Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

I. min. vnitra a min. školství a nár. osvěty na interp. posl. Práška, Knejzlíka, Sladkého a druhů o nepřípustném jednání římsko-kat. faráře Hubáčka v Sedlci na dráze Wilsonově (tisk 1548/XII),

II. vlády na interp. posl. Mikuláše, dr. Klapky, Práška, Zeminové a druhů ve věci lesní reformy (tisk 1993/XXVII),

III. min. vnitra na interp. posl. dr. Gátiho a soudr. o policejním poučování poslanců podkarpatských, že národ ukrajinský neexistuje (tisk 2048/XIII),

IV. vlády na interp. posl. dr. Frankeho, Sladkého, Davida a druhů o konečné úpravě vkladů našich státních příslušníků u peněžních ústavů v polské části Těšínska a u Těšínské spořitelny (tisk 1993/XXVIII),

V. vlády na interp. posl. Čermáka a soudr. o persekuci dvou železničních zaměstnanců (tisk 163/XX),

VI. vlády na interp. posl. Koudelky, Kříže, inž. Nečase, Bečko a soudr. o pomalém tempu akce zaknihování drobného přídělu v pozemkové reformě (tisk 1970/XIV) a na interp. posl. Koudelky a soudr. v téže věci (tisk 1993/XVII),

VII. min. soc. péče na interp. posl. Bechyně, dr Wintra, Tayerle a soudr. o stanovisku vlády Československé republiky k pokusu, aby byla změněna mezinárodní konvence o osmihodinové době pracovní (tisk 2133/VII),

VIII. vlády na interp. posl. Netolického, Slavíčka, Mikuláše, Práška a druhů ve věci zákona o pojištění osob samostatně hospodařících (tisk 1317/XVIII),

IX. min. financí na interp. posl. inž. Junga, Geyera a druhů o přiznání výchovného vysloužilým dělnicím tabákových továren (tisk 2122/XII),

X. min. pošt a telegrafů na interp. posl. inž. Kalliny a druhů (tisk 1122/XX) o úžasném jednání poštmistra Františka Serbouska ve Žluticích, za jehož správy bylo zrušeno poštovní tajemství a na interp. týchž poslanců (tisk 1205/I) o poštmistru Františku Serbouskovi ve Žluticích a o stálém porušování listovního tajemství u tohoto úřadu,

XI. min. soc. péče na interp. posl. Schäfera a soudr. o vrácení podpor vyplacených válečným poškozencům (tisk 1890/XVIII),

XII. min. soc. péče na interp. posl. Krebse a druhů, aby se použilo ustanovení zákona o ochraně domácího trhu práce (tisk 1964/XXVII),

XIII. min. soc. péče na interp. posl. inž. Jumga, Simma a druhů o státní podpoře dělníkům východočeského lnářského průmyslu, zvláště v kraji broumovsko-adršpašském (tisk 2043/V),

XIV. min. soc. péče na interp. posl. Simma a druhů, aby byl podán návrh zákona o zřízení smírčích výborů (tisk 1652/II),

XV. min. soc. péče na interp. posl. Krebse a druhů o ratifikaci mezistátní úmluvy o likvidaci Všeobecného pensijního ústavu pro zaměstnance ve Vídní (tisk 1713/XVIII),

XVI. min. financí a min. vnitra na interp. posl. inž. Junga, Simma, Krebse a druhů o katastrofální nouzi obcí a okresů (tisk 1890/I),

XVII. min. vnitra na interp. posl. Horpyriky a druhů o úpravě nošení stejnokrojů a odznaků (tisk 1993/IX),

XVIII. min. obchodu na interp. posl. dra Schollicha a druhů o propůjčení koncese hostinské a výčepnické v Jakubčovicích české menšině (tisk 2048/X),

XIX. min. železnic na interp. posl. inž. Junga, dr Wollschacka a druhů o stavbě dráhy z Rýmařova do Hrabišína a o zřízení! spojovací dráhy z Vojnovic do Litultovic nebo Jakartovic (dráha údolí Moravice) (tisk 1970/I),

XX. vlády na interp. posl. Bergmanna, Buřívala, Procházky, Pechmanové a druhů o vládním nařízení ze dne 16. července 1926, čís. 1415 Sb. z. a n. (tisk 604/VIII),

XXI. vlády na interp. posl. inž. Nečase, dr Dérera, Bečko a soudr. o vybudování vysoké školy technické na Slovensku (tisk 2025/XVI),

