Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

I. posl. Knejzlíka a druhů min. spravedlnosti a min. zemědělství o záborovém velkostatku Gejzy Andrássyho v obcích na východním Slovensku,

II. posl. Štětky a soudr. min. vnitra o zastřelení Františka Zajíčka četnictvem,

III. posl. Hrušky a soudr. vládě o přeřazení městské obce Nový Bohumín ze skupiny C do skupiny B činovného,

IV. posl. Siegela a druhů min. národní obrany o množících se sebevraždách vojáků,

V. posl. dr. Schollicha a druhů min. školství a nár. osvěty, aby bylo konečně vydáno prováděcí nařízení k platovému zákonu č. 104/26 Sb. z. a n.,

VI. posl. inž. Kalliny a druhů min. vnitra o neslýchaném rozhodnutí okresního úřadu ve Žlutících,

VII. posl. Moudrého a druhů min. školství a nár. osvěty ve věci ředitele Břetislava Slavíka v Plzni, jakožto examinátora pro vyučování dětí slabomyslných a zanedbaných,

VIII. posl. Vlčka, Bergmanna, Lance, Pechmanové a druhů min. pošt a telegrafů o stavbě budovy poštovního úřadu v Lounech,

IX. posl. dra Patejdla, Davida, V. Beneše, Vlčka, Jaši a druhů min. vnitra pro poškození legionářů neprováděním §u 25 platového zákona,

X. posl. V. Beneše a soudr. min. školství a nár. osvěty o zástupcích školy v místní školní radě v Čepicích,

XI. posl. dra Frankeho, dra Klapky, Zeminové, Slavíčka, Netolického a druhů předsedovi vlády o včasném vydání zpráv o vývoji československého zahraničního obchodu,

XII. posl. Haiblicka a soudr. vládě o surovém postupu četnictva v Chodově proti dělníkům,

XIII. posl. inž. Junga a druhů předsedovi vlády o článku Státního pozemkového úřadu nesouhlasícím s pravdou,

XIV. posl. Knirsche a druhů mim. národní obrany o vojenských cvičeních konaných v Rudohoří o svatodušních svátcích,

XV. posl. inž. Junga a druhů min. veřejných prací, že ministerstvo veřejných prací nedbá rozhodnutí nejvyššího správního soudu,

XVI. posl. Mikuláša Fedora a súdr. min. spravedlnosti o prehňavom účinkovanie cenzury v Rožňave,

XVII. posl. inž. Kalliny a druhů min. soc. péče o jmenováních do orgánů západočeských okresních nemocenských pojišťoven odporujících zákonným ustanovením; za podklad vzaty nešvary v Kraslicích,

XVIII. posl. dr Schollicha a druhů min. školství a nár. osvěty a min. železnic o právu potvrzovati žádosti o udělení snížených zpátečních jízdenek pro německé studenty,

XIX. posl. inž. Junga a druhů min. železnic o vlivu nedostatečné znalosti služební řeči na kvalifikaci,

XX. posl. inž. Junga, Wenzela a druhů min. průmyslu, obchodu a živností a min. vnitra o jednostranném protežování vládní strany při obsazování mandátů komorní rady.

Maďarský velkostatkář Geiza Andrássy, pověstný maďarskou propagandou proti Československému státu provádí prostřednictvím svého ústředního ředitelství v Košicích soustavné ničení lesů a tím proti ustanovení zákona o ochraně lesů poškozuje národohospodářské zájmy Slovenska a také předem činí illusorní pozemkovou reformu, pokud se týče lesů.

Kromě uvedených protizákonných činů velkostatkář Geiza Andrássy prostřednictvím ústředního ředitele svých statků Andora Harmatty a za pomoci známého irredentistického advokáta dra O. Toronszského v Humenném, systematicky vykořisťuje lehkověrné státní naše občany nabízením prodeje lesů k exploitaci, které ve skutečnosti dávno a proti ustanovení zákona jsou již vykáceny.

