Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

K výtkám činěným v interpelaci proti postupu správy fondu dle § 10 zák. č. 77/1927 v Čechách co do udílení příspěvků z fondu uvádí se podle zprávy zemského úřadu v Praze:

Neuhrazené schodky rozpočtů okresů a obcí v Čechách, o jichž úhradu z fondu bylo žádáno, činily celkem 631,427.487 Kč. Značnou výši těchto schodků lze vysvětliti snahou jednotlivých obcí a okresů, aby vypjetím svého požadavku docílily co největšího příspěvku. Bylo proto nutno, aby zemský výbor rozpočty upravil a neuhrazené jich schodky přizpůsobil prostředkům fondu. Neuhrazené schodky byly touto úpravou sníženy na částku 136,229.153 Kč, z čehož připadá na obce a okresy s obyvatelstvem převážně české národnosti částka 93,056.017 Kč t. j. 68.30% a na obce a okresy s obyvatelstvem převážně německé národnosti německé částka 43,173. 136 Kč t. j. 31.70%. Všem obcím i okresům bez rozdílu byly dosud bez rozdílu vyplaceny zálohy do výše 75% upravených schodků. Nelze tedy zajisté mluviti o národnostně protekcionářském rozdělování prostředků fondu a poškozování německých obvodů. má-li snad interpelace za to, že upravený schodek, pro výši příspěvků směrodatný, měl by odpovídati u jednotlivých obcí a okresů vždy stejnému procentu z jejich požadavku, nebylo by lze názor ten uznati správný. Takový postup byl měl totiž za následek, že příspěvek by neodpovídal skutečné potřebě, nýbrž řídil by se dle toho, jak ten který svazek samosprávný - po případě bez jakéhokoliv zřetele k zásadě šetrnosti a se zřejmým úmyslem dosáhnouti vysokého přídělu na úkor svazků jiných - svoji rozpočtovou potřebu libovolně vytýčil, což by ovšem bylo v naprostém rozporu s tendencí zákona, který vedle úhrady platů na právním titulu založených a dle zákona povinných měl na mysli hlavně - a to třeba zvláště zdůrazniti - příspěvky pro obce a okresy finančně slabé.

Dle zprávy zemského úřadu bylo při úpravě rozpočtů postupováno jednotně podle příslušných ustanovení zákona.

Bylo přihlíženo k tomu, zda rozpočty vyhovují všem ustanovením zákonným, jmenovitě jsou-li v nich zařazena veškerá plnění obcím a okresům po zákonu příslušející nebo platy peněžní spočívající na právním titulu, pokud byly takové závazky správě fondu známy. V žádném případě nebyly škrtány zákonné finanční závazky. Právě naopak byly do potřeby rozpočtu dodatečně zařazovány v těch případech, kdy bylo zjištěno, že obec nebo okres na finanční závazky nepočítá v dostatečné míře nebo vůbec.

Pří úpravách položek potřeby i úhrady bylo přihlíženo k výsledkům účtů za rok 1926 a k částkám rozpočteným v předchozím roce 1927, event. i k řádně odůvodněným a prokázaným potřebám vyšším. Ve všech případech byly obce i okresy před zamýšlenou úpravou vyzvány k podání potřebných vysvětlení a k došlým vyjádřením bylo v každém případě přihlíženo při konečné úpravě rozpočtů.

Rozpočtené náklady sociální a kulturní (péče o mládež, o němé, o slepé, školství atd.) upravovány byl zcela jednotně při obcích a okresích českých jako německých a ve většině případů ponechávány v plné rozpočtené výši. V žádném případě nebyly odůvodněné a prokázané náklady sociální a kulturní z rozpočtu úplně vyloučeny.

Nejsou tudíž oprávněny výtky, že rozpočty samosprávných těles byly projednávány bez plánu a nerozumně, nebo dokonce zlomyslně vůči německým samosprávným tělesům.

