Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Poněvadž jde o resortní záležitost ministerstva železnic, kompetence ministerstva školství a národní osvěty se nedotýkající, převzal jsem zodpovědění interpelace sám, jakkoli je současně adresována ministru školství a národní osvěty.

Státní správa železniční má mezi uchazeči o volná místa ve službě železniční v mezích předpisů zákonných možnost volného výběru. Dává-li při tom přednost uchazečům, kteří předepsaného školního vzdělání nabyli skutečnou návštěvou školy, před uchazeči, kteří tohoto vzdělání dosáhli jiným způsobem, používá svého dobrého práva, aniž by se tím dotýkala významu a platnosti osvědčení sloužících k průkazu příslušného vzdělání.

Tento postup státní správy železniční, podložený náležitě vážnými důvody věcnými i služebními, má při velkém nadbytku uchazečů své plné oprávnění a není též v rozporu se žádnými předpisy zákonnými. Proto není též příčiny k žádnému zvláštnímu opatření.

V Praze, dne 10. dubna 1929.

K bodu prvnímu interpelace dovoluji si sděliti, že odklad doručování platebních rozkazů před volbami nebyl nařízen z důvodů stranických, nýbrž v zájmu veřejném, aby totiž bylo v rušné době předvolební zabráněno znepokojování voličstva protistátními agitacemi zneužívajícími daňových předpisů ku svým účelům.

Pokud jde o výtky obsažené v bodě druhém interpelace, tu neleze přehlížeti, že podle výslovného ustanovení zákona je přiznání pouhým základem ke zjištění skutečného dani podrobeného důchodu. Vyskytnou-li se tedy pochybnosti o správnosti přiznaných údajů, nelze bez dalšího přejmouti obsahu poplatníkova přiznání. Stala-li se některému poplatníkovi odchýlením se od jeho přiznání křivda, má právo domáhati se nápravy v příslušném řízení odvolacím. Tvrzení interpelace, že daňová reforma znamená u srovnání s dřívějším stavem znásobení daňového břemene, není správným, neboť sazba daně důchodové byla reformou oproti dřívějšímu stavu při témže daňovém základu snížena okrouhle o 49%. Že pak daňový základ rok od roku stoupá nebo klesá, závisí od vývoje důchodových poměrů, a ty jsou zase odrazem všeobecného stavu hospodářského.

Tvrdí-li konečně interpelace, že u velkých průmyslových závodů došlo k rapidnímu snížení daňové základny a uvádí-li v tomto směru příkladmo několik podniků podléhajících zvláštní daní výdělkové, tu dlužno uvážiti, že východiskem pro vyšetření poplatného výtěžku pro tuto daň jest řádně schválená účetní závěrka podniku. Zásady platné pro stanovení daňové základny nedoznaly daňovou reformou oproti dřívějšímu stavu podstatnějších změn. Pokud nastalo za platnosti nového zákona o přímých daních snížení daňového zatížení, dlužno jeho důvod hledati v zákonném snížení sazby zvláštní daně výdělkové oproti dřívějšímu stavu.

V Praze dne 10. dubna 1929.

Snahy domáckého krejčovského dělnictva prostějovského konfekčního průmyslu o zvýšení platných mezd sledovány byly od počátku velmi bedlivě příslušnými úřady místními, t. j. okresním úřadem v Prostějově a živnostenským inspektorátem v Olomouci, které snažily se ještě před vypuknutím otevřeného mzdového boje zabrániti konfliktu zprostředkováním mezi zástupci zaměstnavatelů a zaměstnanců a o svých zákrocích podávaly zprávy příslušným úřadům ústředním. Když pak přes to konflikt dne 21. června 1927 přece vypukl, neustaly oba zmíněné úřady a snažily se uspořádáním četných jednání zástupců zúčastněných 4 odborových organisací dělnických se zástupci zaměstnavatelů přivoditi skončení konfliktu, který komplikací s dělnickým hnutím i v jiných oborech námezdné práce, zejména v odboru stavebním, nabýval povážlivých rozměrů. Jednání bylo velmi obtížné a končilo několikráte nezdarem. V té době zasáhlo do sporu ministerstvo sociální péče, na jehož pokyn pokusil se přednosta výše jmenovaného živnostenského inspektorátu o opětné navázání přerušeného jednání sporných stran. Konečně podařilo se společnému úsilí povolaných úřadů přivoditi sblížení stanovisek zástupců zaměstnavatelů i zaměstnanců a došlo k dohodě, podle níž přiznáno bylo zvýšení minimálních mezd o 3%, u prací pak na zboží pro rok 1928 o další 4%, tedy celkem o 7%. Tím byl konflikt dnem 16. července 1927 ukončen a věc pozbyla aktuálnosti.