XXII. min. veřejných prací na interp. posl. Bergmanna a druhů o stanovení definitivního nájemného ve státních domech čís. 2 a 4 ve Zborovské ulici v Brně (tisk 1964/V),

XXIII. min. spravedlnosti na interp. posl. Riedla, Langra, Bergmanna, Knejzlíka, Sladkého a druhů o jmenování v kancelářské službě u vrchního soudu v Brně (tisk 2161/XVII),

XXIV. min. vnitra na interp. posl. Brodeckého a soudr., že se četnickým gážistům odpírají stěhovací výlohy, když se jedná o přeložení t. zv. "zaviněné" (tisk 2025/XII),

XXV. min. financí na interp. posl. Knejzlíka, Mikuláše a druhů o pronásledování Antonína Hýbla v Jedlí finančními úřady (tisk 2111/X),

XXVI. min. zemědělství na interp. posl. Knejzlíka a druhů o odškodňování pasekářů za škody způsobené zvěří na velkostatku Seilerna (tisk 2111/IV),

XXVII. vlády na interp. posl. Bergmanna, Sladkého, Davida a druhů o poskytnutí zahraničního přídavku státním a železničním zaměstnancům na Těšínsku (tisk 1964/IX),

XXVIII. min. železnic na interp. posl. Buřívala, Procházky a druhů o normální tříměsíční uhelné zásobě ve výtopnách čsl. státních drah (tisk 2161/IX),

Chování sedlckého faráře k porodní pomocnici Anně malé jako k jinověrkyni vůbec není v rozporu se státními kultovými předpisy.

Ostatně nezakazoval tento duchovní správce jmenované vstup do ř. k. kostel, nýbrž ji pouze požádal, aby přinesla dítko vždy do sakristie, jak to v Sedlci je zvykem, a nechodila pouze k oltáři a ke křtitelnici.

Tvrzení, jakoby v této věci byla u zemské správy politické podána nějaká stížnost nebo dokonce více stížností, které zůstaly bez odpovědi, a jakoby zmíněný farář přemlouval rodiče, aby si tuto porodní pomocnici nebrali, nezakládá se, jak šetřením bylo zjištěno, na pravdě.

Z podnětu této interpelace není proto důvodu pro nějaké opatření ministerstva vnitra nebo školství a národní osvěty, jejichž působnosti se věc dotýká.

V Praze dne 27. dubna 1929.

Pozemková reforma na půdě lesní, kterou má býti docíleno nové účelné úpravy lesní držby, jest té důležitosti, že lze k ní přistoupiti jen po velmi bedlivých přípravách. Veřejný zájem jest u reformy lesní dotčen vynikající měrou a důležitým předpokladem pro nové uspořádání jest také nová zákonná úprava lesního hospodaření.

Bezprostřední přípravou k provedení reformy pozemkové na půdě lesní jest vyřešení zákonných nároků vlastníkových dle §u 11 zákona záborového a §u 20 zákona přídělového. Postup Státního pozemkového úřadu při řešení těchto nároků vlastníků zabraného majetku pozemkového jest v plné shodě s příslušnými zákonnými ustanoveními. Pro příděl převzatých lesů jsou směrodatny předpisy zákona přídělového, kterými se řídí Státní pozemkový úřad. Dle těchto předpisů jest nabyvatelem lesů v první řadě stát, dále obce a jiné veřejné svazy, po případě, pro veliké jednotky lesní, několik takových uchazečů společně. Jednotlivci přicházejí v úvahu toliko výjimečně za předpokladu posledního odstavce §u 10 zákona přídělového. Interpelace zmiňuje se o získání některých lesů obcemi koupěmi z volné ruky. V těchto případech šlo vesměs o tak zv. zkrácené řízení přídělové, když Státní pozemkový úřad zavázal vlastníka, aby odprodal určitou výměru lesa za ceny přídělové osobě, označené Státním pozemkovým řadem. I tento postup odpovídá předpisům zákonů o reformě pozemkové a nabyvatelé požívají veškerých výhod přídělců.

Pokud interpelace připomíná program lesní reformy na rok 1929 uveřejněný ve dnech novoročních, poznamenává se, že i tento program v souhlase s tím, co shora řečeno, jmenuje jako nabyvatele lesů v prvé řadě stát, pak země a obce a pouze ke konci uvádí, že Státní pozemkový úřad není zásadně proti snaze uvésti v život jako nabyvatele lesů vhodné nové útvary lesohospodářské. Zdůrazňuje se však zároveň, že při tvoření takových dosud nevyzkoušených útvarů nutno postupovati s největší opatrnosti. Státní pozemkový úřad neutvořil dosud podobných útvarů ani družstev po příděl lesů a také dosud o takovém přídělu nerozhodoval.

