Chodov, nad nímž jest vyhlášen výjimečný
stav, byl dne 1. května jevištěm mohutných
dělnických demonstrací. Jak známo,
loketský okresní hejtman dr. Benesch zakázal
na den 1. května jakýkoliv veřejný
projev v Chodově. V nařízení výjimečného
stavu se oznamuje, že nesmí státi spolu pohromadě
více než tři osoby. Sociální
demokrati, kteří původně chtěli
konati májovou oslavu také v Chodově, zalekli
se zákazu a výjimečného stavu a přeložili
svoji májovou oslavu do Lokte. Pan dr. Benesch přišel
asi sociálním demokratům loketského
okresu svým zákazem vhod a sociální
demokrati loketského okresu byli asi rádi, že
mají záminku vyhnouti se súčtování
s chodovským dělnictvem, které poznalo jejich
"revoluční" činnost z největší
blízkosti při stávce kaolinových dělníků.
Revoluční dělnictvo loketského okresu
vedeno komunistickou stranou však zákaz pana dra Benesche
ignorovalo.
Již v ranních hodinách ožily ulice dělnictvem,
které se chtělo súčastniti komunistické
demonstrace. Po druhé hodině odpoledne přišel
prvý průvod z loketského okolí. Na
hlavní ulici před Grabnerovou novostavbou byla improvisována
prvá schůze, na níž mluvil posl. Haiblick.
Haiblick mluvil asi 20 minut na heslo: "Chodovské
ulice patří revolučnímu dělnictvu."
Demonstranti utvořili průvod a ubírali se
na náměstí. Náměstí
bylo uzavřeno kordonem četnictva ve válečné
zbroji, nejméně 80 muži, jimž velel proslavený
četnický kapitán Král z Falknova.
Náhle zamával kapitán Král šavlí
a vydal povel: "Četa v rojnici, na střeh -
zbraň, poklusem vpřed!" a četníci
útočili.
Než demonstranti nedali se zmýliti a kráčeli
dále zpívajíce internacionálu, až
se obojí, demonstranti a četníci, srazili.
Nyní zahájilo četnictvo činnost. Demonstranti,
ženy i mladiství, byli biti pažbami pušek.
Při tom četníci postupovali úplně
bezhlavě a ran pažbami dostalo se i lidem, kteří
neměli s demonstrací nic společného.
Zatím, co četnictvo zahájilo tento útok
proti demonstrantům z okolí loketského, došel
jiný průvod demonstrantů k městskému
biografu. Ihned byl uspořádán nový
projev, na němž promluvili dva mladiství. Než
tam četnictvo dostihlo, uplynulo půl hodiny. Také
tam se opakovaly surovosti četníků. Masy
byly zatlačeny. Část zatlačených
lidí pronikla do vnitra města, druhá část
a nově přišlí demonstranti uspořádali
novou schůzi u železničního mostu, kde
znovu promluvili ke shromážděným mladiství.
Zatím shromáždili se demonstranti znovu v chodovských
ulicích. K dalším dvěma schůzím
v chodovských ulicích promluvil znovu posl. Haiblick.
Četnictvo vyhnalo část mas z vnitřního
města a vytlačilo je až k hostinci Modrá
hvězda. Zde se davy zastavily a došlo k mocnému
projevu. Posl. Haiblick, který promluvil k davům,
zdůraznil, že boj proti výjimečnému
stavu musí vyjíti ze závodů. Vyzval
dělnictvo, aby se v závodech usneslo na příslušných
protestech a aby pro úspěch svého boje organisovalo
protestní stávku v celém okrese loketském.
Soudruh Haiblick právě končil, když
opět plnou parou zaútočili strážci
veřejného pořádku s nasazenými
bodly. Demonstranti byli vytlačeni až k hornické
kolonii.
1. květen 1929 jest čestným dnem revolučního
dělnictva loketského okresu. Nebyla to zvědavost,
co hnalo revoluční dělníky do Chodova
a co je pohnulo k boji proti výjimečnému
stavu s nasazením sebe sama, byla to nezdolná vůle
k boji, která se tak skvěle osvědčila
ve stávce kaolinového dělnictva. Revoluční
dělníci, kteří demonstrovali dne 1.
května v Chodově, nebyli všichni organisovaní
příslušníci komunistické strany.
