faráři Davídkovi z Mirošova, že nelze správě školy uložiti vyvěšení praporu na budově obecné školy v Mirošově při soukromé návštěvě královéhradeckého biskupa Dra Karla Kašpara v jeho rodném městě. Proto také správu školy o vyvěšení praporu jen požádal, pokládaje to za věc taktu, a to proto, že školní budova jest rodným domem jmenovaného biskupa a že praporem - mimo mnohé soukromé budovy - opatřena byla též městská radnice, poněvadž městská rada se usnesla na oficielním uvítání biskupa.

V Praze, dne 22. dubna 19219.

Firma Adolf Klikar a spol., jako majitelka velkostatku v Hradišti, okres Blovice, nevyhýbala se zásadně placení daní, nýbrž platila své přímé daně až do roku 1924 včas a platila je z části i v pozdějších letech. Že její nedoplatky přímých daní vzrostly v r. 1927 na částku uvedenou v interpelaci, nebylo zaviněno nedostatkem péče příslušných finančních úřadů o včasné jich vydobytí ani vlivem poslaneckých intervencí, vykonaných ve prospěch firmy, nýbrž okolnostmi jinými, jak vyplývá z dalšího.

Finanční správa neopomněla, jakmile firma zůstávala s placením přímých daní z řečeného velkostatku v prodlení, zavésti příslušné exekuční kroky; ze závažných důvodů rozhodla se však nepokračovati v exekuci a poplatníku placení nedoplatků poshověla. Firmě bylo především posečkáno ve smyslu níže uvedených všeobecných pokynů ministerstva financí placení dlužné daně pozemkové za berní léta 1925 a 1926, předepsané z půdy Státním pozemkovým úřadem zabrané a přidělené. Podobně, jako jest tomu i v jiných obdobných případech, předpisovala se totiž firmě tato daň i za dobu po přídělu přes to, že užitky z této půdy plynuly již přídělcům, a sice proto, že až do provedení změn v pozemkovém katastru zůstávala i nadále subjektem této daně. Ministerstvo financí, uznávajíc všeobecně neudržitelným stav, že takováto daň pozemková se předpisuje a vymáhá na bývalém vlastníku zabrané půdy, zmocnila v r. 1925 podřízené úřady, aby v takovýchto případech upouštěly na žádost poplatníka od vymáhání pozemkové daně ohledně těch částek, které připadají na pozemky Státním pozemkovým úřadem již převzaté a přidělené za dobu od počátku roku následujícího po provedení přídělu až do opravení předpisů daně pozemkové na základě změn provedených v katastru. Až do této doby nelze však také pozemkovou daň předepsati novým nabyvatelům půdy a ji na nich vymáhati.

Dalším důvodem poshovění daní v konkrétním případě bylo vyčkávání výsledku soudního rozvrhového řízení. Řízení toto se velmi protáhlo a po dobu jeho trvání nebylo jistoty, do jaké míry bude firmě možno použíti přídělové ceny za zabranou půdu ku zaplacení daňových nedoplatků. Dříve však ještě, nežli bylo rozvrhové řízení skončeno, přiměla finanční správa v druhé polovině roku 1927 firmu k tomu, aby své nedoplatky daní reálních splácela v poměrně vysokých měsíčních splátkách, které přesně dodržovala. V důsledku těchto splátek poklesl její nedoplatek ku konci roku 1928 na pouhých cca 82.000 Kč, z nichž však připadá na daň pozemkovou za berní rok 1927 pouhých cca 7,000 Kč, kdežto zbytek nedoplatku jest dosud nepředepsaná daň pozemková a domovní za rok 1928. Rozvrhové řízení bylo skončeno teprve v únoru 1928. Že z přejímací ceny za zabranou půdu nemohla firma na svůj daňový dluh ničeho zaplatiti, není její vinou, nýbrž jest vinna tím okolnost, že z přejímací ceny vůbec ničeho nedostala (tato byla soudně přikázána soukromému věřiteli).

Z uvedeného jest dostatečně zřejmo, proč usilování obcí a okresu blovického o urychlené vymáhání dlužných daní této firmy, které finanční správa měla jinak bedlivě na zřeteli, nemělo po nějaký čas žádoucího výsledku. Ke zmínce o finanční tísni těchto obcí všeobecně podotýkám, že finanční správa vychází blahovolně vstříc žádostem svazků územní samosprávy za zálohy, ocitnou-li se tyto následkem nedostatečného odvodu přirážek ve finanční tísni.

Z vylíčeného jest dále patrno, že finanční správa neposkytovala firmě A. Klikar a spol. při placení přímých daní nějakou neodůvodněnou ochranu a že se nejedná také o firmu, která se vyhýbá notoricky placení daní; finanční správa měla sice ze závažných důvodů při vymáhání jejích dlužných daní ohledy na její hospodářskou situaci, při tom však bedlivě dbala toho, aby ani stát, ani svazky územní samosprávy neutrpěly žádné újmy.