Podle vylíčeného stavu věci nemá vláda důvodu k nějakému opatření.

V Praze dne 6. května 1929.

Během veřejného shromáždění v interpelaci zmíněného byl sice řečník poslanec dr Gáti intervenujícím úřadníkem prostřednictvím předsedy schůze napomenut, že použil pro Podkarpatskou Rus ústavně nepřípustného názvu Podkarpatská Ukrajina, schůze však z tohoto důvodu rozpuštěna nebyla, nýbrž stalo se tak až po chvíli proto, že řečník přes napomenutí intervenujícího úředníka opětovně vybízel shromážděné k nezákonným činům.

Nelze proto postupu intervenujícího úředníka nic vytýkati a neshledávám důvodu k opatření, jet v interpelaci je žádáno.

V Praze dne 30. dubna 1929.

Obtížnost poměrů v těšínském peněžnictví plynoucí z toho, že při rozdělení Těšínska peněžní vklady části obyvatelstva z území dnešního Československého Těšínska zůstaly na polském území, byla vládou velmi pečlivě uvážena již před vydáním vládního nařízení ze dne 24. května 1928, č. 77 Sb. z. a n., kterým byla otázka pohledávek u všech peněžních ústavů v Polském Těšínsku s výjimkou vkladů u Těšínské spořitelny upravena konečně.

Zmíněné poměry byly právě hlavní pohnutkou, že vláda přes to, že otázka pohledávek u peněžních ústavů v Polském Těšínsku byla již zásadně rozřešena smlouvou s Polskem o otázkách právních a finančních ze dne 23. dubna 1925, č. 56/1926 Sb. z. a n., přistoupila dobrovolně k úpravě pro vkladatele výhodnější, ač to bylo spojeno se značným zatížením státní pokladny.

Tato úprava jest konečná. Ježto dosahuje krajní možnosti, nepřipouští změny, v interpelaci navrhované, tím méně rozšíření úpravy na vkladatele bydlící mimo území Československého Těšínska, na kteréžto území obmezena jest výslovně úprava měny podle opatření Stálého výboru č. 583/1920 Sb. z. a n.

Co do vkladů u Těšínské spořitelny podotýká se:

Soupis vkladů, provedený na základě vyhlášky ministra vnitra čís. 33 Sb. z. a n. z r. 1927, zjistil sice konta vkladatelů československých u Těšínské spořitelny, nikoli však spolehlivě také obnosy vkladů těch, ač i tyto byly předmětem soupisu. Stranám totiž v převážné většině případů nejsou známy konečné zůstatky vkladů. Vzhledem k tomu jest zapotřebí, aby smíšená komise československo-polská, zřízená podle závěrečného protokolu ke smlouvě mezi republikou Československou a republikou Polskou o otázkách právních a finančních ze dne 23. dubna 1925, č. 56/26 Sb. z. a n., podle účetních knih spořitelny zjistila, kolik činí přesně pohledávky čsl. vkladatelů. Bez tohoto zjištění nelze přikročiti k ujednání dohody mezi vládou Československou a Polskou, poněvadž vklady tvoří největší pasiva spořitelny. Podle článku 40. zmíněné smlouvy a závěrečného protokolu k ní mají čistá aktiva z podstaty Těšínské spořitelny Československu přikázaná, tvořiti základ pro vyplacení pohledávek vkladatelů. Úprava výplaty vkladů jest tu tedy jiná, nežli úprava u ostatních peněžních ústavů v Polském Těšínsku.

Nelze proto toho času rozhodnouti, zda a do jaké míry by měli býti vkladatelé Těšínské spořitelny účastní nějakého nadlepšení vůbec, poněvadž není ještě jisto, kolik připadne na ně z majetkové podstaty Těšínské spořitelny.

Pro brzké skoncování likvidace spořitelny města Těšína byly Polské vládě navrženy již 2 termíny pro schůzi smíšené komise Československo-polské ke zpracování soupisových přihlášek a pro konečné stanovení aktiv a pasiv, nalézajících se na území Československém a Polském, avšak na žádný z těchto termínů vláda Polská nepřistoupila a posléze v květnu 1928 oznámila, že sama ustanoví termín pro ony práce smíšené komise, což však se dosud nestalo, ač ministerstvo zahraničních věcí již několikráte o to žádalo.

