Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Ustanovení § 14, vládního nařízení ze dne 16. července 1926, č. 146 Sb. z. a n., podle něhož se koná volba do orgánů Léčebného fondu veřejných zaměstnanců zasláním vyplněného hlasovacího lístku volební komisi poštou, se neporušuje § 17, zákona č. 221 z r. 1925, naopak se jím plně zaručuje přímý, tajný i osobní výkon volby. Osobní volba totiž nespočívá v tom, že by se volič musil do volební komise k výkonu volby osobně dostaviti, nýbrž v tom, aby volič provedl volbu osobně, t. j. bez prostřednictví zmocněnce. Pokud pak interpelace míní, že zasílání hlasovacích lístků poštou jest nespolehlivé, dlužno poukázati na ustanovení 3. odst. § 14. vládního nařízení, podle něhož je zásilku podati doporučeně.

Ačkoliv tedy byl ustanovením § 14. cit. vládního nařízení veřejným zaměstnancům výkon volby ulehčen, protože volič nemusí podnikati mnohdy časově i finančně nákladnou cestu k volební komisi, přece jím byla zároveň učiněna všechna opatření, aby přesné dodržení předpisu § 17. zákona č. 221 z r. 1923 bylo zaručeno.

Také nelze tvrditi, že není zaručeno nestranné řízení voleb jen proto, že se při nich nemusí přihlížeti k zastoupení volebních stran. Předpis § 8. vládního nařízení č.146 z r. 1926 ukládá okresnímu úřadu, aby jmenoval přísedící toliko ze skupin zaměstnaneckých, jež jsou uvedeny v § 5. zmíněného vládního nařízení. Poněvadž pro volby do okresních sborů Léčebného fondu se nepodávají kandidátní listiny, jako je tomu při volbách do ústředního sboru Léčebného fondu (§ 29. vládního nařízení), není zde tedy také volebních stran nebo volebních skupin. Nelze proto spatřovati nic nezákonného v tom, že okresní úřady politické nepřihlížely snad k případným návrhům, jež po právu neexistující volební skupiny na jmenování přísedících volební komise předložily, a že nepřihlížely také k tomu, aby strany takové byly ve volebních komisích zastoupeny.

Pokud interpelace žádá, aby dodatečně byli připuštěni důvěrníci Volného sdružení státních zaměstnanců nižších kategorií ke skrutiniu u okresních úřadů na Slovensku, a aby bylo učiněno opatření k zajištění čistoty voleb vůbec a zvláště na Slovensku, nebylo lze v tom směru ničeho zaříditi již proto, že volby do okresních sborů byly tehdy již provedeny; tím pozbyla věc aktuality. Ostatně interpelace neuvádí konkrétních případů, jež by nasvědčovaly tomu, že čistota voleb byla vůbec nebo na Slovensku ohrožena a podle § 19. uvedeného vládního nařízení mohly osoby podléhající pojištění, měly-li za to, že se při volbě nepostupovalo podle zákona, podati námitky do voleb a dovolati se po případě i Nejvyššího správního soudu, kdyby se nespokojily rozhodnutím okresního úřadu a politického úřadu II. stolice.

V Praze dne 22. dubna 1929.

Návrhy, jež odborové organisace předložily ministerstvu sociální péče za účelem úpravy státní péče o nezaměstnané, staly se podkladem pro práce ministerstva sociální péče směřující k novelisaci zákona o státním příspěvku k podpoře nezaměstnaných ze dne 19. července 1921 čís. 267 Sb. z. a n. Vládním návrhem zákona, jímž se pro případ mimořádné nezaměstnanosti mění a doplňují některá ustanovení zákona ze dne 19. července 1921 č. 267 Sb. z. a n. o státním příspěvku k podpoře nezaměstnaných (tisk č. 1226) byl dán podnět k nové zákonné úpravě péče o nezaměstnané. Návrh předložen byl k ústavnímu projednání již v říjnu 1927.

Zprostředkování práce v Československé republice není upraveno jednotným způsobem, takže bude především nutná unifikace příslušných právních norem, a to na zákonném podkladu; rovněž zákonné úpravy bude vyžadovati otázka povinného hlášení uprázdněných míst zaměstnavateli. Věc jest znovu ve stadiu přípravného meziministerského řízení.

