Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

President republiky Československé a Jeho Veličenstvo král Srbů, Chorvatů a Slovinců prodchnuti jsouce přáním sjednati úmluvu o úpravě vzájemných pohledávek a dluhů, vzniklých před 26. únorem 1919 ve starých korunách rakousko-uherských mezi věřiteli nebo dlužníky československými a srbochorvatskoslovinskými, jmenovali svými zmocněnci:

kteří, vyměnivše své plné moci, jež shledány byly v dobré a řádné formě, dohodli se takto:

(1) Peněžní závazky vyjádřené ve starých korunách rakousko-uherských a založené na soukromoprávním titulu, které vznikly před 26. únorem 1919 mezi osobami fysickými nebo právnickými práva soukromého nebo veřejného, anebo jsou založeny na smlouvách nebo jiných právních jednáních z doby před tímto dnem, budou plněny, měla-li jedna ze strana dne 26. února 1919 své bydliště (sídlo) na území republiky Československé (věřitelé nebo dlužníci českoslovenští) a druhá na území království Srbů, Chorvatů a Slovinců (věřitelé nebo dlužnici srbochorvatskoslovinští) takto: dlužníci srbochorvatskoslovinští zaplatí půl dinaru za každou starou korunu rakousko-uherskou, zatím co dlužníci českoslovenští platiti budou půl koruny československé za každou starou korunu rakousko-uherskou.

(2) Ustanovení této úmluvy platí pouze o dluzích a pohledávkách ve starých korunách rakousko-uherských, které trvaly ještě 3. října 1928. Na dluhy a pohledávky ve starých korunách rakousko-uherských, které přede dnem shora uvedeným byly proměněny dohodou mezi zúčastněnými stranami na dluhy a pohledávky vyjádřené v jiné měně, se tato úmluva nevztahuje. Složení k soudu, provedené bez souhlasu věřitelova, nepůsobí zánik dluhu.

(3) Pokud další ustanovení neobsahují výjimky, budou úroky snad ještě dlužné placeny podle sazby 5%, anebo, je-li smluvená sazba nižší, podle této smluvené sazby. Úroky z prodlení nemohou však za dobu až do účinnosti úmluvy vůbec býti vymáhány.

(1) Zaplacením částek zmíněných v článku prvním zaniknou úplně pohledávky a dluhy věřitelů a dlužníků československých, pokud se týče srbochorvatskoslovinských, až na to, že peněžní ústavy československé zaplatí Československému zúčtovacímu ústavu v Praze ještě druhou půlku československé koruny za každou starou korunu rakousko-uherskou svého dluhu. Bude-li potřebí, jest Československý zúčtovací ústav oprávněn vymáhati tyto částky soudně.

(2) Částek, jež Československý zúčtovací ústav takto vybéře, použito bude jako příplatků pro Ústřední banku českých spořitelen a živnostenskou banku v Praze až do výše 80% jejich kapitálových pohledávek vyjádřených nyní v korunách československých, jež příslušejí prvé bance ze smlouvy s bývalou zemí Krajinou a s obcemi dalmatskými a druhé ze smluv s obcemi dalmatskými a s firmou H. Moster i sin ve Sv. Ivaně - Žabnu. Kdyby částky zaplacené takto Československému zúčtovacímu ústavu nestačily, rozdělí se došlé povinné platy poměrně mezi obě banky. Případný přebytek rozdělí se poměrné mezi obě banky na úhradu ztrát, které by mohly míti z úrokových nedoplatků svrchu zmíněných pohledávek.