V Praze dne 15. dubna 1929.

Strážmistr Vojtěch Vaněk pohraniční četnické kontrolní stanice v Č. Velenicích byl pro čin v interpelaci uvedený na oznámení dopravního úřadu v Č. Velenicích v srpnu 1928 velitelem četnického oddělení v Jindř. Hradce potrestán a přeložen na jinou stanici.

Jiné případy zjištěny nebyly a rovněž nebylo prokázáno, že by četníci pohraniční kontrolní stanice v Č. Velenicích zneužívali při provádění pohraniční pasové kontroly své služební moci vůči cestujícím ženám, je neoprávněně zadržovali a dopouštěli se vůči nim nějakých nepřístojností.

Státní správa železniční provedla pak příslušné služební důsledky z chování obou zaměstnanců, o které v interpelaci jde, nemohouc nepřihlížeti k právoplatnému rozsudku trestního soudu.

Rozhodnutí ředitelství st. drah, týkající se Arnošta Kulhana, bylo ministerstvem železnic změněno potud, že zmíněnému zaměstnanci byl zachován nárok výpovědní lhůty.

V Praze dne 13. května 1929.

Ve Státním pozemkovém úřadě byl již projednán návrh na novelisaci zákona, podle kterého by se zjednodušily knihovní zápisy při zaknihování přidělených nemovitostí, pokud jest to podle knihovních zákonů možno. Bude-li tento návrh projednán ústavně ve spojení s iniciativním návrhem č. t. 2141 posl. sněmovny, bude lze dosíci úlev při vyřizování u soudů. U těchto neváznou dosud práce se zaknihováním přídělů, návrhy vyřizují se běžně jako jiné knihovní návrhy. Pokud běží o administrativní opatření, aby Státnímu pozemkovému úřadu dostalo se potřebného personálu a místností, učiní vláda v mezích potřeby žádoucí opatření. Rovněž bude-li zatížení soudů, vzniklé zaknihováním přídělů, vyžadovati zvláštních opatření, provede je vláda administrativně.

V Praze dne 13. května 1929.

Ministerstvo sociální péče sledovalo nepřetržitě otázku vztahů Anglie k Washingtonské konvenci o 8mi hodinné době pracovní. Proto byly také dány přesné instrukce československému vládnímu zástupci ve sprání radě Mezinárodního úřadu práce pro případ, že by rozprava o návrhu anglické vlády na revisi oné úmluvy nezbytně vyžadovala, aby bylo také precisováno stanovisko vlády československé.

Poněvadž v rozpravě byla vyhraněna stanoviska vlád, jež mají plnoprávné členy ve správní radě Mezinárodního úřadu práce, takže bylo vidno, jak vyzní usnesení správní rady o zmíněném návrhu anglické vlády, nepovažoval československý vládní zástupce, jenž jest pouze ťmembre adjointŤ, tedy nikoliv plnoprávný člen správní rady Mezinárodního úřadu práce, za účelné, aby žádal o slovo, zejména když ani všichni plnoprávní členové vládní skupiny správní rady nezasáhli do rozpravy.

V Praze dne 6. května 1929.

Poslanecká sněmovna Národního shromáždění přijala ve schůzi dne 6. března 1929 při projednávání návrhu zákona tisk č. 2000/II o starobních podporách resoluci, již se vláda vybízí, aby se zřetelem na novelisaci zákona o sociálním pojištění zaměstnanců předložila návrh na novelisaci zákona ze dne 10. června 1925, č. 148 Sb. z. a n., o pojištění osob samostatně hospodařících pro invaliditu a stáří, a to jednak podle zkušeností nabytých při provádění dělnického pojištění, jednak podle výsledků studia této otázky v jiných státech.

Podle zmíněné resoluce koná ministerstvo sociální péče potřebná šetření, aby sjednány byly nutné předpoklady pro novou úpravu. Toto šetření pro obtížnost věci vyžádá si určitého času, načež ministerstvo sociální péče učiní příslušné náměty.

V Praze dne 4. května 1929.

Ministerstvo financí vynesením ze 4. dubna t. r. č. j. 131/856/27 vybídlo ústřední ředitelství tabákové režie, aby mu předkládalo k rozhodnutí též žádosti dělnic pensionovaných po 1. lednu 1926 o poskytnutí příspěvků na děti.

