Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Bytová tíseň v Přerově přes všecko dosavadní opatření je taková, že jí trpí všechny vrstvy obyvatelstva města;Přerova. V první řadě jsou to železniční zaměstnanci, kteří s rodinami tvoří jednu čtvrtinu obyvatelstva města Přerova a jejichž služba trpí tím, že musejí dojížděti do Přerova i z jiných vzdálených míst. Případů takových, nepočítaje v to zaměstnance, kteří docházejí z nejbližších obcí, je téměř celé sto, pokud máme na zřeteli ty železniční zaměstnance, kteří se nemohou do Přerova nastěhovati proto, že není pro ně možno získati byt. Město Přerov stará se sice o zmírnění bytové tísně a snaží se v první řadě vyhověti potřebě železniční správy. Tak ve veškerých domech vystavěných od převratu městem Přerovem a to jak v domech nouzových, tak v domech třípatrových, tak konečně i v poslední skupině 16 domů jednopatrových s dvorními trakty bylo přiděleno železničním zaměstnancům takové procento bytů, že žádná jiná skupina obyvatelstva takového procenta nedosáhla. Stejně bylo pamatováno na železniční zaměstnance, pokud měla na to vliv obec přerovská, při domech státních, jichž bylo v Přerově vystavěno 15 třípatrových a jeden dvoupatrový.

Než všechna tato opatření jsou, jak již bylo zmíněno, zcela nedostatečná, poněvadž pokyn obyvatelstva v Přerově byl v posledních letech velmi značný a mimo obytné stavby podniknuté veřejnými korporacemi, přibylo staveb soukromých velmi málo, nehledíme-li k domkům rodinným, které pro zmírnění bytové tísně znají význam zcela podřadný, poněvadž jsou většinou obývány samotnými majiteli bez nájemníků.

Vzhledem k těmto poměrům obrátila se městská rada v Přerově na ministerstvo železnic se žádostí, aby v roce 1929 pro své železniční zaměstnance přidělené služebně ředitelství státních drah v Brně, vystavělo aspoň dva třípatrové činžovní domy. Městská rada v této nabídce upozornila ministerstvo železnic na výhody, jež jest ochotna poskytnouti železniční správě při stavbě těchto domů a tyto výhody jsou takového druhu, že stavbu činžovních domů podstatně zlevní.

Tážeme se proto pana ministra železnic, je-li ochoten žádosti městské rady v Přerově vyhověti, a zdali jest ochoten zaříditi, aby stavbou dvou třípatrových činžovních domů pro železniční zaměstnance započala ještě v roce 1929?

V Praze dne 26. dubna 1929.

Okres Chlumec je jeden z okresov republiky, kde zákony a právo nie sú na strane chudobného i keď tento svoje pravdu nad slovo jasnejšie dokáže. Robotníctvo v celom okrese je hrozne vykorisťované. Veľkostatkári oko i iní zamestnávatelia neznajú 8-hodiný zákonný pracovný doň. Zemerobotníci na všetkých majeroch robia 14 až 16 hodín. Zbytočne sa idú sťažovať na okrasný úrad, tam o dodržovanie zákona počuť nechcú. V kamenolome v B. Szentesi robotuje robotníctvo 14 hodín denne. Okrasnému náčelníkovi je to známo (v tomto prípade Malinovskému), ale poneváč je pertu priateľ eso správcom grófa Majlátha Plachym, ktorý riadi kamenolom, mlčky schvaľuje porušovanie zákona. V okrese je na 40 majerov a robotníctvo následkom úžasného vykorisťovania neustále prichádza do konfliktov zo svojimi zamestnávateľmi, nedovolá sa však pravdy, lebo ani paritná komisia už roky vôbec nezasadá, takže robotníctvo so svojimi stiažnosťami sa na úrady neobracia, následkom čehož sú zamestnávatelia ešte drzejšími. Jeden prípad!

