Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

I. ministra financí na interp. posl. dra Koberga a druhů (tisk 1970/IX) a poslance H. Krebse a druhů (tisk 1970/II) o vyclívání knih vázaných v knihařském plátně,

II. min. financí na interp. posl. inž. Junga a druhů o přeložení archivu map katastrálních z Opavy do Brna (tisk 2111/III),

III. min. financí na interp. posl. inž. Kalliny a druhů o nehorázném postupu berního ředitele Františka Richtra z Karl. Varů proti úředrímu zřízenci berního úřadu v Karlových Varech Františku Pfeilovi (tisk 1993/XXXVII),

IV. min. verejného zdravotníctva a telesnej výchovy a min. soc. pečlivosti na irterp. posl. Kirpalovej a druhov, aby boly sriadené ústavy pre liečenie lupu (tisk 1847/XXVI),

V. min. vnitra na interp. posl. Matznera a druhů o zabavení periodického časopisu "Deutscher Bauernverlag" Sudetsko-německého zemědělského svazu (tisk 1993/VII),

VI. min. financí na interp. posl. dra Wollschacka a druhů, aby Malá Morávka v okrese bruntálském a Karlov v okrese rýmařovském byly zařaděny do skupiny C podle §u 12, odst. 7, plat. zák. (tisk 2048/XVIII),

VII. min. financí na interp. posl. Krebse a druhů o vrácení berních přeplatků (tisk 1890/II),

VIII. min. vnitra na interp. posl. Szentiványiho a druhů o pobuřování proti národnosti, spáchaném Emilem Hanesem, okresním náčelníkem v Rimavské Sobotě (tisk 1993/XIV),

IX. min. spravedlnosti na interp. posl. Vlčka, Lance a druhů o neoprávněném stíhání členů obecního zastupitelstva v Kladně státním zastupitelstvím pro § 14 zákona na ochranu republiky (tisk 2025/VII),

X. min. školství a nár. osvěty na interp. posl. dra Klapky, Zeminové, Špatného a druhů o poukazu 22 milionů Kč ostřihomskému arcibiskupovi (tisk 1993/XXVI),

XI. min. vnitra na interp. posl. dra Klapky, Zeminové, Špatného a druhů o dovolené veřejným zaměstnancům, kteří jsou členy obecních zastupitelstev (tisk 1993/XXXII),

XII. min. pošt a telegrafů na interp. posl. Horpynky a druhů o výměně rakouských válečných půjček za náhradní titry (tisk 1993/XXXVI),

XIII. min. spravedlnosti na interp. posl. inž. Junga a druhů o zabavení článku v periodickém časopisu "Deutsche Post" v Opavě a "Der Tag" v Ústí n. Labem (tisk 2111/IX),

XIV. min. zahraničních věcí na interp. posl. dra Czecha a soudr. o novém podloudném dopravování zbraní do Maďarska (tisk 1970/V),

XV. min. školstva a nár. osvety na interp. posl. Gregorovitsa a druhov o protizákonnom používaní jazyka u školského inšpektorátu čís. 3 v Bratislave (tisk 1863/XXIII),

XVI. min. obchodu a min. železnic na interp. posl. de Witte, Blatné a soudr. o propagační činnosti pro lázeňská místa a o železničním spojení lázeňských míst s cizinou (tisk 1890/IV),

XVII. min. školství a nár. osvěty na interp. posl. dra Schollicha a druhů o příbytečném ředitelů státních středních škol (tisk 1890/IX),

XVIII. min. průmyslu, obchodu a živností na interp. posl. Dietla, de Witte a soudr. o vládním nařízení ze dne 28. června 1928, čís. 91 Sb. z. a n. o obchodu lahvovým pivem (tisk 1970/VII),

XIX. min. vnitra a min. spravedlnosti na interp. posl. Koczora a druhů o trýznění Josefa Magyara, bytem v Košicích, u policie v Košicích a o projednávání před košickou sedrií (tisk 1688/XV),

XX. min. spravedlnosti na interp. posl. dra Schollicha a druhů o zabavení časopisu "Deutsche Volks Wacht" v Liberci (tisk 2111/I),

XXI. min. spravedlnosti na interp. posl. dra Schollicha a druhů o zabavení časopisu "Brünner Montagsblatt" (tisk 2111/II).