Při povolování těchto příspěvků bude postupováno podle týchž zásad jako při povolování příspěvků na děti dělnic v činné službě.

V Praze dne 26. dubna 1929.

V obou zmíněných interpelacích byl poštovní revident František Serbousek, poštmistr ve Žluticích, obviněn z celé řady konkrétních činů, a to většinou takového rázu, že potvrzení jejich pravdivosti bylo by znamenalo průkaz, že Serbousek porušoval listovní tajemství.

O všech obviněních, proti Serbouskovi vznesených, zavedli jsme ihned bedlivé vyšetřování.

U okresního soudu v Bečově zavedeno zatím proti Serbouskovi trestní řízení pro přestupek § 1, zákona ze dne 6. dubna 1870, č. 42 ř. z. (zákon o ochraně listovního tajemství), u krajského soudu v Chebu pak trestní řízení pro zločin dle § 101 tr. z. (zneužití moci úřední).

První z těchto trestních řízení skončilo rozsudkem osvobozujícím, druhé bylo podle § 90 tr. z. zastaveno.

Rovněž naše šetření o obviněních, proti Serbouskovi vznesených, vedené současně s oběma trestními řízeními, prokázalo, že Serbousek se činů, za vinu mu kladených, nedopustil.

Pro posouzení věci není též bez významu, že rozsudkem okresního soudu ve Žluticích z 6. října 1927, č. j. t 185/27 byl Josef Zavřel pro výrok, kterým 9. června 1927 obvinil Serbouska z krádeže, odsouzen k pokutě 300 Kč, v případě nedobytnosti k trestu vězení v trvání 8 dnů.

Nemám tudíž důvodu, abych proti poštovnímu revidentu Františku Serbouskovi, poštmistru ve Žluticích, nějak zakročoval.

V Praze dne 3. května 1929.

Interpelace žádá, aby se upustilo od vymáhání neprávem vyplacených důchodů válečných poškozenců v případech hodných zřetele, zvláště tenkráte, jestliže zdaněný příjem poškozencův v roce 1925 nepřesahoval 13.000 Kč.

Interpelace sama zdůrazňuje, že promíjení přeběrků má se týkati případů hodných zvláštního zřetele.

Zjišťuje-li se důvod vzniku přeběrku, dochází se k poznatku, že převážná většina přeběrků způsobena byla nedbalostí stran, která nesplnila povinnosti stanovené § 31. odst 2. zákona ze dne 20. února 1920, č. 142 Sb. z. a n., ve znění zákona ze dne 25. ledna 1922, č. 39 Sb. z. a n., totiž neohlásila změn ve svých rodinných a majetkových poměrech, které mají vliv na přiznání nebo výměru důchodu. V tom případě pak ručí strana podle zákona za škodu státu vzniklou opomenutím ohlašovací povinnosti.

Je tedy zřejmo, že resoluce přijaté ve schůzích dne 9. a 30. prosince 1926 sociálně-politickým a rozpočtovým výborem neměly a vzhledem na citované ustanovení zákona ani nemohly míti na mysli všeobecné promíjení přeběrků vzniklých neoprávněným vyplácením důchodu do 13.000 Kč zdaněného příjmu, zejména přeběrků vzniklých vinou neb opomenutím důchodce, nýbrž jen promíjení v případech hodných zvláštního zřetele. A v tom směru ministerstvo sociální péče i úřady pro péči o válečné poškozence resolucí zákonodárných sborů také skutečně dbají a odpisují přeběrky bez rozdílu jejich výše ve všech případech, kdy by vymáhání přeběrku znamenalo ohrožení existence poškozencovy a jeho rodiny, nebo je-li přeběrek nedobytný.

O blahovolném postupu při tom svědčí skutečnost, že do 31. prosince 1928 bylo odepsáno přeběrků v úhrnné částce Kč 12,899.399.-.

V Praze dne 4. května 1929.

Od doby vydání zákona o ochraně domácího trhu práce ze dne 13. března 1928 č. 39/1928 Sb. z. a n. se poměry na trhu práce v Československé republice celkem nezměnily.

Proto a jelikož též v okolních státech nebyly dosud odvolány předpisy vydané o zaměstnávání cizinců, nevidí ministerstvo sociální péče důvodů, aby použití cit. zákona zastavilo.

Domácí hospodářství má možnost zaměstnávati cizozemské pracovní síly, jaké v Československé republice nemohou býti opatřeny, obstarají-li si zaměstnavatelé úřední povolení k tomu potřebné.