V Praze, dne 20. dubna 1929.

Jmenovaný odborový přednosta učinil ve věci svého času ihned ve veřejném tisku prohlášení, ve kterém náležitě vysvětlil, že při svém výroku vůči deputaci v interpelaci uvedené měl na mysli konkrétní případy úředně projednávané a že neměl nikterak v úmyslu paušálně činiti učitelstvu nějaké výtky.

V Praze, dne 23. dubna 1929.

Zákonem ze dne 7. března 1924, čís. 58 Sb. z. a n. (§ 3), byla vláda zmocněna, aby z výnosu losové půjčky přikázala na rok 1924 částku 600 milionů Kč na vystavění obytných budov pro státní a jiné veřejné zaměstnance.

Na základě tohoto ustanovení a dřívějšího usnesení ministerské rady byla ministerstvem veřejných prací započata t. zv. stavební losové akce, která spočívá v tom, že ministerstvo veřejných prací přislíbilo postaviti a pak také stavělo obytné domy pro státní a veřejné zaměstnance těm obcím a korporacím, které opatřily státu potřebné prostředky odebráním státních stavebních losů.

Zákon tento měl časovou platnost omezenou na rok 1924, avšak hledíc k potřebě bytové a odbytu losů, pokračovalo ministerstvo veřejných prací také v roce 1925 a 19216 v této akci, což mělo býti novým zákonem o stavebním ruchu, jehož vydání bylo očekáváno, schváleno. Ministerstvo financí seznavši z odbytu státních stavebních losů u šekového úřadu, že zásoba losů se zmenšuje a že není jisto, bude-li možno uspokojiti dosud nekrytou potřebu losů na úroky z rent podle zákona č. 250/1922 Sb. z. a n. resp. vládního nařízení čís. 365/1922 Sb. z. a n., požádalo ministerstvo veřejných prací v dohodě s ministerstvem sociální péče, aby akce byla omezena na 450,000.000 Kč. Poněvadž však mezi tím došla súčastněných ministerstev řada naléhavých žádostí, dotazů a interpelací, v nichž se žádá o pokračování v této akci, zrevidovalo ministerstvo financí po obsáhlém šetření potřebu stavebních losů pro úroky z předválečných rent. V důsledku toho byla pak shora uvedená částka 450,000.000 Kč zvýšena na 580,000.000 Kč, což bylo schváleno zákonem o stavebním ruchu ze dne 7. dubna 1927, č. 44:Sb. z. a n. (§ 29).

Při další novelisaci zákona o stavebním ruchu (zákon ze dne 28. března 1928, č. 43 Sb. z. a n.) bylo možno částku tuto zvýšiti na 640,000,000 Kč, t. j. ještě o 40,000.000 Kč více, než původně shora uvedeným zákonem z r. 1924 bylo stanoveno.

V Praze dne 22. dubna 1929.

Požadavkům vzneseným ve shora označené interpelaci bylo vyhověno zákonem ze dne 12. července 1928, čís. 120 Sb. z. a n. Zákonem tím osvobozují se věnování na dobročinné a veřejně prospěšné účely k oslavě desetiletého trvání republiky Československé od kolků a poplatků a daně z obohacení, za jistých podmínek pak i od daně důchodové a všeobecné i zvláštní daně výdělkové.