Pokud jde o tvrzení, že finanční úřady nezvládnou berní spisy a že obce nedostaly berní základnu pro sestavení rozpočtů na příští rok (1929) podotýká se, že finanční správa, které záleží na tom, aby obcím byl dán pokud možno bezpečný podklad pro rozpočtovou kalkulací výnosu přirážek, učinila veškerá opatření, aby obcím dostalo se včas sdělení základny přirážkové podle nejnovějších daňových předpisů a s náležitým upozorněním na možné změny v důsledku opravných prostředků a pod. Ministerstvu financí nedošly v tom směru žádné stížnosti. K tvrzení, že finanční úřady také mnohdy zostřují tíseň obcí tím, že dlouho zadržují přirážky k daním již zaplaceným a nepoukazují jich včas samosprávným tělesům, sluší uvésti, že zadržuje se pouze u obcí částka přesahující jednu dvanáctinu rozpočtové úhrady z přirážek, jak je předepsáno §em 7 zák. č. 77/27, kteráž částka se ostatně buď zcela nebo z části uvolní k žádosti obce v odůvodněných případech. K zadržování resp. srážení větších částek dochází jen tehdy, jestliže je nutno uhraditi dřívější bilanční přeplatky z přirážek nebo zálohy samosprávným svazkům poskytnuté I při tom však je brán vždy zřetel k tomu, aby samosprávným svazkům dostalo se prostředků k držení hospodářství v nejnutnějším rozsahu.

Finanční správa sama má zájem na urychleném předpisu a vybírání daní a v tom směru také bylo učiněno vše, aby předpisy daňové byly včas provedeny a aby předepsané daně včas byly vybrány, při čemž ovšem nelze postupovati zcela beze zřetele k situaci poplatníků a k jejich hospodářským možnostem, jež někdy odůvodňují odklad platů a posečkání daní a přirážek. Nepříznivým důsledkům, jež z toho by mohly vzejíti pro samosprávné svazky, bývá odpomáháno tím, že se v odůvodněných případech s největší blahovůlí vychází vstříc žádostem obcí a okresů o zálohu na nedoplatky přirážek.

K otázce novelisace zákona č. 77/1927 Sb. z. a n. se uvádí:

Praktické důsledky uvedeného zákona, pokud jde o limit přirážek, se dosud v plné míře neprojevily, jelikož zákon ten nabyl účinnosti dnem 1. ledna 1928 a daně s přirážkami za tuto dobu dřívější a pro platby dle nich konané neplatí ustanovení o limitu přirážek. Poněvadž dosud nejsou veškeré přímé daně podle daňové reformy ani na jeden rok definitivně předepsány a nejsou tudíž samosprávných, nelze přesně posouditi také důsledky reformy daní přímých na jejich finanční hospodářství.

Také zkušenosti s úpravou rozpočtů za jediný rok nestačí pro náležité posouzení důsledků uvedeného zákona a zejména postačitelnosti přídělových fondů, obzvláště se zřetelem k tomu, že k definitivním úpravám rozpočtů došlo značně pozdě v druhé polovici roku, takže jednak nebylo hospodařeno samosprávnými svazky v mezích rozpočtů upravených, jednak vzhledem ke krátkosti doby uplynulé od zavedení nových resp. zvýšení řízení správy fondu, nelze spolehlivě zjistiti, v jaké míře výnos těchto nových nebo zvýšených dávek a poplatků přispěl a přispěje k úhradě rozpočtových potřeb obcí.

Teprve až budou zjištěny výše uvedené okolnosti a až budou předloženy a prozkoumány výkazy o hospodaření a finančním stavu svazků samosprávných, jež jsou svazky ty povinny předkládati podle § 25 zák. č. 77/27, bude možno zaujmouti přesnější stanovisko k požadavku o novelisaci tohoto zákona, jak bylo už sděleno v odpovědi na interpelaci posl. Pika a soudruhů (č. tisku 1958), při čemž zajisté budou slyšena i mínění zástupců samosprávných svazků.

V Praze dne 26. dubna 1929.

Ministerské nařízení ze dne 26. února 1917, čís. 79 ř. z. mohlo by býti zrušeno pouze zákonem Pro okamžité zrušení tohoto ministerského nařízení z podnětu nálezu nejvyššího správního soudu ze dně 17. prosince 1926, č. 6187 není důvodu. O tom mohlo by se uvažovati teprve tehdy, kdyby nejvyšší správní soud důsledně setrval na svém názoru, až se naskytne opětná příležitost, aby nejvyšší správní soud zabýval se otázkou jeho platnosti a aby ministerstvo hájilo svoje odchylné stanovisko. Pokud jde o právoplatné výnosy a rozhodnutí zemských úřadů vydané podle zmíněného ministerského nařízení, nejsou tyto výnosy a rozhodnutí zmíněným nálezem nejvyššího správního soudu nikterak dotčeny, a nemám důvodu je z tohoto podnětu zrušiti, neboť podle ustanovení § 7 zákona o nejvyšším správním soudu, jsou úřady vázány právním náhledem nejvyššího správního soudu pouze ve věci, v níž příslušný nález byl vydán.

