Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

I. posl. Hakena a soudruhů min. spravedlnosti o konfiskaci časopisu "Rudé Právo" a "Večerník Rudého Práva",

II. posl. Horpynky a druhů min. vnitra o jeho odpovědi na interpelaci tisk 2182/V o nezákonných pokynech k oslavě státního jubilea v Chomutově,

III. posl. dra Schollicha a druhů min. školství a národní osvěty o počtu žáků české občanské menšinové školy v Melči,

IV. posl. Vrtaníka a soudr. vládě, že se opomenulo přeřaditi město Přerov do vyšší stupnice činovného,

V. posl. Hakena a soudr. min. národní obrany v záležitosti otravy 76 vojínů dělostřeleckého pluku v Nových Zámcích,

VI. posl. Štětky a soudr. min. sociální péče, že chystaný zákon o ochraně nájemníků zle zasáhne do života družstev, přičleněných k Zájmovému ústředí,

VII. posl. Siegla a druhů min. financí o zdaňování obchodníků a živnostníků,

VIII. posl. inž. Kalliny a druhů min. vnitra o nedemokratickém postupu nejdského okresního úřadu proti hostinskému J. Korbovi v Blatnu,

IX. posl. Haiblicka a soudr. min. vnitra o zákazu májové demonstrace v Chodově,

X. posl. Wünsche a soudr. vládě o novelisaci zákona o válečných poškozencích,

XI. posl. Kršiaka, Kopasza a súdr. min. vnútra, spravedlnosti a zdravotníctva vo veci postrelenia v Štoských Kúpeľoch tam zamestnaného šoféra Gejzu Ebergényiho,

XII. posl. dra Holotu a druhov min. železníc o súrnej úprave penzií býv. zamestnancov uhorských štátnych dráh a o penzionovaní alebo poskytnutí odbytného prepusteným zamestnancom,

XIII. posl. dra Holotu a druhov min. zahraničných vecí o tom, prečo sa už od desať rokov odkladá penzijná dohoda medzi Československom a Maďarskom, vyslovená záväzne mierovou smluvou,

XIV. posl. Wünsche, Schmerdy a soudr. vládě o neslýchaném protekčním hospodářství při návrzích na jmenování profesorů a docentů na německé universitě,

XV. posl. inž. Junga a druhů vládě o přeřazení města Nového Bohumína z místní skupiny C do místní skupiny B podle § 12 platového zákona z r. 1926, č. 103 nebo 104 Sb. z. a n.,

XVI. posl. Knejzlíka a druhů min. spravedlnosti o liknavém vyřizování trestních případů u státního zastupitelství v Košicích,

XVII. posl. dra Uhlíře a druhů min. železnic o nesrovnalostech, vadách a nedostatcích v železniční dopravě na českém severovýchodě.

V časopise "Rudé Právo" č. 99 ze dne 26. dubna 1929 byla konfiskována tato místa v článku "Jmenování správních orgánů nemocenských pojišťoven přímo řve fašistickým násilnictvím":

... fašistickým násilnictvím.

V článku "Československý zástupce hlasuje v Ženevě pro letecké útoky na obyvatelstvo v zázemí" téhož čísla toto:

Jak odpovědí pracující masy, vědečtí, kulturní a jiní veřejní činovníci v Československu na tento čin československé vlády?

Musí odpovědět rozhodným bojem proti všem válečným přípravám buržoasie, musí odpovědět přípravou definitivního zúčtování s buržoasií, neboť to je jediná cesta, která může lidstvo vyvésti z těchto strašlivých válečných hrůz, které právě schválila opět jedna buržoasní "odzbrojovací" konference.

Na 1. Máje a na demonstracích o 15. výročí vypuknutí minulé imperialistické světové války musí pracující masy a všichni, kdož přejí si znemožnění válek, postaviti se do řad demonstrace komunistické strany, neboť to je jediná síla, která skutečně připravuje boj proti všem imperialistickým válkám a která povede jej až do konečné porážky buržoasie.