V příčině povolování práce přes čas v době nezaměstnanosti dělnictva jest uloženo příslušným úřadům, aby předložené žádosti o prodloužení doby pracovní zejména v době trvající nezaměstnanosti dělnictva, podrobovaly vždy velmi důkladnému a přísnému šetření (šetření na místě, slyšením závodního výboru, dotazem u příslušné zprostředkovatelny práce event. u odborových organisací, zabývajících se zprostředkováním práce, nebo jiným vhodným způsobem), tak aby práce přes čas povolena byla skutečně jen v takových případech, kde jest nad veškeru pochybnost dokázáno, že jsou tu předpoklady, uvedené v odst. 1., § 6. zákona o 8 hodinové době pracovní. Daných pokynů bylo a jest i nyní dbáno.

V Praze dne 24. dubna 1929.

V interpelaci se tvrdí, že zmíněné pomocnické hromady byly nuceny, aby použily vzorných stanov, vydaných ministerstvem obchodu, aby stanovy vyplněny byly též v jazyku státním a aby o osnovách stanov byla též slyšena okresní jednota živnostenských společenstev, což prý odporuje stávajícím zákonům.

Stav předmětné záležitosti jest tento:

Výbor pomocnické hromady obchodního gremia v Ústí n. L. předložil stanovy zemské správě politické v Praze, jež je vrátila okresní správě politické v Ústí n. L. s vyzváním, aby stanovy byly předloženy na tiskopisech, vydaných ministerstvem obchodu, aby dále vyplněny byly též v jazyku státním a aby konečně slyšena byla o osnovách stanov též okresní jednota společenstevní.

Okresní správa politická v Ústí n. L. postoupila spisy výboru pomocnické hromady "k dalšímu zařízení ve smyslu předchozího výnosu".

Výbor pomocnické hromady podal stížnost k zemské správě politické s odůvodněním, že veškeré požadavky zemské správy politické nejsou odůvodněny zákonem a žádal opětně o schválení stanov.

Zemská správa politická (zemský úřad) v Praze nařídila okresní správě politické v Ústí n. L., aby rozhodla o věci instančním postupem, kteréhož rozhodnutí se nyní vyčkává.

Pokud jde o druhou část interpelace ohledně stanov pomocnické hromady gremia obchodníků v Chebu, předložil výbor pomocnické hromady stanovy ke schválení okresní správě politické v Chebu, která však je vrátila s vyzváním, aby předloženy byly nové vzorné stanovy, vyhotovené v jazyku státním a v jazyku německém.

K stížnosti výboru pomocnické hromady nařídila zemská správa politická, aby stanovy předloženy byly na tiskopisech vydaných státní tiskárnou a aby byly vyplněny těž v jazyku státním.

Instančním postupem dosud nebylo rozhodnuto v této věci.

Ministerstvo obchodu učiní opatření, aby schválení stanov pomocnických hromad bylo podle možnosti urychleno. Zemskému úřadu nemůže však býti bráněno dáti o stanovách vyslechnouti také příslušnou okresní jednotu společenstevní, jelikož je poradním sbohem živnostenského úřadu I. instance.

Vzorné stanovy, vypracované ministerstvem obchodu, byly živnostenským organisacím pouze doporučeny a není námitek proti schválení stanov na jiných než na těchto vzorných tiskopisech, jen když vyhovují zákonitým požadavkům. O tom budou zemské úřady vyrozuměny.

Co se týče požadavku, aby postup jednotlivých živnostenských úřadů, odporující jazykovému zákonu, byl uveden v soulad se zákonem, podotýkáme, že jednotlivé pomocnické hromady, které se považují za zkráceny na svých jazykových právech, použily práva stížnosti, takže o sporné jazykové otázce bude rozhodováno řádnou instanční cestou, stanovenou § 7. jazykového zákona. Bylo učiněno opatření, aby bylo neprodleně rozhodnuto o stížnostech těch.

V Praze, dne 26. března 1929.

Ministerstvo verejného zdravotníctva a telesnej výchovy cení veľmi si ustanovenia §u 5. zák. č. 236/22 Sb. z. a n., ktorým sa sriaďujú obecné a okresné zdravotné rady, nielen oko splnenie požiadavku demokracie vo štátnej správe zdravotníckej, ale tiež zvlášte preto, že tieto institúcie prehlubujú záujem širokých kruhov občianskych pre otázky zdravotnícke a sú účinnou podporou štátnej správy pri plnení úkolov zdravotníckych. Z týchto dôvodov ministerstvo verejného zdravotníctva a telesnej výchovy, pri prevedení citovaného ustanovenia zákona, vypracovalo a vydalo Organizačný a jednací rad obecnej a zdravotnej rady a sledujúc pozorne pôsobnosť týchto institúcií, vyžiadalo si už počiatkom minulého roku od podriadených politických úradov podrobnú, priehľadne usporiadaní zprávu o dosavádnej ich činnosti spolu s kritickým zhodnotením ich významu pre verejné zdravotníctvo dotyčných obcí a okresov.

