Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

I. posl. Knejzlíka, Mikuláše, Sladkého a druhů vládě o pomoci maloškolkařům, kteří letošní krutou zimou utrpěli katastrofální škody,

II. posl. Sladkého, Bergmanna, Procházky, Buřívala a druhů vládě o přeřazení města Nového Bohumína na Těšínsku do skupiny míst B činovného státních a veřejných zaměstnanců,

III. posl. Chvojky, Pechmanové, Davida a druhů min. vnitra a spravedlnosti o bezdůvodném vyšetřování Adolfa Krejbicha, typografa v Raspenavě, okres Frýdlant,

IV. posl. Buřívala, Procházky a druhů předsedovi vlády a min. železnic o protiústavním postupu státní správy železniční proti loyálním příslušníkům našeho státu, bezdůvodně odstraňovaným ze služeb drah,

V. posl. dra Wollschacka a druhů min. železnic o železničních poměrech v České Vsi u Frývaldova,

VI. posl. Krebse, Simma a druhu min. soc. péče o jmenování do korporací nemocenských pojišťoven a o rozepsání voleb,

VII. posl. Knejzlíka, Bořívala, Procházky a druhů min. železnic o postavení obytných domů pro železniční zaměstnance v Přerově,

VIII. posl. Mateja, Kršiaka, Kopasza a súdr. min. vnútra a spravedlnosti, že komisár Malinovský nekoná úradných povinností a dr Nádasky v Chlumci nevypláca cestovného svedkom, súdom predvolaným,

IX. posl. Tučného, Procházky, Lance a druhů min. vnitra, min. spravedlnosti a min. soc. péče o protizákonném obsahu jednostranně uplatňovaných pracovních úmluv,

X. posl. Bergmanna, Špatného, Davida a druhů vládě o nespravedlivém zařazení důstojníků výkonné hospodářské a účetní služby,

XI. posl. Bergmanna, Zeminové, dra Klapky, Špatného a druhů vládě o přeřazení obce Všetat do vyšší skupiny míst činovného státních zaměstnanců,

XII. posl. Lance a druhů min. spravedlnosti o zabavení čísla 32. až 33. XI. ročníku časopisu "Stráž na severu" vycházejícího v Mostě, ze dne 30. dubna 1929,

XIII. posl. Majora a súdr. min. vnútra o zákazu vylepovanie májových plakátov,

XIV. posl. Majora a súdr. min. vnútra o zakázaní slávnosti nad hrobom býv. poslanca Nagyho,

XV. posl. Kollárikové a súdr. min. vnútra o provokačnom a hrubom chovaní čet. strážmistra Kozáka a spol. vo službe,

XVI. posl. Kršiaka, Kopasza a súdr. min. vnútra a verejvých prací a soc. pečlivosti, o opakujúcích sa výbuchoch v magnezitovej bani pri Košiciach, ktorými vraždené je roľníctvo pre nedbalosť ochranných opatrení pri nebezpečnej práci,

XVII. posl. Hakena, Haruse a soudr. min. předsedovi o výbuchu v muniční továrně vojenské v Semtíně,

XVIII. posl. Bergmanna, Špatného, Zeminové a druhů min. vnitra o sebevraždě četnického strážmistra Gustava Studenovského z Mirovic,

XIX. posl. Bergmanna, Zeminové, Špatného, dra Klapky a druhů min. financí o vyložení seznamů daně důchodové a výdělkové podle § 329 zákona o přímých daních č. 76 Sb. z. a n. z roku 1927,

XX. posl. Mikulíčka, Hakena, Štětky a soudr. min. železnic o svévolném porušování jízdního řádu,

XXI. posl. dra Korlátha a druhov min. spravedlnosti o censurování "Határszéli Ujság-u",

XXII. posl. Mondoka a soudr. min. školství a nár. osvěty o obecných školách ve 3 obcích svaljavského okresu,

XXIII. posl. Mondoka a soudr. min. vnitra o teroru chustské policie vůči dělnické mládeži,

XXIV. posl. Horpynky a druhů min. vnitra a min. spravedlnosti o zabavení časopisu "Deutsche Volksblatt" v Chomutově ze dne 18. března 1929.