V článku "Před volbami v Anglii" toto místo:

Při tom komunisté budou dělnictvo poučovati o metodách, jichž je nutno použíti, aby bylo zabráněno válce, nebo co dělati, kdyby k ní přes všechno naše úsilí přece jen došlo.

V článku "Ve stínu svatováclavské slávy" toto místo:

Vidíte, čím jest možno ohroziti československou republiku? Co jsou proti této konfiskaci všechny ty válečné konfiskační výnosy starého Rakouska? Nic, naprosto nic. Jest vidět, že Československo se také programově vrací do dob slavného letošního jubilára, sv. Václava.

V článku "Nenechte se reformisty odvracet od boje proti zfašisování nemocenských pojišťoven" tato místa:

Nenechte se reformisty odvracet od boje proti zfašisování nemocenských pojišťoven!

... odvrátiti dělnictvo od masového boje proti tomuto fašistickému diktátu.

Jsou to hlasy sociálně-demokratického tisku, který snaží se uspati rozhořčení dělnictva tvrzením, že vlastně již jest vše v pořádku, že sociální demokracie již zvítězila. Záminkou k tomu jest sociálně-demokratickým vůdcům naprosto neurčitý slib původce nynějšího fašistického diktátu.

... fašistické buržoasie, kteří o žádnou samosprávu nemocenského pojištění nestojí, avšak nemůže rozhodně stačit proletářským masám, které povedou boj proti diktátu fašistické buržoasie i jejím neodolatelným panošům v táboře reformistů a donutí vládu k okamžitému vypsání voleb do nemocenských pojišťoven.

V časopise "Rudý Večerník", číslo 98 bylo konfiskováno v článku:"Jak sociálně-demokratičtí vůdcové podlamují dělnický boj" tato dvě místa:

... ani slova proti celému fašistickému diktátu, ani slova pro vypsání voleb!

Přes zrádné a zákeřné čachrování počínajícího zápasu všichni do boje proti fašistickému diktátu v nemocenském pojištění, do boje za vypsání nových voleb!

1. Máje demonstrujte v komunistických řadách proti fašisaci nemocenských pojišťoven!

V článku "Armáda a civilní obyvatelstvo v příští válce" téhož čísla bylo konfiskováno toto místo:

Vojáci imperialismu, u nichž vzadu se nalézal imperialistickou válkou vzbouřený "týl" a z předu bataliony dělníků, rolníků a vojáků, bojujících proti kapitalismu, pochodovaly po černomořském pobřeží pod rudými prapory proletářské revoluce."

To bylo před desíti lety. A dnes připomínají mocné podzemní otřesy všem imperialistickým generálním štábům, že stále žijí v epoše proletářské revoluce.

Poněvadž zbytečnost těchto konfiskací jest zřejmá, táži se pana ministra:

Co hodlá pan ministr učiniti, aby se podobné konfiskace neopakovaly?

V Praze dne 26. dubna 1929.

Pan ministr vnitra na interpelaci podepsaných (tisk 1993/VIII) o nezákonných pokynech k oslavě státního jubilea v Chomutově dal dne 28. března 1929 odpověď (tisk 2182/V), která nesouhlasí se skutečností a kromě toho obsahuje urážlivé hromadné obvinění německých občanů tohoto státu.

Jest známo, že pan ministr vnitra dal tuto odpověď na interpelaci sepsati podle informací, které ministerstvu vnitra poskytl chomutovský okresní hejtman, vrchní rada politické správy dr. Theodor Wagner. Tuto odpověď, odporující skutečnosti a německé občany bez příčiny podezřívající a urážející, zavinil tedy nepochybně především zmíněný úředník, který porušil své služební povinnosti tím, že svému nadřízenému úřadu dal mylné a neúplné informace.