V Praze dne 4. května 1929.

V okrese broumovském zabývá se zpracováním lnu ve větším rozsahu pouze firma Ostböhmische Leinenindustrie v Horním Adršpachu. V tomto závodě byla výroba zastavena ode dne 7. listopadu 1928 až do dne 11. února 1929, kdy byla částečně znovu zahájena. Od 26. února 1929 jsou zase všechny stroje v chodu; dělnictvo, které dříve bylo bez práce v počtu asi 200 osob, pracuje 36 hodin týdně.

Podle tohoto stavu věci nepříznivá situace lnářského dělnictva na Broumovsku, o níž jest v interpelaci zmínka, se zlepšila; není proto důvodu pro nějaká mimořádná opatření.

V Praze dne 8. května 1929.

Naše zákonodárství obsahuje četná opatření, jimiž lze působiti k odklizení sporů mezi zaměstnanci a zaměstnavateli a čeliti vzniku stávek a škodám, z nich pro národní hospodářství vzcházejícím. Těmto potřebám slouží na př. v oboru domácké práce smírčí a rozhodčí soudy podle zákona ze dne 12. prosince 1919, č. 29 Sb. z. a n. z roku 1920, ve stavebním odvětví rozhodčí soudy mzdové podle zákona z 28. března 1928, č. 43 Sb. z. a n. o stavebním ruchu, v hornictví rozhodčí soudy podle zákona ze 3. července 1924, č. 170 Sb. z. a n., mimo to podle zákona ze dne 17. června 1883, č. 117 ř. z. o živnostenské inspekci přísluší živnostenským inspektorům zprostředkovati mezi zájmy zaměstnavatelů a zaměstnanců a přispívati k udržení a zjednání dobrých vztahů mezi nimi (§ 12). Také nová legislativní opatření směřují k tomu, aby příslušné nové instituce zakročovaly k odklízení sporů mezi zaměstnavateli a zaměstnanci v zájmu národního hospodářství, na příklad pracovní soudy podle návrhu zákona o pracovních soudech, který se projednává jako tisk č. 80/II/26 v ústavně právním výboru senátu Národního shromáždění. Také v připravované osnově zákona o hromadných smlouvách pracovních hodlá ministerstvo sociální péče upraviti otázku smírčích komisí pro spory.

V Praze dne 4. května 1929.

Úmluvy k provedení čl. 275 mírové smlouvy St. Germainské tvoří svou společnou právní základnou jednotný celek, neboť toliko stanovením souboru závazků Rakouska pro všechny obory sociálního pojištění a jejich splnění vyčerpává se ustanovení čl. 275 zmíněné mírové smlouvy. Pokládalo proto ministerstvo sociální péče za účelné, aby tento komplex úmluv jako celek předložen byl k ratifikaci.

Jednání, jež jmenovitě v létech 1924 a 1925 vedlo ke stipulaci nejdůležitějších úmluv, protáhlo se později nutností jednati o dodatcích k úmluvám, takže poslední úmluva podepsána byla teprve dne 30. října 1928.

Pokud jde pak zvláště o soubor úmluv z oboru pensijního pojištění (úmluva o Všeobecném pensijním ústavu pro zřízence ve Vídni, úmluva o náhradních ústavech pensijního pojištění zřízenců, úmluva o Městské pojišťovně vídeňské obce a o Pensijním spolku zřízenců obchodu a průmyslu ve Vídni), doporučovalo se sečkati s jejich ratifikací již z toho důvodu, že se chystala novelisace zákona o pensijním pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách, která měla smluvní úpravu dle čl 275 mírové smlouvy St. Germainské vtěliti ve vnitrostátní právní řád.

V té příčině poukazuje se na ustanovení § 177, odst. 8. zákona ze dne 21. února 1929, č. 26 Sb. z. a n. o pensijním pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách.

Hned jak tento zákon byl publikován, odevzdalo ministerstvo sociální péče veškeren smluvní materiál ministerstvu zahraničních věcí, které zahájilo kroky k brzké ratifikaci všech uvedených úmluv.

Konečně se poznamenává, že z nástupnických států ratifikovaly úmluvy k provedení čl 275 St. Germainské mírové smlouvy - a to rovněž souborně - toliko Italie a -Rumunsko, státy poměrně méně na věci zúčastněné.

V Praze dne 2. květně 1929.