V Praze, dne 22. dubna 1922.

Směrnice pro úpravu mzdových a pracovních poměrů zemědělského dělnictva sjednávají se v jednotlivých zemích v poradních sborech pro záležitosti zemědělského dělnictva, kde jsou paritně zastoupeny obě smluvní strany.

Průběh a výsledek jednání v jednotlivých zemích pro letošní rok byl:

V Čechách žádali z počátku zástupcové dělnických organisací zvýšení peněžních mezd o 15%, odůvodňujíce toto zvýšení stálým stoupáním cen životních potřeb, jmenovitě cukru. Zástupci zaměstnavatelů naproti tomu poukazovali ke značnému poklesu cen zemědělských výrobků v r. 1928 a nabízeli v důsledku toho snížení peněžních mezd (nikoliv naturalií) o 15%. Obě strany se konečně shodly na dosavadních mzdách (1928), k nimž přistupuje ještě zvláštní jednorázový roční druhotní přídavek.

Tento přídavek smluven pak v následující výší:

1) Všem kategoriím deputátníků bez rozdílu všech oblastí v částce 75 Kč s podmínkou, že slouží u téhož hospodáře nejméně od zahájení jarních polních prací do skončení všech podzimních polních prací, nebo aspoň do konce listopadu 1929. Přídavek tento jest splatný dnem 1. prosince 1299.

2) Dělnictvu v denní mzdě, je-li v hořejším období, jmenovitě v době sklizní hospodáři k disposici, přídavky v této výši;

a) pro kategorii I. (dospělí muži a statní výrostci) a II. (výrostci od 16 let počínaje, ženy a dospělá děvčata od 16 let) všech oblastí při odpracování 150 dnů v hořejším období v částce 70 Kč, při 125 dnech 60 Kč, při 100 dnech 50 Kč.

b) pro kategorii III. (hoši a děvčata mladší 16 let)) všech oblastí, pokud odpracují v hořejším období aspoň 100 dnů v částce 30 Kč. Tyto přídavky jsou splatné po skončení polních prací nebo nejpozději 1. prosince 1929.

Na Moravě žádali původně zástupci dělnictva 10%ní zvýšení všech peněžních mezd. Zaměstnavatelé proti tomu nabízeli mzdy z r. 1927, jež by znamenaly částečné zhoršení peněžních požitků oproti r. 1928. Úprava dojednána v témž smyslu jako v Čechách, totiž mzdy z r. 1928 a přídavky v té výši a za týchž podmínek jako v Čechách.

Ve Slezsku následkem zrušení zemského úřadu práce v Opavě a přičlenění jeho agendy Zemskému úřadu v Brně se jednání zdrželo. Část Slezska se řídí úpravou moravskou, v ostatním pak Slezsku jsou zatím vypláceny mzdy z r. 1928. Další porady jsou proponovány po dojednání smluv pro zřízence a řemeslníky na zemědělských podnicích na Moravě.

Na Slovensku jednání vyvíjelo se celkem normálně. Tak ujednán typ smlouvy pro sezonní dělnictvo, zaměstnané v zemích historických, jakož i smlouvy pro totéž dělnictvo, zaměstnané na Slovensku. Jednání ohledně stálého zemědělského dělnictva se protáhlo až do března t. r., poněvadž bylo nutno provésti přeřazení okresů, po případě jednotlivých pracovních míst do výrobních oblastí. Jakmile přeřazení toto bylo provedeno, došlo k ujednání typu smlouvy, v níž zaměstnavatelé, přes těžkou situaci zemědělské výroby, přivolili k 10%nímu zvýšení peněžních mezd ve formě zvláštního osobního přídavku pro členy zaměstnaneckých organisací přistoupivších k ujednání. Rovněž i pro domácí denní dělnictvo (tovarycháry) sjednána úprava.