V Praze dne 30. dubna 1929.

Okresní správa politická v Opavě výměrem z 24. IX. 1928, š. 3951/6, udělila Emilii Korseskové v Jakubčovicích koncesi hostinskou a výčepní se stanovištěm v Jakubčovicích čp. 23. Místnosti, ve kterých má býti živnost provozována, byly dne 10. IX. 1928 komisionelně ohledány a zjištěno, že po provedení menších adaptací jsou vhodné ku provozování hostinské a výčepní živnosti a není proti nim se stanoviska stavebního a hygienického závad. Při tomto komisionelním šetření shledáno také, že projektovaný hostinec jest ve středu obce, takže policejní dozor jest velmi dobře proveditelný. V budově byla provozována živnost hostinská již dříve a sice po dobu asi 60 let otcem žadatelky. Obec Jakubčovice čítá 269 obyvatelů a provozují se tam nyní dvě hostinské a výčepní koncese, z nichž jedna jest v tovární budově fy. E. Teltschik a slouží výhradně pro potřebu zaměstnaného tam dělnictva a úřednictva, takže pro ostatní obyvatelstvo přichází v úvahu vlastně jen ostatní obyvatelstvo přichází v úvahu vlastně jen jedna koncese. Řečená obec leží v údolí řeky Odry v romantické krajině, obklopena kolem lesy a panuje v ní nejen letní ale i zimní dobu značný turistický ruch z blízkého Ostravska a okolí a je mimo to silně navštěvována letními hosty. V obci mimo to silně navštěvována letními hosty. V obci je také zastávka dráhy trati Suchdol-Budišov, dále továrna na knoflíky, fy. E. Teltschik a v okolí několik kamenolomů. Obec samotná leží také na křižovatce silnice Odry-Vítkov-Spálov-Odry a Jakubčovice-Dobešov, na kterých je čilá frekvence z blízkých obcí.

Podřízeným úřadům živnostenským byla dána ministerstvem obchodu direktiva, aby zásadně povolovaly jednu hostinskou koncesi na 500 obyvatel. direktiva tato však sama povoluje úchylku, jestliže v městě jest značný turistický ruch, jak právě zjištěno ve věci Emilie Korseskové. Tato direktiva jest pouhých vnitřním pokynem, nemá závaznosti zákona a nemohou proto, nebyla-li dodržena, nadřízené úřady pouze z důvodu toho zakročovati z moci úřední.

Proto také zemská správa politická v Opavě zamítajíc odvolání obce Jakubčovice pro zmeškání odvolací lhůty a ministerstvo obchodu zamítajíc odvolání téže obce pro nepřípustnost dalšího instančního pořadu - nehledě k tomu, že ve věci rozhodovaly jen z důvodů formálních a neměly tudíž příležitost v meritu případem se zabývati - i v opačném případě nebyly by mohly zakročiti z moci úřední, ježto zákon porušen nebyl.

V Praze dne 7. května 1929

Obě požadovaná železniční spojení projevují se svou povahou jako dráhy místní, pro něž rozhodna ustanovení zákona o doplnění sítě železniční stavbou drah místních ze 27. června 1919, číslo 373 sb. z. a n. Podle předpisů tohoto zákona nemůže státní správa železniční považovati oba zmíněné projekty v dnešní době za zralé k realisaci, poněvadž předběžně vypočtené příjmy nemohou uhraditi očekávané výdaje provozní, takže není splněn základní požadavek o minimální výnosnosti, nehledíc ani k tomu, že není prokázána úhrada nejméně 30% zařizovacího nákladu místním zájemnictvem.

V Praze dne 7. května 1929.

Otázka výměry pojistného a placení cestovného lékařům v nemocenském pojištění veřejných zaměstnanců byla předmětem obdobné interpelace poslance Rudolfa Tayerle a soudr. o vládním nařízení ze dne 16. července 19ě6 č. 145. Sb. z. a n. (tisk poslanecké sněmovny 797/XII), na níž vláda odpověděla dne 25. dubna 1929 (tisk 2205/II).

