Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Historické město Louny, které za svoje zásluhy určeno bylo za sídlo župních úřadů, již více než 15 let domáhá se stavby nové poštovní budovy. Dosavadní umístění poštovního úřadu naprosto nevyhovuje potřebám města, stále se rozšiřujícího a modernisujícího.

Poštovní úřad v tomto městě umístěn jest v nájmu v budově čp. 502, jejímž majitelem je okresní výbor v Lounech. Vedle poštovního úřadu jsou v budově kanceláře okresního výboru a soukromé byty! Není proto ani možno, aby bezpečnost a diskretnost poštovních zásilek byla zachována tak, jak toho zájem veřejnosti vyžaduje. Vlastník budovy, okresní výbor, který potřebuje řadu místností pro sebe, byl již nucen v roce 1922 dáti poštovnímu eráru výpověď z místností, jež úřad obývá. Že dosavadní místnosti nevyhovují stále stoupající agendě poštovní služby a že nevyhovují ani nejprimitivnějším pojmům hygieny, budiž uvedeno několik dat, z nichž nedostatky jsou patrny:

Oddělení pro příjem a výplatu poštovních poukázek, složenek, poštovního úřadu šekového a šekových platebních poukázek umístěno jest ve dvou místnostech, jejichž rozloha jest as 31 m². V tomto prostoru úřaduje denně 5 úředníků a dochází denně okolo 500 osob. Pro občanstvo, jež nuceno je použíti služeb poštovního úřadu, vyhražena je z toho plocha 2 m². Přirozeno, že tato plocha nestačí návalu stran, zvláště s počátku měsíce a v době cukerní kampaně, kdy frekvence je pochopitelně větší, a že většina lidí musí čekati a tísniti se v úzké, malé a temné chodbě, vystavena nepříznivému počasí. Zvláště za letošních katastrofálních mrazů, kdy čekání v této chodbě znamenalo mnohdy nebezpečnou újmu na zdraví, nedostatečné umístění jasně vyniklo a nedostatek tento obecenstvo také nepokrytě kritisovalo slovy, pro státní správu málo lichotivými.

Že za takovýchto okolností dochází zbytečně k mrzutostem mezi stranami na straně jedné a zaměstnanci na druhé straně, jest na bíledni. Nelze se také divit, když v těchto těsných místnostech, kde vedle sebe tísní se 5 lidí, pověřených službou, a kam denně dochází až 500 osob za svými záležitostmi, jest atmosféra, jež choroboplodnými bacily jest přímo nabita. A v této atmosféře má odpovědně pracovat s klidem 5 lidí, již musí zpracovat denně přes 1 milion Kč.

V další místnosti umístěna jsou oddělení poštovní služby povozné a podávání rekomand; obecenstvu vyhražena jest zde plocha 6 m². V této místnosti jest také služba přihrádková, která je pravým paskvilem neb majetník přihrádky nemůže se k této dostat a musí čekat, až se mu uvolní místo u okénka, aby požádal o vydání korespondence. Za takového stavu přirozeně míjí se služba přihrádková účelu, totiž, aby adresát dostal dříve korespondenci do ruky. Ani místo vyhražené k vlastnímu účelu služby nevyhovuje, neb tísní se v prostoře as 20 m² úřednický zřízenecký personál a pro přespolní listonoše není vůbec místa, aby rozpracovati mohl si materiál určený k doručování a tento musí čekati, až se mu uvolní někde místo.

K najmutým místnostem pro poštu není vůbec žádného dvora, a tím se stává, že veškeré zásilky nakládají a vykládají se na veřejné ulici. Pochopitelně, že nelze mluviti o diskretnosti a poštovním tajemství.

Poněvadž rozšíření místností není možné, trpí i služba telefonní, neb obecenstvo v domnění, že v brzku bude provedena stavba nové poštovní budovy, čeká se zřizováním telefonních stanic. Tímto nedostatkem přichází poštovní erár o značné peníze.