Letošní kruté mrazy způsobily nesmírné škody v ovocných školkách maloškolkařů a tyto škody dovršeny byly ještě tím, že to, co nezničil krutý mráz, zničili zajíci hryzem. Ovocné školky maloškolkařů jsou úplně zničeny. Mráz, zajíci a králíci spojili se tu, aby zničili mnohaletou práci držitelů maloškolek. Šlechtěnce hruškové, třešňové, meruňkové, broskvové a ořechové zmrzly úplně. Šlechtěnce vzdorující mrazům byly zničeny hryzem zajíců, kteří do školek přešli po závějích sněhových, jež přesahovaly ohrady ovocných škol.

Stejně tak byli krutými mrazy a hryzem zajíců postiženi na venkově majitelé zahrad, sadů a stromořadí. Úroda na starších stromech hruškových, třešňových, meruňkových a ořechových jest pro letošní rok z veliké části zničena třeskutými mrazy, mladé stromy, pokud nezmrzly, byly ohryzány zajíci, takže takto způsobené škody nedají se vůbec nahraditi a nutno učiniti opatření, aby se již vícekráte neopakovaly.

Nejhůře však byli postiženi maloškolkaři. V některých případech byla jejich pohroma tak dalekosáhlá, že zničila úplně jejich existence. Tak na příklad majitelé menších ovocných školek Leo Turek v Drahanovicích a Stanislav Drápal v Tršicích, oba začátečníci, museli školky své mrazem a zajíci úplně zničené zanechati osudu a jít hledati existenci v námezdním poměru. Kruté mrazy a hryz zajíců připravily je o veškerý skrovný majetek a výsledek jich několikaleté práce, který do svých ovocných základů investovali.

Jinde zase ohrozily škody existenci maloškolkařit z veliké části malozemědělci, kteří založením školek ovocných snažili se zvýšiti výnos svých malých hospodářství, jinde zase zahradníkům, kteří založili své existence na vybudování ovocných školek. Do jakých obrovských rozměrů jdou tyto škody, jež připravují pilné ruce maloškolkařů o několikaletý výsledek jich práce a ohrozí výživu jejich rodin opětně na několik let, svědčí ta okolnost, že jen ovocnickému spolku v Olomouci byly maloškolkaři hlášeny tyto škody:

Zničeným maloškolkařům anebo na existenci ohroženým nutno pomoci, aby katastrofu překonali. Protože fond pro živelní pohromy, zřízený zákonem č. 118 ze dne 14. července 1927 na úhradu škod zemědělsky způsobených zdaleka nedostačí, bylo by potřebno, aby vláda určila poškozeným maloškolkařům mimořádnou dotaci, z níž by mohli obdržeti náhradu svých škod, a aby s největším urychlením mohly býti u maloškolkařů úředně vyšetřený způsobené škody, protože opožděným vyšetřováním škod znemožnilo by se jim založení nových ovocných základů na místě zničených základů ovocných ještě tohoto jara, čímž by jejich bědy byly ještě o rok prodlouženy.

Mimo poskytnutí škod na penězích může stát prospěti maloškolkařům tím, že jim v náhradu za zničené ovocné kultury zakoupí svým nákladem ovocné pláňky, že odepíše jim za nok 1928 daně, že nepředepíše jim na rok 1929 - 1930 nové daně, proto, že nebudou moci během výše uvedených let zhodnotiti své ovocné kultury, jež byly zničeny, dále je možno prospěti maloškolkařům tím, že stát poskytne jim bezúročné půjčky, aby mohli způsobené škody co nejrychleji nahraditi.

Předejíti opakování se takovéto katastrofy způsobené mimo krutých mrazů hryzem zajíců jest možno urychleným vydáním nového honebního zákona, v němž bude přihlíženo k tomu, aby ochrana zajíců byla značně omezena, a aby tento škůdce ovocného stromoví nemohl své zhoubné dílo opakovati.

Táží se podepsaní proto vlády Československé republiky, zdali je ochotna naříditi, aby škody, jež maloškolkaři hlásili buď u zemědělských rad nebo okresních úřadů, byly neprodleně vyšetřeny a aby ve smyslu námi navrhovaných opatření, nahrazeny jim byly aspoň z části škody, jež jsou takového rázu, že opravdu ohrožují jejich existence?

Dále tážeme se vlády Československé republiky, znali je ochotna předložiti Národnímu shromáždění k ústavnímu projednání zákon honební, jenž poskytl by jistotu, že majetek maloškolkařů a majitelů zahrad za krutých zim nebude zvěří srstnatou poškozen, případně zničen?