Mezi demonstranty bylo viděti velmi mnoho starých
a mladých sociálně-demokratických
dělníků s odznakem strany sociálně-demokratické.
Provolání v časopise "Volkswille"
v úterý dne 30. dubna, v němž se provokačně
tvrdilo, že dělnictvo loketského okresu nemá
příčiny choditi dne 1. května do Chodova,
nic neprospělo sociálně demokratickým
pomahačům okresního hejtmana dra Benesche.
Účast sociálně demokratického
dělnictva z celého loketského okresu na komunistické
májové demonstraci byla jeho protestem proti politice
třídní zrady II. internacionály a
proti zbabělému uhýbání jejích
vůdců před výjimečným
stavem.
Tážeme se ministra:
1. Nařídil sám nebo jeho zástupce
okresnímu hejtmanovi dru Beneschovi v Lokti, aby zakázal
májové demonstrace v Chodově?
2. Jestliže to neučinil, jak zamýšlí
dra Benesche potrestati?
V Praze dne 16. května 1929.
Dne 30. listopadu 1926 byl v sociálně-politickém
výboru poslanecké sněmovny, pak také
v rozpočtovém výboru a později v poslanecké
sněmovně a senátě jednomyslně
přijat tento resoluční návrh:
"Vláda se vybízí, aby co nejdříve
novelovala zákon o válečných poškozencích
a Při tom především co nejvíce
přihlížela k požadavkům uvedeným
v iniciativních návrzích tisk 549 (Schubert),
557 (Zajíček), 698 (Čuřík)."
V tomto přijatém návrhu se výslovně
uvádí, že se zákon má "co
nejdříve novelovati". Od jeho přijetí
uplynulo však nyní již více než 2
roky a 5 měsíců, ale vláda od té
doby neučinila ničeho, aby vyhověla tomuto
jednomyslně přijatému návrhu. Iniciativní
návrhy byly podány již v červnu 1926
a navrhuje se v nich, aby se prodloužila přihlášková
lhůta pro nároky na důchod válečných
poškozenců, aby se vydal zákon o ustanovování
těžkých válečných poškozenců
ve veřejných a soukromých službách
a aby se úplně novelisoval platný zaopatřovací
zákon. Již od roku 1922 nebyl nynější
zaopatřovací zákon vůbec zlepšován,
kdežto všechny ostatní státy, které
kdysi vedly válku, zatím již provedly značná
zlepšení. Poukazujeme jen na příklad
na Francii nebo na Rakousko, kde bylo vydáno již 10
novel a jedenáctá se projednává, nebo
na Německo a Bulharsko, které právě
v poslední době věnovalo opět 50 milionů
lvů na zlepšení péče o válečné
poškozence, atd.
Ale u nás byla dosud provedena pouze jediná novelisace,
která však naprosto nepřihlížela
ke skutečným poměrům a neupravila
nároků na zaopatření tak, jak toho
váleční poškozenci potřebují.
Poukazujeme také na důchody v jednotlivých
státech kdysi válčících, jak
to uveřejnil Mezinárodní úřad
práce v Ženevě a podle toho zaopatření
válečných poškozenců v Československu
jest na posledním místě. Právě
tato statistika dokazuje zcela neovlivněně, že
jsou plně odůvodněny požadavky válečných
poškozenců, łaby jejich stav byl zlepšen.
Také mezinárodní konference svazů
válečných poškozenců a účastníků
války se sídly v Ženevě, Vídni,
v Paříži a Berlíně zabývaly
se otázkami československé péče
o válečné poškozence a předseda
této mezinárodní pracovní jednoty,
která zastupuje přes 4 miliony válečných
obětí, několikráte zakročil
u československé vlády, aby dosáhl
zlepšení této péče. Dosud však
vláda nedbala těchto kroků a přešla
přes tyto skutečnosti.
Předsedové poslanecké sněmovny a senátu
učinili zástupcům československých
svazů válečných poškozenců
závazné prohlášení, že budou
pečovati, aby svrchu zmíněná resoluce
sociálně politického výboru nezůstala
jen pouhým kusem papíru, nýbrž že
užijí svého vlivu na vládu, aby najisto
vyhověla přání a vůli válečných
poškozenců. Než přes to se dosud nic nestalo.
Zatím musí váleční poškozenci
strádati a hladověti. Úmrtnost pro nedostatečnou
výživu, souchotiny atd. jest mezi nimi veliká
a stále stoupá. Bylo by se mohlo zabrániti
mnohému neštěstí, kdyby tato sociální
péče byla bývala včas zlepšena.