Pod dojmem těchto nedostatků rozhodlo se město Louny žádati vládu republiky, respektive ministerstvo pošt, aby v Lounech postavena byla nová poštovní budova, jež by svému úkolu plně vyhovovala. Město a jeho správa samy pak hleděly, aby jejich žádosti bylo vyhověno, a proto přicházely poštovní správě všemožně vstříc, o čemž svědčí i to, že darovaly pozemek pro stavbu nové poštovní budovy. Žádosti města a jeho občanstva nebylo však až dosud vyhověno, ač žádost ta prodělala vpravdě křížovou cestu. O stavbu bylo již jednáno v roce 1919 s ředitelstvím pošt, ale ježto místo nevyhovovalo, přikročeno v roce 1921 k hledání nového vhodného místa. 10. června 1921 bylo v tom smyslu uvědoměno ministerstvo pošt a telegrafů, které městu odepsalo, že je ochotno otázku tuto řešiti a do rozpočtu na rok 1922 zařaditi potřebnou položku a žádá ministerstvo veřejných prací, aby stavbu budovy urychlilo.

Na toto sdělení usnesla se obec, že je ochotna vykoupiti nové místo pro stavbu pošty a toto usnesení sdělila ministerstvu pošt a telegrafů 23. června 1921. V roce 1922 skutečně také konečně jednáno k žádosti obce a k jednání dne 5. prosince 1922 dostavili se zástupci ministerstva pošt, pp. ing. Hynek Kubík a ministerský tajemník dr. Vratislav Král, se kterými byl sepsán také protokol o stavbě nové poštovní budovy. K tomu cíli zakoupila obec od p. Julia Glassera a Bia Invalidů v Lounech pozemek a k tomu cíli uzavřela zápůjčku 150.000 Kč.

V lednu 1923 zaslán ministerstvu pošt a telegrafů opis protokolu z 5. prosince 1922 a dvě skizzy o pozemcích spolu se zápisem ze schůze obecního zastupitelstva ze dne 21. prosince 1922, dle něhož obec tyto pozemky zakoupila pro stavbu nové poštovní budovy. Podle výnosu ministerstva pošt a telegrafů ze dne 31. ledna 1923 č. j. 6946 provedeno komisionelní ohledání na pozemcích pro stavbu nové poštovní budovy za přítomnosti pp. dr. ing. H. Kubíka a ministerského tajemníka dra. V. Krále a stavba budovy doporučena.

Toto schválení potvrzeno také přípisem ministerstva pošt a telegrafů ze dne 10. března 1923 a slíbeno, že jakmile doporučeny budou ideové skizzy a zjištěna potřebná výměra, ministerstvo požádá o darování těchto pozemků. Konečně dopisem ze dne 19. dubna 1923 oznámilo ministerstvo pošt a telegrafů městské radě, že stavební oddělení vyřešilo již v zásadě projekt novostavby a že doporučuje ideové skizzy, které v nejbližší době budou zaslány ministerstvu veřejných prací k dalšímu řízení. V dopise tom vyhražovalo si min. pošt a telegrafů i jednotlivé věci v příčině darování tohoto pozemku. K tomuto dopisu sdělilo ministerstvu, že zastupitelstvo ve schůzi konané dne 20. dubna 1923 schválilo veškeré podmínky, jež stanovilo ministerstvo pošt a telegrafů. Dopisem ze dne 12. května odpovědělo ministerstvo, že vzalo přípis obce na vědomí a že děkuje obci za ochotu, s jakou jí přichází vstříc. Zároveň žádá; aby obec zaslala schválení okresu o darování pozemku a knihovní výtah těchto pozemků. Přání tomuto vyhověno dopisem ze dne 20. července 1923.

Dne 23. srpna 1923 č. 49.249 předložilo ministerstvo pošt a telegrafů návrh darovací smlouvy, která jíž dříve byla obcí přezkoumána a vyzvalo ji, aby smlouvu podepsala u notáře, ke kterémužto aktu dostaví se zmocněnec ministerstva pošt a telegrafů, aby smlouvu v přítomnosti obou stran u notáře podepsal. Když již jednání bylo tak daleko, začato jednání v r. 1924 o zápůjčku pro novostavbu. Spořitelna města Loun povolila na tento účel 1,000.000 Kč a ministerstvo pošt a telegrafů dopisem ze dne 12. března 1924 žádalo, aby sděleny mu byly veškeré podmínky této zápůjčky.