Ve smyslu ustanovení 1. poznámky ke třídě I. celního sazebníku propouštějí se podle sazebního čísla 647 beze cla knihy, jsou-li sešité nebo vázané v papíru, lepence nebo v knihařském plátně (i kdyby rohy a hřbet byly koží povlečeny). Otázka řeči dotyčných výrobků nehraje při vyclívání žádnou roli.

Pojem knihařského plátna určují vysvětlivky k s. č. 324 celního sazebníku.

Podotknouti při tom dlužno, že celní výhoda pro knihy vázané v knihařském plátně, přiznána byla oproti rakousko-uherskému autonomnímu sazebníku v základě příslušného zákonného zmocnění vl. nařízením ze dne 12. května 1919, č. 379 Sb. z. a n.

Pokud dováženy jsou knihy v deskách povlečených buď zcela nebo z části jinými tkaninami než knihařským plátnem, jako voskovaným plátnem. koží, celluloidem atd., vyclívají se podle povahy desek dle saz. pol. 300 c/2, popřípadě dle saz. pol. 300 d.

Tyto zásady dané stávajícími předpisy jsou základnou společného rozhodování celních stížností ministerstvem financí v lahodě s ministerstvem obchodu.

Při projednávání těchto celních stížností nebyl zjištěn v žádném případě svévolný výklad celních předpisů, jímž by se měl ztěžovati dovoz knih. Pokud nález celních úřadů byl v rozporu s platnými předpisy, bylo clo vráceno.

Není vyloučeno, že otázka cla pro knihy vázané jinak než v papíru, lepence nebo knihařském plátně bude předmětem jednání o obchodní smlouvu s Německem.

V Praze dne 17. dubna 1929.

Při koncentraci výkonných katastrálních úřadů, v důsledku §u 1 zákona ze dne 16. prosince 1927 č. 177 Sb. z. a n., ze služebních důvodů prováděné, byla působnost opavského finančního ředitelství jakožto druhé stolice ve věcech pozemkového katastru přenesena na zemské finanční ředitelství v Brně (vládní nařízení č. 201/1928 Sb. z. a n.). Stalo se tak z důvodů úsporných, neboť agenda finančního ředitelství v Opavě ve věcech pozemkového katastru, která je od ostatcích agend finančních úřadů II. stolice značně odlišnou, nezaměstnávala ani nejmenší nutný počet specialistů, t. j. jednoho úředníka právnického a jednoho úředníka měřičského. Pro porovnání s obvody působnosti jiných finančních úřadů II. stolice slouží tato tabulka, která vyjadřuje stav pro případ, že by finanční ředitelství v Opavě zůstalo úřadem II. stolice pro pozemkový katastr:

Soustředěním agendy pozemkového katastru ve II. stolici pro celou zem Moravsko-slezskou u zemského finančního ředitelství v Brně bude též dosaženo zrychlení a zjednodušení úředních styků s úřadem zemským a vrchním soudem v Brně, s jejichž působnosti pozemkový katastr velmi souvisí (na př. hranice obcí a katastrálních území, souhlas pozemkového katastru s veřejnými knihami a pod.).

S přenesením agendy pozemkového katastru ve II. stolici od finančního úřadu v Opavě k zemskému ředitelství v Brně souvisí zároveň provedení zrušení archivu map katastrálních v Opavě. Stalo se tak stejně proto, že agenda archivy map katastrálních v Opavě nestačila na plné zaměstnání minimálního počtu zaměstnanců nezbytných pro takovýto archiv, t. j. jeden úředník měřičský, jedna síla kancelářská a jeden zřízenec.