Starý robotník Dudáš z Véke upodozrievaný bol z krádeže a kel sa proti tomu ohradil, tak ho veľkostatkár zbil, že na mieste upadol a ostal ležať v bezvedomí; keď prišiel k sebe, vyhodil ho a pohrozil, aby sa viac do majera neukázal. Dudáš padal stiažnosť na paritnú komisiu, ale pan Malinovský nedržal vôbec za povinnosť túto svolať až na intervenciu interpelujúceho, lebo mu stačilo, že veľkostatkár udal do zápisnice, že robotníka nevyhodil z roboty. Výpoveď zamestnávatelia je vieryhodnejšia a ta pochádza odtiaľ, že všetci zamestnávatelia sú známi a dobrí priatelia p. Malinovského. Učnovia v Chlumci sú vykorisťovaní priamo vydridušsky, a robia po čase, čo je na okresnom úrade známo, ale ani v jednom prípade nebolo proti nim pre porušovanie zákona o pracovnej dobe zakročené. Malinovský svojvolne omedzuje shromaždovacie právo. Na 1. mája zakázal v Chlumci sprievod komunistické strane úplne bez dôvodu. Aby predsa niečím zákon odôvodnil, uviedol, že sa v obci udály minulý rok nejaké srážky, čo je lož naprosto vyložená. Pri žiadosti o povolenie plákátov odvolával sa, že tieto ešte košická polícia nepovolila, čo znamená, že okresné úrady stoja pod dozorom košickej polície. Stále množia sa žaloby na okresnú súd, že svedkovia sú citovaní k súdu z ďaleka, a nedostávajú cestovné. Tak okresný súdca Dr. Nádašky nevyplatil úradne predvolaným svedkom k okresnému súdu cestovné trovy, odkazujúc ich, aby si pýtali od obžalovaného. Stalo sa to i dňa 29. apríla 1929 svedkom M. Gajdošovi, G. Cibákovi, L. Sovákovi a B. Grossovi zo Stredy n. Bodrokom. Je podezrenie, že takto proti zákonu sebrané peniaze bývajú používané na nepravé ciele.

Pýtame sa preto pánov ministrov vnútra a spravedlnosti, či majú vedomosť o týchto veciach a či sú ochotní dať veci vyšetriť a do vyšetrovacej komisie aspoň jednoho z interpelujúcich pribrať a to preto, že páni ministri podľa dosialnej praxe dávajú vyšetrovať veci tým samým úradom, ktoré sú obvinené a tak samozrejme, že interpelujúce veci nebývajú riadne vyšetrené.

Či sú ochotní vinníkov potrestať a úradu zbaviť?

Či majú páni ministri vedomosť o tomto nezákonnom postupe Malinovského a Dra Nádaškyho?

V Prahe dňa 2. mája 1929.

Povzbuzeni příkladem několika resortů státní správy, soukromí zaměstnavatelé projevují stupňovaný odpor proti uzavírání kolektivních smluv se zaměstnanci nebo s jejich odborovými organisacemi. Využívajíce své hospodářské moci, neujednávají pracovních smluv a místo toho předkládají najímaným zaměstnancům pracovní smlouvu dle své libovůle upravenou, ve které zaměstnancům nepřiznají žádného svobodného rozhodování a které jsou vlastně bezohledným diktátem podmínek, za kterých zaměstnavatelé "dovolí", aby zaměstnanci pro ně pracovali. Bezohlednost jisté části zaměstnavatelů jde však až do těch mezí, že do pracovních podmínek vkládají i taková ustanovení, která se příčí základnímu zákonu ústavnímu naší republiky a pochopitelně i zákonu o útisku. Vkládají do nich ustanovení, kterými už napřed ohlašují revoltu proti zákonům, kdyby eventuelně byly vydány.

Jako doklad k tomuto neslýchaně zpupnému jednání citujeme zde doslovně pracovní smlouvu, již diktuje zaměstnancům majitel panství Liběchov:

1. Zaměstnanec jest přijat do služby co smluvní a propůjčuje se jemu titul ze služebního zařazení náležející, pokud je ve službě panství.