V Praze dne 26. dubna 1929.

Městská obec Nový.Bohumín v okrese fryštátském, Těšínské Slezsko, jest podle paragrafu 12 zákona ze dne 24. června 1926 čís. 103 Sb. z. a n., co do výměry činovného státních a veřejných zaměstnanců zařazena do skupiny míst C.

Odstavec 7. citovaného zákonného ustanovení dovoluje výjimečné zařazení některých obcí se zřetelem na mimořádné drahotní poměry do vyšší skupiny činovného.

Opírajíc se o toto ustanovení, žádá městské zastupitelstvo na základě svého jednohlasného usnesení ze dne 13. března 1929 vzhledem na panující v místě zcela neobyčejné drahotní poměry a na nepochybnou tíseň usídlených zde státních a veřejných zaměstnanců, aby městská obec Nový Bohumín zařazena byla do skupiny míst B činovného.

Městská obec Nový Bohumín odvolává se zároveň na svá podání ze dne 30. ledna 1926 čís. 842, 27. červenec 1926 čís. 4466 a ze dne 10. září 1926 čís. 5414, v nichž pro stejnou žádost vyložila obšírné důvody pro přiznání vyšší skupiny činovného zejména z hlediska stávajících v místě:mimořádných drahotních poměrů. Poměry tyto se doposud nejen že nezměnily, nýbrž naopak, pokud se týká drahoty, zostřily se daleko více, takže státní a veřejní zaměstnanci se svými rodinami v Novém Bohumíně jsou nuceni žíti v hospodářských poměrech nejnepříznivějších a musejí o své živobytí vésti tuhý boj.

Nový Bohumín leží v obvodu ostravsko-karvínského průmyslového kraje, město samo je velmi významným průmyslovým místem, jedním z nejdůležitějších železničních uzlů Republiky a čítá toho času bez usídlené zde vojenské posádky 12.000 obyvatelů. Nový Bohumín jest však také střediskem hustě zalidněných, těsně s městem souvisejících obcí sousedních, takže tvoří centrum s počtem více než 25.000 obyvatelů.

Město Nový Bohumín již tím, že leží v ostravsko-karvínském průmyslovém revíru, trpí těžkými a drahými životními poměry, avšak pokud se týká cen potravin, pociťuje Nový Bohumín tuto drahotu ještě ve zvýšené míře, neboť nemajíc pro obeslání zemědělskými produkty žádného hospodářského zázemí (město leží v nejzazším uhlu říšských hranic mezi Německem a Polskem) jest město odkázáno v zásobování potravinami výhradně jen na trh ostravský. Maso, tuky, mléko, mléčné výrobky, zelenina, drůbež a j. dovážejí se výhradně z trhů moravsko-ostravských, a jsou-li již tam ceny jejich mnohem vyšší nežli v městech mimo průmyslový kraj, zdražují se v Novém Bohumíně velmi citelně ještě 12 km dlouhým transportem z Moravské Ostravy do Nového Bohumína. Na důkaz této skutečnosti dovolujeme si poukázati na příklad na to, že maso, sádlo, a tuky v Mor. Ostravě jsou průměrně o Kč 2.- za 1 kg, mléko o 20 h za 1 litr levnější nežli v Novém Bohumíně. Totéž platí však také u jiných životních potřeb, jako zejména u uhlí a koksu. Moravská Ostrava jako střed uhelné produkce může své obyvatelstvo lehčeji a levněji zásobovati otopem, kdežto Nový Bohumín musí ceny za otop platiti zvýšené o náklady dopravy.