Podľa zpráv zemských úradov v Prahe a v Brně sú okresné zdravotné rady ustanovené až na miznúce výnimky vo všetkých politických okresov v Čechách a v zemi Moravsko-Sliezskej a namnoho vyviňujú zdarnú činnosť. Prieťah ustanovení zdravotných rad v niektorých okresov zavinil zmeny, nastalé voľbami do obecných a okresných zastupiteľstiev a niekde tiež nedostatok záujmu obyvateľstva na činorodej spolupráci zdravotníckej.

Na Slovensku a v Podkarpatskeij Rusii je institúcia obecných a okresných zdravotných rad novom, ktoré sa pre krátku dobu svojho trvania musí ešte len vžívať: ale predsa tiež v niektorých správnych oblastiach sú okresné zdravotné rady už vo väčšine okresov ustanovené a hlási sa aj odtiaľ úspešná činnosť týchto poradných sborov.

V Prahe, dňa 18. apríla 1929.

Interpelace poslanců Blatné, Karpíškové a soudr. má na mysli, aby do služeb živnostenské inspekce byly přijímány vedle technických úředníků s vysokoškolským vzděláním též síly z kruhů zaměstnanců, které by obstarávaly prohlídky v podnicích živnostenskému řádu podrobených a bděly nad dodržováním zákonitých předpisů vydaných na ochranu dělnictva.

Tomuto požadavku bylo u nás vyhověno v rozsahu proti jiným okolním státům poměrně dosti značném. Kdežto za dřívějšího režimu působily na území Čech, Moravy a Slezska v živnostenské inspekci pouze 2 asistentky živnostenské inspekce, na Slovensku a Podkarpatské Rusi pak ani jediná podobná síla nebyla ustanovena, koná dnes v našem státu v živnostenské inspekci službu vedle 74 dozorčích úředníků se vzděláním vysokoškolským, 13 sil z kruhů dělnických, zaměstnaneckých nebo jim blízkých a to 7 asistentek a 6 inspicientů. Jsou přiděleny jednotlivým živnostenským inspektorům a funkce své vykonávají podle zákonů o živnostenských inspektorech. Asistentek používá se k dozoru v podnicích zaměstnávajících výhradně nebo převážně žehy a v práci domácké, inspicientů pak vyšlých většinou z řad dělnictva především k dozoru na stavbách a v maloživnostech s personálem mužským.

Obě tyto kategorie pomocných sil živnostensko-inspekčních se dobře osvědčily a bude snahou ministerstva sociální péče usilovati o další zlepšení dosavadního stavu.

Ministerstvo sociální péče věnuje dalšímu řádnému vybudování a rozvoji živnostenské inspekce svoji plnou pozornost.

Prohlídek závodů se dnes zúčastňují s úředními orgány podle zákona ze dne 12. srpna 1921, č. 330 Sb. z. a n., také členové závodních výborů dělnictvem volení, resp. tam, kde závodních výborů není, volení důvěrníci dělnictva, - muži i ženy-, kteří jsou zajisté velmi dobře obeznámeni s provozovacími poměry závodů životními poměry dělníků a mají tedy nejlepší příležitost v součinnosti s úřady vykonávati potřebný vliv na správu podniků, když již sami z různých důvodů přímo u zaměstnavatelů vždy nezakročují.

V Praze dne 22. dubna 1929.

Již na původní interpelaci (tisk 1623/I) podal jsem příslušné vysvětlení (odpověď čís. tisku 1892/V) a dovoluji si tudíž k této odpovědi odkázati. Podotýkám opak, že státní správa železniční provedla bedlivé šetření stran náležitého zajištění železničních přechodů a byla provedena též v konkrétním případě různá bezpečnostní opatření. Přejezd v km 4.282 ve Vratislavicích jest zabezpečen stálou návěstí "pomalu", od které až k přejezdu musí každý vlak nepřetržitě dávati výstrahu píšťalou a smí jeti rychlostí nejvýše 20 km za hodinu. Kromě toho jest přejezd opatřen výstražnými tabulkami.