2. Ustanovení služného jest vyhraženo pouze majiteli velkostatku po dohodě se zaměstnaným a neuznávají se tedy výslovně případná ustanovení smlouvy kolektivní neb pod., ani kdyby takováto z moci zákona v budoucnosti navedena byla.

3..Oboustranná výpovědní lhůta jednoměsíční, bez udání důvodů a bez jakéhokoliv odškodnění, při hrubém porušení kázně neb dokázaných služebních poklescích okamžitá.

4. Jakákoliv účast přímá neb nepřímá neb činnost politická, a spolková se zaměstnancům nedovoluje vůbec.

5. Služební ustanovení neb přidělení jest vyhraženo pouze panu majiteli panství a musí se tomu zaměstnanec bezpodmínečně podrobiti. Tento jest povinen zájem panství vždy a všude hájiti a s majetkem jemu svěřeným co nejšetrněji zacházeti a jej opatrovati. Prokázané provinění v tomto směru tvoří důvod k beznáročnému okamžitému rozvázání služebního poměru.

6. Nemocenské a starobní požitky podléhají ustanovení zákona.

7. Prodávání deputátního dříví jest zakázáno.

V Liběchově n. Lab. dne 8. srpna 1929.

Upozorňujeme zejména na odstavec č. 2, konečnou větu, a na odstavec č. 4. V ústavním zákoně ze dne.29. února č. 121,Sb. z. a n. v § 111 je toto ustanovení:

"(1) Právo spolčovací k ochraně a podpoře pracovních (zaměstnaneckých) a hospodářských poměrů se zaručuje.

(2) Všeliké činy jednotlivců nebo sdružení, jež se jeví úmyslným rušením tohoto práva, jsou zakázány."

Že odstavec 4. citovaných pracovních podmínek odporuje tomuto paragrafu ústavního zákona, je na prvý pohled patrno. Odporuje však i zákonu proti útisku ze dne 12. srpna 1921 č. 309 Sb. z. a n., jehož § 1 má toto ustanovení:

"(1) Kdo s někým (jeho rodinou, příbuzným nebo osobou pod jeho ochranou jsoucí) zle naloží nebo mu působí újmu na těle, svobodě, cti, majetku nebo výdělku, nebo mu takovou újmou pohrozí, nebo vědomě využitkuje bezprostředně mu hrozící tísně, nebo využije svého postavení jako úředník, učitel, duchovní anebo zaměstnavatel, chtěje tím bezprávně na něm vynutiti, aby něco konal, opomenul, nebo snášel, dopouští se útisku, bez újmy trestnosti činu podle jiných ustanovení trestných."

Omezujíce se na konstatování tohoto zřejmého porušování, resp. přestupování zákonů, ponecháváme odborníkům z oboru trestního práva posouditi, zdali odstavec 2. citovaných pracovních podmínek není proti duchu i liteře zákona na ochranu republiky. Je nesporno, že kdyby veřejná moc administrativní trpěla a netrestala takovou zvůli zaměstnavatelskou, která ani základních zákonů republiky nerespektuje, rozšířila by se tato praxe, jak nás přesvědčují životní zkušenosti, takovou měrou, že by pracovní podmínky takového ducha staly se nikoli výjimkami, nýbrž pravidlem.

Majíce tyto následky na zřeteli, tážeme se jmenovaných tří pánů ministrů:

1. Znají případ pracovních podmínek, diktovaných majitelem panství Liběchov, a ne-li, zda jsou ochotni o této skutečnosti se přesvědčiti?

2. Jsou ochotni po potřebném úředním šetření takové jednání zaměstnavatele nejen zakázati, ale také padle zásluhy potrestati?

V Praze dne 2. května 1929.

