Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Tvrzení interpelace, že výměra půdy zbytkových statků odprodaných z volné ruky unikla pozemkové reformě, neodpovídá zúplna skutečnosti. Prodeje zbytkových statků jsou dvojího druhu: buď jsou ryzími odprodeji zabrané půdy z volné ruky, když vlastník zabraného majetku ze svého popudu prodává půdu osobě, kterou si sám určil, nebo jsou zkráceným řízením přídělovým, při čemž Státní pozemkový úřad v dohodě o rozsahu převzetí ukládá vlastníku zabraného majetku, aby zbytkový statek prodal osobě Státním pozemkovým úřadem označené za cenu přídělovou.

Posléze uvedený případ jest totožný s přídělem zbytkového statku v řádném přídělovém řízení, s tím rozdílem, že na místo přídělové listiny nastupuje zde kupní smlouva. Leč i odprodej zbytkového statku z volné ruky, schválený Státním pozemkovým úřadem podle §u 7 z. z. za určitých podmínek, jest odprodejem v rámci provádění pozemkové reformy.

Nebyla tudíž odňata pozemkové reformě výměra půdy, jež tímto způsobem ze záboru byla propuštěna.

Pokud Státní pozemkový úřad uděloval svolení k odprodejům zbytkových statků z volné ruky podle §u 7 z. z., ukládal nabyvatelům podmínku, že k dalšímu zcizení jest třeba svolení Státního pozemkového úřadu. Tato podmínka musela býti vyznačena knihovně.

Teprve podle učiněných zkušeností rozmnožil a zostřil v poslední době Státní pozemkový úřad tyto podmínky, takže dnes není podstatného rozdílu mezi omezeními a výhradami ukládanými v řízení přídělovém a při uděleném svolení podle §u 7 z. z. Do těchto nových podmínek byla pojata i podmínka osobního hospodaření.

Rozdíl mezi cenou nabývací a zcizovací vymáhá Státní pozemkový úřad podle §u 37 odst. 1 přídělového zákona i v případě odprodeje půdy z volné ruky.

Ve věci zbytkového statku. Stražovice se sděluje: dohodou o rozsahu převzetí na velkostatku Bučovice - Ždánice bylo vlastníku velkostatku uloženo, aby odprodal zbytkový statek Stražovice (výměra 92 ha) pozemkovou reformou poškozenému hospodářskému správci p. Ant. Bartoškovi za kupní cenu 416.000.- Kč. Zásadní souhlas s odprodejem vyslovil Státní pozemkový úřad dne 9. října 1925 a konečné svolení udělil dne 11. července 1928 podle spisů z roku 1925 s tou výhradou, že k dalšímu zcizení, případně dělení, koupených nemovitosti jest zapotřebí svolení Státního pozemkového úřadu. Podmínka osobního hospodaření uložena nebyla.

Jest pravdou, že jmenovaný nabyvatel zbytkového statku zažádal u Státního pozemkového úřadu za svolení k odprodeji zbytkového statku p. Karlu Hubáčkovi za 1.060.000.- Kč (560.000 Kč za nemovistosti a 500.000 Kč za investice úroky). Žádost odůvodnil nedostatkem kapitálu nutného k řádnému hospodaření.

Státní pozemkový úřad však odepřel rozhodnutím ze dne 10. ledna 1929 uděliti svolení k tomuto dalšímu prodeji.

Na vyzvání Státního pozemkového úřadu, proč na statku osobně nehospodaří, oznámil p. Bartošek, že osobně statek převzal a na něm hospodařil, že však vzhledem na důvody v žádosti uvedené statek prodal s podmínkou, že Státní pozemkový úřad nebude činiti námitek jelikož však podmínka tato nemohla býti pro zamítavé stanovisko Státního pozemkového úřadu splněna, že podal na p. Hubáčka žalobu na vyklizení statku a že pak bude na statku osobně hospodařiti.