Bylo by ovšem žádoucno, aby rovněž sousedé jakož i obecní úřad projevil náležitou ochotu a vůli odstraniti některé závady volného rozhledu se silnice na trať a naopak.

Ostatně nebyla ještě definitivně opuštěna ani myšlenka event. zřízení závor. V tom případě bylo by ovšem nutno splniti určité předpoklady, zdůrazňuji však, že právě toto opatření jeví se po nových, velmi častých zkušenostech, bezpečnostním zařízením často velmi pochybným.

V Praze dne 3. dubna 1929.

Usnesenie ministerskej rady o zrušení 120 zdravotných obcí a obvodov sa nestalo a není tiež zamýšľané, lebo vláda vo schôdzi dňa 14. septembra 1928 konanej usniesla sa systemizovať počet miest obecných a obvodných lekárov v celej republike čís. 1958 a následkom toho mimo 22 miest vo zdravotných obciach a obvodoch, ktorých zrušenie bolo rozhodnuté v roku 1925 v dôsledku zákona čís. 286 z r. 1924 Sb. z, a n., ruší sa na novo ešte 21 miest v Čechách a na Morave.

V Prahe, dňa 12. apríla 19219.

In der Interpellation wird behauptet, daß die erwähnten Gehilfenversammlungen gezwungen worden wären, die vom Ministerium für Handel herausgegebenen Musterstatuten zu verwenden, daß die Statuten auch in der Staatssprache ausgefüllt werden und daß über die Statuten entwürfe auch der Bezirksverband der Gewerbegenossenschaften gehört werde, was angeblich den bestehenden Gesetzen widerspricht.

Der Stand der gegenständlichen Angelegenheit ist folgender:

Der Ausschuß der Gehilfenversammlung des Handelsgremiums in Aussig hat die Statuten der politischen Landesverwaltung in Prag vorgelegt, welche sie der politischen Bezirksverwaltung in Aussig mit der Aufforderung zurückstellte, daß die Statuten auf den vom Ministerium für Handel herausgegebenen Drucksorten vorgelegt werden, daß sie weiter auch in der Staatssprache ausgefüllt werden und daß schließlich über die Statutenentwürfe auch der Bezirksverband der Genossenschaften gehört werde.

Die politische Bezirksverwaltung in Aussig hat die Akten dem Ausschusse der Gehilfenversammlung "zur weiteren Verfügung im Sinne des vorstehenden Erlasses" abgetreten.

Der Ausschuß der Gehilfenversammlung hat die Beschwerde an die politische Bezirksverwaltung mit der Begründung eingebracht, daß alle Forderungen der politischen Landesverwaltung im Gesetze nicht begründet seien und hat abermals um Genehmigung der Statuten angesucht.

Die politische Landesverwaltung (die Landesbehörde) in Prag hat der Bezirksverwaltung in Aussig aufgetragen, in der Angelegenheit im Instanzenzuge zu entscheiden, welche Entscheidung nunmehr abgewartet werden wird.

Was den zweiten Teil der Interpellation hinsichtlich der Statuten der Gehilfenversammlung des Handelsgremiums in Eger anbelangt, hat der Ausschuß der Gehilfenversammlung die Statuten der politischen Bezirksverwaltung in Eger zur Genehmigung vorgelegt, welche sie jedoch mit der Aufforderung zurückstellte, es mögen die neuen in der Staatssprache und in deutscher Sprache ausgefertigten Musterstatuten vorgelegt werden.

Auf Grund der Beschwerde des Ausschusses der Gehilfenversammlung hat die politische Landesverwaltung angeordnet, daß die Statuten auf dein von der Staatsdruckerei herausgegebenen Drucksorten vorgelegt werden und daß sie auch in der Staatssprache ausgefüllt werden.

Im Instanzenzuge ist in dieser Angelegenheit bisher noch nicht entschieden worden.

Das Handelsministerium trifft die notwendigen Verfügungen, damit die Genehmigung der Statuten der Gehilfenversammlungen nach Möglichkeit beschleunigt werde. Die Landesbehörde kann jedoch nicht daran gehindert wenden, über die Statuten auch den zuständigen Bezirksverband der Genossenschaften einvernehmen zu lassen, da er ein Beratungskörper der Gewerbebehörde I. Instanz ist.

Die vom Handelsministerium ausgearbeiteten Musterstatuten sind den Gewerbeorganisationen bloß anempfohlen worden, und es besteht kein Hindernis gegen die Genehmigung der Statuten auf anderen als auf diesen Musterdrucksorten, wenn sie den gesetzlichen Erfordernissen entsprechen. Hievon werden die Landesbehörden verständigt werden.