Dne 6. září 1928 interpelovali podepsaní vládu o nespravedlivém zařazení důstojníků výpomocné hospodářské a účetní služby (tisk čís. 1767/X). Na tuto interpelaci odpověděla vláda dne 7. února 1929 tiskem čís. 2095/XV. S odpovědí touto nemohou se však podepsaní spokojiti a dovolují si k ní učiniti tyto připomínky:

1. Není správná stylisace odpovědi, jakoby důstojníci prov. atd. obdrželi plat podle (z nařízení) zákona čís. 103/1926, poněvadž tento zákon nezařazuje důstojníky do služebních tříd, nýbrž tvoří jen rámce, jichž výplň mělo v duchu zákona provésti vládní nařízení. Přes to zná platový zákon v § 99 (6) "důstojníky hospodářsko-správní služby II. služ. třídy", stejně jako tyto zná VV 1926, čís. 35 v IX-3a. Že pak tímto označením měl zákon na mysli důstojníky prov. atd., vysvítá přímo z důvodové zprávy plat. zák. (str. 115) a z předposledního odstavce odpovědi vlády, neboť neodpovídá duchu platového zákona (aby pro ustanovení v té neb oné služební kategorii nebylo předepisováno předběžné vzdělání vyšší, než jakého je skutečně zapotřebí), je-li vládním nařízením pro I. a II. služební třídu (důstojníků intendantstva a hospodářsko-správní služby) předepisováno jedno a totéž vojenské vzdělání (na vojenské intendanční škole). Nepřímo též z toho, že důstojníci intendanční vyšli z důstojníků proviantních atd., byli i pro praeterito jako důstojníci prov. atd. převedeni skutečně ve II. služ. třídě.

2. Vláda ve své odpovědi dovozuje, že pro důstojníky prov. atd. nebylo předepsáno vzdělání platovým zákonem pro II. služ. třídu požadované, ba že nebylo předepsáno ani vzdělání středoškolské, že tyto skupiny byly doplňovány normálně důstojníky tělesně méně způsobilými a rotmistry a pouze částečně absolventy školy pro výchovu důstojníků hospodářsko-správní služby z povolání.

Tvrzení toto stotožňuje výjimku s pravidlem, chtíc tím zjevně utlumiti spravedlivé požadavky právě školeného personálu (středoškoláků, vysokoškoláků a absolventů vojenské hospodářské akademie). Důvody:

Jest nesporné, že pro doplňování důstojníků prov. atd. zřízena byla dvouletá vojenská akademie (VV 1923, čís. 47, čl. 432) a že pro vstup do této byly stanoveny stejné podmínky jako pro vojenskou akademii. První absolventi této školy vyřazeni byli jako poručíci prov. atd. v r. 1925. Od této doby až do r. 1927, kdy byli vyřazeni poslední por. prov. atd., bylo vyřaděno celkem 103 poručíků prov. atd.

Naproti tomu bylo v době od prvého vyřadění absolventů až do dne vydání vl. nař. 104/1927 do stavovských skupin důstojníků prov. atd.:

převedeno 6 důstojníků (z nich 4 pěšího vojska, 1 letectva, kteří byli v praksi od r. 1924, a 1 zbr. služby),

jmenováno 15 rotm. s odbornou zkouškou, kteří tohoto charakteru nabyli již před rokem 1925, na por. a ppor. hospodářské služby,

jmenován 1 rotmistr oděv. podporučíkem oděvnictva.

Je tedy jasně viděti, že vojenská správa od prvého vyřazení absolventů hospodářské akademie až do vydání vl. nař. 104/1927, pokud se týče doplňování důst. prov. atd. jen plnila (likvidovala) své závazky z doby před rokem 1925 a jinak výhradně a ne částečně, jak se v odpovědi uvádí, doplňovala důstojníky prov. atd. z dvouleté hosp. akademie.

Tento postup byl jedině přirozený a hospodářsky možný, poněvadž lze těžko obhajovati, že by tato akademie byla zřízena a plných 5 let byla v činnosti nákladem statisícovým jen náhodou nebo nedopatřením. Do zřízení hosp. akademie, resp. prvého vyřazení por. z této školy, platil o doplňování důstojníků proviantnictva bývalý předpis A-21, pro účetní kontrolu bývalý předpis A-19.