(3) O pohledávkách zmíněných v odstavci 2. platí tato zvláštní ustanovení:

a) umoření stane se podle umořovacího plánu a ustanovení prvního článku. Prvním dnem splatnosti jest platební den, který podle umořovacího plánu jest nejbližší po 30. září 1928;

b) umořovací částky obsažené v anuitách, jež podle umořovacího plánu nebyly včas zaplaceny, posuzují se, jakoby jich platnost dosud nenastala a budou zaplaceny tak, že zároveň s každou anuitou v budoucnu splatnou zaplacen bude stejný díl zmíněných nedoplatků, aby zároveň s poslední splátkou, která se má státi podle umořovacího plánu, úplně byly zaplaceny svrchu zmíněné nezaplacené částky umořovací;

c) za dobu mezi poslední platbou a prvním dnem splatnosti (a) obdrží věřitelé smluvené tříleté úroky počítané z kapitálového dluhu, pokud trval ještě v den poslední platby. Ostatní nedoplatky úrokové jakož i správní příspěvky za dobu mezi dnem poslední platby a dnem, kdy podle plánu a bodu a) opět zahájena byla prvá platba anuity, považují se za zaniklé.

(1) Dluhy a pohledávky osob, které dne 26. února 1919 měly dvoje bydliště, jedno v republice Československé, druhé v království Srbů, Chorvatů a Slovinců, nebudou vyrovnány podle ustanovení článku prvého, nýbrž bude s nimi nakládáno vůči věřitelům (dlužníkům) československým jako s dluhy mezi věřitelem a dlužníkem československým a vůči věřitelům (dlužníkům) srbochorvatskoslovinským jako s dluhy mezi dlužníkem a věřitelem srbochorvatskoslovinským.

(2) Ustanovení článku prvního neplatí o dluzích a pohledávkách osob, z nichž jedna nebo druhá (dlužník nebo věřitel) přeložila v době mezi 26. únorem 1919 a dnem účinnosti této úmluvy své bydliště na území třetího státu, aniž se přede dnem účinnosti této úmluvy znovu usadila na území jedné nebo druhé smluvní strany.

Ustanovení této úmluvy neplatí o pohledávkách a dluzích dotčených úmluvami, které smluvní státy sjednaly o úpravě pohledávek a dluhů ve starých korunách rakousko-uherských se státy jinými.

Zemřel-li dlužník nebo věřitel před 26. únorem 1919 a nebyla-li téhož dne posloupnost ještě skončena, považuje se za rozhodující bydliště zůstavitelovo.

U veřejných obchodních společností, společností komanditních, jakož i u právnických osob považuje se jejich sídlo za jich bydliště. Jsou-li ústavy zmíněné zapsány v obchodním rejstříku, rozhoduje sídlo hlavního závodu zapsané v rejstříku.

(1) Při dluzích a pohledávkách filiálek úvěrních ústavů nebo pojišťoven rozhoduje jejich sídlo a nikoliv sídlo hlavního závodu.

(2) Dluhy a pohledávky z listin, které vydány byly hlavním ústavem pojišťovny, budou moci býti pokládány za dluhy a pohledávky filiálek jen potud, pokud to jde nepochybně na jevo z listiny samé anebo z jinakých písemných ujednání zúčastněných stran.

(3) Ustanovení této úmluvy nedotýkají se právních poměrů mezi hlavním závodem a jeho filiálkami.

(1) Změní-li se po 26. únoru 1919 při některém dluhu anebo pohledávce, jež jsou uvedeny v článku prvním, osoba věřitelova nebo dlužníkova, nemá to významu pro způsob vyrovnání.

(2) Ustanovení této úmluvy neplatí o pohledávkách, které po 3. říjnu 1928 postoupili osobám zmíněným v článku prvém věřitelé, kteří v rozhodný den měli své bydliště (sídlo) jinde než na území republiky Československé a království Srbů, Chorvatů a Slovinců.

Ustanovení této úmluvy neplatí o těchto dluzích a pohledávkách:

a) o dluzích a pohledávkách (kapitálových splátkách, úrocích, dividendách) z cenných papírů, na př. dlužních úpisů, akcií, společenských podílů a jiných obdobných cenných papírů;

b) o dluzích a pohledávkách z poměrů sociálního pojištění;

c) o dluzích a pohledávkách ze soukromého pojištění, které budou upraveny zvláštní úmluvou.

Promlčecí lhůta pro pohledávky a dluhy ve starých korunách rakousko-uherských upravené touto úmluvou posuzuje se, jako by se stavila dnem 28. října 1918, nebo staly-li se tyto pohledávky a dluhy splatnými po tomto dni, ode dne splatnosti až do devadesátého dne po účinnosti této úmluvy a uplyne za rok po tomto dni.