Styk obyvatelstva s archivem map katastrálních jest zpravidla písemný, neboť podle §u 8 katastrálního zákona může každý nahlédnouti do katastrálních operátů u místně příslušného katastrálně měřického úřadu a není proto nutno dojížděti za účelem pouhé objednávky opisu toho onoho operátu do sídla archivu map katastrálních.

Přes to je finanční správa ochotna zachovati dočasně archiv map katastrálních v Opavě jakožto exposituru brněnského archivu map katastrálních podle ustanovení §u 5 vládního nařízení ze dne 28. prosince 1928, č. 205/28 Sb. z. a n., i když nebudou splněny podmínky v tomto §u uvedené, přispěje-li město Opava na výdaje spojené s udržováním tohoto archivu. Vyjednávání s městem Opavou v té věci není ještě skončeno, lze se však nadíti, že při dobré vůli města Opavy bude vyhověno požadavku pánů interpelantů, aby archiv katastrálních map byl nadále ponechán v Opavě aspoň jako expositura brněnského úřadu.

V Praze dne 12. dubna 1929.

Zřízenec František Pfeil byl nařízením zemského finančního ředitelství v Praze z 16. února 1928 přeložen k bernímu úřadu v Karlových Varech od celního úřadu v Karlových Varech, ježto podle relace o skontru celního úřadu provedené 19. listopadu 1927 nepočínal si při vydávání balíků stranám a při dozoru dosti obezřetně.

Žádosti jeho za ponechání v dosavadním služebním působišti nebylo vyhověno, poněvadž okrsková celní správa žádala, aby za Pfeila byl jí přidělen jiný způsobilejší, schopnější zřízenec.

Na to 8. března 1928 Pfeil náhle onemocněl a byl dopraven na léčení do nemocnice. Vyšetřením jeho zdravotního stavu úředním lékařem bylo zjištěno, že trpí chronickým katarem střev, značnou neurasthenií, a byl uznán neschopným k službě do 15. června 1928. Dne 18. června 1928 nastoupil službu u berního úřadu v Karlových Varech a konal ji do listopadu 1928. Počátkem tohoto měsíce však znovu onemocněl a žádal podle vysvědčení privátního lékaře dra Pöpperleho za 3 měsíční zdravotní dovolenou.

Ježto byl Pfeil dne 8. listopadu 1928, tedy již v době své nepřítomnosti v úřadě, přistižen při rozvážení zásilek z celního úřadu, byl přednostou berního úřadu vyzván, aby službu okamžitě nastoupil. Dostavil se sice a doznal; že vypomáhal tam náhodou manželce, ale prohlásil, že službu vykonávati nemůže. Manželka Pfeilova je totiž zaměstnána po celý den roznášením zásilek u celního úřadu.

Úřední lékař navrhl znovu zdravotní dovolenou do 26. listopadu 1928. Toho dne Pfeil službu nastoupil, ale 4. prosince 1928 znovu onemocněl a žádal za udělení zdravotní dovolené podle vysvědčení privátního lékaře dra Urbana. Zdravotní stav Pfeilův byl znovu vyšetřen úředním lékařem, který navrhoval zdravotní dovolenou do 15. února 1929.

Ježto Pfeilova nemoc se od doby, kdy přeložen byl k bernímu úřadu, kde jeho práce je stále kontrolována, stále opakovala (ač před tím u celního úřadu se nemocným nehlásil), byl vyzván, aby se dostavil 11. února 1929 k úřednímu lékaři zemského finančního ředitelství v Praze MUDru Janu Štockovi k lékařské prohlídce. Ten uznal, že jest Pfeil stižen neurasthenií spojenou s příznaky srdečními a kolikami střevními, ale že jest lehčí služby, zvláště takové, při níž jest možný pohyb, schopen. Proto byl přednostou berního úřadu v Karlových Varech vyzván k okamžitému nastoupení služby. Do služby se nedostavil a 18. února 1929 písemně oznámil, že jest nemocen, že nemůže přidělenou službu zastávati a že potřebuje podle vysvědčení primáře dra Knöspla stálého domácího léčení. Úřední lékař dr. Tobisch uznal však na to Pfeila opět k lehké práci kancelářské schopným.