Požadavku interpelace, aby zbytkový statek byl p. Bartoškovi odňat a drobným přídělcům rozdělen, nelze vyhověti, poněvadž vlastnictví tohoto statku jest omezeno pouze ustanovením, že k dalšímu jeho zcizení jest třeba svolení Státního pozemkového úřadu.

Aby odnětí půdy původnímu nabyvateli bylo v takových případech proveditelno, k tomu bylo by zapotřebí zákonného ustanovení, jak správně připomenuto jest v interpelaci. Vláda odkazuje v tomto směru k iniciativnímu návrhu č. j. 2141 posl. sněm. jehož přijetím dostalo by se Státnímu pozemkovému úřadu zákonných předpokladů pro odnětí a nové přidělení půdy.

Podle vylíčeného stavu věcí nemá vláda důvodu k nějakému opatření.

Platový zákon, zachovávaje práva nabytá v den účinnosti zákona, upustil od jakýchkoliv přesunů, zejména i takových ,které by vznikly změnou stavu daného započtením a propočtením služební doby provedeným podle předpisů platných do účinnosti platového zákona a převedl úředníky certifikatisty do nových platů, stejně jako ostatní úředníky jejich kategorie.

Byl by proto převod úředníků-certifikatistů podle celé vojenské služební doby neb aspoň s prominutím čekatelské doby stanovené platovým zákonem, - jak se ho domáhá resoluce senátu Národního shromáždění zmíněná v dotazu, odvolávajíc se na zákon ze dne 13. května 1919, čís. 250 Sb. z. a n. v rozporu s platovým zákonem, což také potvrzuje judiatura nejvyššího správního soudu, provedení této resoluce znamenalo by ostatně proti zásadám zákona výhodnější převod certifikatistů než ostatních úředníků se stejnými postupovými nároky.

Pokud se v interpelaci žádá započtení vojenské služby certifikatistů, při úpravě vládním nařízením podle §u 142, odst. 2, platového zákona, dlužno připomenouti, že tato věc náleží do celého souboru otázek jak hodnotiti různé služby a zaměstnání pro služební poměr státní. Všecky tyto otázky budou vyřešeny s jednotného hlediska, jakmile se poměry ve všech oborech státní a veřejné správy za platového zákona ujasní tak, že bude možno skutečně potřeby státní správy v naznačeném směru správně posouditi s přihlédnutím ke všem v úvahu přicházejícím okolnostem.

Při zahájení pozemkové reformy v roce 1925 na velkostatku Sokolnicích nebyla podána přihláška o příděl obou budov dvora Kobylnice. Ani obec Kobylnic o tyto budovy nežádala. Byly proto utvořeny dva nedíly k účelnému využití těchto budov.

Po vykonané revisi číselného přídělu v březnu 1926 nebylo proti číselnému přídělu půdy stížností oprávněných uchazečů, nevyřízené uspokojivě pro stěžovatele. Při závěrečném jednání o přídělu půdy za plné účasti členů místního poradního sboru, když se jednalo o to, komu má býti pronajata půda obci přidělená k účelům stavebním, bylo poradním sborem zjištěno, že není v obci potřebného a odmítnutého uchazeče o půdu. Proto byl pacht poskytnut z části též občanům, kteří původně přihlášky o příděl nepodali.

Neodpovídá skutečnosti tvrzení, že v době přídělového řízení bylo dostatek uchazečů o hospodářské budovy dvora, že mezi uchazeči byla též obec Kobylnice a že nebyla uspokojena ani obec ani drobní uchazeči. Neodpovídá rovněž skutečnosti, že přidělující komisař sliboval drobným uchazečům příděl částí budov dvorů a že dokonce určoval rozlohu každého místa pro stavbu domku.