Každý nestranný jistě uzná, že v Novém Bohumíně panují daleko nepříznivější a zcela mimořádné cenové a drahotní poměry a že živobytí veřejných zaměstnancův Novém Bohumíně jest daleko dražší, nežli v jiných místech, které mají vyšší třídu činovného nežli Nový Bohumín. Neobyčejně drahé životní potřeby v tomto městě zdražují se však ještě citelně obzvláště cenami bytů. V Novém Bohumíně, čítajícím nejméně 5.000 zaměstnanců různých odvětví, panuje stále ještě citelná nouze bytová, vzniklá právě velikou poptávkou, kterou ceny bytů jen vzrůstají. Následkem poměrně časté výměny zaměstnanců uvolňuje se mnoho bytů od ochrany nájemníků a omezení nájemného. Ve starých budovách nutno proto za skrovné byty již nyní platiti mnohdy Kč 300.- až 500.- měsíčně. Za malé byty v novostavbách platí se zde vzhledem k veliké bytové nouzi Kč 400.- až:Kč 600.- měsíčně, ba i více. Jen s velikým strádáním a na úkor řádné a nejnutnější výživy a výchovy svých příslušníků rodiny jest mocen státní a veřejný zaměstnanec se skrovným a pevným platem nésti břemeno zdražovaného živobytí, při tom však upadá do bídy stále větší a větší.

Těmto skutečně smutným poměrům je dnes veřejný zaměstnanec všeobecně, v Novém Bohumíně však následkem mimořádně těžkých drahotních poměrů obzvláštní měrou vystaven.

Má-li vláda podle zákonitých ustanovení vyhraženo právo zařaditi jednotlivé obce se zřetelem na jejich mimořádné drahotní poměry výjimečně do vyšší třídy činovného, jest tento předpoklad u městské obce Nového Bohumína dán zvýšenou měrou.

Nařízením ze dne 14. září 1928 čís. 163 Sb. z. a n., byla některým obcím, které leží v blízkostí Nového Bohumína, jako Hrušovu s 8.000 obyvateli a Muglinovu asi se 3.000 obyvateli, přiznána třída B činovného. Smí se tedy stejná výhoda, o kterou městská obec Nový Bohumín usiluje již od roku 1926, odepříti této obci, kde drahota je tak neobyčejně veliká? Vždyť i obcím, přičleněným nyní k městu Moravské Ostravě, jako Přívozu, Mar. Horám, Zábřehu, které mají přibližně stejnou velikost jako Nový Bohumín, bylo vyšší činovné skupiny B přiznáno. Nový Bohumín loží rovněž v témže hospodářském kraji s poměry drahotními mnohem nepříznivějšími. Nemá míti tudíž právo na stejné hodnocení?

Proto dovolují si podepsaní zdvořile tázati se vlády, zdali je ochotna naříditi, aby městská obec Nový Bohumín v činovném přeřazena byla ze skupiny C do skupiny B, aby takto neutěšené postavení tamějších státních a veřejných zaměstnanců alespoň poněkud bylo zlepšeno?

V Praze dne 25. dubna 1929.

V měsíci únoru tohoto roku založena byla v Raspenavě místní politická organisace čsl. strany národně socialistické pro Raspenavu a okolí. Důvěrník této organisace, Adolf Krejbich, typograf v Raspenavě č. p. 287, svolal na 3. března t. r. členskou schůzi příslušníků organisace písemnými pozvánkami do hostince pana Scholze v Mildenavě, na které referoval redaktor "Našich Hor" Antonín Rejha z Růžodolu u Liberce. Následující dny byl důvěrník Adolf Krejbich vyslýchán místním četnictvem, jemuž vysvětlil naprosto správný postup při svolání této členské schůze. Přes toto vysvětlení byl znovu v této věci na četnické stanici vyslýchán a byl konečně dne 16. dubna t. r. obeslán k okres. soudu do Frýdlantu a zde znovu vyslýchán okresním vyšetřujícím soudcem drem Vilémem Melzerem pro přestupek spolkového zákona.

Tento postup četnické stanice v Raspenavě jest zřejmě neodůvodněný, neboť jednalo se výslovně o schůzi důvěrnou, svolanou lístky dle shromažďovacího zákona a přece přes jasné vysvětlení byl svolavatel Adolf Krejbich podruhé ještě vyslýchán četnictvem a dokonce i okresním soudem ve Frýdlantě, čímž byl jako zaměstnanec existenčně poškozen o ušlý výdělek.

Táží se proto podepsaní:

1. Zná pan ministr tento postup četnické stanice v Raspenavě proti Adolfu Krejbichovi?

2. Co hodlá pan ministr zaříditi, aby podobný, neodůvodněný postup proti českému menšinovému pracovníku byl do budoucna zamezen?

3. Jest pan ministr ochoten vysvětliti, proč v tomto případě byl svolavatel Adolf Krejbich vyslýchán okres. soudem ve Frýdlantě?