Dne 8. května 1924 vyzvalo ministerstvo veřejných prací obec, aby na den 12. května svolána byla městská rada, do které dostaví se zástupce ministerstva veřejných prací dr. Jan Pštros, aby sjednal s obcí smlouvu o finanční podpoře stavby nové poštovní budovy. Smlouva také tak, jak navrhnul ji p. dr. J. Pštros, schválena. Poněvadž jednalo se o zápůjčku od domácího peněžního ústavu, k čemuž je potřeba schválení ministerstva vnitra, doporučil zástupce ministerstva veřejných prací uzavříti zápůjčku u jiného peněžního ústavu. I tomuto požadavku vyhověno a zápůjčka uzavřena u spořitelny města Česká Skalice. Zápůjčku tuto také schválila okresní správní komise v Lounech a půjčka měla býti realisována.

Ježto ke stavbě stále nedocházelo, bylo dne 16. ledna 1925 dopsáno ministerstvu veřejných prací, aby záležitost dlužního úpisu na 1,000.000 Kč byla urychlena. Na tuto urgenci odpovědělo ministerstvo veřejných prací, že ministerstvo financí dosud neschválilo smlouvu o finanční podpoře stavby poštovní budovy a proto nemůže doporučiti uzavření půjčky.

Dne 14. května 1926 ministerstvo pošt a telegrafů sdělilo obci, že ministerstvo financí povolilo stavbu poštovní budovy dle vypracovaných ideových skizz na pozemku, který k tomu cíli darovalo město. Zároveň uvádí v dopise, že novostavba provedena bude z investičních prostředků poštovní správy a že na financování stavby městem se nereflektuje.

Ministerstvo dokládá, že stavbu provede samo a aby mohlo přikročiti k realisaci, žádá o zaslání všech pomůcek. Když k urychlení stavby požádán byl za intervenci poslanec, bylo tomuto sděleno panem ministrem drem. Noskem dopisem ze dne 19. listopadu 1926, že ke stavbě přikročí se v roce 1928. Za tím účelem provedly se v roce 1927 všechny přípravné práce, aby počátkem r. 1928 mohlo se přikročiti ke stavbě a tato ještě týž rok mohla být dokončena. V roce 1927 bylo opětně intervenováno u ministerstva a tu panem ministrem drem. Noskem učiněn znovu slib p. posl. Ježkovi, že náklad na poštovní budovy v Lounech bude zařazen do rozpočtu ministerstva na rok 1928. Téhož roku podány také na ministerstvo žádosti Gremia obchodníků v Lounech, týkající se nové poštovní budovy a opět jednotliví páni poslanci intervenovali u ministra dra. Noska, který jím přislíbil, že zařídil, aby příslušný peníz na stavbu pošty byl pohotově, a bylo jim řečeno, že v nejkratší době přistoupí se ku stavbě. Také dopisem ze dne 27. prosince 1927 ministerstvem pošt a telegrafů sděleno obci, že přípravné práce postupují dle plánu a že zadáno vypracování definitivního projektu architektu Otakaru Novotnému v Praze a že nedojde-li k nečekaným překážkám z venčí, přikročí se ku stavbě určitě v roce 1928.

Ač již rok 1928 minul, se stavbou dosud započato nebylo, ač obci zakoupením stavebního místa vzešly velké výdaje, jak vidno z následujícího: Janu Glasserovi zaplaceno za

Na úrocích zaplaceno ve splátkách:

Jak z uvedeného vidno, jest stavba poštovní budovy nejen nutna, ale jsou zde již i určité závazky mravní povahy vůči městu samotnému, jemuž na výdajích jest uhraditi velmi slušnou částku z kapes poplatníků. Ježto vyskytly se zprávy, že stavba budovy má započíti až v roce 1931, usnesla se městská rada vyslati deputaci panu ministrovi pošt a telegrafů se žádostí, aby stavbu budovy dle svého slibu urychlil. Deputaci přijal generální ředitel pan dr. M. Fatka, který deputaci znovu slíbil, že stavba započne v měsíci červnu. Na poznámku člena deputace, starosty města pana J. Fouska, že již bylo jim to slibováno mnohokráte, ale nikdy dodrženo slovo nebylo, bylo mu odpověděno pokrčením ramen. Deputace žádala, aby p. ministrovi bylo sděleno, že dostaví se ještě jednou za týden, aby je určitě pan ministr přijal. Městská rada usnesla se na tom, aby jako člen deputace jel se starostou jeden člen městské rady, zvolený za čsl. stranu lidovou a také dne 16. dubna t. r. deputace sestávající ze starosty města, Josefa Fouska a člena městské rady p. Adolfa Pecinky, dostavila se na ministerstvo pošt. Po jednohodinovém čekání, ač ohlášeni byli osobním tajemníkem pana ministra, pan ministr vzkázal, že deputaci nepřijme. Na žádost p. Adolfa Pecinky, aby p. tajemník sdělil p. ministrovi, že je tam vyslán za čsl. stranu lidovou a že prosí, aby je pan ministr přijal, tento znovu odmítl a požádán jsa, aby řekl důvod, vzkázal, že není povinen uváděti důvody, proč deputaci nepřijal. Tento postup neodpovídá demokratićkým principům, obvyklým v demokratickém státě, zejména, když jedná se o zástupce města, jimž již po mnoho let stavba budovy se slibuje, kterou město, jak již podotknuto, velmi naléhavě potřebuje.

Podepsaní proto táží se pana ministra:

1. Jest pan ministr ochoten sděliti, jaké vnější důvody to byly, které zabránily, aby se stavbou poštovní budovy v Lounech bylo započato?

2. Jest pan ministr ochoten sděliti, z jakého důvodu a proč nepřijal deputaci města, ač tato má oprávnění na audienci?

3. Jest pan ministr ochoten zaříditi, aby se stavbou poštovní budovy v Lounech bylo bezodkladně započato?

V Praze dne 23. května 1929.

Zákonem ze dne 23. 5. 1919, č. 22 Sb. z. a n. byla zmocněna vláda, aby stanovila zásady, podle nichž by se mohly poskytovati legionářům úlevy při přijímání jich na místa ve státní a veřejné službě, jichž bylo legionářům 50% zaručeno podle § 4. zákona ze dne 24./7. 1929, č. 462 Sb. z. a n.

Vládním nařízením ze dne 30./12. 1920, č. 12 Sb. z. a n. z roku 1921, vydaným k provedení zákona ze dne 23./5. 1919, č. 282, jest stanoveno v § 15., že legionáři v kategorii sluhovské nemají býti ustanovováni hned od svého nastoupení provisorními (zatímními) a po roce uspokojivé služby definitivními.

Platové i služební poměry zřízenců jsou upraveny od 1. ledna 1926 zákonem ze dne 24. června 1926, č. 103 Sb. z. a n., a to §§ 24. až 35.

O zatímním ustanovování zřízenců, t. j. o ustanovení zřízenců čekateli, jedná § 25 zmíněného zákona, kterýžto § není dosud proveden, neboť podle § 25 téhož zákona nabude účinnosti teprve dnem, jejž určí vládní nařízení.

Vládní nařízení k provedení § 25, zákona č. 103/26 nebylo však dosud vydáno, pročež nelze ustanovovati před vydáním tohoto vládního nařízení zřízenecké čekatele a proto nelze též legionáře ustanoviti zatímně na zřízeneckých místech po tu dobu, dokud nebude vydáno příslušné vládní nařízení, které má také určiti čekatelský plat. O ustanovování pomocných zřízenců bylo již vydáno vládní nařízení ze dne 7. července 1926, č. 114 Sb. z. a n., které se však na legionáře nevztahuje, poněvadž legionáři nemají býti ustanovováni výpomocnými zřízenci.

Podepsaní se táží:

Jest pan ministr vnitra ochoten učiniti opatření, aby § 25. platového zákona vydáním vládního nařízení nabyl účinnosti?

V Praze, dne 23. května 1929.