Pan ministr vnitra připouští, že okresní hejtman dr. Wagner při oslavě loňského státního jubilea písemně vyzval některé majitele domů, aby své domy vyzdobili prapory, ba dokonce dva majitele domů v téže věci pozval na okresní hejtmanství. Jest úplně lhostejné, jednal-li takto okresní hejtman z vlastního popudu nebo na rozkaz nadřízeného úřadu. Takové způsoby vynutiti si viditelné projevy vlastenectví, byly obvyklé v bývalém císařském státě rakouském, nemělo by se jich však již užívati v demokratické republice.

Pan ministr vnitra tvrdí dále, že okresní hejtman vyzval písemně a ústně k ozdobení domů prapory jen majitelé domů, o nichž měl za to, že jsou loyálního smýšlení. Nikoliv jen před zákonem, nýbrž i před každým státním úřadem mají si všichni občané tohoto státu býti rovni a každé jednání má býti posuzováno přísně nestranně podle znění zákona. Jest neslýchané, aby si zástupce úřadu, v tomto případě okresní hejtman dr. Wagner, soukromě roztřídil občany některého města podle jejich smýšlení a že to pak béře za základ svých úředních jednání. Nemůžeme se domnívati, že by pan ministr schvaloval takový postup, i když doznává, že se po desítiletém trvání republiky něco takového v Chomutově skutečně stalo.

Zatím co pan ministr vnitra v těchto pozváních nemůže spatřovati ani jakýkoli nátlak na majitele domů ani příkaz, omezující jejich osobní svobodu, přece postižení majitelé domů ve formě, jíž jednal okresní hejtman dr. Wagner, cítili zřetelně nezákonitý nátlak. Neboť majitelé domů se dověděli, že okresní hejtman dr. Wagner chtěl jistého kupce donutiti, aby ozdobil svůj dům prapory, tím, že mu jinak může býti odňato povolení prodávati hrací karty. Tuto skutečnost okresní hejtman úmyslně ministerstvu vnitra zamlčel. Proto odpověď na interpelaci odporuje v tomto směru skutečnosti.

Konečně tvrdí pan ministr vnitra, že se v Chomutově prováděla "místní, státu nepřátelská agitace". Takové neslýchané hromadné obvinění smí ministr vysloviti jistě jen tehdy, když má konkrétní důkazy. Ale, je-li tomu tak, vědí-li úřady, kdo provozuje tuto státu nepřátelskou agitaci, pak jsou všichni, především však okresní hejtman dr. Wagner, povinni všemi zákonitými prostředky zakročiti proti pachatelům. To se však do dneška ještě nestalo.

Aby se vysvětlily nesprávnosti a rozpory obsažené v odpovědi pana ministra vnitra na interpelaci, žádají podepsaní odpověď na tyto otázky:

1. Vyzval okresní hejtman dr. Wagner majetníky domů, aby 28. října 1928 své domy ozdobili prapory, z vlastního popudu nebo mu to nařídil zemský politický úřad nebo ministerstvo vnitra?

2. Jest pan ministr ochoten zakázati, aby jemu politicky podřízené politické úřady při veřejných nebo soukromých slavnostech příště nevykonávaly nátlaku na občany tohoto státu?

3. Jest okresní hejtman oprávněn klasifikovati smýšlení státních občanů a tuto klasifikaci činiti podkladem úřední činnosti; jako to učinil okresní hejtman dr. Wagner v Chomutově?

4. Podle jakých hledisek a jakých faktů zjistil okresní hejtman dr. Wagner loyální smýšlení u některých osob?

5. Jest pan ministr ochoten dáti podrobně vyšetřiti postup okresního hejtmana dr. Wagnera v Chomutově před 28. říjnem 1928 a jeho výsledek oznámiti, aby jej veřejnost mohla přezkoušeti?

6. Jest pan ministr ochoten oznámiti, které osoby provozují v Chomutově státu nepřátelskou agitaci, jak tvrdí okresní hejtman dr. Wagner, v čem záleží tato agitace a jak se proti těmto osobám úředně zakročilo?

V Praze dne 3. května 1929.

V Melči, v okrese Opava-venkov, jest česká menšinová obecná škola a od školního roku 1927/28 také česká menšinová škola občanská. Obec podle posledního soupisu lidu v roce 1921 má celkem 845 obyvatelů. Z nich přihlásilo se 730, to jest přes 86%, k německé národnosti, 97, to jest 11%, k české národnosti.