Was das Verlangen anbetrifft, daß das Vorgehen einzelner Gewerbebehörden, das dem Sprachengesetze widerspricht, mit dem Gesetze in Einklang gebracht werde, bemerken wir, daß die einzelnen Gehilfenversammlungen, welche sich in ihren Sprachenrechten verkürzt erachten, vom Beschwerderechte Gebrauch machen mögen, so daß über die strittige Sprachenfrage im ordentlichen, durch § 7 des Sprachengesetzes festgesetzten Intstanzenwege entschieden werden wird. Es wurde verfügt, daß über diese Beschwerden unverzüglich entschieden werde.

Prag, am 26. März 1929.

Das Ministerium für öffentliches Gesundheitswesen und körperliche Erziehung schätzt die Bestimmung des § 5 des Gesetzes Nr. 236/1922 S. d. G. u. V., durch welche die Gemeinde- und Bezirkssanitätsräte eingeführt werden, nicht nur als Erfüllung einer Forderung der Demokratie in der staatlichen Sanitätsverwaltung hoch, sondern auch insbesondere deshalb, weil diese Institutionen das Interesse der weiteren Bürgerkreise für sanitäre Fragen vertiefen und eine wirksame Unterstützung der Staatsverwaltung bei Erfüllung der sanitären Aufgaben sind.

Aus diesen Gründen hat das Ministerium für öffentliches Gesundheitswesen und körperliche Erziehung bei Durchführung der zitierten Gesetzesbestimmung eine Organisations- und Geschäftsordnung des Gemeinde- Bezirkssanitätsrates ausgearbeitet und hinausgegeben und in aufmerksamer Verfolgung der Tätigkeit dieser Institutionen schon im Beginn des vorigen Jahres von den unterstellten politischen Behörden einen eingehenden, übersichtlich verfaßten Bericht über die bisherige Tätigkeit, zugleich mit einer kritischen Würdigung ihrer Bedeutung für das öffentliche Gesundheitswesen, der betreffenden Gemeinden und Bezirke abverlangt.

Nach den Berichten der Landesbehörden in Prag und Brünn sind die Bezirkssanitätsräte bis auf verschwindende Ausnahmen in allen politischen Bezirken in Böhmen und im Lande Mähren - Schlesien errichtet worden und entfalten vielfach eine gedeihliche Wirksamkeit. Die Verzögerung in der Bestellung der Sanitätsräte in einigen Bezirken wurde durch Veränderungen verschuldet, die durch die Wahlen in die Gemeinde- und Bezirksvertretungen entstanden sind, und die und da auch durch ein unzureichendes Interesse der Bevölkerung an der tätigen sanitären Mitarbeit hervorgerufen.

Inn der Slovakei und in Podkarpatská Rus ist die Institution der Gemeinde- und Bezirkssanitätsräte eine Neuheit, die sich wegen der kurzen Dauer ihres Bestandes nur noch einleben muß; aber trotzdem sind auch in mehreren Verwaltungs- gebieten die Bezirkssanitätsräte im größten Teile der Bezirke schon ernannt und es zeigt sich auch seither eine erfolgreiche Tätigkeit dieser beratenden Körperschaften.

Prag, am 18. April 1929.

Die Interlpellation der Abgeordneten Blatny, Karpíšková und Genossen hat vor Augen, daß in die Dienste der Gewerbeinspektion neben den technischen Beamten mit Hochschulbildung auf Kräfte aus dem Kreisen der Arbeitnehmer aufgenommen werden, welche die Inspektion in den der Gewerbeordnung unterworfenen Unternehmungen besorgen und auf die Einhaltung der zum Schutze der Arbeiter erlassenen Vorschriften achten sollen.