Poměry válečných poškozenců
jsou přímo strašné a neudržitelné,
takže vláda v nejkratší době nezbytně
musí provésti pronikavé zlepšení,
nemá-li se jí vytýkati, že zavinila
předčasnou smrt tisíců válečných
poškozenců.
Zákon o hranici příjmů pozbude účinnosti
dnem 30. června t. r. Vláda prodloužila tento
zákon výslovně jen do tohoto dne, hodlajíc
do té doby předložiti novelu zákona
o zaopatření válečných poškozenců.
Dosud však žádný takový návrh
předložen nebyl. Jest tedy svrchovaný čas,
má-li býti do 30. června 1929 vyřešena
otázka péče o válečné
poškozence v Československé republice tak,
jak to odpovídá zájmům válečných
poškozenců.
Podepsání se tedy táží:
1. Jest vláda ochotna ihned podati návrh novely
zákona o válečných poškozencích?
2. Budou práva, která tento zákon přiřkne
válečným poškozencům nebo jejich
příslušníkům, odpovídati
aspoň právům bývalých rakouských
generálů?
V Praze dne 15. května 1929.
Už dlhšiu dobu panuje v Kúpeľoch veľký
spor medzi zamestnanci (personálom) s jednej strany a správcom
inž. Maťugom s druhej strany. Do sporu zataženi
boli v poslednej doby i pacienti tak, že Bratská revirná
pokladňa nútená bola dva razy vyslať
komisiu ku vyšetreniu a urovnaniu sporných vecí,
zdá sa však, že bezvýsledne, lebo inž.
Maťuga prenásledoval personál ďalej, ba
i vtedy, keď už vedúce miesto prevzal jeho nástupca
Singer.
Dňa 1. mája konečne podarilo sa Maťugovi
previesť provokáciu a tak došlo k streľbe
a životu nebezpečnému poraneniu šoféra
Gejzu Ebergényiho.
Celý prípad sa udál takto: V deň 1.
mája vybral sa Ebergényi na výlet s viace
osobami. Tam sa podnapil. Po návrate ešte pil, takže
bol skutočne opilý. V takomto stave vzal zástavku
v národných barvách u kina a hral s ňou.
To videl Maťuga a oznámil četnictvu. Jeden
a četníkov vzal ho za ucho a vyviedol za kino a
tam ho vyzauškoval. Toto opilého Ebergényiho
tak rozhorčilo, že išiel pre pušku, ktorú
mu dal sám Maťuga k vyčisteniu, vzal tuto a
hrozil Maťugovi zastrelením.
Inž. Maťuga miesto toho, aby sa išiel schovať,
a tam prítomný četník, ktorého
meno nechce ani četnická stanica ani správa
udať, aby sa pokúsil zabrániť Ebergényimu
ozbrojiť sa, pripravili sa na odpor. Maťuga si priniesol
browninga, prehlásil, že ak on príde, tak ho
zastreli a tak čakali u riaditeľstva na neho. Tento
skutočne sa objevil, idúc hore od ville "Kompordai"
s puškou v ruke, ktorú nabíjal. Toto uvidel
Jaroslav Prinz, ktorý na to upozornil okolo stojacich pánov,
medzi nimi čet. strážmajstra a Maťugu,
ktorí obaja sa hneď pripravili k streľbe.
Na blížiaceho sa Ebergényiho zavolal strážmajster:
"zbraň hoďte dolu". V tom však padla
rána, ktorá vletela do budovy riaditeľstva,
prerazila verandu a strechu. Ďalšiu ránu mieril
strážmajster, ale na zvolanie Prinza, že za Ebergényim
idú ešte dve osoby, nestrelil.
Ebergényi urobil ešte niekoľko krokov vyššie
a vystrelil druhú ranu, ktorá prebila futro dverí
a vletela do pošty, a tam sa do mura zaryla. Po tomto druhom
vystrelení Ebergényi sa obrátil a začal
kráčať zpäť. V tom však vystrelil
naňho Maťuga štyri rany, z ktorých jedna
ho zozadu zasiahla tak, že za niekoľko minút
nato utiahol sa do lesa a tam upadol krvácajúc,
kde bol najdený ráno ťažko postrelený.