Jednání vyvíjelo se tedy celkem normálně a nelze tvrditi, že aby ztroskotalo, jmenovitě snad snahou zaměstnavatelů o snížení mezd.

Ministerstvo zemědělství věnuje úpravě poměrů mezi zemědělskými zaměstnavateli a zaměstnanci bedlivou pozornost a snažilo se i v těchto případech intervencí svých orgánů přispěti ku zmírnění protiv mezi oběma smluvními stranami.

V Praze dne 20. dubna 1929.

Když se finanční správa chystala přikročiti k prvnímu vyměřování daní přímých podle nového zákona o d. př. byla si vědoma, že stojí před těžkým úkolem, a učinila vše, co bylo v její moci, aby úkol ten mohl býti zdolán.

Pokud se týče personální stránky, v době, kdy byla vládou stanovena provisorní systemisace, nemohl nikdo přesně odhadnouti počet vyměřovacích sil, jehož si vyžádá provádění daňové reformy, neboť v době projednávání provisorní systemisace byla reforma daňová ještě ve stadiu jednání v zákonodárných sborech. Teprve, když se počalo s přípravnými pracemi pro ukládání daní přímých dle nového zákona, ukázal se citelný nedostatek, jmenovitě zapracovaného úřednictva, který však nebylo již možno vzhledem k provedené provisorní systemisaci odstraniti rozmnožením stálého personálu. Finanční správa snažila se tudíž připraviti se pro zdolání svého úkolu aspoň tím způsobem, že zajistila personálu u berních správ vyplácení odměn za práci přes čas a kromě toho přijala značný počet výpomocných sil. Tato opatření však nestačila, ježto!kromě nedostatku potřebných sil nemohl býti personál ještě v nové agendě dostatečně zapracován. Poněvadž pak nebylo možno připustiti, aby prvé vyměřování se protáhlo až do konce roku 1928 po př. se přeneslo i do letošního roku, došlo k tomu, že namnoze nebylo postupováno formálně zcela přesně podle všech ustanovení zákona, jmenovitě nebylo všude provedeno t. zv. vytýkací řízení dle § 312 zák. o př. d. Přes to zdá se, že tímto postupem nebylo poplatnictvu způsobeno příliš mnoho věcných křivd, neboť dle docházejících sem v poslední době výkazů nebylo podáno průměrně více odvolání jak 10% všech vyměřených daní za r. 1927.

V nejbližší době bude provedena revise normalisace a s tím související systemisace služebních míst u státních úřadů a bude při té příležitosti mou snahou, aby požadavku za rozmnožení personálu finančních úřadů bylo, pokud možno, v největší míře vyhověno.

Co se týče požadavku za přesné a spravedlivé vyměřování daní přímých dle předpisů zákonných, poukazuji, že ministerstvo financí vydalo již 13./11. 1928 všem zemským finančním úřadům oběžník č. j. 124.121 a i 1928-III/8, v němž bylo nařízeno, aby veškeré zjištěné závady při vyměřování daní přímých pro r. 1927 byly co nejrychleji odstraněny v řízení odvolacím, a zároveň důtklivě připomenuto všem podřízeným úřadům, že nejdůležitějším úkolem vyměřovacích orgánů jest, aby, berouce bedlivý zřetel k individuelním poměrům každého jednotlivého poplatníka, hleděly se dopátrati objektivní pravdy, kolik v tom kterém případě skutečný důchod neb výnos činí. Lze očekávati, že nyní, kdy získány jisté zkušenosti s prováděním nového zákona a kdy u zaměstnanectva, jemuž svěřena tato práce, pokročila znalost veškerých předpisů tohoto zákona, bude se díti vyměřování přímých daní za rok 1928 tak, že nebude již důvodů k stížnostem poplatníků do nedostatečného respektování předpisů zákona.

V Praze dne 18. dubna 1929.