Pro posouzení schopnosti nebo neschopnosti k vykonávání služby jest rozhodným jedině posudek úředního lékaře (§ 29. odst. 2. sl. prag.).

Z lékařských dobrozdání je vidno, že choroba Pfeilova není tak těžkou, aby lehkou službu nemohl vykonávati. Ač byl Pfeil státním lékařem dvakráte uznán způsobilým k výkonu služby a ač byl výzvou z 20. února 1929 upozorněn na následky neospravedlněné nepřítomnosti ve službě, přece se dosud do služby nedostavil. Mimo to obvinil u svého právního zástupce přednostu berního úřadu z různých výhrůžek a výroků a podal na něho dokonce žalobu pro urážku na cti podle §u 496 tr. z.

Z těchto důvodů bude uvažováno o jeho přeložení do jiného služebního místa, o zastavení služebních platů za dobu neospravedlněné nepřítomnosti ve službě a o zavedení disciplinárního řízení (§ 29. sl. prag.). Nelze trpěti v zájmu celkové kázně, aby zřízenec mohl si beztrestně dovolovati takové jednání, jakého si dovolil Pfeil. Jeho nepřítomností ve službě trpí úřad a správný chod služby.

Postupu přednosty berního úřadu v Karlových Varech berního ředitele Františka Richtra, jenž dál se přesně podle zákonných ustanovení (§ 29 sl. pr.) nelze ničeho vytknouti.

V Praze dne 12. dubna 1929.

Otázka sriadenia specielného ústavu pre liečbu lupozných zamestnáva ministerstvo verejného zdravotníctva a telesnej výchovy už dlhú dobu. Ministerstvo bolo by najradšie prikročilo k sriadeniu ústavu takého ako ústavu štátneho. Ale tie isté dôvody finančného rázu, ktoré zabraňovaly a zabraňujú mu budovať štátne ústavy liečebné pre ostatné formy tuberkulózy, platila tiež pre sriadenie ústavu pre liečbu lupu. Preto ministerstvo verejného zdravotníctva a telesnej výchovy usilovalo aspoň o to, aby niektorá z veľkých dobročinných korporácií, obierajúcich sa bojom proti tuberkuloze, sa tejto veci ujala. S príkladnou ochotou vzal myšlienku túto za svoju Český zemský pom. spolok pre chorých pľúcnymi chorobami v Prahe, ktorý je majetníkom dvoch veľkých pľúcnych liečeben na Pleši a v Žamberku, a založil k tomu účelu zvláštny fond, na ktorý venoval pán prezident republiky čiastku 100.000 Kč a ku ktorému i uvedené ministerstvo poskytlo príspevky hlavne na prípravné práce a zakúpenie vhodného pozemku. Spolok, aby získal číselný podklad pre veľkosť projektovaného ústavu, previedol najprve sám súkromné sčítanie lupozných v ČSR, ktoré neskoršie ministerstvo verejného zdravotníctva a telesnej výchovy opakovalo. Výsledky jeho sú uložené v knihe doc. Pelca "O lupu v RČS". Na základe získanej štatistiky sostavený bol program ústavu. Ale k realizácii projektu nemohlo sa až doteraz pristúpiť, pretože sa spolku pri najusilovnejších snahách nepodarilo získať vhodný pozemok v oblasti Veľkej Prahy. Spolok zamýšľal ovšem pôvodne ústav pre lupozných umiestniť na Pleši, ako súčasť tamojšieho pľúcneho sanatoria, lebo by sa tým bývalo zlevnilo i jeho vybudovanie i jeho provoz, a nad to bolo by bývalo možné nemocných, ktorí sa môžu skoro všetci pohybovať, vhodným spôsobom - v zahradách atd. - zamestnať. Ale ďalší štúdium tejto otázky ukázalo, že by predsa len bolo ďaleko výhodnejšie ústav taký vybudovať v Prahe, lebo - ako bolo uvedené - skoro všetci chorí lupom sú ľudia mobilní, ktorí z veľkej časti môžu vykonávať nejaké zamestnanie, a môžu tedy byť liečení ambulantne. Dlhým pobytom v liečebnom ústave zvyšovaly by sa vzhľadom k veľmi vleklému priebehu choroby tiež veľmi náklady na ich ošetrovanie. A chorým z venkova bude lahčie dojížďať do Prahy k liečebným výkonom, než na Pleš, ležiacú na podružnej železnici. Pokiaľ je známe, Spolok vyjednáva teraz so zemským správnym výborom v Prahe o predaj pozemku v Bohniciach. Akonáhle vhodných pozemkov získa, prikročí ku stavbe ústavu liečebného pre lupóznych a príslušné ministerstvo iste vykoná svoju povinnosť poskytnutím subvencií, aby ústav mohol byť čo najskoršie odovzdaný svojmu účelu.