V Praze dne 25. dubna 1929.

Podle § 128 ústavní listiny všichni státní občané republiky Československé jsou si před zákonem plně rovni a požívají stejných práv občanských a politických nehledě k tomu, jaké jsou rasy, jazyka nebo náboženství, a všichni mají přístup v mezích všeobecných zákonů do veřejné služby, k úřadům a hodnostem.

Tohoto jasného znění ústavního zákona nedbá však ředitelství českosl. drah v Bratislavě a na rozkaz krajinského úřadu propouští zaměstnance železniční i takové, kteří jsou ve službách našich železnic zaměstnáni od roku 1919, jsou příslušníky státotvorné odborové organisace; poněvadž četnictvo je mylně označilo za komunisty; byli dáni ředitelství bratislavskému k disposici, aby toto je podle důvěrného výnosu ministerstva železnic propouštělo nebo degradovalo.

Na základě tohoto postupu ministerstva železnic propuštěn byl okamžitě člen Jednoty zaměstnanců dráb František Janzetiš, rodný Slovák z Čeklysa, který několik roků nepřetržitě a poctivě pracoval na stanici Bratislava-Nové město, nebyl nikdy členem protistátní ať již odborové nebo politické organisace. Druhý, neméně křiklavý případ, jest případ Besedův z Darnské Nové Vsi. Oba jsou otcové rodin a trpí nyní nouzi a hlad.

Stejný osad čeká dalších 38 zaměstnanců, kteří označeni jsou jako politicky nespolehliví, a neprávem se uvádí, že jsou příslušníky komunistické strany a mají býti jako takoví propuštěni, ačkoli jsou po léta členy státotvorné odborové organisace. Jména a způsob zaměstnání, jakož i místo zaměstnání uvádíme:

Ivanič Leop., pomocný zaměstnanec, Bratislava, Adamovič Michal, pomoc. zaměstnanec, Bratislava, Beseda Matej, pom. zaměstnanec, Bratislava, Beseda Rud., pom. zaměst., Bratislava, Bilčík Frant., pom. zaměst., Bratislava, Fekete Matej, pomoc. zaměst., Bratislava, Vlašič Jakub, průvodčí vlaků, Bratislava, Horňák Pavel, prův. vlaků, Bratislava, Jurkovič Alois, prův. vlaků, Bratislava, Grosschmied Michal, prův. vlaků, Bratislava, Jurkovič Rudolf, pomoc. zaměstnanec, Bratislava, Jača Frant., pom. zaměst., Bratislava, Klajdáč Ant., smluv. dělník, Trnava, Hypský Ondrej, pomoc. zřízenec, Zvoleň, Hypský Juraj, pomoc. zříz., Zvoleň, Florovič Josef, pomoc. zříz., Zvoleň, Horák Bohumil, pomoc. zřízenec, Zvoleň, Hudec Martin, pomoc. zříz., Zvoleň, Rozinay Jan, pomoc. zřízenec, Zvoleň, Mandáč Ondrej, topič, Plešivec.

Ještě dříve, než jsme se rozhodli podati tuto veřejnou interpelaci, bylo intervenováno u podřízených úřadů železničních v Bratislavě a bylo interpelantům naznačeno, že se tak činí na poukaz krajinského úřadu a dále z rozkazu ministerstva železnic, tedy z důvodů politických. Všecko úsilí, aby tato persekuce byla zastavena, ubylo doposud marné. Z toho důvodu táží se podepsaní:

1. Zná pan předseda vlády a pan ministr železnic tento protiústavní postup státní správy železniční?

2. Co hodlá zejména pan ministr železnic učiniti, aby celá řada poctivých, povinností dbalých železničářů na Slovensku, příslušníků odborové organisace, která svým postupem a činnosti popřevratové tolikrát prokázala smysl pro stát a státnost, pro omylné označení četnictvem ze služeb drah propuštěni nebyli?

3. Jest pan ministr železnic ochoten vyšetřiti, zda z některé sekce ministerstva železnic vydán byl důvěrný výnos, podle kterého v interpelaci uvedení zaměstnanci mají býti propuštěni?

4. Jestliže výnos byl skutečně vydán, zda bylo přesně a bedlivě zkoumáno, jsou-li dotyční skutečně státu nepřátelští a bylo-li zejména dokázáno, že se účastnili nějaké protistátní činnosti?