Prvý ze zřízených nedílů byl v březnu 1926 přidělen poškozenému hospodářskému zaměstnanci J. Bučkovi témuž do vlastnictví odevzdán druhý nedíl byl pak přidělen v téže době rovněž poškozenému hospodářskému zaměstnanci Janu Richtovi, který však z osobních důvodů od přídělu upustil. Státní pozemkový úřad v květnu téhož roku přidělil tento nedíl Karlu Dobrovolnému, který jest rovněž bývalým hospodářským zřízencem a válečným invalidou. Posléze jmenovaný přídělce předložil po dvouletém hospodaření na nedílu žádost o povolení převodu nedílu na inž. Holla. Žádost tato jest v přítomné době předmětem šetření Státního pozemkového úřadu.

V žádosti ze dne 2. prosince 1927 o povolení obnovy řízení ohledně přídělu druhého nedílu stěžuje si obec Kobylnice do nehodného způsobu hospodaření na tomto nedíle, neuvádí však konkrétního případu špatného hospodaření.

Na základě provedeného šetření zamítl Státní pozemkový úřad žádost obce o obnovu přídělového řízení s odůvodněním, že veškeré nemovitosti dvora Kobylnice byly po provedení přídělového řízení v roce 1926 převzaty, přiděleny a odevzdány do vlastnictví novým nabyvatelům s konečnou platností.

Podle vylíčeného stavu věcí nemá vláda důvodu k nějakému opatření.

Podle ustanovení §u 7 zákona o nejvyšším správním soudu jsou správní úřady vázány právním názorem tohoto soudu pouze při projednávání oněch, konkrétních případů, ve kterých nejvyšší správní soud zrušil naříkané rozhodnutí.

Činiti výjimku z této zásady z podnětu nálezu nejvyššího správního soudu ze dne 8. ledna 1926 č. 25485/25, v případech v interpelaci uvedených není také proto důvodu, že dotčení zaměstnanci již podali proti rozhodnutím ministerstva pošt a telegrafů stížností na nejvyšší správní soud, čímž je mu poskytnuta příležitost, aby své stanovisko v dané otázce podrobil nové úvaze.

Při koncentraci výkonných katastrálních úřadů, v důsledku §u 1 zákona ze dne 16. prosince 1927, č. 177 Sb. z. a n. ze služebních důvodů prováděné, byla působnost opavského finančního ředitelství jakožto druhé stolice ve věcech pozemkového katastru přenesena na zemské finanční ředitelství v Brně (vládní nařízení č. 205/1928 Sb. z. a n.) Stalo se tak z důvodů úsporných, neboť agenda finančního ředitelství v Opavě ve věcech pozemkového katastru, která je od ostatních agend finančních úřadů II. stolice značně odlišnou, nezaměstnávala ani nejmenší nutný počet specialistů, t. j. jednoho úředníka právnického a jednoho úředníka měřičského. Pro porovnání s obvody působnosti jiných finančních úřadů II. stolice slouží tato tabulka, která vyjadřuje stav pro případ, že by finanční ředitelství v Opavě zůstalo úřadem II. stolice pro pozemkový katastr:

Poznámka: *) Kat. výtěžek mimo Hlučínsko.

Soustředěním agendy pozemkového katastru ve stolici pro celu zem Moravsko-slezskou u zemského finančního ředitelství v Brně bude též dosaženo zrychlení a zjednodušení úředních styků s úřadem zemským a vrchním soudem v Brně, jejichž působnosti pozemkový katastr velmi souvisí (na př. hranice obcí a katastrálních území, souhlas pozemkového katastru s veřejnými knihami a pod.).

S přenesením agendy pozemkového katastru ve 2. stolici od finančního úřadu v Opavě k zemskému ředitelství v Brně souvisí zároveň provedení zrušení archivu map katastrálních v Opavě. Stalo se tak stejně proto, že agenda archivu map katastrálních v Opavě nestačila na plné zaměstnání minimálního počtu zaměstnanců nezbytných pro takovýto archiv, t. j. Jeden úředník měřičský, jedna síla kancelářská a jeden zřízenec.

Styk obyvatelstva s archivem map katastrálních jest zpravidla písemný, neboť podle §u 8 katastrálního zákona může každý nahlédnouti do katastrálních operátů u místně příslušného katastrálně měřického úřadu a není proto nutno dojížděti za účelem pouhé objednávky opisu toho onoho operátu do sídla archivu map katastrálních.