Při takovémto národním složení obyvatelstva v Melči nelze se diviti, že česká občanská škola má z místa samotného jen málo dětí. Tak na příklad ve školním roce 1927/28 do občanské školy docházely z Melče 2 školou povinné děti, ve školním roce 1928/29 žádné. Jestliže přes to zde byla zřízena občanská škola, musilo by se to státi proto, že Melč má v celém okolí nejlepší polohu. Než tomu tak není. Z nejbližší obce Radkova nedocházelo do české občanské školy v roce 1927/28 žádné dítě, v roce 1928/29 tři děti, z Filipovic roku 1928/29 dvě děti.

Dále ležící české obce Domaradovice, Mikolajice a Lhotka mají jednotřídní obecné školy a z pedagogického stanoviska nemohou zajisté ze svých žáků dodati tolik způsobilých dětí, které by byly zralé pro občanskou školu a odůvodňovaly trvání občanské školy v Melči, ledažeby o docházce do občanské školy rozhodovalo jen stáří žáků. Mimo to děti z Domaradovic mají lepší cestu do Podolí, děti z Mikolajic mnohem kratší a také lepší cestu ke stanici Životice, děti ze Lhotky mnohem kratší a lepší cestu ke stanici Lhotka-Litultovice, a za několik haléřů mohou dojeti do škol opavských. Než ani v Podolí, ani v Opavě žáků z jmenovaných obcí nepřijmou. Náklad za opotřebení dětských šatů a bot cestou do Melče jest mnohem větší než nepatrné jízdné. K tomu dlužno ještě přičísti, že počasí škodí dětem na zdraví.

Z tohoto vylíčení jistě dodatečně vysvítá, že česká občanská škola v Melči nebyla zřízena z potřeby vzdělání a není jí také nezbytně třeba.

Finanční stav státu přikazuje, aby se těžce vymačkaných daní používalo co nejúsporněji. Pod tímto titulem bylo také zavřeno v létech od převratu tisíce německých školních tříd, ba i nutné jednotřídní obecné školy a školní expositury v odlehlých horských krajinách, a odpíráno zřízení nezbytně nutných německých škol a tříd. Domníváme se, že tento příkaz šetřiti platí i pro české školy, zvláště také pro menšinové školy. Naproti tomu musíme konstatovati, že se zřizují a vydržují menšinové školy často jen s několika dětmi, ačkoliv jich v místě není třeba, takže nelze se zbýti dojmu, že vláda zřizujíc takovéto zbytečné české menšinové školy v německém území sleduje tím jiné účely.

Tento úmysl jest také patrný z účelu české měšťanské školy v Melči, připočteme-li k tomu postup při vyvlastňování velkého pozemkového majetku Razumovského a víme-li, že nároky německých uchazečů i obcí byly odmítnuty, zatím co pozemky byly přikázány jen českým uchazečům a povolným Němcům, kteří se zavázali, že budou své děti posílati do české školy.

Z tohoto postupu lze velmi jasně poznati, jak menšinové školy mají loviti duše, což ovšem ministr školství dr. Hodža kdysi krásnými slovy co nejostřeji odsoudil. Německého obyvatelstva z Melče zmocnilo se právem hluboké rozhořčení a žádá a požaduje se vší rozhodností, aby česká občanská škola, úplně zbytečná jak po stránce pedagogické, tak také kulturní a národohospodářské, byla co nejdříve zrušena a přeložena do některé české osady.

Podepsaní táží se tedy pana ministra školství a národní osvěty:

1. Jste ochoten uveřejniti seznam všech menšinových škol i s počtem dětí do nich docházejících a ihned zrušiti školy s malou docházkou?

2. Jste ochoten přezkoumati zvláštní školní poměry v Melči, oznámiti výsledek svědomitě provedeného vyšetřování a na základě tohoto výsledku naříditi, aby česká občanská škola byla ihned přeložena do některé české obce?