Zatiaľ sa jedná o sriadenie len tohoto ústavu pre lupóznych v našej republike. V bývalom Rakúsku existoval tiež len jediný takýto ústav vo Viedni a ukázalo sa, že liečebným potrebám pri tejto chorobe postačoval. Bol to ústav sriadený tiež súkromným spolkom, v majetku ktorého sa nachádza až doteraz. Možno vtedy dôvodne očakávať, že pre vlastné liečebné účele ústav pre lupóznych v Prahe na dlhšiu dobu postačí. Lebo lupus liečí sa i v iných inštitúciach liečebných. Tak na príklad lupus u detí úspešne je liečený v zemskom ústave pre deti tuberkulózne v Košumberku a vo štátnom liečebnom ústave Šrobárovom v Dolnom Smokovci, v novom chirurgickom pavilone, s výstavbou ktorého sa právo započalo, bude sriadené i samostatné úplne separované oddelenie pre lupus. Okrem toho chorí lupom sú ošetrovaní na kožných klinikách a na oddelenia pre kožné choroby veľkých verejných nemocníc. Pre chirurgickú liečbu ťažších prípadov lupu a deformácii nim zavinených bol sriadený ministerstvami verejného zdravotníctva a telesnej výchovy a sociálnej pečlivosti tak zv. ústav pre plastickú chirurgiu, ktorý je ministerstvom verejného zdravotníctva a telesnej výchovy z väčšej častí vydržovaný a nachádza sa v tejto dobo v Jedličkovom ústave pre mrzáčkov v Prahe. Není ovšem vylúčene, že i iné korporácie dobročinné sriadia špecielné menšie ústavy, po prípade pavilony vo svojích pľúcnych liečebnách.

Je prirodzené, že liečenie lupu v špecielnom ústave súkromnom bude dosti nákladné, i v tom prípade, keď to bude ústav ľudový a nevýdeločný. K liečeniu lupu, ktoré je veľmi zdĺhavé, je treba drahého zariadenia inštrumentálneho a drahých pomôcok liečebných. Pokiaľ sa ovšem bude jednať o liečenie nemajetných a menej zámožných chorých, nebude zbývať nežli aby o ich liečenie sa staraly samosprávne sväzky a korporácie - ako sa to voľakedy stávalo liečením v ústave viedenskom - spolu s príslušnými nemocenskými a sociálnymi ústavmi poisťovacími a dobročinnými korporáciami, pri čom dozaista i štát ako až doteraz bude konať svoju povinnosť.