Okresní školní výbor v Sušících ustanovil, že do místní školní rady v obci Čepicích, kde jest jednotřídní obecná škola, přísluší čtyři zástupci občanstva.

Toto rozhodnutí okres, škol, výboru jest v rozporu se zákonem.

Zastoupení školy v místních školních radách jest t. č. normováno zákonem ze dne 9. dubna 1920, č. 292 Sb. z. a n. a na jeho základe vydaným vládním nařízením ze dne 6. listopadu.1920, č. 605 Sb. z.

Citovaný zákon 292/20 Sb. z. a n. o školské správě stanoví ve 2. odst. §u 20, že "ve školních obcích, kde je na veřejné škole trvale nebo zatímně méně učitelův ustanoveno než tři, vstoupí do místní školní rady všichni" a je-li učitelů více, zvolí ze sebe dva až pět členů do místní školní rady. V posledním odstavci pak ustanovuje: "členy místní rady školní mohou býti jen učitelé a učitelky volitelní do obecního zastupitelstva."

V §u 21 stanoven jest počet zástupců školní obce v místní škol. radě podle počtu zástupců školy těmito slovy: "Zástupců školní obce (Újezdu) je vždy dvakráte tolik jako zástupců školy."

Citované vlád. nařízení č. 605/1920 Sbz. stanoví, v §u 6, že volby zástupcův učitelstva vykoná konference učitelského sboru této školy, svolaná podle oddílu XI. první hlavy řádu školního a vyuč. z 29. září 1905, č. 159 ř. z. a ve 4. odstavci §u 6 jest ustanovení: "Volen může býti člen, jemuž náleží právo hlasovací v konferenci učitelské, je-li zároveň volitelný do obecního zastupitelstva (§§ 4 a 5, zákona z 31. ledna 1919, č. 75 Sbz.)".

Oddíl XI. hlavy prvé řádu škol. a vyučovacího č. 153/1905 ř. z. pak ustanovuje v § 140: "Na obecných školách o dvou a více třídách budiž pravidelně každého měsíce konána konference učitelská." Na školách jednotřídních tedy konference učitelské se vůbec nekonají a proto ani nelze tam provésti volbu zástupců školy a tito nemohou se státi členy místní škol. rady volbou.

Sluší tedy přidržeti se ustanovení prvé věty, 2. odstavec §u 20, zákona č. 292/20, že učitelé vstoupí do míst. šk. rady, kde jest na škole trvale nebo zatímně ustanoveno méně učitelův než tři. Protože však § 4, zákona z 31. I. 1919, č. 75 Sbz., jímž vydán volební řád v obcích předpisuje, že do obecního zastupitelstva mohou býti voleni, kdož tam rok, ode dne volby zpět počítaje, bydlí a nejsou výslovně vyloučení z volitelnosti, jest jasno, že učitelka ručních prací a dom. nauk, která na jednotřídní škole obecné sice vyučuje, ale jest ustanovena při škole jiné, která po zákonu jest jejím hlavním působištěm a také má býti jejím sídlem pobytu (bydlištěm), nemůže býti členem místní školní rady, jíž je přikázána tato jednotřídní škola. Již z okolnosti, že nikdo nemůže bydleti aspoň rok v několika obcích současně, vyplývá nemožnost býti členem místní školní rady ve více obcích.

Ministerstvo školství a n. o. výnosem ze 4. ledna 1925, č. 725.-I., Věstník min, roč. VII., str. 6, čís. 8 v bodu 6 ustanovilo, že učitelé působící na několika školách, mají aktivní právo volební jen do jedné místní školní rady, a to do té, kde jest škola, určená jim za hlavní působiště.

Z toho vyplývá, že v takové obci, kde kromě učitele a správce jednotřídní školy vyučuje učitelka ruč. prací, jíž tato škola není určena za hlavní působiště, může býti jenom jeden zástupce školy a proto také mohou býti jenom dva zástupci občanstva. Jestliže však okresní škol. výbory ustanovují v takových případech, že občanstvu příslušejí čtyři zástupci, dostávají se do rozporu se zákonem č. 292/1920 Sb. z. a porušují zásadu jím vyslovenou, že zástupců občanstva má býti vždy dvakráte tolik jako zástupců školy.