Státní zastupitelství v Praze zabavilo v čís. 2. periodického tiskopisu "Mladý socialista" z února 1929 v článku nadepsaném "Vojna jako řemen" část od slov "Pak se táhne ... až ... uvědomělé čs. armády." V tomto místě shledalo státní zastupitelství skutkovou podstatu přečinu podle §u 300 tr. z. a čl. IV. zák.. č. 8/1863.

Místo od slov "nastává čistění ... až .... ze cviku" v interpelaci uvedené zabaveno nebylo.

Nálezem zemského trestního soudu v Praze z 26. února 1929 bylo zabavení v celém rozsahu potvrzeno a tím uznáno, že státní zastupitelství řídilo se zákonem.

Proti tomuto řádně doručenému nálezu nebyly podány námitky.

Tvrzení, že článkem usilovalo se o nápravu poměrů u některých pluků prý vládnoucích, nezdá se býti v souhlasu s obsahem článku, neb nejsou v něm uvedeny konkrétní skutečnosti, na jichž podkladě bylo by možno bezpečně usouditi, že jde o vylíčení poměrů u některého určitého vojenského tělesa.

Za vylíčeného stavu věcí nemám tedy zákonného podkladu pro opatření interpelací žádané.

V Praze, dne 16. dubna 1929.

Jest pravda, že vrchní tajemník vězeňské správní služby František Dýma v lednu 1929 k parketářským pracem v bytě své dcery v Olomouci po několik dnů neoprávněně používal vyšetřovance Aloise Huta, že vyšetřovance toho v neděli 27. ledna 1929 ponechal dozorce vězňů při práci té na chvíli v uzamčeném bytě bez dozoru, že zatím neopatrností vězňovou vzňal se vosk a vězeň, dříve než se dovolal pomoci, utrpěl těžké popáleniny, jimž v nemocnici podlehl.

Proti vrchnímu tajemníku Františku Dýmovi i proti dotyčnému dozorci vězňů jest zahájeno kárné řízení, proti dozorci vězňů nad to i trestní řízení pro přečin dle §u 335 tr. z. O případných soukromoprávních nárocích na náhradu škody rozhodne soud, bude-li v tom směru žaloba podána.

Není dovoleno zaměstnávati vyšetřovance venkovskými pracemi, t. j. pracemi mimo věznici; ministerstvu spravedlnosti není známo, že by se tak bylo stalo ve věznici krajského soudu v Olomouci i v jiných případech kromě případu Aloise Huta.

V Praze, dne 16. dubna 1929.

Ministerstvo školství a národní osvěty uznává nutnost rozšíření budovy ústavu pro hluchoněmé v Kremnici. Nedostatku místností odpomůže se tímto způsobem: a) nynější budova věnuje se výhradně účelům vyučovacím, b) pro internát opatří se místnosti novostavbou na obecním pozemku nad ústavem, c) potřebné místnosti pro dílny opatří se buď koupí domu v sousedství ústavu nebo přístavbou. Ministerstvo školství a národní osvěty dohodlo se již s ministerstvem sociální péče, že novostavba internátu provede se z investičního rozpočtu ministerstva sociální péče a že ministerstvo školství a národní osvěty opatří místnosti pro dílny, jakož i úpravu některých místností v nynější budově pro účely vyučovací. O provedení tohoto programu jedná se s ministerstvem veřejných prací. Než budou nové stavby provedeny, nutno jako dosud odpomáhati nedostatku místností nájmem.

Poznamenává se, že přípisem zemského úřadu v Bratislavě ze dne 31. července 1928, č. I-565-11, citovaným v interpelaci, nebyl ministerstvu veřejných prací zaslán plán budovy, nýbrž toliko situační plán staveniště a stavební program.

V Praze, dne 22. dubna 1929.

V květnu 1928 byl rozšiřován v Lipníku n. Bečvou leták vydaný výborem Národní Jednoty tamtéž, jehož znění je v interpelaci uvedeno.

Tento leták, tištěný v Lipníku, nebyl proti výslovnému ustanovení §u 17 tiskového zákona vůbec předložen příslušným úřadům k tiskové přehlídce a byl také rozšiřován proti předpisům tiskového zákona.

Státní zastupitelství Novém Jičíně podalo obžalobu proti 12 osobám, členům výboru Národní Jednoty v Lipníku, rozšiřovatelům letáku a tiskaři pro přečin podle §u 14, č. 2. zákona na ochranu republiky, resp. pro přečin opomenutí povinné péče, dále proti tiskaři, který tiskopis neodevzdal příslušnému úřadu, pro přestupek §u 17 tiskového zákona a proti předsedovi výboru Národní Jednoty mimo to ještě pro přestupek §u 23 tiskového zákona, ježto opomenul žádati za povolení k rozšiřování letáku.

Rozsudkem krajského soudu v Novém Jičíně z 15. listopadu 11928 byli tři obžalovaní uznáni vinnými přestupky podle §§ 17 a 23 tiskového zákona a odsouzeni k peněžitým trestům od pěti do padesáti korun čsl., dva z nich podmínečně. Jinak byl vynesen rozsudek zprošťující, který nabyl právní moci.

Není tedy příčiny k nějakému opatření.

V Praze, dne 12. dubna 1929.