K illustrování jednání velkostatkáře Geizy Andrássyho uvádím jeden z mnohých případů vykořisťování, který lze považovati za typický:

V r. 1926 prodal na př. Geiza Andrássy z katastru obcí Kamionka a Báňské 1.771 kat. jiter bukového lesa k exploitaci přerovskému občanu Karlu Přikrylovi za celkový peníz 4,507.000 Kč. Prodej uskutečnil podvodným předstíráním a jmenovaný Karel Přikryl utrpěl škodu 3 a ¹/₂ milionu Kč, poněvadž jenom malá část lesa ve skutečnosti existovala. Při prodeji byla učiněna smlouva, kterou osnoval jmenovaný advokát, na této manipulaci se súčastnivší.

Podvod v případu Karla Přikryla se podařil hlavně proto, že v republice nemáme doposud příslušné zákonodárství unifikováno, čímž zejména občané z historických zemí obchodující na Slovensku a se Slovenskem, mohou býti lehce uvedeni v omyl a škodu.

Je veřejným zájmem, aby nejvyšší úřady učinily přítrž tomuto řádění velkostatkáře Geizy Andrássyho a také postaraly se o potrestání těchto velkorysých vykořisťování.

Táži se proto pánů ministrů:

1) Znají fakta v této interpelaci uvedená a chtějí je vyšetřiti?

2) Jsou ochotni stíhati trestně pachatele, v interpelaci uvedené, z trestných činů?

V Praze dne 24. května 1929.

Dne 18. května 1929 byl v obvodu okresního úřadu v Sedlčanech zastřelen četnictvem 28letý František Zajíček, příslušný do Sedlčan. Dle doslechu a dle článků v novinách uveřejněných neměl u sebe zastřelený úplně žádné zbraně a byl prý zastřelen na pasece, když šel od své milé. Z toho vysvítá, že byl úplně nevinně zastřelen.

Podepsaní se táží pana ministra vnitra:

1. Proč zastřelili četníci Františka Zajíčka?

2. Proč zatajily úřady tuto událost?

3. Jak budou viníci potrestáni?

4. Jak bude rodina Františka Zajíčka odškodněna?

V Praze dne 25. května 1929.

Město Nový Bohumín leží v obvodu ostravsko-karvínského průmyslového kraje; město samo jest velmi významným průmyslovým místem, jedním z nejdůležitějších železničních uzlů republiky a čítá toho času bez usídlené zde posádky vojenské 12.000 obyvatel. Nový Bohumín jest však také střediskem hustě zalidněných těsně s městem souvisejících obcí sousedních, takže tvoří centrum s počtem více než 25.000 obyvatelů.

Město Nový Bohumín již tím, že leží v ostravsko-karvínském průmyslovém revíru trpí těžkými a drahými životními poměry, avšak pokud jde o ceny potravin, pociťuje Nový Bohumín tuto drahotu ještě ve zvýšené míře, neboť město nemá zázemí, které by dodávalo zemědělské produkty, (ležíť v nejzazším úhlu říšských hranic mezi Německem a Polskem), a zásobování potravinami jest proto odkázáno výhradně jen na trh ostravský. Maso, tuky, mléko, mléčné výrobky, zelenina, drůbež a j. dovážejí se výhradně z trhů moravsko-ostravských a jsou-li již tam ceny jejich mnohem vyšší nežli v městech mimo průmyslový kraj, zdražují se v Bohumíně velmi citelně ještě transportem z Mor. Ostravy do Nového Bohumína 12 km dlouhým. Maso, sádlo a tuky v Mor. Ostravě jsou průměrně o 2 Kč na 1 kg, mléko o 20 hal. za litr levnější nežli v Novém Bohumíně. Totéž platí však také u jiných životních potřeb, jako jmenovitě o uhlí a koksu. Nový Bohumín musí ceny za otop platiti zvýšené o náklady dopravy.