V Praze dne 25. dubna 1929.

Vládním nařízením ze dne 14. září 1928, č. 163 Sb. z. a n., byly přeřazeny četné obce do vyšší stupnice činovného. Město Přerov bylo při tom opomenuto.

Zástupcové obcí, souvisejících s Přerovem a tvořících s ním hospodářský celek, pokládají tuto věc na neodůvodněnou křivdu, která byla městu Přerovu a přilehlým obcím způsobena, poněvadž město Přerov ocitlo se tak v jedné řadě s obcemi menšími, jichž význam města Přerova daleko nedosahuje.

Při posledním přeřazování měst a obcí do vyšších skupin činovného byl rozhodujícím a jediným měřítkem počet obyvatelstva a byla proto do vyšší třídy činovného přeřazena shora citovaným vládním nařízením jen ta místa, která s místy spolu územně souvisejícími tvoří podklad pro přeřazení do vyšší skupiny činovného.

Této podmínce město Přerov plně vyhovuje, poněvadž tvoří s obcemi Předmostím, Lověšicemi, Dluhonicemi a Kozlovicemi územní a hospodářský celek, čítající více než 25.000 obyvatel. Ze všech těchto obcí koná v Přerově službu velká řada železničních a jiných zaměstnanců. Bydlili by přímo v Přerově, kdyby měli v Přerově byt a jest tedy jedině bytová tíseň důvodem, proč při posledním sčítání lidu a snad ještě nyní město Přerov jako samostatná politická obec, nedosahuje počtu obyvatel, potřebného pro zařazení do skupiny B činovného. Přesahuje však tento počet daleko, vezme-li se zřetel na obyvatelstvo našich obcí, z nichž na příklad Předmostí čítá samo 1178 obyvatel.

Všechny tyto důvody byly uznávány již rakouskou vládou a proto také byl Přerov jako důležitý železniční uzel zařazen do vyšší stupnice činovného a teprve novým platovým zákonem byl opět odsunut.

Podepsání se proto táží:

Kdy hodlá vláda přeřaditi město Přerov a hospodářsky i územně s ním související obce sousední do vyšší stupnice činovného podle 7 odst. § 12 platového zákona?

V Praze dne 13. května 1929.

Mezi vojíny dělostřeleckého pluku v Nových Zámcích vypukla v neděli odpoledne po požití zkaženého masa hromadná otrava, jež postihla celkem 76 vojínů. Během odpoledne musili býti všichni tito postižení vojíni odvezeni do nemocnice, kde se zjistilo, že u vojínů jeví se příznaky hromadné otravy zkaženým masem.

Podepsaní se táží proto pana ministra národní obrany:

1. Jak hodlá vinníky potrestati?

2. Hodlá-li těchto 76 vojínů ihned zprostiti vojenské povinnosti?

V Praze dne 14. května 1929.

Podle zpráv denního tisku o jednání "bytové osmy" má připravovaný dlouhodobý zákon o ochraně nájemníků obsahovati ustanovení, která by těžce zasáhla do života družstev, přičleněných k Zájmovému ústředí, sdružujícímu asi 2.000 družstev, představujících 1,000.000 členů.

Jest to zejména publikovaný návrh, aby ochrany zákona byla zbavena sdružení kapitálově silná, do kteréžto kategorie mohly by mylně ovšem býti počítány také větší a velké družstevní podniky. Upozorňujeme ministerstvo sociální péče na tuto závažnou skutečnost, že družstevní podniky - i větší - nejsou sdruženími výdělečnými, ani kapitálově silnými, poněvadž jmění jich je majetkem velikého do set i tisíců jdoucího počtu rodinných členů a sdružení nehromadí zisky, ale obrací je ve prospěch členstva nebo nutných investic.

Podepsaní se proto táží:

Má vláda v úmyslu tento plán provésti?

V Praze dne 14. května 1929.