Po lekárskej prehliadke bolo ešte pri najdeni ho o
4. hod. ráno zisteno, že je v opilom stave.
Po tomto zaviedla četnická stanica vyšetrovanie
vo hlave zo štosským četnickym strážmajsterom.
Celé to vyšetrovanie nie je ničím iným,
než snahou, za každú cenu ospravedlniť Maťugu.
Vyšetrovanie sa dálo v kancelárie riaditeľstva,
kde bol neustále prítomný Maťuga, ktorého
teroru boji sa celý personál, a preto z neho regrutujúci
sa svedkovia vypovedali tak, ako im to bolo nadiktované.
Len jeden prípad: Zavolaný bol Jaroslav Prinz, na
dotaz četnického veliteľa, čo vie a
čo videl, odpovedal takto: "prvá rána
padla od Ebergényiho do strechy riaditeľstva, druhá
do pošty, keby bola prvá rána padla do pošty,
bol by som musel byť zasiahnutý ja, lebo som tam stál."
Na to mu četnický strážmajster skočil
do reči: "Nemluvte, tak to nebylo, vy to nevíte."
To počulo niekoľko pacientov, ktorí boli na
verande a ktorí to svojimi podpismi potvrzujú. Takto
četníci chcú dokázať, že
Ebergényi bol už hodne vysoko pri riaditeľstve
a že ho Maťuga strelil zozadu, keď on ešte
šiel s puškou v ruke. Fakt je však ten, že
po ňom už nebolo treba vôbec strelať, lebo
už kráčal zpäť.
Druhý prípad, ako pracuje četnictvo v záujme
Maťugu. Keď sa dozvedelo, že do Kúpeľa
prišiel poslanec Kršiak, aby na mieste zistil celý
prípad, poverilo četnictvo Maťugových
ľudí, aby ho všade stopovali a hneď sdelili,
s kým a čo hovorí a kde sa s kým schádza.
Jeden takýto prípad podarilo sa náhodou zistiť,
keď strážmajster dával pokojskej pokyn,
aby všade za poslancom Kršiakom sliedila. Sú
dva svedkovia, ktorý všetko videli a počuli,
mena ich však nemôžeme uviesť, keďže
sa boja, že by boli z práce hneď vyhodení,
ako sa to stalo i s holičom, ktorého okamžite
vyhodili, akonáhle sa dozvedel Maťuga, že u neho
prespal brat Ebergényiho, ktorý prišiel pre
jeho šaty a mzdu.
Tretí prípad. Správca Maťuga dal hneď
2. mája ráno o 4. hodine zaskliť tabličky
na verande, cez ktoré na Ebergényiho strielal a
z ktorých by sa dalo zistiť, že strielal zo zadu,
keď Ebergényi už bol obratený zpät
a že ho len potom postrelil. Četnictvo nielen že
tomu nezabránilo, ale dalo i svoj súhlas.
Protokoly neboly svedkom predčítané a títo
donútení boli podpísať bez toho, aby
vedeli, čo v protokoloch je. Svedkovia reči maďarskej
nedostali preklad, ani im nebolo vysvetlené čo v
protokoloch je, tak že podpísali a nevedia čo.
Četníci nahovárali svedkov, aby vypovedali
v neprospech Ebergényiho. Tak jeden z četníkoch
nahováral Ludvika Molnára, zamestnanca firmy Rimamuranskej
v Olah Pataku, aby nevypovedal, že četník vyzauškoval
Ebergényiho, lebo že ten četník je Maďar
a vy, Molnár, ste tiež Maďar a preto vy nebudete
mu predsa škodiť. Na to s Molnárom bol spísaný
protokol, ale či jeho výpoveď bola tam uvedená,
nevie, lebo mu nebolo nič preložené do maďarčiny;
musel podpísať, ale nevie čo.
Po takto prevedenom šetrení dal Maťuga četnictvu
veľmi pohostinskú večeru, na ktorej Maťugovi
prívrženci a četníci jedli, pili, čo
pred tým nikdy nebývalo. Svedkovia tohoto pohostenia
sú, ktorí pri večeri obsluhovali, a kuchár,
ktorý všetko pripravoval.
Pýtame sa preto pánov ministrov:
1. Či majú vedomosť o tomto a keď nie,
či sú ochotný vec dať vyšetriť
a do vyšetrovacej komisie pribrať dvoch z interpelujúcich,
ktorí na mieste boli a tam sa o tom všetkom presvedčili?