V Novém Bohumíně panují daleko nepříznivější a zcela mimořádné cenové a drahotní poměry. Živobytí veřejných zaměstnanců v Novém Bohumíně jest proto daleko dražší nežli v jiných místech, která mají vyšší třídu činovného nežli Nový Bohumín. Neobyčejně drahé životní potřeby tohoto města zdražují se však ještě citelně obzvláště cenami bytů. V Novém Bohumíně, čítajícím nejméně 5.000 zaměstnanců různých odvětví, jest stále ještě citelná nouze bytová, vzniklá právě velikou poptávkou, kterou ceny bytů jen stoupají. Následkem poměrně časté výměny zaměstnanců uvolňuje se mnoho bytů od ochrany nájemníků a od omezení nájemného. Ve starých budovách nutno proto za skrovné byty již nyní platiti mnohdy Kč 300 až 500 Kč měsíčně. Za malé byty v novostavbách platí se zde vzhledem k veliké bytové nouzi Kč 400 až Kč 600 měsíčně, ba i více. Jen s velikým strádáním a na úkor řádné a nejnutnější výživy a výchovy příslušníků rodiny musí státní a veřejný zaměstnanec se skrovným a pevným platem nésti břemeno zdraženého živobytí, při tom však upadá do bídy stále větší a větší.

Těmto skutečně smutným poměrům je dnes veřejný zaměstnanec všeobecně vystaven, v Novém Bohumíně však obzvláštní měrou následkem mimořádně těžkých drahotních poměrů.

Nařízením ze dne 14. září 1928 čís. 163 Sb. z. a n. byla některým obcím, které mají charakter vysloveně vesnický a leží v blízkosti Nového Bohumína, jako Hrušovu s 8.000 obyvateli a Muglinovu asi se 3.000 obyvateli přiznána třída B činovného. Smí se tedy stejná výhoda, o kterou městská obec Nový Bohumín usiluje již od r. 1926, odepříti této obci, kde drahota je tak neobyčejně veliká? Vždyť i obcím, přičleněným nyní k městu Moravské Ostravě, jako Přívozu, Mar. Horám, Zábřehu, které mají přibližně stejnou velikost jako Nový Bohumín, bylo vyšší činovné skupiny B přiznáno. Nový Bohumín leží rovněž v témž hospodářském kraji s poměry drahotními mnohem nepříznivějšími. Nemá míti tudíž právo na stejné hodnocení?

Ptáme se vlády:

Kdy již přeřadí městskou obec Nový Bohumín co do činovného ze skupiny C do skupiny B podle odst. 7 § 12 zákona z 24./VI. 25 č. 109 Sb. z. a n.?

V Praze dne 24. května 1929.

Zděšené obyvatelstvo dovídá se zprávu za zprávou o sebevraždách vojáků. K nové sebevraždě došlo před několika dny na Slovensku, kde se zastřelil syn trutnovského továrního dozorce Sachse, vojín Vilém Sachs. Vilém Sachs, o jehož pověsti všeobecně převládalo jen dobré mínění, spáchal tento čin v zoufalství, po nekonečném šikanování a neodůvodněných těžkých trestech, jichž nemohl již déle snášeti a po těžkých duševních bojích, jak patrno z jeho dopisu. Celá jeho služební doba byla jediná křížová cesta. Jak se s ním nakládalo, popisuje časopis "Trautenauer Tagblatt", který o tom píše v čísle ze dne 7. května t. r.