Přes to je finanční správa ochotna zachovati dočasně archiv map katastrálních v Opavě jakožto exposituru brněnského archivu map katastrálních podle ustanovení §u 5 vládního nařízení ze dne 28. prosince 1928, č. 205/28 Sb. z. a n., i když nebudou splněny podmínky v tomto §u uvedené, přispěje-li město Opava na výdaje spojené s udržováním tohoto archivu. Vyjednávání s městem Opavou v té věci není ještě skončeno, lze se však nadíti, že při dobré vůli města Opavy bude vynověno požadavku pánů interpelantů, aby archiv katastrálních map byl nadále ponechán v Opavě aspoň jako expositura brněnského úřadu.

Rozhodnutím Státního pozemkového úřadu ze dne 7. září 1926, č. j. 103.940/26 - II/1 byly lesní revíry Hněvkovice a Semenec s Bohouskem a Kořenskem ponechány pražskému arcibiskupství dle §u 20 přídělového zákona.

Rozhodnutí obsahovalo obvyklé podmínky ukládané Státním pozemkovým úřadem a zároveň výhradu, že podmínky mohou býti změněny nebo doplněny podle výsledků dohody mezi Státním pozemkovým úřadem a ministerstvem školství a národní osvěty. Tato výhoda má svou oporu v zákoně přídělovém.

Státní pozemkový úřad požádal proto zmíněné ministerstvo, aby k podmínkám jim stanoveným zaujalo stanovisko.

Ministerstvo školství a národní osvěty výměrem ze dne 14. června 1928, č. j. 45.880/28-V upravilo podmínky pro ponechání revíru, obsažené ve shora citovaném propouštěcím rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, takto:

ťLesní komplexy Hněvkovice a Semenec s Bohouskem a Kořenskem budou obhospodařovány tak, jak toho charakter porostu, povaha půdy a klimatické poměry vyžadují. Holopasečné hospodářství bude se díti v sečích nepřevyšujících šířku dvojnásobné výše mýtního porostu. Seče tyto nebudou se řaditi vedle sebe, nýbrž na více násečných místech, aby holoseče přišly vždy vedle kultur nejméně pětileté.Ť

Úprava tato byla provedena po místním šetření a prozkoumání hospodářských plánů a na podkladě znaleckých posudků lesnických odborníků v rozsahu úředně schváleného hospodářského plánu. Podmínky takto stanovené odpovídají správnému způsobu hospodaření, charakteru porostu a povaze půdy v místě. Převládající dřevinu jest totiž zdegenerovaná nízká a křivá borovice na jílovité půdě, jejíž zmlazení výběrným hospodářstvím těžko lze provésti a nutno proto nahraditi jí, od roku 1880 již prováděnou změnou dřeviny, porostem smrkovým.

Až do úpravy ministerstvem školství a národní osvěty měly podmínky ustanovené Státním pozemkovým úřadem ráz prozatímní a terpve po dohodě s ministerstvem školství a národní osvěty, příslušným nabyly konečně povahy definitivní a mohou býti teprve v této dohodnuté formě vtěleny do pozemkových knih.

V důsledku uvedené změn v propouštěcích podmínkách provedené ministerstvem školství a národní osvěty nelze tedy kácení v oněch revírech považovati zásadně za porušení podmínek, nepřesahuje-li toto kácení rozsah ministerstvem školství a národní osvěty připuštěný.

Podle vylíčeného stavu věci neshledává vláda důvodu k nějakému opatření.