Vzhledem k tomu dovolují se podepsaní tázati:

1. Zná pan ministr uvedenou praxi okres. škol. výboru?

2. Lze tuto praksi okresního školního úřadu odůvodniti ze zákona?

3. Nelze-li ji odůvodniti, co hodlá pan ministr učiniti, aby složení místních školních rad uvedeno bylo v soulad s ustanoveními zákona?

V Praze dne 23. května 1929.

Státní statistický úřad vydával již po několik let až včetně za měsíc březen letošního roku velmi včasně a pohotově informace o československém zahraničním obchodu. Způsob informací těch dál se tak, že vždy kolem 10. každého měsíce byly vydány předběžné výsledky zahraničního obchodu za předcházející měsíc a to výsledky dovozu i vývozu dle skupin brusselského názvosloví; kolem 20. každého měsíce vydány byly podrobnosti dle hlavních skupin celního tarifu. Kromě toho vydávány byly pravidelné měsíční přehledy tiskem, jež však vycházejí asi o měsíc později.

Informace tyto, zejména však prvá, byly cenné hlavně tím, že byly vydány velmi brzo a sám statistický úřad svého času označil způsob jich vydávání za velkou vymoženost, ježto jen málo států mělo aspoň předběžné výsledky zahraničního obchodu tak včasně publikovány. Veřejnost také velmi cenila tuto informační službu.

Nyní však praxe tato byla změněna; statistický úřad nezamýšlí vydávati zmíněné prvé publikace kolem 10. každého měsíce, ale hodlá prý se omezit na jediné vydání, kromě tištěného přehledu; toto jediné vydání vycházelo by ovšem mnohem později. Vskutku také o zahraničním obchodu v měsíci dubnu byla až dosud vydána jen několikařádková zpráva o našem vývozu v dubnu, která arci zdaleka nemůže býti srovnávána se zprávami, dosud vydávanými.

Opuštění dřívějšího, vžitého a cenného způsobu informací nutno pokládati za škodlivé pro celý hospodářský život. Při významu zahraničního obchodu v našem národním hospodářství a při jeho významu pro naší platební bilanci je naprosto nezbytno včas podávati zprávy o jeho vývoji. V přítomné chvíli pak tím více toho potřebí, že veřejnost je znepokojena passivem, které tento obchod vykázal v I. čtvrtletí letošního roku. Znepokojení veřejností se jen stupňuje, jestliže náhle a bez vážných příčin způsob informování je měněn a zhoršován. Nutně musí pak vznikati dojem, že snad na vyšší pokyn statistický úřad upustil od prvé publikace výsledků zahraničního obchodu, neboť nelze předpokládati, že by nyní statistický úřad nemohl konati to, co po několik let bezvadně vykonával. Kdyby snad přes to včasná publikace práv v dřívějším rozsahu byla spojena pro statistický úřad s obtížemi, pak jest v zájmu státním a veřejném, obtíže tyto odstraniti a umožniti statistickému úřadu, aby svoji funkci mohl konati bezvadně a pokud možno, ještě intensivněji, než dosud.

Z toho důvodu se podepsaní táží:

1. Ví pan ministerský předseda, že Státní statistický úřad přestal vydávati informační zprávy o československém zahraničním obchodu v rozsahu, jak to činil až do nedávna?

2. Co hodlá pan ministerský předseda učiniti, aby veřejnost byla jako dříve včas a pohotově informována o vývoji našeho zahraničního obchodu a aby Státní statistický úřad byl vybaven tak, aby mohl tuto funkci plniti bezvadně?

V Praze dne 23. května l929.