"Za nejnepatrnější nedbalost byly mu ukládány naprosto nepoměrné, těžké tresty, šikanování bylo na denním pořádku. Tak na příklad desátník bezvadně vyleštěné boty hodil do vody, načež měly býti znovu vyleštěny "až budou hořet". Nebylo dne, kdy by bylo nedošlo k takovýmto trýzněním, která ovšem pro citlivého člověka znamenala strašlivá duševní muka, která chovala v sobě zárodek zoufalství. Vilém Sachs byl v poslední době kantinským. Případné schodky musil hraditi ze svého skrovného platu. A takovéto schodky nebývaly divem, dovídáme-li se, že při větších cvičeních musil Sachs jako kantinský pochodovati sebou. Co se dělo s vezenými lahvemi likérů atd., o to se nesměl starati. O to, zda se láhev na příklad rozbila nebo snad ji kočí vypil, o to se páni nestarali. Sachs však musil věci zaplatiti a tak se často stalo, že i rodiče musili zde několikráte vypomoci. Když jednou vyskočil na vůz - o tom svědčí dopis ze dne 30. dubna - a chtěl se podívati, je-li vše v pořádku, dostal za to opět samovazbu."

Jest hroznou skutečností, že loňského roku také druhý syn této těžce postižené cti hodné rodiny prodlévající na dovolené v Trutnově, vzal si život.

Podepsaní táží se pana ministra:

1. Jest ochoten vzhledem k tomuto smutnému a hroznému novému případu v řadě sebevražd vojáků naříditi rychlé, důkladné a spravedlivé vyšetřování, aby bylo lze pokud možno všeobecně, zjistiti příčiny, proč jsou sebevraždy páchány, pokud a zvláště v případě vojína Viléma Sachse?

2. Jest ochoten bezohledně pohnati k nejpřísnější odpovědnosti ty, jimž lze prokázati nějakou vinu na této sebevraždě ze zoufalství a jakýkoliv přečin tohoto druhu zákonitě potrestati?

3. Jest ochoten postarati se zvláštními opatřeními a pokyny odpovědným činitelům, aby se s vojáky nakládalo řádně, jako s lidmi?

4. Jest ochoten učiniti potřebná opatření, aby byla zřízena zvláštní, stálá vyšetřující komise, která by se zabývala výhradně vyšetřováním takovýchto případů a aby k tomuto podnětu zaujal stanovisko v některé nejbližší schůzi branného výboru poslanecké sněmovny?

V Praze dne 23. května 1929.

Platový zákon č. 104/26 Sb. z. a n. nevyřešil mnoho otázek a ponechal jejich úpravu jako v četných jiných případech vládnímu nařízení. § 2, odst. 2 praví, že vládní nařízení určí kdy kromě případů stanovených v tomto zákoně a v jakém rozsahu se započte pro zvýšení služného určitá doba v jiném služebním poměru nebo jiné zaměstnání.

Tato všeobecná věta v platovém zákoně má velký význam pro mnoho úředníků, zvláště však pro učitele, poněvadž pod tento pojem spadá započtení služební doby na soukromých školách, ústavech pro hluchoněmé a slepce, cvičných školách, ve státní službě a j., ale také služební doba zastupování na měšťanských školách a úprava započtení válečných let pro služební dobu na měšťanských školách. Rovněž patří sem i služební doba literních učitelek jako učitelek ručních prací a naopak.

Již po 3 léta dává toto vládní nařízení na sebe čekati a postižení ztrácejí tím měsíčně sta korun. Jak se proslýchá, má býti nyní konečně vydáno, ale má prý obsahovati ustanovení, která maří všechny naděje. Nařízení mělo podle vůle zákonodárce zmírniti nebo napraviti příkré krutosti platového zákona. Je-li však správné, že nařízení ustanovuje, že doplatky za dobu před podáním žádosti jsou vyloučeny - žádosti o započtení služebních let mohou býti podány teprve po vydání vládního nařízení - pak jeho pozdní vydání neznamená nic jiného, než že vláda chtěla úředníky a učitele podvésti o jejich dobře nabytá práva a proto úmyslně po 3 léta odkládala vydati toto nařízení. Jistě se tak ušetří miliony korun, ale právním citem obyvatelstva se těžce otřese, nehledě k tomu, že § 21 nepochybně poskytuje právní nárok na započtení zvláštní služební doby a to od doby, kdy zákon nabyl působnosti, platí tedy s působností od 1. ledna 1926.