Ministerstvo sociální péče při přípravě jmenování prvních funkcionářů ústředního sboru a okresních sborů Léčebného fondu pořádalo výnosem ze dne 8. července 1926, č. j. 7911/IV-26 všechna významná ústředí statně-zaměstnanecká a mezi nimi též Československou obec úřednickou, aby podala k chystanému jmenování těchto funkcionářů své návrhy. Většina těchto ústředí uplatnila své návrhy včas, avšak Československá obec úřednická učinila tak teprve podáním ze dne 4. září 1926. K jejím požadavkům nebylo možno již přihlédnouti, poněvadž jmenování členů ústředního sboru Léčebného fondu bylo provedeno již dne 30. července 1926. Dlužno ovšem podotknouti, že šlo pouze o přechodné opatření, jehož působnost pominula tím, že v listopadu 1927 byly provedeny řádné volby podle předpisů vládních nařízení č. 146/1926 Sb. z. a n. a č. 246/1926 z. a n.

Členové okresních sborů Léčebného fondu, jmenovaní prozatímně podle § 48 vládního nařízení čís. 146/1926 Sb. z. a n. na základě návrhů okresních politických úřadů, jež měly zase za podklad návrhy místních odborových organisací, byli již v roce 1927 nahrazeni funkcionáři zvolenými.

V Praze dne 30. dubna 1929.

Aby vláda mohla přikročiti k vybudování vysoké školy technické na Slovensku, jest třeba, aby vydán byl zákon, jímž škola ta se zřizuje. Příslušnou osnovu zákona vypracovalo ministerstvo školství a národní osvěty. Podle osnovy mají býti na této vysoké škole zatím vybudovány jen ony odbory, které jsou na Slovensku naléhavé, též pro studium zeměměřického inženýrství.

Osnova jest tou dobou předmětem meziresorního řízení, zejména po stránce finančního dosahu a úhrady nákladu.

V Praze dne 14. května 1929.

Ministerstvo veřejných prací v prosinci roku 1923 stanovilo provisorní činži z bytů ve státních obytných domech ve Zborovské ulici, v Pražské ulici, Akademické ulici, Kotlářské ulici a v ťv TábořeŤ v Brně. Ve všech těchto ulicích byla vyměřena na podkladě dále uvedeném stejná činže připadající na 1 m2 podlahové plochy a byla odstupňována pouze dle poschodí. Nečinily tudíž domy ve Zborovské ulici výjimku, pokud se týče zvýšené výše nájemného, při srovnání s ostatními domy ve stejné neb přibližně stejné době v Brně postavenými.

Státní obytné domy ve Zborovské ulici v Brně jsou z prvých státních obytných domů v Brně postavených. Stavěny byly v době nejdražšího materiálu a nejvyšších mezd a bylo nutno z toho důvodu na výpravě bytů šetřiti.

Nájemné bylo stanoveno zúročením stavebného nákladu 1,45%, tedy nejnižší měrou, jaká se vůbec užila; při pozdějších stavbách stanovila se činže již zúročením 2 - 2,5% stavebního nákladu. Je patrno, že státní správa na domy, při kterých byla činže stanovena zúročením pouze 1,45%, nejvíce doplácí.

je sice pravdou, že nájemníci v těchto prvých domech nemají byty v té výpravě, jak tomu je v domech později stavěných, za to ale požívali té velké výhody, že poměrně dříve bydleli, zatím co jiní státní zaměstnanci museli dlouho na byty čekati.

Přes to, že ministerstvo veřejných prací již dříve sledovalo a dále sleduje cíl srovnati činže v jednotlivých státních obyt. domech v témž místě v různých dobách postavených vůbec, zabývalo se případem ve Zborovské ulici zvláště, když nájemníci těchto posléze uvedených domů o snížení činží žádali.

K příslušné stížnosti, kterou nájemníci státních obyt. domů č. 2 a 4 ve Zborovské ulici přímo ministerstvu veřejných prací přednesli, poukazujíce na nepřiměřenou výši nájemného, jež je jim platiti z bytů nevýhodně položených a stavebně méně vypravených, byla bývalá zemská správa politická v Brně upozorněna ministerstvem veř. prací na dřívější výnos ministerstva veř. prací z května 1928, kterým jí bylo nařízeno, aby předložila nový výpočet činží na podkladě směrnic, které ji byly dány. Zmíněnými výnosy byla býv. zemská správa politická v Brně též poukázána, aby při novém návrhu prozatímní činže vzala patřičný zřetel na dobu, po kterou platí se dosavadní prokázané nepoměrně vysoké činže, a aby přihlížela též ke stavební výpravě bytů v tom kterém domě.