Podle §u 12 plat. zák. je zásadním kriteriem pro zařadění obcí do skupin míst počet obyvatelstva. Ustanovení odst. 7. tohoto paragrafu, který připouští zařadění jednotlivých obcí do vyšší skupiny míst, než do který patří podle počtu obyvatelstva, jest ustanovením vyjímečným, jak vyplývá nejen z textace i z příslušné zprávy sociálně-politického výboru poslanecké sněmovny, ale i z ustanovení odst. 5. o zařadění některých míst do skupiny míst B, z něhož se dá usuzovati, jaké mimořádné drahotní poměry měl zákonodárce na mysli jako předpoklad pro vyjímečné zařadění obce do vyšší skupiny míst. Počet žádosti o přeřadění do vyšší skupiny míst jest však tak značný, že jejich kladným vyřízením byla by setřena výjimečná povaha opatření, která má zmíněné ustanovení na mysli.

Vládní nařízení ze dne 14. září 1928 čís. 163 Sb. z. a n. musilo se proto omeziti na takové nejvýznačnější případy, kde jednotlivé obce tvoří s jinými takřka jeden hospodářský celek, takže nebyla výměra činovného podle počtu obyvatelstva v jednotlivých obcích z hlediska hospodářského odůvodněna.

U města Krnova nejsou z hořejšího hlediska dány podmínky pro přeřadění do skupiny míst B činovného. Tvrzení, že Krnov má od Posledního sčítání lidu již přes 25.000 obyvatel, nemůže býti vzato v úvahu vzhledem k ustanovení zákona, jež pro přeřazení béře za základ výsledek posledního sčítání lidu (§ 12, odst. 7, plat. zák.), dle něhož má Krnov toliko 21.129 obyvatel. Pokud se týče obcí, Jaktař a Kateřinek, byla tato místa přeřazena do vyšší skupiny míst činovného z toho důvodu, že vyšší skupiny míst činovného z toho důvodu, že tvoří souvislý hospodářský celek s Opavou. U města Krnova takovéto hospodářské souvislosti s městem, které by bylo ve vyšší skupině míst činovného, není a nelze proto případ města Krnova s případy obcí Jaktař a Kateřinky srovnati.

Zákon ze dne 24. května 1928, č. 80 Sb. z. a n. byl vyhlášen dne 23. června 1928 a ihned po jeho vyhlášení vydalo ministerstvo financí pokyny k jeho provedení vynesením ze dne 9. července 1928, č. 75/197. Pro ony zaměstnanecké kategorie pro které měla býti podle § 6 řečeného zákona provedena úprava příplatků a doplňků podle jeho zásad, byla úprava provedena jednak vládními nařízeními, jednak interními opatřeními příslušného ústředního úřadu.

Stalo se tak vládním nařízením

1.) ze dne 30. srpna 1928, č. 151 Sb. z. a n. pro kancelářské oficianty.

2.) ze dne 30. srpna 1928, č. 152 Sb. z. a n. pro přísežné berní vykonavatele a výpomocné zřízence.

3.) ze dne 26. září 1928, č. 175 z. a n. pro bývalé úředníky poštovního a telegrafního ústavu.

4.) ze dne 19. října 1928, č. 175 Sb. z. a n. pro zřízence bývalé finanční stráže.

Pro ostatní zaměstnance v úvahu přicházející stalo se tak interními opatřeními příslušného ústředního úřadu.

V důsledku zákona č. 80/28 Sb. z. a n. a uvedených nařízení a opatření bylo nutno projednati individuelně více než 100.000 spisů, což dálo se s největším napětím sil i mimo úřední hodiny a díky usilovné snaze súčastněných úřadů byly uvedené spisy z největší části zpracovány do konce roku 1928. Ministerstvo financí a súčastněné ústřední úřady znovu uložily úřadům úpravu provádějícím, aby i zbylé případy vyřídily pokud možno nejrychleji.

Pokud jde o přiznání příplatku nebo doplňku podle § 5 řečeného zákona, stvoří předpoklady pro tuto úpravu teprve zvláštní zákon, jehož osnova jest již vypracována, a stejnoměrná úprava pro bývalé župní zaměstnance a pro obecní a obvodní notáře na Slovensku a v Podk. Rusi bude rovněž provedena zvláštním zákonem, jehož osnova jest již hotova. Vláda předloží návrhy obou zákonů k ústavnímu projednání, jakmile vyřešena bude otázka úhrady.