Podepsaní táží se tedy pana ministra školství a národní osvěty:

Jste ochoten ihned vydati nevydané dosud vládní nařízení k platovému zákonu č. 104/26 Sb. z. a n. o započtení a oznámiti, proč se s vydáním otálelo 3 léta?

V Praze dne 23. května 1929.

Žlutický okresní svaz spolku "Bund der Deutschen in Böhmen" podal v březnu tohoto roku okresnímu úřadu ve Žluticích žádost o povolení uspořádati spolkové přednášky, předloživ příslušné plakáty. Okresní úřad povolil tyto přednášky pod čís. 7775 ze dne 5. dubna 1929, avšak s tím omezením, že jest nepřípustné používati plakátů žluté základní barvy a s černým lakem, poněvadž tyto barvy neodpovídají nynějším státoprávním poměrům a mohly by tedy vzbuditi veřejné pohoršení.

Pan president státu Masaryk jednou prohlásil, že každou politiku malicherného popichování musí nazvati hloupou. Při svrchu uvedeném rozhodnutí musí si člověk mimovolně připomenouti tato slova, neboť jest více než směšné, používá-li v nynějším demokratickém století státní úřad metod, jakých se nepoužívalo ani v době předbřeznové.

Podepsaní se tedy táží, je-li pan ministr ochoten učiniti všechna opatření, aby se již takovéto nesmyslné přehmaty podřízených úřadů neopakovaly?

V Praze dne 23. května 1929.

V listopadu roku 1928 byl výnosem ministerstva školství a národní osvěty Břetislav Slavík, ředitel pomocných škol v Plzni jmenován pro tříleté údobí členem zkušební komise pro školy obecné a měšťanské v Plzni, jako examinátor pro ruční práce chlapecké a pro vyučování dětí zanedbaných a slabomyslných. Ale již 9. března t. r. byl této funkce zbaven výnosem téhož ministerstva ze dne 12. února 1929 a na jeho místo jmenován na zbytek funkčního údobí, trvajícího až do konce školního roku 1930 až 1931, jiný examinátor pro vyučování dětí slabomyslných a zanedbaných.

Tento postup vytýkal s tribuny parlamentní ve své řeči poslanec K. Moudrý. Poněvadž pak o těchto skutečnostech a zjevech je provázejících rozpředla se novinářská polemika, v níž o názorech a zásadách ministerstva se projevovalo různé mínění, pokládají podepsaní za vhodné, aby ministerstvo samo podalo autentický výklad o důvodech své prakse, jak se v tomto případě projevila. Nelze zajisté připustiti, aby bez závažného důvodu, vyplývajícího z vnitřní potřeby školské organisace, opírajícího se jedině o věcný zájem školní práce, byly určité síly libovolně na určité funkce jmenovány a libovolně odvolávány. Taková prakse, kdyby se měla ustáliti, podvrátila by zajisté důvěru ve spravedlivé a jedině zájmem všeobecným se řídící rozhodování nejvyšší instance ve vnitřní správě školské.

Zmíněný examinátor, jenž byl bez udání důvodu své čestné funkce zbaven zajisté se cítí degradovaným před svými kandidáty. Podobným jednáním zanáší nejvyšší správní úřad rozruch do škodní práce a šíří neklid tam, kde by měl velmi úzkostlivě pečovati, aby tvořil podmínky pro klidnou jistotu práce učitelovy, nezbytnou pro harmonickou součinnost mezi učitelem a dětmi, jeho péči svěřenými. Tato úvaha o případu, jenž se stal předmětem veřejné polemiky novinářské, vede podepsané k tomu, aby se otázali pana ministra školství a národní osvěty:

1. Jaké důvody vedly odpovědné činitele v ministerstvu školství a národní osvěty, aby zaměněny byly osoby examinátorů zmíněné komise před uplynutím lhůty?

2. Z jakého důvodu byl ředitel Břetislav Slavík zbaven po krátké době místa examinátorského v této komisi?

V Praze dne 23. května 1929.