Pokiaľ sa týka ministerstvo sociálnej pečlivosti, schválilo rozhodnutím zo dňa 30. augusta 1928, čís. j. 8780/IV-28 v súhlase s ministerstvom verejného zdravotníctva a telesnej výchovy usnesenia predstavenstva ústrednej sociálnej poisťovne, aby z peňazí tohoto ústavu, určených na liečebnú pečlivosť v hospodárskom roku 1928, bolo upotrebené v rámci t. zv. jubilejného daru 1,000.000 Kč na zariadenie ústavu pre lupózne chorých.

Ústredná sociálna poisťovňa nehodlá v zásade sriadiť takový ústav sama, ale chce umožniť iným činiteľom, aby takové liečebné ústavy sriadovaly a chce si iba u nich zebezpečiť výhodné podmienky pre svojich poisťencov za náležitej vlastnej účasti vo správe ústavu. Teprve keby jednanie v niektorom smere neviedlo k cieľu, alebo keby neboli vôbec získaní činitelia, ktorí by sa toho úkolu ujali, prikročila by ústredná sociálna poisťovňa k vybudovaniu a keby to bolo nutné, i k vydržovaniu ústavu sama.

V Prahe dňa 19. februára 1929.

Býv. okresní správa politická ve Šternberku zabavila u výkonu tiskové prohlídky neperiodický tiskopis "Deutsche Bauern", vydaný nákladem strany "Sudetendeutscher Landbund", tištěný v tiskárně Albrechtově ve Šternberku, ježto shledala v místech tohoto tiskopisu, jež jsou v interpelaci uvedena, skutkovou povahu trestného činu dle zákona na ochranu republiky.

Krajský jako tiskový soud v Olomouci zabavení dle §u 300 tr. z. a čl. IV. zákona ze dne 17. prosince 1862, číslo 8 ř. z. z r. 1863 potvrdil, uznav tak, že zabavení, býv. okresní správou politickou ve Šternberku provedené, bylo zákonem odůvodněno.

Nemám proto důvodu činiti nějaké opatření.

Zodpovědění interpelace převzal jsem vzhledem k tomu, že tisícovou přehlídku v tomto případě provedl a zabavení nařídil úřad politický.

V Praze dne 13. dubna 1929.

Podle §u 12 plat. zák. je zásadním kritériem pro zařadění obcí do skupin míst počet obyvatelstva. Ustanovení odst. 7 tohoto paragrafu, který připouští zařadění jednotlivých obcí do vyšší skupiny míst, než do které patří podle počtu obyvatelstva, jest ustanovením výjimečným, jak vyplývá nejen z jeho textace a z příslušné zprávy sociálně-politického výboru poslanecké sněmovny, ale i z ustanovení odst. 5 o zařadění některých míst do skupiny míst B, z něhož se dá usuzovati, jaké mimořádné drahotní poměry měl zákonodárce na mysli jako předpoklad pro výjimečné zařadění do vyšší skupiny míst. Počet žádostí o přeřadění do vyšší skupiny míst jest však tak značný, že jejich kladným vyřízením, byla by setřena výjimečná povaha opatření, které má zmíněné ustanovení na mysli.

Vládní nařízení ze dne 14. září 1928 čís. 163 Sb. z. a n., musilo se proto omeziti na takové nejvýznačnější případy, kde jednotlivé obce tvoří s jinými takřka jeden hospodářský celek; takže nebyla výměra činovného podle počtu obyvatelstva v jednotlivých obcích z hlediska hospodářského odůvodněna. Poměry v obcích Malé Morávce a Karlově nejsou takové, aby je bylo možno považovati za význačné případy ve smyslu předchozího odstavce a není tudíž možno žádosti o přeřadění těchto míst do skupiny C činovného vyhověti.

V Praze dne 12. dubna 1929.