Vládě nelze toho času předložiti ještě návrh zákona na zrušení zmocňovacího zákona č. 337/20 Sb. z. a n., neboť zmocnění v zákoně tomto obsažených potřebuje ještě k likvidaci poměrů způsobených světovou válkou, jak se stalo ku př. v uplynulém roce vládními nařízeními č. 70 a 101, kterými zrušeny hospodářské úřady v Moravské Ostravě, Bratislavě a Užhorodě.

Pokud se vyskytují ojedinělé případy, že na základě zmíněného zákona činí se i opaření nová, jde tu pravidelně jen jo prodloužení platnosti předpisů vydaných již dříve a týkajících se též úpravy poměrů způsobených válku, tak ku př. vládní nařízení č. 105 ai 1928 Sb. z. a n., o dalším přerušení sporů ohledně některých závazků obcí. Ve všech těchto případech vláda přísně zkoumá, jsou-li tu skutečně veškeré náležitosti, na něž zákon č. 337/20 Sb. z. a n. váže použití zmocnění v něm obsažených.

Zmocnění obsažená v zákoně č. 300/20 Sb. z. a n., o mimořádných opatřeních, na něž interpelace poukazuje, jsou rázu zcela jiného. Jde tu o opatření policejní, kdežto zmocnění podle zákona č. 337/20 poskytují podklad pro opatření rázu hospodářského, sociálního a zdravotního.

Též nemůže vláda toho času pomýšleti ještě na zrušení vládního nařízení č. 516/20 Sb. z. a n., a to z toho důvodu, poněvadž konsolidace poměrů na poli hospodářském a sociálním ještě ukončena na poli hospodářském a sociálním ještě ukončena není, neboť válku zničeny byly miliardy hospodářských jednot, jichž restituce vyžádá se ještě delší doby.

Názor ten potvrzuje i praktická zkušenost.

Ačkoliv nelze popříti, že v době světové války i okupace rumunským vojskem jakož i maďarskou invasí Podkarpatská Rus utrpěla značných škod, není povolení mimořádné všeobecné slevy na dlužních daních a dávce z majetku a přírůstku na majetku obyvatelstvu Podkarpatské Rusi pro nedostatek zákonného podkladu možné. Povolení takové všeobecné slevy nepovažuje se ani za nutné, neboť těm poplatníkům, u nichž je vážné nebezpečí, že by zapravení daní a dávky je mohlo ohroziti v jejich hospodářském podnikání nebo ve výživě jejich rodiny, může býti povolena sleva podle ustanovení zákona z 8. října 1924, č 235 Sb. z. a n., a na základě ustanovení § 5 novely zákona o dávce ze dne 21. prosince 1923, č. 6. Sb. z. a n. ex 1924.

Slevy tyto mohou býti ovšem povolovány jen na individuelní žádosti postižených poplatníků a po předchozím vyšetření, zda jsou v každém konkrétním případě splněny zákonné podmínky slevy. Ve velkém počtu případů byly již takové slevy poskytnuty. Z všeobecné daňové slevy měly by největší prospěch ti poplatníci, kteří jen svou liknavostí zavinili vzrůst daňového dluhu.

K zmírnění nouze obyvatelstva Podkarpatské Rusi, zaviněné světovou válkou, okupací rumunskou a invasí maďarskou byly v případech zvláštního zřetele hodných poskytovány zálohové výpomoci po rozumu vládního nařízení č. 556/20 Sb. z. a n.