2. Či je ochotný pán minister potrestať
četníkov, menovite strážmajstera v Štose,
pre nekonanie úradnej povinnosti a priame nadržovanie
vinníkovi na pokuse vraždy šoféra Ebergényiho,
Maťugovi?
3. Či je ochotný pán minister spravedlnosti
nechať zatknúť Maťugu a nariadiť nové
vyšetrovanie, pri ktorom by svedkovia neboli terorizovaní
a mohli vypovedať tak, ako sa veci v skutočnosti odohrali?
V Prahe, dňa 21. mája 1929.
Penzistom býv. uhorských štátnych dráh
napriek tomu, že zvýšenie penzií podľa
zákona č. 287/1924 vztahovalo sa i na nich, nedostalo
sa ešte ani dodnes zvýšenej penzie a ešte
i teraz živoria zo starých smiešne nízkych
a ku živobytiu naprosto nedostatočných penzií.
Ministerstvo železníc pri prevádzaní
tohoto zákona zabudlo na úpravu penzií bývalých
maďarských penzistov.
Taktiež nestalo sa opatrenie v tom smere, aby bývalí
uhorskí železniční zamestnanci, ktorí
neprávom a čiste z antipatie boli prepustení,
nazpäť boli prijatí alebo penzionovaní
alebo aby dostali odbytné, prez to, že ministerstvo
železníc malo možnosť urobiť to i v
ceste milosti, lebo veď bola pri ruke dostatočná
hmotná úhrada.
Tážem sa pána ministra železníc:
1. Čo bolo príčinou toho, že penzie
bývalých uhorských penzistov napriek ustanoveniam
zákona neboly upravené?
2. Či ste ochotný súrne zakročiť,
aby títo penzionovaní železniční
zamestnanci obdržali mimo poradia a bez odkladu svoje, zo
zvýšenia penzií plynúce penzijné
požitky odo dňa 1. januára 1925?
3. Či ste ochotný zakročiť, aby prepustení
bývalí uhorskí železniční
zamestnanci penzionovaní boli so zpäťnou platnosťou
na desať rokov, po prípade aby obdržali odbytné,
keď ináč nie, tedy aspoň v ceste milosti?
V Prahe dňa 22. mája 1929.
Podľa ustanovenia trianonskej mierovej smluvy sú Československo
a Maďarsko povinné uzavrieť medzištátnu
dohodu o úprave penzijných pomerov bývalých
uhorských verejných zamestnancov a s tým
vo spojitosti o rozdelení imania jednotlivých penzijných
fondov (železničných, stredoškolských
profesorov, učiteľov atd.). Dohoda táto napriek
tomu ani do dnes nebola ešte uzavretá, následkom
čoho penzisti, ktorí patria do sväzku týchto
penzijných fondov (býv. zamestnanci uhorských
štátnych dráh, stredoškolskí profesori,
učitelia, atd.) musia živoriť z hladovej mzdy
poukazovanej im zálohou.
Tážem sa pána ministra zahraničia:
1. Čo je príčinou toho, že táto
medzištátna dohoda nebola uzavretá ešte
ani dodnes?
2. Či ste ochotný zakročiť, aby cieľom
uzavretia tejto dohody ihneď zahájené a súrne
zkoncované boly vyjednávania s maďarskou vládou
a aby na základe toho uzavretá dohoda predložená
bola parlamentu k ratifikácii?
V Prahe dňa 22. mája 1929.
Návrh sboru profesorů na obsazení německé
psychiatrické kliniky V Praze není jméno
domácího profesora dra Oskara Fischera, ačkoliv
má potřebnou kvalifikaci, neboť jest odborným
lékařem světové pověsti. Důvodem
toho jest, že ho pro jeho lidumilné chování
za světové války (Halbhuberův proces)
profesoři, stále ještě uvnitř
císařsky smýšlející, nenávidí
a stále pomíjejí.
V návrhu sboru profesorů na obsazení dermatologického
oddělení pražské polikliniky byl jako
jediný kandidát navržen lékař
dosud nehabilitovaný a nepřihlíželo
se k mezinárodně uznanému docentu dr. Hechtovi,
poněvadž jest bez vyznání, ale židovského
původu a komunista.
To jsou jen dva případy ze serie podobných
protekčních případů.