Dne 10. května t. r. svolal závodní výbor firmy Haas a Cžižek v Chodově závodní schůzi po ukončení práce, na níž se mělo jednati o dovolené. Zatím co závodní výbor podával zprávu o jednání s firmou, dostavil se tam četnický velitel pan Král s 12 četníky, prohlásil, že závodní schůze jest zakázaná, poněvadž závodní schůze jsou dovoleny jen v podniku a dal shromážděné vyvésti z místnosti; když dělníci přišli na ulici, přijalo je tam asi 40 - 50 četníků a uspořádali štvanici proti shromážděným zástupům. Štábní rotmistr Karlík značně poranil jednoho dělníka pažbou, ačkoliv nebylo nejmenšího důvodu. Velitel Král ohrožoval posl. Haiblicka šavlí a vyzýval četníky k dalším útokům na dělníky. Jest to jen jednotlivý případ násilných činů státní moci proti proletariátu, zvláště v chodovském území za výjimečného stavu, jenž tam byl vyhlášen na ochranu kapitalistů a stávkokazů.

Vláda nařizuje a podporuje tyto soustavné násilné činy proti dělnické třídě.

Tážeme se vlády:

1. Zruší ihned výjimečný stav, jenž byl vyhlášen v 10 obcích loketského okresu?

2. Jest ochotna ihned sprostiti služby kapitána Krále a štábního rotmistra Karlíka a zahájiti proti nim trestní řízení?

V Praze dne 17. května 1929.

Nakladatelství "Orbis", kterýžto podnik, jak známo, podporuje ministerstvo pro věci zahraniční, vydalo knihu "Československá republika, ročník 1928", v níž jest m. j. také pojednání o "Československé pozemkové reformě". Jako spisovatel tohoto pojednáni jest podepsán ministerský rada pozemkového úřadu inž. Antonín Pavel. Tvrzení tohoto článku, že parlamentní kontrola nad činností pozemkového úřadu přísluší 12člennému správnímu výboru, volenému Národním shromážděním, jest paškvilem skutečného stavu věci a neuvěřitelným klamáním celé veřejnosti doma a v cizině, k níž se obrací tento propagační spis. V §u 9 zákona ze dne 11. června 1919, č. 330 Sb. z. a n. o pozemkovém úřadě se sice praví: "Dozor na činnost pozemkového úřadu vykonává správní výbor, složený z 12 členů, volených Národním shromážděním na dobu 3 let, při čemž funkce správního výboru trvá vždy až do nové volby."

V r. 1919 začal sice úřadovati tento správní výbor zvolený na 3 léta, přes to však, že od té doby byly dvakrát volby do parlamentu, nedošlo již k nové jeho volbě, takže tvrzení pana ministerského rady inž. Pavla o parlamentní kontrole jest zřejmým výsměchem a pouhým klamáním veřejnosti. V této souvislosti můžeme jistě upozorniti na to, že I. předseda správního výboru, český poslanec Laube již před lety odstoupil a odůvodnil to tím, že - abychom užili jeho vlastních slov - "nechce již věděti o svinstvech pozemkového úřadu".

Tento fakt pan ministerský rada inž. Antonín Pavel úplně pomíjí. Nedbá dále ani skutečnosti, že při záboru pozemků pozemkový úřad odbyl více než 60.000 lidí nepatrným odbytným, čili že ztratili chléb a výdělek. O těchto "sociálních účincích" tak zvané pozemkové reformy jsou dnes nejen Němci, nýbrž i široké vrstvy českého národa úplně zajedno. Byla-li snad někdy jejím účelem sociální opatření, pak po této stránce rozhodně úplně selhala. Důkazem toho jsou stálé vzájemné obžaloby stran, které patřily k bývalé všečeské koalici, žaloby, vznášené v tisku, tedy před celou veřejností. Pojednání o domnělých výhodách v dobrodiních pozemkové reformy, mělo by se zabývati pouze majetníky zbytkových statků a mělo by se pro ně sepsati. Ale veřejnost nechť jest ušetřena takových líčení, a k tomu ještě takových, která pravdu přímo bijí do tváře, jako líčení ministerského rady inž. Pavla.

Podepsaní táží se tedy pana předsedy vlády:

1. Ví o zmíněném článku ministerského rady inž. Antonína Pavla a co o něm soudí?

2. Jest ochoten příště zameziti vydávání podobných článků, které neodpovídají skutečnostem?

3. Jest konečně ochoten dáti parlamentu provésti volby do správního výboru pozemkového úřadu, které se již dávno měly konati?

V Praze dne 23. května 1929.