Berní správy zasílají živnostníkům a obchodníkům vyzvání a hrozejí v nich citelnými pokutami, jestliže je do 8 dnů nevyřídí. V těchto vyzváních se žádá výkaz druhů, množství, účtů za příslušný rok odděleně podle data. Rovněž tak tomu jest se mzdovými záznamy, které se mají každého měsíce odváděti berním správám.

Berním správám by přece mohlo stačiti, kdyby se jim tyto mzdové seznamy odváděly čtvrtletně a nikoliv měsíčně, neboť velkou práci spojenou s vyřízením příkazů pociťuje zvláště těžce obchod a průmysl, poněvadž na zdolání takové velké práce jest potřebí několika dnů. Takovou velkou práci nelze přece dobře žádati od obchodníka, jenž postaven do praktického života počítá s časem, a vykonati ji jest prostě vyloučeno.

Podepsaní táží se pana ministra, je-li ochoten vydati berním úřadům vhodný pokyn, jímž se jim ukládá, aby jednaly šetrně, ukládají-li lhůty a požadují-li jako podklad zdanění seznamy a listiny, aby jednotlivé případy posuzovaly individuálně a aby vyhovovaly všem důvodným žádostem o prodloužení lhůty.

V Praze dne 6. května 1929.

Jmenovaný hostinský dopustil se podle názoru okresního úřadu dne 22. září 1928 kolem 23. hodiny strašlivého zločinu, neboť strpěl, aby 20 říšsko-německých hostů zpívalo v jeho místnosti píseň "Deutschland, Deutschland über alles". Tento zločin jest prý ještě tím státu nebezpečnější, že hosté zpívajíce tuto píseň stáli při tom v pozoru. Zda při tom měli také podle předpisu palce na švech kalhot, nemohlo býti asi zjištěno. Nejdský okresní úřad spatřuje ve zpívání této písně demonstrativní odpor k československému státu, vyvyšování jiného státu nad zdejší a zranění vlasteneckých citů obyvatelstva československé národnosti. Jan Korb, poněvadž nezabránil zpěvu této písně, byl odsouzen podle cís. patentu z roku 1854 k pokutě 200 Kč a při nedobytnosti ke 14dennímu vězení.

Z tohoto postupu nejdského okresního úřadu možno souditi, že Nejdek leží někde daleko dole na Balkáně, ba i tam lze sotva předpokládati, že by ještě dnes užívali takovýchto metod, připomínajících středověké poměry. Nemůžeme pochopiti, že v dnešním osvíceném století za republikánské vlády lze spatřovati ve zpívání říšsko-německé státní hymny říšsko-německými hosty na území obydleném sudetskými Němci čin příčící se policejním předpisům. Německo jest přece stát, o němž československý ministr věcí zahraničních dr. Beneš v posledních létech neustále zdůrazňoval, že s ním žije Československo v přátelském poměru. Jen mimochodem zdůrazňuji, že by říšsko-německému úřadu nikdy ani nenapadlo zakázati na příklad české sociálně-demokratické tělocvičné jednotě zpívati českou státní hymnu na pochodu lipskými ulicemi. Neslýchaný postup nejdského okresního úřadu může však těžce poškoditi náš cizinecký ruch. Kdo jen poněkud zná poměry a ví, jaký zisk mají hostinští podél hranic z cizinců sem přicházejících, může posouditi nebezpečné následky postupu nejdského okresního úřadu. Poněvadž zde jde o dalekosáhlé a zásadní rozhodnutí, táží se podepsaní:

1. Jest pan ministr ochoten poučiti podřízené úřady, že jest jejich úkolem v každém směru podporovati cizinecký ruch a upustiti od všech rušivých opatření?

2. Jest pan ministr ochoten poučiti podřízené úřady, že podle zákonných ustanovení přísluší cizincům samozřejmé právo zpívati své státní hymny?

3. Jest pan ministr ochoten naříditi nejdskému okresnímu úřadu, aby odvolal výnos ze dne 19. března 1929 a učinil všechna opatření, aby se příště takovéto přehmaty podřízených úřadů neopakovaly?

V Praze dne 3. května 1929.