Pokud jde o výměnu rakousko-uherských peněz, nemohlo na podkarpatské Rusi okolkování rakousko-uherských bankovek býti provedeno podle zákona ze dne 25. února 1919, č. 84 Sb. z. a n., a nařízení z téhož dne, č. 86 Sb. z. a n. z různých technických důvodů, zejména však pro neurčitost hranic. Při úpravě měny na tomto území bylo totiž nutno přihlížeti hlavně k tomu, že nebylo možno uzavříti hranice a tím čeliti dovozu nekolkovaných rakousko-uherských bankovek z ciziny. Toto nezbytné opatření bylo proto třeba nahraditi náhlým předběžným soupisem nekolkovaných bankovek, který byl proveden v srpnu a v září 1920. V soupisových vyhláškách bylo obyvatelstvo výslovně upozorněno, že bankovky k soupisu nepřihlášené nebudou vyměňovány.

Vlastní úprava měny provedena vládním nařízením ze dne 12. října 1920, č. 576 Sb. z. a n., jímž stanovena byla pro Podkarpatskou Rus a Slovensko, pokud tam nebylo okolkováno, zákonnou měnou koruna československá a nařízena výměna nekolkovaných bankovek za československé státovky. Toto nařízení přiznalo v § 2 a 3 výhodnější poměr ovšem toliko bankovkám přihlášeným řádně k úřednímu předběžnému soupisu a to pro prvých 2000 K poměr 100 K = 100 Kč, pro další obnosy do 10.000 K poměr 100 K = 50 Kč a teprve pro obnosy přes 10.000 K poměr 100 K = 25 Kč (t. j. kurs nekolkovaných bankovek, jaký si skutečně hospodářský život sám vytvořil). Výměnou bankovek k soupisu přihlášených nemohlo býti obyvatelstvo poškozeno, nýbrž naopak, zpravidla získalo.

Pro směnu hotovosti ke zmíněnému soupisu nepřihlášených určen byl v § 4. cit. nař. výměnný poměr 100 K = 10 Kč, avšak finanční správa byla zároveň zmocněna, aby ve zvláštních případech na průkaz, že hotovosti k soupisu nepřihlášených bylo řádně nabyto, povolila na žádost, kterou bylo podati do 23. listopadu 1920, doplatek měrou stanovenou v § 2 a 3. Tohoto zmocnění finanční správa také vydatně používala a na včas podané žádosti povolovala doplatek všude tam, kde šlo o žadatele, kteří bankovek bezelstně nabyli a ze závažných důvodů (např. pro vzdálenost svého bydliště a krátkost soupisové lhůty) nemohli svých hotovostí, které měli v době soupisu, přihlásiti resp. v předepsané lhůtě vyměniti. Vyhovováno bylo i žádostem pozdě podaným, byly-li zjištěny vážné důvody omluvné pro zmeškání lhůty k žádosti, zvláště šlo-li o osoby bydlící v odlehlých končinách.

O nějakém obohacení státu úpravou měny na Podkarpatské Rusi nemůže býti řeči, ježto nekolkované bankovky Rakousko-uherské banky, vyměněné za československé státovky, byly pro stát téměř úplně bez ceny, neboť mohl za ně obdržeti nejvýše nepatrný podíl z likvidace Rakousko-uherské banky; naproti tomu státovky, vydané při výměně za nekolkované bankovky, rozmnožily přechodný státovkový dluh. V příčině znehodnocení válečných půjček a případně z toho vzniklé újmy byli bez rozdílu všichni občané Československé republiky postaveni na roveň a nelze tudíž obyvatelům určitého kraje z tohoto důvodu poskytovati zvláštní výhody.

Pokud některé obce, okresy a krajiny byly postiženy povodněmi, krupobitím a jinými elementárními škodami, zahájila býv. civilní správa Podkarpatské Rusi v každém případě rozsáhlou nouzovou akci a zasáhla vždy účinně k zmírnění utrpěných škod.

O krisi průmyslu na Podkarpatské Rusi nelze celkem mluviti, poněvadž průmysl ten je poměrně tak nepatrný, že nemá na vytváření národohospodářských poměrů podstatného vlivu a významu. Jedná se vlastně toliko o dřevoprůmysl, který celkem nalézá dobré odbytiště a jest stále zaměstnán.

V Praze dne 23. dubna 1929.