Finanční správa si byla hned od počátku účinnosti ustanovení zákona o přímých daních, upravujících vybírání daně důchodové srážkou se služebních požitků vědoma důležitosti včasného vrácení daňových přeplatků a věnovala této otázce největší pozornost. Z té příčiny vydalo ministerstvo financí již počátkem roku 1928, tedy na samém začátku prvého roku provádění zákona o přímých daních, podřízeným úřadům pokyny pro bezodkladné vrácení daňových přeplatků, týkajících se uplynulého berního roku 1927. Při tom zdůraznilo ministerstvo financí, že klade mimořádnou váhu nato, aby byla věnována všemožná péče co nejrychlejšímu vrácení zjištěných přeplatků, a proto upustilo výjimečně pro berní rok 1927 i od předběžného zásadního zjišťování, nedluží-li příjemce ničeho na jiných státních daních.

Nemohlo-li býti ani pak dosaženo žádoucího tempa ve vrácení daňových přeplatků, pak třeba v prvé řadě hledati vysvětlení v tom, že šlo právě o prvý rok provádění zcela nové a podle povahy věci i dosti složité zákonné materie a že při namnoze ještě nesprávném provádění daňových srážek se strany zaměstnavatelů vzrostl již sám o sobě značný počet případů tak, že tuto agendu při stálém nedostatku sil nebylo možno při nejlepší vůli v žádoucí lhůtě zdolati. Uváží-li se pak dále, že nutnost přesné evidence nepřipouští tak jednoduché manipulace při vrácení přeplatků, jak by se při zběžném posuzování mohlo snad na prvý pohled zdáti, a vezme-li se v úvahu i to, že v celé řadě případů, v nichž nenastává povinnost vrátiti přeplatek z povinnosti úřední, bylo nutno pro zjištění předpokladů pro vrácení vyčkávati nutné součinnosti strany, vysvitne, že obtíže spojené s vracením daňových přeplatků, byly za pochopitelných počátečních nesnází povahy zcela mimořádné.

Přes to však finanční správa neopominula žádné příležitosti k dosažení běžného stavu zmíněné agendy, tak že lze podle zpráv Finančních úřadů II. stolice předpokládati, že budou v nejbližší době vyřízeny všechny zbývající případy.

Co se týče interpelací předpokládané povinnosti státu k placení nahrazovacích úroků ze zmíněných daňových přeplatků, třeba poukázati na to, že pro dotčený požadavek není podle ustanovení §u 293 zákona o přímých daních ve spojení s odst. 1. a 2. prov. nařízení č. 175/1927 k § 293 cit. zák. zákonného podkladu.

Ježto svrchu naznačené počáteční obtíže možno dnes již pokládati v podstatě za překonané, byly vyměřovací úřady, pokud jde o vrácení přeplatků za berní rok 1928, vyzvány, aby této agendě věnovaly včas nejvyšší možnou péči a nepřipustily v tom směru jakýkoliv průtah.

V Praze dne 13. dubna 1929.

S potěšením béřu na vědomí, že - jak páni interpelanti sami loyálně doznávají - jejich interpelace č. t. 1863/XII o pobuřování proti národnosti okresním náčelníkem Emilem Hanesem byla založena na mylných informacích. Správnou není ovšem ani informace, na níž spočívá tato nová interpelace, neboť nešlo o úřední resp. oficielní jubilejní slavnost ani o slavnost, jíž by byl okresní náčelník předsedal, nýbrž pouze o jubilejní přednášku pořádanou okresním osvětovým sborem v Rimavské Sobotě za předsednictví ředitele státní měšťanské školy. Okresní náčelník Emil Hanes v krátkém proslovu, jímž při zahájení této jubilejní slavnosti uvítal slavnostního řečníka, slovo "Maďar" vůbec nevyslovil.

Vzhledem k uvedenému nemám důvodu k nějakému úřednímu opatření.

V Praze dne 20. dubna 1929.