V Praze dne 7. května 1929.

Návrh na povýšení úředníků soudní kanceláře u vrchního soudu v Brně a v jeho obvodu - mezitím vládou schválený - odpovídá požadavkům spravedlnosti a vyhovuje potřebám služby.

Při obsazování uprázdněného místa u vrchního soudu bylo třeba dáti přednost mladšímu uchazeči, ježto jedná se o vedoucí kancelářské místo vyžadující praxe ve věcech správních a presidielních, kteréžto podmínce vyhovoval jedině navržený uchazeč, jenž mimo to zasluhoval přednost i pro svou vyšší kvalifikaci a úspěšnější výkon odborných zkoušek.

Pečlivým šetřením nebylo zjištěno nic, co by opodstatňovalo tvrzení, že by byl navržený uchazeč vystupoval někdy proti českým snahám nepřátelsky, anebo že by byl projevoval podobné smýšlení; naopak jeho chování i úřadování vždy plně vyhovovalo.

Není proto důvodu, aby bylo ve věci něco opatřeno.

V Praze dne 9. května 1929.

2255/XXIV.

Odpověď

ministra vnitra

na interpelaci poslance Brodeckého a soudruhů,

že se četnickým gážistům odpírají stěhovací výlohy, když se jedná o přeložení t. zv. ťzaviněnéŤ (tisk 2025/XII).

Příslušníkům četnictva přeloženým z vlastní viny nelze hraditi stěhovací výlohy, jež se také nehradí ani zaměstnancům ostatních státně-zaměstnaneckých kategorií v těchto případech. Požadavek podobný nemá v zákoně nikde opory.

Strážmistr Jindřich Šimek byl v r. 1927 přemístěn, protože se v dosavadním služebním působišti dopustil nepřístojností, pro něž byl brigádním soudem v Brně pravoplatně odsouzen.

O náhradě stěhovacích výloh rozhoduje podle platných předpisů v první řadě zemské četnické velitelství; právem proto zemské četnické velitelství v Brně žádost Šimkovu o náhradu těchto výloh ministerstvu vnitra nepředložilo a samo o ní v první instanci rozkazem ze dne 10. února 1928, č. 106 h. r. rozhodlo. Proti tomuto rozhodnutí si ostatně strážmistr Šimek stěžoval na ministerstvo vnitra, které stížnost definitivně zamítlo výnosem ze dne 8. května 1928 čís. 15.773/13.

Nebyl tedy strážmistr Šimek ve svém právu stížnostním nikterak zkrácen.

V Praze dne 8. května 1929.

Ministerstvo financí může na podkladě zevrubných zpráv podřízených mu úřadů a předložených mu spisů sděliti toto: Při řešení otázky daňové povinnosti i výše daňových základen poplatníka, v interpelaci jmenovaného, použito bylo celé řady obvyklých pomůcek, zvláště pak výsledku podrobných revisí provedených orgány revisního odboru ministerstva financí v jeho podniku. Veškerá šetření děla se, jak se ministerstvo financí přesvědčilo, naprosto objektivně a bez jakéhokoliv zřetele k nějakým udáním, poplatníka snad se dotýkajícím a jsou tak obsáhlá, že by bylo bezúčelno vyslýchati ještě osoby další.

Žádosti za vydání některých spisů nelze ovšem vyhověti, ježto tu jde o vnitřní spis úřední, do něhož není podle §u 339 resp. 331 odst. 3. zák. ze dne 15. června 1927, č. 76 Sb. z. a n. z důvodů zachování úředního tajemství dovoleno ani pouhé nahlédnutí, natož pak jeho vydání.

Toto zákl. ustanovení má vzhledem k §u 47 zákona o dani z obratu podpůrnou platnost i pro obor daně z obratu.

Ministerstvo financí již nařídilo, aby bylo trestní řízení, zavedené proti jmenovanému pro zkrácení daně z obratu na rok 1920, bez prodlení z důvodu promlčení zastaveno a zařízen výmaz zástavního zpráva pro zkrácenou daň a případné pokuty v částce 26. 415 Kč.