Dlužno přiznati, že v poslední době nahromadily se u některých soudů nedodělky a vznikly průtahy v míře, že to není v plném souladu se zájmem jednotlivců i veřejnosti na rychlém výkonu soudnictví a nalézání práva. Pokud tyto průtahy mají příčinu v menší výkonnosti jednotlivců, jsou v mezích daných prostředků ihned odstraňovány vhodnými opatřeními.

Ve většině případů však tkví příčina váznutí soudní agendy - zejména ve věcech knihovních, exekučních a ve včasném vypracování a doručování vydaných soudních usnesení - jednak v nemožnosti obsaditi všechna uprázdněná místa, jednak v tom, že rychlým vývojem hospodářských poměrů byla předstižena systemisace služebních míst některých soudů v místech, kde tento vývoj pokračuje neočekávaně rychlým krokem. Byloť při nynější systemisaci, stanovené krátce po vydání platového zákona č. 103/26, vzato za základ pro obsazení jednotlivých soudů jejich průměrné zatížení za tříletí 1924 až 1926. Bude proto nutno, aby při revisi systemisace, která má býti provedena v dohledné době a ke které justiční správa již skončila přípravné práce, byl počet služebních míst u soudů přizpůsoben nově zvýšené potřebě všude, kde výsledky zjištění toho budou vyžadovati.

Výcviku kancelářského personálu neopomíjí ministerstvo spravedlnosti věnovati svojí pozornost; upraviti další prohloubení theoretické i praktické průpravy tohoto personálu má justiční správa v úmyslu, jakmile bude vydáno vládní nařízení předvídané v § 7 odst. 1 a § 9 odst. 1 zákona č. 103/26.

V Praze, dne 8. dubna 1929.

Jmenovaný učitel náboženství prohlásil při úředním vyšetřování interpelované věci, které prováděl předseda okresní správy politické v Bílovci, že politickou agitaci neměl vůbec na myslí a rozhodně popřel, že by prostřednictvím školních dětí vzkazoval rodičům, které časopisy mají odebírati a které nikoliv.

O věci byli také protokolárně vyslechnuti ředitel školy a příslušné učitelské osoby.

Příslušný školní inspektor oznámil pak, že jmenovaný učitel náboženství na škole již od počátku letošního školního roku neučí, čímž ministerstvo školství a národní osvěty pokládá případ za vyřízený.

V Praze dne 23. dubna 1929.

Ministerstva sociální péče, vnitra a spravedlnosti nemohla zasahovati do sporných záležitostí Slovenské pojišťovny, akc. spol. v Bratislavě, případně První uherské všeobecné pojišťovací společnosti s jejich zaměstnanci, poněvadž šlo o spory rázu soukromoprávního, jež byly částečně projednávány řádnými soudy.

Vládní nařízení ze dne 25. června 1926, č. 92 Sb. z. a n. vydáno bylo za účelem provedení článku XIV úmluvy mezi republikou Československou a královstvím Maďarským ze dne 13. července 1923 o vzájemném nakládání se soukromými pojišťovnami a o finanční úpravě starých pojišťovacích smluv na život, ujednaných v býv. korunách uherských a rakouských, uveřejněné pod č. 228 Sb. z. a n. z roku 1924. Tento článek stanovil, že potřebná opatření v zájmu pojistníků dle něho dozorčími úřady nad soukromými pojišťovnami obou smluvních států učiněná, smí se státi toliko dle zákonných předpisů, platných v obou státech. Ochrana zaměstnanců soukromých pojišťoven ministerstvu vnitra jako dozorčímu úřadu nad soukromými pojišťovnami však platnými dosud předpisy, totiž ani pojišťovacími regulativy ani vládním nařízením č. 402 Sb. z. a n. z roku 1920 svěřena nebyla a nebylo tudíž možno ve vládním nařízení ze dne 25. června 1926, č. 92 Sb. z. a n. stanoviti zvláštní ustanovení, týkající se převzetí zaměstnanců maďarských pojišťoven.