Dieser Vorderung wurde bei uns in einem gegen andere Nachbarstaaten verhältnismäßig ausgiebigen Umfange entsprochen, Während unter dem früheren Regime auf dem Gebiete von Böhmen, Mähren und Schlesien in der Gewerbeinspektion nur zwei Assistentinnen der Gewerbeinspektion tätig waren, in der Slovakei und in Podkarpatská Rus nicht eine einzige ähnliche Kraft bestellt war, üben heute in unserem Staate in der Gewerbeinspektion neben 74 Aufsichtsbeamten mit Hochschulbildung 13 Kräfte aus den Kreisen der Arbeiter, der Arbeitnehmer oder ihnen verwandter Kreise und zwar 7 Assistentinnen und 6 Inspizienten den Dienst aus. Sie sind den einzelnen Gewerbeinspektoren zugeteilt und vollziehen ihre Funktionen nach den Gesetzen über Gewerbeinspektoren. Die Assistentinnen werden zur Aufsicht in den Unternehmungen, die ausschließlich oder überwiegend Frauen beschäftigen und in der Heimarbeit verwendet, die Inspizienten dagegen, die größtenteils aus den Reihen der Arbeiterschaft hervorgegangen sind, vor allem zur Aufsicht bei Bauten und in Kleingewerben mit männlichem Personal.

Diese beiden Kategorien der Hilfskräfte in der Gewerbeinspektion haben sich gut bewährt, und es wird das Bestreben des Ministeriums für soziale Fürsorge sein, auf die weitere Verbesserung des bisherigen Standes hinzuwirken. Das Ministerium für soziale Fürsorge widmet dem weiteren regelmäßigen Ausbau und der Entwicklung, der Gewerbeinspektion seine volle Aufmerksamkeit.

An den Inspektionen der Betriebe nehmen heute mit den amtlichen Organen nach dem Gesetze vom 12. August 1921, S. d. G. u. V. Nr. 330, auch die von der Arbeiterschall gewählten Mitglieder der Betriebsausschüsse, bezw. dort, wo Betriebs ausschüsse nicht bestehen, die gewählten Vertrauensmänner der Arbeiterschaft - Männer und Frauen - teil, die gewiß sehr vertraut sind mit den Betriebsverhältnissen und mit den Lebensverhältnissen der Arbeiter und daher die beste Gelegenheit in der Mitwirkung mit den Behörden haben, den erforderlichen Einfluß auf die Verwaltung der Unternehmungen auszuüben, wenn sie auch selbst aus verschiedenen Gründen bei den Arbeitgebern nicht immer direkt eingreifen.

Prag, den 22. April 1929.

Ich habe bereits auf die ursprüngliche Interpellation (Druck Nr. 1623/I) die entsprechenden Aufklärungen gegeben (Antwort Dr. Nr. 1892/V) und erlaube mir daher auf diese Antwort zu verweisen. Ich betone, daß die Staatseisenbahnverwaltung sorgfältige Erhebungen hinsichtlich der gehörigen Sicherung der Eisenbahnübergänge vorgenommen hat und daß auch im konkreten Falle verschiedene Sicherheitsmaßnahmen getroffen worden sind. Die Überfahrt in km 4.282 in Maffersdorf ist durch ein ständiges Schild "Langsam" gesichert, von dem an bis zur Überfahrt jeder Zug; ununterbrochen mit der Pfeife ein Warnungssignal geben muß und bloß mit einer Geschwindigkeit von höchstens 20 km in der Stunde fahren darf, Außerdem ist die Überfahrt mit Warnungstafeln versehen.

Es wäre allerdings wünschenswert, daß auch die Nachbarn sowie das Gemeindeamt die gehörige Bereitwilligkeit und den Willen zum Ausdrucke bringen würden, einige Hindernisse der freien Sicht von der Straße auf die Strecke und umgekehrt zu beseitigen.

Übrigens wurde auch der Gedanke einer eventuellen Aufstellung von Schranken noch wicht definitiv fallen gelassen, 1n diesem Falle wäre es allerdings notwendig, bestimmte Voraussetzungen du erfüllen, ich betone jedoch, daß gerade diese Maßnahme nach den neuen, sehr zahlreichen Erfahrungen mit den Sicherheitseinrichtungen oft sehr zweifelhaft ist.

Prag, am 3. April 1929.

Ein Beschluß des Ministerrates über eine Auflassung von 120 Sanitätsdistrikten und Gemeinden ist nicht erfolgt und ist auch nicht beabsichtigt, da die Regierung in ihrer Sitzung vom 14. September 1928 den Beschluß gefaßt hat, die Zahl der Gemeinde- und Distriktsärzte in der ganzen Republik mit einer Zahl von 1958 zu systemisieren, und demzufolge außer den 22 Stellen in den Sanitätsgemeinden und Distrikten, deren Aufhebung im Jahre 1925 auf Grund des Gesetzes S. d. G. u. V. Nr. 26 v. J. 1924 beschlossen worden ist, neuerlich noch 21 Stellen in Böhmen und Mähren aufgehoben werden.

Prag, am 12. April 1929.