5. Jest pan ministr železnic ochoten zrušiti onen výnos, který byl ve věci té vydán a přijati zpět zaměstnance, kteří byli podle něho propuštěni?

V Praze dne 26. dubna 1929.

V polovici prosince 1928 od přetopených železných kamen vzňala se dřevěná stěna v místnosti pro výdej lístků na zdejší osobní zastávce. Poněvadž nutné opravné práce nebyly provedeny ihned, nýbrž teprve koncem ledna 1929, vznikly z toho takovéto nešvary pro cestující:

1. Čekárna zdejší osobní zastávky do konce února t. r., tedy přes celé období mrazů, nebyla vytápěna přes to, že její vytápění jest úplně nezávislé na poškozené pokladní místnosti a také bylo dosti topiva (uhlí).

2. Od vypuknutí ohně nebyly již lístky vydány v osobní zastávce nýbrž ve strážním domku, v místnosti pro železniční dělníky. Proti takto změněnému vydávání lístků nebyli by cestující zajisté nic namítali, kdyby zdejší strážník trati Josef Tvrdý nebo jeho žena Marie Tvrdá, která do polovice ledna obstarávala vydávání lístků, tuto změnu byli náležitě vyhlásili.

Tato vyhláška, papírový list velikosti asi 15 X 20 cm, napsaná modrou tužkou, byla tehdy připevněna na petrolejové lampě v čekárně, která v noci nebyla ještě nikdy osvětlena, a později umístěna v osobní zastávce v místnosti pro výdej lístků, rovněž nikdy neosvětlené.

Tím stalo se častěji, že zvláště lidé neobeznámení se zdejšími nádražními poměry musili vstoupiti do vlaku bez lístku.

Všichni cestující, a to většinou dělníci vracející se domů ze zdejších továren a poštovní poslíčkové docházející pro poštu (listonoši), musili, poněvadž čekárna nebyla ani vytápěna ani osvětlena, častokráte čekati několik hodin v nevytopené a mimo to v noci neosvětlené místnosti (poněvadž se letošní zimy vlaky často opožďovaly). Když si zdejší poštovní úřad a poté poštovní ředitelství stěžovaly u ředitelství státních drah, že není místnost osvětlována, prvá stížnost byla zamítnuta a na druhou nedošla dosud odpověď. Za takových poměrů cestující tedy přes krutou zimu čekali častokráte večer na příjezd vlaku raději venku na dražišti, neboť pro tmu v čekárně nechtěli se vydati nebezpečí možného tělesného zranění.

Od polovice ledna t. r. jest výdej lístků na zdejší zastávce nebo ve strážním domku vůbec zastaven a lístky musí se kupovati ve vlaku, poněvadž zmíněná žena zdejšího strážníka trati, která až do té doby tuto služba konala, již onemocněla a její muž prý není povinen tuto službu konati. Proč zde není postaráno o zástupce, který by konal povinnosti oné paní, když jest tolik restringovaných železničních zaměstnanců?

Podepsaní táží se pana ministra železnic, je-li ochoten tyto nešvary co nejrychleji napraviti?

V Praze dne 26. dubna 1929.

V odpovědi pana ministra sociální péče ze dne 9. dubna 1926 na můj dotaz číslo D-46/II o rozepsání voleb do nemocenských pojišťovacích sborů, prohlásil p. ministr, že bude lze rozepsati volby ihned, jakmile nabude účinnosti zákon číslo 221/1921 Sb. z. a n.

Tento zákon jest v účinnosti od 1. července 1926 a přes to nejen nebyly provedeny žádné volby, nýbrž naopak podle výjimečného ustanovení §u 131 zákona č. 184/1928, který platí jen pro přechodnou dobu, byla provedena jmenování do nemocenských pojišťoven, která velkou část dělnictva vylučují ze spolupůsobení a spolurozhodování a proto je neuspokojují.

Pro tuto ostudu, způsobenou jmenováním, které jest výsměchem všem demokratickým zásadám a úmyslům zákonodárců, táží se podepsaní pana ministra:

1. Podle jakých zásad byla provedena jmenování do nemocenských pojišťoven a

2. jest pan ministr ochoten ostudu se jmenováním sprovoditi se světa neprodleným rozepsáním řádných voleb?

V Praze dne 25. dubna 1929.