Ministerstvo sociální péče snažilo se při nostrifikaci cizozemských podniků a při schvalování převzetí pojištění cizozemských pojišťoven pojišťovnami domácími dle vládního nařízení čís. 402 Sb. z. a n. ex 1920 dle možnosti chrániti práva převzatých zaměstnanců, pokud vyplývala ze služebních smluv a z různých zařízení k podpoře zaměstnanců a jejich pozůstalých. Poněvadž však samo není resortně povoláno k přímému vyřizování záležitostí nostrifikačních a k přímému schvalování převzetí pojištění cizozemských pojišťoven pojišťovnami domácími, obracelo se v četných případech na příslušná ministerstva (průmyslu, obchodu a živností, veřejných prací, vnitra atd.) a byly k jeho žádosti těmito ministerstvy pojímány do podmínek nostrifikačních a do podmínek schválení převzetí pojištění cizozemské pojišťovny pojišťovnou domácí různé klausule, mající zaručiti ve směrech shora uvedených práva převzatých zaměstnanců. Nejvyšší správní soud v Praze však v jednom případě schválení převzetí pojištění cizozemské pojišťovny pojišťovnou domácí rozhodl nálezem ze dne 4. prosince 1926, č. j. 23.367/1926, že podle vládního nařízení čís. 402/1920 Sb. z. a n. není přípustno, aby příslušný úřad (ministerstvo vnitra) činil schválení převodu pojištění závislým na jiných podmínkách, než jaké jsou v souvislosti s účely, jež v nařízení právě citovaném, po případě v pojišťovacím regulativu, jsou vytčeny a ochraně ministerstva (vnitra) svěřeny. Poněvadž pak účelem cit. nařízení jest ochrana pojistníků, kteří s cizozemskou pojišťovnou ujednali pojistné smlouvy, nemůže se tato ochrana týkati zájmů osob, které nejsou s cizozemskými pojišťovnami v pojistném poměru, tedy zejména ne zaměstnanců pojišťoven. Nemohou tudíž podle zmíněného nálezu nejvyššího správního soudu býti ukládány, hledíc k obsahu citovaného nařízení, domácí pojišťovně, přejímající pojištění cizozemské pojišťovny, podmínky, jež mají sloužiti k ochraně zájmů zaměstnanců, které domácí pojišťovna současně s pojištěními cizozemské pojišťovny případně přejímá. Hledíc k tomu, nemohlo by ministerstvo sociální péče zasahovati jednostranně, byť ve prospěch kterékoliv strany, do úpravy vzájemného poměru mezi pojišťovnou a jejími zaměstnanci.

Projednání sporů Ck IV 85/24 a Ck IV 86/24, zahájených dne 16. července 1924 u obchodního soudu v Praze proti Slovenské pojišťovně v Bratislavě, se protáhlo nikoli vinou soudu, nýbrž hlavně jednak tím, že bylo třeba jednati nejdříve odděleně o námitce místní nepříslušnosti procesního soudu, jednak následkem toho, že bylo nutno prováděti opětovně složité důkazy svědecké v cizině a to ve Vídni a v Budapešti, že jmenovitě výslech svědků soudem v Budapešti vyžadoval drahné doby; rozsudkem ze dne 13. března 1927 byly oba tyto spory u obchodního soudu v Praze rozhodnuty. Rozsudek byl stranám doručen dne 25. března 1927. Po vyčerpání opravných prostředků zahájeno bylo zase řízení o obnovu, které dosud není právoplatně skončeno.

Súčastněná ministerstva neměla a nemají možnosti, po případě důvodu k zakročení a jest ponechati vyřešení sporných záležitostí mezi Slovenskou pojišťovnou, akc. spol. v Bratislavě a jejími zaměstnanci řádným soudům, po příp. dohodám a ujednáním stran samých.

V Praze dne 24. dubna 1929.