Případné neshody mezi Vysokými smluvními stranami o vykladu a, použití této úmluvy budou předloženy Stálému soudu mezinárodní spravedlnosti v Haagu.

Tato úmluva bude ratifikována a ratifikační listiny budou vyměněny co možno nejdříve v Bělehradě.

Na doklad toho svrchu uvedení zmocněnci podepsali tuto úmluvu.

Dáno v Praze dne 7. listopadu 1928, v jazyku francouzském ve dvou prvopisech, z nichž po jednom dáno bylo každé z Vysokých smluvních stran.

Au moment de procéder á la signature de la Convention entre la République Tchécoslovaque et le Royaume des Serbes, Croates et Slovčnes, concernant le rčglement des créances et dettes mutuelles, nées, avant le 26 Février 1919, en anciennes couronnes austro-hongroises, entre les créanciers ou les débiteurs tchécoslovaques et serbes, croates et slovčnes, les Parties Contractantes ont proclamé le suivant:

1^ş Les domestiques, les manoeuvres industriels, les commis ou les apprentis, les étudiants ou les écoliers qui, á la date du 26 Février 1919, avaient leur résidence sur le territoire d'un des deux Etats et qui, avant le jour de la signature de la Convention susmentionnée, se sont fixés dans leur pays d'origine, seront considérés comme ayant eu leur domicile, á la date du 26 Février 1919, dans leur pays d'origine;

2^ş Les fonctionnaires publics, actifs ou retraités, qui, avant le jour de la signature de la Convention susmentionnée, ont transporté leur domicile du territoire d'un des deux Etats sur celui de l'autre Etat, seront considérés comme ayant eu leur domicile sur ce męme territoire déjŕ ŕ la date du 26 Février 1919;

3^ş Les deux Gouvernements s'engagent á ne faire aucune difficulté, lors du payement des créances réglées par la présente Convention, au remboursement du montant dű, męme sil devait ętre fait hors des fronticres d'Etat.

Le présent Protocole sera ratifié en męme temps que la Convention d'aujourd'hui et entrera en vigueur simultanément avec la Convention mentionnée.

En foi de quoi, les Plénipotentiaires ont signé le présent Protocole et y apposé leurs sceaux.

Fait á Praha, le 7 Novembre 1928, en français, en deux exemplaires originaux, dont un a été remis a chacun des deux Gouvernements.

Při podpisu úmluvy mezi republikou Československou a královstvím Srbů, Chorvatů a Slovinců o úpravě vzájemných pohledávek a dluhů, vzniklých před 26. únorem 1919 ve starých korunách rakousko-uherských mezi věřiteli nebo dlužníky československými a srbochorvatskoslovinskými, prohlásily smluvní strany:

(1) Osoby služebné, tovární dělníci, živnostenští pomocníci nebo učedníci, studující nebo žáci, kteří dne 26. února 1919 měli pobyt na území jednoho z obou států a kteří před podpisem svrchu zmíněné úmluvy usídlili se ve svém státě domovském, posuzují se, jako by měli bydliště dne 26. února 1919 ve svém státě domovském;

(2) veřejní zaměstnanci, ať v činné službě, ať na odpočinku, kteří před podpisem svrchu zmíněné úmluvy přenesli své bydliště z území jednoho z obou států na území druhého státu, posuzují se, jako by měli své bydliště na tomto území již dne 26. února 1919.

(3) Obě vlády zavazují se, že při placení pohledávek upravených touto úmluvou nebudou činiti potíže při výplatě dlužného peníze i za hranice svého státu.

Tento zápis bude ratifikován v týž den jako úmluva z dnešního dne a nabude účinnosti zároveň s úmluvou shora uvedenou.

Na doklad toho podepsali zmocněnci tento zápis a přitiskli své pečeti.

Dáno v Praze dne 7. listopadu 1928, v jazyku francouzském ve dvou prvopisech, z nichž po jednom dáno bylo každé z obou vlád.