Podepsaní se táží:
1. Jak hodlá vláda zakročiti proti protekční
klice německých nacionálních profesorů?
2. Jest vláda ochotna podati návrh zákona,
jímž se jmenování profesorů a
asistentů a habilitace docentů přenáší
na sbor, skládající se ze zástupců
sboru profesorů, lékařských uchazečů,
lékařských odborných skupin a odborových
organisací studentských?
V Praze dne 21. května 1929.
Město Nový Bohumín v okrese fryštátském
na Těšínsku bylo kdysi zařazeno do místní
skupiny C. Městská rada již několikráte
usilovala, aby bylo zařazeno do místní skupiny
B. Příslušné žádosti podala
dne 30. ledna 1926, 27. června 1926 a 10. září
1926. Poslední dobou znovu dne 28. března t. r.
zaslala žádost č. 1975 ministerské radě,
ministerstvu vnitra a ministerstvu financí.
Pro přeřazení mluví to že toto
město jest v průmyslovém území
ostravsko-karvínském, známém svou
drahotou. Samo jest nikoliv nepatrným průmyslovým
místem, jedním z nejvýznamnějších
železničních uzlů ve státě
a má 12.000 obyvatelů. Poněvadž jest
i uprostřed hustě zalidněných a s
městem úzce spojených sousedních obcí,
jest tedy střediskem více než 25.000 obyvatelů.
Poněvadž Nový Bohumín jest vysloveně
pohraničním místem - sousedí jak s
Polskem tak i s Německou říší
- projevuje se zde drahota, která jest v celém ostravsko-karvínském
průmyslovém území, mnohem silněji.
Nový Bohumín jest úplně odkázán
na ostravský trh, jenž patří mezi nejdražší
trhy ve státě. Ostravské ceny zvyšují
se zde ještě značně tím, že
zboží dlužno dovážeti do vzdálenosti
12 km. Tak jest mléko průměrně dražší
o 20 h na litru, maso, slanina a tuky jsou průměrně
o 2 Kč na 1 kg dražší než v Moravské
Ostravě. Totéž platí o oděvu,
palivu atd. Citelná bytová nouze zvyšuje ceny
bytů a podstatně přispívá ke
zvýšení drahoty.
Se zřetelem na poměry v celém ostravsko-karvínském
průmyslovém území byla nařízením
ze dne 14. září 1928, č. 163 Sb. z.
a n., místa Hrušov a Muglinov, ležící
v sousedství Nového Bohumína, přeřazená
do místní skupiny B. Jde o dvě vesnice s
8.000 a 3.000 obyvateli. Co pro ně má platnost -
a to právem, poněvadž jsou částí
velké průmyslové oblasti - toho nelze odpírati
městu Novému Bohumínu.
Proto se podepsaní táží vlády:
Jest vláda ochotna zařaditi město Nový
Bohumín do místní skupiny B podle zákonů
č. 103 a 104 Sb. z. a n. z r. 1926?
V Praze dne 22. května 1929.
Karel Přikryl z Přerova jako majitel lesní
manipulace v Kamience u Humenného na Slovensku učinil
v srpnu 1928 u státního zastupitelství v
Košicích trestní oznámení na
svého bývalého ředitele Jana Bergra
v Píšťanech pro odcizení pokladní
knihy a různých pokladních dokladů,
jakož i pro zpronevěření hotových
peněz, které bylo doplněno zjištěním
dalších defraudovaných peněz. Ale do
dnešního dne nedošlo k jakémukoliv řízení.
Jelikož se jedná o zpronevěru peněz
přes 40.000 Kč, které se zmíněný
dopustil ve funkci jako zplnomocněný ředitel,
a od podání oznámení uplynulo již
skoro tři čtvrtě roku, je žádoucí
v zájmu práva a spravedlnosti, aby věc tato
byla co nejdříve projednána.
Tážeme se proto pana ministra spravedlnosti, je-li
ochoten naříditi, aby tento případ
byl vyšetřen a defraudant pohnán k odpovědnosti?
Tážeme se dále, jak chce pan ministr spravedlnosti
omluviti, že státní zastupitelství plné
tři čtvrtiny roku ode dne udání poškozeného
věc nevyšetřilo a vinníka nepohnalo
k odpovědnosti a nezpůsobilo, aby aspoň ukradené
pokladní knihy byly jich majiteli vráceny?
V Praze dne 23. května 1929.