Podle sl. předp. A-21 doplňovali se důstojníci zásobovacího sboru (dnes důstojníci prov.) výhradně jen osobami k řadové službě způsobilými.

Tento způsob doplňování vyžaduje si hlavně povaha služby zásobovací (proviantní), neboť historie ukazuje a světová válka znovu tento fakt potvrzuje, že tuto důležitou, tělesně a duševně namáhavou službu mohou konati v zájmu bojujícího vojska jedině osoby úplně tělesně zdravé. Není pravdivé ani také správné paušálně tvrditi - byť by to nemělo s platovým zákonem ničeho společného - že důstojníci prov. atd. byli doplňováni důstojníky tělesně méně schopnými.

Podle zmíněného předpisu doplňovali se důstojníci prov. z povolání středoškoláky. Pouze každé 4. místo mohlo býti obsazeno rotmistry; to se ale již před světovou válkou nepraktikovalo vůbec, což je viděti z toho, že ze 170 převzatých důstojníkű zásobovacího sboru (dnes proviantnictva) byli pouze tři důstojníci (starší) z býv. poddůstojníků. Pro účetní kontrolu (A-19) mohlo býti teprve každé druhé místo obsazováno rotmistry.

Není tedy také správné paušálně tvrditi, že důstojníci prov. atd. se doplňovali normálně rotmistry, je-li u těchto stavovských skupin pravdou úplný opak.

K poslednímu odstavci odpovědi pak uvádíme, že také ten nekryje se úplně s pravdou, poněvadž z absolventů hospodářské akademie jsou vedeni ve zvláštním osobním stavu ve II. služební třídě jedině ti, kteří byli jako poručíci vyřazeni r. 1925 a 1926, kdežto ti, kteří byli vyřazeni r. 1927, jsou převedeni ve III. služební třídě (viz O. V. 1929, čís. 20). A osud oněch ve II. služ. třídě je, jak se zdá, v této také zpečetěn v důsledku vládního nařízení. Jest totiž fakt, že vláda (vojenská správa) podle § 6 vlád. nař. 104/1927 dosud neurčila místa, která by byla těmito důstojníky vázána, tedy jinými slovy vláda tímto svým postupem míní buď tyto důstojníky ponechati, aby v hodnostech poručíkű dosloužili, anebo (což je pravděpodobnější) je donutiti, aby dobrovolně sestoupili do III. služební kategorie.

Tyto důvody považujeme za postačitelné, aby vysvětlily, že platový zákon znal hospodářsko-správní službu II. třídy, že pod touto služební kategorií měl na mysli stavovské skupiny důstojníků prov. atd. a nikoli onu služební kategorii, kterou vládní nařízení, chtíc vyhověti alespoň "na oko" platovému zákonu, utvořilo avšak jenom požitkově, nemohouc podle svého ustanovení do ní zařaditi žádnou stavovskou skupinu, pro níž však předepsalo totéž vzdělání jako pro služební kategorii I. (důstojníků intendantstva) a to jen proto, aby důstojníky prov. atd. směstnalo ve III. služ. třídě, kam nejméně patří svou povahou i důležitostí hlavně se stanoviska válečného.

Jak jsme již v předu uvedli, byli vládním nařízením hmotně poškozeni právě ti důstojníci prov. atd., kteří se dali dříve aktivovati se zřetelem na svoje předběžné školské vzdělání za výhodnějších podmínek, které však byly takto rázem přivedeny v niveč. Přihlížíme-li k tomu, že dnes vězí většinou ve svých 35 - 40 letech jako otcové rodin v hodnostech nadporučíka nebo kapitána, že dnešní systemisace dovolí jim do jejich odchodu do pense dosáhnouti nejvýše jediného povýšení, nemohoucího míti vlivu na jejich plat a že tento jejich neutěšený stav nemůže revise systemisace valně zlepšiti, je lidsky spravedlivé a platovému zákonu plně odpovídající, aby vláda také u nich postupovala podle zákona a nařídila, aby důstojníci prov. atd. byli podle platového zákona převedeni ve II. služ. třídě a tím jim přiznala platovou stupnici 8 c, resp. 7a tím spíše, když tato jim podle platového zákona patří a když tato úprava vyžaduje v celku nepatrné peněžní úhrady.