Pro odpis daní jemu za dobu od 1. ledna 1920 do 30. června 1922 předepsaných a to daně z příjmu, není důvodu a to tím spíše ne, ježto o některých daňových předpisech nebylo ještě ani cestou instanční rozhodnuto, většina pak jich bude předmětem nalézání nejvyššího správního soudu, k němuž si poplatník podával stížnosti, a jehož nálezům nelze předbíhat. Ostatně třeba poukázati k tomu, že poplatník, ač jsou jeho poměry podle přesných informací velmi příznivé, daní bez použití donucovacích prostředků neplatí a že neplatí ani zákonných čtvrtletních splátek na daň z obratu, takže musí býti k jejich zapravování donucován pokutami pořádkovými.

Ministerstvo financí došla upozornění na tohoto poplatníka nejen z řad poplatníků, ale i jiných vážných kruhů, jimiž se bylo domáháno toho, aby byly na něm daně důrazně vymáhány a současně protestováno proti možnému snad odpisu daní. Pokud o některých stížnostech poplatníkových nebylo dosud instanční cestou rozhodnuto, nařídilo již ministerstvo financí, aby se tak stalo s největším urychlením.

Byla.li konečně na poplatníka uvalena okresním soudem v Šilperku soudní vazba pro nedostavení se k vyjevovacímu řízení, jde o opatření soudní, jemuž ostatně může poplatník sám kdykoliv předejíti tím, že se k jmenovanému soudu dostaví dodatečně a seznam svého jmění předloží.

V Praze dne 10. května 1929.

Konaným šetřením bylo zjištěno, že škody způsobené zvěří na pozemcích v interpelaci uvedených kopaničářů v Drštkové byly lesním orgánem velkostatku Seilernova odhadnuty a bylo docíleno mezi tímto velkostatkem a poškozenými dohody, podle níž mělo jim býti v náhradu poskytnuto palivové dříví. Šlo tudíž o čistě soukromoprávní poměr a měly spory z něho vzniknuvší býti uplatněny cestou soudní. Řízení před rozhodčím soudem podle §§ 78 - 93 mor. hon. zák. ze dne 26. července 1912, z. z. č. 4 ai 1914, nebylo v žádném případě provedeno.

Za tohoto stavu věci nemohl ovšem jim k právu dopomoci okresní úřad, na nějž se obrátili pasekáři zvěří poškození.

V Praze dne 11. května 1929.

Pro úpravu služebních přídavků státních zaměstnanců československých, jejichž trvalé služební působiště je na cizím území (t. zv. zahraničních přídavků) zahájena byla obsáhlá šetření, jež však nepokročila ještě tak daleko, aby mohl býti přesně stanoven okruh osob, na něž se úprava bude vztahovati.

Námět interpelace bude veden v patrnosti.

V Praze dne 17. května 1929.

Interpelace spočívá patrně na mylné informací. Bývalé státní dráhy rakouské neudržovaly podle předpisů před převratem platných tříměsíční normální zásoby uhlí. V interpelaci jest citován zastaralý a samotnou býv. rakouskou správou železniční zrušený předpis XXXVIII/Z čl. 29, který v platné úpravě stanoví pouze, že výše zásob uhlí potřebného rpo otop lokomotiv řídí se zásadně příslušným ustanovením předpisu IX. Platný předpis IX § 16., 3. odst. stanovil pak všeobecně uhelnou zásobu pouze čtyřnedělní. Naproti tomu Československá státní správa železniční udržuje uhelnou zásobu ještě vyšší, a proto nebylo by poslouženo intencím interpelace, kdyby v poslední době platné staré předpisy měly býti obnoveny, jak to interpelace žádá.

Ostatně není správným ani tvrzení, že stav zásob čsl. státních drah působil značné nesnáze, poněvadž i po dobu mimořádné sněhové a mrazové kalamity byl stav zásob pro otop lokomotiv dostatečný a nedošlo ani v jediném případě k omezení přepravy pro nedostatek uhlí. Proto nemohlo býti též z tohoto důvodu ohroženo ani zásobování průmyslu a domácností, obzvláště když státní správa železniční v kritické době zimní zřekla se ve prospěch ostatních zájemců, kteří právě dostatečně zásobení nebyli, i dodávek uhlí pro sebe již před tím pravidelně objednaných a smluvně zajištěných.

Také zásobovací plán uhelný je u státní správy železniční tak uzpůsoben, že doplňování zásob děje se hlavně v periodách přepravně slabších a že se pamatuje na vydatné zásoby ve výtopnách, které jsou uhelným revírům vzdálenější.

Neshledávám proto z podnětu interpelace důvodů k nějakému opatření.

V Praze dne 14. května. 1929.