Z těchto důvodů táží se podepsaní znovu vlády:

1. Jest ochotna napraviti křivdu v naší interpelaci ze dne 6. září 1928 uvedenou a zařaditi zmíněné důstojníky do II. služ. třídy?

2. Jest ochotna sděliti podepsaným, co v této věci učinila aneb zaříditi hodlá?

V Praze, dne 2. května 1929.

Obec Všetaty jsou na křižovatce dvou význačných státních drah, pěstování zeleniny učinilo z nich vel. mi čilé obchodní místo s velmi vystupňovaným ruchem stavebním. Počet obyvatel překročil již dávno 2000 hlav a podle nynějšího stavu čítá již obec 2126 obyvatel. Nedostatek bytů způsobil nepoměrné zvýšení nájemného, takže za 1 místnost platí se již 1200 Kč nájemného ročně. Byt o 3 místnostech stojí 2500 - 3000 Kč. Ceny hlavních životních potřeb jsou tyto:

Jsou proto dány podmínky, aby Všetaty přeřazeny byly do vyšší skupiny míst činovného podle odst. 7. §u 12 zákona čís. 103/1926 a podepsaní se táží vlády:

1. Jest ochotna přeřaditi obec Všetaty do vyšší skupiny míst činovného státních zaměstnanců?

2. Jest ochotna sděliti podepsaným, co v této věci zařídila aneb zaříditi hodlá?

V Praze, dne 2. května 1929.

V časopise "Stráž na Severu".č. 32 - 33 ze dne 30. dubna 1929 na stránce 3, v článku " Kdysi a dnes" a "Brüxer Zeitung" byla skonfiskována státním zastupitelstvím v Mostě tato stať:

"... ale musíme ustati, neboť na výpočet Vašich hříchů a Vašich brutálností nestačil by nám celý náš list". "... ale byli byste opět týmiž, kdybyste událostmi opět k moci přišli. Toť povaha německá. Znásilňovati slabé, ukazovati obrněnou pěst podrobeným. Ale právě proto, abyste byli jedenkráte vyléčeni z této znásilňovací povahy své, jest potřebí, abyste poznali na vlastní kůži, jak to jest, když jest někdo brutálně znásilňován (což ovšem u nás o vás neplatí!) anebo v menšině. Jen tímto názorným vyučováním jednou snad může přijíti Němec k náhledu, že co nechceš, aby ti jiní činili, nečiň ani ty jim."

Zabavená stať neobsahuje po našem soudu porušení zákona na ochranu republiky, nýbrž jest pouhým konstatováním skutečného stavu věci.

Podepsaní se proto táží:

1. Ví o shora uvedeném pan ministr?

2. Jest pan ministr ochoten učiniti podobným nepřístojnostem přítrž?

V Praze, dne 2. května 1929.

Pred 1. májom 1929 krajinský úrad v Košiciach nepovolil vylepovanie plakátov, na ktorých nič iného nestálo len výzva, aby sa robotníctvo súčastnilo májovej demonštrácie.

Polícia provokatívnym zpôsobom rozpustila shromaždenie, keď súdružka Löwyová hovorila, že ČSR je na ceste otvorenému fašizmu.

Pýtame sa pána ministra vnútra:

Jak hodlá potrestati úradníkov, ktorí zakázali vylepovanie plakátov a úradníka, ktorý rozpustil májový prejav KSČ?

V Prahe dňa 3. mája 1929.